Pekne kreslený dejovo priemerný európsky brak. Príbeh je postavený na niečom, čo pripomína dobitie Aztéckej ríše Hernandom Cortézom, aj keď môžete tušiť, že inšpirácia je pomerne voľná, keďže sa v príbehu vyskytujú rastlinní démoni. Napriek tomu poznať, že Duafaux si prečítal trochu dejepisných kníh. Napriek tomu je príbeh pomerne naivný, spoliehajúci sa na neuveriteľné náhody a hlúposť ako hýbateľa deja. Ešteže sú knihy pomerne uzavreté, aj keď vráta otvorené k pokračovaniu si autor nechal.
Hodnotenie je za všetky 4 diely spolu.

Pekne kreslený dejovo priemerný európsky brak. Príbeh je postavený na niečom, čo pripomína dobitie Aztéckej ríše Hernandom Cortézom, aj keď môžete tušiť, že inšpirácia je pomerne voľná, keďže sa v príbehu vyskytujú rastlinní démoni. Napriek tomu poznať, že Duafaux si prečítal trochu dejepisných kníh. Napriek tomu je príbeh pomerne naivný, spoliehajúci sa na neuveriteľné náhody a hlúposť ako hýbateľa deja. Ešteže sú knihy pomerne uzavreté, aj keď vráta otvorené k pokračovaniu si autor nechal.
Hodnotenie je za všetky 4 diely spolu.

Obálka se mi nelíbí, tradičnější pojetí bych uvítal víc.
Chválím rozdělení do dvou knih, fischerovské Šípy zvlášť a "ty druhé" stranou :)
Nezařazení Stínadelské trilogie je mi docela jedno, mají vlastní knihu - no opravdu je to ukecané, hlavně Záhada, možná by to šlo nějak citlivě pořešit.
Doslovy jsou sice hezké, ale uvítal bych i variantu knihy jen s komiksem, bez "plýtvání" kvalitního tisku a papíru na písmenka :)

Řazení komiksu v doslovech zmiňují, variant bylo mnoho a všechny asi špatné. Kniha trpí mnoha a mnoha přechody, několik stylů Čermáka tam a zpátky, fischerovsko-čermákovské přepracované díly, do toho vřazené díly od B. Čermáka, pak nakonec díly od Gruse, které jsou sice pěkné, ale jsou to takové nesouvislé vytržené doplňky, chvíli Bublina, chvíli Kuliferda, nedokončený několikastránkový příběh... Ale pochvala za "vyřazení" 315. dílu z kánonu, správně by snad v knize ani být neměl, nechat ho jen u trilogie. Moje řešení by bylo asi radikálnější a "necitlivější", něco nechat překreslit, něco vyhodit, někde víc hrábnout do Foglarova zatím nezpracovaného scénáře, ale v prospěch plynulejších přechodů.
Je to velmi nekonzistentní, ale takový už je celý seriál no---
Aspoň u Fischerovy knihy se to podařilo zahladit vyhozením dílu Rychlé šípy cvičí do druhé knihy.

Tady už jsem naprosto ztratil o Akiru zájem. Už mi to přišlo moc young adult a když se to smíchá s dobovitým projevem typický pro 80. léta, není divu, že to působí vyčpěle až trapně. Čert vem ty osmdesátky, hlavně to působilo až moc přitažené za vlasy a čím dál víc jsem se spíš tomu všemu smál než to bral vážně. Mělo to skončit 3. dílem, to by ještě stačilo. To co přišlo po čtverce už je fakt děs.

Takové letem světem Einsteinovým životním příběhem. Komiks, který snímá velkou ikonu 20. století a vlastně synonym pro génia z piedestalu a představuje ho též jako roztomilého a nepraktického človíčka, nejen fyzika, ale i bojovníka za mír.

Celkový dojem: 60%

Bible o Batmanovi? V podstatě, ale vlastně ne tak docela. Avšak čtení je to věcné, trefné a velmi zábavné.

A tohle je ten problém s mainstreamem. Od čtvrtého dílu jasně vím, že mě série nebaví, ale jsou to Avengers (tedy hlavní Marvel řada), takže to stejně musím číst. Na díl s Moon Knightem jsem se i těšil, ale bohužel mi to přišlo jako naprostá slátanina bez hlavy a paty. Vůbec nechápu, o čem to bylo - postavy pobíhají po světě, Moon Knight je najednou děsně přesílený a všichni křičí Mephisto.

Fajn akcí nabité čtení u kterého jsem se ani chvilku nenudil. Bohužel to je na úkor charakterů, jejichž vývoj byl trochu uspěchaný. Částečně to zachraňují Bendisovy dialogy, které jsou uvěřitelně a zajímavé kontrastují s fantasy prostředím. Na kresbu je radost se dívat a dodává komiksu potřebnou monumentálnost.

Bohužel musím souhlasit se závěrem fastera86. Vysoce cením vydávání komiksů s podobnou tématikou či přesahem, nicméně asi i proto, že mám o tématu koncentračních táborů a holocaustu poměrně načteno, jsem si vědom toho, co dokáže taková věc udělat s emocema. Tady se ale nic takovýho nedostavilo, tohle prostě jen projede tak nějak "informačně" kolem. Jakoby to autoři pojali spíš jako televizní inscenaci. Proto nejde hodnotit jako "nadprůměrné", natož výš. Škoda, přesto jsem rád, že podobný věci vycházej.

Viděl jsem skoro celé anime, takže vím co se bude dít do zhruba padesátého dílu. Stejně jsem se chtěl do mangy pustit, protože mám na Naruta super vzpomínky. No a je to stejně fajn jako seriál - vtipné, sympatičtí hrdinové a pěkné nastínění světa v úvodním dílu. Líbí se mi autorovy poznámky po každé kapitole. Trošku jsem si zvykal na mrňavý formát ale to je prostě manga. Určitě si sem tam pořídím další díly.

Naprosto boží (ehm) záležitost. Rozšíření Sandmanova univerza s podobně kvalitativně vysoce nastavenou laťkou vždy rád uvítám. Tyhle městské fantasy jsou přesně tím, co chci číst, když dostanu chuť na něco dospělejšího k zamyšlení. Lucifer mi velmi připomíná Constantina, oba jsou blond, cynismus z nich jen kape, stejně jako ledový klid a nadhled, jakoby vždy byli před ostatními pár kroků napřed. Luciferův vstup byl slabší, další příběhy už ale byly o to lepší - plné magie, násilí a zajímavých osudů. Byly přesně takové, jaké je mám rád u Sandmana. Těším se na další nášup, tohle bylo po čertech dobré. 90%

Sledgehammer 44 - 'Kdo k sakru říká "kryndanánka"?' Schovává se to pod svou vlastní značkou, přestože (!) se jedná o přímé pokračování první knihy ze série Humr Johnson. Problém příběhu však čpí v samotné zápletce. Tam, kde Železný Prométheus boduje s béčkovými akčními scénami, se Sledgehammer 44 jen snaží o vyprávění něčeho, co ani nemuselo být ... Za mě 3*!

Po dvou povídkových knihách máme konečně možnost zjistit, jak vypadá sólové Ú.P.V.O. ve formě jednoho dlouhého příběhu. Výhoda je že všechny postavy už známe, takže není třeba nějaká dlouhá expozice a vrháme se tak rovnou do děje. Tento případ je začátkem něčeho mnohem většího, respektive pokračuje v tom co bylo načato hned v úplně první Hellboyovské knize Sémě zkázy. Znalost všech předchozích dílů tedy zážitek pochopitelně prohloubí.
Děj jede v rychlém tempu, nemáme moc čas a prostor na nějaké odbočky a zdržování, jde vesměs o přímočarou akční jízdu. Jedinou výjimkou je trochu větší zaměření na postavu Abea Sapiena která tu má o něco více prostoru. Kniha je rychle dočtená na jeden zátah a pěkně navnadí na pokračování. Někoho možná zamrzí že je to opravdu jen taková jednohubka, začátek většího příběhu, takový pilotní díl seriálu, není tu nic co bychom nečetli už dříve a jelikož jsme na startu, nějakých větších překvapení a zvratů se nedočkáme. Je to prostě taková sázka na jistotu, návrat do důvěrně známého světa, s postavami co známe a máme rádi, ujištění že dostaneme přesně to na co jsme zvyklí a co očekáváme. Což za mě není špatně, série musí ukázat že svět Hellboye dokáže fungovat i bez Hellboye. Všechny hlavní charaktery - Abe Sapien, Liz Shermanová (sakra, jak já tuhle postavu miluju!), Roger, Johann Krauss a Kate Corriganová - mám rád, už mi stačily přirůst k srdci a nemám obavy že by svou sólovou sérii nezvládly utáhnout. Škoda tedy jen že konkrétně v tomhle díle se s nimi s vyjímkou Abea nějak více nepracuje, na to však bude dost prostoru v následujících knihách.
Kresba Guye Davise je pro mě problematická. Nesnaží se nějak napodobovat Mignolu, což však samo o sobě není špatně. Na jednu stranu ten jeho zjednodušený jakoby lehce nahozený styl pěkně nahrazuje Mignolovu minimalistickou kresbu, dělá to jinak, ale funguje to - jeho prostředí, akce i obludy mají něco do sebe a není obtíž si zvyknout. Co mi však vadí, jsou obličeje a výrazy - především - lidských postav. Kterých tu je sice jen pár, tím spíš by se ale Davis alespoň u těch hlavních mohl snažit je trochu vypracovat. Tam kde jeho jednoduchý 'načmáraný' styl má své kouzlo když kreslí monstra nebo okolní prostředí či různé stroje, tam naráží při zobrazení charakterů, a ona jednoduchost se stává spíše záporem. Nezbývá než si na to chtě nechtě zvyknout a doufat, že se časem, až se s postavami trochu sžije, trochu vypracuje. Že barvy Davea Stewarta to nadnáší o úroveň výš, je věc tak samozřejmá že ji skoro nemá význam zmiňovat.

Celkově je tak třetí kniha Ú.P.V.O. příjemným čtením které nám započne příběh který se bude dále rozvíjet a dá nám přesně to co čekáme. Sice bez překvapení a prohloubení většiny charakterů, zato ve svižném tempu, se spoustou akce a přirozeného propojení s dřívějšími díly. Jako úvod je to každopádně fajn. 7,5/10

Tak jsme se dočkali a máme tu konečně TO velké finále Hellboyovské série. Po nadšení z předchozích knih Temnota vábí a Divoký hon byla očekávání obrovská, na druhou stranu jsem se je snažil krotit, protože upřímně: kolik finálních knih zavedených sérií (Živí mrtví, Sandman, Lucifer, Preacher, Hitman, Y: Poslední z mužů, 100 nábojů, Fatale…) dokázalo OPRAVDU dostát očekáváním a být SKUTEČNĚ uspokojivým završením? Nechtěl jsem být nakonec zklamaný jen kvůli nesplnitelným nárokům které bych snad na tohle finále měl, tak jsem se snažil, v rámci možností, jít do toho s otevřenou hlavou. Je tedy Bouře a běsy dokonalým vyvrcholením? Ne. Patří alespoň do mého TOP 3 nejlepších Hellboy knih? No… ne. Znamená to snad tedy, že jde o zklamání? Do třetice - ne.

Nutno říci, že tu gradaci, pocit že tentokrát tu jde opravdu o hodně, se Mignolovi daří prodávat skvěle. Snaží se tu spojovat co nejvíce předchozích linek a postav tak, aby mu to dalo dohromady komplexní finále příběhu, kde nic nebylo zbytečně. O tom sice můžeme polemizovat, dle mě si to sám trochu překombinoval, zase se v tom alespoň neztratil a se ctí to ukočíroval. Tempo je od začátku vražedné, čtenář se chce pozastavovat a kochat se Fegredovou nádhernou kresbou, ale zároveň chce za každou cenu otáčet další stránky aby věděl jak to pokračuje. Konečné zúčtování je opravdu velkolepou akční podívanou, a opravdu jde cítit že tohle není jen další bitka kterých Hellboy zažil už mraky, ale ta dosud nejdůležitější. Další co musím vyzdvihnout, je postava Alice, kterou jsem chválil už v Divokém honu. Ta do série vnáší onen lidský a romantický prvek, o kterém dokud se neobjevil jste nevěděli že vám tam chyběl. Teď když má Hellboy opravdu co ztratit a je to pro něj více osobní, najednou jsou v tom emoce které při předchozích apokalypsách absentovaly. Velká škoda že se Alice objevila až takhle ke konci, zasloužila by více prostoru. V posledních knihách si už čtenář zvyknul že se Hellboy překlopil více do pohádkového fantasy, takže milovníci těch sci-fi prvků si opět nepřijdou moc na své, ale osobně si myslím že tento směr se pro sérii v této fázi ukázal jako správný.
Ačkoli tedy jsem po dočtení měl pocit že mám právě za sebou povedenou knihu ze skvělé série, bylo tu i něco co mi lehce vadilo. A sice že prohlášení o tom že je tohle završení všeho co jsme četli dosud, jsou lživá. Abych tak úplně nespoileroval, řekněme že tohle je jen ukončení jedné Hellboyovské éry, nikoli celé série. Samozřejmě vím že následují další knihy s Hellboyem, ale čekal jsem že drtivá většina věcí se tu skutečně uzavře, těch volných konců a otevřených vrátek tu však zůstalo nečekaně mnoho. Ne že by to knihu nutně dělalo horší, ale celý ten pocit z velkého finále to trochu sráží, prostě velký Armageddon se odsunul a ta hlavní hrozba tu stále je, stejně jako na začátku série, takže nás v budoucnu nevyhnutelně čekají další podobné bitvy. Osudy mnoha postav se tak sice uzavřely, ale nemohu se zbavit dojmu že nic extra se tu v celkovém důsledku nevyřešilo jelikož prostoru pro pokračování je tu až překvapivě dost, což nejsou úplně pocity se kterými chce člověk zavírat očekávané 'velké finále'.
Bylo by však sprosté ještě jednou nezmínit vizuální stránku, a sice kresbu Duncana Fegreda a barvy Davea Stewarta. To je prostě žranice pro oči a zde si troufám říct že ani Mignola by tuhle knihu nezvládl nakreslit lépe, protože Fegredo má dynamičtější a epičtější akční scény kterých je tu více než dost. Za jeho vrchol sice pořád považuju Temnota vábí, ale to je hlavně kvůli tomu zasněženému prostředí, pro které mám slabost. Po výtvarné stránce tu není co vytknout, naopak to příběh ještě povyšuje a násobí zážitek.

Závěrem tedy - ano, mám za sebou opět komplet základní Hellboyovskou sérii, tentokrát čteno vše krátce po sobě pro maximální zážitek, a jsem více než spokojen, ten svět, tu kresbu i atmosféru prostě miluju. I tato - prozatím - poslední kniha mě velmi bavila a užil jsem si ji, jen to prostě není skutečné 'finále' v pravém slova smyslu. Je to spíše konec jedné série než celého seriálu. Když se však nad to povznesu, pořád jde o jednu z těch lepších knih v téhle řadě, a nezbývá než doufat že Comics Centrum nám co nejdříve nadělí Hellboye v pekle a další navazující knihy s Rudochem, byť na nedostatek komiksů z tohohle univerza si vskutku stěžovat nemůžeme. 8,5/10

Humr Johnson #01: Železný Prométheus - 'Prokrinda...' tahle kniha docela dlouho unikala mé pozornosti, přestože mne někdo upozornil (?!), že přímo předchází příběhu Sledgehammer 44. Při srovnání obou knih je Železný Prométheus jen taková klasická béčková akční detektivka, nicméně na rozdíl od druhého zmíněného obstojí i dnes ve srovnání s podobným brakem ... Za mě 4*!

Pět hvězdiček za hologram na obálce. Bezva nápad i provedení. Jen mě mrzí, že v této sérii nejsou schopni Crewáci dodržet varianty. Takže černá luxorová řada má nehezká bíla místa... :-/

Historicky posledné číslo Mickey Mousea, aj keď pravda je trochu iná: časopis dá sa povedať (istým spôsobom) následne vychádzal naďalej, ale bol premenovaný na Káčera Donalda.

Tentokrát to zkusím vzít postupně po řekněme +/- paperbacích.

1-6: První sešit by měl vypadat přesně takhle - po přečtení by mělo být ve čtenářovi něco jako "tak to je hodně dobrý, pojďte do mě s dalšíma". Dvě dějově linky, jedna politická s pletichařením o moc a druhá o navazování prvního kontaktu, plus co se stane na vesmírné stanici když tam jste 3 roky zavření. Líbí se mi jak Soule myslí na detaili (zbraň bez zpětného rázu, doručování zprávy skrz vesmír trvá půl hodiny, války vedeš abys měl ospravedlnění pro vývoj nových zbraní a měl doma veterány, kteří tě v budoucnu mohou bránit ...) Plus z vyprávění mám stejný pocit jako ze seriálu ztracení, útěk z vězení, hrdinové což je za mě věc která u spoustu komiksů chybí. A navíc kdo je sakra Rowan a hlavně... kde kurva je?

5⭐️

Cekal jsem neco vic originalnejsiho, takhle je to zase prumerne a klisovite. Nicmene to nejak funguje a s touto kresbou se to i obhaji. Krasnej stred.

Tehle knize lze snad jen vytknout maly pocet ukazek a ty co tam jsou, by si zaslouzili cestinu, nebo aspon anglictinu. Urcite by stalo za zminku dat tam neco jako edice, resp. co se da realne koupit. Kde a za kolik uz se da dohledat, ale kolikrat ty nazvy jsou vselijake, edice maji ruzne nazvy a jmena, tak tohle by nebylo marne. Posledni vec, ktera mi vadila je jazykova nejednotnost u nekterych titulu, ktere uz v nasi distribuci tou dobou byly. Krom techto drobnosti, je to povedena publikace, ktera jako prehled vic nez poslouzi.

Spider má plán. Na prvních stranách se zdá, že bude pěkně klidně postupovat, zatímco Yelena, která Spiderovatí už od 7. dílu přebere jeho zuřivost. Ale velmi rychle se ukáže, že i přes nemoc, která si ho postupně a bez milosti bere, má ještě pěknou zásobu energie, kterou chce narvat do chřtánu hlavy státu. Prezident "Fešák" Callahan chodí přes mrtvoly a Spider utrženej ze řetězu novinářský licence teď půjde taky.
Náš šéfredaktor, kterej chtěl vždy jen svůj sloupek se teď ukazuje jako velkej taťka Mitch Royce a tahá pěkný eso z rukávu, aby ho vrazil Spiderovi rovnou do pr...ázdných rukou a ušetřil drahocennej čas.
- ⚠ spoiler alert ⚠-
Jerusalem nevědomky zápasí o každou hodinu. Jen tak tak se mu podaří získat Liesl, která je ztělesněním článku a ten musí vyjít. Okamžitě.
Venku se tajně odehrává další velká akce.
Na jedné straně Spider bojuje s článkem, zrazován svým mozkem a na druhé doslova hoří. Mise byla splněna. O co šlo? Dozvíme se to ještě? Do konce komiksu už přeci skoro nic nezbejvá!
A oni to do nás na posledních stranách pěkně nahustí.
Bum. Článek je venku a Callahanovi opět mizí úsměv z tváře.
Je to velký finále. Je to ticho před bouří a já doufám, že to bude holobouře. Chci se dočkat Spiderovi smrti potom, co uspěje ve svým posledním poslání? Možná. Nevim. Chci jen, aby mi to Ellis s Robertsonem naprosto nemilosrdně naservírovali tak, abych u toho zabrečela jako dítě, kterýmu zrovna někdo sebral ledvinu.

Spider-mana nemám příliš načteného, četl jsem v podstatě jen to, co u nás vyšlo ze série Ultimate a pak Straczynskeho. Proto jsem nebyl natolik poznamenán událostmi kolem Gwen a asi i proto na mě neměl tento díl takový dopad jako na ty, kdo mají příběhy načtené. I tak jsem se ale bavil a šlo o velmi silný a komorní příběh, který mě po celou dobu bavil.

Nakonec trochu zklamání. Premisa se mi líbila, prostředí také, ale celkově byl děj nakonec trošku nudný a málo hororový. Kresba se mi líbila, ale vadilo mi, že obličeje hlavních postav byly těžko rozeznatelné, takže jsem se někdy ztrácel. Škoda promarněného potenciálu.

Tak toto mě bavilo od začátku do konce. Z části civilní příběh, z části akční thriller, ale vše bylo tak dobře propojené a promíchané, že nemám co vytknout. Kresba mi k příběhu velmi sedla. Opět jsem se přesvědčil, že King mě opravdu baví.

Na první pohled se ani nechce věřit, že to napsal stejný autor jako předchozí knihu. Když jsem se nad tím ale zamyslel a znovu jsem to prolistoval, tak ten příběh nějak přece jenom funguje. Teda až na tu část v lese. To je hodně velký úlet. Bylo to jako zúčastnit se týdenní skupinové terapie s bandou zfetovaných bezdomovců někde v lese za železniční vlečkou. Ta část v lese zbytečně odvádí pozornost od toho hlavního. Od toho, co mělo dostat mnohem větší pozornost a péči. Byl by to pěkně temný příběh o vině, mstě a výčitkách svědomí. Taky by to samozřejmě muselo být pěkně nakreslené.

Tím se dostávám k výtvarné stránce. Nevídám v komiksech často, aby byl samostatný člověk na kresbu a samostatný na dělání storyboardů. Proto je docela paradoxní, že, co se týká panelování a rozložení stránek, je tento komiks jeden velký bordel. Ve spojení s příšernou kresbou je to hotové dílo zkázy.

Na závěr si dovolím dvě připomínky. Nepamatuji si, že by kdy Geralt vydal kohokoliv k upálení na hranici. To s ním nejde dohromady. Proto nechápu, že to hned na začátku komiksu udělal. A už vůbec nechápu, že na posledních stránkách udělal to, co udělal. Co jej vedlo k domněnce, že to, co nefungovalo napoprvé, bude fungovat napodruhé. Tím to Bartosz Sztybor úplně zabil. A ještě jedno rýpnutí na závěr. Jak se poslouchá “zřetelně”?

Japonsky Conan a arogantni pubertak. Kresba ujde. Unika mi smysl a pribeh. Na muj vkus moc mlaceni.

Sdeleni dobre, kresba ujde, autorska licence neublizujici. Mne se to libilo a rad se vzdelam v takovych zalezitostech.

Jednoduse skvele. Skvele rozehrane mezilidske a vnitrne-lidske partie. Netreba supraku, samotna Jessica nam staci a co k nim ma, nota bene ze v mainstreamu otevira zajimava spolecenska temata. Kresba fenomenalni. Za me luxus a pochvala nejvyssiho kalibru. Vic takovych omnibusu.

Uz jsem z toho vyrostl. Dreddi super, hlavne Egypt. Sinister a Dexter taky usli, kazatel pobavil, ale Devlin Waughn mi vylozene vadil. Nebavil me cely syzet a smysl vubec neco takoveho vypravet danym zpusobem. Prislo mi to jako vyplpat co nejvic stran na kresebne orgie, tj. kravin a blbin bez ladu a skladu. Jako by si to chtel proste nakreslit a dal nic k tomu, vsak ono si to sedne, hlavne ze andros a to je asi meritko uspechu nebo ja nevim. Doslov byl mily, ale uz ho v jine podobe znam. Nebyt poloviny obsahu zabite Devlinem, hrabl bych po tom, takhle bych mel neco, kde me pulka vylozene vadi, ale jinak v ramci vyroci a posunu Crwe se mi tato edice moc libi.

Spravna picovina a jeste k tomu dobre nakreslena. Tohle se musi brat s nadhledem a velkou porci smyslu pro humor. Parada.

Dobre zakonceni pribehu. Libi se mi ta lidska rovina, ktera krasne balancuje na hrane snu, fantaskna a reality. Pritom to dobre davkuje akci, ktera nerusi a dej obohacuje. Za me a pro me, citelny Brubaker.

Nebyt to tak misty ukecane, tak rikam aspirant na komiks roku. Vazne krasne a poucne, a proto lze mnozstvi textu omluvit, protoze to ma pro me silnou edukacni hodnotu a zaroven vam preda i lidskost, diky ktere vidite Plecnika v uplne jinem svetle. Opravdu povedene.

Souhlas s mcleekem. Zdani klame, ale o to hezci a vetsi zazitek dostanete. Rozhodne se nejedna o klasicky klubacky komiks, ktery spis drzi tu rovinu, ze vse se ve finale v dobre obrati. I na tak kratkem prostoru vam autori dobre zprostredkuji dobove realie. Me to vazne bavilo.

Jedine, co snad kvituju je, ze se autor drzi sveho kopyta a aspon ho umne rozsiruje a zakoncuje. Byt po svem, a ne zcela stastne, ale aspon to mu lze uverit. Kresli to dobre, ale bohuzel mi cely pribeh prijde jako zpatlanina, ktera chce strasne moc sdelit, ale chybi mu de facto prostor. Stred.

Napad dobry, provedeni ani ne. Moc zamotane a unikaly mi motivace postav. Jinak jako napad je to dobre. Konec by mi tady bohate stacil ve druhem albu.

A tady me to prestalo zajimat. Blbe to neni, ale je to strasne repetitivni, a takovymi pribehy se odmitam dale zabyvat.

To byla ale kravina postradajici veskery smysl ve svem sdeleni. Proste portugalska amerika ala eintopf, i pejsek s kocickou by tady meli silneho konkurenta. Tady me bavila snad jen kresba, ale jinak uz takove pribehy nedavam. Dalsi apokalypsy, nacky smichane v demonech, priserach a buhvicem uz prosim ne. Je to naproste zabijeni casu si tady pohonit ego, co vsechno papir snese, potazmo muj ctenarsky cas.

Po dlouhe dobe mi sednul novy Asterix, resp. od nepuvodnich autoru. Vtipne, mile, uderne, navic dobre vyuziva trend soucasnych narazek a neztraci se v minulosti. Opravdu zajimave a skvele zmaknute, ze by svitalo na lepsi casy...

Tady me Akira zacala ztracet a rikal jsem si, ze to silne zavani young adult, ale jeste to slo docist a bohate by mi to tady stacilo i ukoncit. Vic nepotrebuju. Kresba je samozrejme uzasna a urcite neberu autoruv zapal a um, s jakym do Akiry sel. Jenze uz mi to zacina zavanet rutinou a ze je to na jedno brdo.

Stejně jako v případě prvního dílu. Jsem celkem překvapený poměrně nízkým hodnocením. Není to tak dobré, jak jsem z popisu očekával a doufal, ale i tak jde o velmi solidní a dobře psaný příběh, kde se mi, na rozdíl od většiny, velmi líbilo střídání různých časových rovin a postav. Díky tomu jsem byl napjatý až do konce. Velmi pomohlo, že každé období kreslil jiný kreslíř, což mi pomohlo se v ději neztratit.

Jsem celkem překvapený poměrně nízkým hodnocením. Není to tak dobré, jak jsem z popisu očekával a doufal, ale i tak jde o velmi solidní a dobře psaný příběh, kde se mi, na rozdíl od většiny, velmi líbilo střídání různých časových rovin a postav. Díky tomu jsem byl napjatý až do konce. Velmi pomohlo, že každé období kreslil jiný kreslíř, což mi pomohlo se v ději neztratit.

Porad spokojenost, jak u predchozi knihy. Dva pribehy mi moc nesedly, zvlaste s taureny, ale jinak porad dobry. Poctiva warcrafti rez, solidni pribehy, famozni kresba a pro me v dobrem netradicni pojeti adaptace tohoto univerza.

Konecne se Zoldner hnul z mista a predstavil nam dobrodruzstvi, na ktere jsme cekali predchozich 7 alb. Za me fakt dobry, chci vic! Prava poctiva sci-fi rez.

Jako u sesitu jedna, unika mi zamer, smysl a cilovka. Mcleek to vystihnul i za me.

Zaplat panbu to uz skoncilo. Proste prumerny zabavny komiks, ktery jede na vlne senzaci, ale uz moc neresi dotahnout to do konce, resp. svazat volne konce. Pobavi, zabavi, ale nic extra nepreda. Popkulturni narazky ok, srandicky ok, poselstvi taky, takze stred.

Kdo zna Lemira a ma ho aspon v par komiksech nacteneho (vyjma supraku), tak si z tohoto pocinu uz na zadem sice nesedne, nicmene mu to porad preda nejaky zazitek. Dalsi rovina Lemirovy duse, kterou nam prubezne ve svych dilech ukazuje, a ja si rikam proc ne. Lemire je vykresleny a i v ramci pribehu uz ma pevnou ruku a vi, co chce sdelit. Vytku mam jedinou a ta se tyka zpusobu vydani. Nesnasim ty papirove prebaly, nota bene bile, ktere se zasvini, poekodi, potrha pri pouhem pohledu. Fakt ne. Pak jeste me vylozene v ramci prebalu irituje ten stupidni font a velikost nazvu dila na hrbete. Jako kdyby to nekdo zapomnel a rychle to nabouchal do PC, aby tiskarna mela podklady vcas nebo co. Jestli je to tak i v originale, tak s tim se snad da neco delat ne? Kdyz CC upravuje a predelava kdeco, tady je to jasna volba. Skoda, Lemire si i na hrbete zaslouzi vyniknout, ale jinak jo, v pohode, spokojenost.

Proc? Proc to vydavat.... Jako by tech Conanu nebylo dost. Kdyby se aspon slo do Savage Tales a Savage Sword, tak bych mozna i to oboci zvedl, ale na nasem malem trhu vydavat takove zastarale slataniny ala ratata bun ratata bum, no hruza. Pribehy trapne a nefunkcni. Barevnost a kresba je 60.-70. Marvel. UKK, NHM, KVS a DCKK nejake to retro vydalo a ze by to bylo terno nebo buhvico se rict neda, zvlast jedna-li se o komiksy pro deti ci mladez. Skoda, Conan je pro me sice uz prekonanou veci, ale Savage Sword by se tu jeste snesl. Porad je tam dost zajimavych kresebnych pocinu, drsna pribehova linka jednotlivych pribehu v cernobile, ktera na Conana vrha uplne jine svetlo a jeste kdyby to vyslo jako jednotlive sesity v soubornem vydani a ne jen pribehy, viz omnibusy, tak bych mozna ze slusnosti aspon jeden vytisk i vzal, jsou tam totiz i jine pribehy nez s Conanem a rovnez i skvele dobove clanky. Takhle mi to prijde jako plytvani vydavatelskym potencialem, ktery se promrhal na libive nefunkcni nostalgii.

Tady na tomhle komiksu je krasne videt, ze sami autori nevedeli, komu je ten komiks vlastne urcen, detem, dospelym, fanouskum tematiky, studentum.... Navic to neni uplne komiks v pravem slova smyslu, protoze ho vic nez casto strida souvisly text z pohledu hlavniho detskeho hrdiny. To je zaroven i onen problem celeho pocinu. Mne prislo, ze se to tou detskou optikou vlastne shazuje, nebo jinak, dostatecne neukazuje ona drsna stranka celeho vystehovani. Pusobi to dojmem vtipnych kratkych anekdot, ktere se na ceste nekam nekomu dely ala Palecek nebo Fliegende Blatter. Skoda, silny potencial, nedomysleny projev a bohuzel s otresnou necitelnou kresbou.

Milujem loiselovu kresbu, a fantastické vyrozpravanie príbehu. V tomto diele to neni inak. Dokonalost na každej strane. Uzasne dielo. Dúfam ze od loisela dostaneme postupne všetko v luxusnych vydaniach.

To bylo mily a heeezkyyy. Format jsem odpustil, ale... Jinak kvituju drzeni te Uderzovy kreslirske latky. Asterix v jine podobe by ztratil svou identitu. Klidne bych si strihl dalsi knizku.