První část knihy se věnuje Epizodě I. Tu mám rád, takže jsem se na tuto část obzvláště těšil. Jaké bylo ale moje zklamání, když jsem nedostal komiksovou verzi závodu kluzáků. Část s Epizodu 1 má 4 sešity, kde jeden z nich obsahuje zrychlené vyprávění celé Epizody I z pohledu Obi-Wana a zbývající tři sešity jsou něco jako vystřižené scény, které se všechny odehrávají na Tatooine a ve kterých se ale nic podstatného nestane. Nuda. Docela rušivé bylo, že každý sešit kreslil jiný výtvarník a kvalita je všelijaká. Celkově tato část knihy za moc nestála.

Druhou částí knihy tvoří příběh Cizinec, který se z největší části také odehrává na Tatooine a to mezi pouštními lidmi - Tuskeny. Kmeny pouštních lidí se spojily a vyhlásili válku svým nepřátelům - takže proti všem. Jejich vedení se ujal rytíř Jedi, který je dávno považován za mrtvého. Rada Jediů za ním posílá svého vyslance. Příběh Cizinec mě bavil. Má smysluplný příběh, trochu toho Jediovského splínu a životabolu, a docela pěknou mainstreamovou kresbu, která je konzistentní po celý příběh. To bylo po předchozích sešitech z Epizody I docela příjemné.

Příběh Vyslanci na Malastaru vypráví o jedné nepovedené diplomatické misi. Taková diplomacie ala Hra o trůny. Dojde také na ony dříve postrádané závody kluzáků a příběh nás zavede také na pašerácký měsíc. Je to zábavné a v rámci mainstreamovou také pěkně nakreslené. Zvláště barvy se mi líbily. Tahle povídka mě bavila!

Jako poslední v knize je povídka Jango Fett - Lovecké sezóny. Vypráví o historii Janga a potažmo o historii Mandalorianů, která se odehrála předtím, než byl Jango Fett najatý jako předloha pro armádu klonů. A samozřejmě také o tom, jak jej hrabě Dooku najal. Poměrně důležitý příběh, ale docela nudný. Kresba je tak trošku mangoidní.

zajímavý pohled na komiks jako médium, líbí se mi porovnávání vývoje komiksu z různých částí světa

klasická modrá crew, nic převratného, neurazí, nenadchne. no i když kresba a barvy jsou fajn

Hmm, pohádka

Na české poměry mimořádná adaptace jednoho z nejlepších románů všech dob. Skvělá kresba, odpovídající dlouhé přípravě a duchu románu. Komiksový přínos již tak velký není, autor se přesně drží posvátného originálu a prakticky nevynechá jedinou důležitou větu, včetně plné citace Goldsteinovy knihy. Již se těším na další dílo tohoto výborného českého kreslíře a nemusí to být jen adaptace.

Opravdu hezky vypravená kniha doplněná o další informace. Samotný příběh je velmi čtivý.
Jedinou drobnou výhradu k tomuto vydání (oproti předloze v abc) je poněkud horší lettering.

Zpočátku je to poměrně depresivní. Ať už z toho důvodu, že podobné stavy vidíme u našich rodičů, anebo proto, že sami brzy v seniorském věku budeme a prostě nechceme tyhle deprese prožívat. Příběh se ale brzy změní a to ve chvíli, kdy se hlavní postavy příběhu setkají. Z jejich diskuzí a chování je cítit radost a celé je to poměrně vtipné. Velkou zásluhu na tom jistě má to, že oba ti senioři jsou silné osobnosti, jsou pohotoví a vtipní. Má to trošku nepatřičný konec, ale je fajn, že to skončí úplně jinak než čekáte. Navíc některé příběhy asi mají zůstat nedovyprávěné. Kresba je absolutně skvělá!

Tak toto byla opravdu jízda. Komiks, který částečně (ale opravdu jen částečně) popírá superhrdinské status quo a ve kterém došlo k pravděpodobně trvalým změnám ve světě Aquamana. Velmi napínavý příběh, spousta překvapivých zvratů, parádní kresba. Nemám co vytknout a řadím Aquamana v oblíbenosti po bok Batmana.

Celý děj se rozpadl na několik zásadních duelů a tak si můžeme být jistí, že se z některými z hrdinů už nepotkáme. Samozřejmě ale nechybí i retrospektivní vložky, které vyjasňují některé otázky. Třeba proč Torzo uřezává obětem údy a hlavy, čím jsou zvláštní děti ze Slunečné zahrady nebo tajemství rodiny Wašú, A nakonec se dočkáme i jednoho velkého (i když trochu očekávaného) odhalení.

Další zdařilá kniha Star wars univerza. Rychle jsme hozeni do děje, Vader přilétá k Vrogas Vas a zlikviduje několik x-wingů. Nakonec je však sestřelen, způsobem, no nad kterým zůstává trochu rozum stát, ale co, prostě Star wars. Nakreslené je to opět realisticky, postavy jsou velice podobné svým hereckým protějškům (obálka je nádherná). Tím že sledujeme Lukea, Hana, Leiu atd. nastává problém, že se nemůžeme o postavy bát, prostě z toho vždycky vyváznou. Nejlepší momenty si tu pro sebe krade Nulák, který mě baví a s Aphrou jde o opravdu zajímavé nové postavy. Pro fanoušky prostě povinnost, jinak nic zásadního.

První setkání s Aquamanem a velké překvapení. Zábavný mainstream, kde ale není ani nouze o překvapení. Po dlouhé době se mi u superhrdinů stalo, že jsem měl opravdu strach o to, co se s nimi stane. Kresba byla velmi příjemná a bavila.

Tak a je koniec. Dvanástym číslom (trinástym, ak počítame aj nulté) sa v roku 1992 skončilo vydávanie časopiseckého Pifa. Následne síce vyšlo veľmi veľa Pifov do kapsy, ale to už je iný príbeh. Pif 12 sa s nami bohužiaľ rozlúčil nemastno neslano. Žiadny Rahan, Dr. Justice a ani Jim Carter, ale iba plno detských vecí a jedna výnimka – pokračovanie prekvapivo tintinovského Tibora, s ktorým sme sa prvý raz stretli v Pif 8. Dovidenia a ďakujem(e).

Mírný nadprůměr, jednohubka s velkým množstvím akce a menším množstvím příběhu. Trefilo se mi však do momentální nálady, takže jsem se dobře pobavil.

Příběh zde slouží pouze jako "podvozek" pro kresbu. Není špatný, ale jde o mírný nadprůměr. To, co ale předvedl Darrow kresbou, to je něco. Detailnost některých stránek mi přišla až neuvěřitelná, nechápu, jakou měl trpělivost, když to kreslil.

Wow. Nečekal jsem, že mě fantasy takhle chytne. Je to zábavné od začátku až do konce. Kresba je opravdu nádherná, až jsem se někdy pozastavil a dlouho si ji prohlížel. Asi první věc, co vás zaujme je panelování stránek. To se jen tak nevidí. Postavy jsou super a hlavní hrdinku Coco si každý musí oblíbit. Je zde i originálně vymyšleno používání kouzel. Nemůžu jinak něž dát 100%.

Celkem-100%

Opravdu skvělé vyvrcholení. Postavy už jsou z předchozích knih plně definovány, takže komiks od začátku do konce šlape jako hodinky a já mu po prvních pár stranách naprosto propadl. Je to fascinující příběh plný napětí a se skvělou atmosférou. Vizuální vyprávění a rychlé tempo naprosto navádí k filmové či seriálové adaptaci. Jsem rád, že jsem to přečetl jako celek. Každý díl je lepší než předchozí.

Pravdupovediac, Pif sa ku mne ako k dieťaťu dostal len do čísla 10 a z nejakého dôvodu som si myslel, že tým sa definitívne skončil. Takže ma prekvapila informácia, ku ktorej som sa dostal o X desaťročí neskôr a to tá, že v skutočnosti nasledovali ešte dve pokračovania. A druhá vec, ktorá ma zaskočila, bola tá, že v jedenástom Pifovi pokračujú dobrodružstvá mojich z detstva milovaných hrdinov – novinára Jima Cartera a najmä Dr. Justicea, lekára a zároveň karatistu. A obe pokračovania sú znateľne exotickejšie – Jima nová výzva (avšak starý protivník Dr. Personne) privádza do (pozemskej) tropickej džungle a Justicea do Indického oceánu. Bohužiaľ, pokračovania sú slabšie, ako origináli. Kým u Jima sa nejaký razantný prepad kvality smerom nadol plus mínus nekoná (ale už to skrátka nie je ono), tak u Justicea je situácia smutnejšia. Jeho drogová anabáza bola drsná, temná, nekompromisná. Pokračovanie očividne ubralo z temnoty a stalo sa z neho pomaly až akési orientálne dobrodružstvo pre chlapcov (a odvážne dievčatá), takže je tu plno novodobých pirátov, tigrov, pašerákov. Benjamin Justice, na rozdiel od svojho prvého prípadu, v druhom vybalí karate hneď na začiatku. Samozrejmosťou sú detské komiksy a príloha (tentokrát minigolf).

Nic moc... čekal jsem knihu nabitou akcí a vlastně se v ní skoro nic nestalo.

Piaty diel, na ktorý som sa dosť tešil, a ktorý ma nakoniec vôbec nebavil. Je to už strašne rozťahané a "dej" asi zaostal na hranici v 14-dňovej karanténe. K tomu cenzurovaná obálka. Keby autor 13 rozťahaných epizód spracoval do jedného 200 stranového pribehu, mohlo to byť aj super.

Za mě moc hezký počin - plhodnotné 4 hvězdy. Publikace obsahuje spoustu zajímavých informací, ale trochu mi vadilo, že málokde se jde do hloubky a není zde více informací o jednotlivých důležitých postavách dějin lékařství. Na českém vydání mě trochu mrzí měkká vazba (zvláště u knihy v tomto formátu a s takovým množstvím stránek), neodpovídající poznámky pod čarou a drobné přešlapy překladu proti české stylistice a pravopisu. Ale na druhou stranu asi nebylo snadné pro překladatele najít odpovídající české variace na text plný drobných vtípků...

No... nebavilo ma to. Nápad o prastarých bytostiach, ktorých sa bojí aj Galactus (!) a ktoré ľudské vojny vnímajú v priebehu stáročí ako detské šarvátky na pieskovisku, je fenomenálny. Trochu (ale naozaj len trochu) mi pri čítaní na um prišli marvelácke Zázraky alebo Watchmen. Bohužiaľ, Veční nepôsobia ako dielo od Neila Gaimana (Sandman, 1602), ale ako komerčný titul, ktorého scenárista nebol ktovieako talentovaný, ale hrozne sa chcel podobať na Gaimana a tak stvoril niečo, o čom si myslel, že by stvoril Gaiman, ale v skutočnosti je to Gaimonovi poriadne vzdialené. Chcelo by to byť filozofické, ale nakoniec je to asi tak filozofické, ako keď si k vám vo vlaku do kupé prisadne magor a začne vás presvedčiť o tom, že v minulom živote bol drozd. Malo to svoje svetlé momenty (kontroverzný odchod Spritea zo scény alebo ponechanie obrieho robota na očiach verejnosti v parku), ale nebolo ich tak veľa, ako som čakal. Sú tu načrtnuté viaceré pozoruhodné motívy (čo sa stane, ak má nesmrteľná žena smrteľné dieťa, ktoré raz bude musieť pochovať?), ale naozaj len načrtnuté. Zakomponovanie zopár Avengerov (konkrétne do obdobia Občianskej vojny) ma skôr rušilo, než bavilo. Z dänikenovskej témy „život na Zemi ovplyvňovali mimozemské civilizácie“ sa mi stokrát viac páčili iné komiksy (Thorgal, Návštevníci z kozmu).

Silver Surfer je výnimočná postava. Smutný bard, ktorý napriek všetkému zlému a temnému, čo sa mu v minulosti stalo, stále verí v nádej, lepšiu budúcnosť a dobro v ľuďoch (a iných kozmických bytostiach). Filozofický trubadúr, zasnený mierotvorca, ale zároveň tvrdý bojovník, ak treba. Nedokážeme ho však (čo vnímam ako osviežujúce plus) vnímať ako stopercentného klaďasa, pretože jeho spôsoby sú miestami rozporuplné, pričom „iným“ ho robí aj jeho vesmírny pôvod (takže nech robí čo robí, stále zostáva cudzincom). Pozoruhodné je, že pôvodne sa jednalo o negatívnu postavu, o herolda jedného z najmocnejších marveláckych záporákov. Až neskôr sa mu Norrin Radd vzoprel a stala sa z neho bytosť, ktorú keď na oblohe uvidia trpiace obete, svitne v ich srdci nádej na lepšie zajtrajšky. To je krásne. Okrem toho je báječne nakreslený. Proste, z „kašpara na létajícím prkně“ sa stala legenda. Bohužiaľ to, že je to skvelá postava, automaticky ešte neznamená, že ide aj o skvelý komiks. Kniha obsahuje dva a viac ma oslovil prvý, starší a kratší, ktorý báječne vystihuje Silverov svet a jeho dušu a povahu. Druhý (dlhší a modernejší) už zďaleka nie je nič svetoborné. Naopak, jedná sa o obrovské klišé, kedy hlavný hrdina okolo seba musí zoskupiť tím ďalších klaďasov a potom spoločne vyrazia proti spoločnému nepriateľovi. To je jednak strašne neobjavné, jednak sa do popredia dostáva akcia, ktorá je však nudná, a jednak jednotliví členovia Silverovho zoskupenia sú mimoriadne nezaujímaví. Takže dávam len 3*. Ale som presvedčený o tom, že to Norrin pochopí.

Téma nostalgie se táhne většinou tvorby Pavla Čecha. Srovnatelné s Tajemstvím ostrova za prkenou ohradou. Stejně smutné, ale pořád velice magické. Pro fanoušky RŠ to je zážitek.

Tato kniha mě bavila o poznání víc než první. Přidala se dějová linka s StB, díky které je příběh mnohem zajímavější. Komiks je plný napínavých situací a důvěryhodně vykresluje dobovou situaci. Bohužel zde stále je pár chaotických částí, ale zážitek to moc nezkazí. Zasloužené 4*

Mám trochu smíšené pocity.
Na jednu stranu je tu Venom opravdu od první do poslední stránky (což je super!) a jedná se o jednu velkou akci, na druhou stranu mi z jeho charakteru bylo občas trapně. Připadalo mi, že Michelinie tak moc tlačí na pilu, tak moc se snaží, aby byla každá Venomova hláška co "nejhustší" a "nejzlejší", že to na mě už prostě nefungovalo (což jsem v minulých dílech s ním nepociťoval, nebo alespoň ne tak moc - naplno se to zřejmě projevilo právě tím, kolik prostoru tu Venom má).
A opět - je tu sice skvělá Larsenova kresba, která je do dobré míry inspirovaná McFarlanem, ale má i svůj vlastní, jedinečný styl, což se podepsalo na Venomovi v tom nejlepším světle. Larsen vylepšil Venoma do takové podoby, v jaké ho známe dnes.
V kontrastu s tím jsou tu ale panely, kdy je Venom zbytečně nakreslený jako neskutečná karikatura, s čelistí pomalu až po kolena a očima jak kdybyste rozlili mléko, bez nějakého ucelenějšího tvaru. Je to opět spojené s tím, že se Venoma snažili vyobrazit co "nejzlejšího", ale tohle už prostě bylo moc. Venom krásně funguje ve své "normální" podobě a "normálními" hláškami, netřeba z něj dělat směšného bubáka z dětské čítanky.
Se vším ostatním jsem spokojený - Brockova psychologie se prohlubuje, poprvé se nám zde představí Cletus Kasady, děj (místy ale idiotský) odsýpá velmi rychle, jsou tu zajímavé momenty a rozhodně oceňuji všechny materiály, které byly použity, protože je to pak mnohem celistvější - poslední příběhy jsou ale čistým průměrem (a trochu mě iritovalo, že v ASM 388 má najednou Brock vlasy na Jágra, když se příběh odehrává pouhý den po předchozím SSM Annual 12, kde má vlasy krátké - ano, iritují mě takové detaily, protože nechápu, proč je tak těžké zachovat nějakou logickou návaznost - uvědomuji si, že na Peterovi se to změnami kreslířů taky často podepisuje, alespoň mu ale libovolně nenarůstají vlasy, pouze se mění účes).
Opravdu váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec se ale přikloním k takovému lepšímu průměru.

Tohle je moc dobrý. Venom zde konečně dostane dost prostoru a využije ho na plno. Není to jen příběh o pomstě. Více se věnuje samotnému Eddiemu a jeho vnímaní spravedlnosti, cti a morálního kompasu. Díky tomuto komiksu vnímám Eddieho zas jinak a je to moc dobře napsané. Michelinie propracoval Brockův charakter a přidal další vrstvy. Sedla mi kresba od Erika Larsena, díky které je Venom ještě děsivější. Samotný příběh šlape dobře. Vrchol je podle mě souboj na ostrově, který je fakt super a náš pavouk ze sousedství má, co dělat, aby to ustal. Doplňující příběhy o spojení Brocka a symbionta se povedly a z mého podhledu jsou super.

Zklamání. Čekal jsem rozhodně více. První příběh není vůbec špatný a je to taková civilní jednohubka, která se drží dost při zemi. Hlavní příběh se rozjede ze začátku dost dobře. Sice mě překvapilo, jakým způsobem je zde vykreslen vztah Spideyho a DD, ale tak nějak jsem to přijal. Problém byl kam to celé začalo směřovat. To už se mi moc nelíbilo. Ještě, že je tam linka s Black Widow a Foggym. A pak přijde poslední příběh, který je hodně super a táhne, celý tohle číslo nahoru. Nebýt prvního a posledního příběhu, tak by to bylo velké zklamání.

Druhá kniha letopisů rytířů Jedi je skvělým pokračováním epického příběhu, který začal už v první knize. Druhou knihu je možné číst bez znalosti první knihy, ale osobně bych doporučoval začít pěkně od začátku. Stojí to za to. Úžasný je příběh i kresba. Příběh o tom, jak lehké je přejít, či sklouznout na temnou stranu. Více zde: https://vlcibouda.net/komiks/897

Kniha obsahuje mnoho příběhů bez jasného spojujícího prvku. V příběhu „Aurorient Express“ se Qui-Gon Jinna a Obi-Wan Kenobiho vydávají na pomoc výletní lodi, která přestala komunikovat. Povídka není příliš dlouhá a tak nestačí začít nudit. Kresba je sice pěkná, ale je jednoduchá a lehce hranatá. Asi nejslabší kresba z celé knihy. S Qui-Gon Jinnem a Obi-Wan Kenobim se setkáme i ve druhé povídce s názvem „Poslední vzdor na Ord Mantellu”. Jediové se zde opět vydávají na záchranou misi. Příběh obsahuje několik zvratů a má i překvapivou pointu na konci.

Ve velmi krátké povídce „Auřina píseň“ se setkáváme s lovkyní Aurrou Sing, se kterou se můžeme lépe seznámit v příbězích v knize Vyslanci a zabijáci. Dalším příběhem v knize je „Rada Jediů: Vyhlášení války“ – Jedi Mace Wind, hnán pocitem viny, rozjíždí trestnou výpravu. V této povídce se začíná rozjíždět celý plán Lorda Sidiouse. Vypráví o průběhu výpravy a války, které se účastní i Qui-Gon a Obi-Wan. Story o konfliktu, ve kterém nejvíce získala temná strana.

Nejlepším příběhem knihy je zřejmě „Předehra k povstání”. Jedi Ki-Adi-Mundi žije se svým lidem na planetě Cerea, na kterou je daleko odevšad. Po svém výcviku se vrátil na svou planetu, aby tam chránil spravedlnost. Na Cereu právě probíhají diskuze, zda se má planeta připojit k republice a stojí zde proti sobě vládnoucí stařešinové a nespokojená mládež, která by chtěla těžit z technologických vymožeností republiky. V této situaci se Mundi zatažen do incidentu, který vede k odhalení pašerácké sítě, ale také k odhalení zločinného chování Obchodní federace. Nebýt světelného meče, byla by to jednoduše dobrá sci-fi s ekologickým přesahem a kritikou konzumní společnosti. Hodně se mi líbily i ty takzvané popisné bubliny. Vyprávění dodaly na dramatičnosti. Ale tady asi velký díl patří překladateli. Ilustrátor předvedl také kvalitní práci a celkový výsledek je tak velmi uspokojivý. Také v dalším, tentokrát krátkém příběhu s názvem „Slib spravedlnosti” je hlavní postavou Jedi Ki-Adi-Mundim. Vypráví o dramatických okolnostech Mundiho odjezdu na výcvik i o jeho návratu na Ceres s úmyslem chránit spravedlnost a zbavit lid utlačovatele v podobě nájezdníka Bin-Garda-Zon a jeho bandy. Jenže po 20 letech už nejsou některé věci tak, jak byly předtím.

Knihu uzavírá příběh s názvem „Darth Maul”. Plány na blokádu Naboo jsou nachystány, ale Lord Sidious obchodní federaci příliš nedůvěřuje. Nechce proto nechat nic náhodě a jako největší riziko pro svůj plán vidí rozsáhlou zločineckou organizaci, která je přítomná ve všech koutech galaxie – Black Sun. Vysílá tak na první samostatný úkol svého učedníka Dart Maula s cílem zbavit Black Sun vedení. Darth Maul se tak vydává na smrtonosnou misi jako nelítostná vraždící mašina. Závěr knihy tak patří tomuto přímočarému příběhu se spoustou mrtvých mafiánů a s velmi pěknou kresbou.

Opět skvělá akce, hlášky, cynismus a od začátku do konce zábava a napětí. Tahle série prostě baví v každé knize.

Fajn začátek trilogie. Námět a zasazení příběhu jsou super. Komiks má velmi filmové tempo, kde mnoho momentů je vyprávěno zcela vizuálně. Bohužel to ne vždy funguje, protože kresba je místy nepřehledná a nějaké momenty pak působí chaoticky. Na druhou stranu kresba exceluje ve vykreslování atmosféry šumavských lesů a pracovního táboru. Jsem zvědavý na další díl. Zatím je to mezi 3* a 4*

Velmi kvalitní začátek, byť úvod může působit trochu jako klišé. Postavy jsou fajn, má to skvělou atmosféru a ze sestry Krone a Mamá jde opravdu strach. Mám raději detailnější kresbu, ale musím říct, že tady se ta jednodušší kresba k tomu hodila. Trochu se ale bojím toho, že to v dalších dílech začne být trochu zdlouhavé, protože série má hodně svazků.

Celkem-90%

„Nejlepším přítelem člověka se stane ten, kdo ho podplatí.“

Pokud to celé vezmu tak, že mistr Jodorowsky re rozhodl vytvořit parodii na své díla, je to opravdu zábava. A navíc ta úchvatné ztvárnění...

Další výborný Usagi, tentokrát s dokončením velkého příběhu o Ostří trav. Je zde řada odkazů a narážek na předchozí díly, což je super ale zároveň pokud by nějaký nebožák naskočil na Usagiho zrovna tímto dílem, nebude chápat o co go. Pokud ale samozřejmě máte Usagiho načteného, tak si užijete další výbornou show s ušákem v hlavní roli.

Zase taková „spojovačka“ bez souvislé zápletky a jasného směru, kdy se z hlavního dění (hledání nového krále Severního větru mezi mláďaty) neustále přeskakuje k dalším postavám do jiných světů (jenže třeba zárodečná revoluce opičáka Bufkina v Pan-ozské říši mě zatím dvakrát nebere). Jednotlivé linky se pak snaží experimentovat s odlišným inkingem a kolorováním, čímž celková kvalita kresby spíše trpí.

Superlativní přirovnání k nadčasovým antickým eposům v úvodníku bych bral s rezervou, ovšem jako velká kosmická sága Avengers (a Strážců galaxie) začínající v 31. století (a epizodicky spějící k nejednoznačné finální megabitce více než 20 superhrdinů vs. 2 skorobozi) funguje kvalitně dodnes. Především pokud ji zrovna píše Jim Shooter a fantasticky vykresluje George Pérez; scénáře ostatních autorů mi přišly výrazně popisnější a topornější, zatímco „skupinová“ kresba si aspoň stále držela svůj barevný klasický půvab.

Skutečně jednoduchý, přímočarý scénář, stěží povídku, kompenzuje úžasná malba (a její technika), kdy se těmi fantasy výjevy „s historickou patinou“ nelze než dlouze kochat. Pomalu by se tu nemuselo mluvit, protože, přiznejme si, texty (výkřiky, dialogy) žádné převratné úrovně nedosahují. Rozhodování mezi 4 či 5 hvězdičkami tak rozsekly hodnotné autorovy poznámky, zpětně dodávající světu další vrstvu.

Reinerovo vzpomínání na proražení zdi Maria a infiltraci ostrovního obyvatelstva přináší pohled na úvodní události celé mangy z druhé strany barikády – bude určitě zajímavé si je někdy přečíst se současnými znalostmi. Jinak se jasně vyjevují paralely mezi současnou partičkou a původními hrdiny, dále se hlouběji ukazuje dvojakost postavení „ďáblů“ v marleyské armádě (a vůbec útisk porobeného národa). Kresba mě v neakčních částech (a v tomto svazku žádná akce není) nikdy netankovala, ovšem tady mě bila do očí disproporcí drobných kadetů a dospělých (jsou jim po pás, přitom by jim mělo být kolik – 12 let, tedy 140-150 cm?).

Posun o 4 roky na konec války Marleyské říše se Středovýchodní aliancí přestavuje skupinku nových postav – mladých Eldiánců, vybraných čekatelů na převzetí titánské moci. V přední linii pak stojí Zeke a Reiner, přičemž ten druhý začíná čím dál víc pochybovat o svém údělu a plánovaném útoku na ostrov Paradis. Já říkal, že se směr série výrazně zlomí. Zpočátku zábavné a akční, posléze rozhodně zajímavé, ale spíš bych se raději vrátil ke „starým známým“, co dělají/dělali.

Návrat k peckovosti prvního dílu...

Ateliér špičatých klobouků #03 - Minimalisticky laděná kniha, ve které na větší zvraty tentokrát nedojde. Přesto se prozatím nedá mluvit o nějakém poklesu kvality, jelikož minimálně preciznost s jakou je manga kreslena převyšuje většinu stávající produkce. Intermezzo mezi zkouškami tak máme za sebou a uvidíme jak zápletkou dále zamíchají Klobouky s krempou ... Za mě 3*!

Světe div se, tohle je snad první sbírka povídek, kde mě jednotlivé příběhy bavily všechny. Ano, všechny. Sám tomu nemůžu uvěřit, ale všechny čtyři příběhy byly nejenom jedinečné, udržovaly si i vysokou kvalitu. Pojďme to vzít popořadě.

První příběh je taková jednohubka, jeden sešit zaměřený na Flashe Thompsona. Jeho vyprávění vojenské mise se kloubí s s ideály a vlivem, který měl na něj jeho celoživotní hrdina Spider-Man. Potřeboval jsem takový příběh? Ani ne, jelikož nejsem velkým fandou Flashe. Avšak funguje takový příběh? Rozhodně. Protože i přes to, že právě není Flash moje bůhvíjaká oblíbená postava, tady jsem ho měl rád. Vyprávění a jeho pohled na svět dodává jeho charakteru hloubku, je to pocta Spideyho známým momentům a hlavně je to příběh osobní, věnovaný vojákům ale i všem, kteří byli superhrdiny alespoň trochu isnpirováni.

Druhý příběh pojednává o střetu s Hammerheadem, což je naprostý skvost. Užíval jsem si kresbu, vtipy na mě fungovaly, Hammerheadova minulost měla správný mafiánský nádech, bitky se s ničím nepáraly a do toho všeho se autorům podařilo poukázat na problematiku dětí v řadách pouličních gangů. Pecka.

Ve třetím příběhu se Spidey potká s Punisherem, což mě kvůli obálce a Punisherovi samotnému zajímalo nejvíce, ve skutečnosti to byl pro mě ale nejslabší kousek - což ale neznamená, že jsem si to neužil! Bylo to ale prostě "jen" dobrá akce, víc k tomu není co říct. Knize jakožto celku a jejímu perfektnímu hodnocení to ale nikterak neubližuje.

No a na závěr tu byl čtvrtý, pro mě nejlepší příběh. Z předchozích zmiňovaných se jedná o nejkomornější vyprávění, kvůli tomu to ale pro mě bylo to nejzajímavější - Spidey spolu s pár civilisty uvíznou v podzemí metra poté, co se zřítí strop. Je to něco, co jsem u Spideyho dlouho neviděl, a jeho umístění do takto (pro něj) netradičních situací (které jsou ale paradoxně ty nejreálnější) opravdu stojí za to. Atmosféra, dialogy, dokonce i akce - tohle byla pro mě třešnička na už tak úchvatném dortu.

Jsem si jistý, že ne každý bude sdílet moje nadšení. Osobně tu ale nemám nic, co bych vytknul, bavilo mě to od začátku do konce, a to se zvlášť u sbírky povídek jen tak nevidí.

Showman Killer patrí v sérii Majstrovských diel európskeho komiksu (MDEK) síce k tým slabším komiksom, ale ak ste fanúšikom Alejandra Jodorowskeho a hlavne jeho sci-fi počinov, tak tu nájdete všetky jeho časté ingrediencie a pravdepodobne sa budete pri čítaní dobre baviť. =►Celá recenzia◄=

Green Blood sa pomaly ale isto blíži do finále. Stret dvoch bratov s nebezpečným Edwardom Kingom je už za dverami a isté je, že to bude bratov bažiacich po pomste poriadne bolieť, ak z toho vôbec vyviaznu živí. Aj napriek jednoduchosti scenára a čiernobielym charakterom je to pútavá westernová séria, ktorú odporúčam aj čitateľom, ktorí majú s mangou problém, Kakizakiho kresba je totiž luxusná. =►Celá recenzia◄=

Bojový anděl Alita 4: Dobytí Salemu je vydareným finále tejto veľkolepej manga série. Snáď sa ešte k tejto hrdinke vydavateľstvo Crew v budúcnosti vráti, ale ak aj nie, máme tu uzavretý príbeh jednej sympatickej ženskej hrdinky. Skvelá kresba, veľa akcie a napínavý príbeh. Alita sa naozaj vydarila a vôbec sa nečudujem kultovému režisérovi Jamesovi Cameronovi, že si túto mangu tak obľúbil. =►Celá recenzia◄=

Krysí královny 3: Démoni sú vyvrcholením prvej série. U nás sa pravdepodobne jedná o posledný diel, ktorý tu bol vydaný, ale ak máte chuť na humorné fantasy plné hlášok, nadávok a brutálnej akcie, rozhodne siahnite po sérii Krysí královny. Síce je tretí diel o úroveň slabší ako tie predošlé, aj tak sa však jedná o fajn uvoľnené čítanie. =►Celá recenzia◄=

Nejdříve jsem se lekl, že jde o spin-off Pochmurného kraje, což naštěstí není. Poté jsem byl lehce zklamán tím, že se jedná o novou sérii a nikoli osamocený příběh. Každopádně Crookova kresba mě stále baví, neb má i velký vliv na celkovou temnou atmosféru Bunnových příběhů. Tentokrát mě tolik ale zápletka nezaujala, byť určitou napínavost tomu nelze upřít. Horší je, že to je celé trochu - alespoň v rámci prvního dílu - čitelné.

Celkový dojem: 60%

Fry mi mluví celkem z duše, nápad dobrý, ale... Ten konec mě až jakože naštval... :))) Celkově ta série byla místy čtivá, ale zároveň lehce přiblblá. Na takový koncept celkem rychlá (člověk si nestačil vytvořit žádný vztah s dalšími spolužáky), přesto jsem měl někdy paradoxně pocit, že je zbytečně natáhlá na pět dílů. Velké paranormální tajemno zabilo pseudoracionální vysvětlení. A ona velká rafinovanost, která byla patrná například ze scénáře Death Note, se úplně vytratila. Nic moc.

Celkový dojem: 20%

Váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdami.
Ve čtvrté knize začíná jít humor trochu do pozadí (stále se tu ale najdou výborné hlášky!), a více se tu soustředí na Scottovy osobní problémy. Tenhle klučina sice lítá v problémech od prvního dílu, zde už to jsou ale skutečné a reálné obtíže dospělého života, ať už se to týká bydlení, práce či jeho vztahu s Ramonou (který je díky tomu zase o něco uvěřitelnější a více dynamický). Skvělý je i závěrečný střet, který si udržuje svoji nastavenou nadsázku, ale jak už jsem psal, je to o chlup serióznější než v předchozích dílech. Prostě paráda.