1

No... nebavilo ma to. Nápad o prastarých bytostiach, ktorých sa bojí aj Galactus (!) a ktoré ľudské vojny vnímajú v priebehu stáročí ako detské šarvátky na pieskovisku, je fenomenálny. Trochu (ale naozaj len trochu) mi pri čítaní na um prišli marvelácke Zázraky alebo Watchmen. Bohužiaľ, Věční nepôsobia ako dielo od Neila Gaimana (Sandman, 1602), ale ako komerčný titul, ktorého scenárista nebol ktovieako talentovaný, ale hrozne sa chcel podobať na Gaimana a tak stvoril niečo, o čom si myslel, že by stvoril Gaiman, ale v skutočnosti je to Gaimonovi poriadne vzdialené. Chcelo by to byť filozofické, ale nakoniec je to asi tak filozofické, ako keď si k vám vo vlaku do kupé prisadne magor a začne vás presvedčiť o tom, že v minulom živote bol drozd. Malo to svoje svetlé momenty (kontroverzný odchod Spritea zo scény alebo ponechanie obrieho robota na očiach verejnosti v parku), ale nebolo ich tak veľa, ako som čakal. Sú tu načrtnuté viaceré pozoruhodné motívy (čo sa stane, ak má nesmrteľná žena smrteľné dieťa, ktoré raz bude musieť pochovať?), ale naozaj len načrtnuté. Zakomponovanie zopár Avengerov (konkrétne do obdobia Občianskej vojny) ma skôr rušilo, než bavilo. Z dänikenovskej témy „život na Zemi ovplyvňovali mimozemské civilizácie“ sa mi stokrát viac páčili iné komiksy (Thorgal, Návštevníci z kozmu).

Fajn věc, ale čekal jsem něco malinko většího. Ale tak už to já mám u Neila Gaimana a supehrdinského komiksu holt nastavené. Ono představit lidem Sandmana a pak po nich chtít, aby slezli ze snových výšin zpátky mezi pláštěnkáře, je prostě těžké.
Nejvýraznější slabinou alba každopádně je, že jde o rozjezd další série, která vám sice představí hlavní postavy, ale zásadnější dějové zvraty jsou teprve hudbou budoucnosti. A to ani nezmiňuji fakt, že se o podstatě Věčných dozvíme minimum (nebo alespoň osvětlení jejich „zapomenutí“ kdo jsou a kam kráčí). Přesto vyprávění drží pohromadě a až na pár odkazů, jichž si neznalec pravděpodobně ani nevšimne, se jedná o celistvý příběh, který sice nijak extra neohromí, ale zas okouzlí nápadem. V podstatě furt cítíte, že s potenciálem šlo udělat mnohem víc, ideálně formou přímé konfrontace se superhrdiny. Neříkám, že konflikt se snícím megarobotem nemá něco do sebe, ale pořád je to zatraceně málo na to, abych protagonistům doma vyrobil oltářní stolek.

Jack Kirby zanechal pro DC a Marvel svoje osobité ságy o hrdinech a obě dvě se liší stejnou měrou jakou si jsou podobné. Pro DC vytvořil Foruth World a pro Marvel Eternals. Obě tyto látky mají silný sci-fi přesah a filozofické prvky. V obou případech jde o zlat fond obou vydavatelství a k jako takovým se rádi v průběhu let vracejí. S Eternals jsem se dřív setkal, v této reinkarnaci poprvé (hodnotím anglický originál, české vydání jsem nečetl, ale rád bych jej vlastnil!) a líbilo se mi to! Romita Jr. je jeden z mých oblíbených kreslířů (jeden z prvních "dospěláckých" komiksů ke kterým jsem se dostal byl Spider-Man právě od něj, tudíž je jeho kresba pro mě vštěpená coby ryzí ztělesnění komiksu), takže tam je spokojenost. Gaiman je samozřejmě jeden z nejlepších scenáristů, ale tady právě pokulhával. Sám o sobě je vynikající a jeho civilní i superhrdinské pojetí Eternals je napsané perfektně, ale uchopení látky mu zde nevyšlo tak dobře, jako např. Morrisonovi, který podobně nakládal v DC s Fourth World v rámci své Hyperkrize. Gaimanovi to skřípalo, není to prostě jeho šálek kávy a nepopral se s tím tak, jak se od něj dle jména očekávalo. Nicméně partii uhrál a celkově se mi to líbilo. Dokonce jsem se ihned po přečtení pustil do pokračování z roku 2008, kde jsou zde načrtnuté motivy více dotáhnuté. Pokud jste blázni do kosmických entit, jako např. Celestials, je tohle to pravé!

Tak tohle bylo pro mne spíše zklamání. Začnu ale nejdřív tím dobrým. Gaimana sice načteného nijak nemám, ale jeho věhlas má razítko kvality a to se hned na začátku začalo potvrzovat. Děj se rozvíjí více než dobře a zajímavě. Jenže ve chvíli kdy dojde na lámání chleba to začne nějak drhnout. Postavy se různě promíchají a chybí mi tam vazby/mosty mezi nimi. A konec knihy je už přímo fádní/laciný. Jako asi největší problém vidím, že tento příběh měl být na více sešitů, aby to dokázal všechno pojmout. Takhle je ale kniha rozmělněna na dvě různorodé poloviny, kde ta první je super a druhá je " meh ". Co se týče kresby, tak já jsem vesměs spokojený. Romitu mám poměrně v oblibě a jeho styl mám rád. Asi jsem teď hodně ovlivněný tou druhou polovinou knihy a tím, že až na základní myšlenku mě to příliš neoslovilo a v celkovém hodnocení zkrátka nemůžu než za 3*

Nečekaná Marvelovka s nečekaným poselstvím. Zajímavé a dobře pojaté. Konečně bez superhrdinů, občasného Iron Mana nepočítám. Jde to prostě i bez nich a pěkně si Gaiman hraje s mytologií a Darwinem. Fajn poctivá a dobrá práce a Romitovi to možná sedlo ze všech komiksů nejvíc. Velké postavy mu asi svědčí. Skvělá práce.

Podle mého dost nedoceněná věc v UKK (čemuž ale také odpovídá relativně příčetná cena a delší dobu po vydání).... Jasně 1602 to není, ale i tak si Gaiman poradil s marvelovským univerzem na výbornou a v rámci UKK se jedná o nadprůměrný příběh. Do jisté míry to je marvelovská parafráze "American Gods", kde jsou superhrdinové jen jakousi stafáží :-) Vysoko hodnotím a oceňuji právě tu jinakost a také úžasnou kresbu - rozhodně lepší volba, než přeceňovaná Občanská válka :-) 85%

no rozhodně ne nejlepší Gaiman v Marvelu, tím je pro mě 1602, ale není to špatné, na toho Romitu jsem si už zvyknul. Jsem jinak moc rád, že UKK připravil i něco jiného než klasické hrdiny, Eternals se téměř neobjevují takže u mě dobrý

Je pravdou, že příběh mě nijak neohromil, ale zase je to aspoň v rámci čtení Marvelu trochu změna. Jiná kapitola je ale kresba Romity, která je sice dosti tradiční u klasických figur lidí, ale velké celky s nebešťany jsou něco úchvatného, právě kvůli kresbě si tohle bude pamatovat. Špička.

To, že je Neil Gaiman výborný scénárista a možná jeden z nejlepších v současnosti, o tom snad nikdo nepochybuje. Ale to, jak mě v tomto komiksu mile překvapila kresba Romity jr., to jsem opravdu nečekal. Kresba je vážně velice povedená a řekl bych, že se jedná o nejlepší kresbu, jakou se Romita jr. v rámci UKK prezentuje, nevím, jestli je to tím, že se nechal inspirovat Kirbym a oldschool kresbou (což mu v tomto případě náramně vyšlo) a nebo skvělým inkoustem a barvami, ale určitě velkou zásluhu na tom má sám Romita a díky tomuto dílu se můj názor na něj opravdu silně změnil. Povedli se nejenom velkolepé kresby, kde zachycuje obří nebešťany či velké bitvy mezi Věčnými a devianty, ale i obyčejné komornější kresby, kdy jsou Věční ještě pouhými lidmi. Malíř náramně vystihl konkrétní atmosféru a povedlo se mu navodit potřebné pocity u čtenáře, poprvé bych juniora hodnotil na jedničku. No a scénář je také více než povedený, jedná se o zajímavý příběh, který vychází z původního od Kirbyho, je to něco, co ne úplně snadno zapadá do klasického světa Marvelu, ale Neil se s tím popral statečně a vyšel vítězně. Příběh je zajímavý, má nečekaný vývoj, čekají tu mnohá tajemství a překvapení. Já naopak otevřený konec jenom vítám. Je vidět, že jde napsat velký příběh i když použijeme v podstatě neznámé postavy a nenarveme ho přemrštěným množstvím hrdinů a padouchů. Postav je tu sice méně než například v Civil War, ale za to se jim autor věnuje více a jejich charakter je popsán do větší hloubky a mají určitý vývoj a posun. Celá tato mytologie nebešťanů, věčných a deviantů na mě zapůsobila a myslím si, že když si člověk přečte dílo opakovaně, tak v něm najde ještě spoustu ukrytých věcí, které na poprvé přehlédl. Jedná se o něco málo těžší čtivo, což je ostatně u Gaimana zvykem, ale kvalita je veliká a budete se bavit.

Z úcty k autorovi a díky několika zábleskům kvalitního čtení přidávám do hodnocení i druhou hvězdu.

Na Gaimanovy poměry celkem epický fail. Reinkarnace staré Marvelovské série se tak úplně nezdařila a ani kresba mistra karikatury mu tak úplně nepřidala. Naprosto klasicky fádní příběh o záchraně světa s velkými barevnými panďuláky.

Před přečtením téhle knihy jsem o Věčných nevěděl takřka nic, takže jsem byl zvědavý, co jsou zač. Nakonec se mi jejich mytologie o dost zalíbila, ale stejně mám z knihy rozporuplné pocity. Kresba ni závratného, ale pořád dobrá (Romitův standart). Trochu zádrhel je v příběhu. Vše se skvěle rozbíhá, kniha se v pohodě čte a pak přijde konec, nebo spíše nepřijde. To mě opravdu zklamalo, že je příběh natolik otevřený. A bohužel šance, že vyjde pokračování u nás je takřka nulová. Takže nakonec jen za 4*

"Ultimátní komiksový komplet #45: Věční" - No, tak tohle se mi fakt líbilo! Bál jsem se... bál jsem se toho, že když hlavní hrdinové jsou "Věční" a celá příběhová linie má něco společného s vesmírem, bude to buď velká nuda, nebo neřízená katastrofa - a ono ne! Tohle funguje a dokonce i baví! Jsem potěšen a nalazen i na další příběhy s "Eternals", když podle wiki tohle pokračování nemá. Pan Curry není totiž jenom normální člověk, ale má něco společného s lidmi, kteří tu byli už před miliardou let. A to Ikarisovi nevěřil... no budou to mít všichni těžké, obzvlášť, když čelí nebešťanům. Awww, tohle se mi líbilo... Za mě 5*!

No, dobrý příběh, kresba taky super, takové nenormální Marvel story.

Tenhle kousek mě velice mile překvapil! Lehce netradiční marvelácká jednohubka vyprávějící o bytostech, které jsou v potravním řetězci mnohem výše nad obligátními superhrdiny a dávají jim to řádně sežrat. Nečekejte ale žádné naleštěné rubanice, jedná se spíše o syrovou konverzačku s místy notně retardovanými sci-fi motivy, díky vyšperkované kresbě je ale pořád na co koukat a čte se to vyloženě jedním dechem. Lidstvo je na pokraji definitivní zkázy, přičemž tzv. věční se pokoušejí udělat vše možné pro jeho záchranu. A protože se to dějově odehrává někde po zavedení registračního zákona (viz Civil War), Stark s Pymem, kteří ani netuší která bije, jsou z nově objevených nadlidí patřičně nervózní a je docela humorné přihlížet tomu, jak se je furt snaží nějak legitimovat. Se sérií Věční (The Eternals) v 70. letech přišel Jack Kirby, jenže po čase mu to v Marvelu típli, protože si jel svoje a zcela ignoroval profláklé hrdiny. Čuráci nevděční. K původním komiksům jsem se nedostal, ale Gaimanovi se Věčné podařilo revitalizovat a zároveň napasovat do světa superhrdinů tak, aniž by se mi z toho dělalo šoufl. Tohle mi sedlo o něco více než toporní hrdinové z jeho Šestnáctsetdvojky.

Půjčím si z knihy pár slov o původu: „Věční jsou odnoží lidstva vytvořenou záhadnými obřími bytostmi známými jako nebešťané, které před tisícovkami let prováděly genetické experimenty na primitivních předcích lidí. Výsledkem byli nejenom lidé, ale také věční přebývající na vrcholku hory - nesmírně mocné bohům podobné bytosti, jež inspirovaly řecké mýty - a jejich odvěcí nepřátelé devianti - geneticky nestabilní rasa žijící v hlubinách Země, jejíž žádní dva členové nejsou stejní.“ Taky tam cítíte ten jemný odér filmů 2001: Vesmírná odysea nebo Prometheus? Já si při četbě navíc vybavil i letité scifíčko Den, kdy se zastavila Země, kde mají v merku planetární systém jistí pozorovatelé a zdejší majestátní kolosy celkem připomínají smrtícího Gorta.

Hodně oceňuji celkový nápad příběhu! Kresba od J.R.J. které není co vytknout. Možnost nějakého pokračování v čj bych určitě uvítal.

Zbytočné koncepty vpletané do zavedeného hrdinského prostredia nespasí ani Gaiman a ani (ten tobôž) Romita, Jr. Neviem si predstaviť zbytočnejší komiks. Ale samo o sebe to malo svoje chvíľky, najmä spočiatku, keď o nič nešlo. Vôbec sa nečudujem, že pôvodný stvoriteľ to nechcel spájať s klasickým Marvel Universom. Bezradnosť korunuje aj samotný nič neriešiaci záver. Pre mňa naplnenie malých očakávaní.

Po 1602 (skvělé) jsem se na Věčné opravdu těšil a myslím, že mě to nezklamalo, tak jak čtu v komentářích níže. Spíše naopak. Ono vlastně vůbec tohle téma není snadné zpracovat a Gaiman si s tím poradil dobře. Téma původu lidstva, věčné "dohlížitele", kteří mají své vzory v řecké mytologii, nebešťané manipulující s genomem atd. Celou dobu jsem nevěděl jak to skončí, bylo tam pár vtipných hlášek (Pym: "...musíte se registrovat"). Takže ano, je to nadprůměrný komiks, zasluhující si pozornost.

Sice Gaiman, ale nijak zvlášť mě to nevzalo.

Je to výborně scenáristicky napsané, jak čekat od Gaimana, ale... V celé knize se člověk nedočká pořádné bitvy, vždy je vše akorát okecáno. Plus postavy Věčných mi nesedly; nedivím se, že v Marvelu se s nimi jinak nesetkáme. 65%

Byl jsem v obrovském pokušení dát tomu tak tři hvězdičky, protože v rámci Gaimanovi tvorby je to prostě drsný průměr. Gaiman vlastně vykrádá sám sebe nejrůznějším způsobem. Celé to strašně moc svým konceptem připomíná americké bohy, akorát, že ti jsou mnohem promyšlenější, napínavější, čtivejší a zajímavější. Tady děj tak nějak to plyne, ani sem neměl ten pocit, že to musím "zhltat", jaký jsem měl u Sandmana nebo zmíněných Amerických bohů. Hlavní hrdina neustále odmítá, že by mohl být něco víc, než ve skutečnosti je, a tak nám Gaiman servíruje 1 000 000tou verzi "Jsi bourák, patříš k těm drsnejm, co zachraňujou svět!" - "Ne nejsem" - "Ale jo seš!" - "No tak, vždyť já jen studuju medicínu!" - "Ne, fakt seš drsoň, jen si na to zapomněl!" - "Aha... no tak jo, tak teda sem!" Ufff!
Záporáci jsou jako přes špatná kopie záporáků z Neverwhere Nějaké dvě chapadlovité potvůrky, které nápadně přípomínali Croupa a Vandemara. Tedy až na to, že tihle neměli tak dobré hlášky a ani z poloviny nebyli tak drsní. Jako v Neverwhere, i zde je "tajný" šéf, ze kterého se vyklube známá postava, takže jakože překvapení. Já tohle tedy nečekal, ale dost možná mě to v průběhu čtení ani nezajímalo.
Z druhého hlediska je to Gaiman. Motiv hlavního záporáka je slušný a pochopitelný. Podařilo se mu také skvěle splnit úkol, a to udělat jasný rozdíl mezi "Věčným" a "Superhrdinou". Přesto, že musíme trpět sérii přesvědčovacích rozhovorů, ve kterém se někdo snaží Marcu Currymu dokázat, že je to vlastně prastará bytost a ne nějaký student medicíny, je pravda, že Mark se jen tak nedá, dokud nevidí důkazy na vlastní oči. Ani příběh se nepohybuje úplně předvídatelně, ale chybí mu nějaká zásadnější akce, nějaké opravdu solidní vyvrcholení.
Celkově si myslím, že je to spíš nadrpůměr mezi komiksy, proto nakonec ****. Gaiman ale umí líp a tady podle mě byl příliš svázaný již daným světem "Věčných", než aby to mohl rozbalit pořádně po Gaimanovsku.

Ten svět je zajímavý, začátek děje mě upoutal a byl jsem zvědavý, jak se to vyvine, ale ten prezentovaný příběh je možná zbytečně moc zamotaný, sem tam s odkazy na něco, k čemu absolutně nemáme žádný vztah. Nebýt skvělé kresby, která je místy opravdu ohromující, nejspíš by bylo snadné tenhle komiks přehlédnout a vůbec si ho nevšimnout. Ale pravda, ono to Gaimanovo jméno přece jen táhne, alespoň ze zvědavosti. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/11/782-ultimatni-komiksovy-komplet-45.html

Slušná haluz. Četl jsem to ráno před cestou do práce a v tramvaji jsem pak měl pocit, že všichni ti hulákající lidi kolem jsou spící Věční. Škoda jen toho závěru, kdy je čtenář hned dvakrát namlsaný na magabitku, ze které se Gaiman nakonec vykecá. A to je sice hezký new age závěr, ale příběh díky tomu zůstane bez vyvrcholení.

Gaiman a super- (a v tomto případě i hyper-) hrdinové... No není to úplně ono. Možná proto, že se Neil snaží vyhnout takovým těm kýčovitým věcem "Už po 50 zachraňuju planetu a úplně náhodou jsem při tom zachránil i vesmír" (neberte mě špatně, u Tajných válek jsem si opravdu bavil)
I když abych nekecal, na konci to vypadá, že to k něčemu takovému směřuje, po pravdě mě konec docela zaujal a láká mě co bude dál.

Chtěl jsem dát i 5. * ale protože jsem nedávno (opět a určitě ne naposled) dočetl celého Sandmana, musím říct že tohle mi k mistrovy pera :) úplně nejde.
Gaimanovy podle mého víc vyhovuje když nemá šablony, žádné hranice ve kterých by měl fungovat, což u hrdinů úplně nejde.
Není úplně běžná komixovka, nedá se říct, že by mě to neoslovilo.

Kresba je příjemná, i když to není úplně můj šálek piva, ale k tomuto žánru se to hodí.

Druhy Gaimanuv marvelovsky zasek zas takovy zazrak nebyl... Vinu na tom nese jak zdrojova latka (pokud tedy nejste sympatizanty hnuti New Age), tak autor sam. Mam pocit, ze Gaiman si s Kirbyho problematickym odkazem nevedel rady a pri vystavbe pribehu vykradal sam sebe (nemohl jsem si nevzpomenout na Americke Bohy). Nejdriv jsem si rikal, ze je to sice jine, ale nikoliv spatne, jenze s postupujicim pribehem narustal i pocet WTF momentu a posledni sesit mi svou vytrzenosti a neukoncenosti prisel uz totalne mimo. Kresba je uchazejici, jak jinak Romitu Jr. moc nemusim, tady me mile prekvapil.