První příběh - Desatero - má až hororovou atmosféru. Skupina zdánlivě náhodných lidí z Hell's Kitchen vypráví o svých zážitcích spojených s Daredevilem a čtenář tak může nahlédnout na předešlé události z jiné perspektivy. Každá postava je unikátní a dialogy se čtou jedna báseň. Alex Maleev zde nahradil špinavé a hrubé textury kontrastním vizuálem s množstvím černých ploch. V některých sekvencích ale stále můžeme vidět i expresivní tahy a drsnější textury. Druhý příběh je velké finále se vším všudy. Objeví se zde několik postav z předchozích příběhů a na Daredevila se sype vše, co se za tu dobu nahromadilo. Příběh má neskutečný spád a každá stránka je plná napětí. Co se mi na této sérii líbí asi nejvíc, je to, že všechno má váhu a následky. Žádný zvrat tu není jen pro shock value. Každá událost přirozeně ovlivňuje tu další, a proto toto finále působí tak silně. Daredevil si v této sérii prochází naprostým peklem. Ve chvíli, kdy to vypadá, že se vše uklidnilo, se ukáže, že opak je pravdou. Vše se nahromadilo a nyní to padá Daredevilovi na hlavu. Bendis kombinuje to nejlepší z celé série do silného příběhu, který neustále překvapuje tím, jak moc může Daredevilovi zavařit. Bonusové příběhy na konci knihy jsou fajn třešničkou na dortu. Celá série patří mezi mé nejoblíbenější komiksové série vůbec. Vzrušující náměty, dialogy jako z opravdového světa, chytrá práce s panely a atmosféra, která se vám dostane pod kůži, dělají ze čtení nezapomenutelný zážitek.
No, tak vysoké hodnocení tohoto dílu moc nepobírám. Asi na mě ale nezafungovaly emoce, protože kromě vedlejší postavy (Čijo) se o hrdiny prostě bát nemusíte. Postava Sasoriho je nakonec zklamání, protože o jeho motivaci přidat se k akatsuki se nedovíme nic, kromě toho, že neměl rodiče.
Máme tu ďalšiu pecku od Mighty Boys! Tentokrát musím napísať, že som to nečakal a bol som skeptický. Komiks som vôbec nepoznal a z ukážok sa mi vôbec nepáčila kresba. Myslel som si, že mi bude pri čítaní výrazne vadiť. Po pár stranách som si však na ňu rýchlo zvykol a dokonca ma začala aj baviť. Môže za to však hlavne perfektný a veľmi zábavný scenár plný vtipných nápadov a hlášok. Viackrát som sa smial nahlas a celkovo ma bavili postavy a dobré tempo. Veľmi vydarené a ďalší dôkaz, že o výbere komiksov od Mighty Boys sa pochybovať naozaj nemusí. Znovu luxusne spracovaná kniha. =►Celá recenzia◄=
Sci-fi komiks Pouto smrti bolo už dlhšiu dobu v edičnom pláne Mighty Boys a teraz to bolo rozdávané ako darček ku komiksu Vesmír na tripu. Jedná sa o takú jednoduchšiu jednohubku, kde sú v hlavnej úlohe štyria roboti, z ktorých každý má výrazne iný vzhľad a aj charakter. Všetci sú však spojení putom smrti, čo znamená, že ak z nich jeden umrie, tak umrú všetci. Je to pútavo napísané, má to spád a veľmi rýchlo mi to celé ubehlo. Rozhodne veľmi fajn čítanie. =►Celá recenzia◄=
Matt Kindt rozšiřuje velký event Věčné zlo v závěru série a povedlo se. Konečně to píše někdo schopný a má to hlavu i patu. Na svět vtrhl Zločinecký syndikát a vypustil všechny vězně Belle Reve. Ve věznici zavládla vzpoura a Amanda Wallerova je uvězněna uvnitř a jediný kdo jí může zachránit je Suicide squad. Výborně napsaný příběh a postavy mají dost prostoru. Akce střídá smysluplné dialogy. V závěru série kvalita stoupla hodně nahoru. Celkově hodnotím Suicide squad sérii pozitivně i přes nějaké nedostatky jsem se bavil a určitě to stojí za přečtení. Bohužel už poslední díl není v pevné vazbě.
Četl jsem komiks zároveň s Ligou spravedlnosti: Věční hrdinové a příběh dostane okamžitě hlubší rozměr. Věčné zlo je hutný příběh, který dostává do popředí padouchy. Liga spravedlnosti padla a Zločinecký syndikát chce ovládnout celý svět a nabídne záporným postavám napříč universem DC, že se mohou přidat a sloužit jim. S tím se nesmíří Lex Luthor a několik dalších a vyrazí do boje. Motivace Lexe a jeho party je tady uvěřitelná. Johns tady opět předvádí, že napsat velký event prostě dokáže a kvalita jeho psaní mi fakt sedí. Je to další dílek do skládačky a pořád není konec. Výborný komiks, který stojí za přečtení. Johns se tady skutečně vyřádil a na kvalitě je to znát.
Četl jsem zároveň komiks s Věčným zlem a to dodá lepší hloubku příběhu. Člověk má hned lepší přehled, co se kde děje a víc si to užije, když zaútočí Zločinecký syndikát, který je nám zde představen. Samozřejmě nejvíc prostoru dostává Ultraman s Owlmanem. Ostatní jsou tady jen na pár stránkách. Zbytek knihy si pro sebe bere Cyborg a Kovoví lidé, kteří příjemně oživují tenhle velký event. Johns udržuje kvalitu už několik čísel hodně vysoko a stále je to výborně napsané.
Docela divnej komiks. Nerad jsem takovej ten nitpick nerd typ, ale tady mi to fakt nedá. Chápu, že v událostech války je Batman i záporáci někdo docela jiný, ale přijde mi, že se tam hrozná spousta postav chová úplně jinak, než jak jsme zvyklí. Batman nedělá to co bych čekal, že dělat bude (v mnoha situacích na mě nepůsobilo, že by se třeba snažil všemi silami zastavit válku nebo jednotlivé souboje). Vrchol tohoto samozřejmě přišel na konci, kdy tedy Batman lituje určitého činu, ale i přes to mě tento čin přišel hodně out of character. Samozřejmě podivná byla večeře, to fakt nechápu co mělo být za výjev. Jediné plus je kresba, ale ta prostě hrozně padá na chybějící dynamice příběhu. Příběh plyne na papíře docela dobře, ale chybí mi tam dynamičtější přechody mezi jednotlivými situacemi. Nelíbilo se mi to, ale asi nelámu nad Kingem hůl. Jenom nerozumím potřebě toto odvyprávět. Pokud King nechtěl hned další číslo po konci 3. knihy napsat svatbu, tak ať prostě natáhne hlavní linku. Slabota.
Funguje dobře ať už jste četli Knightfall nebo ne. Mě se to líbilo z pohledu špionážnějšího temného thrilleru s government conspiracy úhlem. Ale i část se závislostí je velice zajímavé čtení v porovnání se současnými Batmanovskými komiksy, které jsou špíš akčnější, velkolepější a barevnější. Velice kvituji i to, že je příběh uzavřený.
Stahuji své předchozí hodnocení. Relativně v pohodě knížka. Ti z nás, kteří četli klasického Ostrandera nebo třeba Checkmate od Rucky a podobné must read DC špionážní kousky, tak samozřejmě vidí, že se zde nic podobného neopakuje. Ale je to celkem zábava. Je pěkné, jak je to celkem epizodické čtění, takže může člověk přestat číst kdy chce a nic se nestane. Postavy jsou zábavné a je to plné spousty cool momentů mezi jednotlivými postavami. Záporáci v tomto booku zatím ale nic moc.
Čteno v originále mnohem levnější variantu než je tahle od Crwe za nekřesťanské peníze. Působilo to na mě jako Planetary, s tím rozdílem, že se mi kresba Bryana Hitche líbí mnohem víc. Jsou to samozřejmě takoví dospělejší Avengers, ale stejně jako v Planetary na mě některé příběhy působily moc bizarně a asi by se dalo říc, že je to takový typický produkt svojí doby. Rozhodně jsem se nenudil a myslím si, že lidé, co si užili Planetary, si užijí i toto. Ale v mnoha ohledech mi Authority přijde docela jako přežitý koncept. Za těch 26 let tu bylo mnoho, opravdu mnoho podobných konceptů a možná proto to dneska už tolik netáhne (alespoň mě). Já ale miluju Hitche, takže to zas tak strašné nebylo a myslím si, že cílovka v ČR tohle asi hltat bude, ale je otázka, jak moc tento komiks bude fungovat mimo husákovy děti (plus mínus deset let).
Moc příjemné překvapení! Přestože minimálně v komiksech znovu a znovu zjišťuji, že high fantasy není asi pro mě (i když Pána prstenů miluju), tak tohle mi fakt sedlo. Způsob vyprávění mi trošku připomněl Ságu, přestože tam je to teda žánrově sci-fi. Jinak je to zatím jen první díl, ale osobně mi u tohohle příběhu vyhovuje, že bude rozdělený po sešitech, snad se akorát dočkáme nějakého fajn konce. Velké díky lidem, kteří v Hostu teď vybírají komiksy, které budou vydávat, zatím je to paráda.
Už úvodní matematická rovnice, dala tušit, že svazek bude náročnější. Bez znalosti Japonské historie si tentokrát ani neškrtnete v tipovaní po viníkovi.
Tohle mi fakt sedlo. Hodně mi to připomínalo Františka Skálu a jeho Vlase a Bradu. Příběhy jsou postavené na malém prostoru s dávkou vtipu a humoru, který má na konci hezky udeřit, ale přitom pohladit. Nemám, co vytknout, je to prostě poctivě zmáknutá práce od fanouška pověstí.
O dost lepší než první díl. Prokreslenost, detaily, panely a obecně hraní si s barvami, vyprávěním a celkovým vizuálem předčí Muriel a Andělé. Jen mě zaráží těch 5 chybějících stran, to se vážně nedalo najít, a pokud ne, tak to jako fakt stálo za vydání... Vždyť je to nekompletní! A kdejaký volodroid to nabízí za 20k a vejš. Chjó, tohle má mít náklad 5000 - 10.000 ks, ať nemají špekulanti roupy, zvlášť když je to vlastně polotovar. Nic naplat, já se u toho pořád bavil a dost mě mrzí, že Kája nestihl udělat obálku, o které se v doslovu píše. Jinak doslov je fenomenální, ostatně jako vždycky u Prokůpka.
Tenhle Sfar mi docela sedl. Příjemná blbina, lehce absurdní, ale vlastně taková v pravdě ležící. Takový to hledání pravdy na dně moku vína. Kresba netypická, pozadí nějak neřeší a spíš se zabývá prokreslením postav a interakcí mezi nimi, u Francie ne moc běžné, i když takový De Crecy a Fantomas od Meanderu to také vystihují. Šťastná ruka, dalo by se říct.
Aleše Kot přebírá Sebevražedný oddíl a vnáší do příběhu úplně jiný pohled. Přidává nové parťáky a tím hlavním je James Gordon, který má slabost pro Amandu. Hotová love story...Bohužel Kot skáče v ději tam a zase zpátky. Pořádně nic nevysvětlí a všechno bylo, tak zmatené a zbytečně uspěchané. Ovšem pak nastoupí Matt Kindt, který mě ještě nezklamal a já věděl, že to bude dobré a ono bylo. Stačili pouhé dva sešity, které tady napsal, které částečně navazují na události Věčného zla a já teď doufám, že ta série v podání Kindta nabere úplně jiný směr.
Není to nejlepší sci-fi, ale to, co jsem od toho chtěl, jsem vlastně dostal. Je to drsné, surové, kresbou i scénářem hrubé a správně emočně vypjaté. Celou dobu čekáte, kdy se to pokazí – je to ten typ příběhu, co nemůže dopadnout dobře. A ono to nakonec dopadne... no, uvidíte.
To s čím Glass pracoval v předchozích dvou knihách, tak tady se mu úplně rozpadá pod rukama. První dva sešity okolo Harley a ukončení vztahu s Jokerem jsou to nejlepší, co v knize je. Tady se Glass utrhl k zvrácené psycho jízdě, která mě fakt bavila číst. Vidět tu zničenou Harley a interakce dvou šašků byla prostě fajn. Ovšem na začátku se s tím Glass vůbec nepáral a všechno umíralo a tady se oživuje, tak to mi vadilo a podkopává to vše s čím Sebevražedný oddíl prozatím pracoval dobře. Jsem zvědav na změnu scenáristy protože Glass začal fakt dobře, ale finále je už slabší.
První díl to nepřekonalo a někdy to je zmatek. Přesto pořád zábavné čtivo. které si jede svou vlastní cestou akce a násilí. Kdyby Glass víc rozpracoval postavy a celkově dej Baziliška, tak to mohlo být mnohem lepší. Ve výsledku nám rozpracuje jen Amandu, která dostala svůj jeden sešit a snaží se nám ukázat, že s Baziliškem bojuje už dlouho, že Amanda není taková svině. Harley s Deadshotem, tak dostávají zase nejvíc prostoru a všechno se točí okolo nich.
Keď si dáte trip, chvíľu trvá kým vám začne šlapať. Keď sa však konečne rozbehne, tak je to poriadna jazda. Rovnako je to aj v tejto knihe. :)
Prvých 5 zošitov na mňa prišla mierna frustrácia z neprehľadnej kresby. V postavách a miestach som sa strácal, príbeh ma nedokázal vtiahnuť... Ďalšie tri zošity už to začalo postupne sadať, a dej sa naplno rozvinul v parádnu vesmírnu jazdu.
Príbeh je vtipný, s dôrazom na sarkazmus obohatený o humorné odkazy do rôznych súčasných sfér. Veľmi sa mi páčil aj samotný pohľad na vieru z ateistického-scifi pohľadu. :)
Ako to však už pri drogách býva zvykom, po veľkej párty príde záverečný dojazd a ten nie je nikdy veľmi príjemný. Billy totiž nie je práve sympaťák (čo bol asi zámer) a tak sa stalo, že mi bol jeho osud trochu ľahostajný. Jeho kamoši sa v tomto prípade podarili viac, a celý príbeh ťahajú hlavne oni. Parádne spracovanej knihe to však na príťažlivosti neubralo, a stále to bola super žúrka na ktorej som sa náramne bavil. :)
Akce a hromada krvavého násilí to je Kopanec do zubů, když porovnám Sebevražedný oddíl 52 a Znovuzrození první knihy, tak tohle je úplně obrovský rozdíl. Glass se s tím nemaže a dává od prvních stránek laťku vysoko. Harley tu není vůbec ta blbka a pěkně psycho ženská, která fakt dělá hnusný věci. Jo, já jsem byl spokojený a užil jsem si to od prvních stránek mučení.
Parádní velký event, který obsahuje více než 300 stran, tak uvnitř najdete všechno, co je potřeba. Hlavní postavou je tady Pandora, která vypustila na svět sedm hříchu a všechno se snaží napravit a do toho se nám zamotá Superman. Knížka dobře dávkuje tempo a při čtení jsem se vůbec nenudil. John s Lemirem vymysleli kvalitní scénář, který funguje a dává smysl. Zvraty, které tady nastanou jsem nečekal a vlastně je to jen úvod do něčeho ještě většího. Kresba je krásná a je radost si prohlížet ty panely.
Maxom a Sebastiánom Fiumaraovcami je to skvele nakreslené a Daveom Stewartom parádne "zašlo" nafarbené. Kniha obsahuje viacero kratších príbehov, ktoré na seba ale nadväzujú. Najviac strhne prvý, zaobíduci sa bez nadprirodzených monštier. Jediný prítomný netvor má ľudskú podobu. Tak je to ostatne skoro vždy najdesivejšie, nemám pravdu? Ideálna voľna pre Abeove dobrodružstvá by bol možno práve tento nazvime to realistickejší smer. Poskakovanie s obludami by mal prenechať svojmu červenému parťákovi. Ale chápem, Mignola ide podľa hesla starého psa novým kúskom nenaučíš, to je proste on, nevedel by žiť bez svojich príšer. To hororovo apokalyptické Abeovo putovanie svetom, ktorý padol, má niečo do seba, „len“ ma skrátka ktovieako nebavia scenáre.
Scott Snyder je šikovný a talentovaný scénárista. Pokud jste od něho četli Batmana z New 52, tak víte o čem mluvím. Snyder, tady rozjede velkolepý příběh, se kterým mu na začátku pomůže sám mistr hororových příběhů Stephen King. První třetinu omnibusu si oba scénáristé neskutečně užívají a je to skvěle napsané, má to parádní atmosféru, dobré zvraty a čte se to krásně. Snyder a King výborně spolupracují a vytváří nepříjemný epos o psanci Sweetovi a jeho ošklivých činech.
Druhá třetina omnibusu se pak nese trochu v jiném duchu a vůbec to nevadí. Snyder zkouší nové věci. Hraje si vyprávění, buduje mytologii kolem upírů, odhaluje detaily z minulosti některých postav a představuje nové postavy, které jsou výborné. Občas se stane to, že Snyder některé zápletky zbytečně překombinuje, ale naštěstí se nikdy nedostaví pocit nudy či obyčejnosti. Hodně se mi líbilo jak Snyder prolíná dějové linky. Tu se věnuje Sweetovi, tady zas Pearl a Henrymu, a do toho tam přidává náznaky dějových linek, které dostanou prostor v závěrečné třetině. Linka z Las Vegas je povedená, příběh z japonského ostrova je moc dobrý a osobně si mi líbil krátký příběh Zvláštní hranice.
Závěrečná třetina komiksu je hodně akční a nabídne spoustu zvratů, které pomáhají vygradovat příběh k hodně povedenému finále, které je dojemné. Zároveň se, ale ukáže že Snyder má až moc nápadů, a ne vždy je dotáhne do konce. Spousta příběhů skončí otevřeně nebo se v nich pak nepokračuje – poslední sešit. A je to obrovská škoda. V tomto ohledu jsem měl několikrát pocit, že je méně je někdy více. Navíc se ukáže, že když je potřeba, tak si Snyder vytvoří nějakou novou hrozbu, nepřítele nebo absurdní zápletku, jen aby mohl na něco poukázat, složit poctu nebo tak. Oproti první uzavřené třetině je závěrečná třetina hodně velkolepá a trochu překombinovaná. Opět mohu říci, že se to čte hezky, přesto kolikrát jsem si říkal, že by mohl Snyder napsat něco komornějšího.
O většinu kresby se postaral Rafael Albuquerque a odvedl sakra dobrou práci. Jeho kresba není na první pohled úplně líbivá, ale jakmile se začte, tak pochopíte, že naprosto přesně vystihuje atmosféru a tón příběhu. S každou další stránkou se mi kresba líbila čím dál více, a užíval jsem si, to jak je přesná v tom, co chce zobrazovat. Albuquerque umí nakreslit působivé scény, nádherné panely a stránky, ze kterých na vás dýchne Divoký západ, klasický Hollywood nebo hrůza války. Z mého pohledu moc dobrá práce.
Některé vedlejší příběhy nakreslili talentovaný umělci Jordi Bernet, Mateus Santolouco, Danijel Zezelj, Roger Cruz a Riccardo Burchielli. Každý z umělců se nechal inspirovat Albuquequeho kresbou, ale zároveň se pokusil jít vlastní cestou, aby danou vedlejší linku odlišil. Všichni pánové odvedli dobrou práci, a někteří i výbornou.
Barvy si vzali na starost Dave McCaig a Dave Stewart. Oba pánové odvedli fantastickou práci. Kresba je sama osobě nádherná, ale díky barvám je ještě krásnější, působivější, znepokojivější a naplno vynikne velkolepost příběhu. Barvy dodávají příběhu hutnost a krásně dokresluji atmosféru a celkovou poetiku příběhu.
Na komiks jsem se hodně moc těšil a popravdě jsem měl obrovské očekávání. Od příběhu jsem čekal něco trochu jiného, takže ve výsledku přišlo mírné zklamaní. Tím však neříkám, že komiks je špatný, ba naopak. Jedná se o kvalitní čtení, které umí strhnout, má parádně napsaný příběh a postavy, a samotná kresba a barvy jsou kapitola sama pro sebe. Moje jediná větší výtka pro tento omnibus spočívá v tom, že některé části příběhu jsou trochu slabší, a některé linky nejsou uzavřené. Tak jako tak, Americký upír je velmi zajímavý komiks, který stojí za pozornost. 7/10
Ako kreslič tu odviedol Jeff skvelú prácu a bez toho, aby som chcel spoilerovať, môžem spokojne skonštatovať, že vizuál robí česť slovu "bludisko" (uvidíte, nechajte sa prekvapiť). Takisto pri zápletke som bol spokojný, je príjemne civilná a komorná. Na prvý raz to bolo dobré a sympatické, vrátane hrdinu. Lež, každý komiks čítam zo zásady dvakrát. A po repríze musím nanešťastie skonštatovať, že druhé čítanie mi už nepripadalo zaujímavé. Občas ma dokonca nudilo a ocenil som na ňom najmä to, že sa dá rýchlo prečítať, keďže obsahuje vcelku málo textu. Asi sami uznáte, že ak čitateľ na komikse ocení v prvom rade to, že ho má rýchlo za sebou, nie je to dobre. Ono by sa mohlo zdať, že som netvor, ak sa mi takýto komiks nepáči. Je o odchádzaní, je o smútku, je o smrti, o aspoň pokusoch zmieriť sa s jej prítomnosťou v našich životoch a v neposlednom rade je o umieraní detí, čo je skutočne háklivá, citlivá vec. Môže TOTO niekoho nezasiahnuť? No, problém je v tom, že to v prvom rade nezasiahlo samotného autora. Je skratkovitý, povrchný, zo začiatku je príjemne dospelo melancholický a potom tam flákne hovoriaceho psa. Mne priznám sa takýto výrazný rozkol nevyhovoval. Celé je to na prvú dobrú, akoby to Lemire chcel mať čím skôr za sebou. Vezmime si napríklad zdanlivo nenápadnú scénu s návratom psa. Žena miluje psa, pes sa jej zatúla, má naňho krásne spomienky, po X rokoch sa ako-tak zmieri s tým, že sa už „asi“ nevráti. No a on sa zrazu vráti. Jej reakcia sa nesie v duchu „jéj, zlatý, tak si prišiel, ale teraz chvíľu počkaj, musím si ísť uvariť kávu, varí sa mi voda v kanvici“. Takéto je celé Bludiště. Ja sa vám za tieto drsné slová síce ospravedlňujem, no v prvom rade si myslím, že by sa vám (nám) mal ospravedlniť Jeff Lemire. Resumé: scenár 2*, kresba 4*, vydanie od CC za 4* (tvrdá väzba, lacetka, prebal, tona bonusov, hrubý papier).
Po Černém Filipovi jsem chtěl dalšího Lipse Tulliana stůj co stůj a přes nějaké kraťasy, kde se Lips mihnul, jsem se konečně dočkal vytouženého pokračování. Bohužel jsem se nejdřív dostal k barevné verzi z roku 2019 a tam mi došlo, že to je velký špatný. "Druhý díl" byl pak ok a "třetí" byl strašný naprosto ve všem a to se mi dostala do rukou i barevná verze, a taky žádná sláva. Tak jsem se znovu začetl do této verze, kterou jsem doma objevil a je to o poznání lepší. Příběhově je to pořád takové mdlejší než v původním příběhu, ale čb verze prostě funguje a detaily mě mnohem víc baví. Egmont verze je tady v ryzím základu, ale aspoň máme slušné skeny.
Tohle mě docela bavilo, je to takový poloLips Tullian v prvním příběhu, má to ten ráz, a přitom je to tajemné a hezky nakreslené. Čb se mi líbí mnohem víc než barevná verze v Kometě. Trať se ztrácí ve tmě mě taky docela bavila a měl jsem z ní víc než v její první verzi v Technických novinách. A i zde mě čb verze bavila mnohem víc než barevná. Oba příběhy jsou plné tajemna a podivna, takový popartový EC comics nebo Creepy s Eerie.
Další saudkovská blbina, ale i tahle neurazí a fanoušky potěší. Není to to nejlepší, ale kvalitu a standard si pořád Saudek drží, proč ne, koloring má krásný.
Koloring Arnala je zbytečný a není potřebný. Smysl mi jaksi uniká, snad kdyby se někde vyštrachalo, že to byl vlastně Saudkův záměr od prvopočátku, jako v příapdě pokr. Lipse Tulliana ve Stříbrném pokladu. To je snad tak jediné. Dnes už je to docela naivní, ale má to furt co říct, Arnal je holt kult a klasika. Zbylé příběhy jsou fajn a neurazí. Spíš je tam vidět další rozsah Saudkovy kresby, viz Příhoda na mostě. Zbytek je prostě ok, klasickej Saudek.
Po těch letech musím uznat, že už asi chápu, proč jsou z toho komiksáci tak odpálení. Pominu-li syžet a vypravěčský styl, který je opravdu primitivní až prostý, tak po výtvarné stránce je to hodně zajímavý počin a Saudek okopíroval od Zlatého věku, snad i Stříbrného věku, to nejlepší a hlavně se naučil vyprávět obrazem. Spíš mě začalo zarážet, že já vlastně nečtu Saudka, ale Macourka. By mě nikdy nenapadlo, že zrovna tady bude na tomto prostoru tak naivní, ale proč ne, doba si to žádala a je dost evidentní, že Barbarella stihla rozvířit vody i u nás. Muriel není Saudkův nejlepší počin, ale je to kontroverzní počin svou povahu, nejen, že nebyl dovydán ve své době, ale doprovázelo ho spousta dalších eskapád, k tomu je to správný mix vysokého umění s pop(art)em. Možná proto udáváma cenu Muriel, ať už si o ní myslíme své, a ne cenu Lips Tullian. Přečetl jsem snad všechno, co Saudek vytvořil v komiksu, resp. jsem přečetl to všechno, co je nám fanouškům známé a nějak dostupné, a u mě vede Lips Tullian (ten původní s pokr. v Černém Filipovi) všemi deseti, pak Major Zeman, Fantom opery a 3x Kája Saudek, po výtvarné stránce bych tam ještě přihodil Technické noviny a Tajemství zlatého koně, a pak pár kraťasů jako Atentát, Diverzanti, Gumový stop, Kolotoč, Superdívka, SuperHana, Sylterella, Vagon, a Věčný návrat. Muriel je u mě v topu v rámci výtvarna. Aukční katalog mi přijde jako něco mezi, fanoušci budou mít více infa o tvorbě komiksu, takže je škoda, že to jde blbě sehnat. Muriel, ať už si o ni myslím cokoliv, je něco, co bych rád někdy měl doma, už jenom pro ten pocit, že můžu říct, jak výtvarno skoro všemi deseti přebilo příběh. Nechápu, co se s dědici Saudka děje, tohle má být venku a v co největším počtu. Na co nám bude se bavit o Saudkovi, když je jen předražen, ne co se kvality jeho díla týče, ale protože je ho prostě málo a je téměř nedostupný.
Řekl bych, že asi esenciální kniha. Conan v poloze nejvíc mi sedící. Dobrodružné příběhy z jižních krajů, plné neprostupných džungli a ztracených měst, které hrdina s Belit po boku plení. Sem tam se mihne Rudá Sonja, nebo král Kull, občas se vystřídají výtvarníci, nebo se pěkně ze sešitu do sešitu přelévaný děj naštípne vklíněnou povídkou. Tahle část conanovského runu je zkrátka erbovní a dokonalosti se kladou meze až někde za horizontem stého čísla. Tady končíme někde na úrovni čísla 66 (plus pár speciálů) a jedním sešitem se opět prolínáme se semicovskou edicí. Bonusy jsou tentokrát ještě vymakanější než obvykle a kromě tradičních reprodukcí originálů a obálek tu najdeme i vyčerpávající rozhovor s tvůrci, vzpomínku na Howarda, nebo pěkně zpracovaný ediční seznam všech čísel. Není moc co vytknout. Splněný sen.
Celou sérii jsem přečetl na jeden zátah, hodnotím tedy celek. Dle mého názoru se jedná o velmi povedený, přímočarý a přitom propracovaný příběh, který táhne a udrží pozornost od začátku do konce. Trochu mi to připomínalo Aldebaran a Betelgeuse od Léa. U výtvarné stránky mě zkraje trochu rozčiloval kontrast mezi geometrickým zobrazením mimozemské techniky a trochu těžkopádným vykreslením jednotlivých civilizací, fauny a flóry. Ale oči postupně uvykly a i výtvarné ztvárnění bych hodnotil velmi vysoko. Za mě možná to nejlepší, co doposud nabídla Modrá Crew.
První díl mi přišel ještě v mezích a bral jsem ho jenom jako rozjezd, tedy byl ponechán bez komentáře. Ale tady už to musí ven - sakra, tohle nefunguje. Z Kostek mám dojem neskutečně vydřeného díla. Od Gillena jsem nic jiného nečetl, ale když vidím, kolik toho napsal, zřejmě úplně bez nápadu nebude. A i Kostky nápady mají a ne špatné. Tak kde je problém? Vidím tu ohromné ambice, které Gillem horkotěžko vláčí, strká a táhne do strmého kopce, přestože mu podkluzují nohy, praští mu v kostech a tu a tam se mu něco vysype. Jako by si vyloženě řekl, že napíše velký, epický, srdceryvný komiks, jehož dospělost dokáže převážit DnDčkové zasazení. Tak teď skřípe zuby, rešeršuje a vymýšlí z prdu kuličku, aby svůj cíl naplnil. A na mě to vůbec nefunguje a vůbec mu to nežeru. Celé Kostky mi připadají neskutečně povrchní, namyšlené a neukotvené, asi jako anime pro puberťáky, které se snaží být dospělé tím, že všude cpe sex a gore. Milion odboček a zmatečnost vyprávění pak logicky musí být chápána jako závoj tajemna, pod kterým se skrývají ta „vážná témata“, která rozklíčuje jen skutečný fajnšmekr. Prostě je to tak podivně edgy a paradoxně tomu podkopává nohy i vyňuňaná kresba. Nedaří se budovat návaznost panelů i stran, scény neplynou, vrzají a klokotají šup-sem šup-tam aniž by se cokoliv podařilo pořádně rozehrát. A i když si jinak libuju v (dobrých) dlouhých dialozích, je to strašlivá žvanírna. A přesto je to tak nějak perverzně přitažlivé...? Nevím, rád bych tomu dal 2,5 hvězdy, slovo Průměrný to nevystihuje, Kostky nejsou průměrné, ale nezvládnuté. A stejně asi mrknu i do dalšího dílu, protože při čtení závěrečných textů se bavím nejvíc; čtení o Kostkách je lepší, než samotný komiks.
To, co tady předvede Johns na pěti sešitech si zaslouží poklonu. Na relativně malém prostoru dokázal odvyprávět funkční příběh, který drží pohromadě a přitom je tam toho, tak strašně moc. Zásadní komiks pro start NEW 52, který není bezmyšlenkovitou rubačkou. Tohle by měl mít každý fanoušek DC, když nám to tady CREW vydala v, tak krásném provedení.
Velké zklamání, čekal jsem větší epičnost, ale je to jen rozmělněná suprákovina. První 3 kapitoly v pohodě, čekal jsem nějaký vývoj postavy v rámci jejího aktuálního stavu, ale do 11. kapitoly je to jen změť různých událostí v různých časových epochách s postavami z různých epoch, a to je tak vše. Prostě jen kecačka a mlátička. Bohatě by si Morrison vystačil se 6 kapitolami, poslední 2 stačily, mezi první 3 prdnout ještě jeden předěl a schluss. S kresbou jsem místy také zápasil, jako by postavy měly záměrně vypadat jinak, než jak jsme na ně zvyklí, např. Lois a Jimmy, a Supes taky žádná sláva. Bonusy fajn, ale jinak nic extra, pro mě je to sotva průměrný, a natáhnutý až k prasknutí, komiks.
Takový hezký a milý civilní Superman. Krásně nastavené balancování na hraně mezi Kryptoňanem a Pozemšťanem. Kde si vlastně Kal-El / Clark stojí...? Na které straně bude? Lex Luthor má v některých bodech pravdu, že se má vrátit, ale zároveň to říká člověk, který je kontroverzní a dělá nekalosti. Jenže je náš, on ne. Návraty do Smallville byly velmi osvěžující, protože se pořád dokola projevuje, že výchova a poctivý rodinný život nic nenahradí, a jenom díky tomu může z někoho vyrůst slušná a funkční bytost v občanské společnosti. Těch kontrastů je tu celá řádka, a to komiks není ani moc akční, ba naopak. Moc se tam toho vlastně neděje, přesto se tam toho děje právě víc než dost, ve vrstvách. Zároveň tam vidím poctu Zlatému věku a snad i filmu z roku 1978. Pěkná práce a kresbou, je úplně jiná, než na co jsem zvyklý v Dlouhém Halloweenu a Temném vítězství. Catwoman When in Rome je tomu nejblíž, ale i tak je to úplně jiná práce a jiný styl, byť rozpoznatelná, ergo rozpoznatelný Sale.
Můj první Deadpool a vůbec nebylo špatné. Kniha je rozdělena na čtyři příběhy a ten první sešit nedává vůbec nějaký smysl.
Druhý a třetí příběh už fungují dobře a odpoví na to, kdo je vlastně Deadpool a něco jsem se zas dozvěděl nového. Těch osm sešitu je ukecaných a spoustu akce. Bylo to fajn...
Poslední sešit je zase jen takové nic..
Nic moc jsem od toho nečekal, tak ve finále jsem byl překvapený, že jsem se u toho vlastně bavil a zajímalo mě kam příběh bude směřovat. Ovšem nic převratného od toho nečekejte.
První díl byl super, originální příběh, dobrá akce, parádní kresba. Tomuto pokračování bohužel už chybí moment překvapení. Komiks je tedy spíše o brutální akci, než o příběhu, i když mytologie celého světa se tady zajímavě rozvinula. Za mě hlavním problémem byly postavy, které mě opravdu nebavily. Málokdy se stane, že mě opravdu pořádně nebaví ani jediná postava, ale tady se to autorům "povedlo".
Druhá část za mě bohužel slabší, než začátek. Pořád parádní kresba, ale příběh mi už přišel překombinovaný a místy zmatený, takže už to neodsýpalo tak, jako první díl. I tak šlo pořád o fajn fantasy.
Host do domu, dobrý komiks do domu. Z jejich letošního haulu mě Kostky nebavily, Tady lehce polochtalo, ale Hlad a Soumrak nejen, že potěšil, ale příjemně překvapil. Je to doslova nový komiks, cca rok, dva starý a jak si říkám, že mě už nemá kolikrát, co zaujmout, tak tady to byl přesně pravý opak. Komiks je svižný, nápaditý, a svým způsobem originální, byť to hraje s logikou nám všem známou z loru Tolkiena a WoW. Jedinou výtku mám k neukončenosti série, protože Host tak zatím prodává horkou vodu, když neví, jak bude série zakončena. Risk z jejich strany, tak snad se vyplatí a série bude mít dobrý, a ne moc dlouhý, run. Jinak hodnotím všemi 5. Vše zapadlo a bavilo mě to od začátku do konce.
Elrika neznám, ale tento díl mě celkem bavil. Úvod do postavy, úvod do světa, vše v parádní a temné kresbě. Děj byl místy zamotaný, ale pořád jsem se chytal.
Hodnotím jako celek, protože samostatně nedává smysl. Parádní příběh z období a prostředí, které není v komiksu běžně zpracované, což dělá celý příběh originálnějším a zajímavějším, než kdyby by byl zasazen do jiných kulis. Vše je doplněno nádhernou kresbou. Příběh je napínavý, dobře odsýpá a postavy mě velmi bavily. Není nouze ani o zvraty a o akci, která je opravdu nádherně vykreslená. Parádní záležitost a jedna z nejlepších Modrých Crwí.
Hodnotím jako celek, protože samostatně nedává smysl. Parádní příběh z období a prostředí, které není v komiksu běžně zpracované, což dělá celý příběh originálnějším a zajímavějším, než kdyby by byl zasazen do jiných kulis. Vše je doplněno nádhernou kresbou. Příběh je napínavý, dobře odsýpá a postavy mě velmi bavily. Není nouze ani o zvraty a o akci, která je opravdu nádherně vykreslená. Parádní záležitost a jedna z nejlepších Modrých Crwí.
Tohle byl hodně divnej erotickej sen. Nechápu pohnutky postav, nechápu, proč tam určité postavy jsou a jaká je jejich motivace. Prostě se někdo objeví, něco dělá a jde dál, skočí v čase, doslova, a jde se někam, kam, nevíme. Proč, nevíme. Co si z tohoto komiksu mohu odnést než drakoprc. Proč je posledních asi 20 stran jen o sexu mezi draky a lidmi, a draky mezi draky, a lidmi mezi lidmi. Divné. Naprosto mi uniká smysl děje a co mi tím chtěl Joann Sfar říct. Tony Sandoval je fajn, konečně ho vidím v klasickém komiksovém stylu, kdy paneluje a je úplně jinak čitelný než v jeho autorských komiksech. Mně to přišlo jen ulítlý a smysl postrádající velké lalulá.
