Tohle bylo docela vtipný. Rozhodně se mi tato série líbí víc, než všechny komiksy s Deadpoolem, co jsem četl. Ale musím říct, že se mi moc nesedí ten random humor, kdy prostě lobo jen kleje nebo mlátí lidi. Víc jsem se nasmál při víc meta vtipech na tvůrce, postavy z vesmíru DC a nebo ze slovních hříček. Zároveň místy bolel překlad do češtiny, ale musím říct, že narážka na Dádu Patrasovou mě fakt dostala. Solidní Lobo, jediné, co moc dobře nezestárlo ojedinělý sexismus, jinak to bylo docela vtipné.
Na Sláinea Rohatého boha som sa veľmi tešil. Očakávania boli obrovské. 3 veci ma presviedčali, že to bude zážitok: variácia na Conana, európsky komiks a Pat Mills, ktorý stvoril môjho obľúbeného Sudcu Dredda, ktorý ma veľmi bavil. Nuž... výsledok ako vidíte podľa hodnotenia je sklamanie. Áno, kresba je častokrát veľmi pekná, lebo jednak to je maľba a krvavé (aj iné) detaily sú veľmi pekne spracované, ale čo stálo za starú bačkoru bol scenár. Bolo to uspávajúce, nudné a zo zbytočne veľa vysvetľujúceho textu, ale tak nezáživné, že ma to to totálne zabilo. Preto dávam dve hviezdičky. Len za kresbu. Inak som dosť prekvapený, lebo ako som vyššie písal Pat Mills ma veľmi bavil svojím Sudcom Dreddom a 2000 Crew, keď som čítal, tak ma to veľmi bavilo. O to viac ma to mrzí, že Crewáci to vydali ako prvý zväzok edície Velké europské komiksy, na čo som sa veľmi tešil. Žiaľ, tu som šliapol vedľa. Verím, že svojich fanúšikov si to nájde, najmä tých, ktorí na tom vyrastali, ale ja to nebudem. Neodporúčam.
Veľmi fajn jednohubka. Ústredná obluda mohla byť nakreslená menej béčkarsky (pokojne by som ju byť na ilustrátorovom mieste z 80% ukryl do temnoty, ako to kedysi urobil Scott s Votrelcom) a nedá sa povedať, že by sa ľudské postavy niesli v excelentnom znamení psychologickej drobnokresby. Ale inak som si to užil a bavil sa. Dobrá, drsná, temná, krvavá oddychovka o mojej obľúbenej gréckej mytologickej tragickej bytosti. Pochváliť musím i kresbu Lukasa Ketnera. Temné zákutia podzemného gigantického labyrintu majú veľa do seba a mohli by osloviť dokonca i hororového fanúšika. V Lukasovom poňatí je to desivé, odpudivé a mrazivé miesto, ktoré je tu sakra dlho a za ten čas sa premenilo na samostatný dýchajúci organizmus, v ktorého hlodaných, nehostinných a nevrlých útrobách sa pohybuje pár nešťastných smrteľníkov s trápnymi mečmi. Potešia tiež hnusné, čvachtavé likvidačky. Ale hej, ľudské postavy sú fakt na draka. Býka, ehm. Scenár nie je veľdielo, ale obsahuje pár fakt dobrých momentov (Minotaur je tu v podstate mimozemšťan, ktorý padne z neba do sveta ľudí). Za mňa spokojnosť.
Měl jsem obavu, že to celé bude spíš pro děti, protože obálka mi přijde jak z edice Můj první komiks. Nejtemnější hrdina DC vs. Největší neřízená střela Marvelu, to by si zasloužilo mnohem víc badass cover. Ale ne nadarmo se říká „Nesuď knihu podle obalu“:))
Na zde obsažených 12 povídkách, v nichž se proplétají dvě nejslavnější komiksová universa, dělali tvůrci jako Greg Capullo, Adam Kubert, Frank Miller, Grant Morrison, Al Ewing, James Tynion IV, Scott Snyder či Tom Taylor. Batman s Deadpoolem dostávají ve svých 2 příbězích nejvíc prostoru, ale dojde i na jiná zajímavá setkání. Ke každému z nich mám jedno NEJ.
Batman a Deadpool 1: Nejklasičtější
Úvodní story má kresbu i zápletku na úrovni, které by slušela klidně samostatná kniha. Kartami tu zamíchá Joker, skvěle fungující jako most mezi ponurostí Batmana a Deadpoolovým klaunovstvím.
Wonder Women a Captain America: Nejserióznější
Co taky jiného čekat od dvou superslušňáků? Dávka patosu se ale dá unést a děj navíc solidně rozsvítí přítomnost samotného Führera!:))
Krypto a Jeff: Nejroztomilejší
Příběh, po kterém si vaše děti budou přát domů žraloka, tak se na to připravte a sežeňte si kontakt na Karlose Vemolu, ať víte, co dělat:)) Aneb jak se pejsek Krypto skamarádí s roztomilým malým žralůčkem Jeffem. Jestli u nás Jeff někdy dostane sólo komiks, potřebuju ho získat na překlad!:))
Green Arrow a Daredevil: Nejhezčí
Setkání v Hell’s Kitchen, kde titulní hrdinové neplánovaně spojí síly v bitce proti spoustě ninjů. Scénář napsal známý filmař Kevin Smith, kresbu obstaral Adam Kubert a je to nádhera. Tu řežbu zachytil na omezeném prostoru mistrně, vměstnal tam i jednu epickou dvoustranu.
Green Lantern a Rocket Raccoon: Nejvtipnější
V rámci výměnného pobytu mezi Strážci vesmíru (neplést s Power Rangers, proto bych tyhle malé modré mudrce překládal spíše jako Vesmírné strážce) a Strážci Galaxie si mýval Rocket a Hal Jordan prohodí pozice. Inu, ukáže se, že to nebyl úplně nejlepší nápad... Hlavně Rocket je tu skvělý a v DC universe chce pro sebe urvat, co se dá:))
Navrátivší se Temný rytíř a Starej dobrej Logan: Nejosobitější
Frank Miller si může dělat, co chce a taky tak činí:)) Jeho ztvárnění rvačky Batman vs. Wolverine by se dalo označit i slovem „Nejošklivější“ a dovedl bych si představit, že ho mistr nakreslil někde při pauze na oběd:)) Ale to by samozřejmě bylo neuctivé, takže zůstaňme u té osobitosti. Miller každopádně umí vždy vybočit z řady a je to fajn.
Logo (napůl Lobo, napůl Logan): Nejlobovštější
Jaký by byl Wolverine v kůži Loba? To se tu na 3 stránkách příliš nedozvíme, ale i tak je to minimálně vizuálně hodně zajímavý pohled. Teď by to chtělo crossover s tímhle Wolverinem a skutečným Lobem.
Batman a Deadpool 2: Nejbizarnější
Tady si to dva superhrdinské vesmíry rozdají doslovněji, než by asi kdokoliv čekal:)) Bizár, ale zábavný, navíc se dočkáme několika cool marvelovských variant Batmana.
Constantine a Doctor Strange: Nejmagičtější
Aneb setkání dvou mocných čarodějů. Objeví se i další DC/Marvel postavy a chudák Constantine zažije trip, po kterým ho bude bolet hlava víc než z kalby v jeho rodném Liverpoolu!
Nightwing a X-23: Nejemotivnější
Syn Batmana a dcera Wolverinea se při společné akci zamýšlejí nad odkazem svých otců. Poslední panel je až trochu dojemný!:)
Harley Quinn a Hulk: Nejbláznivější
Správně bych měl napsat Harley Quinn, Hulk a hot dogy. Spoustu hot dogů. Agresivních hot dogů. Hodně, hodně agresivních hot dogů:))
Ms. Marvel a Static: Nejteenagerovitější
Řeší se tu nepochopení od rodičů, přátelství, chatování, souboj s obřím monstrem, zkrátka béžné teen trable:))
V rámci bonusů je kniha nadupaná alternativními obálkami, které jsou nesmírně povedené. Což platí pro celý tenhle komiks. Je to pestré, zároveň to dohromady ladí a vůbec by mi nevadilo dát si crossover DC a Marvelu i ve vážnějším podání.
Hodnocení vidím někde mezi 4–5 hvězdami. Pokud jsou samotné příběhy za 4, tak mimořádná nálož extra obálek a výjimečnost tohoto eventu mi stačí i na tu 5.
Komiks se pod určitým úhlem na slunci zajímavě leskne. Je poměrně zajímavě až nehezky nakreslen a přes složitost tématu je odvyprávěn krásně naivně, krátce a až triviálně, takže jsem ho schopný celkem usledovat a něco se dozvědět.
Já jsem nekritický obdivovatel filmů Píseň moře, Brendan a tajemství Kellsu i Vlkochodci, takže pokud se na něčem z toho autorka podílela a zároveň vidíme snahy o podobné "vibes", jsem jedno natěšené oko... a dostávám matriarchát jak se patří! A to plný kouzelné severské (keltské?) atmosféry.
Veľmi pekná rozprávka miešajúca sa so silným fantasy príbehom, kde vystupujú úžasné postavy, ktoré ma uhranuli. Či už to bol Mínotaurus, žabiaci, víly, bohovia a hlavne úžasná bohyňa a samozrejme ústredný skřet Rikt a jeho verná vlčica Smraďoška. Krásne. A samozrejme babička v močiari. A samotná zápletka s potetovaným chlapom, ktorý Riktovi zabil rodičov, je veľmi silná, lebo koniec je veľmi zaujímavý, hoci zrýchlený. A práve preto nedávam plný počet, lebo celé mi to prišlo veľmi z rýchlika, vrátane toho konca. Ale príbeh bol krásny, úžasná rozprávka, ktorú odporučím malým aj veľkým.
Trochu něco dost jiného než jsem čekal. Chvíli mi trvalo než jsem se naladil na tu správnou politickou notu celé knihy, ale nakonec jsem si to vcelku užil. Je to hodně cynické a bez pozlátka to ukazuje mechanismus moci i její podrobení se. Ennis i Grant tu mají jen malé štěky nebo spoluautorství. Většina obsahu leží na bedrech Johna Wagnera. Ale o to víc ty příběhy působí konzistentně. Celé se to točí kolem toho, že občané Mega City chtějí referendum, které má připravit soudce o svrchovanou moc. Ti si jí ale nechtějí nechat vzít. Rozhodně zajímavá kniha a poučné čtení i pro lidi co Dredda normálně moc nečtou. Možná spíš právě pro ně. Titulní příběh je rozhodně ten nejlepší.
Člověk by trochu čekal příběh o zneužívající patriarchální autoritě, jež si svou frustraci či pudy vybíjí na bezbranných mladých dívkách, nicméně psal se tehdy rok 2011 a doba řešila možná trochu jiné trendy. A tak sledujeme sice příběh autority, kterou provází pověst tyrana a pod kterou by se nerozklepala nejen dívenka, snowflake teenager, či třeba já (pokud bych dělal balet), ale zkrátka leckdo... na druhou stranu význam sdělení je trochu jinde. V některých kruzích kontroverzní francouzský tvůrce (viz zde) zkrátka buduje pomalý obraz a atmosféru z prostředí tanečního (uměleckého) života. Črtá osudovou linii, na které bylo třeba udělat řadu školních, vztahových i kariérních rozhodnutí, o něčem pak rozhodla náhoda a těkající vůle. Komiks tak zachycuje to podstatné, zároveň kdesi mimo mizanscénu tušíme onu každodenní pěnu dní... má to pěkné vyznění a celé bych to přirovnal k sledování nějakého příjemného artového filmu.
Poznámka na závěr: i mě anglicky kdysi naučila nejlépe přeučená přísná ruštinářka, které se přezdívalo "esesačka". Na němčinu jsme zase měli tuze hodnou, milou a sympatickou paní, a proto německy dnes takřka neumím.
Vizuálně to hodně připomíná Warcraft, vlastně i příběh. Celé to je strašný galimatyáš ale i tak se jedná o dost zábavní komiks, vlastně fajn jednohubka která by nemusela pokračovat.
Hned na začátek si dovolím velmi kacířskou myšlenku. V komiksu nejvíce prostoru mají dva příběhy, kde jsou hlavními hrdiny Temný rytíř a ukecaný žoldák. Oba příběhy jsou fajn, ale čistě z mého pohledu patří k tomu horšímu, co tento komiks nabízí. První příběh si vzal na starost scénárista Zeb Wells, který se snaží, aby to bylo cool, aby to bylo vtipné, a krásně vynikly rozdílné povahy obou hrdinů. Docela dobře funguje zapojení Jokera do příběhu. Je to zábavné, svižné a umí to pobavit, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že je to taková sázka na jistotu, která nikoho neurazí. Škoda.
Druhý příběh si vzal na starost velký komiksový veterán Grant Morrison a to teprve byla jízda. Morrison je neskutečně talentovaný scénárista, který je svůj. Osobně to s ním mám, jako na houpačce. Někdy se královsky bavím, a někdy hodně trpím. Tady jsem byl tak nějak mezi. Výborné nápady, zajímavé pojetí, ale taky to celé bylo hodně meta a dost přepálené. Pokud nemáte načtené stovky ba tisíce komiksů, tak se možná nebudete chytat. V tomto příběhu se boří všechny vypravěčské stěny. Věřím, že někomu to sedne a moc si to užije. Já se bavil, ale také jsem dost kroutil hlavou.
Zbytek komiksu vyplnilo deset menších příběhů. A tady jsem byl dost spokojený. Některé jsou takové jednohubky – Logo, či Starouš Logan vs Batman z Návratu Temného rytíře. Jiné umí vykouzlit úsměv na rtech – Krypto a Jeff nebo Ms. Marvel a Static. A pak jsou tu opravdu moc dobré věci jako setkání dvou čarodějů, Wonder Woman a Captain America, případně mýval Rocket, který se přidá ke sboru Green Lanternům. Byl jsem překvapený, že Spider-Man a Superman nemají žádný příběh a skoro se neobjeví.
Na tomto komiksu a celém crossoveru pracovalo přes tři desítky umělců a je radost sledovat jejich práci a různé stylizace. Někdy to je nádherný a čistý mainstream, který reprezentuje první ligu – Greg Capullo a Dan Mora. Jindy je to krásně hravé – Amanda Connerová, Gurihiru či Dike Ruan. A jindy je třeba krásná pocta – Frank Miller. Každá kresba, stylizace a barvy májí své opodstatnění a hodí se k danému příběhu. Někdy si umělci více hrají, jindy snaží svou stylizací vystihnout dané hrdiny a jejich charakterizaci.
Osobně mi velkou radost udělala sekce alternativních obálek. Tady se jednotlivý umělci výborně vyřádili. Máme tu přes čtyřicet obálek!!! A minimálně přes dvacet bych si z fleku vytiskl a udělal si z nich plakát na zeď. Některé jsou opravdu nádherné a krásně kreativní. Radost na ně koukat.
Tento komiks se mi těžko hodnotí. Některé příběhy jsou slabší nebo se u nich dostavil pocit zklamaní – oba příběhy s Batmanem a Deadpoolem, jiné lehce nadprůměrné – Logo, Harley Quinn a Hulk, a pak tu jsou velké pecky, které mě udělaly velkou radost – Wonder Woman a Captain America, Daredevil a Green Arrow, Jeff a Krypto, mýval Rocket a Green Lanternové, Nightwing a X23 nebo Constantine a Doctor Strange (ten je scénáristicky výborně vymyšlený, co se týče rozvržení panelů). Pokud máte rádi komiksy od DC a Marvelu, tak bude spokojený, ale osobně doporučuji krotit očekávání, jelikož jde o jednohubky. Čekal jsem trochu více, nicméně zklamaný rozhodně nejsem.
Šestiprsťák/Ruka je ťažko uchopiteľné sci-fi, ktoré sa mi dostalo pod kožu, najmä druhá polovica bola perfektná, ktorá sa preklopila predsa na tú sci-fi strunu, na rozdiel od prvej, kde to bola kvalitná detektívka. No a ten záver bol fakt úžasný. To som zíral. Ten nápad rozprávať polovicu príbehu z pohľadu detektíva a polovicu z pohľadu vraha je skvelý, neotrelý a výnimočný. Hoci nedávam plné hodnotenie vzhľadom na tu spomínané vykrádanie Blade Runnera, Minority Report a samozrejme Matrixu, aj tak som si túto jazdu užil a môžem ju odporučiť každému. Kresba sa mi páčila hlavne u Šestiprsťáka, tá u Ruky mi prišla neprehľadnejšia a častokrát som nevedel kto je na obrázku. Aj preto dávam 4 hviezdičky. Ale scenáre boli oba výborné a na záver ostalo dosť veľa otázok nezodpovedaných, ale to nevadí, o tom dobré príbehy sú. Som veľmi rád, že vďaka pánovi Štěpánkovi a Mighty Boys sa k nám dostanú aj takéto dospelé príbehy, ktoré by som inak nemal šancu čítať. A to spracovanie nemá chybu. Prebal zberateľskej verzie, tvrdá väzba, samotná obálka, lacetka a voňavý papier. Moje srdce komiksového fanúšika poskočilo :-) Odporúčam.
Ajaj. Tu som sa trocha prerátal, pretože som nevedel, že to je 6+. Ale zas je pravdou, že by som si komiks kúpil zrejme aj keby som to vedel, pretože (zatiaľ) kupujem všetky disneyovky od CREW. Treba každopádne povedať, že toto je oproti Hrůzoparku – Děsuplnému dobrodružství (alebo káčerovke Syn slunce) naozaj oveľa detskejšie s veeeľmi občasným žmurknutím na dospelého čitateľa (svokra). Mierne ma zarazilo ambiciózne vydanie. Nevravím, že keď je to pre deti, musí to byť nízkorozpočtové, ale niektoré oveľa kvalitnejšie a dôležitejšie disneyovky (napr. Barksovi Pasti plné zlata) vyšli ako paperbacky... Obálka to predáva na jednotku s hviezdičkou, žiaľ v samotnom komikse kresba až takej vysokej úrovne nie je ani zďaleka. Pravdupovediac nie je bohviečo. Detská a jednoduchá, o nejakom vizuálnom skvoste a klenote každopádne nemôže byť ani reč. Scenár mi takisto pripadal detský a to si o sebe myslím, že hoc ročník 81, stále som vcelku infantilný, pretože trocha infantilnosti neškodí, ba naopak v tomto temnom svete je viac než žiadaná. Ale toto je ozaj béčkarský komiks pre malé deti so super obálkou. Na dvojku sa neteším, ale idem do nej.
Lobovi jsem dal druhou šanci a bylo to dobrý. Kresba je klasickej šílenej Bisley, příběh o něco horší, ale pochopil jsem, že toto je první Lobovo sólovka? Na to je to v pohodě komiks. Budu pokračovat, rozhodně se mi to líbí víc než Deadpool, Lobo má úchylnější humor. Každopádně překládat některé narážky do češtiny bylo docela nešťastné. Nu což, nesetkávám se s tím poprvé, už je mi to asi fuk.
Tohle se dost povedlo. Matička Rus ukazuje, jak krásně se umí Garth Ennis urvat ze řetězu, když dostane volnější ruku. Jasně četl jsem komiksy, kde se Ennis urval totálně ze řetězu, ale i tady to má své kouzlo. Hlavně skrze dialogy a údernou pointu. Dialogy jsou zde top, hlavně ty, které pronáší Nick Fury. Všechny pasáže s generály se mi moc líbili. Samotný Frank kosí jednoho Rusa za druhým a je to festival přepáleného násilí. Hodně jsem si užil narážky na Studenou válku, a celkovou nevraživost mezi USA a Ruskem. Za mě dost zábavný a povedený komiks.
Mělo to svoje mouchy, ale mám trochu dojem, že mi to sedne víc, než Kirkmanovo Walking Dead (píšu v budoucím čase, protože to mám teprve rozečtené). Fajn sci-fi, ke konci možná trochu natáhlé, ale jinak se mi líbilo, jak se děj v každé kapitole (hlavně v prvních 2/3) vrhnul vždycky někam úplně jinam, než jsem úplně čekal.
Svědectví alebo v slovenčine Odpor. Dielo, ktoré som proste musel mať. Pred necelými štyrmi rokmi som čítal knihu na dvakrát z knižnice a bolo to veľmi dobré čítanie. V tej dobe som ani netušil, že niekedy budem čítať komiksovú adaptáciu. No a výsledok? Som veľmi spokojný. Čítal som síce komiks tiež dlho, skoro tri týždne, jednak preto, že som si ho vychutnával a aj preto, že pred dvoma týždňami boli 40tky a pritom sa mi veru čítať nechcelo. Každopádne tento komiks bol jeden z najlepších komiksov aké som kedy v živote čítal. Fakt, bez srandy. Keďže som hlboko veriaci a Bibliu si čítam každý deň, tak som si úplne užil ten boj medzi dobrom a zlom, Bohom a temným mužom. Z Randalla Flagga išiel veľmi často strach, jeho stvárnenie bolo fakt hororové a z Matky Abagail išiel pokoj, dobrota a láska. Čo sa týka prvej časti príbehu, tak tá pandémia bola tak dobre vykreslená a popísaná a išla do takých hororových obrazov, že ich tak skoro nedostanem z hlavy. A som si samizrejme hneď spomenul na covid. Až nepríjemne postapokalyptické stvárnenie. A čo sa mi asi najviac páčilo na príbehu, ale za to môže hlavne King, keďže to bolo už v pôvodnom románe, sú neskutočne hlboko a psychologicky prepracované postavy. Bolo to proste niečo úžasné a ich kresba bola perfektná. V knihe, ako som kedysi v komentári písal, bola občas nuda, ale tu ani na sekundu. A práve preto sa mi komiks páči o trošku viac ako kniha. Či už po stranke skvele adaptovaného scenára, alebo úžasnej kresbe a farbám, si ma to celé získalo. Ďakujem pánovi Filipovi Štěpánkovi a celému týmu z Mighty Boys za skvelé, reprezentatívne vydanie a za to, že sa ku mne tento výborný príbeh dostal aj v komiksovej podobe. Odporúčam fakt každému.
Jsem spokojen, příběhy mohli být delší, hold každý nějak začíná navíc toho nebyl schopný ani Barks ve svých začátcích.
Rodí se nám tu něco výjimečného.
Minule som vyslovil obavu, či sériu dokončím. Dejovo sa vybrala smerom, ktorý ma bohvieako nebavil. Ale keď som sa dozvedel, že vyjdú už „len“ tri knihy, rozhodol som zariskovať a ísť do kompletizácie. Sedmička je... fajn. Menej operuje so širším univerzom (čo mi vyhovuje) a viac sa v nej Abe zúčastňuje nazvime to „samostatných“ misií, kde až tak nemusíte mať prehľad o tom, kto, s kým, prečo, začo, načo a v ktorom roku. No je pravda, že ma dej ktovieako nezaujímal. Nakreslené a nafarbené je to tradične „mignolaovsky“, tvorcovia si s tým dali prácu, čo vidno i na takých na prvý pohľad nedôležitých „blbostiach“, ako sú zavesené tenisky; na obuvi vidíme zub času, počasia.
Absolutně skvostný komiks, precizně a atmosféricky – jak jsme u Larceneta zvyklí – černobíle ztvárněný, s občasnými barevnými přílivovými vlnami "blastu". Spojení groteskního až karikaturního se závažným (odpovědnost, touha po svobodě, duševní zdraví) stvořilo geniální, půvabnou a dosti znepokojivou psychologickou detektivku.
Absolutně skvostný komiks, precizně a atmosféricky – jak jsme u Larceneta zvyklí – černobíle ztvárněný, s občasnými barevnými přílivovými vlnami "blastu". Spojení groteskního až karikaturního se závažným (odpovědnost, touha po svobodě, duševní zdraví) stvořilo geniální, půvabnou a dosti znepokojivou psychologickou detektivku.
Celkem obyčejný vlkodlačí námět zasazený do batmanovského světa, což je naopak poměrně originální. Solidně nakreslený temný příběh, ve kterém mi ovšem trochu dost vadilo vykreslení Johna Constantina. Jak říká hroubek pode mnou, je to "vocas", ale povětšinou kouřící vocas, který mi přišel vždy nadmíru sympatický. Zde byl však redukován na někoho, kdo nutně – pardon my French – potřebuje svůj vocas vykouřit, mám-li se držet nastavené terminologie. Nadržený frustrovaný a v tomto směru donekonečna hláškující Constantnine, je nesmírně trapný Constantine.
Tento díl se mi hodně líbil. A myslím, že vím proč má tahle Liga tak nízký hodnocení. Zejména tento díl nepůsobí jenom trošku pohádkově jako zbytek Hitchova runu, ale cítil jsem se, jako bych četl komiks od Granta Morrisona. Ne natolik geniální, zamotaný a megalomanský, ale premisa a linka Batmana a Supermana jsou jako něco, co bych nejspíš od Morrisona čekal v komiksu. Fakt solidní díl, ale jsem divnej, ale konečně mi to začlo připadat jako zajímavá týmovka. Konec trošku nepřehledný, ale zbytek se mi fakt líbil, samozřejmě Hitch trošku zapodváděl a většinu Ligy uklidil jinam, což mi ale protentokrát nevadilo. Komiks funguje dobře i jako návnada k Temným nocem a Hodinám posledního soudu.
Docela poevdený nápad, celá kniha feeluje jako epizoda Justice League Unlimited. Samozřejmě je to týmovka, takže to místy spadne do průměru, ale u této knihy jsem se narozdíl od první docela dobře bavil.
Po zdejších hodnoceních jsem to čekal horší, ale docela v pohodě komiks. Četl jsem najednou první tři díly a tento byl jednoznačně nejhorší z nich, prostě extrémně průměrný komiks, ve kterém se nic moc nestane. Nejzajímavější je řešení záležitosti kolem Supermana, ale tahle situace mi nepřijde naplno využitá, bojím se, že z toho nic velkého nebude a že Superman se místy nebude chovat jako Superman.
Podle první knihy to vypadalo, že Snyder půjde v absolutu svou cestou. Nakonec je ta cesta celkem svá, ale cíl je tradiční. Své postavy ve finále dostaneme. Jen trochu úplně jinak, než jsme zvyklí. Kniha je každopádně naprosto nekompromisní. Jestli Batman v té první byl ultimátní ranař, tak v téhle je nicotný trpaslík. Brutalita stíhá ještě větší brutalitu a finální vypořádání s Banem je fakt lahoda. Docela by mě zajímalo, jak by tohle hodnotili zastánci Comic Code Athority. Protože proměnit padoucha v hromadu masa a vysypat ho z korby náklaďáku do řeky, to je teda vážně síla. Každopádně jeden z nejzajímavějších Batmanů ever. Tohle si fakt přečtěte.
Hoc je štvrtá kniha približne rovnako hrubá, ako prvé tri, samotný komiks tvorí len cca 35% obsahu. V podstate je to iba komiksová poviedka (novela, nech nežeriem). Zvyšok sú obrázky eroticko-pornografického charakteru. Ak uvážime, že už trojka bola dejovo slabá a to málo komiksu, ktorý nájdeme v štvorke, je na tom obdobne (prvé dve knihy si ma získali tým, že mi pripadali ako votrelecké porno, trojka a štvorka sa vybrali iným dejovým smerom, i radikálnou zámenou výpravy), tak mi to nielenže nevadilo, ale som si nekomiksový obsah užil. Dokonca zaň pridávam jednu hviezdu, lebo bez neho by to bol ozaj slabý, hoc samozrejme skvele nakreslený, komiks (už i samotná Druuna bola nudná, nevraviac o ostatných postavách + ako keby nulový dej, s ktorým v ostrom rozkole je paradoxne nehorázna ukecanosť, ktorá ale za mňa bola prázdna).
Tohle mi sedlo o dost více, než předchozí díl. Je hodně znát, že tady je něco jako "příběh a zápletka". A pro irského scénáristu Gartha Ennise tohle byla možnost, jak se vyjádřit o některých problémech, které Irsko a Irčané mají. Hlavně co se ty skupiny IRA a jejich boje. Ale Ennis nekope jen do Iru, kope do všech lidí. Za jejich chování, hamižnost a neschopnost žít v míru a bez násilí. Díky tomu se do příběhu zapojí Frank. A je opravdu dost naštvaný. Naštěstí dostane možnost si to vybít na těch, kdo si to zaslouží. Ennis se tady nedrží zkrátka rozjede povedenou hru o velkou částku peněz mezi čtyřmi frakcemi, a k tomu přidá naštvaného Franka a životní pravdy. Osobně mi udělalo dost velkou radost to, co se komiks snaží ve výsledku říci. Irska kuchyně je povedený díl.
Měl jsem velké očekávání a výsledek mě uspokojil, ale do stropu nadšením neskáču. V předchozím dílu si to dal Garth Ennis na pána a předvedl něco jiného a zajímavějšího. Tady se vrací zas do módu, kdy se chce bavit hlášky, násilím a nekompromisností. A ono to ve výsledku funguje, jen to není takové žrádlo, jak jsem od Ennise čekal. Je to zábavně přímočaré a Punisher je tady skoro vedlejší postava. Naštěstí pak přijde nadupané finále, které výsledný dojem vylepšilo. Na začátku je na začátek slušný rozjezd nové série.
Když, jsem četl své první příběhy od Barkse, tak jsem věděl, že čtu legendární příběhy. Přesto mi úplně tolik nesedly. Přeci jenom zub času se na nich trochu podepsal a navíc se jednalo o práce na začátku Barksovi dlouhé kariéry. S příběhy v tomto komikse je to jiná. Tady je už Barks o dost vypsanější a zkušenější.
Tento komiks je prvním ze svazků příběhů od Barkse a já si ho moc užil. Je tady všechno, co mám na Kačeřích příbězích tak rád. Humor, dobrodružství, parádní kresba, výborné pointy. Všechno tohle Barks dokáže dát do svých příběhů a nejen to. Větší příběhy jsou parádní. Ale tím to samozřejmě nekončí. Barks exceluje i v jednostránkových groteskách, které vždy končí údernou a vtipnou pointou.
Hlavní příběhy se většinou drží podle podobného mustru, ale to vůbec ničemu nevadí, jelikož si Barks vždy vyhraje se vším okolo. Stačí jen měnit prostředí, zápletku a zábavné vedlejší postavičky. Ať už jde o Rafany, nebo jiné záporáky, kteří touží po Skrblíkově bohatství. Osobně mi největší radost vždy udělá to, když příběh končí zábavnou pointou, která svým způsobem Skrblíka „potrestá“ za jeho lakomství.
Menší a jednostránkové příběhy jsou parádní a ukazují jak byl Barks kreativní, když zobrazoval Skrblíkův charakter a touhu po penězích. Krásně je zde ukázané, co všechno Skrblík dokážeš, když chce ušetřit nebo si lehce přivydělat. Tyhle krátké příběhy mi dokázali hned vykouzlit úsměv na rtech.
U kresby prakticky platí to samé jako u scénářů. S každým nakresleným příběhem byl Barks šikovnější a šikovnější. Barks si uměl se vším krásně vyhrát a věnoval stoprocentní péči větším příběhům, tak i těm jednostránkovým groteskám. Z každého panelu je cítit obrovská radost a láska k vyprávění. A díky tomu ty příběhy nezestárly a dokáží pobavit, jak mladší, tak i starší čtenáře.
U větších příběhů se Barks vydává na dobrodružství napříč celým světem a je poznat, jak si to jak výtvarník užívá. Ukazuje nám drsné podmínky Severní Ameriky, vypravíme se několikrát na dno oceánů, navštívíme Himaláje nebo tropickou Hawai. A vždy je na co koukat. Tolik detailů, tolik nápadu a hlavně esence dobrodružství.
U kratších příběhů nejvíce oceňuji to, jak si to Barks jako scénárista vymyslel a jak to pak vtipně realizoval. Vytvořit vtipný a úderný příběh na jednu stránku není, tak jednoduché jak se zdá, ale Barksovi to šlo hezky od ruky. Za sebe jsem si užil – Leštidlo na stříbro Pecka, Na konci duchy, Partie dámy, Velké investice, či Kopni si!
Je to moc dobrý a povedený komiks, který jsem si hodně užil. Některé příběhy mi sedli více, jiné trošičku méně, ale ve výsledku jsem moc spokojený. Při čtení jsem měl úsměv na tváři, prožíval jsem s Kačery jejich dobrodružství a dýchla na mě nostalgie a hezké vzpomínky na víkendové ranní stávání ke Kačeřím příběhům. Pokud máte alespoň trochu podobný vztah ke Kačerům jako já, tak nepochybují, že vám tento komiks udělá velkou radost a užijete si ho jako já.
Když nakladatelství CREW ohlašovalo novinky a zmínilo tento titul, tak jsem hned věděl, že ho musím mít. Prostě mě zaujal a okouzlil hned na první dobrou. Přiznám se, že jsem se hodně moc těšil a měl jsem velká očekávání. A s velkými očekáváními je vždy problém v tom, že se může stát, že přijde velké zklamání. A já se po prvních pár stránkách opravdu bál, že budu zklamaný, jelikož mi nesedly tak, jak jsem si přál. Naštěstí jsem neztrácel naději a víru, že se to zlepší. A ono se to zlepšilo výrazněji.
Jsem rád, když mě při čtení něco překvapí. Ten moment překvapení je k nezaplacení. A to se scénáristovi Alainovi Ayrolesovi povedlo. Opravdu jsem si myslel, že mám scénáristu prokouknutého, a že prostě tak nějak vím, co mě čeká, a co také dostanu. Obrovská chyba. Ayroles krásně klame tělem. A já se nechal napálit, jako některé postavy v příběhu. A když jsem si uvědomil, jak se příběh krásně stočil, a co se skutečně stalo, tak se mi rozzářili oči. Ayroles si mě omotal kolem prstu a krásně mě napálil. A já mu za to děkuji.
Líbilo se mi, jakým způsobem Ayroles napsal scénář a jak hezky pracoval s příběhem. Tady je poznat, že Ayroles o příběhu přemýšlel, udělal si velkou rešerši a nebál se si s jednotlivými aspekty příběhu vyhrát. Když má být příběh dobrodružný, tak je ultimátně dobrodružný a obejde se to bez dialogů. Když se intrikuje, tak se intrikuje ve velkém. Ayroles je hodně silný v přirozených dialozích a slovních hříčkách, které v průběhu čtení úplně nechápete, ale po dočtení komiksu vám budou dávat naprostý smysl.
Další věc, která se mi hodně líbila, je samotná myšlenka a pointa příběhu. Tady se zas ukázalo, že Ayroles moc dobře ví, co dělá, ví jaký typ příběhu vypraví a jak moc si to užil. Těžko se to popisuje bez nějakého spoilerovaní, ale prostě mi věřte, že ten scénář je svěží, hravý a cynicky upřímný. Bude chtít alespoň trochu litovat hlavního hrdinu, než si uvědomíte, jaký ve skutečnosti je. A tady se znovu ukazuje kvalita Ayrolesova scénáře, protože dokáže vidět svět a lidi, takové jací jsou. A zejména v době, kdy se dobýval Nový svět.
Nebudu přehánět, když napíšu, že komiks je opravdu, ale vážně opravdu nádherně nakreslený a vybarvený. Tohle je pastva pro oči, kdy budete dlouhé minuty koukat na stránky a jen se kochat krásou, propracovaností a hravostí. Doporučuji nikam nespěchat a užít si spoustu skrytých detailů.
Španělský umělec a výtvarník Juanjo Guarnido odvedl fenomenální práci. A ta výtvarná stylizace k příběhu přesně pasuje. Díky Guarnidově kresbě vám scénář ožívá před očima a máte možnost prožít úžasné dobrodružství mezi domorodci, výpravu do stříbrných dolů, nebo se vydat do nejhlubší džungle, kde se má skrývat bájné zlaté město Eldorádo.
Guarnido si sám vybarvil své kresby. A ta barevná paleta je famózní. Krásně jsou zde zobrazeny ty nejzářivější barvy, které reprezentují dobrodružství a touhu po bohatství. Tyhle pasáže patří k nejkrásnějším částem komiksu. Samozřejmě pak přijdou velké davové scény, ve kterých Guarnido ukáže svůj neskutečný talent a ohromnou pečlivost. Od džungle přes hory a pustiny až na španělský královský dvůr. Vše vypadá nádherně.
Hodně jsem se snažil, aby můj text vystihl kouzlo a krásu tohoto komiksu. A mám pocit, že se mi to úplně nepovedlo. A do velké míry je to tím, že spoustu věcí nemůžu zmínit, protože jakmile bych byť jen lehce něco prozradil, tak vás připravím o ten krásný moment překvapení. Zkuste mi prosím věřit, že vám s čistým srdcem doporučuji velmi kvalitní a povedený komiks. Jenž je skvěle a vtipně napsaný, má úžasnou kresbu a barvy a v neposlední řadě je cynicky zvednutým prostředníčkem všem hrdinským eposům. Až komiks dočtete, tak moc dobře pochopíte, o čem jsem mluvil. Takže pokud hledáte originální a skvěle vypadající komiks, jsou Zrádné tropy vaše jasná volba. A já vám moc přeji, abyste si komiks užili stejně jako já. Aby vás okouzlil, napálil, rozesmál a rozzářil vám vaše oči.
Od Stjepana Šejiće jsem četl Harleen, kterou jsem si moc užil. Hlavně kvůli Šejićově kresbě. K jeho slavné sérii Sunstone jsem se ještě nedostal, ale věřím, že by mě bavila. Co se týče, tohoto komiksu, tak mě Šejić překvapil. Překvapil mě stylem jakým vypraví. Jak je to celé odlehčené, uvolněné, zábavné, hravé a dost vtipné. Je hodně poznat, že si Šejić tuhle sérii vytvořil pro radost, a že ho dost baví.
Osobně mi velmi vadí, když začnu číst nějaký fantasy příběh, a není mi vysvětleno, jak ten svět funguje. Jaká má pravidla, řád, a o co se ve výsledku hraje. Neříkám, že tvůrce má během úvodního prologu všechno vysvětlit, ale může čtenářovi dát nějaké pevné základy, o které se čtenář ze začátku opře. Šejić tohle zcela záměrně neudělal, a já jsem byl během první třetiny komiksu trochu zmatený, než mi došlo, že celý tento komiks je jeden velký a dlouhý prolog. Hlavní a zásadní věci se začnou dít v dalším díle.
Po přečtení komiksu mi došlo, jak to byl od Šejiće mazaný krok. Hezky nás namlsat, že čteme a čteme až jsme na konci. A pak si uvědomíme, že se teprve rozdávaly karty a hlavní hra teprve začne. Důležité je, že i to samotné rozdávání karet a příprava na hru jsou zábavné, místy strhují, a hlavně dobře napsané. Scénárista si je dost dobře vědom, co píše. Ví, že netvoří vrchol literatury. Tohle je erotický fantasy, takže trochu přepálenosti a brakovosti k příběhu sedí. Ale i přes jistou „brakovost“ je vidět, že Šejić má talent, umí psát a tvořit, a ví jak vytvořit zajímavé charaktery.
Hodně se mi líbilo jaké Šejić vytvořil charaktery. Skoro všechny postavy jsou skvělé napsané, mají zajímavý vývoj a dá se jim fandit. Navíc je autor nádherně nakreslil, takže je to pastva pro oči. Opravdu se těším, až se dostanu k dalšímu dílů a budu číst jejich nové dobrodružství.
Stjepan Šejić má hodně výraznou a specifickou tvorbu, kterou lze na první dobrou moc hezky poznat. Pro někoho bude přepálená a sexistická, ale já jí beru jako autorské vyjadřování od autorského umělce. Osobně se mi líbí, že se Šejić primárně soustředí na postavy. Aby postavy byly dokonale udělané a pak řeší všechno okolo. Na jednu stranu se mi to moc líbí. Na druhou stranu mě to i lehce mrzí, protože pozadí vypadá „obyčejně a nepropracovaně“. Jakoby si Šejić řekl, že to hlavní je v popředí a na zbytku tolik nezaleží.
Co se týče barevné palety, tak ta je tady úžasná. Šejić si s vizuální stránkou komiksu výborně pohrál a skoro každá stránka je barevně vymazlená. Doslova je radost se kochat, jaké barevné provedení umělec zvolí a jak si s barvami hraje. Někde volí temnější odstíny, tu zvolí naprosto jasné a zářivé barvy. Když postavy mají deprese, tak jsou barvy utlumené, a když prožívají euforii a orgasmy, tak barvy září a svítí.
Jedno si při přečtení komiksu uvědomíte. Šejić miluje kreslit nádherné ženy. A v jeho podaní jsou ženy smyslné a sexy. A ne jen ženy. Někomu to nesedne, pro někoho to bude moc, nebo mu to přijde samoúčelné a laciné. Ale je dobré si uvědomit, že je to Šejićův styl, tvůrčí rozhodnutí a hlavně ho to baví, takhle tvořit. A k příběhu tahle kresba naprosto pasuje.
Jsem hodně spokojený, jelikož mi komiks ve výsledku sedl o dost více, než jsem čekal. Ze začátku mi to přišlo takové zmatené, ale po pár stránkách jsem se chytnul a četl jsem nadšeně až do konce. A když přišel konec, tak jsem byl naštvaný, že je konec, protože se příběh zrovna rozjel. Čekání na další díl bude dlouhé, ale už teď tuším, že nás čeká něco hodně zajímavého a hlavně kvalitního. Pokud máte rádi fantasy a lehkou erotiku, tak neváhejte ani minutu, jelikož budete z komiksu naprosto nadšení.
„Tenhle utřinos.“ Na svete existuje pár istôt. Dane, že niekto rozvarí cestoviny - a nový Lucky Luke. Kovboj, ktorý myslí ešte rýchlejšie, ako strieľa (a to už je do čilliconcarne čo povedať!), tentokrát robí eskortu obávanému pištoľníkovi. Bratia Daltonovci majú len cameo, ale nevadí to. Nie vždy musia byť v každom albume. Je pravda, že bez nich Lucky Luke nie vždy funguje, ale tentokrát funguje. Problém je, že ak nie sú, noví Luckyho protivníci spravidla majú problém zaujať. Billy Kid našťastie nie je ten prípad. Nahláškované („Pro mně pivo a pro mladýho limonádu.“), pôvabné. Nevadí ani minimálny priesto pre Tramtabuma a poznámky Jollyho Jumpera. Veľmi ma bavil running gag s veľkosťou miest, najmä predmestie Bronco Pueblo ma dostalo do kolien.
Klenot! Zajímavé je, že tohle vydání má oproti originálu znatelně větší formát a já se nemůžu rozhodnout, jestli to Barksově kresbě svědčí, nebo je lepší ten menší. Nicméně příběhy jsou super a jedná se o hluboký popkulturní zářez a skoro až povinnou četbu.
Tak Vesmír na tripu bol fakt super a zábavný feel good komiks. Som rád, že Mighty Boys vydalo aj niečo pozitívne, vtipné, príjemné a v podstate aj na pohladenie duše. Postavy som si zamiloval, ani neviem ktorú by som mal vyzdvihnúť, každá mala to niečo v sebe a žiadna tu nebola len tak naviac. Na trochu zvláštnu kresbu som si rýchlo zvykol a koniec bol fakt krásny a dojemný. Síce som neplakal, ale som sa rozcitlivel. Inak ani trochu som sa nenudil, je tu nonstop dej, akcia a vrhanie sa z jedného dobrodružstva do druhého a taký vtipný komiks som nečítal už dlho. Viackrát som sa rozosmial nahlas a som rád, že sa ku mne dostal. Pecka a odporúčam fakt každému. Budete sa baviť a budete mať úsmev od ucha k uchu. Jednoznačne 5 hviezdičiek.
Byl jsem hodně zklamaný, když jsem v první kapitole našel docela dost stránek, kde chybějí v některých panelech obličeje, hlavně strana 10 je do oči bijící. Mám 100 chutí si je tam dokreslit sám. Naštěstí se to od druhé kapitoly zlepší a už jsem si toho vyloženě nevšiml.
Jinak jsem nadšený, hlavní mužská postava mi připomíná mě a mít za snoubenku, které udělá radost hřeben je ode dneška můj sen. Schválně to udělám a porovnám reakci. Hlavní ženská postava Mijo, má neexistující sebevědomí a jsem zvědav kolik svazku uplyne než jsi ho o kousek zvedne.
Kdo má rád emoce, určitě přečtením neprohloupí.
Komiks jsem přečetl na jeden zátah. Opravdu se to četlo hladce. Příběh přehledně dokumentuje život jednoho starého pianisty skrz rozhovor s novinářkou. Nikdy se dlouho nedrží a jednom místě a celá kniha pak má velmi příjemné tempo. Je to velmi ambiciózní komiks, který toho dokáže odvyprávět a obsáhnout opravdu hodně. A k mému překvapení má vše svoje místo a je povedeně propletené. Někdy je to ale propletené tak šikovně, že to na mě začalo působit trochu nepřirozeně. Nebudu ale lhát, v pár momentech jsem měl husinu jak silně to bylo napsané. Kresba je povedená, skvěle vede čtenáře a má sympaticky energetickou linku. Líbilo se mi rozhodnutí nijak hudbu nezobrazovat a nechat to čistě na čtenářově představivosti (nebo na čtenářově poslechu při finální skladbě).
Dost dobrý. První díl mě tehdy, co si pamatuju, tolik nevtáhl, ale tohle byla jízda. Je tu obsaženo všechno potřebné a navíc přehledně. Asi je to i tím, že tahle část je víc o historii, kterou člověk trochu zná. Obrovské plus dávám za to, že na konci přidali i události mezi Starým a Novým zákonem – včetně Alexandra Velikého.
Žel Bohu. Je sice milé, že vznikají podobná díla, která mají lidem přiblížit Písmo, ale silně pochybuji, že by mě zrovna tohle jako dítě zaujalo. Spíš ne. Nemohu se ubránit pocitu, že by se to dalo stvořit daleko lépe, poutavěji a zajímavěji. Jenže Bible zkrátka není pro děti – od toho jsou tu rodiče, kteří by měli sami otevřít Bibli kralickou, žít podle ní a nechat Ducha svatého konat jeho práci.
Možná jsem přísný, protože mám zkrátka načteno a vím, jak silný ten příběh umí být. Sám autor se v úvodu omlouvá, že dělal, co mohl, ale výsledek za pět utracených stovek nestojí, leda za stovku. Korunu tomu nasazuje překlad. Výrazy jako „kámo“ nebo „týpek“ v textu, který má mluvit o Kristu? To vážně? Nejraději bych, jako tehdy Ježíš, plivl do hlíny, udělal bláto a namazal jim ho na oči, aby prohlédli.
Před kresbou Juanja Guarnida se skutečně nedá než smeknout. Každý panel sám o sobě je něčím zajímavý, živý, všude najdete něco, díky čemu je jisté, že to Guarnida ohromně bavilo. Ať už jde o minipanel, nebo obří malbu přes 2 strany.
Kniha se skládá ze 3 alb, přičemž prvním dvěma nemám co vytknout. Příběh pádí vpřed, zápletka se víc a víc rozplétá, pořád se něco děje. Ústřední protagonista Pablos je lotr, ale sympatický, a to navzdory skutečnosti, že události, které dává do pohybu, jsou někdy komické, jindy tragické. Zkrátka ho žene upřímná touha po bohatství, po vymanění se z osudu hladového chudáka.
Je docela vtipné, že tahle charakterová vada je v jeho případě natolik ryzí, až se dá považovat za ctnost:)) Ostatně ty pokřivené hodnoty mu byly vštěpovány od dětství, vyznávala je celá jeho rodina, takže o to víc mu ty špatné vlastnosti dokáže člověk odpouštět, nebo ho chvílemi i litovat.
Finále příběhu, odehrávající se ve 3. albu, je za mě malinko slabší. Tady se totiž dozvídáme ledacos z toho, co je nám v prvních 2 albech zatajeno, a jedno takové vysvětlení mi přijde jaksi úplně vycucané z prstu, nereálné a nemožné:)) Ale nejsem vzdělán v oboru, kterého se to týká, takže uznávám, že se můžu plést:)) V téhle části děje mé sympatie vůči hlavnímu hrdinovi trochu opadly a obávám se, že s tím i celkové hodnocení – z maxima kleslo na „skoromaximum“. Což taky není málo:))
Každopádně je to zase knížka, která by sběratelům doma neměla chybět. Výrazná od začátku do konce, včetně vnitřní části desek a předsádky, kde je krásná stará mapa Ameriky. Už v tu chvíli je všem dobrodružným duším jasné, že výpravu do Zrádných tropů si nemůžou nechat ujít:)
Energetický začátek, který se změní na epizodické detektivní příběhy, bez hluchých míst.
Doporučuji pro fanoušky hlavní série, samostatně to neobstojí.
No... nie. Na prvé čítanie ešte ako-tak priemer, ale po repríze niečo, čo viac nechcem čítať. Predátor pre dievčatá. Nevravím, že je to zle. Vravím, že to nie je pre mňa. Som odchovaný na Schwarzeneggerovi a Gloverovi, ale dôkazom toho, že nemám problém so ženami-likvidátorkami Predátorov, sú 4* pre Predátora: Korisť. Tam to ale bolo dobre spracované. Tu hrdinka váži 54 kíl a zlikvidovala za 15 rokov 23 (!) Predátorov. Chápem, že disponuje technikou a zbraňami, o akých sa Arniemu s Dannym ani len nesnívalo. No pre mňa sú Predátori od detstva desivá, tajuplná rasa. Jeden kus bez zadýchania vyvraždí vojenské komando, ktorého i fyzicky najslabší člen by vyhral menšiu lokálnu vojnu. Po tom, čo Foxov kúpil Disney, urobilo vedenie značne veľa pre to, aby sa značky Predátor a Votrelec stali prístupnejšími mladším ročníkom. Tento komiks podľa toho vyzerá. Síce je vcelku krvavý, ale sabotuje to tínedžerská kresba, trápne obludky a umatlané rozšírenie sveta. Okrem toho sa zjavne vytvára chaos v tom, čo je a čo nie je súčasťou kánonu. Na začiatku sú spomínané udalosti z Predátora, Predátora 2, Predátorov a Predátora: Evolúcie. Ale už nie z oboch AvP. Predpokladám teda, že tie nie sú brané ako oficiálna súčasť univerza...? Pritom minimálne prvé AvP je určite lepšie, ako nedôstojná sračka Shanea Blacka. Spomínané však nie sú ani okolnosti z Predátora: Koristi, ktorý v dobe vzniku komiksu už zrejme existoval (komiks aj film sú 2022, tak neviem...) a ktorý pokiaľ viem oficiálne súčasťou kánonu JE. Ale OK, máte pravdu. Kašľať na to. Ak by to bol super komiks. Lenže nie je. Ústupkov voči pubertálnemu čitateľovi je na môj vkus priveľa. Dej je predvídateľný. Nechcem vidieť tento svet rozšírený o dvojicu vtipných fialových hovoriacich mimozemšťanov. Čo som v hračkárstve? Bol som rád, keď CREW začala vydávať Votrelcov a Predátorov, ale toto nechcem. Aby bolo jasné, nie som „mačo“ majúci problém so silnými ženskými hrdinkami. Zbožňujem žraločí Smrtiaci príliv s famóznou Blake Lively a aligátoriu Korisť s parádnou Kayou Scodelario. Dokonca som napísal horský survival Albra (Golden Dog, 2025). My fanúšikovia predsa ostatne sami najlepšie vieme, že najväčšie drsňáčky v sérii Votrelec boli ženského pohlavia (a pár by sa ich akiste našlo i v ságe Predátor). Ale toto nerešpektujem. Okrem toho mi vadí, že sa z plnokrvného hororu (prvé dve časti a v podstate aj sympaticky „špinaví“ Predátori s pianistom Adrienom Brodym) stáva čistokrvné dobrodružné sci-fi pre odviazaných a nespútaných tínedžerov. Musel som sa usmievať v scéne, kedy palubný počítač hrdinku varuje, aby nepodnikala žiadne kroky, lebo je opitá, má v krvi „až“ pol promile. Nechcem to zľahčovať. Alkohol je dobrý sluha a zlý pán. No čo vídame v správach, tak niekto bez troch promile ani nevstane ráno do roboty. Samozrejme sa naskytá temer filozofická otázka. Čo s tým? Robiť „remaky“, v ktorých Predátor (Votrelec) vyvražďujú vojakov v džungli (posádky vesmírnych lodí) a na konci mu preživší hrdina (hrdinka) prejde cez rozum a zlikviduje ho? Bavilo by nás to? Na druhej strane, dodnes nedám dopustiť na fantastický komiks Concrete Jungle, ktorý som v deväťdesiatkach čítal na pokračovanie v Stezce a ktorý nič nekopíroval. Alebo okolo slávneho monštra (monštier) vymýšľať nový typ príbehov, čím sa však neubránime rozširovaniu univerza a experimentovaniu s chladnými beštiami a ich postupnému pretavovaniu zo stopercentných hajzlov na charizmatických „antagonistov“? Doba sa zmenila. Keď som prvého Predátora videl v deväťdesiatkach (už si nespomínam, či na videu, alebo o polnoci na Nove), absolútne ma vydesil jeho ksicht po odmaskovaní. Mal som z neho nočné mory. Dnes ho dávajú na obálku komiksu a deti sa tomu smejú. Doba sa zmenila.
Nie je o čom. Tu si naozaj asi každý príčetný čitateľ všimne, že má dočinenia s po výtvarnej stránke pozoruhodným komiksom už pri letmom preskúmaní úchvatnej obálky. Keď mi v 90. rokoch rodičia kupovali (okrem iného) disneyovské komiksy, ani v najkrajšom sne sa mi nesnívalo, že sa raz dožijem takýchto exkluzívnych tuzemských vydaní. Scenár Denisa-Pierrea Filippiho nepatrí k najšpičkovejším prácam v oblasti komiksovej sféry, s akými som mal kedy dočinenia. Ten vizuál! Silvio Camboni odviedol kus práce. Akiste na tom majú leví podiel i báječné, geniálne farby Gasparda Yvana a Jessici Bodartovej a samozrejme exkluzívne vydanie (veľké rozmery, pevná väzba). Radosť listovať. Kochajte sa. Skoro každý panel je menšie (alebo aj väčšie) umelecké dielo. Vizuálny skvost, príbehovo asi priemer, ale kvôli kresbe a dôstojnému vydaniu od CREW pod 4* v žiadnom prípade nepôjdem.
