Jak to ten Kirkmen dělá, že mu to i po 24 knihách žeru i s navijákem? Ale dělám to rád. Rozehráno je zjevně na další solidní drama.

Hit-Girl, natož, Mark Millar nemůže zklamat: Akce, hlášky, ale i obsah. Jediné, co to sráží, je kresba. Sním o crossoveru Hit-Girl/Punisher :)

Pupíky nezklamaly :)

Já to tady potočím, mne teda Plutona zaujala ještě víc než Černá palice. Další Lemire bude kdy?? :)

Mírně slabší než předchozí, ale furt skvělé.

Hildu prostě nelze nemilovat.

Vůbec jsem to nečekal - ale Hilda mě totálně dostala. Tuhle holku by vzali do party i Calvin a Hobbes :)

Dokonalost má jméno Sága :)

Opráski no. Takový pořád furt stejný, ale stejně se člověk pořád solidně baví.

Jak to ten Kirkman dělá, že v zásadě furt drží plus mínus laťku?

Vcelku příjemná věc. Vysloveně nenadchne, ale taky nezklame.

Vyzní to hereticky a nikdy bych nečekal, že to řeknu. Ale je to tak. Baltimore je snad ještě lepší než Hellboy. Tak a je to venku...

Tak tohle je ve výsledku vcelku příjemné překvapení. Další knihu prubnu taky. Záleskautky jsou ovšem asi především optimistcká zpráva o stavu českého trhu - před pár lety by asi nebyla šance, aby tu něco takového vyšlo.

Dost možná Batman, který mi nesedl naprosto nejvíc z toho, co tu vyšlo. Přitom nemůžu asi s klidným svědomím říct, že by to byla Snyderova vina. Bohužel ale Batman je pro mne Bruce Wayne. Tady jsem se prostě přes veškerou snahu na vlnu nenaladil. Supertíha je v mém případě naprosto výstižný název, který přesně charakterizuje moje dojmy při čtení. Nezbývá mi než doufat, že je to jen krátká epizodka - a nebo se těšit na DC Rebirth...

Příběhem za čtyři, výpravou za dva až tři. Doufám v nové vydání s upraveným formátem.

Změna formátu tomuhle dílku rozhodně prospěla, bonus jsou i pevné desky. Obecně smekám před přístupem nakladatele a doufám, že ve stejném provedení znovu vyjde i první album. Rád si ho koupím znovu. Tenhle komiks za to stojí, aspoň jak se zatím zdá.

kinak: Vcelku logicky - nakladatel vyslyšel volání po adekvátnějším formátu - a nádavkem přidal pevnou vazbu. Klobouk dolů před takovým jednáním. Navíc údajně, pokud se série chytí, vyjde znovu první díl ve srovnatelné úpravě. Za sebe kupuju milerád podruhé.

Nevěřil jsem, že lze Nikdykde do komiksu převést - a Mike Carey a Glenn Fabry mě usvědčili z omylu. Je to samozřejmě adaptace, takže není dokonalá, obecně pořád platí, že zvláště v případě Nikdykde kniha je kniha, ale Careyho adaptace mě neurazila, ba mě příjemně překvapila.

Nečekal jsem, že ještě někdy zažiju u Batmana to, co při četbě Konce hry. Nemá cenu to okecávat - jeden z nejlepších Batmanů, co u nás vyšel, tohle je moderní klasika.

Klasický prequel se svými klady a zápory. Výhodou je, že není třeba nic moc o světě WarCraftu znát, příběhová linka je naprosto triviální příčina - následek, chyba - platba za ni. Znalost filmu, v lepším případě knižní podoby Christie Golden tomu dává něco maličko navíc, ale opravdu nemnoho.

Myší hlídka mi - přes prvotní nedůvěru - ohromně padla do noty a příběh Černé sekery to jen potvrzuje. Vlastně ani nevím, co mi chybí do absolutního hodnocení, chybí fakt málo.

Jak tu padlo, patrně nejlepší Fury, který dosud vyšel česky (hned po 1602 teda). Já chci pokračování!

Dočteno - a pořád se v myšlenkách vracím zpět. Slova, dojmy se derou na jazyk - ale neumím je vyslovit. Tohle je finále. Finále, jaké si zasloužil Hellboy i čtenáři. Mistrovský kousek. Smekám - a doufám v Hellboye v pekle.

Další zásadní bitva konečně vybojována - leč na konci zůstává takové nejisté krčení ramen. Ač nejde o špatný (dvou)díl, v kontextu série to je pocitově takový průměr. Spíš než katarze jsme se dočkali jakési mezifáze. Uvidí se, co bude dál, nedivil bych se, kdyby všechny rozpaky, které po dočtení cítím, byly jen další část Kirkmanova plánu.

Kurevskej nářez, nejen co se akce, ale i emocí týče. Franku, chyběls nám...

Předesílám, že Největší hrdiny Marvelu nesleduju pravidelně, ale tohle je prozatím nejlepší kniha, kterou jsem četl. Dobrý mix retro a moderního komiksu, který dává solidní představu o vývoji Black Widow. Zvlášť hlavní příběh, Návrat domů, je skvělý příběh, přičemž dojem umocňuje kresba - jakkoliv je třeba si na ni zvyknout. Fandou Sienkiewicze asi nebudu, ale získal si můj respekt.

Solomon Kane je jeden z mých nejoblínějších Howardových hrdinů, moc nezaostává za legendárním Conanem. A musím říct, že i komiksová podoba mu velmi sluší, i když kresba ve mě původně v ukázce nevyvovávala nadšení. Člověk se však brzy naladí a s vyzněním příběhu tento styl naopak dobře ladí. Přesto se nelze zbavit myšlenky jak by to asi vypadalo, kdyby se tužky chopil Mignola nebo Corben :)

Můj první Punisher, který nepsal Ennis - a je to taky pecka. Snad se dočkáme i dalších...

Masakrální megaepický mazec, Willingham je Mistr. Netřeba víc okecávat - přečtěte si to!

Volnější díl (i v rámci Ságy), který se zaměřuje především na hlavní hrdiny a vztahy mezi nimi, přesto Sága stále baví a (nejen) závěr ukazuje, že je nač se těšit.

Mike Carey s každou knihou série Mezi řádky potvrzuje svou pověst. Pokud jsem po první knize ne snad váhal, ale nebyl si jistý, co si o sérii myslet a co od ní čekat,s každou další knihou mě Carey ubezpečuje, že si důvěru zasloužil. A to přesto, že příběh příběh plyne spíše pomalu, s mnoha odbočkami a není moc zřejmé kam směřuje. Není ale třeba pochybovat o tom, že každý střípek, byť zdánlivě sebemenší, může sehrát svou roli později. Mezi řádky mě baví a zařazuju ji směle po bok Willinghamových Mýtů a Vaughanovy Ságy.

Sedmá kniha je takový nový začátek. De facto se toho zas tak moc nestane,ale rozehráno je hodně věcí a tak se nezbývá než těšit na další díly. Sedmá kniha naznačuje, že bude na to.

Příjemná jednohubka, kterou docení hlavně ti, které zajímá goonovská archeologie, resp. Goonův rodný list.

I po třetí knize se Tokijský ghúl jeví být mangou, která mě bude bavit. Narozdíl od Gantzu nebo Útoku titánů. Jen víc takových věcí, je to osvěžující.

Jen neuvěřitelné, že si Sakai pořád v zásadě drží svůj standard. Usagi je v dobrém slova smyslu pořád jasná sázka na jistotu.

Talbot drží kvalitu. Se skvělé, že Grandville pokračuje. Jen houšť.

Nick Fury Garthu Ennisovi prostě sluší...

Dobrá alternativní historie a velice solidní Furyho origin. Nic víc, nic míň.

Skvělá atmosféra, zajímavá pointa, takže spokojenost. Jen škoda té kresby, subjektivně vzato.

Ghost Rider je ryzí zábavovka a je asi nesmysl čekat víc. Ovšem po přečtení mám dojem, že je to jeden z těch komiksů, který jsou tady vcelku podhodnocený. Já byl spokojenej a pokud by to mělo jinou kresbu, možná bych bych ještě něco přihodil.

Nepochopitelná vydavatelská strategie Green Lanterna naprosto zabila.

Famózní záležitost, přesně v intencích žánru (jasně, příběh je klišé, ale skvěle zvládnuté), korunovaná skvělou atmosferickou kresbou. Parker se vedle Sin City a Criminalu neztratí.

Nechal jsem si Fax ze Sarajeva odležet na dobu, až se na četbu budu moct pořádně soustředit - a dobře jsem udělal. Myslel jsem, že vím, do čeho jdu - a prdlajs. Tohle je mazec. Nejsilnější kniha, co se dojmu týče, za rok 2016. Fakt, že Fax ze Sarajeva vyšel česky, beru jak dobrou zprávu o situaci komiksu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku :)

Carey nezklamal a ze série Mezi řádky se začíná stávat favorit, který má ambici nahradit skončivšího Lucifera. Jen tak dál!

Těžko hodnotit, když jde o příběhy bez kontextu. I tak ale kniha baví a obsahuje silné momenty.

Nač chodit kolem horké kaše... Gotham Central se může směle podívat do očí Criminalu. Náhoda? Nemyslím si :)

Ú.P.V.O. definitivně přesvědčil, že obstojí i bez Hellboye.

Čínská čtvrť má punc přelomového dílu, a to po zásluze. Ke Goonovi jsme si dlouho hledal cestu, minimálně první tři knihy mne víc oslovovala geniální a promakaná Powellova kresba než děj. Poslední dvě knihy tohle ale mění. Věřím, že pokud někdo podobně jako já nad Goonem váhal, po téhle knize už nebude.

Kdybych měl Myší hlídku charakterizovat jedním slovem, řeknu, že je příjemná. Příjemná stylem kresby, příjemná příběhem. Zní to, jako by to bylo málo, opak je ale pravdou. Myší hlídka nemá ambice stát je přelomovým dílem, člověk ale u její četby stráví fajn chvíli a zjistí, že to vůbec není málo. Druhá kniha mne bavila snad ještě o fous víc, než první. Nepřekvapivě. Postavy už známe, vybudovali jsem si k nim vztah a Petersen zdařile rozvíjí děj. Myší hlídka je pro mne rozhodně překvapením roku.

Souhlasím s předchozími komentáři. Druhý Klub rváčů ve mě zanechal hlavně rozpaky a otázku "co tím kurva chtěl říct"? Doteďka nevím, jestli Chuck mele z posledního a nebo jestli jsem to jen nepochopil. Kresebně se ovšem jedná o excelentní záležitost, takže peněz nelituju.