Metal zničí veškeré zlo! Tuhle větu si přečte před úvodním slovem scénáristy Daniela Warrena Johnsona, ve kterém nám scénárista velmi jednoduše vysvětlí, proč vznikl tento komiks. Nemusí napsat tisíce slov a jít do hloubky. Johnson to vše dokáže napsat pár slovy. A tímhle samým přístupem pracoval na i na samotném komiksu. Johnson miluje metal, miluje hudbu, miluje pivo. A také miluje příběhy o odvaze. A takový příběh chtěl sám napsat. Autorský a originální příběh, kde bude metal, pivo, souboje s monstry, a bude tam osudovost a odvaha
Vražedný sokol je na první pohled velká akční jízda, kde se hláškuje o život, tvrďácký dvou a půl metrový sokol nakopává zadky vesmírným vetřelcům a do toho tam týpek jede bomby na kytaru. Je to nehorázně cool a místy je to boží. Johnson si nás během prvního sešitu krásně zaháčkuje, a pak začne vyprávět ten opravdu důležitý příběh mezi řádky. Ten pravý příběh o odvaze, přátelství, odpuštění a přiznání si selhání. A mezi tím se nakopávají zadky vetřelcům, pije se pivo a hraje se metal.
Johnson s velkou lehkostí vypráví svůj příběh a nebojí se vážnějších témat. Příběhová struktura má tendenci se opakovat, ale jak už jsem se zmínil, to skutečně důležité se objevuje mezi řádky a v dialozích. Scénáristovi se krásně povedlo vybalancovat akční nářez plný metalu a lidský příběh o těžkých časech. Některé části je třeba číst pomaleji a vícekrát, aby to krásně do sebe zapadlo, a my naplno docenili to, co chtěl Johnson svým komiksem říci.
O kresbu se postaral sám scénárista Johnson a odvedl moc dobrou práci. Jeho kresba mi hodně moc sedla a dost jsem si jí užil. Je to správně přepálená kresba, jsou tady momenty, které jsou nehorázně cool a jsou zábavné a kulervoucí. Johnson se místy urval ze řetězu a dává nám nářez. Pro fanoušky metalu je v kresbě schováno několik odkazů a pomrknutí, které všem fanouškům vykouzlí úsměv na rtech.
Komiks má krásnou barevnou paletu, která se k příběhu naprosto hodí. O barvy se postaral Mike Spicer a odvedl topovou práci. Díky jeho barvám se příběh proměňuje v epický nářez, co nemá hranice a může se v něm stát cokoliv. Na druhou stranu si Spicer umí vyhrát i s civilnějšími a dojemnějšími pasážemi, a dát jim lehkost a něhu. Abych to nějak shrnul, tak kresba a barvy jsou parádní, a krásně se hodí k tomuto příběhu.
Hodně mě mrzí, že nejsem fanoušek metalové hudby, jelikož by tohle byl komiks roku, a já bych ho četl dokola a dokola. Ale to, že nejsem fanoušek metalu nemění nic na tom, že jsem si tento komiks dost užil a dobře se u něho bavil. Mám pár výhrad ke struktuře scénáře a tím jak se některé vedlejší postavy zapojují do příběhu, ale to jsou ve výsledku maličkosti, protože se mi velmi líbila hlavní myšlenka příběhu. Takže pokud máte rádi metal, nebo máte rádi dobré příběhy s přesahem, tak s Vražedným sokolem neuděláte chybu, protože jde o velmi kvalitní čtení.
Skvělé. Veškeré naťuknuté pointy se hned v úvodu knihy explicitně vysvětlí a bez dlouhých cirátů se můžeme pustit do finálního boje, který dopadne... Který dopadne. S postavami už je čtenář sžitý, ale tvůrci stále pracují se svojí verzí originálního světa a ukáží několik dalších pěkných nápadů. Ke konci jsem se skoro přistihnul při kacířské myšlence, že by snad ani nevadilo pokračování. Ale ne! Tyhle dovysvětlovačky a návraty nikdy nikam nevedou. Jediné správně řešení je to i přes ten otevřený konec okamžitě ukončit a příště přijít s úplně jiným ještě lepším a ještě zajímavějším prostředím a příběhem. Ale byla to jízda.
Josef Blažek a Karel Zeman prichádzajú štvrtý raz s komiksovou adaptáciou diela Julesa Vernea. Tentokrát s príbehom nazvaným patrične megalomansky. Pán světa. Čo môže byť viac? OK, pán vesmíru a priľahlého priestoru. No to je iný príbeh. A ja som zase spokojný. Jasné. Netvrdím, že je to najlepší komiks roka. Knižná predloha má okolo 200 strán a komika ledva 30, takže asi aj tomu, kto ju nečítal, musí byť jasné, že sa rapídne "strihalo". Ale od detstva je mi blízka kresba Karla Zemana. Z jeho Přízraku (z kultového deväťdesiatkového časopisu Aréna) mám dodnes zimomriavky a v neposlednom aj traumu, za čo mu veľmi pekne ďakujem. Takže si dodnes rád prečítam každý komiks, ktorý ilustroval. Vo všeobecnosti je mi blízky a sympatický koncept tenkej A4 s voňavým papierom, atmosférickou kresbou a vzrušujúcim retro-nostalgickým príbehom. Veľmi pekná edícia (už tie obálky!). S prižmúreným okom 4*. Zo začiatku príjemný, jemne mystický nádych o diablovi plachtiacom nad hlavami ničnetušiacich, poverčivých ľudí. Je ale pravda, že ku koncu je dej bratý ako z rýchlika (vidno, že takýmto komiksovým adaptáciám by prospelo viac strán, lebo potom sa kľúčové okamihy musia odohrať behom max. jednej strany, čo pôsobí neprirodzene) a šarmantná slečna vďaka moderne pôsobiacim plavkám pôsobí ako keby práve Erika Eleniak nevyletela z torty v Prepadnutí v Pacifiku, ale tu.
Veľmi zlé. Ako keby Straczynski nesmierne túžil napísať superhrdinský komiks, ale ako v DC, tak ani v Marvele ho nechceli k žiadnemu pustiť a tak stvoril lacnú kópiu, ktorá mi nepripadala ani vtipná, ani zaujímavá a už tobôž nie originálna (nesmie chýbať Kapitán Amerika, ale oficiálne to pravdaže nie je Kapitán Amerika, takže sa inak volá a trochu inak vyzerá). Miestami to bola až blbosť; žeby si fakt niekto za celý svoj život nevšimol, že má superschopnosti??? Kresba je typický, drahý americký mainstream s občasným príjemným detailom (keď osoba konzumuje hamburger, odpadávajú z neho na tanier kúsky surovín a pečiva). Toto v USA ak sa nemýlim začalo vychádzať v r. 1999. O 6 rokov neskôr sa Straczynského príbehu chopili v CREW a vydali dva paperbacky pod názvom Vycházející hvězdy. V tomto sa nachádza prvých 8 zošitov a v druhom čísla 9 – 14. Neskôr sága pokračovala a v r. 2020 Comics Centrum vydalo masívny, viac ako 1000-stranový (!) omnibus obsahujúci cca 30 zošitov pod krajším, poetickejším názvom A zrodí se hvězdy... Žiaľ, mňa prvé dve knihy od CREW nebavili do takej miery, že ma striasa pri predstave, že by ma raz niekto nútil čítať omnibus. Dokonca som Straczynského necítil ani skrz inokedy tak báječne odsýpajúce dialógy; tentoraz to bola len tona nezáživného textu s tuctovým príbehom a nesympatickými postavami. Najviac ma pobavila hláška na zadnej strane obálky. No, toto je realistické asi ako ja na lyžiach. Nápad s magickým okamihom, počas ktorého sa v jednu zvláštnu noc zrodí viac ako stovka superhrdinských detí, je geniálny, žiaľ Straczynski sa na to následne vybodol a volil si samé jednoduché (a ešte jednoduchšie – áno, prekvapivo sa to dá) riešenia. Tým sa akékoľvek snahy o báječnú originalitu končia a na scénu veľkolepo prichádzajú nezaujímavé postavy, mdlé dialógy, tuctový dej a zvratové klišé. Ak by som mal hodnotiť čisto stupeň toho, ako ma to bavilo, dal by som 1*. Ale za celkové remeslo (najmä kresličské) pridávam aj druhú. Ale nerád.
Zatím asi těžko soudit, když se první kniha víceméně točí pouze kolem výměny/nevýměny komorné, ale čekal jsem od toho možná trochu víc, podobně jako u série Leviathan. Obecně ale webtoonům zatím spíše fandím, takže zkouším a těším se, že jich bude v budoucnu přibývat...
Je super, že komiksy vydávajú už aj slovenskí vydavatelia ako prví a Slovart sa veru činí. Po Menu ruže a Duna kniha 1 a 2 vydali aj túto vynikajúcu detektívku z pera slávnej Agathy Christie. Knihu som zatiaľ nečítal, filmové spracovanie som videl zatiaľ to pôvodné s Albertom Finneyom a tak to kto je vrahom ma veľmi prekvapilo. Klobúk dole. Kresba bola tiež veľmi pekná, hodila sa k tomuto úžasnému zimnému príbehu. Odporúčam.
Veľmi, veľmi mrazivý horor, hoci vonku nie je cez deň zima momentálne, ale teraz večer keď som bol so psíkom vonku, zima je a veru na mňa doľahla tá zimná a strašidelná atmosféra. Ešte dobre, že nie je sneh :-) To by som sa bál ešte viac. Hneď zajtra idem na druhý diel a som rád, že táto adaptácia lovecraftovského hororu konečne dostala plnohodnotné zadaptovanie. Pecka a odporúčam.
V této kruciální a složité době je dobré mít kámoše psychologa. To jen tak na margo věci. Grafická novela se mi líbila, doporučuji ji všem, kteří uvažují o návštěvě psychoterapeuta. Fascinuje mě komplexita lidské bytosti z psychologického hlediska. Možná mi ten happy end přijde lehce neuvěřitelný, ale dejme tomu. Kudos naše přední psychologické nakladatelství, Portál! Jo a Freude, Freude, vždycky na tě dojde...
Masaaki Ninomija dál udržuje čtenáře v napětí, tentokrát ovšem odhaluje další možné vazby, které drží záhadu kolem horské vesnice Kuge pohromadě. Co se zpočátku zdálo jeho jednoduchá záležitost, se mění v komplikovanou pavučinu skrytých motivů, v nichž je chyceno mnohem víc lidí, než se původně jevilo. A třebaže pátý díl zápletku neposune příliš kupředu, některé postavy získají jasnější obrysy. Teď už nejde o kanibalismus jako takový; ve hře jsou dětské životy a především lidé, jež se po mnoho let snažili zabránit mnohem většímu masakru. Už to není tak přímočaré, charaktery se komplikují a zainteresovaných postav je jak svatých na orloji. Přitom stále ani zdaleka není vše z minulosti rodiny Góto prozrazeno…
Série Gannibal je plnohodnotným hororem pro dospělé, ve kterém se kloubí jak explicitní násilí, tak ochromující hrůza z toho, co vlastně vůbec nevidíte. S každou další knihou přitom to druhé získává na děsivosti, přičemž podvědomě tušíte, že autor z rukávu ještě nevytáhl všechna esa.
„Jsem stín, co zahlédneš koutkem oka… Jsem všechno, co tě děsí. Jsem noční můra, na kterou jsi zapomněl.“
Hezké zakončení celé série Legenda o Batmanovi, třebaže by tomu jistě víc slušel Návrat Temného rytíře. Rok 100 stojí trošku v jeho stínu, třebaže oba komiksy pojednávají o něčem zcela jiném. A tady je třeba rovnou říct, že Paul Pope nepřichází s žádnou inovací superhrdinského žánru, ani neumí emoce vyostřit tak, jako Frank Miller. Na druhou stranu, jeho vize budoucnosti Gothamu je mnohem střízlivější (i když diskety v roce 2039 fakt asi používat nebudeme), děj přímočařejší a zlo jednoznačnější. Ostatně, superpadouši tady ani nepřijdou ke slovu a to, s čím Temný rytíř bojuje, jsou mocenské plány vládních skupin, kterým nejde o nic menšího, než získat ještě větší moc. Děj je přitom od první strany nabitý akcí, jako kdyby ani nebylo třeba uvádět charaktery vedlejších protagonistů, nebo je nějak zasazovat do širšího kontextu.
Pecka na závěr to není, ale důstojné zakončení určitě ano.
Parádní jízda, která děj sice nikam neposune, ale čas ukrátí na jedničku. Až člověka svrbí prsty obratem otevřít další díl. Oceňuji, že se Kei Kurono konečně formuje do podoby skutečného hrdiny i když je to občas na úkor vynucených zvratů. Ale atmosféra houstne a proradný Izumi se brzy dostane do situace, kdy bude mít hodně co vysvětlovat a na tenhle střet jsem vážně zvědavý.
V rámci monster akce je obdivuhodné, kam až Hiroya Oku je ochoten zajít – neustále posouvá hranice, takže i když dojde na opakující se motivy, pořád dokáže překvapit. Přestože se toho tady moc nestane, tempo je strhující a to je taky důvod, proč mám tuhle sérii tak rád a těším se na každou další vymyšlenost, se kterou přijde. A protentokrát ani neumře nikdo podstatný, což většinou značí, že hned v dalším albu zařvou takřka všichni. Každopádně do konce utkání zbývá 7 minut a hrdinové mají ještě hodně daleko k tomu, aby zvítězili, protože ty největší potvory ještě žijí, a tak jsem zvědav, jak z toho autor vybruslí.
Andy Kubert navazuje na temnou vizi Granta Morrisona, představenou sešitem Batman 666 a zároveň v nočních můrách strašící Bruce Wayna v sérii Batman s.r.o. Samotný koncept je perfektní, protože staví Damiana do role dospělého, který si musí uvědomit důsledky svých činů. Jenže tohle funguje v komiksu jako jediné. Zápletka naopak klopýtá, ať už v nedotažených detailech, nedbalých chybách a ve finále i nevyřčených odpovědích. Na to, že jde o uzavřenou sérii se ani nezdá, že by autor plánoval cokoli dotáhnout do konce. Spíš rozehrává atraktivní motivy a nechává je žít vlastním životem, aniž by projevoval zájem o to, co s nimi v budoucnu bude.
Ostatně, ani již zmiňovaný Batman 666 celou věc nijak neobjasní, protože je právě tak psychedelický, jak jsme u Morrisona zvyklí. Ale díky celému kompletu Legenda o Batmanovi se alespoň chytáte v myšlence, jakou tvůrce měl v plánu vnést čtenáři do mysli, což je o mnoho víc, než když tahle epizoda před lety vyšla u BB artu v albu Batman a syn poprvé.
Kouzlo téhle týmovky spočívá v nadsázce, se kterou Geoff Johns dovedně pracuje. To v praxi znamená, že když je potřeba akce, ohromí scéna nápaditostí, a když je naopak patosu moc, umí celou situaci autor odlehčit dobře míněným vtípkem. Ostatně, chemie mezi postavami funguje na jedničku, s tím, že všemu kraluje ukecaný Green Lantern a jeho kamarád Flash. Jednoznačně se sází na nesnášenlivost uvnitř týmu, který je sestaven z nutnosti, přičemž každý z hrdinů je příliš silnou individualitou, než aby hrál druhé housle. Přesto se jim daří spolupracovat; sice to občas dře a je otázkou, jak dlouho to vydrží.
Příběh jako takový drží pohromadě a dá se číst samostatně, bez znalosti událostí před i po. Zakončení je sice sešité horkou jehlou, ale člověk alespoň nezůstane uprostřed příběhu na holičkách. Jim Lee tomu pak dodává líbivý šmrnc mainstreamu, díky kterému vynikají všechna ta dokonale vypracovaná těla a trochu se tak upozaďuje scénář. To však k superhrdinskému komiksu už tak nějak patří.
Touhle knihou dostává série více vážnosti a osudovosti. Kišimotovi se podařilo hezky prohloubit lore okolo Učihů a Šaringanu, a Sasukeho motivace pomstít se bratrovi je tak jasnější. i když celou pravdu o vyvraždění klanu dostaneme později.
Neuchopitelné libido - nadpis úvodního textu, jehož význam je v značné míře v samotném komiksu redukován na pohou přítomnost snu. Netřeba se zdržovat příběhem, protože nejdál v takovém světě dohlédneme právě přes unikátní obraz a jeho lyrickou řeč.
Myslím, že poznámka o tom, že knihou není vhodné jen tak listovat, ale že by se měla číst stránku po stránce, je velice důležitá.
Tenhle komiks by si neměl nechat ujít žádný cynik, který přišel o všechny ideály. Už dlouho jsem nečetl něco tak plně emocí, že i slza malém ukápla, ale Císař Atlantidy aneb Stávkující smrt není žádný laciný sentiment, je to spíš nádherná černá komedie. Oceňuji jak předmluvu tak i bonusy na konci.
Pfúúúú, tak toto bola sila. Ten príbeh bol taký hlboký, výnimočný a emotívne silný, že keď som ho teraz dočítal pri prechádzke vonku so psíkom, tak som mal slzy v očiach. A to sa mi pri hororovom príbehu nestane veru často. Ale tu tá melanchólia, smútok a depresia doslova sála z každého obrazu. Scenár Cullena Bunna je ako vždy skvelý a kresba Nemca Jonasa Scharfa je výborná a pochmúrna sama osebe. Fakt veľmi, ale veľmi silný a hlavne s množstvom nečakaných zvratov, ktoré vám prinesú úplne iný pohľad na postavy, ako máte na začiatku. Odporúčam milovníkom hororov a silných aj emotívnych príbehov, ale nie slabším povahám, lebo s mnohými zábermi som mal aj ja čo robiť.
Úplná pecka. Príbeh som si kúskoval, aby sa mi dostal pod kožu počas troch dní a stálo to zato. Bryan Talbot pokračovaním Arkwrightových dobrodružstiev ničím nezaostal za prvými dvoma dielmi a tu na rozdiel od Dobrodružství Luthera Arkwrighta to bolo na prvýkrát pochopiteľné bez problémov. Páčila sa mi tá čiernobiela kresba, skvelé detaily a fakt desivý/á záporák/čka ako hrom. Proteus je jeden z najlepších záporákov aké som kedy mal doteraz možnosť čítať v komikse a taký Thanos oproti nej pôsobí ako neškodný ujo. Jednoznačne super celý príbeh a ja ho môžem len odporučiť. Teoreticky to môžete čítať aj bez znalosti prvých dvoch dielov, ale lepšie je predsa len si prečítať Arkwright Integral, ktorý si momentálne na stránkach Comics Centra môžete kúpiť aj s podpisom Bryana Talbota. Odporúčam jednoznačne.
Tak tohle je vážně úžasné zběsilý komiks který má spád! Na jednu stranu to je jedno velké anime klišé ale tvůrci s tím umí nádherné pracovat. Takže člověk si to prostě užívá hlavně bojové scény kde je nádherná dynamika pohybu už se těším na příští book.
Stále rozhodně nejzajímavější série na našem trhu, ačkoliv se v těch dějových liniích začínám trochu ztrácet. Už ani moc nevím, komu vlastně fandit, některé kapitoly mi přijdou úplně mimo, ale ono to k tomu kouzlu Chainsaw Mana asi patří. Napjatě vyhlížím vyvrcholení v příští knize!
(společné pro všechny 3 díly) Milá jednohubka, která zbytečně vyšla v nepraktickém (ale ano, pěkném) formátu a tak to nakonec zakotvila v levných knihách. Kresba funguje, příběh je možná až trochu zbytečně předvídatelný a postavy černobílé až hanba. Ale občas i tohle člověku stačí ke spokojenosti.
(společné pro všechny 3 díly) Milá jednohubka, která zbytečně vyšla v nepraktickém (ale ano, pěkném) formátu a tak to nakonec zakotvila v levných knihách. Kresba funguje, příběh je možná až trochu zbytečně předvídatelný a postavy černobílé až hanba. Ale občas i tohle člověku stačí ke spokojenosti.
(společné pro všechny 3 díly) Milá jednohubka, která zbytečně vyšla v nepraktickém (ale ano, pěkném) formátu a tak to nakonec zakotvila v levných knihách. Kresba funguje, příběh je možná až trochu zbytečně předvídatelný a postavy černobílé až hanba. Ale občas i tohle člověku stačí ke spokojenosti.
Mám rád Bessův styl, který umně navozuje atmosféru, i když zde se všechno zjemňuje jakousi odlehčeností, přestože celé vyznění je poměrně dost tragické. Viděl jsem kdysi film (ale jaký?), moc si ho nepamatuji, ale dost na mě zapůsobil. Dneska už mě to tolik neuchvátilo, je tam totiž též notná dávka naivity.
Máme tu ďalšie dva príbehy so záporákmi z Gothamu. Aj keď v prípade Catwoman to zasa až také jednoznačné ako vždy nie je. Príbeh s ňou je o krádeži vzácneho predmetu z jej minulosti a nie je to vôbec zlé. Mňa však bavil hlavne príbeh s Mr. Freezom, ktorý mal parádnu štylizovanú kresbu a kopec pútavej akcie. Naviac Mr. Freez patrí k mojim najobľúbenejším záporákom z Batmanovho sveta a okrem kresby sa vydaril aj scenár. Toto bol z tejto série Batman – Špatný den zatiaľ najlepší príbeh. =►Celá recenzia◄=
Máme tu predposledný diel kultovej série Žoldnier. Budúci rok tak pravdepodobne dostaneme posledný diel série, ktorá u nás vychádza už od roku 2019 a verte tomu, že by to už v Crew dávno celé zjedli, ale museli čakať na majstra Segrellesa, ktorý si to v špeciálnych vydaniach so zaujímavými bonusmi vydáva v originály sám. Aj predposledný diel si udržuje svoj štandard, ale boli tu už aj výrazne lepšie diely. Chýbali mi tu zaujímavejšie scény, celé to bolo také komornejšie. =►Celá recenzia◄=
Prvý diel novej postapokalyptickej sci-fi série je teda poriadne dynamický a plný akcie. Neustále sa tu niečo deje a tempo je naozaj veľmi rýchle. Som zvedavý, či budú pokračovania rovnaké, no prvý diel prekvapil veľmi pozitívne. Je to taký Vodný svet (r. 1995) s monštrami. =►Celá recenzia◄=
Opäť zopakujem, že za nostalgiu by som musel dať nie 5*, ale 256 a prebúral by som nimi strop. Ale je to samozrejme v prvom rade komiks a zas nedá sa len na základe nostalgie hodnotiť každý zo stoviek komiksov, ktoré mi v deväťdesiatkach ako malému resp. puberťákovi kúpili rodičia v PNS, trafikách a od pouličných kolportérov. To je samozrejme niečo, čím ma navždy istým spôsobom ovplyvnili (od tých relatívne bezstarostných čias ubehli desaťročia, komiks je stále so mnou a v duchu hesla „rozdiel medzi mužom a chlapcom je len v tom, že muž si kupuje drahšie darčeky“ som doňho odvtedy investoval tisíce a tisíce eur), ale ak by som mal komiks Mickey Mouse 7/1991 hodnotiť len na základe komiksov a príloh, tak skrátka na 4* nemá. Príloha je pekná, čo o to. Mickey a Minnie na dovolenke, toto mať na začiatku 90. rokov nalepené na stene detskej izby bolo splnenie celoživotného sna (a ambícií). V prvom príbehu Donald testuje hodinky, v druhom sa Mickey a Minnie dostanú do stretu s opičím gangom (!) a zaujme komiks so zajacmi, keďže v týchto disneyovských komiksoch sa v danom období zvyklo všetko staviť na najpopulárnejšie postavy ako Donald, Držgroš, Goofie, Lui, Dui a Hui a nie na podobné postavičky.
Ďalší Ennisov Punisher MAX a opäť hnusne drsná trefa do čierneho (aby sme zostali v kontexte názvu). Ennis Franka zasadzuje do konkrétnych čísel. Takže sa dozvieme, že od vraždy jeho rodiny ubehlo 30 rokov a starý dobrý šialený Frank za ten čas stihol zavraždiť 2000 kreténov, čo z neho mimochodom zrejme robí najdrastickejšieho sériového vraha v dejinách ľudstva. Viem, som smiešny, ale toto už proste považujem za nereálne. Pri takomto pošukovi by bezpečnostné zložky obsadili mesto a behom pár stoviek minút by ho proste dostali. Po predchádzajúcom ambicióznom (tretia svetová, politika, armáda), previazanom (Nick Fury) a zahraničnom (Rusko) dobrodružstve, sa vraciame rovnými nohami späť do New Yorku. Neprekvapivo je to (zase) krvavé, nemilosrdné a sexi. Návrat k tvrďáckym pouličným špinavým koreňom s gangami, zmrdmi a psychopatmi, sa mi páčil. Ennisovi nie je nič sväté. Detto argentínskemu ilustrátorovi Leandrovi Fernándezovi (Conan, Deadpool). Zaujalo ma, že ústredným záporákom je v podstate obyčajný, tuctový magor, akých býva na dedinskej zábave o pol druhej nadránom zo dvadsať. Žiadny nadprirodzene silný súper, ale pošuk, ktorého by Punisher prebil behom... troch sekúnd? Niekedy ale zvyknú práve títo záporáci byť v komiksoch mraziví a pôsobiví (sfleku mi samozrejme napadá Joker). Úplne som síce nepochopil, ako je možné tak ľahko utiecť z basy, navyše ak ste práve brutálnym spôsobom zavraždili bacharku, ale OK, prepáč Frank, už držím klapačku.
Ultimate Spider-Man a spol. 2 obsahuje dva diely Bendisovho Spajďáka a dva diely Ellisovej FF4. Čo sa týka Sieťomila, s konkrétne týmito dielmi som sa stretol už v knihe Ultimate Spider-Man: Moc a odpovědnost. Takže som si ich zopakoval. A presvedčil sa v tom, že Bendis bol fakt macher na dialógy (také tie všelijaké srandy, kedy každý každému skáče do reči a sem-tam niekto nedokončí myšlienku), ale jeho smerovanie Pavúka šlo trochu mimo mňa. Napr. za pohryznutie rádioaktívnym pavúkom je nepriamo zodpovedný budúci Green Goblin. Môže sa to javiť šokujúco, ale osobne si myslím, keďže som čítal aj pokračovania, že z toho vlastne nič extra nevyplýva. Detto Dr. Oc. Je zamestnancom Normana Osborna. Čo z toho? No... v podstate nič, zmena pre zmenu. Na môj vkus lacné. Nepáči sa mi Bagleyho vizuálne prevedenie klanu Parkerovcov ako hipisákov. Starý dobrák Ben vyhlasuje, že by niekoho rád polial benzínom a zapálil. Ufff, stuhla mi krv v žilách. Ben? TEN Ben? Ben Parker??? Trochu mám problém s tým, že Spajdymu kostým vymyslí cudzia osoba. Viac sviežo na mňa pôsobila Fantastická štvorka, žiaľ nie preto, že by bola skvelá, ale proste sa v našich končinách nemôže pochváliť až takou dlhoročnou tradíciou a popularitou ako Spidey a tak ma bavila o štipku viac, celkovo ale táto zošitokniha v mojich očiach nemá ani len na 3*. A Van Damme?! Prečo preboha? Bendisov profil a listáreň potešia, ale uvítal by som viac textových bonusov.
Ôsmy Mickey roku Pána 1991 okrem skvele farebného plagátu stopujúceho Myšiaka prináša samozrejme najmä komiksy. Donald hasičom, Mickey a Minnie v orientálnom dobrodružstve a zvláštnosťou je Hiawath (čítal som českú mutáciu, na slovenský preklad tohto špecifického mena si tu a teraz fakt nespomeniem, ale predpokladám, že bol úplne iný?), čo je indiánsky chlapec konkurujúci napr. vtedajšiemu pravekému chlapcovi Goliathovi. Za nostalgiu 4*,ale kvalita komiksov predsa len asi nie je nadpriemerná.
Další skvělá autorská věc Jeffa Lemira.
Lemire mě zatím nikdy nezklamal a z toho, co jsem četl, mě nejvíc baví to, co si sám nakreslil.
Jedná se o silný příběh o rodině, postavy jsou skvěle vykreslené. Kresba se mi líbí a k příběhu sedí, i když je z ní někdy těžké vyčíst stáří postav.
Doporučuji přečíst.
V tomto ročníku nám hodně často tiskli dlouhé příběhy Carla Barkse, a to byli jedny z mála klasických příběhů v tom ročníku. Dlouhé komiky obecně nevyhledávám, ale když už to přišlo do běžného sešitu, tak jsem si je přečetl. Ten příběh "Tajemství močálu", o kterém tu píšu, je výborný. Ty Barksovy díly z čtyřicátých let jsou víc vtipné, víc o konfliktech, a tady ještě jsou krásné barvy. Plné přechodů a pastelových odstínů.
Příběh "Podnos až pod nos" je výborný příběh. Ten námět, ta ztřeštěnost a i to podání vztahu Skrblíka s jeho detektivy. Kresba Dona Rosy taková jako z toho příběhů je má oblíbená.
Rexík je po Sedmikráskovu můj nejoblíbenější ze Čtyřlístku. Takové řešení problémů, ty vtipné scény i úderné konce. Škoda, že nevyšly další souborná vydání, tak jsem seriál sháněl ze samostatných čísel Čtyřlístku, včetně ty se Sedmikráskovem.
Skeče jsou málokdy úderné, jak by to mělo být u takových stripů. Ty stripy se slavením Mikuláše je pořád to samé dokolečka. Ale zajímavý byl ten strip s vyfocením zloděje jídla z lednice. Přesně takovou pointu jsem viděl i ve stripu Kačera Donalda z roku 1938, který ale u nás nevyšel
Příběhy mají úderný vtip, kresba není umělá, sterilní, strojová, jak je to občas u komiksů podle kreslených filmů. Ale stačilo mi to. Nejsou to příběhy plné gagů v každé scéně a to ještě úderné samy o sobě, tak jak je to běžné u televizního Spongeboba. Ale chápu, to by museli tvůrci komiksové verze to napsat mnohodesítkových stran.
Za nostalgiu (kupovali mi to na začiatku deväťdesiatok rodičia, kedy som mal rozkošných jedenásť rokov) 5*, ale za kvalitu... no neviem, taký zlatý stred, snaživý, neurážajúci priemer.
Ostří - O scénář této části se postaral scénárista James Robinson a odvedl sakra dobrou práci. Jeho scénář se mi hodně líbil a trefil se mi do nálady. Robinson s velkou lehkostí vypráví svůj příběh, představuje novou postavu a ukazuje Batmanovu posedlost a touhu po spravedlnosti. Scénář je hodně svěží a zábavný, a z velké části za to může nová postava Cavaliera, která je kombinace Zorra a herce Errola Flynna - je na to několik povedených odkazů. Batmanova linka připomene temné detektivky a funguje skvěle. Z mého pohledu se krásně povedlo vygradovat příběhy, spojit všechny linky do jednoho a konec je skvělý. Velká spokojenost.
Kresbu komiksu si vzal na starost úžasný Tim Sale a odvedl fantastickou práci. Miluji kresbu tohoto autora a zde jsem si jí vychutnal na maximum. Sale si parádně hraje se stíny a ponurostí a dodává příběhu tu správnou atmosféru, ale zároveň umí ukázat to správné šestákové dobrodružství, které provází linku kolem Cavaliera. Jeho kresbu zvýrazňují barvy od Stevea Oliffa, který je přesně trefil. Velká spokojenost. 8,5/10
Masky - Masky mají příběh, který mi připomněl nějaké jiné příběhy, co jsem na podobné téma už četl. Naštěstí to scénárista Bryan Talbot pojal kvalitně. Tento příběh není, tak akční a více se zde sazí na psychologii, rozpad osobnosti, a hledaní sebe sama. A funguje to dost dobře. Talbot dává Temnému rytíři pěkně zabrat a připravil si pro něho těžkou zkoušku. Celý tento příběh dovolil scénáristovi, aby popustil uzdu svých fantazií, a proto tu máme parádní scény se super odkazy, u kterých budete tápat, co je pravda a co je lež. Osobně mi trochu nesedl konec, ale to je menší detail.
Masky mají působivou kresbu, co se dostane velmi snadno pod kůži. O kresbu se postaral sám Talbot a odvedl působivou práci. Jeho kresba na první pohled není líbivá, ale to byl účel. Kresba má evokovat rozpad osobnosti, šílenství a halucinace. A to se Talbotovi skvěle povedlo předvést. Barvy od Olyoptics tomu dodávají tu správnou nepříjemnost a umocňují to, co se zrovna honí hlavou našemu ochránci Gothamu. Opět jsem rád, že mohu napsat, že jsem spokojený. 7/10
Jsem dost spokojený. Oba příběhy mi dost sedli a bavili mě. Jde o kvalitní čtení, které má propracované scénáře, skvělou kresbu a barvy. Osobně mohu jen doporučit. Takže pokud vám nevadí starší příběhy s Batmanem, tak budete spokojený.
Když jsem před pár lety dozvěděl, co vůbec jsou Clever a Smart, a viděl ukázky v češtině, němčině i španělštině, tak jsem si moc přál, aby to u nás vycházelo. Já prostě zbožňuji žánr groteska, i hrane i animované i komiksové. Ještě roky předtím, než tato kniha vyšla, a já to měl vůbec možnost přečíst, jsem na ten seriál vzpomínal a myslel na to, jako kdyby to byla moje srdcovka.
Před pár dny už jsem si to přečetl. A musel si to prohlížet mnohokrát poté. Fakt velmi ztřeštěné. Takovou divokost komiksu jsem málokdy viděl. Když nepočítám komiksy Toma a Jerryho od Oscara Martina, či Čoláka a Doláče. I ta detailnost a propracovanost i styl kresby toho čísla Clevera a Smarta se mi líbilo. A to jsem donedávna nikdy neprožíval klasický francouzský styl kresby. Ale kvůli tomuto komiksu se mi to už líbí. Ani velmi dlouhé komiksy o desítkách stran mě obvykle nebaví. Ty krátké skeče po dlouhém příběhů jsou zajímavé, ale takové pořád opakující se šablona o nešikovnosti Clevera a naštvanosti a smůle Smarta. Ale jsem rád, že to taky vydali, a chci další. A ty doprovodné texty o tomto seriálu i jejich autorovi krásně napsali. Sám jsem si to zjistil to vše už dříve na internetu.
Ano, v jistém směru rozhodně zajímavější než mainstreamová manga, dílo experimentální a veskrze bizarní, které si velice zajímavě hraje s paralelními světy a různými větvemi osudu. A ač jsou tyto japonské věžáky v podobě vysokých rostoucích hradů působivé a hezky vykreslené, hravě vymyšlené, jednou zjistíme, že jsou to světy jenom prostorově paralelní, že to vlastně nedává moc smysl (přestože je nutno řadu věcí chápat asi a spíše symbolicky), vyústění je nijaké, zůstává jen divnost.
Klasický Mister No: džungľa plná nástrah a nebezpečenstva (napokon ale najväčšie zlo neprekvapivo predstavujú mocichtiví belosi), neohroziteľný hrdina a povzdych nad tým, že to nie je farebné. Prales s riekou by vo farbe skutočne neskutočne vynikol. Ono je to fakt Marcom Foderàom krásne nakreslené, preto je škoda, že je to bez farieb. Samozrejme aj čierno-biela kresba má niečo do seba. Niekedy je ešte úchvatnejšia, než farebná. Ale povedal by som, že to nie je tento prípad. Flashback do detstva pekný.
