Nedočetl jsem, možná příště (skončil jsem na 1. 50 str.), prakticky asi podruhé. Přijde mi to děsně depresivní, celý to nedorozumění, jak to chápu, mezi pohlavíma, a z pohledu feministy v patriarchální společnosti... ale to už je jiný příběh.

Nečekaně temný, ale stále výborný Usagi

Je to dětský hellboy pro vytvoření nových mladých fanoušků.

Naprosto famósní fanouškovská záležitost. Humorný pohled na Rychlé šípy, který se však nevysmívá, ale s úctou k originálu staví z původních panelů za použití nového (vlastního) textu nové příběhy, či jen upravuje děj příběhů originálních. Vtipy , zápletky a pointy, které „dostávají do kolen“.
Krásná variace na Rychlé šípy, v níž rezonují jisté nevyřčené otázky a témata, které musely každého racionálně smýšlejícího čtenáře při četbě původních příběhů napadnout.
S ohledem na fatální nedostupnost (občasně draženo na Aukru kolem 6000,- Kč) si dovolím uveřejnit odkaz na ukázky všech příběhů.

Taky děs. Jsem si říkal, že by tohle mohlo být lepší než předchozí dva, ale tahle kniha nemá jedinej silnej příběh. Spíš to byly jakési ochutnávky, takovej návrat do něčeho, co mají Brubaker a Phillips uzavřené. Ty retro pokus o staré magazíny mě čím dál víc vadí a otravují. Navíc to nemá ten vizuál, když je to vše na krásném lesklém papíře v moderní kresbě. Rozšiřuje to nějak příběh? Ne. Má to smysl? Ne. Tak proč? Až mi zase někdo bude vyprávět o Brubakerovi, že má něco nového, tak ať mě míjí mílovými kroky. Kill or Be Killed uvidím, jestli si nechám, až si dočtu druhou část. Tenkrát mě to docela bavilo, uvidím, jak teď - je to naštěstí jiné než většina Brubakerů, a ještě je dobrej Pulp. Ale jinak Brubakera už prosím ne! Děs děs děs, nuda nuda nuda.

Tohle bylo taky děsný číst a aspoň trochu to napravil příběh s tím bratrem vojákem. To bylo aspoň čitelné, ale jinak mě žádný příběh nedokázala absolutně ničím vtáhnout. To je, jak kdyby mě někdo lákal do restaurace na smažák, nebo takové ty azu směsi a ještě s tunou oblohy. Navíc jak se tam občas měly styl kresby, tak mi to přišlo vyloženě otravné a infantilní - ten poslední příběh, takový horší verze Darwyna Cooka, kterého i tak nemusím, ale tady to bylo děs. Nechápu co se Brubakerovi honilo hlavou, když tohle psal. Co tím sledoval? Co tím chtěl říct? Hej svět na hovno, tak já vám to ještě musím říct a pokud možno s vizuální pomůckou, paráda!

Tak jsem si to dal celé znovu, když už tu máme tu trojku, a přišlo mi to ještě horší než mé první seznámení se se světem Criminalu. Naprosto pro mě nezáživné příběhy a styl psaní. Nedokážu asi přepnout a číst něco, o čem vím, že bych v první instanci odsoudil k trestu odnětí svobody. Nechápu, proč vůbec psát příběhy o zmrdech a hajzlech společnosti, kteří kolikrát ani nedostanou to, co si patří. První příběh byl asi nejzáživnější, ale zbylé mnou projely, jak pájka máslem. Příběhy tohoto typu už opravdu číst nechci a snad mě budou míjet obloukem.

Jedním slovem výborné. Jednička byla úžasná, tady mi ale všechno sedlo ještě o něco více a je to jednoznačně plný počet.

Batman vs Robin je další záležitost, která u nás zažívá premiéru. Jedná se o pokračování u nás již vydaného Batman a Robin: Batman znovuzrozený a u scénáristického kormidla opět stojí Grant Morrison. Hned v úvodu se vydáváme do Anglie ve společnosti Dicka Graysona a zapátráme v jeho společnosti po Lazarově jámě. Celá pointa je velice povedená a to včetně zasazení, mírně rušivě však působí postavy, které pro našince patrně nebudou úplně známé a chvíli trvá, než se člověk zorientuje a rozklíčuje o koho se vlastně v dané situaci jedná. Poté se pokračuje v pátrání po osudu Bruce Wayna a rozplétáme síť intrik, dávných kultů a rituálů včetně Barbatose, který je u nás již známý z Batman: Temný rytíř - Temné město a pokud se nepletu, hrál roli v Batman: Metal. Všemu také vévodí organizace Černá rukavice, kterou již známe z předchozích Morrisonových příběhů a opět je naservírována spousta otázek, avšak odpovědí dostaneme velice poskrovnu. Kniha končí velice překvapivým rozuzlením, které doslova láká na další pokračování, takže uvidíme, kam celá tahle situace bude eskalovat. Batman vs Robin je další z velice povedených příběhů, kterému mírně kazí reputaci skutečnost, že na další pokračování si budeme muset počkat. Nicméně, snad nebude ono čekání dlouhé.

Kresba ještě není tak vytříbená jako u pozdějších Lemirových prací, samotný příběh je celkem jednoduchý, některé situace a dialogy byly spíše rušivé, ale i tak je kniha fajn a obsahuje základní atributy, na kterých Lemire postavil své pozdější kousky. Jedinec na pokraji společnosti, obklopený samotou i ve chvílích, kdy jsou kolem něj davy; deprese; osudová rozhodnutí; emoce až na dřeň; ... . Nepatří to asi k tomu nejlepšímu od Lemira, ale i tak to potěšilo.

O příběhu se ví, že je to co je. Tahle adaptace je dobrá, kresba zachycuje dobře tu marnost ve které se děj odehrává. Bonusové leporelo je fajn věc čím machrovat když někdo dojde. Je to prostě lepší než říct, hele mám limitku a poznáš to podle toho, že má jinou obálku. Otázka zní: stálo mi to za ty prachy? Odpověď: nejsem si zcela jist.

Vrána se pro mne těžce hodnotí. Spousta aspektů bylo úchvatných, jiné zase byly pro mne těžce uchopitelné. Na jednu stranu je dílo opravdu luxusní, na stranu druhou bych váhal mezi 3-4 hvězdami. Začátek příběhu byl pro mne velice rozporuplný a vlastně větší část příběhu jsem si říkal, kdy ten terminátor dojde na konec svého vražedného seznamu. Pak se ovšem začaly objevovat lidské momenty a příběh začal mít hned jiný nádech a předchozí události začaly dávat ucelenější obraz. Ovšem s čím mám problém a co jsem nedokázal docenit, byly oduševnělé průpovídky hlavního hrdiny, povídání o bohu, na která návazal dalšíma povídkama na různá popkulturní, či literární díla. Nevím jestli to mělo nějak povznést to vraždění, ale v celkovém kontextu to vraždění bylo, jak v komiksech Sin City, například ta část s katanou. Naproti tomu lidské momenty byly úžasné, funkční rozpravy s policistou, vzpomínání, milosrdná smrt jednoho ze zaporáku, pálení mostů. To všechno bylo úžasné a právě z těchto okamžiků jsem cítil to poselství Vrány, které autor jí chtěl vyjádřit.
Kresba je skvělá, začátek mi přišel lehce karikaturní, ale potom se kresba více sjednotí a má svůj styl, včetně příjemného střídání druhů kresby.
Celkové hodnocení, za první přečtení dám 4* a budu doufat, že při dalším čtení už možná docením více autorův styl psaní a rozhodně jej chci vyzkoušet se soundtrackem, který je ke knize v závěru připojen.

Spidey na "jiný" způsob. Během dvou knih dojde k tolika zvratům, že by to pokrylo jednu sezónu Ordinace. Děj na speedu driftuje, neustále mění směr a než se nadějete, je konec knihy. Dojde i na solidní team řežbu. Tinkerer, ač malý hajzlák, přesto dostál své pověsti "jednoho z nejnebezpečnějších Spideyho protivníků", jak jej moudře popisovali v devadesátkách ve Spider-Manovi od Semicu. Ke konci příběhu neuvěřitelným způsobem "zmutoval" děj a já se nemohu dočkat další knihy. Musím pochválit zejména Parlovovu kresbu (druhá část knihy).

Problém je, že mohu celkem bezprostředně srovnávat s Timothy Trumanem a jeho adaptacemi, které jsem četl nedávno. A tam, kde je Truman králem scénáře (adaptace) a dokázal stvořit neskutečně záživné a zábavné vyprávění, Patrice Louinet trochu selhává. Jeho styl je chaotičtější a rychlejší, věci se prostě nějak rychle dějí, přicházejí a odcházejí... jako by se muselo všechno na těch pár stránek vejít a řadu věcí alespoň zmínit, aby se neřeklo. Troufám si tvrdit, že bez Kolosálního Conana bych se třeba v postavách jediného Howardova románu absolutně neorientoval. Jinak komiks má své světlé stránky: kresba je výborná a má několik velmi výrazných působivých až pozitivně děsivých momentů. Conanovský svět je zde velmi živý a barevný, místy násilně naturalistický. Ale nečíst jiné Conany, budu si asi o Howardově díle myslet, že je to velmi průměrné fantasy.

Celkový dojem: 50%

Těšil jsem se na příběh z podivného temného domu plného trubek a kdovíčeho, ale nakonec mě asi nejvíc bavily flashbacky do hrdinova dospívání. Scenáristicky i kresebně je to fajn (byť některé dialogy bych pokrátil, pecka úplně ne.

Nakreslený je to moc pěkně, ozvlášť obrázky lodě na vzdouvajícím se moři (ale i Kvíkveg se povedl), člověka zamrzí, že to nemá větší formát. Problém mám paradoxně s příběhem. Knihu jsem ještě nečetl (mea culpa), takže neposoudím, jak dobře je to zadaptované, ale nejen na to, že byl předlohou slavný klasický román mi to přišlo příběhově slabé. Prostě se pluje za velrybou, Achab se pořád mele o tom, jak musí velrybu dostat, zástupce mu to rozmlouvá, Achab ho fakuje, všichni ostatní blbě čumí a drží hubu, pak je velryba zmasí jednou, podruhé, potřetí (což mi ani nepřišlo nějak napínavé) a konec. Čekal jsem víc detailů ze života na moři, víc prostoru pro postavy, co nejsou Achab, nějaké zvraty možná... A to se v úvodu na začátku píše, jak tahle adaptace narozdíl od jiných nezjednodušuje předlohu na pouhý hon za velrybou. No, nevím. Taky to rozdělení do kapitol bylo takové legrační, vzhledem k tomu jak byly ty kapitoly krátké a jak málo se během nich stihlo stát.

Aaaaa, výborně se to rozjíždí! :-) Velmi napínavé, zjistíte víc o Vaškovi, celostránková ilustrace Prašiny s jeřábem by si zasloužila plakát. Super!

Venom, Eddie Brock a Rhino. To sú traja záporáci/antagonisti, okolo ktorých sa Hlad točí. Rhino sa však objavuje len v posledných dvoch bonusových číslach. Jeho príbeh patrí do série Pavučina a s hlavnou zápletkou Hladu (rozprestierajúcou sa na ploche piatich zošitov) nesúvisí. Z Pavučiny v češtine vyšli KVS: Pavučina, „kraťas“ Odstupné od Rucku (v CREW č. 29 r. 2011) a Džentlmenská dohoda z KVS: Smrt a osud. Koncept série (Spajdy tu vystupuje málo, až vôbec) ma baví. Mrzí ma, že hoci vyšlo len (ak sa nemýlim) 22 zošitov, nejak sa to u nás stále nedarí vydať kompletne a vychádza to na preskačku raz tu, raz tam. Rhino je ešte hlúpejší, než ako vyzerá a to už je vážne čo povedať. Naopak, Venom ma až tak nebaví. V Hlade je však poňatý skvele. Jednak je nakreslený úžasne avantgardne, jednak sa ukáže, že je to skôr parazit, než symbiont a jednak Eddie je tu líčený ako obeť a „drogovo“ závislý chudák, ktorý sa rúti do zničujúceho vzťahu s agresívnym hovadom (!), hoci vie, že to nemôže dopadnúť dobre. Po prvom prečítaní ma Hlad až tak nechytil, ale po repríze mu nedokážem s čistým svedomím dať 3* a menej. Bonusový príbeh s Rhinom vychádza z pravdepodobne pravdivej teórie, že najšťastnejšími ľuďmi pod slnkom sú hlupáci, kým tí, ktorí príliš premýšľajú, majú spravidla nešťastný život. V oboch prípadoch sa mi páčila skvelá kresba. Za venomovskou stojí Mexičan Humberto Ramos (Spider-Man: Pavoučí ostrov) a za rhinovskou Angličan Duncan Fegredo (Hellboy). Odviedli kus špecifickej práce. Ramosova je inšpirovaná viacerými štýlmi, zrejme vrátane mangy? Všetky postavy sú nakreslené ako puberťáci, vrátane dôchodcov. To je v zaujímavom kontraste s pomerne temnou zápletkou. Ramosova práca je robustná, plná, výživná, mäsitá a plná atraktívnych nápadov (Eddie na spovedi a spoza neho vykúka psychopaticky vyškerený Venom, Spajdy sediaci na chrličovi zaliaty nočným dažďom). Občas je kresba príliš monštruózne detailná a prehustená, až pomaly neviete, na čo sa pozeráte. Kým u iných autorov mi to nejeden raz vadí, u Ramosa som si to naopak užil. A tie zvýraznené oči na Spajdyho kostýme boli super! Naopak, Fegeredova práca mi pripomenula detstvo strávené v spoločnosti Záhadného Spider-Mana od Semic-Slovartu. Spoľahlivo ma vrátila do detstva. Scenáristi Paul Jenkins (Wolverine: Zrození) a Peter Milligan (Batman: Temný rytíř, temné město) do toho išli naplno. Celá táto komiksová kniha vyniká tým, že hoci má more príležitostí na epickú akciu, až na pár výnimiek sa tomu vyhýba ako upír cesnaku a naopak siaha po komornosti dialógoch a postavách (finále sa paradoxne nenesie ani tak v duchu kto komu dá mohutnejšie po papuli, ale v silnom pokání muža umierajúceho na rakovinu).Bonusy: dva čierno-biele náčrty a 3-stranové záverečné slovo scenáristu Jenkinsa. Občas by ale neuškodila prísnejšia redakcia (alebo čo), lebo v úvodníku spomínaná úvodná záhadná vražda nie je vražda, ale „len“ kóma.

Co to sakra bylo? Proč něco takového vůbec vzniklo? Jako vážně, něco tak hrozného jsem už dlouho nečetl. Jsem fanoušek Snyderova Batmana, ale tohle s ním nemá nic společného. U druhého sešitu jsem byl skoro rozhodnutý to vzdát, ale mám toho tři knihy, tak tomu musím dát šanci. Je to šílený překombinovaný konstrukt. Je to chaos, do kterého naházeli všechny postavy DC, přidali pár nových, všechno to zamíchali a nasypali na jednu hromadu. Ve výsledku se v tom sice dá zorientovat, ale mě to prostě nebavilo. Uznávám, že démonické verze Batmanů a Robinů je zajímavý nápad a jsou i pěkně nadesignovaní, ale ten příběh se mi nelíbí.

Kouzelná snová nádhera, dílo jež se těžce popisuje a hodnotí. Příběh je pomalý rozvleklý, obsáhlý, ale zároveň je ve své podstatě krátký. Jde o to, jak je tento příběh podaný, nikam se nespěchá postavy mají prostor pro změnu výrazů a pocitů na devítipanelí.
Kapitoly jsou krásně rozvrhnuté a udávají příjemné tempo. Např. když už jsme na 160 straně, najednou příběh zvolní a otočí se na jinou postavu, na kterou by to nikdo nečekal a vidíme její monolog, přirozený čistý monolog, kdy daná postava mluví a mluví a mluví. Není to nic převratného , ale v tom je ta krása, smutek a reálnost života, kdy jsme nejspíše každý takovouto postavu v životě potkali. A až poté se vracíme k hlavní postavě zhruba o 70 stran později, za normálních okolností by se děj zdál nezajímavý, ale tady to krásně funguje. Každá vsuvka, každé intermezzo, tady dává smysl, ano některé jsou zvláštní a zmatečné, ale i tak to z nějakého důvodu funguje.
Kresba je neuvěřitelná, na první pohled není hezká a není ani konzistentní. Ale přitom je velice smysluplná, tajemná a tvořivá. Postavy mají někdy až karikaturní nádech, ale přitom si sami říkáte, že jste už někdy takovou postavu v životě potkali. Na začátku se mi hodně líbila, jedna část, kdy 2 hlavní postavy spolu sedí u vína a pomalu při jejich přirozeném rozhovoru, se začíná rozpadat kresba, kdy se pořád štěpí a štěpí na pouhé pouhé linky, které se poté proříznou hudbou a linie se pak zase pojí dohromady míchají a najednou bum jsme zase u postav s klasickou kresbou.
Barva je úchvatná, krásně využitá a hlavně si ji šetříme na nějaký důležitý a výrazný okamžik, především v závěru, kdy kresba je nejnádhernější a příběh vrcholí, přijde okamžik kdy sytá slunečná extatická barva exploduje. Fotografie jsou už poté zvláštním přídavkem, který je povedeným zpestřením.
Závěr Klecí je přirozený a v celku i povedený a hlavně si jej každý může interpretovat, podle svého.
Klece jsou snové, ale zároveň realistické, jsou filozofické, ale dokážou si najít i úsměvný, až humorný okamžik. A musím uznat, že jsou jedním z nejlepších komiksových děl, co jsem kdy četl.

Rozhodně o něco lepší, než první kniha. Přibylo hlášek a tvrdé mluvy, celé mi to přijde drsnější, než předchozí příběh z Gothamu. Finální formace s Trhačem neměla chybu, jen ten drzej spratek by zasloužil na holou...

Z toho jednou bude strašně dobrej seriál.

Skvělá kresba, barvy, panelování. Tady ty komiksy kdy se tak nějak vrtají batmanovi v hlavě a spíš než akce je tu detektivní práce se mi líbí víc než samoúčelná akce. Black label opět nezklamal a dal mi něco jiného než klasického batmana.

Pro Gutse a Jestřáby se uzavírá jedna životní etapa, a začíná nová. Nikoho z nich by ale ani ve snu nenapadlo, jakým směrem se bude všechno od teď ubírat... Dostalo se nám zase něco z té politiky, ale především velmi důležité části s vnitřním rozpoložením Gutse a následné reakce Griffitha. Kresba je s každým dalším dílem úchvatnější. "Těším se" se na to, co se bude dít v následujících svazcích.

Tak tohle bylo zajímavé. Nakonec jiné než jsem očekával, ale v tom pozitivním smyslu. Příběh se vyvíjí překvapivě, kresba ho parádně doplňuje a tvoří tak dokonalý mix. Tohle musím přečíst ještě jednou, abych úplně rozklicoval ten konec. Jinak zpracování knihy na top úrovni, Mighty Boys se rozjeli a já se už těším na jejich další knihu.

Velmi pěkné. Napadá mne montypythonovské: "A teď něco úplně jiného". Protože Aldebaran se dosti liší od většiny komiksů, které tady běžně vycházejí. Vyprávění je velmi poklidné, až rozvláčné, takové, řekl bych, obyčejné. Prim hraje vztahová linie hlavního hrdiny a postav kolem něj, nevím proč, hned jsem si vzpomněl na seriál Beverley Hills 902 10 (a vidím, že jsem nebyl jediný), takže je tam i určitá dávka naivity, do toho autor vykresluje okouzlující a pestrý mimozemský svět a problémy lidského společenství odříznutého na cizí planetě. Nakreslené je to velmi pěkně, propracovaná detailní, avšak neexhibující kresba se mi velmi líbí (takový o cosi vymakanější Tintin). Celé to je poznamenané zubem času, i to téma setkání s nevšední inteligentní entitou se mi spojuje s klasickou sci-fi literaturou, ale patří to ke kouzlu tohoto díla. Další kousky z Leoversa si rád přečtu, i proto, že mne zajímá, kam to autor dále posunul.

Trochu zrýchlený dej ktorý mohol byť kľudne rozkreslený aj na väčší počet strán. Pozadie panelov by si tiež zaslúžilo viac Xavierovho času, ale budiž... Pripomínalo mi to taký mix Asgarda a Zarova no nová, temná stránka ma úplne dostala. Predpokladám, že v pokračovaní to bude ešte temnejšie a som zvedavý čo porobia s naším hrdinom halucinogénne korienky :) Trochu škoda postáv ku ktorým som si nestihol vytvoriť vzťah, a hrdina bol tiež zatlačený niekde do úzadia. Uvidíme ako to celé nakoniec skončí...

Úžasná kresba, fajn priamočiary dej a celkovo veľmi dobré čítanie kde sa osudy hrdinov pekne navzájom preplietajú. Len mám pocit, že tie westerny sú jaksi stále o tom istom a ničím už neprekvapia...

Tohle je zkrátka geniální komiks. Když se dívám na mé tři roky staré hodnocení černobílé verze, tak bych na něm neměnil vůbec nic. Maximálně ho můžu rozšířit. Je to chytrá fantasy s parádním příběhem, který nepostrádá humor ani napětí. Je to parodie biblických příběhů a obžaloba Boha. Jsou tam nahaté víly a jedna vnadná Hobitka, teda vlastně Šninklí slečna. No a celé je to naprosto úžasně nakreslené a kolorované. Líbila se mi už černobílá verze, ale s koloringem je to o prostě božské. Jo a taky tam je sci-fi vozítko. Prostě je tam všechno, co dobrý komiks musí mít. Je moc dobře, že to tu vyšlo znovu a v pevné vazbě. Původní formát evropských alb by tomu slušel víc, ale člověk nemůže chtít všechno. Co mě mrzelo víc, byl poněkud drhnoucí překlad hned na začátku knihy, kdy dvě bubliny úplně nedávaly smysl a přinutily mě vytáhnout starou černobílou verzi k porovnání. Potěšily mě bonusové rozhovory s Rosińskim a Van Hammem.

Spíš než horor je to thriler s prvkama hororu, ale s velmi kvalitníma prvkama hororu. Správně nastavené tempo, roztříštěnost hlavní postavy i zápletka. U limitky má božský efekt grafika jmen autorů. A asi 1/4 jsou bonusy.

Opět zajímavý kousek, který MB vybrali a pro mne osobně asi zatím nejlepší.
Napínavý thriller u něhož jsem byl téměř od začátku zaháčkovaný.
Zaujal mě ale nejen příběhem, ale také kresbou.
Černobílá tomuto stylu náramě sedí ( Živí mrtví jsou tomu důkazem )
Možná bych si přál ještě jeden sešit, nicméně jsem ale spokojený s neklišoidním koncem.

Gulliveriana sotva ušla, hloupoučká blbůstka. Nějak jsem postrádal onu snovou atmosféru, kterou na mne dýchal autorův rukopis z Vůně neviditelného. Přesto vše zachránila nádherná G, tedy svými proporcemi. Na můj vkus byl příběh příliš uspěchaný a potenciál nádherné obryně v říši trpajzlíků vyprchal s poslední stránkou příběhu. Nepochybuji o tom, že by létající město nymfomanek nejeden čtenář milerád navštívil...
Zlatý osel se povedl o to více, čím Gulliveriana ztrácela - gradací. Zatímco ta u prvního příběhu klesala s plynoucím dějem a byla vlastně nejsilnější hned ze začátku, Osel je postupně se rozvíjející příběh s uspokojivým finále. Tady už Manara hodně popustil uzdu svým divočejším představám a celkově je příběh o pár levelů vejš. Co je ale nejvíc důležité, že i když je nějaký příběh slabší, je hloupoučký, je naivní, tak přes to všechno mne autor dokáže donutit hltat každou stránku a to je známka dobře odvedené práce. Po druhé knize jsem zkrátka zjistil, že jsem cílovka. Líbilo.

Každý díl mě bavil o něco víc (ať už kvalitou nebo zvyknutím si), takže tady už se 4* nemám problém. Občas mi trochu nesedí ta cenzura, resp. u jakých konkrétních slov se vyskytuje, ale budiž. Nejsem si jistý, zda-li tahle série bude pokračovat... pokud ano, rád půjdu do dalších dílů, pokud ne, nic tak hrozného se neděje (ale byla by to trochu škoda vzhledem k tomu, že např. takoví Simpsonovi se tu drží jak dlouho, přitom Rick a Morty mají potenciál na nekonečně mnoho kreativnějších a originálnějších zápletek). Tak jako tak, pokud byl tohle u nás poslední díl, tak byl rozhodně obstojný a celá série, byť nebyla bůhvíjak geniální, byla víc než fajn.

Na tohle jsem se docela těšil, protože mě zajímají staré komiksy a také, jak ovlivnily současnou komiksovou produkci. Mumínci mají velmi zajímavý vypravěčský styl, který jsem jinde neviděl, a dalo by se říci, že je nenapodobitelný. Krásné je, že to vychází v kompletu a čtenáři se tak dostane ucelenější představa o tvorbě Tove Jansson. Zároveň si uvědomíte, že vám čtení krásně odsýpá, protože panelování Tove jde velmi dobře a přesně ví, co chce říct. Do toho krásně používá několik stylů kresby, jindy je to jednoduchá linka pro zvýraznění emocí, někdy je to práce se stínováním pro zdůraznění kontrastu, a někdy je to velmi prostorové pro znázornění dynamiky a akčnosti. Bohužel toho všeho jsem si užíval tak do 200. strany. Pak už mi ty příběhy přišly takové rutinérské, ano Tove už měla své Mumínky zmáklé, ale přišlo mi, že už ji to jaksi nebavilo. Příběhy se dobře rozjely, viz zamilovaný Mumínek, ale pak to začalo sklouzávat v taškařici, ve kterých na sebe víc navazovaly jen jednotlivé stripy (doslova) než samotný celý příběh - zkrátka jakoby každý "proužek" navazoval na ten předešlý a souvislost s předchozími chyběla. Co ale lze ocenit na Mumíncích, že Tove nedělala sequely, ale vytvářela "universe", ve kterém další postavy postupně přicházely a nadále se s nimi pracovalo, přitom nebylo nutné nijak zvlášť znát souvislosti mezi jednotlivými příběhy. Průběžně jste se chytaly, pokud k něčemu takovému došlo - všiml jsem si jedné přímé reference někde u konce, že tam vyloženě padla narážka na starší příběh. Dále se mi místy líbil ten černý humor a způsob, jakým Tove informace podávala, prostě jak když mažete chleba a do nevinnosti Mumínků to vyloženě zapadalo. Například ta epizoda s prorokem mi místy evokovala Monty Python's Holy Grail (3. a 4. strip).
Suma sumárum je pro mě tohle komiks, za který jsem rád, že se mi dostal do rukou. Poznal jsem Tove Jansson a seznámil se s dalším pilířem světového komiksu. Nicméně svou látkou jsou pro mě Mumínci něco, co beru jako uzavřené. K tomuhle nemám se důvod vracet, ba naopak chci víc poznat Tove Jansson a zaměřit se na její art a další knihy, např. její art k Hobitovi.

Bylo to tu řečené už x-krát a stála na tom i reklamní kampaň, takže se sice budu opakovat, ale musím to za sebe potvrdit...
Při rozhodování, zda-li koupit/nekoupit tento komiks se můžete silně odrazit od vašich pocitů z nového filmového Batmana s Pattinsonem, protože těch podobností je tady víc než dost (o prequel ani sequel k filmu se však nejedná). Pokud vám nesedělo pomalé tempo, depresivní protagonisti a méně akce, tak se pravděpodobně nebudete bavit ani při čtení Dvojníka. Naopak, pokud vám vše předchozí nevadilo/vyhovovalo, a chcete k tomu stejně jako z filmu více realistického, vyšetřujícího a na vizuál sázícího Batmana, tohle je pak přesně pro vás. Nutno podotknout, že zrovna vizuál, byť po většinu knihy naprosto úchvatný, se v těch několika málo akčních sekvencích stává silně nepřehledným. To je ale asi snad moje jediná větší výtka. Jinak mi tohle zahrálo na notu téměř dokonale. Kromě teď už po milionté zmíněném filmu jsem z toho i cítil Rok jedna a Gotham Central, zároveň to stojí a funguje naprosto samostatně bez nutnosti přečíst kdy s Batmanem jediný sešit. Dvě nové ženské postavy, leč pochopitelně zastupující současné standardy, mi absolutně nevadily a naopak přinesly celému pojetí Temného rytíře nový, fungující rozměr. Celkově se to pak čte jako jeden uzavřený film, jelikož to má strukturu a snad všechny aspekty, které najdete v moderních blockbusterech. S tímhle jsem vážně spokojený, zaslouží si to lepší 4* a jak jsem již psal na začátku, bavil-li vás Pattinson, tak tohle můžu jedině doporučit.

Přitažlivost - Něco na tomto díle působí značně přitažlivě. Nehledě na téma, přitahovala mě obálka. Nesoudě obálku, zamiloval jsem se do ladné linky kresby. Avšak okouzlen jsem i příběhem zasazeným do lázeňského objektu Vals ve Švýcarsku. Tohle se zase tak často nestává, ale tady zaklaplo vše co mohlo. Škoda že podobných nezávislých komiksů nevychází víc ... Za mě 5*!

Formálně konvenční, ovšem obsahově nesmírně důležité dílo a dojemné srdceryvné svědectví o romském holocaustu, povinná četba pro Míly Roznery a podobná košťata a obhájce prasečáků.

Celkový dojem: 70%

Jednoduchý děj, pubertální humor, zvláštní překlad. Díky bohu, že jsem od Mladé spravedlnosti nic nečekal a nemohlo mě to tak ani moc zklamat. Nemám vůbec nic proti mladším verzím členů Ligy spravedlnosti, naopak, je to fajn změna. Navíc, počiny jako Robin: Rok jedna byly pro mě důkazem, že i příběhy s mladšími superhrdiny mohou být zpracovány stejně/podobně kvalitně, jako s jejich dospělejšími protějšky. Tady to ale dopadlo veskrz průměrně. Díky některým vtípkům mi lehce zaškubaly koutky úst, převážně ale byly prostě suché nebo trapné. Našly se tu jak zajímavé (linka s Harmem, pokec u táboráku), tak vyloženě blbé dějové linky (Supercykl). Musím ale přiznat, že mě tahle děcka neštvala tak moc, jak jsem se obával... naopak, docela jsem si na ně v průběhu čtení i zvykl a celkově mi připadali jako správná sebranka.

Zápletka je rozehraná moc pěkně, děj není příliš komplikovaný a čte se to fajn. Snad autoři v další knize udrží úroveň a překvapí koncem.

Oba příběhy jsou celkem slušně postavené, kresba dobrá. Zdá se mi však, že v tomto díle chybí ten "evropský" náhled a snaha se odlišit od US vzorů.

Fandím autorovi a ač jsem na pochybách, dávám mu tři hvězdy. V tomto díle se nelze o příběhu moc bavit, soudit lze pouze výtvarnou stránku a ta je opět excelentní. Bonusy jsou fajn, publikaci posouvají o něco výš. Předpokládám, že je to neslabší díl série a v dalších knihách (v jejichž vydání doufám) si opět spravím chuť. Ukázky třeba na https://www.segrelles.com/works/mercenario.htm

Přesně tohle bych si představoval v legendách, příběh který je jiný, zajímavý. Už chápu co se myslelo tím, že z tohoto čerpal seriál wandavison. Nicméně komiks... první 4 sešity jsem byl strašně nadšený, rozhodnutý dát 5 hvězd, druhé 4 sešity to malinko ztrácí dech, vydechne si a na poslední 4 sešity je to opět pecka. V první půlce je vypravěč a celou dobu to má neskutečný feeling zoufalých manželek, ne že bych byl fanoušek zoufalek, ale tohle mi přišlo strašně dobrý nápad i vzhledem k tomu kde se to odehrává.

Série pokračuje velmi dobře a vznikají další a další otázky. Málem mě složil infarkt, když jsem myslel, že už je konec, ale naštěstí už je venku (v FJ) i 5. díl, takže se do budoucna můžeme těšit na (možná) dovysvětlení některých momentů. Kresebně opět na výši.

Muminek je po mnoha letech první komiks pro děti, který jsem vzal do ruky. Literaturu pro děti ale nijak neodsuzuju, rád se k ní pravidelně vracím, alespoň k takové, co má co nabídnout i starším čtenářům.
Muminy jsem jako děcko nečetl, připadali mi moc divní a na pohled snad i nehezcí. Takže patří k řadě knih, jenž jsem začal objevovat až jako dospělý. Viděl jsem pár dílů animovaného seriálu a zkoušel číst nějaké knihy, které jsou mimochodem těžko sehnatelné a celkem drahé, a můžu říct, že mají své kouzlo, ale ne vždy jsem se vezl na stejné vlně s autorkou, nedokázal jsem do muminů úplně proniknout.
Tenhle omnibus se ukázal jako nejlepší klíč ke světu Tove Jansson. Stripy dávají dohromady příběhy, které jsou v průměru dvacet stran dlouhé. Mumínci v nich zažívají různé, často dobrodružné příhody, jež fungují díky situační komice a interakci mezi postavami. Jsou to příběhy o takové milé, ale vlastně docela obyčejné rodince. Na charakterech mumínků si člověk snadno najde něco známého. Velký kus kouzla dělá kresba Tove Jansson, jíž se podařilo vymyslet potvůrky, co jsou vážně podivné a jakoby z jiného světa. Celek je tak neobyčejně dobře vyvážený mix něčeho blízkého, civilního a něčeho cizího, záhadného. Komiksy jsou postavené na vtipu a satiře, jsou lehce stravitelné a přitažlivé. Při čtení jsem si mnohokrát pomyslel, že humor Tove Jansson je až nezvykle český. Kniha nakonec předčila moje očekávání a povzbudila můj zájem o dílo autorky.

Zatím nejnudnější Lobo, co jsem kdy čet. Od prvních sešitů génia masakrů a mučení jsem čekal trochu víc - tam, kde obvykle slzím smíchem půlku knihy fakt nestačí dvě solidní hlášky + jedno stylový vykydlení na celou knihu. A co se Bisleyho skic týče, mám raději jeho plastické malby, s důrazem na zvýraznění zuřivosti.

Total stred, a to opravdu prihlizim k tomu, ze mam pro tuto serii jistou slabost a zeru segrellesuv art. Dejove to je totiz tak rozstristene, ze nelze vubec pochopit, oc autorovi slo, natoz nejak vnimat narativ. Nejaky dej tam je, ale to je asi tak vsechno. Daleko vic na me timto dilem Zoldner pusobi jako ilustrovany scenar, ktery se Segrelles chysta nekomu predat k vytvoreni delsiho komiksu. V teto casti je bohuzel evidentni, ze Segrelles neni scenarista. Par momentu v sedmicce bylo dobrych a dockat se jich v dalsich dilech, tak tleskam, ale obavam se, ze jeho epizodicke pojeti pribehu vzdy na 48 stran si vybere svou krutou dan na kvalite a sviznosti deje, natoz aby se nejak vyrazne s cimkoliv dal pracovalo.

Začínají se nám prolomovávat vztahy ve stylu mám ho ráda, ale on o tom neví. Mám ráda noc nebo Mám tě ráda moc, to je oč tu běží.

Já už se fakt někdy od začátku v duchu hurónsky směju... tak hloupoučké náhody a naivní zápletky, které servíruje Segrelles jsou opravdu děsně roztomilé. Přes to všechno však fantasticky maluje a udržuje čtenáře v tom svém scénáristickém horko těžko soudržném blábolu jaksi napjatého. Svět, který v sobě spojuje fantasy a technologické sci-fi prvky - vše navázané nějakými reminiscencemi na naší reálnou historii -, je svým způsobem dechberoucí a plný imaginace. Proto to stále čtu.

Celkový dojem: 30%

Silný, mě rozplakalo.

Krize identity je jedním z těch komiksů, který si musíte buďto oblíbit či přímo zamilovat. Na začátku čtení jsem byl mírně skeptický, přeci jen se jedná o příběh, kde vystupují desítky různých postav ze stáje DC a orientace v ději pro našince bývá obvykle lehkou překážkou. Velice rychle jsem však zjistil, že zde nebude překážkou vůbec nic a ponořil jsem se do čtení, které ubíhalo naprosto zběsilým tempem až do samotného konce knihy. Brad Maltzer popisuje jednotlivé postavy a jejich vztahy s takovou lehkostí a umem, že jsem chvílemi zapomínal, že čtu komiks s Batmanem, Supermanem a dalšími. Příběh samotný je krásně rozmanitý, takže chvíli čteme napínavou krimi, abychom plynule přešli do dramatické polohy a začali pitvat jednotlivé vztahy, charaktery a identity. To vše s naprostou hladkostí. Ke čtení prakticky není potřeba znát různé postavy či události odehrávající se v tomto univerzu, příběh dokonale funguje sám o sobě a nic navíc k němu znát nepotřebujete. Všemu napomáhá samotná kresba, která je skvělá a některé pasáže včetně pohřbu, scény Batmana s Robinem či například jen obálka s Wonder Woman působí jednoduše nádherně. Vlastně celá kniha je protkána naprosto skvělými scénami. Krize identity je jedním z nejlepších příběhů, které jsem měl letos možnost přečíst. Je jedním z komiksů, který jasně dokazuje, že lze ve světě plném hrdinů a záporáku stvořit dospělý příběh, který chytne za srdce.