• Anton Whatever
    Anton Whatever mecenáš00:07Strašáci (varianta A)
    Celé to rychle uteče, příběh je sice vcelku jasný a i celkem originální. Jen je to opravdu celkem uchvátaný, pořádně si nestihnete vybudovat nějakej vztah k postavám a je konec. Ale bože, tak zmatečný akční scény a občas chaotický panelování...bylo fakt dost těžký se v tom místy orientovat. Přečtu si to určitě znovu s nějakým odstupem, ale jsem z toho spíš zklamanej než nadšenej..i když...vlastně sám nevim
  • Lobok257
    Přidáno do seznamu "až jednou budu chtít spáchat sebevraždu pomocí komiksu" :)
  • Lobok257
    Žaponská poetika mystika meditace
  • Palebras
    Batman: Bílý rytíř, je pro mě obrovským překvapením. Čekal jsem hodně, ale ve finále jsem byl opravdu nadšen a rozhodně se jedná o jeden z nejlepších Batmanových příběhů vydaných u nás . Celý příběh je vyšperkován skvělými nápady, které v některých pasážích až nápadně připomínají starší stěžejní díla o temném rytíři, ale není to vůbec na škodu, protože si bere z těchto příběhů to nejlepší a v některých případech je dokonce řádně vyšperkovává, takže čtenář dostává nabušený mix vysokooktanové akce ala Rychle a zběsile, ve spojení s opravdu skvělými dialogy, které jsou zde obsáhlé a je jich spousta. Obsáhlost textu v komiksu je v některých případech spíše na škodu, ale v Bílém rytíři je radost začíst se do servírovaných dialogů, které nemají hluchá místa a není tedy čas začít se nudit. Vše perfektně koresponduje s kresbou, která může ze začátku působit poněkud divně až nevzhledně a hlavně Batman se mi v začátcích nepozdával, avšak během pár chvil a otočení pár stránek mě utvrdilo v tom, že tohle je opravdu paráda. Od samého začátku až do konce jsem hltal každou stránku a řítil se vstříc finále, které bylo mimochodem také skvělé a Bílého rytíře doporučuji všemi deseti. Bez debat plný počet!
  • perak
    Začátek a konec byl fajn, ale uprostřed knihy jsem se u některých dobrodružství hodně nudil. Při souborném čtení jsem nabýval pocitu, že základní kostra příběhů je stejná a tak závěry bývají očekávatelné. Oproti prvnímu dílu nic nového, ale celkově slabší a tak budu hodně zvažovat, zda se pustit do dalšího pokračování, které zřejmě bude ubíhat ve stejných kolejích. Kresba v takto velkých formátech je jako vždy fajn.
  • Ivan Kucera
    Tradičný NHM: prostredníctvom jedného retro príbehu (prekvapivo fajn a znesiteľného... a najmä krátkeho) a jedného moderného sa zoznámime s menej známou marveláckou postavou. Blade bol v rokoch 1998 – 2004 populárny najmä na filmovom plátne, čo následne ovplyvnilo aj jeho komiksový život a podobne, ako Nick Fury (resp. Samuel L. Jackson), i Blade v istom bode získal podobu svojho hereckého predstaviteľa. Komiks ubehne rýchlo a svižne, strieda sa v ňom plno ako záporákov (Morbius, Dr. Doom, Dracula), tak hrdinov (Logan, Spidey, Maria Hill). Inkerované a nakreslené je to fakt pekne. Nedá mi nespomenúť okrem samotnej kresby i odvážnu obálku uprostred, v ktorej figuruje Bladeova hlava a Wolverineove pazúry (asi si viete domyslieť, ako to dopadne). Páčili sa mi retrospektívne pasáže, taký klasický origin, trocha klišé, ale slušne spracované a umiestnené do pôsobivého obdobia (a prekvapivo aj krajiny, Blade je... Angličan!!!).
  • Spacecore
    Koupil jsem si novou Pevnost s přílohou, abych měl nějaké X-Meny do sbírky a absolutně jsem zapomněl, že jsem to četl před víc jak deseti lety. Vzpomínky mi najeli až když začaly padat první hlášky, které jsem si moc dobře vybavoval a komiks je jima doslova protkán (Emma perlí o stošest!). Mám holt mizernou paměť. Každopádně jsem si čtení rád zopakoval, jak Whedona, tak Cassadaye mám moc rád a tady to byl celkem fresh start a téhle sestavě to vyloženě fungovalo a dnes už je to téměř kultovní. O čemž svědčí i různé motivy komiksu, které prosákly až do nejnovějších filmových adaptací.
  • VanTom
    Zábavné sestavování vyváženého „supertýmu“ jako poslední zoufalé útočné síly Mýtů se opírá (d)o jiné pohádkové mytologie, než obvykle – komiksové superhrdiny. Fajn, ale nemůžu se zbavit pocitu lehké lacinosti, úplně sem moderní skoro parodičnost nepatří. Než se navíc tým vrhne do sebevražedné akce, je (pro něj naštěstí) dobojováno během půl sešitu celostránkových výjevů. Šlo-li o definitivní konec Temného, tak své pověsti neporazitelné hrozby opravdu nedostál.
  • VanTom
    Aby čtenář docenil, že se nějaké události odehrají a vyvinou trochu (nebo úplně) jinak, musí je mít jednoduše zažité. Editoři kompletu tedy vybrali příběhy, které jsme si u nás již mohli přečíst, ovšem stejně mi jejich převyprávění moc nedalo – možná směřovalo „šokujícím“ směrem, ovšem bez úderné pointy končilo na půli cesty (Fantastic Five, jiní Avengers, temný Dr. Strange, Hulk s Jarellou, Petr s Gwen). Nejvíc mě asi vtáhl odlišný průběh Kree-Skrullské války, který napravil rozpaky z originálu, když přivedl pořádnou kosmickou megařežbu až k Zemi.
  • VanTom
    Z odhalování fantastického světa transformací člověka a starodávných Prvotních v úvodním dílu jsem byl vyjevený přibližně stejně, jako hlavní hrdina chirurg, nicméně i přes často nesouvislé střihy mě celý ten mysteriózní odér zaujal. Ve dvojce se v pátrání již dočkáme částečných odpovědí a prohloubí se dosah celosvětového církevního spiknutí (v půdorysu Šifry mistra Leonarda), což už v honbě za senzací trošku drhne. Dynamická, detailní kresba je hodně fajn a rozhodně si nezasloužila zmenšený formát.
  • VanTom
    VanTom3.3. 11:54Gantz #26
    Aneb jak se naši hrdinové v civilu vyrovnávají s informací, že do konce světa zbývá poslední týden: někdo se vrátí k přítelkyni, někdo se vyzná ze svých citů, někdo (šikanovaný) vystřílí školní třídu. Ne, opravdu nejde o nějaké hluboké, natož věrohodné psychologizování, ale to snad od téhle mangy nikdo soudný neočekává.
  • VanTom
    VanTom3.3. 11:52Gantz #25
    Zbývají poslední dvě úchylné formy téměř nezničitelného megapadoucha, pak bodování a vágní předzvěst sedmi dnů do konce světa. Vzhledem k typicky bleskovému tempu (velké obrázky celkové zkázy i napjatých tváří, podrobné rozfázování pohybů, bubliny vyplněné povětšinou citoslovečnými slabikami) podobně rychle i přečteno.
  • trudoš
    „J-jakej je to pocit?“
    „Takovej… platinovej.“
    Atmosférická jednohubka, která si nehraje na hlubokomyslný přesah, třebaže v sobě ukrývá mnoho pravdy o lidských hodnotách. Od začátku jsem se toho bál, protože komiksy na podporu prodeje videoher u mne prakticky vždy skončily neúspěchem. Tady se sice také nikdo neobtěžuje s tím, že by vás byť třeba jen větičkou zasvětil do historie kulis, ovšem ono to vůbec není třeba, jelikož souvislosti vám dojdou samy. Zároveň se přiznám, že mi naprosto učaroval motiv těžce ozbrojeného zdravotnického týmu, který je pro své klienty schopný podstoupit jakoukoliv oběť. Stačí nabité konto a pak už jde jen o to, jak moc „platinovej“ jste. Zápletka má jinak hodně blízko k filmu Zátah (nebo pro ty mainstreamovější Dredd) a ta dějová nekomplikovanost zaručuje, že čtenáře ani jedna stránka nenudí. Cullen Bunn se vážně vyznamenal.
    Takže ano, v hodnocení mírně nadsazuji, ale Trauma Team mi udělal takovou radost, že k němu prostě nedokážu přistoupit výrazně kriticky.
  • Ivan Kucera
    „Udělat dobrý dojem nikdy neškodí.“ Od pokračovania fenomenálneho Straczynského Návratu som čakal predsa len o pavučinu viac, takže to nie sú čisté 4*. Shade má ďaleko k mrazivo nezastaviteľnému Morlunovi a hollywoodska linka s Dr. Ockom (a jeho protivníkom, ktorým prekvapivo nie je Spider-Man!) je priemerná, také superhrdinské klišé. Je tu ale jedno ALE. Ale akonáhle sa prejaví priamo v praxi „ten“ Straczynski, je to božské, vynikajúce a fantastické. Je to dojemné (sľub MJ o čakaní na ňu až „dosud hvězdy nezhasnou“), silné (rozhovor s tetou May, na ktorý fanúšikovia čakali niekoľko desaťročí), skvelé (pukance), parádne (Jennifer), vtipné (JJJ vo výťahu, Adam Sandler), fantastické (nemá pasáž) a máte z toho slzy v očiach („Já jsem Spider-Man.“). Straczynski zbožňuje nielen postavy (dve minúty), ale aj dialógy (pani vs. madam). Okrem toho skvele prepracoval May a z osoby, o ktorú sa Peter neustále bojí, spravil silnú ženu, o ktorú sa môže oprieť (a rovnako tak sa o ňu konečne môže oprieť aj MJ, ktorá bola doteraz vo vedení tajomstva osamelá a to ju robilo zraniteľnou). Práve za tieto scény udeľujem s prižmúreným pavúkom aj štvrtú hviezdu. Na tej má bez debaty podiel aj kresba Johna Romitu Jr. Ďalšou pozitívnou správou je, že sa jedná o skvelú kúpu, nakoľko za jednu cenu dostanete dva komiksy (Odhalení a Dokud hvězdy nezhasnou v češtine vyšli samostatne v rokoch 2005 a 2006).
  • Ivan Kucera
    SPOILERY. UKK podnikol plno skvelých vecí, ale aj jednu legendárne zlú: začal a nikdy nedokončil pomerne slávny run Marka Millara, v ktorom anonym Petrovi uniesol milovanú tetu May, z čoho logicky vyplývalo, že poznal Spajďákovu civilnú identitu. UKK z tohto runu vydal knihy Dolů mezi mrtvé a Jed, ale dokončenia sme sa nedočkali. Takže ak Millarov príbeh chcete mať komplet, tak sa na UKK vykašlite a siahnite po KVS, v rámci ktorého nielenže príbeh bol dokončený, ale stačili mu k tomu len dve knižky (Dolů mezi mrtvé a Poslední vzdor, ešte stíhate?). Kým z prvej polovice som bol napriek dynamickej (ale miestami nie úplne dokonalej) kresbe Terryho Dodsona a Franka Cho rozčarovaný, druhá situáciu vylepšila. Má na tom pavúčí podiel najmä fakt, že sa príbeh uzatvára, jednotlivé linky tým pádom dostávajú väčší zmysel a konečne sa dočkáme vyvrcholenia. Tiež sa mi páčilo spolitizovanie Normana Obsorna, to bol fakt originálny nápad (čo nemôžem povedať o Deus Ex Machina v podobe istého zoskupenia). Samotné rozuzlenie únosu je ale paradoxne napokon tým najslabším, čo Markov run ponúka, nakoľko sa ukáže, že za ním od samého začiatku stál Petrov hlavný podozrivý (wtf?). Negatívne vnímam nielen bombastickú, avšak nudnú akciu, ale tiež silné vyhrážky scenáristu, z ktorých napokon nič nebolo (Petrova ochota ísť sa udať na polícii, opakovanie histórie s pádom Gwen). Mimo misu mi pripadal aj záverečný list, ktorý sa absurdne snaží zo vzťahu Green Goblin/Sieťomil robiť vzťah Batman/Joker, čo vôbec nefunguje, pretože dotyčný vzťah bol vždy o všeličom, ale nikdy nie o istej za vlasy pritiahnutej forme priateľstva.
  • tom173
    Nebyl jsem z toho tak nadšený, abych dal plnou palbu i když jde o jednoho z nejlepších u nás vydaných Batmanů. Kvalit Dlouhého Halloweenu, Ticha, nebo i Mého temného prince, ale prostě u mě nedosahuje. Postupné odkrývání neznámé hrozby je super a byl jsem moc rád, že tu máme nového záporáka, a není tu hned recyklován nějaký klasický Batmanův padouch. Komiks má atmosféru a žene čtenáře kupředu. Při závěrečné bitce teda jen Batman zase dokáže, že není člověk, smrt na něj nemůže a po týdnu hladovění zvládne nemožné, což už mě docela unavuje. Nad tím se ale člověk v tomhle žánru prostě nesmí podivovat. Capullova kresba se ke komiksu perfektně hodí, není přehnaně realistická, což k Batmanovi padne. Netopýr tady navíc není přehnaně nařachaný což je vítaná změna. Do dalšího dílu půjdu určitě, jen jedno bezvýznamné povzdechnutí, opět škoda že nemůžeme dostat celý příběhový arch společně.
  • mAGiic
    Ponurý, cynický a brutální spidermanovský komiks, zasazený do 30. letech minulého století. Poznáte tu všechny známé postavy ze světa Spideyho, akorát jsou trochu pozměněni. Kniha je rozdělena na dva příběhy, a to Noir (4 sešity) a Eyes Without a Face (4 sešity). První příběh ukazuje jak je NY zmítaný organizovaným zločinem pod palcem Goblina a jeho henchmenů a zrození hrdiny "Pavouka", který se rozhodne vymýtit organizovaný zločin. Ve druhém příběhu se v NY objevuje nová a společensky ještě závažnější hrozba, která chce nakazit USA nacismem. Potěší hlavně cynický konec v nacistickém Německu. Pro oba příběhy platí surovost, hodně známých postav zemře nebo jsou zmrzačeni, Spidey je skoro ubit k smrti Sandmanem a hlavně skoro vymizel humor, tolik typický pro Parkera. Noir rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co zatím ve Spidey kompletu vyšlo. 5*
  • ClimbVibe
    Výborný epický díl a je sakra škoda, že se tu Donžon víc neprodává (a hlavně nevydává dál).
  • trudoš
    trudoš admin2.3. 05:46Macanudo #03
    Třetí díl Macanuda mě přesvědčil, že autor bude spíš zasněný poeta, než řemeslný vtipálek. Takže koho užije na situační komiku, nějaký ten sarkasmus, případně ostřejší pointu, ten by se měl sérii vyhnout obloukem. Ovšem je-li ve vás kus citlivého melancholika či přímo romantika, právě jste narazili na zlatou žílu duševního pohlazení.
    Riccardo Liniers je bezesporu úžasným výtvarníkem, jen se s ním zkrátka maličko rozcházím ve smyslu pro humor. Některé jeho kousky jsou absolutně dokonalé, ale s každým dalším albem bohužel zjišťuji, že většinu prostoru zabírají čistě náladové výjevy. Má to svoje kouzlo, ovšem cynikovi, jako jsem já, se něčím takovým nezavděčíte. Můj postoj bezvadně ilustruje cyklus stripů nazvaný „Skutečná Liniersova dobrodružství“, kdy mě první kousky okouzlily podobně jako bublinky v šampaňském, později ale nápaditá chuť vymizela a já najednou zjistil, že celý ten humbuk kolem je vlastně docela nuda. Stále však doufám ve zlepšení, tak uvidíme, co přinese další kniha.
  • Norri
    Hm, tak tohle se moc nepovedlo. Po skvělém příběhu od Dana Černého (Pinďa spisovatelem) jsem se nechal nalákat na další číslo se scénářem od Jirky Walkera Procházky. Nevím co jsem teda čekal od příběhu pro malé děti, ale Dan Černý evidentně nastavil svým příběhem laťku příliš vysoko. Na příběhu Čtyřlístku Mezi mravenci není ani v nejmenším poznat, že jej psal protřelý cyberpunkový autor. Slabé jsou i ostatní příběhy s jedinou výjimkou - Kňourem a Mníkem od Dana Černého. Tři hvězdičky dávám jen s ohledem na zamýšlenou cílovku.
  • Ivan Kucera
    Vôbec som sa nechytal. Strašne ma to nebavilo (napriek prítomnosti môjho obľúbeného Red Ghosta a jeho opíc). Hodnotím to ako nezáživný komiks, u ktorého nechápem, z akého dôvodu (ak necháme bokom ten komerčný) bol zaradený do kompletu, keďže neobsahuje nič zásadné, revolučné, ani dôležité. Ocenil by som snáď len ešte aj v roku 2021 peknú kresbu Georgea Tusku a charizmatického Tonyho Starka. Vlastne ani poriadne neviem, prečo dávam až 2*.
  • Delphín
    Byl to pro mě prvotní kousek autora Aguirre-Sacasa, pokud tedy nepočítáme ,,Zpátky v černé" , kde si zahrál druhé housle u Straczynskiho. No, velmi milé překvapení! Budu asi dost odbočovat z davu, ale mně se tenhle komiks opravdu líbil. Odpočinková krátká jednohubka. Její krátkost sice ději ubírá větší napětí a dramatičtější rozuzlení, nicméně i tak je to napsáno skvěle napsané za doprovodu pěkné kresby.
  • Skot
    Poslední dílo velkého autora, kterým se chtěl vypořádat jedním z dnešního pohledu manipulace s fakty , častých podvodů . Na můj vkus příliš didaktické, o ději se hovořit příliš nedá. Kresba na hranici karikatury. Za největší přínos považuji citace z protokolů , to jak korespondují se současnou společností a politikou . S komiksem jako takovým to má ale málo společného .
  • Skot
    Humoristický komiks pro dospívající. 3 dějové linky , které se v závěru mají protnout, což se ve scénáři úplně nepodařilo. Kresba odpovídá žánru a místy se pohybuje na hranici karikatury. Kdyby se trochu více propracoval závěr byl by to komiks nadprůměrný.
  • Skot
    Skot mecenáš1.3. 17:58Koralína (paperback)
    Komiks je určený primárně pro děti a spíše se jedná o ilustrovanou povídku, která byla do komiksu adaptována. Typická Russelova realistická kresba odpovídá rázu vyprávění, děj je předvídatelný a dospělý čtenář už má pocit , že něco podobného četl již několikrát. Určitě to není nejlepší Gaimanovo dílo.
  • Fry
    Královská hra #04 - Tak jsem to nevydržel a musel jsem si zjistit jak to dopadne. Tahle série možná měla vyjít spíše jako komplet, i když přiznávám, že takhle najednou mě to zklamalo možná více, než jsem očekával. Nicméně už už jsem si myslel že vím kdo je pachatel, na povrch se dostávaly docela zajímavé detaily, ale jak závěr knihy napovídá, vše bude nakonec jinak ... Za mě 3*!
  • Darth Raelchi
    Darth Raelchi mecenáš1.3. 17:46Strašáci (varianta A)
    Tohle byl opravdu divný komiks. Moc rychle to mnou projelo na to, abych si z toho stihl udělat nějaký závěr a názor. Svět je pěkný a dobře vymyšlený, ale jeho budování napříč komiksem bylo prostě nešťastné. Strašně rychlé a prostřižené. Měl jsem co dělat abych se chytal. Párkrát jsem se dokonce musel vracet, abych se zorientoval. Tohle byl prostě divný komiks od začátku do konce. Látka a nápad zajímavé, ale zvolil bych asi jiné provedení, takové postupně gradující. Vcelku mě to ale bavilo, když si člověk dá po dočtení oraz a snaží se na to myslet a vybavit si, o čem to bylo, tak dojde k zajímavému zjištění, že ten příběh není hloupý a dává smysl. Často si tvůrci hrají se čtenářem a jeho důvtipem, co všechno mu dojde, když u něco jen nastíní. To musím zpětně hodnotit kladně. Nicméně, ať je to jednoduchý komiks, ve své podstatě, určitě nezůstane u jednoho čtení, druhé je nutné a musí následovat, protože právě ty detaily, které jsou prostřiženy v akčních sekvencích potřebují své místo v mysli. Duchařský námět beru a hraje mi to, pořád lepší, než zombie nebo upíři. Kresba jde do moderních vln - mix USA a mangy se nezapře, ale přesto je tam vidět pořád ta Evropa - mě to bavilo a kresba se mi vcelku líbila, i když to není terno. Sám si říkám, jak moc jsem byl vlastně s komiksem spokojený a jak moc mi to celé stačilo, možná v hloubi duše toužím po více stránkách nebo dalším albu. Kdo ví, třeba nezůstane jen u toho, i když konec mluví jasně. Je to takové, že je ve mě spoustu otázek a takových těch "cokdyby". Přesto všechno pořád 4.
  • Darth Raelchi
    Darth Raelchi mecenáš1.3. 17:36Dracula (limitovaná edice)
    Škoda, že to nemělo těch původně avizovaných 360 stran, protože 200 je na adaptaci takového díla málo. Je to prostě znát, že umění zkratky vzalo za své a kdo knihu nečetl se absolutně nemůže chytat. Nějaký zážitek z toho mít bude, bude vzývat kresbu, ale to je asi tak vše. Ostatně si myslím, že zrovna adaptace takových děl a od takových tvůrců jsou právě od nich, coby samotných čtenářů, poctou a vyjádření obdivu k dané látce. To je na druhou stranu to úskalí, že buď to dopadne dobře a je to věrná adaptace, ale která je někdy až moc na strávení, nebo je to velmi osobité až volné a to zase milovníci předlohy většinou rozcupují za moc velké vychýlení se od originálu apod. Za mě platí to druhé, ale co to drží hodně vysoko, je kresba a budování atmosféry. I když se skáče z lokace do lokace, nějak se nás Bess snaží udržet v ději. Kdo četl, se chytne, kdo ne, to snad nějak pobere a bude se aspoň více orientovat na kresbu. Prostě je znát nějakých 500 stran smrsknutých na malý komiksový prostor. Co se týče kresby, určitě je dobře, že je to černobílé, v barvě by to nemuselo vyniknout. Velký formát rovněž kvituji, ale co mi občas vadilo byly obdélníky na dvoustranách. To jsem nějak nepobral, že je celá dvou strana pokreslená bez bílých krajů a do toho někdo "kydne" obdélník. Ať je to, jak je, mě to rušilo a nedával bych to tam. Dvě chyby co jsem u tohoto vydání zaregistroval (ještě vakové nádraží na konci) lze nějak odpustit, asi bych víc, kdyby nešlo o Argo, které si asi buduje svou pověst na "kolik chyb najdete v tomhle komiksu". Suma sumárum, za mě dobrý, vrátil jsem se do knihy, připomněl si mé oblíbené pasáže, připomnělo mi to i filmy Nosferatu z roku 1922 a Draculu z roku 1931, kresba je prostě skvělá, za mě lepší než v Bílém Lámovi a čtivé to bylo tak akorát, vyjma zkratkovitosti. Za mě jasné 4 hvězdy.
  • Darth Raelchi
    Už to pro mě není tak silné, jako když jsem to četl poprvé, ale pořád musím konstatovat, že se jedná o silné dílo, které můžu číst vícekrát. Na to konto mě to aspoň "nutí" se více orientovat na detaily a kresbu. To jsem si zase užil. Dodatečný příběh, můžeme jej klidně nazvat epilog, je prostě důstojná tečka. Tak, jak jsme na Spider-mana zvyklí, jde se do nitra a psychologizuje se. Vlastně se v tom moc neděje, ale to je to, co máme na Spideym rádi, že je člověk a snaží se své lidství dát do kontrastu se supráctvím. Kresba mi přijde více standardní, jaká je běžná v sérii, ale i zde to ničemu neuškodí, jen to není taková pastva jako v hlavním příběhu. Trochu mě zarazila kontinuita s oblekem Spider-mana. V Duši lovce má červený, ale měl by mít ještě černý. Sám se v tom přesně nevyznám, jaká je kontinuita a jak moc jsou si Poslední lov a Duše lovce od sebe dějově vzdáleni, ale takhle mi to přišlo, že obleky nesedí. To je nicméně drobnost, která na zážitku neubírá.
    Suma sumárum, máme tady kompletní story arc, který funguje od začátku do konce, nic dalšího k tomu není potřeba. Takhle jsem tohoto Spideyho poprvé dostal v UKK do ruky a takhle jsem ho četl, a to umí málokterý suprácký komiks - číst ho bez tie-inů a všelijakých sešitů před a po, aby se čtenář chytil. Můžu jedině doporučit. Krásná věc.
  • Fry
    Královská hra #03 - Zajímavě se to rozvíjí, úkoly jsou stále náročnější a Král disponuje téměř neomezenou mocí. Nicméně právě v tomhle vidím největší kámen úrazu, protože pokud autoři nevyjdou na světlo se svou verzí 'zápisníku smrti', tak fakt nevím jak dokáží vysvětlit že prakticky kdokoliv může kdykoliv umřít, nehledě na místo aktuálního pohybu. No, uvidíme ... Za mě 3*!
  • Palebras
    Nepamatuju si, co mě tenkrát vedlo ke koupi Děsivých radostí. Jestli to byla obálka, nebo jen fakt, že se jedná o počin z našich luhů a hájů. Věděl jsem jen, že se jedná o sci-fi a tím to haslo. Od Neffa jsem pokud mě paměť nešálí, nikdy nic nečetl a kdybych se při čtení nedozvěděl že Suchánek má za partnerku Alžbětu Trojanovou, také bych absolutně nevěděl, o koho že vlastně jde. Takže s absolutně nulovou představou do čeho jdu, jsem si jedno sobotní odpoledne sedl, vzal Děsivé radosti do ruky a pustil se do čtení. Hned v úvodu je patřičné zmínit, že se jedná o jednohubku, která moc času nezabere. 124 stran není opravdu moc a to ještě několik stránek tvoří Neffovo povídání a nějaké ty bonusové malůvky. Co se ale týče třech samostatných příběhů, stojících na Neffových povídkách zpracovaných jak scénáristicky tak kreslířsky Michalem Suchánkem, zde jsem byl opravdu mile překvapen. Asi jsem čekal nějaký sci-fi chaos, kdy absolutně nic nebude dávat smysl, ale dostal jsem perfektní jednohubkové příběhy, které měly hlavu a patu, skvěle se četly a kresba, ač se nedá říct že by mě odrovnala, avšak naprosto stačila k celkové spokojenosti. Nebudu polemizovat který z příběhů byl lepší a který horší, jelikož každý měl něco do sebe a jako celek fungují skvěle. Opravdu se jedná o příjemné překvapení a skvělou jednohubku na odreagování a rozhodně bych se nebránil další spolupráci Suchánka a Neffa.
  • TheLavk
    Subjektivní čtyřka. Dlouho jsem nečetl žádné retro a tohle se četlo celkem příjemně.
  • Delphín
    ,,Zručnější šermíř nemusí být nutně lepším šermířem."
    Tuhle sérii je ohromně těžké hodnotit, aby se člověk věčně neopakoval. Sakai si s postavami výborně hraje, příběh o Ostří trav se nám znovu rapidně posouvá. Mimo toho tu ale máme vtipné povídky nebo velmi krátké příběhy jako je například Skákající ninja. U srdce mě neuvěřitelně zahřál příběh Netsuké. Jasně nápad a zpracování naprosto geniální. Byl to ale úplně první příběh, který jsem s Usagim kdysi před cca sedmi lety četl v časopisu. Ach ta nostalgie :)
  • perak
    perak28.2. 21:34Zarov
    Souboj zla se zlem není v příbězích zas až tak častý, ale tady to funguje celkem dobře, jen jsem si ani k jedné straně nedokázal najít vztah. Ale i na dobrý fotbal se dá koukat, i když nikomu nefandíte, jen tam chybí trochu těch emocí. Dobrodružný příběh na opuštěném ostrově, kde mezi lovcem a lovnou zvěří je sakra úzká linie. A opravdu výborný závěr, ten se povedl. Stejně tak jako kresba. Škoda byla rozsahu, uteklo to příliš rychle.
  • trudoš
    Těšil jsem se na rubanici spektakulárních rozměrů, která otřese základy vesmíru a mé fantazie došly z velké části naplnění. Škoda jen, že v Marvelu jsou u kormidla převážně kravaťáci, dohlížející na pravidelně tekoucí zisk, takže je prakticky nemožné zkřivit vlásek komukoliv alespoň trochu oblíbenému. Ve finále tak Hulk proti světu nepřináší nic víc, než další soudný den v životě známých superhrdinů. Kdo už má něco načteno, toho vývoj událostí nepřekvapí, nováček zas bude marně čekat na nějaké zásadní zvraty. Velkolepé pranice tu jsou, o tom žádná, ale celé se to nese ve zcela všedním duchu žánrového mainstreamu.
    Zápletka je jinak vymyšlená dobře, charaktery rozhozené nápaditě a i když za Hulkem stojí z nějakého důvodu jen společenští lůzři, v jeho jednání vidíte logický a pochopitelný cíl. Takže ačkoliv tu hraje roli padoucha, držel jsem palce spíš jemu, než všem „těm hodným“. Navíc oceňuji návaznost na Občanskou válku – čtení Ultimátního komiksového kompletu se smysluplně zúročuje.
  • perak
    Dosavadní vrchol série. Příběh má dvě roviny - jednak epickou finální bitvu s "Bratrstvem Žabího moru", tj. se všemi žábami a především jejich lovecraftovským vůdcem, a jednak rozvíjející se (čím dále lepé do hloubky rozpracované) vztahy v rámci UPVO. A ačkoliv boj s žabákama byl výborný, tak nejvíce jsem si užíval dialogů hlavních postav. Hrdinové, kteří se musí potýkat s mnohými pochybami ohledně svého jednání, a kteří tak vedle žabích běsů musí bojovat i s těmi vnitřními.
  • Delphín
    Tomuhle komiksu obecně škodí ten hype, jenž okolo něj panuje. Člověk to otevře a čeká naprostou bombu. Bohužel musíme uznat, že komiks zestárnul. Dřív se jednalo o něco naprosto revolučního. Nyní už nám tu nic moc revolučního a ojedinělého opravdu nepřijde. Obecně to ale rozhodně není špatný komiks. Miller nás dává do Gothamu v budoucnosti, kde je již Wayne padesátník co superhrdinský kostým pověsil na hřebík a snaží se srovnat se smrtí svých rodičů a Robina. Jenže ve městě nekontrolovatelně stoupá vlna kriminality a Bruce tedy znovu obléká svůj kostým, připravený na poslední boj. Super nápad i zpracování. Možná se Miller až moc snažil nimrat v psychologii postav, takže dialogy tu hlavně první půlku dost váznou a komiks to brzdí, závěr rovněž zbytečně sluníčkový v porovnání s tím, jaké temné dílo to po zbytek komiksu bylo. I přes to všechno mohu, jakožto Marvelák, komiks doporučit. Pokud jste skalní DCčkář, tomuhle byste měli dát minimálně šanci.
  • mcleek
    Říkal jsem si, že by to mohlo být fajn... ale že to bude tak dobrý, to jsme nečekal.
    Jediná chyba je to, že je to krátký, člověk to zhltne za hodinku a je zvědavý, jak se bude příběh vyvíjet dál...
  • Spider-man
    Tintina mám rád, už z doby tv seriálu vyílaného v 90. letech na Nově, i z komiksů...ať už na pokračovaní v časopise Květy či vydávaného v komiksových albech. Tohle je jeho první dobrodružství a bohužel se jedná o protikomunistickou propagandu aneb ukažme dětem, jak bylo sovětské Rusko zlé, podlé a nenávistné.
  • Fry
    Královská hra #02 - Závěrečný cliffhanger z minulé knihy zajímavě rozjíždí druhý svazek, nicméně mě docela překvapilo jak hlavní hrdina bez větších okolků souhlasí, aby jeho holka měla sex s jeho nejlepším kamarádem. Zkrátka něco na pozadí této série mi tak úplně nesedí. Každý se chová podezřele a z minuty na minutu by zabíjel, jen aby si zachránil svůj vlastní život ... Za mě 3*!
  • George Walker Bush
    Takové letem světem osvěžení dějin umění středověku. Sem tam i méně či více vydařený vtípek.

    Celkový dojem: 50%
  • Spider-man
    Popravdě, čekal jsem od Whedona víc, ale jedná se o slušnou jízdu a jednotlivé cliffhangery na konci sešitů jsou dostatečné napínavé, takže člověk musí číst dál.
  • Spider-man
    Jako fanoušek SW a generála Calrissiana jsem to musel mít. :-)
  • Ivan Kucera
    Ja neviem, ale čakal som viac. Nerád by som znevažoval nápad s Dr. Octopusom v (doslova) Spider-Manovej koži. Možno som len nemal šťastie na dostatočne pútavé príbehy. Tento ním totiž fakt nie je. A to som sa tešil, veď už obálka so špecifickým Spajdym (kedy pri bližšom preskúmaní zistíte, že vyzerá ako mutant Spajdyho a práve Dr. Oca) vyzerá báječne. Nanešťastie, v samotnom komikse nič také nenájdete. Po dočítaní som dospel k záveru, že z toho, že sa v tele Petra Parkera ukrýva Otto Octavius, v skutočnosti absolútne nič nevyplýva. Zostal som z toho v šoku a prečítal som si to celé ešte raz... a iba som sa v tom utvrdil. Takže hoci je námet o „novom“ Sieťomilovi skvelý, v praxi „nový pohľad“ nerozpoznáte, nakoľko skrátka neexistuje žiadny zásadnejší rozdiel medzi týmto a akýmkoľvek ľubovoľným dobrodružstvom, kde je pod maskou Peter. Tvorcovia asi doplatili na to, že Peter a Otto sú si v skutočnosti veľmi podobní a z Petra pokojne za istých okolností mohlo vyrásť to, čo vyrástlo z Otta a naopak – z Otta sa za istých okolností nemusel stať záporák, ale v podstate Spider-Man. Ale aj kebyže sa povznesieme na to, že z prítomnosti Dr. Oca pre dej nič nevyplýva, stále zostane priemerný, neveľmi pútavý scenár Dana Slotta (She-Hulk: Svobodná, úspěšná, zelená alebo Amazing Spider-Man: Pavoučí ostrov), či Christophera Yosta (Válečné jizvy). Našťastie nie je úplne zlý, to vonkoncom nie. Naopak, je dynamický, svižný a občas dokáže ponúknuť niečo fajn. Ale nie je to Udalosť, ani udalosť, ale len priemer. Naopak, určite treba vyzdvihnúť masívnu, modernú, atraktívnu kresbu.
  • Fry
    Královská hra #01 - Na tuhle sérii jsem si brousil zuby hned od oznámení v roce 2019, ale jak se vydání dalších a dalších dílů postupně odsunovalo, bylo nutné předsunout knihy s větší prioritou před tuto sérii. Overall, první dojem mám prozatím vcelku kladný, i když se to rozjíždí možná až trochu moc pomalu a celkový princip zápletky se zdá býti poněkud laciný ... Za mě 4*!
  • azathoth
    Já jsem si teda po dlouhé době zakoupil náhodný Čtyřlístek a řeknu vám, to je solidní zoufalství todleto. Docela lituju dnešní děti, kterým to rodiče kupují.

    Výtvarná podoba je vcelku bídná, ale kupodivu o nic (nebo rozhodně ne o moc) horší, než bývala někdy začátkem tisíciletí. Příběh (napsala Hana Lamková) je z paty vytažená nesmyslná splácanina. Takhle nějak si představuju produkt totálně vyhořelého autora, který napsal tisíc Čtyřlístků a za hodinu má deadline na odevzdání dalšího.

    Čtyřlístek jde do pražské Zoo. Zamotají se v bludišti, kde narazí na čudný domeček s ještě čudnější obyvatelkou v růžovém kloboučku (?) s volány (Vzpomínáte si na pana Bruchničku?). Tato obyvatelka "je virtuální realita". Vysvětlí Čtyřlístku, že jim umožní prožít nenaplněné touhy, o kterých třeba ani nevědí. Dá jim headsety (tj. helmy jako od brnění a lyžařské brýle) a "přepne na podvědomí".

    Pinďa v simulaci prožívá slávu jako písničkář, ale neustálé dotírání fanoušků a povinnosti ("noční natáčení videoklipu") ho doženou k poznání, že se to nedá vydržet a že mu "celý šoubyznis může být ukradený."

    Fifinka je královnou krásy, vyhraje zlatou korunku a luxusní limuzínu. Novináři se jí ptají, kterého z kamarádů má nejraději. Fifinka jim do kamery odpoví: "Každý má svoje – Pinďa je švihlík, Bobík silák a Myšpulín rozumbrada! Nevím." Tři kamarády, kteří to doma sledují, to naštve (přestože třeba o Bobíkovi neřekla vůbec nic špatného). Bulvární tisk pak píše: "Pinďa je dobrý, jen aby někam pro něco skočil" a "Bobíka zneužívá jako svého bodyguarda... a Myšpulína jako šoféra a opraváře". Všichni jsou na Fifi nasraní. Přičemž není vůbec jasné, zda něco takového řekla, nebo ne. Tento segment končí obrázkem, kde zachmuřený Myšpulín říká Fifince "Neplač, noviny dokážou všechno překroutit!" a ona se mu s pláčem a slovy "Děkuji, Myšpuldo!" vrhá kolem krku. Přičemž Myšpulín se zdá být stále nasraný (Na ni? Proč?)

    Bobíkova podvědomá touha je být štíhlý a kudrnatý. Když má ale na soutěži zvednout činku, nepodaří se mu to a s ostudou se večer vrací domů, kde přistihne zloděje. Začnou se prát, což probudí zbývající tři kamarády, kteří chtějí volat policii. Segment končí tím, že Bobík lupiče přepral a říká "Nikam nevolej!" na což mu ostatní překvapivě odpovídají "To jsi ty, Bobíku? jak to vypadáš? My tě vůbec nepoznali!" WTF. Takže obézní = silný, a štíhlý = slabý? Nebylo by potom logičtější, kdyby jako hubený (a tudíž slabý) nepřepral toho lupiče? Jenže on ho přepral. Zda je něco špatného také na tom být kudrnatý, netušíme.

    A nakonec Myšpulín. Vynalezl perpetuum mobile a získal Nobelovu cenu. Nejdřív jsou všichni nadšení, ale o rok později v nějakém rozhovoru pro TV moderátor říká: "Byl to vynález zkázy! Svět ovládla nuda! Myšpulín odstranil práci a s ní i radost, kterou lidem dávala!" Myšpulín si posteskne: "Kéž bych to mohl vzít zpět!" A kameraman mu přizvukuje "To by bylo krásné!". Kameraman, který ovládá kameru, takže evidentně PRACUJE. A stejně tak PRACUJE osvětlovač za ním, který právě adjustuje stativ reflektoru. A stejně tak PRACUJE moderátor, který právě moderuje tento rozhovor. Jako WTF srsly. Existence perpetua mobile by jistě přinesla řadu stěží představitelných společenských změn, ale zcela určitě by mezi ně nepatřilo, že "svět ovládla nuda" a "odstranění práce a s ní radosti, kterou lidem dávala".

    Budíček kamarády probudí z virtuální reality, a jdou pryč z čudného domečku od čudné osoby (asi, není to vidět). V bludišti najdou poházené své věci (kytara, batůžek, svačina). "Zvláštní... domeček nikde!"
    "Byla to jen VIRTUÁLNÍ REALITA!"

    W. T. F.

    Tento můj popis děje se zdá být zajisté chaotickým a příliš smysl nedávajícím. Ale věřte mi, že tento můj popis dává smysl ještě o něco víc, než původní komixová podoba.
    Ty čtyři mikrosegmenty, orámované cestou do zoo, jsou na devíti stránkách natolik zhuštěné, že nezbylo téměř nic, jen nepochopitelná chaotická mrť bez hlavy a paty. Třeba celý Myšpulínův mikrosegment o vynálezu perpetuua mobile se odehrává na pouhých TŘECH(!) panelech, a to přitom pokrývá časové období jednoho roku!

    Další příběhy v čísle:

    Richard Svitalský – Sedmikráskov: Kouzelnická chřipka
    Léty vykreslený standard, kresba poněkud minimalističtější a sterilnější, než jak ji pamatuji, ale ok. Jednoduchý legrační příběh, téměř anekdotický. Neurazilo mě to, ale ani nenadchlo.

    Zuzana Morkes, Petr Morkes – Detektiv Vroubek: Ve spárech dravců
    Zvířátkovský detektivní minipříběh na dvě stránky.

    NIKKARIN – Hubert & Hugo
    Sympatická výtvarná podoba a zajímavé téma dívčího táborového oddílu (nebo něčeho takového). Bohužel příběh to nejtupější klišé ze všech – zelené "strašidlo" a náhodné dopadení nebezpečného zločince.

    J. Lipšanský, J. Pernikl – Zvířátka ze ZOO: Honba za slávou
    Zvířátka se rozhodnou hrát si na hrdiny z komiksu o Asterixovi. Zvláštně meta. Místy správně groteskově zábavné, místy moc ne.

    Autor: P. Azathoth, 2018–2021, tento text publikuji pod licencí Creative Commons CC BY 2.0
  • azathoth
    U Štiků kdosi zmiňoval, že první letošní číslo Čtyřlístku se bude jmenovat Youtubeři. Což mne zaujalo a v očekávání katastrofy jsem si sešit zakoupil. Příběh se nakonec, z asi pochopitelných důvodů, nejmenuje Youtubeři, ale Hvězdy internetu.

    Překvapením bylo, že autorem je Dan Černý, o kterém jsem sice ještě někdy před měsícem nevěděl, ale díky Woodymu už vím, že je to první Čech, který kreslí pro Disneyho (resp. pro zahraniční nakladatelství s licencí) oficiální komiksy Kačera Donalda. A taky je to youtuber, většinou s pár stovkami až tisícovkami shlédnutí a tématy točícími se často kolem komiksů a kreslení. I když na mě jeho různá videa dělají dost... řekněme různý dojem, pořád se to zdá být sympatický chlapec středního věku, což dávalo naději, že příběh Hvězdy internetu nedopadne úplně hrozně. A alespoň podle mě nedopadl. Tedy obával jsem se, že to bude mnohem, mnohem, mnohem... horší, po zkušenostech s dílem o virtuální realitě.

    Děj: Pinďa je youtuberem, natačí videa o běhání, poznávají ho děti na ulici a dělají si s ním selfíčka. To inspiruje ostatní členy Čtyřlístku k založení vlastních kanálů: Myšpulín točí videa o vědě, Bobík o vaření a Fifinka o módě. Nemají s nimi úspěch. Přijdou ale na to, že když se něco "nepovede", sledovanost videí se razantně zvýší. Začnou proto záměrně dělat populární píčovinki: Myšpulín bláznivé a nebezpečné "experimenty", Bobík "challenge" s pojídáním velkého množství potravin na čas a Fifinka "pranky" na nebohého souseda. Když to dojde tak daleko, že Myšpulín by pro sledovanost byl ochoten riskovat vlastní život, Bobík zdraví a Fifinka zdraví nebo život souseda, vletí na ně Pinďa, jestli se nezbláznili, a vysvětlí jim, že "Videa nejsou o sledovanosti! Jde o to, že vás natáčení baví! A ne, že někomu škodíte!". Což si všichni okamžitě uvědomí a s natáčením skončí.

    Jak vidíte, příběh to není nijak komplikovaný a aktualizace čtyřlístku tímto způsobem docela dobře funguje a dává smysl; rozhodně je dobře, že se tohoto tématu ujal někdo, kdo ho chápe, a nedopadlo to tudíž jako absolutní cringe. Je zde i pár dobrých nápadů, třeba panely komiksu použité jako okna přehrávání videa; a Bobík snažící se sníst misku pálivé papriky je skvělý výjev. Vadí mi ponejvíce dvě věci: Za prvé nekonzistentnost charakterů, která je nejnápadnější v případě Fifinky. Fifinka byla vždy dobrosrdečná a z celé čtyřky vždy nejvíce nohama na zemi, alespoň tak si ji pamatuji. Opravdu mi nepřipadá reálné, že by jen tak začala terorizovat souseda kvůli nevinné poznámce o jejích šatech. To je ovšem jen drobnost, závažnější mi připadá nemotivovanost závěrečného návratu ke statu quo. Poučení pro čtenáře je dobré, chápu, co chtěl autor říct, ale je to opravdu uděláno dost nešikovně, odbytě. De facto všichni dělají pičoviny, Pinďa přijde a řekne jim: nedělejte to, jsou to píčoviny, všichni si uvědomí, že to jsou píčoviny a přestanou to dělat. To vše vlastně na prostoru posledních dvou panelů. Navíc bez jakéhokoliv "potrestání" špatného chování. Bobík snědl 50 vajec, ale vlastně mu vůbec nic není, jen je přejedený. Chtělo by to nějakou vyšší cenu, kterou museli zaplatit, aby to závěrečné poučení neslo nějakou váhu. Měl být aspoň nějaký čas nemocný, nebo skončit v nemocnici. Takhle je to naprosto bezzubé. Je to jako by v Rychlých šípech Mirek Dušín řekl: "Nezvedejte podezřelé předměty, mohou to být nevybuchlé třaskaviny" a nikomu se v celém příběhu nic nestalo. V našem případě je to, řekl bych docela určitě, způsobeno nevyrovnaností prostoru, které jednotlivé části zabírají: Expozice a natáčení videí zabírají strašně moc místa, takže na pořádné zakončení už žádné nezbylo. Tohle chtělo přepsat. Zkomprimovat víc první části a rozvinout závěr.

    zajímavost: není to po desetiletích první návrat titulní strany dělené na panely? každopádně to vypadá hezky.

    Autor: P. Azathoth, 2021, tento text publikuji pod licencí Creative Commons CC BY 2.0
  • Hanussen
    Goon pokračuje v temnější části svého příběhu. Objevují se noví hráči, horší než ti staří. Prostě Goon jak má být. Kresba klasicky super.
  • azathoth
    Čtyřlístek 4–5/19 (dvojčíslo 664/665): Slavíme narozeniny

    Dvojčíslo z roku 2019, věnované 50. výročí od prvního vydání Čtyřlístku a částečně také tehdy aktuálnímu uvedení celovečerního filmu Velké dobrodružství Čtyřlístku.

    Z videa Dana Černého jsem se dověděl, že toto dvojčíslo je mimořádné nejen svým rozsahem, ale také tím, že autoři dalších tehdy v Čtyřlístku vycházejících seriálů, v něm zakomponovali postavy hlavní čtyřlístkovské čtveřice do svých příběhů a po svém je nakreslili. Což mne zaujalo. Podobný postup pamatuji z, také mimořádně koncipovaného, čísla 200, ve kterém ovšem naopak postavy z dalších seriálů v závěru příběhu navštíví Čtyřlístek a vidíme zde tak Oldu a Poldu, Anču a Pepíka a další, kreslené Němečkem. (Pamětníci si možná vzpomenou, že Němeček to tehdy nezvládl úplně dokonale a ve finálním obrázku jsou ponechány kresebné chyby a Oldovi tak přebývá jeden tah okolo hlavy a medvědovi je zase obrys tváře veden přes čumák.)
    Oba příběhy Čtyřlístku v tomto dvojčísle nakreslil, ale i napsal(!) Jaroslav Němeček. Nevím, nakolik je to dnes běžná praxe, a nakolik je to mimořádné z důvodu výročí. Každopádně bych neřekl, že to byla úplně šťastná volba.

    První příběh "Slavíme narozeniny" je hodně divný, dějově slabý až nijaký, a s logikou dost na štíru. Čtyřlístek vstává a připravuje se na oslavu svých padesátin. Nemají ale seznam hostů. Myšpulín proto sestrojí automatický vyhledávač přátel. Následuje pak tré epizodek, které všechny opakují stejný model: Čtyřlístek zavolá vyhledávačem přítele, který je kdesi daleko, a pozvou ho na narozeniny. Přítel ale nemůže, protože řeší něco jiného. Někdo z Čtyřlístku se k němu pomocí vyhledávače přemístí a pomůže mu/zachrání ho a ten pak slíbí, že přijde na oslavu. Tuto trojici tvoří asi postavy z dřívějších dílů, jsou jimi jakýsi africký lovec, teta z Texasu (tu jedinou si ještě pamatuji) a Eskymo Weltzl. Protože by ale takhle všechny pozvat nestihli, zavěsí Myšpulín vysílač pod draka, a ten (jako obyčejný megafon, nebo nějak jinak?) rozhlašuje pozvání široko daleko. Čtyřlístek pak v televizi uvidí reportáž o oslavách svého výročí, které pořádá zřejmě město Třeskoprsky, a o premiéře svého nového filmu. Na to se začnou k domečku Čtyřlístku scházet hosté – strašidla, Zádrhel a další. Čtyřlístek má ale jen malý dort, který nebude pro všechny hosty stačit. Rozhodnou se proto upéct největší dort na světě. Umístí ho na přívěs za auto a jedou s ním kamsi, kde je už shromážděn menší dav lidí a starostka má k němu proslov. Kde je ale Fifinka?Překvapení! Horní část dortu pukne a z dortu / na dortu se objeví Fifinka ve slavnostních šatech. Příběh končí celostránkovou ilustrací, která zachycuje různé sváteční hosty, většinou strašidla, nesoucí často transparent s popisem, kdo jsou.

    Mno.

    Nevím, ale zdá se mi, že tento příběh má dva hlavní problémy: Absenci nějakého nosného děje (respektive zápletky) a dost pokulhávající logiku.

    Shrnu-li děj, stane se tu v podstatě jen tohle: Čtyřlístek pozve přátele na oslavu, upeče velký dort a na konci z něj vyleze Fifinka. Mezi tím se dívají na televizi.

    Tedy nezlobte se na mne, já od toho neočekávám kdovíco, ale i tak mi to připadá pozoruhodně slabé. Díl, který snese dohromady snad desítky postav, ale nevyužije je vůbec nijak. Vrcholem tohoto je přítomnost Zádrhela – nezvaný se přikrade s potutelným smíchem v dlouhém kabátu s vysokým, až zlodušským, límcem a oznamuje, že "To bude ostuda!". Jste také napjatí, co se stane? Co provede? Nic. Nejdřív stojí v davu a potom přiběhne se slovy "Už jsem tady! Počkejte na mě!". Ano, v tomto pořadí. Jinak se tam už vůbec nevyskytuje.

    Další věcí, kterou bych vytknul, je používání líného příběhového schématu či berličky á la deus ex machina, v našem případě spíš machina ex Myšpulín; asi chápete, na co narážím: Libovolný problém je v příběhu vyřešen tím, že myšpulín vynalezne řešič daného problému. Zde o to více autorská lenost zvýrazněna tím, že vlastnosti/schopnosti vynálezu se bez opodstatnění okamžitě mění dle potřeby: Myšpulín sestrojil vyhledávač přátel, aby mohli zkontaktovat a pozvat přátele na oslavu. Když je najednou potřeba se za přáteli dostat, přepne Myšpulín "frekvenci na přemístění osob" a z vyhledávače je najednou teleport. Když potřebují pozvat přátele z celého světa, Myšpulín zavěsí vysílač pod drak.

    K trhlinám v logice příběhu: Příběh zjevně začíná ráno v den oslavy, kdy ale zjistí, že nemají "napsaný seznam hostů", načež Myšpulín postaví vyhledávač přátel, aby je mohli pozvat. V čem je tedy problém? V tom, že nemají seznam hostů a nevědí tak, kolik jich přijde (tak to vyznívá z první stránky), nebo v tom, že nikoho nepozvali? Čtyřlístek navštíví tři přátele a pozve je na oslavu, ale jak se tito pozvaní mají na oslavu dostat, když tato se bude konat již dnes a oni jsou v Africe a v Texasu? (Pouze posledního osobně pozvaného hosta Eskymo Welzela Pinďa pomocí přemisťovače přiveze s sebou, ostatní ne! Mimochodem přemisťovač nyní nepřemisťuje po způsobu teleportu, ale transportovaní létají vzduchem.) Každopádně nějak si asi poradí, protože po čase se na dvorku objeví teta z Texasu na koni, přičemž hlásí, že už jsou tady (a ze situace vyplývá, že se tam nějak dostala sama, bez pomoci Myšpulínova vynálezu.).

    Intermezzo, ve kterém Čtyřlístek sleduje reportáž v televizi pak nemá jinou funkci, než informovat o tom, co už víme: že mají 50. výročí a že do kin jde nový film. Jinak to nemá žádný vliv na nic a tato pasáž by tam vůbec nemusela být. Vtipným momentem, svědčícím o jejím naprostém vytržení z čehokoliv je Myšpulín, který po shlédnutí reportáže bez motýlku pod krkem volá "Kde mám motýlka?", aby se připravil na oslavu (mimochodem není náhodou CELÝ předchozí děj o tom, že se připravují na oslavu?!), přičemž v časově bezprostředně předcházejícím panelu (stejně jako prakticky kdykoliv jindy za posledních 50 let) motýlka MÁ.
    Také bychom se asi mohli bavit o tom, jaký smysl má dělat "největší dort na světě", aby pohostili sváteční hosty, když je následně půlka dortu zničena tím, jak se z jeho vnitřku vyklube Fifinka, nebo o tom, jaký přesně má v kontextu oslav smysl "překvapení" v podobě Fifinky, vyklubávající se z dortu, ale už toho asi nechám. Zkrátka, přátelé, nebylo to dobré.

    Následující čtyři stránky v sešitu jsou věnovány propagaci filmu a reklamě. Dvoustrana, která zachycuje hravě stylizovanou představu, jak se film točil, je docela hezká. Zajímavá je pro mě tím, že tu vidíme i autoportrait pana Němečka, jak s kostkovanou šálou kolem krku zamyšleně sedí za psacím stolem a dumá, co by ještě nakreslil. Nic extra, ale sympatické.

    Pazourek a Zoubek: Počátek; kreslí a píše Filip Škoda:
    Otázku, jak dostat postavičky Čtyřlístku do fikčního světa jiných seriálů se rozhodl autor vyřešit asi nejjednodušším možným způsobem: Čtyřlístku se "porouchala časová anténa" u jejich stroje času, a tak ztroskotali v pravěkém světě Pazourka a Zoubka; jedná se o stejný princip, jaký byl už několikrát v Čtyřlístku použit. Příběh není ničím převratný, jediným ozvláštněním je přihození Jana Žižky do časoprostorového mixu. Způsob opravení antény v souboji s kyjem neandrtálce je... no, jistě by to šlo vyřešit lépe. Jako celek je mi to ale sympatické, promísení světů dvou seriálů funguje, nakreslené je to velmi pěkně; vlastně se mi více líbí postavy "z vnějšku" (Žižka a Čtyřlístek), než nativní postavy pravěkého světa, které mi připadají až podivně přestylizované.
    Zaujalo: "Chlupatej slon?"

    Morgavsa & Morgana: Přechodníci; píše a kreslí Petr Kopl:
    Jednoznačně nejvíc meta z celého čísla. Příběh sám jednoduchoučký: M & M o slunovratu střeží hranice jejich světa, aby k nim neproniklo něco ze světů jiných. Nu, vnikne Čtyřlístek. Chvíli pokecají a pak je zase pošlou pryč. O to tu ale vlastně vůbec nejde, protože v hlavní roli je tu spousta metažertíků, aluzí na staré příběhy Čtyřlístku a vůbec pohrávání si se sebereflexí vlastních fikčních realit. Každá druhá bublina obsahuje odkaz na nějaké starší číslo; postavy poukazují na rozdílnost ve svém vzhledu (tedy ve skutečnosti na rozdílnost kresebných stylů) a podobně. Taková věc, uchopí-li se nešťastně, může dopadnout všelijak, ale tady to funguje naprosto skvěle.
    "U vás nosí vlkodlaci mašle?"
    "To musí opravdu být za každou vaší větou vykřičník?"
    Nakreslené je to také dobře, dokonce se mi zdá, že si Kopl dal na tomto díle více záležet, tedy alespoň mohu li porovnat se svým velmi omezeným vzorkem.

    Sedmikráskov: Druhá planeta; píše a kreslí Richard Svitalský:
    Paráda! Mezi fanoušky existuje teorie, nevím nakolik potvrzená, že Richard Svitalský už nějakou dobu nepřiznaně kreslí některé příběhy Čtyřlístku (viz https://chrz.wz.cz/?stranka=720 ), a musím říct, že bych tomu klidně věřil; svět Čtyřlístku a svět Sedmikráskova se totiž v tomto Svitalského příběhu prolíná krásně organicky, jako by k sobě oba světy odjakživa patřily. Kresebně jsou zde Čtyřlístkovské postavy poněkud oblejší, měkčí než Němečkovy, zároveň si ale zachovávají podobu velice blízkou originálu, pomineme-li Svitalského manýru kreslit vzdálenější oko antiperspektivně větší, a určitou osobitost Myšpulínových úst.
    Děj příběhu mi opět nepřipadá příliš důležitý (opět je tu využita machina ex Myšpulín), nicméně existuje a je dostatečný k tomu, aby fungoval a nesl opět řadu sebereferenčních vtípku a hromadu odkazů na staré Čtyřlístky, především ze zlaté éry, včetně téměř doslovné citace, textové i obrazové, z Karamel pro tetu.
    "Bobo papu..."
    Říkám-li, že se zde propojené světy dvu komiksů dobře prolínají, nemám tím ale na mysli jen kresbu. Připadá mi, že i svojí poetikou mají k sobě relativně blízko (třeba v kontrastu s výše zmíňěnou M & M, kde Čtyřlístek občas mluví jaksi "divně") ; asi i proto, že Svitalský píše i některé příběhy Čtyřlístku. Komika interakce Dyka s Bobíkem je skvělá, stejně tak dobře si sednou třeba Myšpulín a Samuel, zkrátka jako by Čtyřlístek byl v Sedmikráskově jako doma. Ostatně vždyť tam mají i (skoro) svůj domeček :)
    Aby toho nebylo málo, lze tento příběh chápat jako prequel příběhu Třetí planeta (Čtyřlístek č. 104, rok 1982), což je na posledním panelu výslovně vysvětleno. K tomu také míří moje asi jediná výtka – myslím, že nebylo úplně nutné to takto polopaticky doslovně vyslovovat; řekl bych, že kdo to, podle kontextu a vizuálu, pozná, ten to pochopí; kdo nepozná, tomu to může být jedno. Mohl to zůstat skrytý žertík, bonus pro znalce. Takhle je to převysvětlený vtip pro každého a pro nikoho.

    Kňour & Mník & Čtyřlístek; píše a kreslí Dan Černý:
    Roštomilá koťátka má každý rád! Dvoustránkový kraťas o tom, jak Čtyřlístek chce dát Mníka Fifince k (asi) narozeninám. Je vtipný, zábavný a hezky dynamicky nakreslený – velký rozdíl oproti dnes už trochu zvláštně strnulým a jakoby hranatým kresbám Němečkovým.

    Čtyřlístek: Štěstí a odvaha; napsal a nakreslil Jaroslav Němeček (jedná se o to druhé číslo v tomto dvojčísle):
    O něco lepší než Slavíme narozeniny, ale taky žádná sláva. Čtyřlístek jede na výlet obojživelným šlapohybem (Rychlé šípy zmíněny), u historického mostu přes Ploučnici jim rybář/vodník vypráví pověst, jak most nechal postavit Karel IV. a že na něm byly sochy Odvahy a Štěstí, které se ztratily. Čtyřlístek pluje po vodě propustí, kde najde na dně sochy. Dozvídáme se, že "Sochy zastaví vodu v propusti jako přehrada" a "až ta praskne! Most i sochy budou ztraceny!". Což mi nedává naprosto žádný smysl, protože sochy tam evidentně leží na dně, zapadlé v bahně, už minimálně desítky let, a jejich velikost je vzhledem ki velikosti toku/propusti naprosto nepodstatná. Sochy vytáhnou na břeh, starosta (asi) je nechá jeřábem vyzvednout a umístit na most (přičemž jedné soše upadne hlava, což nemá vliv na nic a nic to neznamená). Čtyřlístek se pak jde do archivu dozvědět o sochách něco víc. Tam jim archivář přečte jinou pověst o vzniku mostu. Konec.
    No.
    Comment.

    Cyril a Mikuláš: Narozeniny; píše a kreslí Tomáš Chlud:
    Výtvarný styl mi nějak nesedl. Neříkám, že to není kvalitně nakreslené, Chlud je jistě zručný a talentovaný profesionál, ale připadá mi to prostě až příliš osobité. A i když zcela racionálně uznávám, že to má svou kvalitu, jako dětského čtenáře by mě to asi moc neoslovilo. Děj také takový nanicovatý, zcela arbitrárně se rozhodnou oslavit narozeniny na vrcholu nějaké hory a zcela náhodou tam potkají Čtyřlístek... Je tam vlastně jen jediný vtip na konci, tedy jakási pointa příběhu, plus pár hlášek toho robůtka trochu k pousmání, ale jinak nic moc. Nicméně celkově pořád dobré, zase to nechci moc pomlouvat, přečetl jsem si to rád.

    Detektiv Vroubek a premiéra v ohrožení; píše Zuzana Morkes, kreslí Petr Morkes:
    Tato dvoustrana, v kontrastu s předchozím seriálem, se mi naopak výtvarně líbí velmi. Dokonce mi připadá, že je to jeden z mála čtyřlístkovských seriálů (z těch, které jsem viděl), kterým vysloveně SLUŠÍ počítačové vybarvování. Je to prostě celé takové vizuálně sympatické, domnívám se, že i pro děti – relativně silné a čisté tahy, velké plochy živých barev, sympaticky oblé postavy. Zápletka je bohužel jak od Štiky, naštěstí to zachraňuje pár vtípků.
    Zaujalo: Mezi Fifinkou a Vroubkem na konci přeskočila jiskra. Dříve v tomto čísle ji sice vidíme dávat "srdíčkovou" pusu Myšpulínovi, ale musím uznat, že s Vroubkem by jim to společně slušelo, už jen díky výtvarné podobnosti. Navíc je to pro Fifinku unikátní možnost intraraciálního vztahu, což tu, myslím, nebylo od dob Psí hvězdy.

    Hubert & Hugo: Třescon; píše a kreslí Nikkarin:
    Naprosto výborný námět, který pojal crossover Čtyřlístku s jiným seriálem zcela jinak, než ostatní příběhy v tomto čísle. Třescon je největší akce pro fanoušky Čtyřlístku, na které jsou, jak jinak, všichni fanoušci přestrojeni za čtyřlístkovské postavy (nebo věci). Dojde k jistému zločinu a hlavní hrdinové Hugo & Hubert ho vyřeší. Zápletka a řešení nic extra, ale jako celek je to skvělé. Druhá stránka, která je de facto celostránkovou ilustrací, rozdělenou do čtyř panelů, je jednoduše fantastická: přes dvě desítky postav, každá v cosplay kostýmu; několik Bobíků, Pinďů, Anča, Pepík, RODOM, ANANAS, chlupatá koule, jejíž jméno jsem zapomněl, a nejlepší... člověk v kostýmu chronoletu! (Přemýšlel jsem, jak by šla tato stránka vylepšit a napadlo mě jen, že ve stánku by mohli prodávat skutečná historická čtyřlístkovská trička z roku 1991, nejlépe tak, jak je to zobrazeno na prvním panelu Čtyřlístku Zmražené léto.)
    Pěju tu chválu, a přesto se musím přiznat, že při prvním zhlédnutí mi ten výtvarný styl přišel jaksi divný. Pak mi došlo, že to bude jednak tím, že na Nikkarinovy kresby nejsem zvyklý, ale hlavě tím, že zde výtvarník vlastně musí kreslit svým stylem postavy, které známe z různých cizích stylů, a to ještě tak, že by mělo být z kresby patrné, že se jedná o masky. Což je jistě dost obtížný úkol. Nicméně jak říkám, po chvíli si to u mě sedlo a považuji tento příběh za jeden z vrcholů čísla, alespoň vizuálně a konceptuálně.
    Zajímavost: Už už jsem chtěl poznamenat, že je to asi první příležitost, kde vidíme někoho ze Čtyřlístku při úkonu spojeném s vykonáváním tělesné potřeby vylučování, neboť se tu, jako součást příběhu, Bobík vrací po spláchnutí z WC, ovšem pak jsem si při revizi Karamel pro tetu uvědomil, že Bobík ve Čtyřlístku viditelně defekoval už v roce 1982! Komplet včetně viditelných fekálií.
    BTW: Co myslíte, nebyl by lepší název pro con Třeskoprscon?

    Tryskošnek & Čtyřlístek; píše a kreslí Dan Černý:
    Černý je jediný (kromě Němečka), kdo má v tomto čísle dva příběhy. Opět hezky dynamicky nakresleno, opět pár dobrých vtípků, opět nějaká aluze na starší číslo. Na co bych chtěl ale v souvislosti s tímto příběhem upozornit je to, že je to mnohem více Čtyřlístek, než Černého oficiální čtyřlístkovský příběh Pinďa sposovatelem z čísla 690 (o něm se rozepíšu někdy příště). Pokud by tento scénář nakreslil Němeček a Tryskošnek byl nahrazen nějakým generickým zvířetem, mohl by z toho být zcela standardní příběh Čtyřlístku. A nutno dodat že lepší, než třeba aktuální J. W. Procházkův příběh Mezi mravenci, který pracuje s podobným motivem.
    Jediné, co by asi v klasickém Čtyřlístku působilo nepatřičně je žertík s nožem, tady ale vůbec nevadí.
    Zaujalo: Po skončení účinku zmenšovacích pilulek se jako první začne zvětšovat Bobík, ačkoliv jako první pilulku spolknul Pinďa. Líbí se mi to, protože to odpovídá tomu, že Bobík vzhledem ke své hmotnosti požil vlastně mnohem menší množství účinné látky na kilogram živé váhy.

    Závěrem:
    Připadá mi, že všechny příběhy v tomto čísle, vyjma Němečkových, byly nakresleny lidmi, kteří mají k Čtyřlístku hluboký vztah, ba možná Čtyřlístky stály na samém začátku jejich vztahu ke komiksům a byly katalyzátory jejich současné kariéry. A že je to vidět. Že si všichni dali na příbězích mimořádně záležet. Že je dělali s láskou. Ovšem podstatné je nejen to, že je dělali s láskou, ale že je dělali s láskou schopní lidé.
    K příběhům pana Němečka: Nemyslím si, že by je dělal bez lásky, nebo že by nebyl schopný. Jen prostě asi bude už... vyčerpaný? Vyprázdněný? Unavený? A také se obávám, že v nakladatelství a v procesu tvorby chybí nějaký schopný a silný dramaturg, který by dokázal zasáhnout a důsledky tohoto vyčerpání napravit. Obávám se, že Němeček si může kreslit a psát co chce, a nenajde se nikdo, kdo by mu řekl, že to není dobré, natož aby se našel někdo schopný, kdo by mu mohl pomoci to udělat lépe...

    Stručné hodnocení:
    Němeček: Slavíme narozeniny – špatné
    Škoda: Pazourek a Zoubek – velmi dobré
    Kopl: Morgavsa & Morgana – velmi dobré
    Svitalský: Sedmikráskov – výborné
    Černý: Kňour & Mník & Čtyřlístek – velmi dobré
    Němeček: Štěstí a odvaha – slabé
    Chlud: Cyril a Mikuláš – OK
    Morkes, Morkes: Detektiv Vroubek – velmi dobré
    Nikkarin: Hubert & Hugo – velmi dobré
    Černý: Tryskošnek & Čtyřlístek – velmi dobré

    Autor: P. Azathoth, 2021, tento text publikuji pod licencí Creative Commons CC BY 2.0
  • Ivan Kucera
    Nechcem to bagatelizovať, ale mám trošku pochybnosti o dôležitosti tohto komiksu. Peter sa o sile smrti presvedčil predsa už po tragickom odchode milovaného strýka Bena. A napokon, ani s Gweninou smrťou to následne nebolo až také horúce (viď. Klonová sága, alebo Superior Spider-Man). Tak či onak, máme tu Smrt Stacyových a s ňou prichádza na jednej strane skvelá kresba Johna Romitu Sr. a Gila Kanea (Jurassic Park, obálka semic-lovarťáckeho Záhadného Spider-Mana č. 1) a na druhej scenár Stana Lee a Gerryho Conwaya (zo spajďáckeho kompletu napr. Svadba alebo spomínaná Klonová sága). Operuje so zásadnou udalosťou v Pavúkovom univerze, ale osobne sa staviam skôr na cynickú stranu tých, čo tvrdia, že Gwen a jej otec boli pre Spajdyho svet dôležitejší po smrti, než počas života. A treba dodať, že príbeh, v ktorom za tragických okolností obaja prichádzajú o život, je skôr banálny a priemerný, než šokujúci a vyrážajúci dych. Škoda, že keď už tvorcovia boli rozhodnutí obe postavy zabiť, nevybrali si k tomu kvalitnejší scenár. Na to, koľko mŕtvych dôležitých postáv tu je (a to ešte nezabúdajme na Green Goblina, dúfam, že tento „komiksový šlabikár“ nikto nepovažuje za spoiler), je to proste dosť... nuda. Rozhodne sa ale nejedná o zlý komiks! Je svojím spôsobom ikonický a dodnes z neho čerpajú nové a nové generácie nielen komiksových tvorcov, ale aj filmových režisérov a scenáristov. V podstate je strašne smutný a bezvýchodiskový. Vieme, čo sa v ňom stane a aký temný dopad to bude mať nielen na život Spider-Mana, ale aj Petra Parkera (čo nie vždy je jedno a to isté). Chcete kričať, chcete tomu zabrániť, ale nedá sa, ten vlak už zabral príliš veľkú rýchlosť. Teoreticky by som s prižmúreným pavúkom udelil aj štvrtú hviezdu, ale nemôžem a to predovšetkým kvôli dvom neskutočne mdlým príbehom uprostred (s politikom/mafiánom Bullitom a Icemanom). Apropo, časť tohto komiksu môžete poznať vďaka vydavateľstvu Netopejr, ktorý ho v roku 2009 vydal v rámci série Comicsové legendy II: The Amazing Spider-Man (kniha 06).