Tenhle druh pomalu gradujících hororů já prostě můžu a Haruto Rjó nepochybil ani v jediném momentě, včetně doplňujících povídek. Perfektně kombinuje starosvětskou hrůzu z démonických bytostí, jejichž svévolnost je doslova nevyzpytatelná, s moderní fascinací krvavého sadismu vyváženého s přesností na desetinu miligramu. Škoda jen té bezútěšnosti, kdy je čtenáři od určitého okamžiku jasné, že příběh za žádnou cenu nemůže dopadnout dobře, pročež hrdinovi i přestává držet palce a namísto toho raději odvrací zrak, aby ten jeho pád do pekel alespoň neviděl, když už jej musí slyšet. Přesto nemůžu jinak než hodnotit plným počtem, protože takových strašidelných historek najdete v komiksu pomálu. Jednoduchý motiv městské legendy autor vyhrotil do nádherného extrému, přičemž podmanivost tempa jeho vyprávění je absolutní. Krásná ukázka práce se strachem – precizní v detailech a nápadité v klíčových momentech. Díky nakladatelství Crew už pro mě vynášení odpadků nikdy nebude relaxační činností.

Já taky rozhodně nehodlám udělovat absolutorium, leč moje fascinace tím, co za epický komiks vzešel v české kotlině, trvá. Skutečně, klobouček a respekt!

Musím konstatovat, že až na samotný závěr jsem se ani kapku nenudil. Líbí se mi vykreslení světa budoucnosti, které pracuje s třemi časovými rovinami a dokonce se dá říct, že i s žánry. Neměnila se pouze doba a prostředí, ale autoři si pohráli i s rétorikou postav či žánrovými klišé. První příběh byl zajímavou ochutnávkou a deskriptivní styl nás (ještě po samotném prologu) uvedl do historie tohoto světa. Kastastroficko-westernové Intermezzo skutečně připomnělo sérii Skalpy, leč nebylo ani zdaleka tak rafinované a místy bylo chaotické - v přestřelkách jsem se neorientoval, kdo komu zrovna vystřelil mozek z hlavy. Poslední kyberpunkový noir mě zaujal hned ze začátku svým námětem a bavil mluvou hlavní postavy, která skutečně připomínala klasické noirové či brakové detektivky. Jenže se to celé přetočilo bohužel v až moc rádoby předrsnělou akční vybíječku... Každopádně příjemné sci-fi počtení.

Celkový dojem: 70%

Mrzí mě, že zrovna já budu za kaziče párty, bohužel Nanits za mě svému obřímu hypu nedosahuje.
První příběh, 2177, byl perfektní. Skvěle navržený svět (po stránce technické i vizuální) založený na událostech, se kterými se dnes všichni dokážeme snadno ztotožnit, parádní (často až dechberoucí) kresba, a Nia jakožto hlavní hrdinka mě bavila dost. Pár chybek a nelogičností by se našlo, celkově jsem byl ale unešený a futuristická Šanghaj mě naprosto pohltila.
Zbylé dva příběhy už šly kvalitou dolů...
Oceňuji odlišná prostředí, žánry, způsoby vyprávění i vizualizace, a provázanost.
Bohužel Intermezzo bylo pro mě docela zmatkovité, a to často kvůli kresbě. Nejednou jsem se musel vracet, abych si ujasnil (a nějakou chvíli se to z kresby snažit vydedukovat), kdo co jak a proč. Dialogy navíc začaly dost drhnout.
2225 pak bylo pro mě jedním velkým cliché. Akce, rozšíření a provázanost fiktivního světa je fajn, ale příběh a dialogy tu byly snad mnohem, mnohem jednodušší než v Intermezzu, a ani ta kresba si nedokázala udržet kvalitu až do konce.
Hodnotit příběhy zvlášť, tak 2177 za 5*, a 2056 s 2225 za 3*, celkově tak 4* s odřenýma ušima.

Nádherná kresba a fakt, že jde o český počin, mi bohužel nezabrání v pocitu, jak moc se po prvním příběhu propadla kvalita, a více než o promyšlené postavy a příběh (což 2177 má) šlo čistě o výplň za pomoci co nejvíce "cool"/cliché věcí.
Stejně tak ale to, že u nás něco takového dokáže vzniknout, nesmírně oceňuji a těší mě to. Fiktivní svět je vymyšlen velmi dobře a má neskutečný potenciál, takže si i přes moje výtky zde přeju strávit mnohem více času a doufat tak v pokračování.
Proti samotnému zpracování knihy i artbooku nemám vůbec nic, obojí je perfektní.

Slušná česká práce na poli komiksovém. Trochu mě mrzelo, že se myšlenky a nápady moc nerozvinuly. Byla to taková naťuknutí, ale pak vyšuměla do ztracena a hodně se kecalo kolem, když se šlo z místa na místo nebo nějakou krajinou. Kresba byla fajn a bavila mě, akorát postavy by mohly být trochu víc zmáknuté a lettering se mi také nelíbil. Každá část má vždycky dobrý nápad, ale ve finále jen probuble. Jako by se autor bál jít do toho naplno a rozbít zaběhlé pořádky. Nicméně se i tak projevil dobře a od srdce. Evidentně ho něco tíží a chtěl to ze sebe dostat ven. Krajina a pozadí byly nádherně nakreslené. Jen mi vadily anglické výrazy v popiscích. Nechápal jsem, proč to tam musí být. To by čeština nezvládla?! Ale co už. Když se na to podívám ve srovnání s českými komiksy poslední doby, tak tohle je ten lepší počin. K tomu si přičtu Nanits a máme krásné české zářezy v komiksu. Poslední dobou bída a nuda. Konečně změna!

Splnil jsem si svůj sen a konečně se dostal k Akiře v češtině. Čekání se vyplatilo a za tuhle mangu jsem moc rád. Líbilo se mi to, ale měl jsem z toho takový dojem, že se moc spěchá a nějak jsem se občas ztrácel. Navíc mi to přišlo jako seznamovačka, ale přese všechno to zapadlo a já byl naprosto spokojený. Skvělý zážitek. Prostě paráda. Těším se na další díly. Už aby to bylo. Tohle potěší i nemangofily. Edice vydání je prostě děs, svítek průsvítek, ale na druhou stranu, to není úplný průser, jen ta cena mě trochu zarazila. Nicméně Akira si tu cenu a edici zase obhájí. Takže si vyberte.

Námět nebyl úplně nezajímavý, kresba nebyla nepěkná, leč celé vyprávění bylo takové "rozsypané".

Celkový dojem: 50%

Můj pohled bude trochu nestranný, protože na čestném místě domácí filmotéky se skví jména jako Okamoto, Kobajaši, Misumi a samozřejmě i Kurosawa. Stejně tak celou jednu poličku v knihovně zabírají příběhy králičího ronina Usagiho. I když se hodně liší, má ronin Okko k Usagimu asi nejblíže. Ano, pojetí kresby jsou úplně odlišné. Tam, kde Sakai využívá (donedávna) černobílou manga kresbu, nastupuje Ham s precizním vykreslením každé scény ve stylu evropské komiksové školy. Nicméně se děj obou odehrává ve středověkém Japonsku, ale plném různých démonů, bůžků a nadpřirozených sil. Stejně jako Sakaiův Sasuké se i Okko živí jako lovec démonů. Průvodcem v příběhu se stává malý rybářský chlapec Tikku, který se pod přísahou přidává k Okkomu a jeho přátelům v hledání sestry "Rybičky". A cesta je dovede do odlehlého panství, jehož majitelé nejsou čím se zdají být. Děj je napínavý až do poslední stránky, postavy nejsou černobílé a já se těším da další dobrodružství ve znamení elementu země.

Trochu mi chybělo zasazení do kontextu, aby se člověk snadněji zorientoval, kdo rudovláska vlastně je a kdo jsou její rodiče. V důsledku však jde o informace, po kterých bude pátrat pouze dospělák. Nelze se přitom ubránit srovnání s žánrově zcela odlišným dílem Krásná temnota, které mi vizuálním pojetím Růžu připomnělo. Naštěstí Johan Troïanowski tvoří pro děti, takže žádné morbidní zhůvěřilosti se nekonaly. Přičemž právě nejmenší snadno podlehnou autorově interaktivnímu stylu vyprávění, který já osobně považuji za kreativní a velmi inspirativní, třebaže jeho využití v komiksu má bohužel své hranice. Co mi naopak moc nesedlo, bylo až surrealistické zpracování, kdy imaginace převažuje nad logikou zápletky. Ovšem jsou tu i žánrové detaily, které komiksovým nadšencům určitě udělají radost, stačí jen pečlivěji pátrat v davových scénách. Tohle každopádně není příběh, který by měl mít hlavu a patu, ale hravá pohádka plná barev, bláznivin a fantazie, jež spoléhá na čtenářovu otevřenou mysl.

Tohle musím pochválit. Brian K. Vaughan se poměrně nečekaně vyhnul předpokládaným klišé a příběh nechal odvíjet v nové, zcela neokoukané stopě. Naneštěstí se však nějaká zběsilá gradace nekoná. Vývoj událostí je opětovně pozvolný, emoce stále na stejné úrovni, a kdyby občas nebylo nějaké té smrti, čtenář by ani neřekl, že se děje něco zásadního. V podstatě se jen opakují stejné motivy, tedy že po hrdinech někdo jde a oni před ním prchají. I tak se ale tvůrcům podařilo v několika kapitolách zase uzavřít různé vedlejší odbočky, díky čemuž celá mozaika nabývá víc a víc na celistvosti. Především s povděkem kvituji ukončení konfliktu se sestrou Héró, od které jsem tak trochu očekával roli Yorickovi osudové Nemesis, a ono kupodivu nic takového. Na druhou stranu, ten gambit působí natolik „jako že se vlastně nic nestalo“, až trochu naštve původní scenáristické blufování. Soukromě pak smutně postrádám původní motiv cesty přes půl světa za ztracenou láskou, který mi v první knize tolik uhranul.

Showman Killer - Nehledejte v tom žádné přelomové dílo a naleznete ezotericky šílenou fantaskní jízdu téměř nepřemožitelného antihrdiny, tak typického pro Jodowerse. Tady zkrátka nemohu souhlasit s ostatními. Má to svižné tempo vyprávění, je to úchvatně nakresleno, nechybí tomu štiplavý humor, klonovací Bioroboptéry, velké souboje, Suprahierofantka a také Tuleňohlav ... Za mě 5*!

Konečně někdo ukázal, že i v česku jde udělat kvalitní komiks na úrovni. První příběh o návštěvě z Marsu mě bavil nejvíc, druhý příběh Intermezzo je fakt takové příjemné intermezzo a při čtení třetího příběhu to ve mně vyvolávalo feeling hrani hry Max Payne. Barvy, příbeh, kresba, panelování, bonusová knížka všechno super.

Fest sa mi to páčilo, ale predsa len sa k Diablovi z Hell´s Kitchen viac hodia komorné a temné príbehy odohrávajúce sa v nočných prístavoch a zapľuvaných bočných uličkách, keď má proti sebe lupičov, kriminálnikov, mafiánov a korupciu. Scenárista Mark Waid (Amazing Spider-Man: Rodinný podnik, Fantastic Four: Nemyslitelné) sa v roku 2011 pokúsil vytvoriť Daredevila, ktorý nie je ktovieako ponurý (ani melancholický), ale zároveň nerieši vieru (ani pochyby) a hoci je (v rámci možností) „realistický“, nejeden raz bojuje proti superprotivníkom. Inými slovami: snažil sa byť konzervatívny a zároveň liberálny. Vo výsledku to prekvapivo funguje. „Inému“ poňatiu slávnej postavy odpovedá aj kresba Paola Riveru: je parádna, čistá, neprekombinovaná (nič proti prekombinovanosti, ak sa vydarí), farebná a vcelku optimistická a pritom ako keby jednoduchá, nenáročná. Páčil sa mi nielen spôsob, akým Rivera zobrazil Daredevilov radar, ale i dvojstrana prechádzky a zaujímavo výtvarne znázornený Klaw (a najmä jeho pomocníci). Rivera má cit pre detail (psí výkal na chodníku, odtrhnuté Captainovo krídelko na helme), ale nenecháva sa tým zbytočne strhnúť. Páčili sa mi viaceré scenáristické nápady a veľmi ma bavili postavy a dialógy, aj keď nie až tak vehementne, ako u Kevina Smitha (v Daredevil: Ďábel strážný). Divný pocit som mal z toho, že všetci vedia, že Matt Murdock je Daredevil (hoci ten to neustále odmieta), z čoho takmer nič nevyplýva; nepochopil som, prečo to Waid spracoval takto „nijako“. Záporne vnímam aj načaté a nedokončené veci s prokurátorkou a Captainom America, ktoré pôsobia ako slepé uličky.

Obávam sa, že po dvojke môžem s čistým svedomím skonštatovať, že Lonesome nikdy nebude moja komiksová srdcovka. Je fakt parádne nakreslená (snežné prostredie). V tomto je na Swolfsa spoľahnutie. Ale ako scenárista ani tentokrát neprekročil svoj vlastný tieň a hoci sa snaží, opäť raz mu z toho vychádza nudný priemer s pár dobrými nápadmi, avšak i s postavami, ktoré vás nechytia za srdce a s dialógmi, ktoré sú napísané štýlom jedným uchom dnu, druhým von. Čiže sa opakuje to, čo som s ním zažil už v jeho upírskej sérii Princ noci. Pozitívne ma prekvapil nepredvídateľný vývoj deja (ZAČIATOK SPOILERU linka s kazateľom je v podstate vyriešená už v tomto albume + vidíme dôvod, prečo ho hrdina vlastne prenasleduje KONIEC SPOILERU). Vlastne ma mrzí, že musím dať „iba“ 3*, ale ak by som dal štvrtú, tak iba za kresbu. Komiksy ale nepozostávajú len z nej, ale aj zo scenára a ten je v prípade Lonesome 2 ozaj priemerný a neveľmi zaujímavý. A zas ani tá kresba nie je až taká fenomenálna a geniálna, aby som len za ňu komiksu udelil 4* (tento luxus si môže dovoliť Superman: Mír na Zemi, prípadne Batman: Arkham - Pochmurný dům v pochmurném světě, kde je výtvarná stránka natoľko úchvatná, že dokáže zamaskovať priemerné scenáre). Lonesome 2 je konzervatívny, starosvetský komiks. Kým ním len listujete, je úžasný. Avšak akonáhle sa doňho začítate, stáva sa dosť nezáživným.

Další kousek z edice Legendy od Crwe přináší zajímavý střet osobitého autora s jedním z nejznámějších hrdinů. Odvařit mě spolu úplně nedokázali, ale doručit nadprůměrný kousek se jim povedlo. 8/10 - Více na https://nerdopolis.cz/2021/06/12/recenze-batman-mikea-mignoly/

První díl mangy Akira jsem slupl stejně snadno jako kluci motorkářský svoji pilulku a nemohu se dočkat dalšího dílu. S grázlem a antihrdinou Kanedou mnohdy nebudete souhlasit v tom, co právě dělá. Vaše sympatie si ale získá se stejnou lehkostí, s jakou se vrhá do všech nebezpečných akcí, která mu život přinese a svojí bezstarostností. Temný cyberpunkový příběh o dospívajících delikventech, kteří se zapletou do něčeho většího než si, kdy představovali, vás pohltí hned z kraje. Díky svižnému vyprávění vás tahle akční jízda se zajímavými postavami ze svých spárů jen tak nepustí. Ve spojení s precizní kresbou se jedná o velice povedené dílo, které si, alespoň po prvním díle, svůj status manga legendy zaslouží. Více na https://nerdopolis.cz/2021/06/08/recenze-akira-1-katsuhira-otomo/

Pro mě je teda náhled do Gutsovy minulosti skvělý a hlavně opravdu žádaný. Konečně mu jako postavě přicházím na chuť a začínám ho chápat. Super.

Dane! Paráda! ;-)

Proti přírodě 01: Probuzení je kvalitný štart do série. Postupne sa mení z ľahkej romantickej erotiky do temného detektívneho thrilleru a scenár je plný prekvapivých udalostí. Príjemná kresba a farby len umocňujú celkovo dobrý dojem z prvého dielu. Som zvedavý na pokračovanie. =►Celá recenzia◄=

Zvrácená je prekvapivo intenzívny úchylný horor, ktorý má vydarenú atmosféru a vydaril sa aj záver. Je to nonstop hororová nálož na 400 stranách. Ak máte radi úchylné japonské horory, nemáte čo riešiť. =►Celá recenzia◄=

Me na cele knizce mrzi nejvic fakt, ze kresba je luxusni, Horakova celozivotne absolutni badass, mohl z toho byt skvely pribeh o vyjimecne osobnosti 20. stoleti, ale je z toho nakonec jen takova prehlidka proklamujicich figurin. Jako seznameni s Horakovou fajn, vyhlo se to i obvyklemu zredukovani jejiho vyznamu na pouhou obet komunismu, coz se taky vidi malokdy. Ale jako comics to nefunguje.

Tohle je jedním slovem paráda. Podobné komiksy mi na zdejším trhu chybí. Plusové body Argu za odvahu to tu vydat. Kandidát na komiksovou knihu roku.

Tak toto je jako pekná slátanina. Milion autorů, milion příběhů a každý stojí za hovno. Světlo na konci tunelu je poslední příběh. Ten se povedl, jinak je to velký špatný. Ono to chce být vtipné, ale je to debilní.

Tohle není vůbec špatný díl. Hezky zakomponovaných víc známých postav tu není vůbec na škodu. Není to tak super jak předešlý díl, ale nemá to k tomu daleko.

První setkání se Smithem v komiksu a velká spokojenost. Chemie mezi SM a BC funguje skvěle. DD do příběhu zapadne dobře. Kdyby měl každý komiksový komplet takové příběhy tak beru všechno.

Akira si ten legendárny status naozaj zaslúži a už z prvého dielu jasne cítiť, že sa jedná o nadčasové dielo, ktoré je svojím príbehom stále svieže aj po takmer 40 rokoch od jeho vzniku. Perfektné akčné sci-fi s peknou kresbou a síce mi pár strán trvalo kým som sa chytil, potom ma to maximálne pohltilo. Čakanie na druhý diel bude naozaj ťažké. =►Celá recenzia◄=

Dobyvačné armády je fantasy odehrávající se v blíže nespecifikovaných fantaskních zemích. Kniha se dá rozdělit na tři logické části, respektive dvě části a jeden bonusový komiks, který nemá s Dobyvačnými armádami nic společného, kromě osoby výtvarníka Jean-Claude Gala.

První část dala název celé této knize a obsahuje pět krátkých vypointovaných příběhů, které se zaměřují na osudy jednotlivců. Hned první příběh mě docela vyděsil, protože jsem se začal bát, že celá kniha bude jako tento příběh. Jeho děj je velmi prostý a jeho vyprávění by se vešlo do pár vět. Jenže ten komiks nefunguje. Má začátek, má konec, ale to co se mělo odehrát mezi tím moc nedává smysl a celkově je to prostě nuda. Podobné je to i s druhým příběhem. Třetí příběh má jen čtyři stránky a nemá smysl se o něm nějak rozepisovat. Čtvrtý a pátý příběh jsou z těchto krátkých příběhů nejlepší a vtipně ukazují, jak vrtkavý osud může být.

Hlavní část knihy obsahuje dvě alba s názvem Arnova pomsta a Arnův triumf. Arnův příběh by se vzdáleně dal přirovnat k filmovému Barbarovi Conanovi. Mladému barbarovi Arnovi jsou zabiti rodiče a on je uvržen do vězení. Po letech uteče a vydává se za svou pomstou proti celému Impériu. Arnův příběh je docela zajímavý a má nečekané zvraty. Překvapí především krutost, a to jak záporáků, tak i samotného Arna.

Hlavní devizou této knihy je kresba Jean-Claude Gala. Na první pohled jsem měl pocit, že je jeho styl velmi podobný stylu Richarda Corbena. Přispěla k tomu i atmosféra prvních dvou příběhů, které mi atmosférou připomněly Corbenovu knihu Duchové mrtvých. Už druhý pohled ale ukázal, že styl J-C Gala je pro mě mnohem stravitelnější - bohům díky. Gal i Corben mají potřebu nimrat se v nejmenších detailech. Avšak zatímco Corben se vyžívá především v detailech rozkladu, tak Gal až maniakálně a naprosto precizně vykresluje detaily a ozdoby zbrojí, oblečení, měst, ruin a detailně prokresluje dokonce i obyčejné skály. Zpočátku mi trvalo, než jsem si ke Galově kresbě našel cestu, ale nakonec jsem si ji docela užíval.

Dovolím si jednu poznámku na závěr. Nechápu potřebu cpát na všechny knihy parciální lak. Někde je to vyloženě na škodu. U této knihy vypadá spodní hrana přední desky jako by byla hnusně olezlá a oloupaná - jenom kvůli tomu zpropadenému laku. U komiksů od Arga to není poprvé a obávám se, že ani naposled.

Krásná kresba a místy decentně a mile vtipné. Třeba to marné nasazování klobouků na letišti, které odfoukl každý průlet letadla. Zajímavé srovnat toto důstojné dílko s jiným celkem zdařilým audiovizuálním počinem, vážícím se k Mr. M. R. Štefánikovi - filmem Cesta do nemožna (2019).

Povedené finále Zdarskyho minisérie Spectacular Spider-Mana. Dokončení hlavního příběhu rozjetého už v prvním čísle, který nebyl nějak přelomový, ale postavy to vždycky zvedaly o úroveň výš. Nejinak je tomu i zde. Dva předposlední sešity se Sandmanem byly krásné, ale na můj vkus si tam Chip dovolil až moc těch svých scifáren, ale budiž. Poslední číslo to všechno vyhrává a jde v mých očích o nejlepší dosavadní Zdarskyho práci. Kreslíři Kubert, Bachalo a nakonec samotný Zdarsky svoji kresbou krásně vykreslili tento příběh.

Rozpitvat ve třech sešitech smrt kapitána Stacyho není tak špatný nápad. V původním komiksu to bylo brané dost šmahem. Tady se vyčerpaný Petr žene za svou pomstou na Octopusovi, snaží se te sebe setřást pachuť selhání a všemožně se sebelynčuje jak už to má v povaze. Občas je to ale emočně až moc přepálené. Kresba je nicméně moc pěkná a i když nezapírá modernu, upomíná i na staré časy, které zpracovává. Zajímavější mi ovšem přišel další tří sešitový příběh ze série Tangled Web, kde má spideyho tajná identita docela namále. Skvěle napsané, dramaturgicky výborně zvládnuté, výtečný zvrat na konci. Rozhodně lepší půlka knihy, která měla být tou titulní.

Budu se pouze opakovat v tom, co již bylo řečeno přede mnou - dobrý nápad, Jenkins se snažil Venomův mýtus rozšířit a myslím, že se mu to i podařilo... ale cesta, kterou k tomu došel, je meh. Opravdu nijaké a na kresbu, leč jsem se snažil, jsem si prostě nezvykl (coloring byl ale super a často to zachraňoval).
Příběh s Rhinem je pak paradoxně naprostá lahůdka a důvod, proč bych se měl k této knize někdy vracet.

Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než mě Akira naplno pohltila a já začal hltat každou stránku. Ze začátku jsem byl trochu překvapený poněkud zběsilejším tempem a na první pohled jednotvárnými postavami. Avšak oba tyto faktory jsou to, co jsem si postupně užíval víc a víc. Akira má tempo nastavené skutečně perfektně, dobře dávkuje poklidné pasáže a intenzivní akční sekvence, přičemž mezi nimi dokáže plynule přecházet a nikdy vás nenechá pořádně vydechnout, ale ani začít nudit. Akce navíc vždy dokáže nabrat na neskutečných obrátkách, takže jsem často žasl, kam se až celá situace dokázala dostat a jak je to nepředvídatelné.
A co se postav týče, ty jsou skvělé - uvěřitelné a vyvíjící se (avšak věřím, že zde je to pouhopouhá špička ledovce).
Město a technologie jsou propracované, zavedlo se zde téměř vše, co dnes dělá cyberpunk cyberpunkem, příběh dobře pracuje s tajemnem, formát a celkové zpracování knihy je skvost, a celé je to prostě parádní, nemůžu se dočkat na další knihy!

Drží si to zavedenou kvalitu a moji zvědavost, jak to dopadne.

Batman: Zatracení - Esej na téma 'Batman'... četli jste ji už 1 000x, origin se v průběhu času jen lehce mění a upravuje, avšak význam a myšlenka zůstává stále stejná. V této hře se však hraje o život. Někdo umřel, leží v márnici a pokud je to Joker, je možné že ho zabil Batman? Nebo ne... SPOILER v márnici je btmn, příběh je o ničem a tu jednu hvězdu dávám za kresbu ... Za mě 1*!

Wonder Woman: Mrtvá Země - Postapokalyptický superhrdinský komiks se vcelku jednoduchou zápletkou, avšak velmi dobře uchopenou a také odvyprávěnou. Co mě ale zas tak moc nebavilo, je Johnsonova kresba. Scenérie jsou fajn, panelování je na jedničku, ale detaily postav (ruce, proporce) a hlavně různé grimasy ve tvářích mě tedy vyloženě až odpuzovaly ... Za mě 4*!

Tak tohle byla totálně kulervoucí, páteřrvoucí a neskutečně nadupaná postapokalyptická výprava v podaní neohrožené amazonky. Samotná kniha je krásná a jen odráží perfektní obsah v sobě ukrývající. Příběh mi hodně připomínal ty nejlepší momenty ze Šíleného Maxe, říznutý příběhem Prokletá země z komiksu Soudce Dredd, kdy příběhovým pojidlem je pouť přes zemi spálenou atomovými bombami. To vše protkané náznaky na další filmové fláky, ale všechno podáno s takovou lehkostí, že člověk nemá absolutně pocit, že čte něco, co už stokrát předtím viděl či četl. Příběh dokáže dokonale vtáhnout, aby vás na konci vyplivl s pocitem, že tahle cesta byla sakra syrová, náročná a pořádně nebezpečná, ale vy jste si ji, i přes to všechno neskutečně užili. Kresba naprosto luxusní, na některých stránkách jsem měl dokonce pocit jako ve 3D, kdy jsem byl dokonale vtažen mezi letící monstra a skvěle vykreslenou bitevní vřavu. A to se mi opravdu příliš často nestává. Vlastně, prakticky skoro vůbec. Wonder Woman v komiksu vypadá skvěle, hlavně díky parádně padnoucímu odění, které z ní dělá pravou postapokalyptickou válečnici. Potěší i zapojení dalších postav ze světa DC. Mrtvá Země je opravdu skvělý dospělý komiks, který funguje ve všech ohledech. Naprostá povinnost pro každého fanouška DC, ale rozhodně neprohloupí ani člověk, který normálně tenhle typ komiksů nečte. Skvělá záležitost. Víc takových.

Komiks Proti přírodě, mě zaujal hlavně svou alternativní obálkou, kterou nakreslil Milo Manara. Neodolal jsem tedy, ale úplně mi nebylo jasné, zda-li mě tenhle komiks zaujme. Rozhodně zaujal a jsem dokonce velice spokojen. Hned od samého začátku si mě Proti přírodě zaháčkovalo a nepustilo do úplného konce, který ale vzhledem k počtu stran přišel logicky poměrně brzo. Což vzhledem k tomu, že čtenář musí čekat na další díl zamrzí, ale budu doufat, že Crew s pokračováním nebude příliš otálet. Hlavní hrdinka Leslie je opravdu sympatická prasnička a celkově jak postavy, tak kulisy ve kterých se příběh odehrává, mi neskutečně sedly, takže prakticky nemám co bych vytknul. Samotná zápletka je zajímavá, někdy humorná, autorka se nebojí jít přes mrtvoly a jsem zvědav, kam se příběh bude ubírat. Kresba parádní ve všech ohledech, takže zde taky spokojenost. Proti přírodě je opravdu skvělý komiks, kterému momentálně škodí pouze fakt, že dokáže skvěle navnadit na pokračování, které se zatím čtenáři nedostane. Takže nezbývá než doufat v brzké vydání pokračování, abychom se dozvěděli, jak bude příběh Leslie pokračovat. Hodně povedené překvapení!

hravé, tuze milé, jednoduše podané a velmi kreativní - tohle se vážně povedlo a kde bych dneska byl, kdyby takhle nějak vypadaly učebnice fyziky! ;)

Neobyčejné příběhy obyčejných lidí v (ne)obyčejné době totalitního zřízení - skvělý počin Postbelum (posluchači Příběhů 20. století z ČRo řadu příběhu znají a mají výhodou, pokud si vzpomenou na hlas samotných vypravěčů - zároveň se komiks snaží jejich vyprávění rozšířit / zredukovat do souvislého příběhu). Je to jedna z mála knih, která dokáže na příbězích lidí ukázat drobné ostrakizaci i naprosto hroznou zhoubu člověka, ale i odvahu a boj vůči zrůdnému systému.

Nutno říci, že kresba a hlavně vyprávění u některých příběhu pokulhává - zvláště díky nutné zkratkovitosti, či jednoduchému "překreslení" vzpomínek, ale jako celek to působí dost plasticky a člověku, jež nezažil tuhle dobu, dá alespoň solidní vhled do minulosti. Rozmanitost autorů není vůbec na škodu, právě naopak - ostatně hlavní jsou tu příběhy a všechny mrazivě fungují. Celý sborník považuji nakonec za neoddiskutovaný skvost české tvorby a jsem za ní rozhodně vděčný.

Kresbou tahle záležitost úplně nenadchne a zřejmě najde jen málo čtenářů, kteří by si z toho odnesli silný zážitek, byť příběh popisuje naprosto přelomové události roku 1989. Dokázal bych si k tomu představit daleko lepší vyprávění, ale chápu, že se to v historických konturách nedělá jednoduše - na druhou stránku, to není vůbec špatný dárek pro dospívající děti a mládež - když jim chcete vysvětlit, co všechno se tu tenkrát dělo.

Tohle lze číst pořád a už se těším, jak tohle budu číst se svým synem :) Je to komiks s kterým jsem vyrůstal, takže tohle prostě v knihovně musí být - ale v knihovně to hlavně chcete a to nejen proto, že jste milovník Foglarovek a Rychlých šípů. Je to kus naší beletrické historie a jsem rád, že i dnes Foglar může v digitální době dodávat "nenápadně" kus hodnot každému čtenáři.

PS: není to možná tak vymazlená artovka jako ta od Albatrasu (kde jsou i všechny verze příběhů), ale zase je to kompletka se všemi autory.

Klasický Nikkarin v nejlepší formě. Čtyřlístek už moc nesleduju, ale Hubert a Hugo mě díky svému autorovi zaujal. Otec Hubert se synem Hugem zažívají podivuhodná dobrodružství na horách, v cizině i v deskové hře a vše je proloženo Nikkarinovým typickým humorem a samozřejmě zpracováno jeho úžasnou kresbou. Kniha nese číslici jedna, tak doufám, že se v budoucnu dočkáme knižního vydání i dalších příběhů.

„Minulost je minulost. Každý má svoje přízraky.“ Rozhodnutie postaviť prequel Sykesa okolo niekoho, kto v Sykesovi vôbec nie je (a zo Sykesa urobiť vedľajšiu postavu), je zvláštny, ale v konečnom efekte to funguje, takže čo. Keďže na Texaskom Jackovi pracovala rovnaká dvojica, môžete sa opäť spoľahnúť nielen na parádnu kresbu (gýčové zábery civilizáciou ešte nepoškvrnenej prírody vs. explicitné krvavé detaily), ale tiež šikovný, vynaliezavý scenár, ktorý sa v detailoch nebojí byť osviežujúci a originálny (falošný Indián výborne strieľajúci z luku a ozajstný Indián výborne strieľajúci z pušky). Ako v Sykesovi, aj tu vás čaká nečakaný a možno jemne ironický (a vlastne značne tragický) koniec.

Co se týče nové Buffy tak musím říct, že předchozí díl mě bavil o něco víc. Rozhodně za to může kresba, na kterou jsem se absolutně nemohl naladit a některé výrazy vykulených očí byly opravdu hrůzostrašné. Ale zase na druhou stranu ke komiksu s přemožitelkou upírů v hlavní roli se možná tento styl kresby hodil dokonale. Jen já jsem ji asi nedokázal úplně ocenit. Ale rozhodně to nebylo nic, co by kazilo dojem z celého komiksu. Příběhově se pokračuje tam kde jsme skončili minule, ale v tomto případě jsem knihu zavíral s pocitem, že se toho příliš neudálo. Těžko se mi to hodnotí, protože těch pár sešitů opravdu rychle uteče a než se člověk stihne pořádně začíst je konec. Rozhodně ale pořád hodnotím jako nadprůměr, který se dobře čte a na pokračování se těším.

Krále, jenž byl a bude jsem neměl v plánu kupovat. Vůbec mě nezaujala ukázka a po zklamání v podobě Podivného nebe nad východním Berlínem, jsem měl mírné obavy. Po přečtení jsem byl však mile překvapen. Příběhově se jedná o celkem svižně odsýpající komiks, který lehce doplácí na svou délku. S ničím se tedy neztrácí čas a počítá se s tím, že čtenář bude vědět kdo byl Artuš, Excalibur, svatý grál a podobně. V opačném případě se může čtenář lehce ztrácet a některé souvislosti nejsou zcela jasné. Ale na druhou stranu, se příběhově o nic příliš rafinovaného nejedná. Hlavní ústřední dvojice mi přišla docela fajn, což jsem po přečtení ukázky ani nečekal, ale je pravdou, že v některých situacích se tyto postavy chovaly značně podivně. Hlavním tahákem pro mě však byla kresba a hlavně tedy barvy, které jsou skvělé a vyšvihly Krále, jenž byl a bude o patro výš. Celkově jsem byl ale spokojen a rozhodně jsem dostal o mnohem více než jsem v tomto případě očekával. Rozhodně jsem se bavil a těším se na pokračování.

Tak tohle jsem po dočtení nejdřívě nevěděl, jak hodnotit. Nechal jsem si tedy časový odstup na hodnocení a jo, bylo to opravdu dobré. Pohádkový příběh putování po různých světech, který je však pohádkový jen na první pohled. Naopak se jedná o dospělý příběh plný symbolismu, ale i poetismu, mi navozoval atmosféru Malého prince. Hodně zajímavé výtvarné pojetí pak dotváří netradiční čtenářský zážitek.

Lemire je vyprávějící mág a nadaný kreslíř s neortodoxním stylem. Písmo a obraz umí spojit způsobem, se kterým jsem se nikdy dřív nesetkal a pokaždé se mě zatím dokázal dotknout. Tentokrát mě jen zamrzelo, že jsem průběh vyprávění dokázal úspěšně předjímat. 8/10 Více na https://nerdopolis.cz/2021/06/04/recenze-potapec-jeff-lemire/

Bohužel značně rozkolísaná záležitost, některé příběhy jsou skvělé jednohubky, jiné naopak docela nudné. Souhlasím plně s Darth Raelchi - měl jsem stejný pocit. Málokdy se mi stane, že knihu tohoto typu nepřečtu na jeden zátah a tady ano... bohužel.

I s ohledem na UPVO, kde se John Arcudi hodně angažuje, nevidím velký rozdíl mezi ním a Mike Mignolou, takže v této knize jsou takové typicky "mignolovské" povídky. I když tentokrát se ani v jedné ze tří povídek nezachraňuje celý svět a nejsou zde žádní náckové (pouze rusáci:)). Abe tak řeší jen "malé" úkoly, které ale zas až tak malé nejsou a vyžadují plné nasazení.
Nic zásadního to v mignolaverse není, ale v rámci oddechového čtiva dobře odvedená práce, která určitě neurazí a nenudí. Já se bavil celkem dobře.

Naprosto neuvěřitelnej šit. Hlad je přesně ten typ knihy, který absolutně nesnáším. Příběh kreslený člověkem co umí kreslit, ale nedělá to. A psaný člověkem co umí psát a taky to nedělá. Tahy karikatury jsou přesné a výstižné, ale nedá se na ně koukat. Dialogy postav i zápletka jsou dobře řemeslně zpracované, ale proč proboha číst po dvacáté příběh o Eddiem a Venomovi...ukrutná hrůza. Jako bonus je tu navíc naprostý protipól Hladu - příběh Květiny pro Rhina, který ze skvělé série Tangled Web jasně vede a je totální must have, ale jsou to jen dva sešity ze sedmi. Vzhledem k ceně knihy bych jí přece jen doporučil ke koupi, protože ten Rhino za to stojí, ale prvních sto stránek doporučuji z důvodů duševní hygieny úplně přeskočit. Kniha je vzhledem k extrémně polarizované kvalitě materiálu nehodnotitelná.

Cela tahle serie by mela byt povinna cetba. Nejen ve skolach, ale i pro vsechny, co hazou bez rozmyslu levici ci pravici, komousema ci nackama. Pro kazdyho, kdo nechape, jak se Hitler mohl dostat k moci. Pro kazdeho, kdo ma pocit, ze antimetismus byl jeho vynalez.Takhle se pise historicky comics. Takhle se pise o politice. Skrz proste pribehy lidi a jejich bezvyznamne zivoty. Osobne pro me silnejsi serie nez Maus, protoze Berlin nehraje na city, proste jen pomalu a vecne ukazuje, jak se hrouti nemocna spolecnost. Jak snadne to je.