Neznám předlohu, takže nemůžu tuto verzi s originálem porovnávat. Ale mám rád Koplovu kresbu, humor i nenápadné vkládání svých postav do děje. Tohle všechno tu najdete (Watson, zmínka o holmesovi, na pozadí Marry Popins na střeše, Fogg). Je to zábavné, spousta pomrkávání na fanouška, takže za me OK.

Zásadní prvotní info je: Tenhle komiks zajisté ocení nejvíc skupina lidí, kteří v sobě mají kousek nostalgie podobně jako já, jelikož jsem začínal u semic slovartu a jejich Spidermana, jenž se mi dřív samozřejmě hodně líbil. Mně se i hodně líbí styl psaní Stana Lee (u Spidermana) a též kresba Steva Ditka (je poměrně detailní, taková dětská, k naivním počátkům spidermana se hodí a každým sešitem se viditelně zlepšuje), což je samozřejmě zásadní prvek vedoucí k líbivosti i počátků spidermana. Pokud nejste stiženi nostalgii, tak je druhá varianta a to, že v sobě máte malé dětské já, malého kluka, který si tyhle přiblblý příběhy prostě užije. Za jiných okolností pryč od této knihy, potažmo od celé série MO.

Co jsem vytušil z doprovodných textů (stránka fanoušků), tak byl dřív komiks psán pro dospívající čtenáře. Z dnešního úhlu pohledu je psán pro děti, je dětsky psaný i kreslený, není tam nic krutýho, extrémního, nic vyloženě explicintního, nic sprostýho, apod. Všechno je hezky vysvětlený, popsaný... (okem staršího čtenáře = strašně ukecaný, zbytečně moc popisný)

Kniha na první pohled vypadá stylově, zlaté vytlačené písmo "Marvel Origins" na tmavě modré vypadá dobře, stejně jako celkový vzhled.

Úvodník píše pan Lupoi, který očividně miluje komiks a rovnou i upozorňuje, že jak se věci s MO reálně mají s tím, že jde prostě
o naivní příběhy, drama s patosem, apod. a tak k tomu mají lidé i přistupovat. (Když už opět píšu o naivitě, tak nejlepší ukázkou je str. 11+12 u třetího sešitu s Dr. Octopusem, kde jsem se musel fakt smát.)

Komiks Amazing fantasy číslo 15 je hodně přitroublé, nic extra, ani kresba, skoro až hnusná, text zkratkovitej, tohle se musí přežít. První číslo pak začíná už hodně "zajetě", jakoby byl Spiderman už celosvětově známej, Jonah J. Jameson už brojí proti Spidermanovi, jakoby už delší dobu působil na poli boje proti bezpráví, Spiderman se tak i chová, ač se teda zaučuje ve spoustě věcí (nemá foŤák, dojdou pavučiny, což jsou i schémata, jenž se později opakují v napříč sešity následujících letech, stejně jako třeba: topení se v nějaký nádrži, hlášky typu: teď musím napnout všechny svaly, s vypětím všech sil, všechno závisí na jednom momentu, musím se přesně trefit...). Musím říct, že už od prvního čísla si každej řekne, že je Jameson pěknej sráč (útlocitní si řeknou: božínku, to je ale neřád), zatímco Parkera bude každému líto a tak to jede dodnes. :)

První dva sešity jsou složeny ze dvou kraťasů, pak už je co sešit, to příběh, každej je ukončenej. V knize se nachází za jednotlivými sešity nahodile cca 4-5 jednostránkových článků věnující se autorům marvelu (stan lee v tomhle čísle), vzniku postav a historii marvelu. V bonusech je pouze jedna kresba první strany Amazing 15 od Ditka s krátkou info a jeho (Ditkova) nevydaná obálka k témuž číslu.

Já, stižen výše uvedeným, dám s přimhouřenými oči 4*.

Zajímavosti:
- Spiderman má nějaký rozšířený pavoučí smysl, že třeba vycítí helikoptéru, co letí bůhvíkde. :)
- V téhle knize Spiderman pouze v Amazing 15 a v prvním příběhu čísla 1 střílí pavučinu klasicky, jak to každý zná dvěma prostředními prsty, což je fyzicky hodně obtížné, zatímco od sešitu chameleona si udělá z ruky "pistol", kdy ukazováček míří dopředu a on vrhače pavučin zmáčkne třemi prsty. :)
To si zkuste, je to "normálnější", avšak hezčí je samozřejmě varianta dvou prstů...
- V úvodu mě hned zaujalo slovo "přizdispáč", kde jsem tedy četl něco jiného na první dobrou... celkem zvláštní slovo.
- Spiderman má jinou barvu, fialovou (sešit 1-4), v pátém už má zas klasicky modrou.
- Spiderman vznikl jiným způsobem, než je nyní prezentováno (tj. s větou "S velkou mocí přichází i velká odpovědnost." vyřčenou umírajícím strýčkem Benem), přičemž zmíněná věta je řečena pouze někde v obdélníčku na konci sešitu Amazing 15., zatímco Spiderman reálně začal fungovat kvůli prachům a strejda Ben nic neřekl. :)

Srovnání s KVS 15 - Počátek:
- Barvy jsou v KVS sytější, spiderman je modrej, jak má být.
- Občas se zde nachází prvek vybarvených očí, který se někdy v Marvel origins vytrácí, jakože mají bílé oči. S bílou barvou souvisí i to, že třeba hlava
chameleona je v KVS bílá, zatímco v MO je nažloutlá a třeba na první straně u sešitu se Sandmanem má v KVS bílej písek, což je divný, zatímco v MO je nažloutlej.
Celkově má ale KVS sem tam jiný barevný spektrum.
- Obálka od čísla 4 se sandmanem je v MO remastrovaná, kde jsou vidět jasně "vrásky" u obličeje Sandmana, zatímco v KVS je úplně "vyblitej", ale obsah sešitu je stejnej
z hlediska "tlustějších" čar.
- MO má na začátku obsah, takže kniha je číslovaná u daných položek z obsahu a je zde ponecháno číslování jednotlivých sešitu z originálu, v KVS není číslování vůbec.
- Bonusy v KVS jsou mnohem lepší, týkají se přímo postavy Spidermana jako třeba fungování jeho masky, popis domu, schopností, apod., zatímco v MO jsou řekněme ukázané poslední strany časopisů jako stránka fanoušků nebo osobní zpráva od Spidermana demonstrující, co bude v dalším čísle a něco o listárně, která ale v dalším čísle není, takže nesmysl. :)

Dodatek na závěr:
součásti prvního čísla je klasicky velkoformátový karton s různými ukázkami, na němž je kniha vlevo přilepená a vpravo se nachází přilepený plakát s motivem 60.tek (kniha i plakát samozřejmě zatavené :)), cena je 69,-Kč, od dalšího už se jede za dvě kila ;)

Chainsaw Man #03: Zabít Dendžiho - První nadšené dojmy pomalu odeznívají. Vyústění clifhangeru z minulé knihy nedopadlo úplně podle mých představ a bez intermezza se příběh posouvá hned do další nadupané akce. Autor by měl ale zpomalit, jelikož tomu začíná něco chybět. Nepomohl bohužel ani dlouho očekávaný polibek, přestože měl velmi nečekanou dohru ... Za mě 4*!

Ještě o chlup z vypelichanýho čokla lepší než jednička. Spiknutí, atmosféra, šarm hlavního hrdiny, výborný záporák, pointa... I přes očividné čerpání z Sherlocka fajn detektivní komiks, který nepřekypuje originalitou. Je spíše mistrně zvládnutou kopií, což rozhodně není na škodu. 90%

Úroveň komiksu je stále výborná, ale s Chingom došli zmeny v grafike, ktoré mi nevyhovujú, napr. chýbajú detaily v tvárach postáv v pozadí...

Film patří mezi mé hodně oblíbené, Millar je také oblíbenec, přesto jsem se Kick-Assu (Nářez mi nějak nejde přes rty) doma v knihovničce dlouho vyhýbal, abych si nekazl dojem z filmu. Úplně zbytečná obava. Byla to skvělá zábavná, ale i krvavá jízda. Kniha snad ještě film překonává. Jediné mínus bylo, že při znalosti příběhu jsem neměl při čtení takové ty radostné pocity, kdy autor čtenáře překvapí při dějových zvratech. No i tak to stálo za to. Millar umí výborně uchopit téma superhrdinů z jiného pohledu než je mainstream. Povedlo se mu to v Ultimates, povedlo se mu to u Kick-Assu. No a samozřejmě skvělá je i kresba. Zabíječka je mnohem povedenější (taková milejší, dětštější, důvěryhodnější) než ve filmu. Tento zákusek si nechám chvíli uležet a pak s chutí na další díl.

Poměrně letitá záležitost, kterou jsem ocenil už před dekádou. V tehdejším kontextu náloží od Brubakera, Aarona, nebo i samotného Rucky mi to ale přišlo spíš tak na osm z deseti a po české verzi jsem ani tolik nestýskal. Je ovšem fakt, že Lazarus nejen že ustál zkoušku časem, ale i velmi pěkně dozrál. Příběh terminátorky zasazený do blízké budoucnosti, kde proti sobě v Americe na troskách civilizace a bedrech statisíců nuzáků stojí pár vyvolených rodin žijících v luxusu a ovládajících defakto celý svět, je z dnešního pohledu originální až unikátní a se slzou v oku musím říct, že v moderní produkci Image Comics už takový potenciál moc nevidím. S prvním čtením mi to nepřišlo až tak zásadní, ale s odstupem dekády se prostě nic podobného už neobjevilo. Byly doby kdy takové komiksy byly běžné. Ale ty už jsou pryč.

Hodně povedený a silný komiks. Jak už naznačila uživatelka Lenka.Vílka, vydávání v tomto kompletu nemá žádný řád a smysl. A je to obrovská škoda. Věřím, že Damianova smrt musel být silný komiks, ve kterém bychom sledovali jedno z největších selhání Temného rytíře, alespoň z jeho pohledu. Na začátku komiksu dostaneme stručný popis jak k tomu došlo, ale radši bych si to přečetl sám. A teď k samotnému komiksu. Scénárista Peter J. Tomasi odvedl parádní práci. Tomasi přistupuje k příběhu a k samotnému Batmanovi hodně lidsky a opravdově. Každý se se ztrátou vyrovnáváme po svém. Někdo se uzavře, někdo o tom potřebuje mluvit, a pak je tu Batman, který si svou zlobu vylévá na všech zločincích po celém světě. Je hnán vlastním selháním, zlobou, nenávistí a taky velkou mírou sobectví. Cizí bolest má zahnat tu jeho. Tomasi se rozhodl zapojit do příběhu celou Bat-family a jednu osudovou ženu, aby zdůraznil kontrast toho, jakým způsobem se Bruce/Batman chová k lidem, kteří se mu snaží pomoc. Je to velmi chytrý tah, protože každá postava si prošla vlastním peklem a má na věci trochu jiný názor. Tomasi výborně tlačí na pilu a psychicky láme našeho hlavního hrdinu, než konečně prozře a pochopí, co je správné. Cesta za takovýmto prozřením není jednoduchá a bude bolet všechny a vytvoří nové rány, které se budou hojit ještě hodně dlouho. Komiks má skvělý úvodní sešit, který se obejde bez slov a vše je odvyprávěno pomocí kresby. Osobně mi hodně moc sedly poslední stránky, které jsou velmi silné a dojemné. Jediný důvod, proč nedám plnou palbu je ten, že tady bylo pár části, které mi přišli nevyužitý a mohly fungovat o trochu lépe. Rekviem za Damiana je povedený a silný komiks s Batmanem.

Tohle je ten typ komiksu, u kterého si přejte, aby akce skončila a postavy si mohly povídat. Mám rád akci v komiksech, ale v tomto komiksu akce a akční scény nefungují. Ta akce je překombinovaná, divná a prostě taková nijaká. Nicméně pak jsou tu dialogy a nějaké osudové momenty, a tohle funguje parádně. Hlavně v druhé části příběhu, kdy to celé začíná gradovat k jednomu okamžiku. Osobně mi sedl dovětek a takové optimistické zakončení. Hodně slabé čtyři hvězdy.

Výrazně přesvědčivější, než Křídový panáček. Osohova kresba byla skvělá a atmosféra Panáčka výborná, ale tempo příběhu neladilo s rozdělením na sešity a spíš působilo, jako by někdo uměle rozsekal „původní komiks“ na díly. Procházky naopak skvěle fungují jako úvodní díl a skutečně se jim daří navnadit na další sešit. Fascinující propletenec kreseb Čupové a Kuchynkové je sice stylizovanější, ale taky výrazně dynamičtější. Prašina je vykreslená jako fyzické místo, ne jen jako atmosféra pošmourných večerů. Prospívá i odlehčenost a čas strávený mimo Prašinu. Pecka. Jen tak dál.

Je to fajn stejně jako původní komiks to má atmosféru, což se mi prostě na clém projektu Prašina libí nejvíc, na konci sešitu super cliffhanger takže za mě spokojenost.

Mám takový pocit že se Benitez s každou mechanikou zlepšuje. První sešit je rozhodně za 5 hvězd, pak to malinko klesne ale kvalitu si to drží až do konce. Je to tak příjemně laděné do hororu a některé scény jsou fakt super.

Bohužel mi vadí, že došlo k ostranění některých replik. Nechápu, proč nemůže Bert nastoupit na pohlavek. Holt je jiná doba.

Aby som citoval jednu z postáv: nemám ponětí, co to ksakru je. Každý komiks čítam dva razy a ešteže tak, lebo ak by som tento mal čítať len raz, tak by som na konci absolútne netušil, čo som čítal, o čom to bolo a na čo to bolo dobré. Miller zareagoval na americkú traumu z 11. septembra 2001 spôsobom, ktorý sa mi vôbec nepáčil. Kuriózne je, že pôvodne to mal byť ďalší jeho Batman, ale v DC Franka slušne poslali do prdelky a tak to prepísal a výsledkom je čudo, ktoré paradoxne napokon najviac pripomína práve (avšak zlú) paródiu Batmana. Netrúfam si povedať, aké by to bolo, ak by to bola oficiálna batmanovka. Dlhodobo mi Frankov výtvarný štýl (česť výnimkám) nesedí, ale tu je to ozaj až, prepáčte, hnusné. Komiks čierno-biely, ale občas sa v ňom predsa len farba vyskytne. Napr. na čierno-bielej dvojstrane sú vyfarbené ústa postavy, alebo šnúrky na topánkach; asi fakt potrebujem školu na to, aby som pochopil, čo tým chcel autor povedať. Zaujal ma špecifický formát, ktorý komiksu CC prepožičalo (viď. aj iné millerovky – 300, Xerxés). Smutnou dobrou správou je, že je to krátke a s pomerne malým množstvom textu, takže to budete mať aspoň rýchlo za sebou.

Bál jsem se toho, protože z příběhů o cestování časoprostorem vzejde více než často akorát nesmyslný guláš... a to navíc v supehrdinském žánru... a to ještě navíc v DC. Moje obavy se zde naplnily spíše z poloviny, je to guláš, ale ve výsledku překvapivě ne až tak nesmyslný. Vlastně nějaké 3/4 knihy to je fajn dobrodružné čtení, které má svoje momenty, a které si s časovými tématy zajímavě pohrává. Zároveň taky dokáže dobře představit minimálně pro mě do té doby naprosto neznámého Rip Huntera a jeho společníky. Těch postav je tam ale přehršel, a na to se začne na konci silně doplácet (a začne z toho už být jenom guláš). Určitě všechno pokračuje a dojde svému závěru v dalších x různých sériích, ale takhle samostatně je to spíše neurážející průměr.
Jinak souhlas se Spacecorem, čím víc čtu DCKK, tím víc si začínám říkat, proč se to vydávalo zrovna v tomhle pořadí... když už se nemohlo obsáhnout opravdu všechno podstatné, tak proč se alespoň nezachovala nějaká chronologie?

Od Šitíčka jsem nečekal nic a byl jsem překvapený. Od Kuřete jsem čekal moc a přišlo velké zklamání. Trpěl jsem při čtení víc než Násir Alí chán.

Tohle mě pro změnu bavilo více než první část. Ano, i vzhledem k tomu, že už zde větší prostor dostává primární série Amazonky útočí (pro mě plus), tak je to stále roztříštěné. Někdo si odskočí sem, prohodí pár slov, někdo si odskočí tam, taky hodí slovo, a zase zpátky. Ty dialogy mě tady ale prostě baví, a více než na nějaké epické bitvy se zde příběh zaměřuje na podstatu války. Strach a nejistota nejen obou stran, ale i pěšáků ve vlastních řadách, diskutabilní rozhodnutí vůdců, zapojení třetí strany těžící z celého konfliktu ve svůj prospěch, pozastavení se nad smyslem celého konfliktu... tohle všechno se za mě podařilo vystihnout skvěle (a na popředí vystupuje více právě v této druhé knize), a místo obyčejné megalomanské mlátičky dostáváme něco, co má i myšlenku. Perfektní to není, ale 4* si to zaslouží.

Jsem trochu v rozpacích. Rozhodně se jedná o monumentální příběh s velice dobře napsanými dialogy, a dokonce i občasným fungujícím humorem (ve formě pošťuchování mezi Dianou a Tomem). Zejména je zde velmi dobře vyobrazený vztah a konflikt mezi Dianou a její matkou. Na druhou stranu, je to opravdu dost roztříštěné nejen kvůli přeskakujícím sériím (a v takových chvílích mi v DCKK opravdu chybí umístění obálek před začátkem nového sešitu), ale i samotným událostem během příběhu. Do toho tam nejednou pokulhává logika, připojuji se zde k již zmíněné a nepochopené pasivitě všech hrdinů (a to bije do očí opravdu silně), nebo idiotskému rozhodnutí Toma otevřít truhlu (proč proboha? Pouze scenáristická berlička). O odfláknuté české mutaci (zřejmě vzhledem k tomu, že se jednalo o poslední čísla DCKK, tak už se na to vykašlali) a tím docela nemalému počtu chyb ani nemluvě.
Fakt silně váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale dost přimhouřím oči a přikloním se k těm lepším pocitům, které mi po dočtení komiksu zůstaly.

Je to snajdr, před tím než mu ruplo v bedně a začal psat hovna jako Metal. Je to slabší jak černé zrcadlo, to ale to neznamená, že to není dobré. Jsou tu 4 postavy bat-family a je super, že si navzájem nezavazejí, ale hezky se doplňují. Plus na konci je origin postavy z Batman Incorporated, takže všehovšudy příjemnný Batman.

Tajná válka (nemýliť s Tajnými válkami superhrdinů a Tajnou invazi) má vo svete Marvelu kultový cveng, ale napokon to nie je žiadny zázrak resp. je, ale „len“ vizuálne. Výtvarnej podoby sa totiž nechopil nikto menší, než legendárny fotorealistický taliansky génius Gabriele Dell´Otto (Amazing Spider-Man: Rodinní podnik). Prepožičal Nickovi Furymu a spol. neskutočný vzhľad, na ktorý som sa nevedel vynadívať. Trocha pripomínajú oživené hračkárske figúrky. Chápem, že sa nájdu čitatelia, ktorým podobný štýl nesedí, ale mňa mix Claytona Craina (Ghost Rider: Cesta do zatracení), Adi Granova (Iron Man: Extremis) a Alexa Rossa (Království tvé) nadchol (ale súhlasím, Logan vyzerá divne). Scenár nepísala o nič menšia legenda a to Brian Michael Bendis (Alias, Daredevil). Vidno, že má pod palcom jednotlivé postavy a dôkladne si naštudoval ich povahové a iné črty (rozkošná scéna z lietadla). Najlepšie vystihol Spider-Mana, ktorému ostatne predtým zachránil kožu úspešným reštartom Ultimate Spider-Man a následne vymyslel alternatívneho Milesa Moralesa. Scenár je zamotaný a pritom jednoduchý. Tvári sa komplikovane, ale akonáhle sa všetko vysvetlí a rozpletie, uvedomíte si, že to bola skutočne riadne nenáročná jednohubka. Páčil sa mi kontroverzný nápad zneužiť superhrdinov na špinavú politicko-teroristickú hru. Kde sa ukrýva etika? Je vôbec prítomná? Bendis poukazuje na potenciálnu nebezpečnosť byrokratických (alebo skorumpovaných) hlupákov, ktorí nevidia problém ani keď im pristane priamo na stole. Zároveň sa ale pýta, či je v takom prípade správne vziať spravodlivosť do vlastných rúk. Táto nejednoznačnosť je super. Svet drsnej špionáže, kde nikto nemôže veriť nikomu a zrada a zákerné ťahy sú na bežnom programe dňa, sa sem hodí. Žiaľ, scenár sa hrá na niečo, čím nie je a v konečnom efekte je to proste priemer: skupina hrdinov je najatá na robotu, tú vykoná a následne sa na každého z nich zosype drsná pomsta. Vtip je v tom, že Bendis to rozpráva na preskačku, takže sa kľúčové informácie dozvedáme s oneskorením, akoby až dodatočne. No a keď to do seba vo finále zaklapne, nadvihnete obočie a spýtate sa: a to je všetko? Nuž... je. Klasický ambiciózny a „drahý“ crossoverovský event á la Občanská válka: veľkolepý nápad, ktorý však nie je dostatočne do hĺbky vypracovaný, sú prítomné desiatky postáv, z nich mnohé sú tu len aby tu boli (Beast, Tinkerer). Postavy umierajú, ale nebojte sa: prežijú. Tajná válka obsahuje množstvo čudných bonusov, ktoré dovolím si tvrdiť skutočných znalcov Marvelsveta nezaujímajú. Reč je o desiatkach profilov postáv, ktoré sa nenachádzajú len na konci komiksu, ale tiež uprostred neho + nechýbajú špecifické textové materiály z vypočúvaní. To sa síce dokonale hodí do tematiky SHIELD-u, no je to nezáživné a prelúskať sa tým bolo temer nad moje sily. Fakt k celoživotnej spokojnosti nepotrebujem čítať o tom, že Wolverine meria 160 cm a že Steve Rogers má blond vlasy (!). Nevraviac o tom, že tu má svoje profily plno postáv, ktoré v samotnom deji vystupujú minimálne alebo vôbec (Iron Man). Mám bonusy a podobné srandy v komiksoch rád, ale toto mi pripomenulo situáciu napr. s komiksom Ostrov Dr. Moreaua (od Teda Adamsa), kde tiež bonusy tvorili obrovský priestor a samotný komiks sa hanblivo krčil v kúte (Tajná válka obsahuje „čistého“ komiksu len okolo 116 strán). Napriek tomu všetkému si to 4* zaslúži. Scenár je politicky zafarbený, nebojí sa drsnejších momentov a Bendis je fakt dobrý v dialógoch + vie sa dostať postavám do hláv a dokonca občas až do srdca. Samozrejme kresba skvelá. V CZ vyšlo najskôr v r. 2008 v CREW a v r. 2013 v rámci UKK.

Nevšední steampunkový komiks se zvířátky místo lidí. Ehm, lidé jsou tu sice také zastoupeni, ale dělají jen podřadné práce a pro ostatní jsou to "knedlíci". Hlavní hrdina - jezevčí inspektor LeBrock používá nevšední metody, a to jak u vyšetřování, tak u výslechu. Jelikož se nesere, žádný padouch s ním setkání nepřežije. Jeho věrný nohsled a asistent Krysmyš plní roli Watsona, chemie mezi ním a pomyslným Holmesem funguje znamenitě. Tenhle zajímavý dobrodružný komiks o tajném mocenském spiknutí jsem si užil, těším se na další knihu. 85%

Po první části jsem měl strach, že se to autorům začíná rozpadat pod rukama a není už moc o čem vyprávět. Opak je ale pravdou. Tempo se zvolní, Roland se setká s chlapcem z našeho světa a pistolníka to tak nějak polidští. Jejich cesta je taková meditativní a pár motivů mi zase utkvělo v hlavě. Tohle je série ke které se budu rád vracet.

Oceňuji snahu tvůrců podívat se tentokrát na celou Prašinu z jiného úhlu, a více tak prozkoumat to, proč se tam dějí nevysvětlitelné věci. Art Kateřiny Čupové, další z velice nadějných výtvarkyň u nás, mi k tomu sedí a dodává tomu ten správný nádech. Na rozdíl od Křídového panáčka, kterého si mohli užít mladší ale zároveň i starší čtenáři, mi však tohle zatím přijde už vyloženě jenom pro děcka, necítím se jako cílovka. A navíc je to opět jenom úplný začátek, tak uvidím, jak to na mě bude později působit jako celek.

Skrýš je uzavřený příběh odehrávající se během jedné noci, kde si mladý manželský pár vyrazí na dovolenou do tropického ráje. Zprvu se navenek jedná o snahu o nový začátek, ale rychle zjistíte, že tady půjde o něco jiného – Seiiči, hlavní mužská postava, chce totiž svoji ženu Miki zabít. Za tím účelem ji bere na vyjížďku do přírody, jenže pak jeho zvrácený plán dostává ještě mnohem hrůznější dějový twist.

Vyprávění je tíživé od první stránky. Napřed možná naivně doufáte, že se ti dva usmíří, ovšem brzy se ukáže, že mosty mezi nimi jsou spálené takovým způsobem, že už znovu postavit nepůjdou. Co se vlastně stalo, odkryje postupně dávkovaný flashback, vhodně dokreslující tenhle příběh tragédie a zoufalství, které nakonec přejde v čiré šílenství. Šiiči a Miki se ocitají v podzemní jeskyni, vedoucí kamsi do hlubin, do úplné tmy. Boj na život a na smrt vrcholí, jenže v tom pekelném labyrintu temnoty číhá něco horšího, než jsou oni dva a jejich vzájemná nenávist, pohrdání... I z toho důvodu je to chvílemi docela bolestivé čtení – když vidíte, v co se může změnit láska.

Masasumi Kakizaki Skrýš napsal i nakreslil. A nakreslil ji famózně, dojde také na de facto klasické „filmové“ lekačky, za což klobouk dolů. Scénář možná mohl být o něco hutnější, intenzivnější, ale i tak se jedná o parádní povídku, které nechybí nic, díky čemu je hororový žánr dodnes tolik populární. Ostatně moc pěkně vypadá celá knížka i zvenku, takže se jedná ve všech směrech o ideální kousek pro zpestření sbírky.

Rozhodně nejde o lehké čtení, je potřeba se fakt soustředit na všechno, protože na konci budete mít v hlavě spoustu otázek na které jsou odpovědi v průběhu komiksu, jenže když v průběhu čtení ty otázky ještě neznáte tak nehledáte odpovědi, takže je dobré být opravdu pozorní. Chápu, proč píše Cyboy, že jde o věc která musí vyjít kompletně v jednom svazku protože dostat paperback co půl roku tak co nedočtete/nedokoupíte.

Nějak jsem měl problém s vypravěčskýma rámečkama, nevím jestli je to tak psané originálně, nebo je to překladem, ale asi slovosled, nebo skládání vět mi přišlo strašně težkopádné (to mohlo být i tím, že vypravěčské rámečky jsou vyplněné random hlubokýma hláškama které nedávají ani hovno smysl - nebo aspoň do té doby než dojdete na konec knihy, pak už si to začne trochu sedat - tak jak píšu na začátku). Určitě doporučuju číst během dvou až čtyř dnů, podle vydávání tpb, což znamená 1-5, 6-9, 10-14, 15-19 co den to tpb, nebo 2tpb na den protože konec každého tpb má nějaky mindfuck cliffhanger. Nechte to pěkně uležet a pak pokračujte. Na goodreads má každý tpb kolem 3hvezd, a plně s tím souhlasím, možná bych šel s hodnocením ještě o chlup níž, ale jako celek, tak jak to vydali MB musím sáhnout po 4 hvězdách.

Moc Kingovi nežeru ty velké suprácké události s Banem a ostatními zločinci, ale ty menší konverzačky mu jdou skvěle. Takže ačkoliv je tohle asi úvod velkého finále, tak události v Gothamu mi byly ukradené, zatímco komorní linka s Brucem a Selinou mě bavila dost.

"Na tý naší mezi, to se to leží. Nikde ani noha, to je pohoda" - tímto popěvkem z mé oblíbené komedie by se dal shrnout život komunit, dva roky po válce s Neganem. Mír, prosperita a výrazy lidí na jejich tvářích, které by člověk nazval štěstím, nejsou uvnitř osady výjimečným jevem. Zdá se, že Rick to dokázal. S chutí jsem si tuhle téměř mírumilovnou knihu přečetl a prožíval smysluplné pohodové okamžiky se všemi obyvateli. Užíval jsem si každou stránku, protože Kirkman... Pssst 90%

Je to takový fajn příběh u kterého nevadí novinové výstřižky, které vás hlouběji seznámí pozadím děje. Konec mi přijde takový zrychlený, ale u 80ti stránek ho asi ani nejde natahovat.

Tam kde bylo Volání po spravedlnosti příběhem prozkoumávající morálku a smýšlení různých hrdinů, a to s mnoha velkými a zásadními událostmi, je Vzestup a pád dozvuk předchozího dění ve formě již mnohem komornějšího, více psychologického dramatu. A funguje to tak naprosto výborně. Sledujeme Green Arrowa a Arsenala, jenž se oba vyrovnávají (v něčem podobně, v něčem jinak – a v tom je jádro příběhu) s těžkými ztrátami a upadají kvůli tomu na samotné dno. Je tam samozřejmě morální ponaučení, které však rozhodně není tak přímočaré a – už jenom kvůli konci – předvídatelné. Emoce šlapou, beznaděj a mizérie je cítit na každé stránce, je to syrové, nekompromisní a především osobní. K úplné dokonalosti a tím i plnému počtu to má skutečně blízko, možná bych býval ocenil o něco více prostoru pro Green Arrowa. Nicméně i tak to je pecka, přičemž s již zmíněným Voláním po spravedlnosti to vytváří celek, který se navzájem doplňuje a rozhodně funguje nejlíp pospolu.

Komiks Kingdom Come: Deliverance je průměrným komiksem s nevýraznou kresbou a hloupými dialogy. Nepřekvapí vlastně ničím novým. Těží především z herní licence a to je v dnešní konkurenci málo. Oceňuji snahu o propojení herního a komiksové světa, ale pro úspěch bude muset komiks v případných dalších dílech vytáhnout více, než jen značku a prostředí Českého království. Tento pokus tak zůstal hrubě nevyužit. Některé fanoušky KCD potěší, většině bych ale nedoporučil.

Zajímavé vyústění krvežíznivé bitvy o moc. Druhá část této války mi sedla více. Zejména konec knihy dokáže čtenáře nahlodat k další knize. A kdo se ukázal jako lepší stratég? Rick vs Negan 2:1
95%

Rick vs Negan 1:1. Oceňuji zejména promyšlené tahy na obou stranách šachovnice, děj je opravdu nepředvídatelný. Nikdo z obou táborů nechce ustoupit i přes velké ztráty. Zoufalá linka s Ezekielem a Shivou uprostřed lesa se mi zaryla hluboko do paměti. Už se těším na pokračování téhle božárny. 95%

Co si budem...Negan je ten jediný středobod vesmíru posledních částí příběhu. Kdykoli se objeví a začne kafrat ty svoje kydy, pokaždé to stojí za to. Na jednu stranu - je to sice vychytralý sadistický parchant, přesto má své zásady a svým způsobem hraje fér. To vše, v kombinaci s jeho charismatem, z něj činí jednu z nejlépe napsaných postav napříč komiksama. Každopádně Neganův záložní team Rickovi vypálil rybník a od příští knihy očekávám masakr biblických rozměrů. Kirkman jede. 90%

Bez Alfreda si Batmana vieme predstaviť len ťažko. Paradoxom je, že vo väčšine komiksov (o filmoch nehovoriac, čo-to z jeho vojenskej minulosti naznačili snáď len Irons a Caine, ale málo) je len vedľajšou postavou, ktorá sem-tam zasiahne ako deus ex machina, prípadne poskytne hrdinovi mentorskú radu (alebo vítané, suché anglické odľahčenie). O jeho vojenskej (a inej) minulosti vieme len málo. Tak to sa tentokrát mení, vážení. A hneď je z toho najlepší diel divnej série All-Star Batman! Snyder sa konečne opäť raz po dlhšej dobe vzchopil a prichádza s dlho utajovanou kapitolou Batmanovho (a najmä Alfredovho, aj keď ono je to samozrejme prepojené a istým spôsobom jedno a to isté) sveta. Šikovným spôsobom rozširuje, obohacuje a prehlbuje mytológiu okolo fenoménu Temných rytierov. Osobne si síce myslím, že to bude spätne vyhodnotené ako slepá ulička, na ktorú v budúcnosti nadviaže iba minimum scenáristov, ale ani ako jednorázovka to nie je blbé. Určite by ste ale mali mať načítané minimálne Ticho, inak budete fest mimo. K úprimnému nadšeniu mi chýbal predsa len ilustrátor e najzameniteľnejším rukopisom (napr. dvojkový Jock). Dobrý dojem (okrem štandardného, avšak nie jedinečného ilustrátora) kazí azda len zbytočný ruský dodatok. Takže hoc celú sériu All-Star Batman vnímam s rozpakmi a vlastne som nepochopil jej nosnú myšlienku (zdá sa, že jediným spojivom všetkých troch kníh sú Batmanove cesty mimo Gotham, nechám na čitateľovi, či je to málo alebo to stačí), tak posledná kapitola pachuť v ústach napraví. Ale obálka je nevzhľadná.

První komiks s Čolákem a Doláčem se mi dostal do rukou ještě v 90letech na základní škole - nemusím snad říkat, že tahle doba se naprosto nedá srovnat s komiksovým trhem, který tu máme teď. Čolák a Doláč jsou pro mne totální kultovka a jsem neskutečně rád, že jsme se po několika dekádách dočkali slibovaného pokračování. Příběh je poplatný době, ale nadčasová kresba Jana Tatarky pro mne toto vytoužené album staví do nadprůměru. Nedosahuje kvalitou humoru albu které sám psal i Jan Tatarka, ale je příjemné uzavřít tuto kapitolu českého komiksu a zároveň otevřít novou ... Čolák a Doláč se totiž vrátí v albu Návrat hukanů! ;)

Ne, že by to bylo špatné, ale v kontextu celého Ú.P.VO. mne to úplně nenadchlo. Asi jsem čekal od zakončení série něco trochu jiného. Kromě originu Johanna Krause nijak nedoplňují předchozí příběhy v sérii a z tohoto pohledu to vlastně ukončení série ani nebylo. Pokud na toto čtenář přistoupí, tak nudit se nebude. Tradiční Mignolovy atributy jako je akce, nemrtvé příšery, záhady, napětí, tajemná atmosféra atd. nechybí. A při rozlučce ani Hellboy nemohl chybět.

Uzavretá jednoduchá jednohubka s nie príliš oslnivou krasbou a hnusným digitálnym koloringom. Cieľová skupina sú deti vo veku 10-12 rokov, pre kohokoľvek trochu sčítanejšieho je komiks až urážlivo plytký a priehľadný. Za mňa slabota.

Fantastické zakončení fantastické série. Psychologická příprava živoucích postav v prvních třech sešitech tedy v napětí překonává samotnou konfrontaci s démonickým Bóďou/Fintou/Zackem, ve které se hodně vysvětluje a k níž Tyler přistoupí vyzbrojen nejen novým klíčkem, ale také s nějakou tou scénáristickou náhodou v zádech. Jinak si Joe Hill vše parádně pohlídal a (výživným epilogem) uzavřel, západky čistě zaklaply, přestože sem tam jsem v čachrování s klíči lehce plaval. Detailní, precizně inkovaná kresba Gabriela Rodrigueze výjimečnost celého zážitku mocně podtrhla.

Příjemná superhrdinská týmovka dvěma příběhy reprezentuje dvě doby – osmdesátá a devadesátá léta. Ani jeden není nějak kulervoucně zásadní, ale scénářem i kresbou představují slušný průměr, nad který je pozvedá podařená dynamika vztahů mezi postavami, nemající daleko k mýdlové opeře. Což pěkně vynikne právě po přeskočení o 8 let, kdy v/z týmu nezůstal bezmála kámen na kameni.

Bez dlouhých "story arců" mají 5-6stránkové případy Soudce Dredda v megalomanském, bizarními zločiny a zločinci prolezlém Mega-City 1 snad ještě větší půvab – jak pozvolna přibližují futuristický svět a svérázný život v něm. Chvilku trvalo, než jsem se naladil na nevyhnutelnou roztříštěnost, kdy některá čísla nepředstavují o moc víc než zveličenou anekdotu, ale brzy jsem si přivykl – čemuž hodně napomohla až nečekaně kvalitní kresba (zejména detaily téměř nepřehledně nabitá od Rona Smithe). Škoda, že propagovaná přítomnost soudce Smrtě se omezila na 3 sešity a psi-soudkyně Andersonové na 2 (ve stejném příběhu). Také mohli Crwáci v medailonku Johna Wagnera uvést, že jakýsi John Howard (který podepsal cca 95 % této knihy) je jeho pseudonym. :-)

Zatímco se děj opět neposouvá ani o píď – Coco a Tarta jenom zapáleně vymýšlejí kouzlo, které "změní svět" (tzn. zpřístupní invalidům všechny cesty, ehm), autorka do malých čtenářek hustí jedno prosté moudro (o třídním, nerovnostářském postavení, ne(vy)léčených zraněních, magických omezeních) za druhým, znovu a opakovaně. Hezky napřímo, citově, po lopatě – chudáček dobrotivý sirota, co se špatně narodil, život se s ním nemazlil, nikdy nic neměl a ještě si nohy pochroumal. Protože se (asi/snad už brzy) bude muset laskavá Coco bolestivě rozhodnout, jestli jí zákony omezená magie postačuje k tomu, aby mohla splnit všechny své veskrze šlechetné a bohulibé cíle.

Dost o ničem, sotva průměr pro malé holky (kresba stále krásná). Coco zbrkle utíká k Věži knih, aby se nakonec zastavila a rozmyslela, že tohle ještě nedá a potřebuje poctivě studovat; přičemž Qifreyho postranní plány nenabývají žádné zřetelné obrysy, akorát je už jisté, že nějaké má. Za zvuků dramatické hudby, plna odhodlání: „Ale co mám nakreslit? Mám to! Moji specialitu! Velikánskou rovnou linku!“ – tomu jsem se nechtě musel smát.

První, co mě zaujalo, je kresba a barvy. To z toho komiksu dělá už na první pohled luxusní záležitost. Barvy jsou sice digitální, ale jsou dělané tak, aby se podobaly malbě. Rozhodně to patří k výtvarně nejpěknějším komiksům, které u nás vyšly.

Tulák má sice hlavního hrdinu, ale není to příběh jen jednoho muže. Je to příběh celé komunity. Dějem je to spíše komorní záležitost než epický příběh. Taková povídka natažená na 450 stran. Nedá se tomu upřít poctivě budovaná atmosféra. Navíc se to velmi dobře čte, a to i přes to, že převládajícími pocity při čtení jsou deprese, zmar a beznaděj. Je to svět, který je divný. Nerozumíte mu vy, ani hlavní hrdina. Spousta otázek bez odpovědí. Normálně takové příběhy nemám rád, ale tady to funguje. Mozek mi automaticky začal pracovat na různých teoriích, aniž by k některé z nich tíhnul více. A já jsem mezi tím otáčel stránku za stránkou a spratkovsky odmlouval pocitu zodpovědnosti, který naléhal, ať už to zavřu a jdu spát, že musím jít ráno do práce.

Hlavní trik v pozadí celého příběhu není přísně vědeckofantastický, ale spíše jenom fantastický. S takovými prvky se ve sci-fi můžeme setkat zcela běžně a ničemu to nevadí. Zmiňuji to jenom proto, že jsem se nevyhnul srovnání s Dopisem 44, který byl více technický. Potěšilo mě hlavně to, že to nebylo v žádné z mých teorií. Trošku jsem se totiž bál, že to bude jedno z provařených klišoidních finále. Když to pak bylo ke konci odhaleno, tak jsem si hned vzpomněl na jednu scénu ze začátku knihy, která najednou dostala úplně jiný význam. To se mi vážně líbilo. Hned po dočtení jsem si to tedy celé projel znovu a zaměřil jsem se na rozhovory, které předtím příliš nedávaly smysl. Takže za mě dobrý.

Asi nemá cenu zmiňovat, že je to opět vymazlená kniha. Papíry jsou tak akorát pevné, aby se v tom dobře listovalo, na lakovaných stránkách nezůstávají otisky prstů a vazba perfektně drží. Pěkný je přebal i desky knihy s parciálním lakem.

Nečteme americký ale český komiks, takže nečekejme žádné velké happy endy. Celá série je vyjímečná atmosférou a u posledního dílu tomu není jinak. Celkově co se série týče bych řekl že jde o povedenou věc. Ten třídílný příběh co je v plánu si ujít nenechám.

Jak bylo řečeno, pomalu ale jistě jdeme do finále. Zase jde z příběhu cítit taková tíživá atmosféra která jen nepřijemná až je příjemná.

Hezké navázání na minulý díl, ale mám neblahý pocit, že nejlepší díl série jsem už viděli.

„Když mají zbraně obě strany, jsou lidi hned civilizovanější.“ Jonah Hex je postava, ktorá mnohým nesadne. Je to asi najmä čítanie pre mužskú časť čitateľskej obce, ale aj tá s ním bude mať problém, aspoň teda niektorí z nich. Hex je totiž kretén a „chlap“ v najhoršom zmysle slova. Problémy rieši násilím, ženy uznáva len kvôli sexu, je to ožran a ak je niekto inej sexuálnej orientácie, ako on, má na to jasný názor. Či sa vám takýto prístup scenáristov bude páčiť alebo nie, závisí najmä na tom, ako sami vnímate svet okolo seba. Scenár je miestami fajn (nečakané slávne cameá), miestami vtipný (Hex fyzicky zaútočí na muža, ktorý mu ponúkne cigarety, lebo si myslí, že ho chce otráviť), inokedy proste len divný (Jonah sa čuduje drobnostiam, ale pri pohľade na autá sa tvári, ako keby sa im na koni v 19. storočí vyhýbal každý deň). Ako celok neurážajúca, štandardná oddychovka zjavne si uvedomujúca, že nemá na to, byť hitom sezóny, a tak je všetko len také napol, aby to nenadchlo, ale ani neurazilo, od scenára po kresbu a farby. Ale ako oživeniu trhu prečo nie; je príjemné mať konkurenciu voči superhrdinským, underground a realistickým komiksom. Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-all-star-western-5-muz-mimo-cas-komiks

Je to obří (velikostí, ne hloubkou). I když budete obdivovat kresbu tak u předmluvy se seknete dýl jak u komiksu. Ono to je takový "to muselo dat práce a přitom taková blbost". Konec mi přišel ale fajn, takže to nebudu hanit. Ale je potřeba říct, že jsem za to dal něco přes kilo, takže to nebolí...

Lazarus #01: Rodina - Naprostá spokojenost, takhle má vypadat správný US paperback! S chlopněmi, bez komerčního balastu a hlavně za rozumnou cenu. Škoda že takto nevychází většina podobně laděných sérií... Příběh je takový standardní akční sci-fi thriller, zlo a dobro se na první pohled zdá býti černobílé (nicméně uvidíme) a výtvarná stránka je zcela perfektní ... Za mě 5*!

Skvělé, čtivé jako vždy. Jen změna v grafice, hlavně u obličejů se mi vůbec nelíbí, za celou dobu jsem si na to nebyl schopný zvyknout.