Perfektní! Nevím, jestli to je lepší než Rozsudek nad Gothamem, jak hodně lidí píše, ale je to skvělé. Je to dobře ujeté a skvěle nakreslené. Všichni jsou tady krásně temní a drsní. Těžko říct, jestli se mi více líbilo, když po sobě Batman s Dreddem šli, anebo když tady spolupracovali, ale ta část, kdy spolu na motorkách projíždí Megakoulí, je prostě super. No a moment, kdy se z Jokera stane temný soudce… paráda! Fakt jsem se dobře bavil a už vím, že Legendy DC: Batman/Dredd prostě potřebuju.

Perfektní! Nevím, jestli to je lepší než Rozsudek nad Gothamem, jak hodně lidí píše, ale je to skvělé. Je to dobře ujeté a skvěle nakreslené. Všichni jsou tady krásně temní a drsní. Těžko říct, jestli se mi více líbilo, když po sobě Batman s Dreddem šli, anebo když tady spolupracovali, ale ta část, kdy spolu na motorkách projíždí Megakoulí, je prostě super. No a moment, kdy se z Jokera stane temný soudce… paráda! Fakt jsem se dobře bavil a už vím, že Legendy DC: Batman/Dredd prostě potřebuju.

Ani to nemusíme porovnávať s (tiež Suminiho) Chci sníst tvoji slinivku, aby sme došli k záveru, že minimálne prvá časť mangy Zdál se mi zase ten stejný sen nešliape tak dobre, ako mohla. Chci sníst tvoji slinivku pre mňa predstavuje jeden z najmohutnejších literárnych zážitkov vôbec, takže čo i len priblížiť sa voľačomu takému úžasnému a nadpozemskému je samozrejme neskutočne ťažké. Zdál se mi zase ten stejný sen 1 ma ale fakt trochu nudilo. Nebolo to zlé, to vôbec, ale čakal som na TEN nezabudnuteľný okamih, TÚ scénu, TEN wow efekt. A nič, nedočkal som sa. Možno v dvojke/trojke. Pritom na prvý pohľad je všetko v poriadku. V dobrom divné postavy, sympatická feel good atmosféra, jedinečné japonské prostredie a čierna mačka s krátkym chvostom, ktorá namiesto mňaukania „mňáka“. Scenáru však chýba ostrejší drajv. Ťažko sa niečoho chytiť. Absentuje výraznejšia zápletka. Na začiatku sa síce črtá zápletka ohľadom šťastia, ale v praxi to vyzerá tak, že hlavná hrdinka sa bezcieľnej motá od jednej postavy k druhej a áno, je to pekné, ale netušíme, k čomu (a či vôbec k niečomu) to smeruje. Ak uvážime, že nie je dôležitý ani tak cieľ, ako skôr cesta, tak táto cesta je ozaj jemne rozpačitá. Netvrdím, že v každej mange musí umierať hlavná postava na rakovinu, aby to bola dobrá manga, ale toto proste nebolo ono. Do pozornosti dávam, že prvých pár strán je farebných a teda musím uznať, že je to krása a rád by som si prečítal mangu, ktorá by bola vo farbe vyvedená celá. Musím každopádne uznať, že rozkošná školáčka Nanoko Kojanagi je fakt riadne číslo, jej hlášky a prirovnania života (k pudingu, boľavému zubu, alebo ku školskému obedu) sú fakt báječné a vo svojej detskej jednoduchosti výstižné. Možno by som zvolil kvalitnejší, belší papier.

Píše se pár let po 2.SV a do vesničky kdesi v horách přijíždí tajemný cizinec Anderer, doprovázen pouze koněm a oslem. Od prvopočátku se stává trnem v oku starousedlíků, kteří absolutně netuší, kdo to je a o co mu jde až do dne… kdy ho hromadně zavraždí v jeho pokoji v hostinci. Jeden z mála mužů, který u události nebyl je Brodeck, jenž je však paradoxně pověřen sepsáním zprávy o celé události… protože je stejně jako chudák Anderer „jiný“ než ti ostatní. Brodeck zpočátku nechápe, následně se však do psaní pustí a mimoto se rozhodne popsat svůj dosavadní život a válečné útrapy ve své vlastní, tajné zprávě…

Opravdu silný příběh! V každém ohledu, ať to berete z pohledu tématu, formy zpracovaní, či poselství které se snaží sdělit. Poválečné podobenství zakleté kdesi v neurčitém čase a místě, které si bude muset pozorný čtenář vydedukovat sám. Je to příběh o lidském strachu z neznámého a jeho pudové obraně. Příběh o síle fanatismu a davového šílenství, které i v srdcích jedinců probouzí bestii. Na každé stránce cítíte strach hlavního hrdiny, který se jednak bojí svých spoluobčanů a jednak sám skrývá temná tajemství z válečných let, kdy několikrát vyměnil svou důstojnost a lidskost za jednu prostinkou věc… vlastní život!

Je to pár let, co jsem četl románovou předlohu Philippa Claudela. Tehdy mě příběh absolutně odrovnal, ale přišel mi nepřevoditelný do jiného média. Manu Larcenet však svou pochmurnou perokresbou dokazuje, že spousta sdělení lze pomocí správně nakreslených obrázků vyprávět i beze slov. Také jsem rád, že se překladu chopil pan Richard Podaný a rovněž, že přihlédl k neuvěřitelnému románovému překladu paní Kateřiny Vinšové. Pro mě je tohle nejspíš překladový comics roku. Všem moc doporučuji. Nebude to čtení pro každého, ale garantuji vám, že i hejno lučních motýlu budete pak vnímat jinýma očima…

Několik kratších příběhu, tentokrát na téma padělky.

Konečně díl, který je našlapaný komiksy až skoro po okraj! Tentokrát mi to konečně dává trochu smysl.

Tohle mi asi sedlo z Batmana nejvíc za posledních x let (i když je fakt, že ho nečtu tolik, takže mi dost možná něco uniklo).

K Penguinovi nemám žádné připomínky, to je 5/5. Riddler mi chvilkama přišel trochu zdlouhavý se všemi těmi flashbacky do jeho dětství, ale pořád to bylo fajn 4/5.

mé nadšení z námětu pomalinku upadá, pořád je to dobré, ale nejsu z toho nadšený jak z prvních dvou knih, nevím jestli je to tempem, nebo tím, že mi Carey dává jen střípky toho co bych chtěl vědět, ale něco ki k úplné spokojenosti chyní

Příběh je plný poučných detailů, ale objevil jsem i pár chybek (tak třeba v době konání mnichovské konference nebyl Eduard Beneš ve vedlejší místnosti). Pojetí příběhu se mi líbilo, jen mě vadilo groteskní pojetí postaviček, ve kterém postavy neustále šilhají, vychází jim z nosu obláčky páry apod.

Mám Lemira hodně rád a hodně jsem se na tento příběh těšil. Čekal jsem opět emocemi nabitý komiks, který člověka zasáhne u srdce, ale bohužel jsem ho nedostal. Je to asi i tím, že nejsem cílovka, ale příběh mi přišel na jednu stranu velmi jednoduchý, na druhou stranu těžkopádně napsaný. Zatím pro ně nejhorší Lemire.

Run od Aarona hodnocený jako celek, protože jinak to s ohledem na ucelenost nejde. Jednoznačně nejlepší Punisher (což nijak nesnižuje kvality Punishera od Ennise, který je také naprosto parádní). Aaron nám naservíroval uzavřený, ne zbytečně dlouhý příběh, který měl akci, napětí a koňskou dávku emocí. Dillonova kresba není realistická, ale k příběhu, jak ho napsal Aaron, naprosto parádně seděla a nedovedu si představit, že by ho kreslil někdo jiný. Jeden z nejlepších komiksů, který si u nás můžete přečíst.

Run od Aarona hodnocený jako celek, protože jinak to s ohledem na ucelenost nejde. Jednoznačně nejlepší Punisher (což nijak nesnižuje kvality Punishera od Ennise, který je také naprosto parádní). Aaron nám naservíroval uzavřený, ne zbytečně dlouhý příběh, který měl akci, napětí a koňskou dávku emocí. Dillonova kresba není realistická, ale k příběhu, jak ho napsal Aaron, naprosto parádně seděla a nedovedu si představit, že by ho kreslil někdo jiný. Jeden z nejlepších komiksů, který si u nás můžete přečíst.

Run od Aarona hodnocený jako celek, protože jinak to s ohledem na ucelenost nejde. Jednoznačně nejlepší Punisher (což nijak nesnižuje kvality Punishera od Ennise, který je také naprosto parádní). Aaron nám naservíroval uzavřený, ne zbytečně dlouhý příběh, který měl akci, napětí a koňskou dávku emocí. Dillonova kresba není realistická, ale k příběhu, jak ho napsal Aaron, naprosto parádně seděla a nedovedu si představit, že by ho kreslil někdo jiný. Jeden z nejlepších komiksů, který si u nás můžete přečíst.

Run od Aarona hodnocený jako celek, protože jinak to s ohledem na ucelenost nejde. Jednoznačně nejlepší Punisher (což nijak nesnižuje kvality Punishera od Ennise, který je také naprosto parádní). Aaron nám naservíroval uzavřený, ne zbytečně dlouhý příběh, který měl akci, napětí a koňskou dávku emocí. Dillonova kresba není realistická, ale k příběhu, jak ho napsal Aaron, naprosto parádně seděla a nedovedu si představit, že by ho kreslil někdo jiný. Jeden z nejlepších komiksů, který si u nás můžete přečíst.

Tak jasné, svalnatí chlapi v zelených kostýmoch so škraboškami na dokonalých tvárach lietajú poetickým vesmírom, efektne po sebe hádžu žlté, fialové atď. kúzla a na prstoch majú prstene, aké by im závidel aj starý dobrý Rumburak. Je to istým spôsobom „blbosť““, ale zároveň esencia komiksovosti. Vždy si raz za čas GL doprajem a užijem si ho, podčiarkujem ale: raz za čas. Geoff Johns o ňom napísal veľa komiksov a tento je stávkou na istotu: ženy vyzerajú viac misskovejšie, ako samotné missky a chlapi vyvolávajú dojem, že si každé ráno dávajú Schwarzeneggera natretého na toaste, ale má to niečo do seba. No musíte na to mať chuť a akceptovať svojské pravidlá hry. Žiaľ, niektoré postavy sú u nás pravidelne vraždené neveľmi pochopiteľným spôsobom vydávania a týka sa to aj GL. Zjavne sa odohrali tony zásadných udalostí, umierali postavy, azda celé svety, z kladných postáv sa stávali záporné a naopak, sú prítomní dvaja pozemskí Green Lantnerni, zo Supermana je kyborg... avšak veľa z toho u nás nevyšlo. A teraz sa v tom vyznajte! To sa proste nedá. Ak to nemáte načítané zo zahraničia, máte skrátka smolu. Alebo sa môžete tváriť, že to „nejak dáte“. A áno, dáte. Tak, ako ja: v rámci možností si to užijete, ale aj tak neustále budete mať hlodavý pocit, že niečo nie je v poriadku. A je to tak. Nie je. Za seba vravím, že som v prvom rade rád, že v češtine vychádzajú aj iné superhrdinského záležitosti, než Superman a Batman, ale za akú cenu? To, že GL má z dlhodobého, historického hľadiska parádnu chémiu s GA, to vedia všetci. Lež že mu to bude tak skvele odsýpať s Temným rytierom, to som vážne nečakal. Rád by som si o ich buddy prácičke prečítal celý komiks (v minulosti som dal samozrejme veľa komiksov s Ligou spravodlivosti, ale tam obaja vedľa seba len existovali, nedostávali sa do vzájomnej interakcie). Skvelé na Johnsovi pri Green Lanternoch je, že nech predvádza akékoľvek vizuálne orgie a zverstvá, nestráca zo zreteľa ľudskosť a morálnosť Hala Jordana. Po prvom čítaní som bol presvedčený, že dám 3*, ale po druhom som si uvedomil, aké scenáristické zverstvo to celé je. Je to škoda, lebo ak by to niekto vydal v omnibuse, som temer presvedčený o tom, že by to bola superjazda. Pardon. Superlet.

Tak tohle je parádní drsňárna. A navíc je to vtipné, bezesporu i díky překladu. Je to skvělý crossover! Je to svižné a z Dredda i Batmana je tam to nejlepší. Skvělá je i kresba. Bisleyho specifický styl mi někdy úplně nesedne, ale tady je to dokonalé. Jaké by to asi bylo ve velkém formátu?

„Svět se změnil… Tohle už není místo pro supertýmy a úžasný grandiózní plány!“ Mark Millar a Steve McNiven nám představují jednu z možných budoucností marvelovského univerza, v níž vládnou superpadouši a pro hrdiny (případě snad naději) tady takřka není místo. Že je to budoucnost syrová a brutální o tom žádná. Steve McNiven ji vdechl skutečně pochmurnou a bezútěšnou náladu a ukazuje ji v těch nejotřesnějších scénách, plných násilí, hrůzy a šílenství. Road movie dvou stárnoucích chlápků napříč zpustošenou Amerikou tak vyznívá jako cesta za ideálem, za očištěním duše od hříchů minulostí a za odpuštěním všech vin. Cesta nelítostná a smrtící pro všechny, kdo se postaví Spider-bugině do cesty. Millar si rozhodně servítky nebere a jde přes mrtvoly. Masakruje protivníky ve velkém stylu a žádný způsob smrti mu není dost dobrý. Finální „speciální“ řežba nechť toho příkladem. Tím spíše, že mu McNiven nabídne panely s tak úžasnou dynamikou, že podobnou aby člověk pohledal. Když například Spider-manova vnučka Ashley setne hlavu mladému Kingpinovi, tak ta krev stříkne až na vás a budete mít co dělat, abyste ji dostali pryč ze svých hadrů. Možná je toho zabíjení na jeden příběh až příliš, ale sílu tomuhle komiksu určitě nikdo upřít nemůže.

Newyorská čtvrť Hell´s Kitchen se proměnila v Říši stínů. Scenárista Andy Diggle s podporou kreslíře Billy Tana oblékl Daredevila, muže beze strachu do černé kombinézy s ohnivou dvojicí písmen D na hrudi a udělal z něho monstrum, pekelnou bestii, proti níž nemají ani spojené síly Avengers žádnou šanci. Když s nápravou z cesty sešlého Matthewa Murdocka nepohne ani Ghost Rider, je načase začít se bát. Diggle se s tím opravdu nemazlí a vede nás do pořádně temných zákoutí. Billy Tan se s touto temnotou popral se vší parádou. Jeho kresba je dynamická, ostrá a nadčasová. Skvěle zapadl i Spiderman, který pochmurnost Daredevilova království odlehčuje inteligentním a decentním humorem. Naopak nepovedlo se účinkování Moonknighta, který chvíli vypadal, že bude mít co říct, ale nakonec se ztratil mezi řádky jako dým při silném větru. Digglemu se krásně podařilo vygradovat i finále, které doplnil usmiřujícím epilogem. Pětidílnou Říší stínů jsem si užil na maximum. Je to rychlé, úderné a adrenalinové čtení s těmi nejlepšími parametry.

Přestože jsem nepátral po posloupnosti jednotlivých hrdinských crossoverů, začínajících Občanskou válkou, podařilo se mi zcela mimoděk jít tou správnou cestou (Občanská válka-Tajná invaze-Obležení). Chyběla mi tak jen Bendisova Temná vláda (Dark Reign, 2008), abych pochopil, že tím, kdo nyní vládne superhrdinům, je Nor-man Osborn, bývalý protivník Spidermana, kterého znovu vzkřísil k životu v roce 1996 Warren Ellis. Ostatně Bendisův scénář mi k pochybnostem mnoho prostoru nenabídl. Pustl se totiž bez velkého otálení do akce, a to opravdu ve velkém stylu. Normanovým cílem totiž není nic jiného, než dobytí Asgardu a jedinými, kdo ho mo-hou zastavit, jsou sesazení Avengers v čele s Captainem Amerikou. Netrvalo dlouho a Bandisovo vyprávění mě pohltilo. Ne, že bych se tomu bránil, přestože jsem na začátku pociťoval jistou skepsi a zdráhání přijmout psy-chotika Osborna jako hlavní postavu a hybatele děje. Výtvarník Olivier Coipel mi však svým precizním a živým stylem nedal na vybranou. Jeho dynamické panely mě prostě vtáhly přímo doprostřed bitevního pole a já jeho naléhání bez výhrad podlehl. Výsledné resumé: líbilo, hodně moc, skoro na pět hvězd.

Po prvním náhledu a rychlém prolistování Tajné invaze jsem měl hned jasno: tohle bude pořádný nářez a žrádlo pro fajnšmekry. Bendise mám zařezaného mezi autory, kteří dokážou stvořit ohromující příběh, často jdoucí až na dřeň postav a událostí. Nicméně v tomhle vpravdě monumentálním crossoveru jsem narazil kosou na kámen. Ten příběh je natolik megalomanský, až je chvílemi nesrozumitelný a já si musel dát některé pasáže (ne-li celé sešity) i dvakrát za sebou, abych se vůbec zorientoval, co se to tady vlastně děje a kdo ke komu vlastně patří. Nejednou jsem si posteskl a horoval pro nezpochybnitelnou moudrost, že méně je někdy více. Bendis do invaze Skrullů zapojil snad všechny, kdo měli ruce, nohy a masku, navíc vzal některé dvojmo přes kopírák. Určité postavy se tu objevily dokonce jen proto, aby prokázaly svou existenci, aniž by do děje jakkoliv zasáhly (nejkuriózněji je to vidět v případě Watchera). Nebýt skvostné a ve všech polohách nádherně čitelné kresbě, kterou se prezentuje filipínský kreslíř Leinil Francis Yu, asi bych byl v hodnocení o dost skeptičtější. Ovšem to, co tady - na ploše osmi sešitů - předvádí, je natolik strhující a pohlcující, že jsem zapomněl na všechny výhrady a nechal se unášet jeho mistrovstvím.

Motív nezadržateľného starnutia je starý ako ľudstvo samo, ale Joshua Williamson ho vcelku netradične skombinoval s legendárnym zoskupením prevažne Flashových súperov. V našich končinách je to s najrýchlejším mužom sveta komplikované, jeho fanúšikovská základňa nie je až taká veľká a ako bonus je to proste ku*va komplikovaná postava so šialeným univerzom. Ak aj ale nie ste experti na Flasha, nemajte strach. Naopak, Ranařov si paradoxne možno užijete tým viac, čím menej ich poznáte. Stačí vám k spokojnosti vedieť skrátka len to, že to kedysi boli úhlavní Flashovi nepriatelia, potom ale natrafili na súpera, na akého sú krátke všetky ich superschopnosti: na starnutie. Po v rámci možností realistickom úvode sa napokon naplno ponoríme do džungľových veľkomiest s hovoriacimi gorilami vyzbrojenými samopalmi a áno, je to samozrejme „blbosť“, ale vďaka dynamickému scenáru, ktorý má svojich antagonistov rád, a ilustrátorom, je komiks Ranaři nadštandardnou a vcelku dospelou záležitosťou. Treba dodať, že vychádzajú v edícii Black Label, čo znamená, že sa tu nadáva, je to drsné a nie každý nutne musí prežiť. Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-ranari-komiks

Přímočará akční krvavá zabijačka o problematickém násilníkovi (resp. jeho hlavě) se hojně zaobírá vylíčením specifické rovnováhy proklatě nebezpečnými sexy děvčaty ovládaného Starého města, kde si žádný gang ani policista nic nedovolí. Svou temnou, černobílou kontrastní stínohru tu Frank Miller piluje k naprosté dokonalosti! Dialogy a zejména košaté monology by zasloužily drsnější a celkově vymazlenější překlad, což předpokládám napravila další a další vydání (stejně jako kvalitu tisku).

Ulítlý původ nabručeného, sarkastického Strážce galaxie může způsobit nepřipravenému čtenáři i šok. Černobílé brakové sci-fi dobrodružství (nikdy nedokončené) ignorujme, ovšem pošahaný Půlsvět, obývaný roboty a proteticky vylepšenými zvířátky zásobujícími hračkami generace pošuků (včetně neschopných keystoneských strážníků, pardon, strašníků!), jakoby vypadl z klasické grotesky – popř. písničky od Beatles. Čtyřdílná minisérie je zpočátku velice svěží, s navracováním řádu a neustálou akcí sice její kouzlo absurdní bláznivosti trochu vyprchává, ovšem výborná kresba mladého Mikea Mignoly drží laťku konstantně vysoko (základy Hellboyova stylu ovšem na první pohled nenajdeme).

Co začíná jako mysteriózní "vymítání" tajemné nemoci, to se vyvine (v malé vesničce před příchodem kamikaze (cyklónů)) do dramatických soubojů mistra Okka s nejskvělejším lovcem démonů celé říše (a jednu nicotnou pomstu). Rozestavování figurek před bouří mě nicméně upoutalo více než samotná akce a rozřešení. Dal bych i 4 *, ovšem zas a znovu si musím postěžovat na zmenšený formát edice MC, jelikož precizní detailní kresbu v drobných panelech jsem vyloženě luštil, až mě bolely oči (zejména při konfrontacích v kataklyzmatickém finále plném tornád, bičovaném proudy deště a s desaturovanou barevnou paletou).

I když v závěru mnohé dialogy ztrácejí tempo (a opakují myšlenky), zápletka naopak přikládá pod kotlem a velcí nepřátelé (s neodpustitelnou minulostí, avšak shodnými cíli) se konečně odhodlávají k nedobrovolné spolupráci.

V tunelu vyhloubeném "otráveným" Slothem si bratři Elricovi teprve uvědomují rozsah spiknutí (po staletí na celém kontinentu) a zkorumpovanosti představitelů státu / armády. Budou to mít těžké, alespoň však v pevnosti Briggs navazují cenná spojenectví.

Bohové a smrtelníci je origin, který byl předlohou pro první film s Gal Gadot. Je staré, naivní a poměrně ukecane, ale je to i úžasně nakreslené a já jsem se zkrátka bavil. Je to příběh plný řeckých bohů. Asi jako Souboj titánů. Prostě příjemná pohádka, která neurazí.
Retro origin je brutálně naivní a pitomý. A taky příšerně nakreslený. Ale zároveň je to úsměvné. Taková nechtěná komedie.

Po povedené první knize sklouzává ta druhá pomalu, ale jistě k nepovedenému konci. Od postupného a zábavného poznávání nových kolegu se příběh překlopí do celoplanetární akce, do které jsou zapojení úplně všichni superhrdinové světa. Je to jedna velká, hromadná, dlouhá a nepřehledná bitva s pitomým koncem. Je to škoda, protože začátek byl skvělý.
Retro sešit má jenom pěknou kresbu. Bohům žel postrádá jakoukoliv logiku. Alespoň že má jen na pár stran.

Edwarda prostě miluju. Ta estetika ilustrací ze starých brakových románů nemá chybu. A umí zatraceně pobavit.

Má to šťávu, má to říz.

Drobné filozofické epizodky má snad každé náboženství, napadají mně příběhy konfuciánské či židovské anekdoty. Tady máme náhled raných křesťanů. Nejsou všechny úplná paráda, ale mnohé pobaví a vedou k zamyšlení.

Druhá polovina příběhu kvalitou značně odskočila od té první, podobnost s filmem se zcela rozchází a to je jenom dobře. Vražd přibývá a beznaděj se kupí, v tomhle příběhu je Batman nezvykle bezzubý. Kniha si udržuje napětí až do samotného finále, které je znepokojivé a zapamatování hodné. 90%

Vcelku zajímavý Batman. Po přečtení první knihy a shlédnutí Temného rytíře, který se knihou nepochybně inspiroval, musím uznat, že kniha tahá za o hodně kratší konec provazu. Jistěže nelze srovnávat komiks s filmem, přesto si troufám tvrdit, že Nolanova verze je úplně jiný level. Možná jsem měl jen přehnaná očekávání. Je možné že kdybych předtím neviděl film, vnímal bych to celé jinak. 80%

„Když se nad tím zamyslím, tak se ani nedá říct, že by byli krutí.“ Na môj vkus sa tu (na rozdiel od tajomnej jednotky) príliš vysvetľovalo. Miestami to pripomínalo skôr prírodopisný film o Cthulhu, Shoggothoch atď. Prvá polovica, v ktorej postavy stáli proti tajuplným entitám, som sa cítil byť viac znepokojený, než tu, kde už sa šlo naozaj dá sa povedať na doraz. Ku koncu už toho tak nejak veľa. I tak sa ale bez debaty bavíme o vynikajúcej mange a akiste jednom z najlepších hororových komiksov, aký u nás v r. 2023 vyšiel (nie, že by ich bola tona...). Silne a autenticky na mňa zapôsobili najmä monumentálne dvojstrany s úchvatnými prírodnými scenériami. Akonáhle do toho Tanabe zakomponoval vesmírne hrôzy, paradoxne už to nebolo úplne ono. Každopádne fakt skvelá, intenzívna vec. Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-v-horach-silenstvi-h-p-lovecrafta-2-manga

Tentokrát až příliš jednoduchá akční space opera. Z dobře promyšleného dobrodružství autor vybruslil velkolepým galimatyášem, ve kterém se (spoiler alert!) všichni padouši navzájem vystřílejí a intriky největšího záporáka jsou smeteny jedním rychle rostoucím stromem. Finále odyssey mladičké naivní Mony a ostříleného veterána Kashe se sice nese v duchu spousty vysvětlování jak, co a s čím vlastně souvisí v rámci předchozího děje, ale spíš než překvapení přináší zápletka pocit zklamání z nedotažených ambicí.
Chuť vylepší alespoň hned následující příběh, který funguje maličko samostatně a dává sérii vizi možných pokračování, jež se mohou táhnout do nekonečna a ještě dál. Tady se tvůrci vrací k osvědčenému žánru vesmírné kovbojky a docela se nepářou s tím, komu to natřou a jak moc to bude bolet. Jestli tímhle tempem budou pokračovat i nadále, je otázkou, jak rychle posádka UCC Dolores projde celkovou obměnou, včetně hlavní hrdinky. Jen to zatím příliš nikam nesměřuje, což není úplně dobře.

Perfektné! Tu jednoducho nie je o čom. Jedná sa totiž o veľmi zábavné a nápadité príbehy s kvalitnou kresbou/maľbou. Batman tu súperí so sudcom Dreddom, dávajú si navzájom poriadne päsťami do držky, hláškujú a likvidujú zločincov. Scenáre sú od takých komiksových legiend ako sú Alan Grant alebo John Wagner a ani na chvíľu som sa pri nich nenudil. Návrat do začiatkov nakladateľstva Crew a ich kultového magazínu plný nostalgie a drzej zábavy. =►Celá recenzia◄=

Tak tohle mě emocionálně dostalo a donutilo mě si ihned knihu přečíst znovu, což se mi u komiksů poslední dobou již nestává. Čtivé, má to spád, je to chytré a přitom né nesmyslně filozofické, aby mi to zaplevelilo mozkovnu otázkami typu smysl života atd,( podobné komiksy zabalené v hezkém hovnu už nedávám). Navíc už tak výbornou atmosféru podtrhuje parádní kresba a skvělé barvy. Za mě zatím nejlepší věc od Mighty Boy a to musím říct, že i Kaplan a Dopis byli super.
Jinak zpracování komiksu a to nechci tady Mighty Boy nějak přehnaně adorovat je parádní a sběratelky jsou pěkné, vkusné, ( žádný bizáry typu leporelo města a podobné nesmysly), navíc za super cenu. K bonusům bych chtěl dodat, takhle si je představuji. Mnoho obálek, rozhovory, skici, žádná vata typu 10 dvoustran co vyšlo a co vyjde.
Suma sumárum přeji Mighty Boy aby se jim dařilo a dál vydávali, protože po dlouhé době mám radost ze čtení, což jsem si asi ani nechtěl přiznat a bez nich, už není mnoho věcí, které bych od zbylých nakladatelství četl.

Slabšie ako prvý diel a to po všetkých stránkach. Stále je to príbehom svieže, ale takmer úplná absencia Jokera komiksu vôbec nepomáha. Miesto neho je tu viacero neznámych postáv, ktoré tu majú výrazne väčší priestor a nie sú veľmi zaujímavé. Nie je to však zlé a snáď príde James Tynion IV v treťom diely s lepším scenárom. =►Celá recenzia◄=

Četl jsem už v originále. Nejvíce se mi líbí, jak je tu použita skutečná podoba Seana Astina, jak vypadal jako kluk.

Správa o tom, že v ČR v r. 2023 po cca 4-ročnej prestávke znova začal vychádzať Káčer Donald, prišla rovnako nečakane, ako keď mŕtvu kačku obaríte žeravou vodou, aby ste ju ľahšie ošklbali na nedeľný obed. Vynaložil som nemalé úsilie, aby som sa dostal k prvému číslu. Nelichotivý, napätý a v neposlednom rade značne napínavý (a azda i nepríjemný) vývoj situácie som pozorne sledoval na comicsdb.cz. Mnohí tunajší užívatelia si pri komplikovanom zháňaní komiksu doživotne zničili nielen fyzické, ale i duševné zdravie. Poznám chlapíka, ktorý pozná chlapíka a s tým chlapíkom sa rozviedla žena po tom, čo namiesto oslavy výročia ich 10-ročného manželstva behal po meste a zháňal Káčera Donalda namiesto kytice a belgických praliniek. Naozaj to nie je žiadna sranda, obehať veľké mestá, všetky stánky, trafiky, pouličných kolportérov a novinové oddelenia v obchodných reťazcoch. V polovici nechápu, o čo vám ide, v druhej polovici netušia, čo to je a v dvoch stánkoch to mali, ale včera predali posledný kus. Šľak aby to trafil! Ja som si to objednal a spätne mi prišli prvé čísla, ktoré som nebol schopný fyzicky v stánkoch zohnať. Chvíľu som premýšľal, či to za to vôbec stojí. Káčer Donald predsa vychádzal do r. 2018 a skončil práve pre nízke predaje. Ale obnovenému Káčerovi Donaldovi sa napriek tomu podarilo vytvoriť auru niečoho, čo správny fanúšik proste MUSÍ mať. Stálo to za to? No... ťažko povedať. Ale určite budem hovoriť za mnohých, keď vyhlásim, že šlo o principiálnu záležitosť, keďže veľa z nás vyrastalo v 90. rokoch a vtedy nám rodičia kupovali tony komiksov. Samozrejme vrátane Mickeyho Mousea, Duck Tales, Donalda Ducka... a Káčera Donalda. Čiže, hoc po štyridsiatke, som zostal temer až dojatý, keď som zo schránky vytiahol prvé číslo. Na pár sekúnd ma to vrátilo do (dávno strateného) detstva. Dokonca obsahovalo hračku, konkrétne umelohmotnú „odpornú háveď“ (teda malé muchy, stonožky, či pavúkov z plastu, ale vyzerajú pomerne presvedčivo). Práve na prílohe vidno, ako sme zostarli. Keď sme si disneyovský komiks rozbalili v 90. rokoch, okamžite sme sa vrhli na hračku. A nielenže sme sa ju nebáli použiť, ale sme ju veru aj použili. Samolepky sme lepili na rôzne časti bytu, čo netešilo rodičov, ani starších súrodencov (fosforeskujúci pavúk!), s blbosťami sme sa hrali vonku, kúpali sa s nimi, zaspávali sme s nimi. Teraz? Teraz som rozmýšľal, že „háveď“ nechám pekne zabalenú v originálnom obale. Ale napokon som ju samozrejme rozbalil a systematicky a mimoriadne zákerne umiestnil v rôznych častiach bytu, aby som vyľakal manželku. Vo veku 41 rokov som sa pri tom síce cítil trochu čudne, ba až úchylne, ale musel som to urobiť. Dobrou správou je, že sa naozaj vyľakala. Zlou, že kým niektoré kusy objavila, zabudol som, že som ich tam dal a vyľakal som sám seba, keď som po čase natrafil napr. na stonožku, čo teda akiste mi dáte za pravdu, pri všetkej úcte k fascinujúcej matke prírode, stonožka je fakt hororové zviera. Cena je aká je. 5 eur za 52-stranový časák nie je málo. Dvojnásobne ak uvážime, že Modrá CREW stojí okolo 10 a to je komiksová európska špička. Ale OK, disneyovská prirážka, beriem. Nemilo ma zaskočilo, že číslo obsahuje viac komiksov a menej hádaniek, tipov, rébusov, rád, hlavolamov, vtipov atď. Ako komiksového fanúšika by ma to prirodzene malo nadchnúť, ale k podobným časopisom patria aj hovadinky podobného charakteru. Čo sa samotných komiksov týka, super je, že na začiatku každého sú uvedení autori, o čom sme v 90. rokoch mohli fakt len snívať. Škoda, že nie je uvedený aj rok, kedy bol ten-ktorý komiks publikovaný prvý raz, ale to už by som asi chcel priveľa. O tom, že nový Káčer Donald nie je len nejaká spotrebiteľská blbosť pre decká (ehm), vypovedá fakt, že obsahuje komiksy od uznávaných disneyovských tvorcov, ako sú Daan Jippes, Fín Kari Korhonen, alebo legenda legiend Carl Barks, ktorých dôležitosť pre káčerovské anály (hm) určite netreba zdôrazňovať. Druhou stranou mince je, že farby mi pripadali nejaké, nuž, vyšklbané a slabé, ako štyri razy vylúhovaný čaj. Komiks vôbec nevoňal, papier lacný a miestami som nevedel, či je niečo rafinovaný vtip, alebo to len bolo prekladateľovi ukradnuté (na obálke sú podľa mňa klasické dáždniky, ale píše sa o slnečníkoch). Napriek tomu za mňa spokojnosť a nostalgické 4*. Lež hovorím na rovinu: na podobný druh melanchólie sa bude môcť spoliehať ešte povedzme č. 2 a následne začnem byť drsnejší. Pre istotu idem dať variť vodu.

„V některých soubojích víte, že prohrajete, už od prvního úderu. A tohle z vás děla boxera.“ Tak toto bol teda komiks! Pán komiks. 300-stranové si dávam na raňajky, ale Dopis 44 predstavoval enormnú tonáž aj pre mňa. 872 strán, tvrdá väzba a váha temer 3 kilá (!), tu už sa končí sranda. Toto ak vám padne na zem a bývate na štvrtom, prebúra sa to stropom k susedom na prízemí a ak nemáte dobrú poistku, ste v prdelke. Zápletka scenáristu Charlesa Soulea (Star Wars, Deadpool) môže evokovať staršie filmy, knihy, komiksy a seriály. Sfleku mi samozrejme napadol geniálny Sunshine Dannyho Boylea, kde astronauti tiež nemali problém položiť svoj život, ak iní členovia boli pre úspešné dokončenie misie dôležitejší. Alebo Prvý kontakt s Jeremym Rennerom, aj keď ten v skutočnosti vznikol až PO Dopise 44... Ten si našťastie napokon ide svojou vlastnou cestou a ostatne už Hitchcock tvrdil, že radšej s klišé začať, než pri ňom skončiť. Dve dejové linky, ktoré sa v Dopise 44 striedajú, spolu akoby neveľmi súviseli. Asi nebudem jediný, komu spočiatku nesadla trochu nudná rovina s prezidentom. Nebol som si istý, kam tým scenárista mieri a či to tu nie je len preto, aby to malo o 489 strán viac. Postupne ale všetko dostalo vnútornú štruktúru a nakoniec sa pozemská linka ukázala byť paradoxne ešte o kúsok dôležitejšou, než samotné vesmírne peripetie. Ono je to vlastne veľmi smutný komiks v súlade s textom IMT Smile „ľudia nie sú zlí, len ľudstvo je príšerné“. Nakreslené je to Albertom Jiménezom Alburquerqueom (Amazing Spider-Man, Venom) povedal by som pekne a zaliečavo, ale čakal som niečo iné, nechcem povedať náročnejšie. Každopádne by som si určite rád pozrel, ako by to poňali iní ilustrátori, štýl pána-so-strašne-komplikovaným-priezviskom-ktoré-sem-už-nebudem-druhý-raz-písať mi až tak nesadol. Okrem kresby (ktorá ale pravdaže nie je strašná, ale proste som čakal viac) by som skritizoval ešte rozprávkový koniec, prehnanú dĺžku (ku koncu už to ozaj bol „nekonečný príbeh“ a to sa ešte scenárista podľa mňa úplne zbytočne vrátil v čase; ak tam chcel mať to, čo dal na konci, tak OK, ale mal to premiestniť normálne na úvod, nevidím dôvod pre takúto chronologickú roztrieštenosť, deju to nič navyše nedalo). Ale vo všeobecnosti dole klobúk, Mighty Boys.

Na tento komiks jsem se moc těšil. Mám rád svět Strážců a popravdě jsem si užil sérii Před Strážci i Hodiny posledního soudu. Takže, když jsem zjistil, že výborný scénárista Tom King se vydá do tohoto světa a bude vyprávět příběh, kde je hlavní postava Rorschach, tak jsem byl dost zvědavý. Dával jsem si se čtením na čas. Prostě jsem čekal na tu správnou atmosféru, protože jsem si chtěl komiks užít a vychutnat si ho, tak jak si zaslouží. Včera jsem ho dočetl a stále nad tím příběhem musím přemýšlet. Jde o to, že jsem měl nějaké očekávání a King mi dal něco úplně jiného. Něco co jsem vůbec nečekal, a nebyl jsem na to připravený. V první řadě napíšu, že je to velmi kvalitně napsaný komiks, který je opravdu dospělý, nečte se snadno a vyžaduje od čtenáře trpělivost a pozornost. Rozhodně to není žádné odpočinkové čtení. King zde využívá všechny možné scénáristické postupy, takže je potřeba se soustředit , aby vám neutekl nějaký detail nebo jste se neztratili v dané myšlence. Není to lehké čtení a King nemá potřebu to čtenáři usnadňovat. Jako detektivka, temný politický thriller to funguje moc dobře. Má to tu správnou atmosféru, napětí, dobré zvraty a další věci. Bohužel i tak se zde našlo něco, co mi nesedlo. Osobně jsem měl trochu problém s tím jak to všechno do sebe zapadlo. Přišlo mi to lehce náhodné, ale na druhou stranu to patřilo k příběhu. Takový absurdní vtip, který by vám řekl Komediant. A jak jsem psal na začátku, stále si lámu hlavu, a přemýšlím, co si mám ve výsledku o komiksu myslet. Jestli to celé mělo hlubší smysl, nebo ta pointa je opravdu taková jaká je. Asi si to jednou budu muset přečíst znovu a teď, když znám konec, tak třeba uvidím i něco jiného, co mi zatím bylo skryto nebo mi to uniká. Tak jako tak, určitě doporučuji, jelikož jde o moc dobrý komiks, který má zajímavý příběh, nádhernou kresbu a pěkné barvy.

Po dávkách zklamání z této série, která už mě tolik nebrala, přichází díl se třemi velmi vyvedenými povídkami s prima atmosférou i nápady. Yes.

Celkový dojem: 90%

akce i děj se oproti začátku zpomalují, ke konci dojdeme k dalšímu velkému vodítku o fungování světa Toma Taylora. A jako krásný bonus se na konci vrací králíček (mám takový pocit, že se z něj inspiroval Young u pohádkova)

první komentář jsem psal před oěti lety a můj náhled se dost změnil.... (faster 2018: Po tom co Tommy pozvedne hůlku a vyřkne zaklínadlo jsem se nesnášel za to že jsem si půjčil takovou píčovinu. Na silu dočtená knížka, ale už to nikdy v životě nechcu vidět ani o tom slyšet. Nikdy. A nezachránil to ani nápad s tim sešitem kde sami určujete průběh děje) děje se tu spousta věcí, ale i přes to mě to nedostalo jako první dvě knížky ale pořád hodně dobré

Nejsilnější část z dějových linek je o tom jak příběhy působí na děti. O chlup lepší jak první díl.

Super nápad, super zpracování, vtáhne vás to do děje a nepustí.

Už Cyberpunk 2077: Trauma Team sa mi veľmi páčil, ale Cyberpunk 2077: Máš moje slovo je ešte o úroveň lepšie!!! Niet sa však čomu čudovať, veď to napísal Bartosz Sztybor, autor dvoch najlepších komiksových Zaklínačov (Blednoucí vzpomínky a Balada o dvou vlcích). Scenár je zaujímavo svieži a perfektne k tomu sadne aj štýlová kresba s peknými pestrými farbami. Príbeh o starej žene, ktorá sa chce pomstiť gangstrom za smrť svojej dcéry, no kto by to bol povedal, že to bude takáto pecka. Odporúčam fanúšikom hry, ale rozhodne aj tým, čo hľadajú celkovo kvalitný komiks. =►Celá recenzia◄=

Prvý diel zaujal veľmi a svojou kvalitou ma nemálo prekvapil. Mal skvelé nápady, dobré tempo a naozaj som sa pri ňom veľmi bavil. Druhý diel temnej detektívnej manga série sa dosť podobá svojim štýlom na hororovú sériu Saw. Kvalitný thriller je to aj naďalej, len druhý diel neprináša zasa do príbehu až tak veľa podstatného. Jasné, je tu jedno zásadné zistenie, ale v druhej polke sa príbeh odohráva takmer výlučne len v jednej miestnosti, čo ma kus zarazilo. Najbližšie nás však už čaká finále tejto krátkej série a som veľmi zvedavý, ako to celé autor ukončí. =►Celá recenzia◄=

Tahle kniha by ještě nejspíš ležela nerozbalená v jednom z knižních komínků u zdi, kdyby jeden z autorů, kreslíř Barry Kitson, nebyl hostem na vídeňském Comics-Conu. A protože oba díly JLA: Rok jedna jsou to jediné, co od něj mám, bylo jasné, že je musím rozbalit a přečíst. Zpočátku se mi příběh zdál naivní a jednoduchý. Možná to bylo proto, že autoři na začátku se samotným vznikem ligy vzdali hold původnímu vzniku z roku 1962 (ten je jako retro komiks na konci knihy). Potom ale příběh začal nabírat na komplexnosti a já jsem si ho náramně užil. V příběhu mají prostor nejen civilní životy jednotlivých členů ligy, ale nechybí ani reakce okolí na vznik ligy. Příběh totiž nezapomíná ani na ostatní existující týmy superhrdinů a my můžeme vidět jejich reakci na vznik ligy. S jedním z těchto týmu, s Doom Patrol, si dá dokonce JLA na konci této knihy týmovku a je to parádní. Nechybí ani rozpory mezi jednotlivými superhrdiny a rozčarování z toho, že i superhrdinové jsou většinou pořád jenom lidmi s jejich chybami. Určitě bych to nenazýval dekonstrukcí žánru, ale je to osvěžující.

Co se týká kresby, tak jsem možná ovlivněný tím, že jsem se s Barrym Kitsonem setkal, ale jsem s kresbou velmi spokojený. Je to velmi pěkný superhrdinský mainstream.