První kniha téhle série byla vlastně moje úplně první manga, takže díky Green Blood jsem si mangu oblíbil a začal ji sbírat. Finální book dopadl velmi dobře. Bratři Burnsovi se konečně setkávají se svým fotříkem a dojde na finální souboj, ve kterém každý utrží nějakou tu ránu. Jsem rád, že se tu objevují postavy z předešlých dílů, hlavně jedna osoba mě dost překvapila. I když nemáte moc rádi western stejně jako já, tak i tak dejte této sérii šanci. Už jenom díky kresbě, která je nejlepší ze všech mang, co tu vycházejí. Ano... je to patetické a má to jednoduchý děj, ale mě to nějak moc nevadilo. Prostředí a kresba dělá Green Blood skvělou sérií.

Celkem - 90%

Celá série - 90%

Přišlo mi to jako super zakončení. Závěrečný boj byl napínavý a dobře promyšlený, i když se toho stalo hodně, tak to na mě pořád nepůsobilo překombinovaně. A samotný konec se mi taky moc líbil.

Nejvíc pobavil Ralf, kabát starého vandráka a Černí andělé, celkově ale průměr. Jen si ještě lámu hlavu tím, proč je na obálce Mega tříšť přeložená, ale na těch malých zůstal nápis v angličtině?

Bermejo válí, vypadá to parádně a má to luxusní atmosféru, jen mě rušila občasná bílá pozadí, ta mě tahala za oči. Constantinův onanistický vypravěčský monolog a hlášky mě ale sraly nebetyčně, až jsem si říkal, že by to celé bylo lepší bez psaného slova.

Po slabém Jednorožci a nic moc pokračování Ekhö další pořádný kousek z Modré Crwe. Originální příběh zasazený do téměř conanovské pseudohistorie pojednává o bojích skytských kmenů s mocnou chetitskou říší. A vše pozoruje babylonská písařka, která podle popisku na zadní straně zřejmě sehraje ještě nějakou větší roli než pouhé pozorovatelky. Super je i výtvarné zpracování plné bojovníků a válečnic, válečných slonů, medvědů a mytologicko-prehistorických oblud, prostě paráda, vše navíc okořeněno všudypřítomnými odhalenými prsy (tolik jsem jich v neerotickém komiksu snad ještě neviděl :D). Jak píše kolega, za větší formát a lepší edici bych se vůbec nezlobil, tohle dílo si ji určitě zaslouží.

Klidný díl, který je ale napěchovaný příběhem a emocemi. Origin Tulip konečně odhalil něco víc o této postavě, část o Cassidym mě bavila, ale zároveň rozesmutnila, což však svým humorem kompenzovala část se Starrem. Nevím, jestli toto byl nejlepší díl série, ale mezi top 3 rozhodně patří.

Toto mi hodně sedlo. Příběhová odbočka, která ale byla tak dobře napsaná a byla tak zábavná, že mě vůbec nevadilo, že se hlavní linie v podstatě neposunula. Díl, který pro mě hlavní postavu polidštil, jako žádný z předchozích dílů.

Lepší, než předchozí díl, ale na plný počet to ještě není. První polovina totiž byla trošku slabší, než jsem podle zápletky čekal. Příliš akce, která mi ale přišla trochu bezúčelná. Vše se ale zlomilo v půlce komiksu a druhá polovina byla opravdu parádní, velký příběhový posun, emoce, vývoj postav... Bonusový příběh o Starrovi mě bavil velmi.

Jsem, jsi po celou dobu čtení Čarodějovy nevěsty říkal, že je tu až moc různorodých postav a nikdo normální a postavy se kupí a vlastně by v příběhu vůbec nemuseli být. Kdyby nebyli, tak poslední tři svazky nemusejí vůbec existovat. Hodně se zde vysvětluje minulost a úmysly jednotlivých postav. Taky jsem měl poprvé problém se čtením na jeden zátah a musel jsem si udělat dvě přestávky a kouknout na Prskavce s Krpálkem jak okusují zlaté medaile. Je mi jasné, že pokud se v budoucnu objeví podivín, tak časem bude další natažena vysvětlovačka.

Konec je naprosto famózní, ale dle mého by bylo lepší mít ten konec už na konci 6 dílu.

Komiks s pohnutou minulosťou. Pôvodne chcel Jan Štěpánek svoj obľúbený Čapkov román previesť do komiksovej podoby ešte v 60. rokoch, ale potom prišli sovietski bratia a šance mu zmarili. Štěpánek svoj vysnený projekt oživil až koncom 80. rokov, kedy začala komiksová Válka s mloky vychádzať na pokračovanie v kultovom časopise Kometa. Nakoniec bol komiks súhrnne vydaný v špeciále Magazín Komety. V nasledujúcich rokoch vyšiel ešte dva razy, ale zakaždým výrazne krátený. V podobe, v akej ho poznáme z Komet, vyšiel v roku 2018 v Albatrose ako samostatná kniha a je to skvelá vec pre každého, komu sa Štěpánkov vizuálny štýl páči. Mne áno, ale príbeh mi vždy pripadal slabší (už v knihe, fakt). Kedysi som ju čítal v rámci povinného čítania a odvtedy ma nebaví. S ohľadom na desivé historické udalosti z prvej polovice 20. storočia, ktoré Čapek predvídal, je dej mrazivý, ale mňa až tak neoslovil. Možnože mu na môj vkus príliš chýbala hlavná postava, o ktorú by som sa mohol oprieť. Napriek tomu tento komiks hodnotím pozitívne, ako vravím nakreslené je to prekrásne a hodí sa k tomu samostatný knižný formát a nie „iba“ vydávanie na pokračovanie v časopise. Možno by bodli nejaké bonusy, v dnešnej dobe by malo ísť už o samozrejmosť, tak ale čo už, nevadí, možno nabudúce.

Lepší než minule, ale ne tak dobré jako dřív. Velmi pomalé tempo po celý svazek, kde se řeší jediná věc, která se navíc překlene do další knihy. Snad už pak na delší dobu dají s draky pokoj a dlouho o nich neuslyšíme.
Co hodnotím kladně, je, že se nám doslov rozmnožil na dvě stránky.

starý usagi v novém, nebo kompletně nový usagi? příběhy si pořád drží kvalitu, vysokou kvalitu, ale ta barva, ta mi tam nesedí, je mi jasný že si na to zvyknu tak po 4 knihách, ale teď to na mě působí strašně dětsky a bez atmosféry, ta černobílá mi seděla prostě víc, z mírně hororového prvního příběhu ta barva prostě dělá dětskou povídačku a ne atmosferický příběh který by v černobílé byl poutavější,

Po dočtení jsem měl smíšené pocity. Hlavní dějová linie i s tím závěrem, který vše propojí, mi přišla dobrá a hodící se právě pro komiksové zpracování. Ale ty jednotlivé minipříběhy moc propracované nebyly a působily v některých pasážích dosti zkratkovitě. Namísto toho byly přes krátkost těchto linek do nich vsouvány ještě věci, které asi měly přidat na drsnosti vyznění celé knihy, ale působily spíše rušivě a děj nijak neposouvaly. Celek tak působí jak dort, do kterého bylo přidáno až příliš mnoho přísad, protože kuchař chtěl ukázat, co všechno má ve spíži.

Sin City mi odpočívalo v knihovně pár let a jelikož mi jeden z dílů chyběl, čekal jsem až sérii zkompletuju a pustím se do drsného, špinavého a odporně temného města hříchu, které jsem dosud znal jen z perfektního filmového zpracování. Sin City tudíž čtu opravdu poprvé až teď, 30 let od vydání a musím říct, že tahle klasika absolutně neztratila nic ze své legendárnosti. Jelikož miluju noir, černobílou kresbu s pořádnou dávkou násilí a drsňáctví, ve spojení s vnadnými dámičkami, kterými Sin City oplývá, už dopředu jsem věděl, že tohle bude pecka. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával a knihu jsem zavíral s blaženým pocitem. Perfektně noirově podaný, akčně laděný příběh ze staré školy, kdy čtenář nemá šanci vydechnout, protkaný nejrůznější lidskou lůzou, které kontrují krásné ženy a namakaní frajeři. To vše zabalené do osobité černobílé kresby, která je absolutně jedinečná a pomáhá utvářet dokonalou kulisu zmaru, deprese a všeobecného zoufalství. Více snad ani není třeba zmiňovat a prakticky jsem se rozepsal daleko víc, než jsem původně chtěl. Sin City už totiž prověřil sám čas a svůj kultovní status si drží naprostým právem. Naprostá lahůdka a povinnost.

Originální euro příběh vycházející z historických konotací v období úsvitu moderní civilizace, které originálně mixuje s fantasy prvky. Čtenář sleduje politické popředí kmenových rozmíšek očima babylonské písařky. Autor citlivě vyvážil politiku s akcí i s popisností jednotlivých klanů. Ze začátku jsou postavy a klany trochu matoucí, ale po půlce knihy už se čtenář dostane v pohodě do děje. Hlavní devizou je rozhodně nádherná kresba uhranující čistotou a proporční akurátností tak dotaženou a vycízlovanou z maximální elegance až na hranici jednoduchosti, že se těžko hledá vhodné připodobnění. V soudobém komiksu vůbec a troufám si říct, že nad tímhle by zaplesal i Burka. Na své si kromě milovníků lidských postav přijdou i milovníci zvěře, protože o slony, kance, koně, medvědy, býky a kozy tady rozhodně není nouze. Jeden z dalších epesních okamžiků série modré krve. I když tohle mělo mít bez debat pevnou a dvojnásobný formát.

SPOILERY
Líbil se mi tenhle díl? Nejspíš ano. Těžko říct.
Ale teď vážně - Cesta kolem Galie je velmi povedeným a milým dílem, navíc i zeměpisně poznávacím. Všechny vtípky nejsou hned na očích, proto může mít čtenář pocit, že jich není tolik. Což je pro tento díl zřejmě příznačné, podobně schovaný je i Idefix, který se ke známé dvojici zde poprvé přidá a až do poslední stránky putuje s hrdiny bez povšimnutí. U kresby stojím zřejmě na druhé straně barikády, líbila se mi, často je hezky detailní, na nic ošklivé jsem nenarazil. Trochu mě zaskočilo, jak rychle vyeskalovala sázka s Asparágusem, koneckonců si všechny podmínky určil sám Asterix. Celkově příběh hezky ubíhá a přesto, že se vlastně opakuje jeden podobný cyklus - Asterix s Obelixem dorazí do etapového města, brzy musí odrazit Římany, nepřišlo mi to stereotypní (to samé platí o zmiňování tloušťky, tedy pardon, silnější postavy Obelixe) . Líbil se mi i překlad, spousta vtipů funguje skvěle v češtině, někde jsou sice lehce našroubované, ale smysl se neztrácí. Nějaká chybka se také najde, například v jedné části je u prásknutí biče psané "knall". Za mě vcelku velmi povedený díl.

Zatím nejslabší svazek. Začátek a prostředek dost zmatený a přitom to mohlo nabrat na obrátkách hned v úvodu, když ti dva šli společně spát. Dozvěděli jsme se zase o trochu více o akademii, kde by konečně mohli z Číše udělat méně spící křehotinku.
Konec byl naopak povedený.

Ve své podstatě pořád nadprůměr a hodně dobře odvedená práce jak scénáristicky tak kresebně. Avšak nejedná se o nic nového, svěžího či překvapivého. Je to prostě věc, kterou jsme již v několik obměnách četli mnohokrát. Batmanovo trauma, Jasonovo trauma a jejich společné trauma, Jokerovo trauma, Barbařino trauma, Joker má nejradši na světě Batmana a Batman nemůže spát bez přítomnosti Jokera a tak dále a tak dále. Ničím mi tohle pořád nevadí a dokonce tohle považuji za nosný pilíř celého Batmanova bytí, ale v případě komiksu Tři Jokeři, jsem čekal něco o trochu víc. Každopádně i tak jsem se velice dobře bavil, svižně se to četlo a skvěle se na to dívalo. Prakticky jsem se ani na sekundu nenudil a knihu zhltnul téměř na posezení. Kdo nemá Batmana příliš načteného, věřím že ho dokáže komiks zaujmout na 100%. Ale i v mém případě se pořád jedná o nadprůměr a jsem rád, že u nás komiksy ze série Black Label vychází. Určitě se těším na další! A mimochodem, ten přebal se zeleným Batmanem včetně plakátu je skvělý!

Po přečtení U283 jsem byl vlastně docela překvapen, jakou měrou jsem byl vtažen do víru dění. Už před koupí jsem neměl prakticky žádná očekávání a komiks sem koupil vlastně kvůli anotaci, která mě dokázala patřičně zaujmout a kvůli obálce, která slibovala pořádný oldschool. Příběhově se jedná o kousek jako vystřižený z osmdesátých let, kdy hrdinové byli opravdoví frajeři a záporní šmejdi si dělali co chtěli. A vlastně mi ani nevadilo, že se opravdu jedná o lehký guláš, kdy některé pohnutky a činy vykonané hlavními postavami, v pár případech prostě nedávaly smysl. Nebo možná nedávaly smysl jen mně. Kresba byla opravdu jednoduchá a prakticky u ničeho jiného by v dnešní době neobstála, ale v tomto případě mi seděla skvěle a dotvářela kulisu, již zmiňovaného olschoolu. Opravdu netuším, zda autor komiksem U283 cílil na vážnou notu, ale za mě se jednalo spíš o dobrou, uvolněnou oddechovou zábavu, která se i přes některé nelogičnosti dobře četla a rozhodně jsem zvědav, jestli se někdy podaří vytvořit pokračování. Osobně bych byl všemi deseti pro.

Hobgoblina jako postavu znám, ale jeho původní origin jsem nikdy nečetl, takže tohle mi celkem sedlo. Je to pravda trochu ukecanější, ale celkově vydařený příběh.

Až sem to byla solidně zábavná ozvěna Ennisových Punisherů. Ale pak se Aaron rozhodl napsat velké fatální finále. Dostal k tomu naprosto volnou ruku a tak zatřásl Punisherem jako snad nikdo předtím. Bohužel, výsledkem je nejslabší svazek jeho runu. V předchozích dílech si Aaron víc než dobře poradil s Kingpinem a Bullseyem, ale Elektra mě v jeho podání ani trochu nebavila.Její nástup, její souboj s Punisherem a vše mezitím, je zoufale nevýrazné a nějaká ta dýka efektně narvaná do nosní dírky to nespasí. Stejně tak mě tu nebavil Frank a mozaikovité ohlížení se za jeho Castle-Punisherovským vývojem. Ale bavil mě pat, ve kterém se Punisher a Kingpin ocitli - Kingpin měknoucí v bezpečí své rezidence a Punisher venku podrývající jeho autoritu, oba stále nebezpeční, ale vlastně bezmocní, zoufalí, vyčkávající... Tahle jejich hra mohla být skvělá, kdyby se líp rozepsala - takhle to ale na mě působilo uspěchaně, odflákle, nefunkčně a všechno to narušování statu quo mi nakonec bylo dost jedno. A to nesnáším status quo. Ale tohle pro mě prostě mělo do nějaké emocionální (nebo jakékoliv) bomby daleko. A pak je tu Dillon, jehož kresba seděla k neMAXovským Ennisovým Punisherům, ale u takhle zásadního příběhu bych si představoval něco míň barvotiskového - Parlova nebo ideálně Guéru.

Pomalu mi dochází, že Číše jsem my čtenáři, kteří čtou o neznámém světě, který se vymyká našemu chápaní a proto nám musí být všechno vysvětlováno.
Holky jdou tajně nakupovat vánoční dárky a neví co koupit. Následuji rady pro náctileté nedávejte náušnice lidem, co nemají propíchnuté uši a neberte drogy.
Ovšem v druhé polovině se z toho stane nervák a dojde i na romantiku. V doslovu se dozvídáme o nákupu dalších knížek autorkou, uvidíme jestli se je bude snažit za kompletovat do příběhu.

Tak tohle se nepovedlo. V minulém čísle jsem zde sázel buď na přeplněnost informacemi či naprostým přeskočením odpovědí na mnoho otázek. Troufalá varianta "to be continued" mě ale nenapadla ani omylem. Jak jsem s tím až doteď neměl problém, tak tohle mě prostě naštvalo, je to vystrčený prostředník na čtenáře. Na příběh měli šest čísel, nápady a momenty byly fajn, ale nevysvětlili nic a pouze říkají "well, kup si pokračování".
A pokud se zaměřím čistě na tohle číslo, tak už tak na sešitovku je to šíleně zkratkovité, světlým momentem je zde akorát vztah Batmana a Catwoman.

Silné, smutné, obohacující kulturně i informativně.
Srovnání s Mausem je na místě, minimálně je tohle něco, co se k tomu za poslední roky přibližuje. Životní strastiplnou cestu paní I Okson jsem přečetl za jeden den, a až na to budu mít sílu, tak se k tomu ještě někdy vrátím. Kniha mapuje její život před, během i po táboru, kde sloužila jako sexuální otrokyně. Respekt před takovou osobou, v životě neměla nic a stejně šla dál. Kresba se může zdát ze začátku jednoduchá, což často i je, ale to převážně v případech, kde si to tempo vyprávění může zrovna dovolit... Gendry-Kim kreslit umí a v knize vás o tom přesvědčí. Vykreslené scenérie dokáží být dechberoucí, ale i mrazivé.
Nemám co vytknout, mohu jen doporučit, ať už samotnou kvalitou knihy tak i přáním o větším povědomí veřejnosti o tomto tématu.

Opravdu nadupané volume, ve kterém se předvádí skvělá akce a politika, která má reálný, podobně jako u nás nyní Naruto, přesah s válečnou tématikou. Titáni mě vždycky bavili, ale až teď se z "obyčejného" survival fantasy hororu stává neskutečně komplexní věc. A jak mi ne vždy sedí Isajamova kresba, tak se zde dají najít vážně povedené panely.

Měli věnovat více stránek Silky co celou dobu dělala. Mi neříkejte, že jenom uklízela, pekla a vzpomínala na svou minulost. Moje očekávaní v tomhle směru nebyla naplněna.
Jinak bylinkářský díl, autorka si koupila ve Francii knížky a v teď se s námi podělí o své nově nabité informace.
Slabší něž minule.

Kdyby tohle byl jeden z mých prvních komiksů s Batmanem, budu ohromen. To ale ovšem není a tak je pro mě tento komiks jen dobře odvedeným mainstreamem bez větších ambicí být něco víc a přinést něco nového. Čte se to a kouká na to hezky, to je bohužel asi všechno. 3*

Autorce vydaly čtvrtý díl a přislíbili další, tak musí leccos vysvětlovat, aby další díly dávali smysl. Kresba se zlepšila, evidentně na to má už výpomoc.
Je to můj životní příběh, dají mi prsten, aby mě omezili. Ráno vstanu, jdu do práce tam ze mě vysají energii, doma mi ji zase žena nabije a jde se spát a ráno zase na novo. Zjistí, můj talent a dají mi podřízeného.
Tady to začíná drhnout, asi budou chtít, abych šel do školy. Jestli tomu tak bude, nestihnu začátek školního semestru a budu premiantem ve třídě nebo taky ne, to se ještě uvidí :-)

Tak jsem se ze začátku bál, že budou nové postavy slabé a děj začne pošlapávat na místě, ale díky bohu se tak nestalo. Ano je to slabší než předchozí díly, ale jenom trochu. Přece jenom se nám tady rozjíždí něco nového, takže tenhle díl je tak trochu seznamující.

Celkem - 80%

Ani pátý díl nezklamal. Svět za zdi je zajímavý a děcka to nebudou mít lehké. Za mě spokojenost.

Celkem - 70%

Tam kde minulý díl byl tajemný a emotivní, tak tady se vracíme do starých kolejí. Retro příběh mě vůbec nebavil, kresba je zatím nejhorší a příběh je taky slabý. Celé je to jenom o tom, jak se snaží dostat Prestonovou z Deadpool stejně jako v předchozích dílech a taky o pomstě, protože Deadpool nedostat zaplaceno za zneškodnění prezidentů v prvním díle. Opravdu slabé.

Celkem - 40%

Hodnocení prvních tří dílu je seznámeni se světem a jejich postavami. Má to pomalejší tempo, připomínající telenovelu, kde dny pomalu plynou den za dnem. Kresba je nadpůměrná, akce rychlá přehledná, čte se to samo.

Nanits je pecka z hlediska obsahu i formy. Nevědět, že jde o český komiks, asi bych tomu nevěřil. Kvalita je srovnatelná s prvotřídní zahraniční produkcí.

Kresba je parádní ve všech částech, ale nejvíce mě zaujala v té první sci-fi části. Nádherné stínování, originální barvy, vábivá atmosféra.

Svět je skvěle vykreslený, promyšlený, komplexní. Snadno vtáhne, zejména vzhledem k podobnosti s aktuální světovou situací.

Akce je tvrdá a bezkompromisní. Mělo to spád a ubíhalo to jak kvalitní akční film. Vlastně... hrozně rád bych to někdy viděl jako film. :)

Děj je rozdělen na 3 části oddělené zhruba půlstoletím až stoletím. Je tam sci-fi, westernové postapo a cyberpunková detektivka. Opět, nejvíce mě zaujal první sci-fi příběh, hlavně díky skvěle prokreslené a sympatické hlavní hrdince.

Zbylé příběhy mě ale taky bavily. Každý měl svůj odlišný styl a nějakým způsobem doplňoval celou skládačku příběhu Nanits. A závěr, kdy už jsem myslel, že mě nic nepřekvapí, přinesl super rozuzlení, které mě natěšilo na další díl, který doufám že vyjde.

Rozhodně doporučuji koupit i s limitovaným Art Bookem, ať nahlédnete za oponu toho, jak komiks vznikal.

Takže za mě 5/5 :)

Nebylo to špatné, ale ani to nebylo nic, o čem bych psal domů. Příjemné DC přečtení. Obohacuje to Aquamana v Rebirthu, takže proč ne. Prostě dobrá řemeslná práce. Určitě si mi to četlo lépe než poslední Aquaman, i když to bylo ve výsledku průměrné.

Příjemná změna v té komiksové změti, co momentálně vychází. Takhle vydařený a příjemný humor už jsem dlouho neměl čest si přečíst. Nota bene v takové nádherné kresbě. Ano, nabízí se Asterix a srovnání je víc než na místě, ale při bližším ohledání je ta kresba opravdu odlišná. Iznougud je víc "hranatý" a má ostřejší rysy než Asterix. I barevnost je jaksi jiná, mnohem víc barev se průběžně střída v Iznougudovi. Prostě jsem se bavil od začátku až do konce. Jediné velké mínus vnímám v oněch krátkých epizodách. Když je člověk čte za sebou, tak mu to trochu začne splývat a už to nemá takovou údernost, jako když čte ony povídky postupně, nejlépe v komiksovém mezičase. Za tuhle sbírku jsem opravdu moc rád, že tady vyšla a rád uvítám další.

„Jediný klíč, který potřebuju, je klíč k tvému srdci.“ – „Ten už máš, Tygře.“ Bol by to skvelý komiks. Ale nie je. No nie je ani zlý. Jeho hlavný problém je v tom, že nás otravuje s Mysteriom, Lizardom, Batmanom (pardon Killerom Shrikeom) a Tinkererom (ktorého poznáme zo semic-slovarťáckej deväťdesiatkovej série, ako i z jej zlomkovej reedície Spider-Man: Počátek). Ich strety s naším milovaným Stenolezom však jednak nie sú ničím výnimočné a jednak nesúvisia s hlavným dejom. Dobrou správou je, že tým je psychologicky zručne vystavaná linka s Petrovým dobrým kamarátom Harrym Osbornom. Harry sa vždy snažil žiť dobrý život, ale bohužiaľ zdedil hriechy svojho šialeného otca Normana alias Green Goblina. Vždy proti tomu bojoval, ale nie vždy sa mu to darilo a konkrétne v tomto prípade fajnovo prichádza o zdravý rozum. V Inferne je prinútený stať sa novým Goblinom, aby sa postavil legendárnemu otcovmu nasledovníkovi - Hobgoblinovi (v SK preklade občas Mátoha). To je môj miláčik a patrí mu aj obálka. Tá je ale trochu zavádzajúca, keďže Inferno okrem Spider-Mana, Hobgoblin a nového Goblina obsahuje tiež príbehy, ktoré s touto svätou trojicou nijako nesúvisia. Ťažko sa o tom hovorí bez spoilerov a ono je to celé takým divným spôsobom mierne prepletené, ale kebyže to mám robiť ja, tak žiadne Inferno neurobím, ale urobil by som napríklad Spider-Man: Prokletí otce a pojednávalo by iba o Harrym a tieňoch temnej minulosti, ktoré sa po ňom (a jeho rodine a priateľoch) načahujú. Montovať do toho oživené predmety (rúry, schodisko, budovy... wtf???), nepovažujem za dobrý nápad. Ak si chcete Hobgoblina naplno vychutnať, siahnite radšej po semic-slovarťáckom Záhadnom Spider-Manovi, prípadne po Spider-Man: Hobgoblin. Kladne vnímam kresbu Todda McFarlanea (spider-manovky Úhel pohledu, Utrpení, Zrození Venoma, Masky atď.). Priemerný kus, určite by som ho nezaradil medzi TOP 10 z KVS. Všimol som si viacero chýb (nechce byť ironický, ale je úžasné, že podľa záverečných bonusov bol Chris Claremont scenáristom série o X-Menoch v rokoch 2075 – 1991).

Soudce Dredd: Sebrané soudní spisy 04 potešia samozrejme hlavne fanúšikov série. Sudca Dredd je však so štvrtou knihou príbehov vo forme a ponúka vyrovnanú kvalitu príbehov. Gradácia tentokrát funguje skvelo a aj dlhý príbeh nestráca nič na svojej nápaditosti, svižnosti a má aj dostatok akcie. Jedná sa zatiaľ o najväčšiu knihu v sérii a tých 400 strán vám chvíľu vydrží. Snáď bude vychádzať Dredd do budúcna pravidelne každý rok.=►Celá recenzia◄=

Mike Mignola vytvoril temné, ponuré, skoro až hororové poviedky, ktoré majú skvelú atmosféru. Najlepšou je Skaza, ktoré postihla Gotham, ale ani tie ostatné nie sú na zahodenie, aj keď sú už kvalitatívne horšie. Pre fanúšikov Mikea Mignolu sa však jedná o povinnosť. =►Celá recenzia◄=

Requiem: Upíří rytíř 3 si udržuje svoju kvalitu. Stále sa jedná o pekelne dobrú zábavu. Dej je však aj tentokrát občas mierne chaotický, čo však vynahradí famózna výtvarná stránka Oliviera Ledroita. Ak hľadáte dospelý komiks a nevadí vám poriadna porcia násilia, sexu a zvrhlostí, tak je séria Requiem: Upíří rytíř pre vás to pravé. =►Celá recenzia◄=

Absolutní klasika v super provedení, včetně variant několika příběhů. Vše doplněné o studie o přípravě knihy a Janu Fischerovi.

Je na tom vidět, že se to snaží být teen komiks... Já teen jsem... Ale tohle opravdu NE! Líbil se mi speciál na začátku, ale hlavní příběh... Moc krátký, moc plotholů(jako kde se tam vzala za věž, nějaké vysvětlení co vlastně tohle všechno mělo být atd.). Poslední sešit byl jed oddych... Po ničem. Nevím, ale třetí díl je lepší.
Tohle byl děs. Kresba: 1. Sešit: ble, tahle kresba je divná, se spousty ,, zajímavých" grimas,
2-4: ujde, ale na první díl to nemá.
5: opět, samá grimasa
55%

K tomuhle není co říct, úžasné, 9 sešitů (myslím) je opravdu hodně, kresba úžasná, příběhy postav také skvělé.
90%

Myslím že tohle je kvalitní, dobře napsaný komiks, s kterým já mám jediný problém: Pomalý rozjezd. Na začátek se nám opět připletl ten Znovuzrození speciál, který by se spíš hodil do All-star Batman, protože byl napsaný Snyderem. Celý tento sešit je opět (po Snyderovsku) neobvykle vyprávěn. Je tu souboj s calendermanem, který, pro změnu chce způsobit globální hrozbu. Tohle tam bylo jen ke zvednutí počtu stran a myslím že s dějem knihy to nic nemá. Více by se to hodilo do toho All-staru, jak už jsem řekl. Pak tu máme další sešit, kde Batman zastavuje letadlo... Opět se chce obětovat, i když každý ví, že neumře. Další sentimentální keci o jeho smrti, která nepřišla. A konečně, je tu zajímavý hlavní příběh, který nenudí.
Bohužel je tu hodně Pomalý začátek a hodně alternativních obálek na konci. Takže hlavní příběh je celkem krátký.
78%

Tom King je u Batmana strašne nevyrovnaný. Začal priemerne (Já jsem Gotham), náhle, keď sme to nečakali ani v najlepšom sne, situáciu razantným spôsobom pozmenil v dobrom agresívnou dvojicou nečakane kvalitných dielov (Já jsem sebevražda a Já jsem zhouba)... a do toho prichádza a kartami chaotickým spôsobom zamiešava divná Válka vtipů a hádanek. Vo finále Já jsem zhouba Batman šokujúco požiadal Catwoman o ruku, ale ak ste naivne čakali, že vo Válke vtipů a hádanek dôjde k svadbe, už teraz vám hovorím, že holubice, ktoré ste plánovali vypustiť na slávnostnom ceremoniáli, môžete vypustiť do voľnej prírody. Válka vtipů a hádanek je totiž prequel, v ktorom Bruce a Seline spomínajú, čo sa odohralo po prvom roku pôsobenia Batmana v Gothame. Vtedy sa proti sebe postavili majstri zločinu Joker a Riddler, každý okolo seba zoskupil množstvo pomocníkov a drsne súťažili o to, kto ako prvý zrazí Netopiera dole zo strechy. Zápletka znie fantasticky, ako niečo, čo by si za istých okolností mohlo byť budúcou batmanovskou klasikou. No... lenže nebude. Mrzí ma to, lebo som sa fakt tešil a navyše som to dostal od pani manželky ako darček na meniny 2021. Avšak nadšenie sa proste bohužiaľ nekoná. Na mieste je naopak rozčarovanie. Miestami som sa dokonca musel držať, aby som nedal iba 2*. Čo o to, nakreslené je to fajn; Clay Mann a Mikel Janín si užívajú najmä zamračeného Jokera a parádny zelený Riddlerov klobúk. Naopak, pomerne časté dvojstrany sú síce na prvý pohľad veľkolepé, ale ako keby do nich boli zhustené desiatky strán scenára, čo asi nemohlo dopadnúť dobre. A ani to veru dobre nedopadlo. Čo-to zachraňuje scenár, ktorý je zo začiatku nekompromisný (zabíjanie policajtov, rodín, žien, detí...), vynaliezavý (Nigmov spôsob, ako sa dostať von z basy, francúzska večera o deviatich chodoch) a fakt to nejaký čas vyzerá ako jedna z najlepších batmanoviek na trhu (!). Bohužiaľ, rýchlo nasleduje strmý pád dole. Na prvý raz som sa v deji neorientoval a pravdupovediac po druhom čítaní to miestami bolo rovnako nezrozumiteľné. Komiks je robustný (fajnových 200 strán), ale napriek tomu skratkovitý, nedokončený. Všetkých tých hádaniek a vtipov som mal po krk už niekde v polovici (ak nám scenárista chcel ukázať, ako „unavene“ to vyzerá v hlavách dvoch inteligentných magorov, tak sa mu to podarilo). Postáv bolo zbytočne veľa; chápem, že šlo o „vojnu“, ale ak by King použil len Jokera a Riddlera, bolo by to mrazivejšie a paradoxne efektnejšie, než keď v každom zábere postáva osem záporákov, ktorí na seba nudne mieria zbrane. Dostal som chuť na viac komiksov s Riddlerom. Je celkom zaujímavé vypočuť si ďalšiu kapitolu z počiatkov Batmana v Gothame (z ďalších menujme napr. Muž, který se smál alebo Batman: Rok jedna), ale jednak tu rozhodne ako nejaký začiatočník nepôsobí a jednak samotný komiks po vizuálnej stránke nepôsobí ako retro.

Pomenoval by som to natvrdo Hippokratova prísaha, pretože práve vďaka tomuto príbehu Strange (konečne) pochopí zmysel prísahy, ktorú zložil pred desaťročiami ako mladý, začínajúci lekár (a vtedy sa ňou neriadil). Ale inak super. Strange je skvelá postava, ale zároveň komplikovaná (k čomu sa pekne, výstižne a prekvapivo neosobne – v dobrom – vyjadruje záverečná textová dvojstrana). Možno i práve vďaka komplikovanosti je ostatne taká super. Bývalý špičkový chirurg pripomína Tonyho Starka: namyslený zmrd, ktorý v minulosti nerobil pekné veci, ale po príšernej nehode vykročil na novú cestu. Arogantnosti sa síce tak úplne zbaviť nedokázal, ale aj preto je realistický. Expert na astrálne telá bohužiaľ naše končiny nenavštevuje často; ak nepočítame jeho účasť v tímovkách alebo cameo v komiksoch iných superhrdinov (najviac si asi vytrpel pri ukecanom Spider-Manovi, pred ktorým sa musí zamykať v Sanctum Sanctorum a to už je čo povedať), tak mu okrem série, ktorú v roku 2016 odpálil Jason Aaron (v Ceste podivných), u nás vyšli iba tri knihy v rámci kompletov. Toto je jedna z nich. Přísaha je stručná, jasná, krátka, úderná, priama a silná. „Majordómus“ Wong umiera a tak sa obaja páni (+ u nás prakticky neznáma Night Nurse) vydávajú na cestu hľadania lieku. Nebol by to ale Najvyšší čarodejník, aby sa všetko neskomplikovalo. Scenár Briana K. Vaughana (Y, Sága) je prehľadný, zbytočne neplytvá postavami, vystačí si v podstate iba s hŕstkou, zato tie využíva naplno a hrá sa s nimi. Poteší šťavnatý záporák, ktorý, keď sa nad tým zamyslíte, záporák ani nie je (a nikdy nebol). Scenár každopádne nie je dokonalý. Jedna kapitola sa šokujúco končí úmrtím dôležitej postavy... aby sa hneď v nasledujúcej ukázalo, že mŕtva nie je (to už pripadalo lacné aj mne). Scenáru by som vytkol tiež klišé s „poslednou kvapkou“, ale pre poriadok dodávam, že to síce JE klišé, ale zároveň od Strangea nesmierne kontroverzné rozhodnutie. Vôbec, scenárista sa nebojí ani jeho odvrátenej tváre, viď. hriech z minulosti v podobe pacienta Pavlisha. Celkovo sa mi Vaughanova práca páčila, dobre pracoval so zaujímavými témami (preľudnenosť, liek na všetko). Oceňujem finále, ktoré je viac, ako súbojom mágie a akcie, skôr stretom odlišných pohľadov na svet, život, ľudstvo, medicínu, odpúšťanie. Super je i kresba od Španiela Marcosa Martína (Daredevil: Zvuk a zlost). Pikoška: Strange a Night Nurse sa oslovujú Sherlock a Watson a to niekoľko rokov predtým, ako bol do úlohy filmového Strangea obsadený Benedict Cumberbatch, predstaviteľ (seriálového) Sherlocka.

Essex County nebo Rváč mě zaujali víc, ale i tohle bylo zajímavé drama ze života k zamyšlení.

Příběh moc nepřekvapí, je celkem dost předvídatelný a v základních rysech využívá stejných postupů jako v předešlých dílech. Ale kresba neomrzí. Každá stránka je potěšením. Plus čím dál více se v každém pokračování těším na bonusové stránky, kde se autor věnuje nejen výtvarnému zpracování některého z témat využitých v knize, alepoměrné detailně i technické stránce. Jen těch draků mi je vždy líto. taková krásná stvoření a tak často končí zastřelena.

Snaha o drsný komiks amerického střihu nevyšla. Hlášky jsou místy trochu předimenzované, hezké i když trochu očekávané je protnutí jednotlivých příběhů. Figurky předvídatelné v rámci obvyklých klišé. Co ale knihu zaručeně sráží je kresba , včetně barev na úrovni jakési karikatury ( možná jí mělo být celé dílo). Hezká snaha vytvořit v českých poměrech akční komiks se trochu míjí účinkem.

Tady musím souhlasit s většinou, že jde o slabší díl. Na druhou stranu, první příběh mi přišel jeden z nejlepších a nejdojemnějších v této sérii a konec se taky velmi povedl. A Prdelman je asi nejzajímavější komiksová postava, kterou jsem v poslední době měl možnost na stránkách tohoto média potkávat.

Kvalitativně na stejné úrovni, jako minulý díl. Opět super nové postavy (praotec, Ital), poměrně zajímavý posun děje, dostatek akce a ennisovského humoru. Tato série prozatím dech neztrácí.