Myslím, že dobrodružný komiks o této starověké kultuře u nás vyšel poprvé, a vůbec to není špatné. Na kresbě je vidět kus neodfláknuté práce, ...no, a i té erotiky je tam trochu. :)
Když se tento tip objevil tutaj ve Článcích, moc mě to téma neoslovilo. Po přečtení však musím konstatovat, že Desolation Jones je spolu s vraždícím medvídkem (a snad i holoprsým medvědobijcem) to dobré, co v Hvězdné CRWI vyšlo... až mě mrzí, že tohle nemá širší sérii. Zasloužilo by si to. Ač ty řečičky kolem toho, jak Jones vůbec nic necítí, jsou naprostá scenáristická hovadina. A kresba TOP.
První příběh nám přináší opravdového sjetého magora (doslova). Psal to Ennis, takže nechybí hektolitry krve (ač to není kdovíjak explicitní), originální postavy a celkem povedený humor. Zato jiné velké jméno, Warren Ellis, se tu tolik nepředvedl.
Tak tohle byl za mě nářez. Fakt jsem se nasmál, překlad mi tolik nevadil a téměř každý vtip ve speciálu landnul. Navíc je speciál naprostá pastva pro oči. No a komiks je zakončen extrémně vtipným a docela originálním twistem. Nádhera. Bohužel celou knihu uzavírá přinejlepším průměrný sešit Loba ve vězení, nezaujal mě a kresba za mě taky o úroveň níž oproti Lobo vs Maska. Omlouvám se, ale hvězdičkově ohodnotím jen titulní příběh, nechci aby jeden horší sešit zkazil hodnocení tak skvělému crossoveru. V budoucnu se k Lobo vs Maska vrátím, k Lobo Spoutaný asi ne.
Nic z čeho by mi vlhly nebo těžkly spodky, popř. by se mi v nich něco topořilo, ale solidní batmanovský nadprůměr. Město v ohrožení, starý a nový záporák s ďábelským plánem, sexy nakreslená Oracle (mám fetiš na holky s brýlema), hodně přemítání o podstatě strachu, slušná kresba... Spokojenost, což platí i pro druhý svazek.
Po nějáký době zase Lobácký zklamání. Ne že by to byl špatnej komiks, ale je to celé extrémně random, působí to jak epizoda z Rick and Morty a já se v tom místy ztrácel. Nikam to moc nesměřovalo, je tam spousta postav a ani mě tam v tom postavovém chaosu nikdo nebavil, ani titulní Lobo. Vtipy, který se povedly, nejsou pořádně využitý a ty co pořádně vytěžený jsou se zas moc nepovedly. Nebavilo mě to. Celkovému dojmu nepmáhalo ani hodně chaotické panelování, kresba je ale v pohodě.
Batman Noir. V Gothamu se píšou 30. léta se vším všudy - s hospodářskou krizí a ozvěnami nástupu nacismu v Evropě a se začínajícím vigilantem v netopýří kápi. Ten se - zatím bez Alfreda, počítačů a bohužel i bez Batmobilu - musí popasovat s temným případem, který zahrnuje vraždy představitelů města oživlými mrtvolami. Scénář je solidní, ale úplně mě nestrhnul, kresba a barvy moc pěkný. Potěšila zranitelnost Batmana, naopak mě zamrzelo, že se víc nerozvinula linka, v níž Bruce Wayne produkuje natáčení filmu, což mohlo být zajímavé.
Tohle se okamžitě zařadilo do mého osobního top tenu netopýřích vyprávěnek. Příběh je přesně ta temná, brutální a šílenstvím nasáklá urban nightmare a bitva o duši velkoměsta, jakou od výletu do Gothamu očekávám a kresba a barvy jsou krása nesmírná. Bernie Wrightson je bůh!
Druhý svazek si nezadá s tím prvním. Solidní kresba i scénář, sympatické postavy (Divoký Bill a Calamity Jane), dostatek akce, temnoty a brutality, ale zas se bojím, že si za týden nevzpomenu, o čem to bylo. A opět obligátní dík panu Vybíralovi, že nás zásobuje kvalitním westernovým čtivem.
Filmoví nadšenci to znají. Po mnoha letech se do kin vrací oblíbená série, původní dílo je vaší srdcovkou. A když konečně přijde pokračování, tak pak sedíte v sále a chtě nechtě analyzujete každý okamžik. Porovnáváte svoje očekávání s tím, co vám tvůrci servírují. Takže si ve finále tu novinku až tolik neužijete:))
Možná se mi něco podobného stalo i zde. Scenárista Jeph Loeb a kreslíř Jim Lee mají nezpochybnitelné řemeslné kvality. Při četbě se nenudíte a ani vizuál nepůsobí sterilně. Přesto mě překvapilo, že se nedostavil žádný skutečně „WOW!“ moment. K žádné stránce jsem se nevracel, nepotřeboval jsem ji blíže zkoumat apod.
Na vině může být obrovské množství postav. Loeb s Leem se věnují 20 hrdinům/záporákům (někomu více, někomu méně), takže není prostor na to, aby vynikla atmosféra nebo emoce. V původním Tichu se scény nechávaly doznít, případně je ještě umocnily krásně udělané flashbacky. Ty jsou sice i tady, ale pořádně na ně není čas.
Musí se objevit další postava, vysvětlit další motivace. Vyskytují se také klasické komiksové nešvary typu „budu se chovat jako idiot a spojencům neřeknu proč, ať si můžeme dát zbytečnou bitku, i když bychom se mohli snadno domluvit na společném postupu“. O otázce ne/zabití Jokera nemluvě... Čekal bych, že Loeb s Leem se těmhle klišé budou chtít vyhnout.
Ticho 2 se mi těžko hodnotí, mám ho někde mezi 3-4 hvězdami. Protože navzdory výtkám mě bavilo a komiks jsem prolétl dost rychle. Navíc se díváme na neúplný obrázek, chystaná „kniha druhá“ může na řadu situací vrhnout nové světlo. Škoda, že pokračování tak slavné „značky“ vychází knižně po 20 letech rozdělené na dvě části, a ne v jednom kompletním podání. Takhle si na finální verdikt musíme počkat.
Závěrem zmíním českou obálku Tomáše Kučerovského. Přiznávám, že jsem napřed nebyl nadšený, chtěl jsem prostě Leeho:)) Ale nakonec jsem si k ní našel cestu a je zajímavější než to, co se skrývá pod ní. Potěší i vydatná bonusová galerie.
Greg Rucka je výborný, osahává si prostředí aby pak byl ještě lepší v gotham centralu. Paleta barev kdy neaktivní prvky jsou šedé a aktivní jsou v jedné barvě je zajímavé, originální. Zbytek autorů po ruckovi jsou průměrní, ale v přímě konfrontaci s ruckou je to prostě slabé.
V pohodě komiks, rozhodně není tak zábavný jako Bullíkův případ nebo minulá kniha. Místy to stále vtipné bylo, ale přišlo mi, že celý gimmick byl zbytečně natahován na 5 sešitů, v pohodě by vystačil na dva tři. Proto se mi to místy blbě četlo a chvílema tolik nebavilo. Ani hlášky nebyly tak kvalitní jako v minulé knize.
Kvalitní díl se zajímavými nápady. Kromě posledního sešitu, který mě vůbec nebavil, jsou jak pošťácký sešit, Sedm zbytečných i příběh s mega churchem zábavný nápady, v mnoha ohledech komentující a popichující různá společneská témata, příběh s Lobovo sektou je přitom relevatní a pravdivý dodnes. Hodně mě bavil i titulní příběh a ačkoliv to působilo hodně jako spin na Suicide Squad, ničemu to nevadilo.
K letnímu vydání Pevnosti byla přiložena tahle stripová podivnost z devadesátek, tak jsem to zkusmo vzal, ať má junior něco na čtení do vlaku. Dal to na posezení a prý oukej. Tak jsem si to dal taky a oukej to teda moc není. Gagy jsou zcela ploché nebo silně prvoplánové a je na tom úplně hmatatelný, jak moc to nezvládá naplnit ten celostránkový formát. Nejhorší na tom ale je, jak moc ten koncept arkádového pišišvora, co paří jak divej a sem tam volá do Irenina koutku zoufalců, šíleně zestárnul. Nefunguje to ani skrze tu videoherní nostalgii, humor je totiž většinou strašlivě plytkej nebo dětinskej. Pár stripů je fajn (doslova tři), ale ten zbytek je bohapustá vata. Kresbu a akční dynamiku má Midam v malíku a za to dávám body navíc, ale na další album to moc nevidím. Dávat něco takovýho v roce 2026 jako přílohu k časáku pro omladinu je totální úlet. Ale nějak se toho v Crwi zbavit musej, no.
„Jakmile se jednou objeví comics v podobě KNÍŽKY - nabývá tím zákonitě v očích neinformovaného kupujícího - a tím je dítě vždy - zdánlivou hodnotu literatury. A všichni přece víme, že i sebelepší comics je jen náhražkou literatury.“
- Toto napsala jedna zapšklá bréca do své kritické statě, která vyšla tiskem v roce 1988, zatímco já tou dobou - jakožto prudce neinformovaný předškolák - hltal Čtyřlístky jako protrženej.
Nový AARGH! s pořadovým číslem 25 opět přináší celou řadu krátkých komiksů, kterým povětšinou nerozumím nebo je nechápu (ale fakt se vždycky snažím!). Naštěstí to ale jako vždy vyvažuje zajímavou a hlavně čtivou publicistikou, kvůli které tenhle plátek stále odebírám i po těch dlouhých letech. Nejinak je tomu i u tohoto vydání - Tomáš Prokůpek se rozepsal o Malém Nemovi, Tolkienovi v komiksech, Arzachovi nebo kratičké historii Arény komiksových příběhů a Petr Karlíček se blýsknul výživným medailonem o jednom náckovi, co taky trochu fušoval do komiksu. Za mě to nejlepší z aktuálního čísla.
Z komiksů bych vypíchl zejména Malého Nema v Hajanech v podání Branko Jelinka, Jána Kurince nebo Karla Jerieho a také pak Malou Emu v osobité parafrázi Kateřiny Čupové. Pro mě osobně je pokaždé zlatým hřebem Lulenka Václava Šlajcha, ta však tentokrát zůstává krapet ve stínu, protože všechnu smetanu slíznul Jiří Pavlovský s Pavlem Bláhou ve stínadelském příspěvku Kladivo na čaroděje, jenž exceluje vtipným scénářem i velmi zábavnou a propracovanou kresbou.
Suma sumárum, MNOHEM lepší než posledně, tam mi to totiž skrze příliš mnoho těžko stravitelných komiksů úplně nesedlo. Dobře to ti Tomášové z Brna dělají.
„U Foglara umřeš, když zapiješ třešně vodou. Exploduješ. Foglar se s tím nesral.“
Slamáci vyráží pryč z ostrova Zahrádka, a děj pokračuje v Bubnovém království, kde musí posádka pro Nami sehnat doktora.
Konečně se objeví Chopper, ale taky masožraví králíci, nebo mořská příšera.. každý díl je zatím nabitý a nevybavuju si vyloženě nějakou vatu.
Na začátku jsme si nebyl úplně jistý, ale postupně se komiks krásně rozjel a závěr mě vyloženě bavil a těším se na pokračování. Krásný dobrodružný román, který by mě v dětství bavil neuvěřitelně a teď jako dospělého taky.
Je to neuvěřitelné, ale tohle je můj první přečtený Aargh! Mám doma všechny od čísla #9, ale až teď jsem se dostal k tomu, abych se do jednoho začetl. Celkem trapas. Problém byl asi v tom, že jsem na začátku koupil hodně čísel najednou a chtěl jsem to vzít od prvního čísla, který mám, a nejlépe všechny najednou. To je docela hodně čtení na dlouhou dobu a navíc se to množství každý rok zvětšovalo.
O kvalitách Aarghu! jsem nikdy nepochyboval a je skvělé, že po prvním kontaktu rozhodně nejsem zklamaný, ale spíše nadšený. Hlavně kvůli publicistickým článkům. Některé jsou pro mě spíše jenom informační, ale články o Malém Nemovi, Hannsi Erichovi Köhlerovi, Tolkienovi, Arzachovi a Aréně jsou parádní. Je vidět, že je za nimi hodně práce a spousta pátrání.
Co se týká komiksů v tomto čísle, tak ne všechny mi sedly, ale to je normální. Vypíchnout musím všechno kolem Malého Nema a jím inspirovaných snových komiksů. Pochválit musím rozkládací stránky s Malým Nemem. Jak původní originály od Windsora McCaye, tak i nové komiksy od Craiga Thompsona a Karla Jerie. Hlavně “Malý Nemo na houbách” je svým nápadem geniální. Ty rozkládací stránky se sice moc dobře nečetly, ale aspoň ty komiksy byly patřičně velké. Pobavily mě i komiksy Brut III od Tomáše Kopeckého a Kladivo na čaroděje od Pavlovského a Bláhy.
Tahle kniha vám ukáže že dějiny člověk jsou neoddělitelně spojené s historií hmyzu. Podle anotace, jsem čekal krapet něco jiného než naučnou literaturu, naštěstí se nejedná jen o suchá fakta ale i pěknou dávku humoru. Rozhodně jsem si tuhle bohatě ilustrovanou knihu užil, ocení každý fanda hmyzu, stejně tak úplný neználek na dané téma, navíc mluvící hmyzáci jsou roztomilý.
Tohle je naprosto geniální žánrovka ala Tarantino. Z počátku divná kresba k tomu neskutečně sedí a děj je vysoustružený k dokonalosti. Neskutečně sem si to užil. Komiks, který dělá fakt dokonale a megavtipně to, co dělat chce. Pět z pěti za mě nobrainer!
Po zběsilé akci v minulé knize se zase posouváme kousek v ději. Zelený rytíř je tu jen drobná vějička a tím hlavním je Artuš s Merlinem, kteří se stále snaží získat svatý grál a hrdinové čelí největší krizi, co jejich anilegenární úderka pamatuje. Jenže Gillenův svět má vlastní pravidla a autor je ve svých zvratech neváhá ve spávný čas použít. Série drží nastavenou laťku a přestože to je spíš akční oddechovka s přesahem, stále dost baví.
Dějově tak trošku výplňový díl na úpatí dějového oblouku. Hlavní hrdinové se zabydlují ve svých rolích a záporáci na ně posílají své poskoky. Tím hlavním je Béowulf, který s sebou ovšem přivede i svou nemesis. Kniha je sice z hlediska série dějově prázdnější, ale o to víc je natřískaná akcí. Babča, která brání důchoďák s motorovkou v ruce je nezapomenutelná. Gillen si své hrátky s mytologií řádně užívá.
Tak pokračovanie Birds of Prey ma veľmi prekvapilo. A to až tak, že musím dať 5 hviezdičiek. Perfektne som sa bavil, kresba mi sedela 100%ne a scenár bol veľmi fajn. Páčila sa mi chémia medzi všetkými členmi týmu, aj ich spolupráca a týmový duch. Oba príbehy boli super, či už ten s metaľuďmi a braní ich schopností, či druhý s Gusom a skvelým posolstvom so včelami. Celkovo mám z komiksu veľmi dobrý pocit a riešia sa tu aj dosť vážne veci ohľadom psychických chorôb. Nato aký bol prvý diel priemerný, tento vyhral na plnej čiare. Odporúčam.
Gerda je v zásade Lobo pre 21. storočie. Brutálna, cynická, zákerná a nesmrteľná, pričom zošity tejto knihy sú podobne ako zbierky Loba, ktoré Crew vydáva, zábavné jednohubky postavené na uletených nápadovh. Tatam je príbeh z prvých kníh, toto je už len kniha aby sa čitateľ zabavil a založil ju. Ale to, čo robí robí dobre. Gerda a Hellboy!? Gerda a Pepek!
Mám hodně rád scénáristu Jepha Loeba. Hlavně jeho starší věci. Loeb mi několikrát v minulosti ukázal, že je výborný scénárista. Umí vyprávět dobré a kvalitní příběhy, které stojí na dialozích, postavách a nečekaných zvratech. Parádně to fungovalo v Dlouhém Halloweenu i v prvním Tichu. Povedlo se mu na to navázat i v pokračování Ticha?
Na tuhle otázku se po první knize hledá odpověď dost těžko. Moc dobře vím, že to skutečně důležité se dozvím až v druhé části. Teprve po přečtení druhé části budu moc tvrdit, že to Loeb znovu zvládl. Nebo budu muset napsat, že napsal věc, co nefunguje a je překombinovaná. Zatím mohu s klidným srdcem napsat, že jsem si první část užil a moc dobře se četla.
Při čtení jsem si dost uvědomil, s jakou lehkostí Loeb umí psát a vytvářet komiksy. Skoro to ani nepostřehnete a hned jste do příběhu zaháčkovaní a čtete ho jedním dechem. Tohle Loeb umí parádně. Jeho příběh má spád, úderné tempo, zběsilost a nutkání číst bez přestávky. Jedna atrakce střídá druhou. Každou chvilku se objeví nová postava, jenž mění dynamiku, případě přichází s nějakým zvratem, co změní situaci. Bavilo mě to číst, protože je to jako parádně odvyprávěný akční film.
Největší problém se dostaví, když Loeb začne vysvětlovat, co se děje a proč dané postavy jednají, tak jak jednají. U většiny postav jejich rozhodnutí dává smysl. Ale u některých mi to moc nesedělo. Občas mi to přišlo, že si to Loeb až moc přizpůsobuje, aby mu to sedělo pro tenhle konkrétní příběh i vyhrocenou zápletku. Neříkám že je to vyloženě špatné, ale v tento moment to na mě stoprocentně nefunguje, tak jak by mělo. Opravdu věřím, že až si přečtu druhou část, tak mi to všechno bude dávat mnohem větší smysl, a hezky to celé do sebe zapadne. A pokud ne, tak budu hodně zklamaný a naštvaný.
Kreslíř Jim Lee je v komiksové branži velkou legendou a patří mezi nejlepší mainstreamové malíře. Lee nikdy nepatřil ke kreslířům, co ve své tvorbě experimentují. Když to řeknu jednoduše, jeho kresba je přesně taková, aby dokázala zaujmout i lidi, co se o komiksy vůbec nezajímají. Pokud chcete, aby váš příběh vypadal luxusně, epicky a sexy, tak je Lee jasná volba. Osobně mám jeho styl dost rád, jelikož ve mě vždy probouzí toho malého kluka, co touží po co nejvíce epických komiksech, kde muži mají neuvěřitelně velké svaly, ženy jsou více než smyslené a skoro z každé stránky si lze vytvořit tapetu.
Na druhou stranu je dobré si přiznat, že Leeova kresba se nehodí pro každý příběh. Neodvedu si představit, že by kreslil něco komornějšího, pomalejšího, nebo čistě jiného, než superhrdinský komiks. V tomto komiksu Lee odvedl parádní práci a na jeho kresbu se krásně kouká, umí udávat tempo a rytmus příběhu. A samozřejmě v ní vynikne všechno, co má. Navíc jsou s Loebem sehraní, takže je to výhra pro všechny.
Lee je hodně sehraný se Scottem Williamsem a Alexem Sinclairem. Oba pánové pomáhají, aby jeho kresba byla ještě působivější, než je. Williams inkoustem krásně zdůraznil Leeovu kresbu a vystihl jisté kontury. Díky jeho práci vypadá kresba tak fantasticky. Můžete mít sebehezčí kresbu, ale pokud nebudete mít správnou barevnou paletu, tak nikdy nedosáhnete chtěného výsledku. Sinclair umí vytvářet parádní barevné kombinace, které kresbě dodávají všechno co mají. Za sebe mohu říci, že všichni tři umělci odvedli perfektní práci a komiks díky nim vypadá moc pěkně.
V první řadě bych rád řekl, abyste hodnocení brali lehce s rezervou. Ve výsledku jsem s komiksem dost spokojený. Mám k němu sice jisté výhrady, ale to je do velké míry dáno tím, že jsem dostal půlku příběhu, a nevidím kompletní obraz. To, co teď působí chaoticky a překombinovaně, pak může dávat mnohem větší smysl. A jak znám Loeba, tak to určitě bude. Batman: Ticho 2, kniha první je povedený a zábavný komiks, který má pár chyb, ale to nic nemění na tom, že se čte dobře a umí vzbudit zvědavost na druhou knihu. Tak snad to Loeb a spol. nepokazí!!!
Extrémně průměrný komiks s Batmanem. Zkoumání Bruceovy viny není nic nového, stejně tak pitvání se ve vztahu Batman/Joker, který už se řešil milionkrát a zakončení této linky ve stylu Batmane, já tě potřebuji je taky ohrané. Ani twist s neodhalením identity Batmana je předvídatelný a nejméně už jednou zpracovaný, mučení Gordona je jak vystřižené z Killing Joke. Nový miliardář ve městě, technologická firma, pokusy na lidech, záporák napojený na ruceovu minulost, zkorumpovaní policisté, armáda goonů, smrt Waynů... Všechno působí strašně tuctově a neoriginálně, postavy jsou přesně tam, kde vždycky, zanecháme je tam, kde se nacházely na začátku. Spouta postav je tady navíc a spousta aspektů příběhu tu je jen aby se neřeklo, napřílad stále nerozumím přítomnosti Harveyho Bullocka nebo Barbary Gordon v tomto komiksu. A komiks podle mě ani moc netěží z námětu, dva sešity Joker prostě sedí v jeskyni a potom s Batmanem mají jednu akci před velkým finále, takže si ani slibovaný team up moc neužjeme. Asi bych komiks doporučil začínajícím čtenářům i přes značku Black Label, protože komiks je prostě standard co od Batmana očekává průměrný člověk a nachází se zde všechno, Batfamily, Harley s Jokerem a temnější prostředí Gothamu. Na komiks v Black Label to ale není dost a působí to jako arc z prostředku nějákého runu spíš než jako uzavřený příběh, kde se mohl autor vyřádit s nápady a twisty. Black Label je to jen proto, aby mohly postavy klít, reálně v komiksu ani není moc gore. Nic moc komiks, po recenzích zde jsem čekal víc. Zklamal i formát. Já vím, že to má být česká mutace deluxe edice, ale mít skoro třetinu knihy bonusy, to je fakt zoufalost za tyhle peníze. Bonusy jsou fajn, osobně mě nezajímají, ale alternativními obálkami si prolistuji, tohle byl ovšem extrém. Naštěstí jsem si komiks nepořídil za původních osm kil, takže tolik koupě nelituji.
Ježišmaria to bola píčovina. Vezmite zopár elektróniek, pripájkujte┏┻┫, domaľujte┣╋┛(najlepšie krvou), narátajte do 5, a jebnite si kladivom po piďimalíčku aby sa mal detektív mozgovec čoho chytiť. Príbeh o hovnê, teda o mechoch ktorí vám sú u prdele rovnako ako Ignác vyšetrovateľ spolu so všetkými postavami a barličkami ktoré sa snažia posúvať dej medzerami poznania a pritom sa tvária megaintelektuálne... wtf?
Absolutní jízda od začátku do konce! Wow, tenhle komiks ukažte svým snobským přátelům, kteří chodí do galerií obdivovat moderní umění, ale nad komiksovou kresbou ohrnují nos!;)) Protože Španěl Javier Rodríguez tu předvádí neskutečnou přehlídku barev, tvarů a různých vizuálních deformací, za které by ho jistě pochválili i ti největší malířští mistři.
Člověk si během četby vzpomene na Dalího, Picassa i Muncha. A znalci (mezi ně bohužel nepatřím:)) ) tam jistě uvidí i zmíněné modernější vlivy. Fakt jsem byl nadšený. Jo a Rodríguezův styl kresby postav a prostředí mi místy připomínal tvorbu Chrise Warea, autora komiksů Jimmy Corrigan: Nejchytřejší kluk na světě nebo Rusty Brown. Asi i kvůli tomu na mě působil tenhle Martian Manhunter trochu melancholičtěji, navíc hlavní hrdina John Jones je podobně jako chudák Jimmy většinu času úplně sám...
...respektive ne tak docela, jelikož do jeho vědomí pronikl titulní „Marťan“. A ten je úžasně mimoňský, ale tak hlubokomyslně. Hledá správná slova i činy, kterými pomáhá svému parťákovi přežít nejšílenější dny jeho života. Dny, ve kterých nikdo nerozumí tomu, čím si John prochází, protože to nechápe ani on. Musí si s tím pospíšit, jinak hrozí, že spousta lidí přijde o život, zatímco sám ztratí rodinu, možná i příčetnost...
Čekal jsem, že Martian Manhunter je hlavně vizuální extravaganzou, že člověk komiks rychle prolétne, ale kdepak. Filipínský scenárista Deniz Camp texty nešetří, takže vás čeká i vydatná porce skvělé, zábavné, napínavé četby. Kdyby to napsal Stephen King v nejlepší formě, vůbec bych se nedivil (atmosféra příběhu mi připomněla jeho Nespavost, pro kterou mám slabost:) ).
Tahle knížka je zkrátka ohňostrojem nápadů, sršícím všemi barvami. Pokud máte rádi superhrdinské komiksy a těžkopádný mainstream už vás někdy unavuje, zkuste zaručené osvěžení z Marsu!
V komentáři u první knihy jsem byl nadšený, jak jednoduše a efektivně dokázali Jeph Loeb s Jimem Leem zapojit do děje spoustu zásadních postav a motivů z Batmanova i DC universa. A jejich spanilá jízda zde pokračuje.
Úvod druhé knihy si pro sebe krade Harley Quinn což nevyhnutelně znamená, že se dočkáme také Jokera (jeho nástupová jednostrana mi přijde hodně ikonická). Znovu je tu na malém prostoru famózně odvyprávěna celá podstata Jokerova zvráceného pouta k Batmanovi, takže i čtenáři dosud netopýrem nepolíbení budou rychle v obraze.
Díky flashbackům do nejslavnějších tragických momentů z Batmanovy komiksové historie pochopí také až nečekaně silné vražedné choutky, které Temného rytíře při konfrontaci s Jokerem popadnou... ale je možné, že by jeho nejslavnější protivník byl tentokrát skutečně nevinný, skoro až oběť?
Ticho II drží čtenáře v napětí. Fakt mě během četby zajímalo, kdo že je ta tajemná postava s tváří zakrytou obvazy, která ze zákulisí vše diriguje. Musel jsem se držet, abych nenakoukával na pozdější strany:)) Zároveň se pořád něco děje, nuda nehrozí ani na okamžik a Loeb s Leem pokračují v bohaté přehlídce osobností DC, s nimiž se tu Batman/Bruce Wayne setkává.
Bavilo mě, že se zde vyskytuje Robin spolu s Nightwingem (před těmi 21 lety jsem o jeho existenci asi ani nevěděl), spousta klasických padouchů a povedl se i titulní Hush alias Ticho, úplně nová postava.
Přes všechnu chválu mi ale druhá kniha přijde o trochu slabší než první. Dojde tu na pár hooodně zjednodušených motivací, které mají vysvětlovat některé ultra komplikované plány či nečekaná rozhodnutí. A ve finále bych trochu ubral i na té velice osudové romantice mezi Batmanem a Catwoman, byť jen decentně:))
Je totiž skoro až leitmotivem celého Ticha, přitom je tenhle příběh ze všeho nejvíc o síle přátelství a radostech i bolestech, které může přinášet... Ale teď si říkám, že ona tam i ta hra kočky s okřídlenou myší dobře zapadá:)
Půvabná novela, která mě před lety tolik potěšila, když jsem ji četl, se vrátila v taktéž půvabné komiksové adaptaci, kde se snoubí onen krásný ekologický a voluntaristický námět a takřka až naivní a kýčovitý sen s úžasnou komiksovou kresbou, která hraje skvělými barvami, tj. opravdu šikovně zvolenými živými odstíny. Nádhera.
Trochu jiný Ito, přitom to docela fungovalo. Za mě byla nejlepší část knihy, která se ještě obešla bez přiznaného nadpřirozena, respektive s nějakými náznaky a podezřením.
Přečetl jsem to takzvaně na rychlost, když jsem zjistil, že kniha má poslední den lhůty pro vrácení a dorazil jsem do knihovny hodinu před zavíračkou. Ale ona manga k tomu svádí.
Tenhle svět jsem si zamiloval už u Umrlčího hnátu. Hrozně bych si přál, aby u něho Mignola vydržel, protože takový ten "Hellboy bez Hellboye", ony mysticko-fantastické kořeny plné atmosféry a tajemství (tentokrát v ryzím fantasy v jakémsi alternativním středověku plném mytologie a teologických disputací), to je to, co mě na Mignolovi baví.
Kresba je na jednu stranu výborná, na druhou tak zvláštně působí – jako by postavy dramaticky až teatrálně pózovaly ve stylu nějakého fotorománu, chybí tomu lehká přirozenost. Jinak Outerverse mě moc nebaví, příběhy byly celkem průměrné až mírně ucházející, nicméně atmosféra i postavy dobré.
Komiks jsem četl před nějákou dobou a sice mě tehdy nadchl, ale absolutně nic jsem si z něj nepamatoval. Protože se pročítám Lobem, tak jsem se vrátil k prvnímu volumku jeho ongoing(?) série z devadesátek. Je to dobrej komiks, nasmál jsem se, příběhy se dobře čtou a i když je to místy docela boomer humor, většina vtipů sedne, překvapivě včetně blicího humoru. Co asi neni moc vtipný je sexismus, kterýho tu ale zas tolik není. Asi bych tento komiks samotný nenazval legendárním, ale celkově Lobovo devadesátkové patálie si drží laťku, dají se číst, jsou originální a vtipné, takže číst se bude dál. Dobrá oddychová série, která je rozhodně vtipnější a nápaditější než Deadpoolovské komiksy a která se nezabývá kontinuitou, logikou a podobnými výmysly.
Ještě jsem zapomněl, že mě fakt mrzelo, že v komiksu nejsou obálky mezi jednotlivými sešity, nebo alespoň na konci. Pokud jsou všechny tak pěkné a zábavné, jako ta na titulní straně, tak je škoda je nezahrnout.
Carrollova Alenka inspiruje mnohé tvůrce, ale působ jakým ji rozvinul Dan Panosian mi teda docela vzal dech. Nejen že staví původní příběh do úplně jiného světla, dělá z tady už dospělé Alenky defakto feťačku, ale přidává temný origin a neméně temné vyústění. Příběh by tu klidně mohl skončit a CC se k tomu taky tak postavilo, ale v originále se bohužel jede dál. Mě se kniha líbí tak jak je. Nápaditá, finálně dokonavá, krásně nakreslená a s horrorem vepsaným hezky mezi řádky. Skvělé charaktery, skvěle uchopené. Dobře řemeslně provedené. Paráda. 90%
Je to romantická klasika s dnes již poněkud překonanými pohledy (i když, vskutku?) na morálku a společensko-milostné vztahy. V této grafické adaptaci se pak mísí a kontrastuje lehká sterilita a jednoduchost kresby plus zmíněné etika s potlačovanými i projevenými intenzivními emocemi a sny. Komu by se nepodlomily kolena z Pana Darcyho...
Tohle je jeden z nejlepší mainstreamových komiksů o Batmanovi. Ticho jsem četl před pár lety a zanechalo ve mě samé pozitivní dojmy. A i druhé čtení stojí za to. Jelikož jsem se mohl mnohem více soustředit na příběh plný intrik, zrady, a velmi osobní pomsty. Jeph Loeb přišel s opravdu zajímavým příběhem, který Batmana protáhne hodně ošklivými věcmi a několikrát ho srazí na kolena. O to více pak funguje skutečnost, že Batman není dokonalý, dělá chyby a bez přátel by tento útok neustál. Komiks má úžasnou kresbu od Jima Leeho, na kterou je radost koukat a doslova se jí kochat. Navíc Lee krásně kreslí dámské charaktery, které jsou mnohdy až moc sexy. Hodně moc se mi líbilo, že v komiksu se objeví skoro každá důležitá postava(Robin, Superman, komisař Gordon, Alfréd) z Batmana a i jeho nejslavnější protivníci. Od Jokera, Hádankáře, Killer Croca, Poison Ivy a mnoho další. Další věc, která se mi hodně moc líbila, je že komiks je plný odkazů (zmrtvýchvstání několika postav) a detailů z Batmanovi historie. V flashbackách si připomeneme co se stalo Jasonovi, Barbare, nebo se dozvíme něco o postavách, kteří oblékaly úbor Robina. Jedinou obrovskou nevýhodou tohoto kolosu, je fakt, že ke konci to působí až zbytečně překombinovaně a některé dílky skládačky zapadly až moc náhodně. Batman: Ticho je parádní komiks, ke které mu se jistě někdy vrátím a už teď se na to těším.
Já si snad budu muset začít předem kontrolovat, jak velké knížky si to kupuju nebo nevím. Nalákal mě art, který nakonec nedostal až tolik prostoru, kolik bych rád. Pořád ale docela pěkná trippy jednohubka, takže na litování to úplně není.
Tahle kniha je zajímavá zejména kolaborací Lemira a dalšího Lemira co se ale nejmenuje Lemire, ale Kindt. Je opravdu s podivem, že se Jeffovi povedlo najít někoho kdo kreslí úplně stejně jako on. Bohužel se to samé nedá říct i o spisovatelích. Ray Fawkes není Lemire a ani Jeff Lemire tu není tak úplně Lemire. Příběh o střetu tří velmocí usilujících o vědce, který může pomoci zvrátit mocenskou rovnováhu není nijak originálně oslnivý. Ale aspoň je docela akční. S hlavní sérií bohužel ale moc společného nemá. Občas se tu mihnou známé postavy, letka z nějakého blíže neurčeného důvodu, který jsem nepochopil nese název černého kladiva, ale jinak je to na rozdíl od ostatních BH spinoffů naprosto mimoběžné. Četlo se to příjemně, ale moc účelné to nebylo. 65%
Platí z větší části to samé co pro předchozí knihu. Příběh mi tentokrát sedl o trochu více i když jde jen o jednoho, respektive dva psy. Zasazení vyšetřování do válečného Japonska se mi docela dost líbilo. Tradiční mytologické charaktery a vlastně i celá pointa příběhu byla super. Kresba opět nádherná. Ale ty barvy... Dewey se pro tentokrát rozhodl opustit vodovky a použil digitální coloring, což celkový vizuální dojem bohužel srazilo dost výrazně. Stránky jsou na první pohled pěkné, ale kape z toho syntetika. Dávám opět 90%, je to ovšem poněkud jinak balancované než posledně.
Formát mi na jednu stranu extrémně nesednul, protože na to, že je tam pár stran čistého textu, tak se to čte fakt blbě, na druhou stranu extrémně mě baví kreativita crwe, že Gazette jsou skutečné noviny, alespoň formátově. Současná historie Batmana je komplikovaná a k mému překvapení dost jiná, než jakou mám v hlavě, ale to je tím, že se napasovaly linky před Flashpointem na ty z New 52 a Rebirthu, přehled oceňuji. A ke komiksu? Jeden sešit vytžený z kontextu, kde jde jen o představení Gothamu, do kterého se v listopadu vrhneme a který je podobný tomu, na co Bruce narazil v Roku jedna. Četlo se to fajn. Takže zas jsme jednou dohnali zahraničí a já fakt doufám, že se CREW udrží v tak těsném závěsu s USA. Moc fandím, aby se vydávání Matta Fractiona v ČR povedlo, i když ze zahraničí slyším smíšené dojmy. Uvidíme.
Čarodějnice v minulosti, nadpřirozeno v alternativní 50. letech současnosti. Do toho padnoucí kresba a všudypřítomná otázka kdo je vlastně Joe Golem a pan Church. První kniha splnila co měla a navnadila mě na dvojku.
Krásne zakončenie príbehu Čierneho kameňa a navyše ešte aj crossover ďalších skvelých postáv z howardovského univerza. Najviac ma bavil Jonah Hex. Veľmi dobrá zápletka, podivný symbol a skvelo vystavaný svet, na ktorom sa určite dá stavať. Páčila by sa mi viac príbehov s jednotlivými postavami. A Conan sa v týchto komiksoch ukazuje ako niečo extra a to sa mi páči. Lebo on je extra trieda. Som zvedavý, s čím Titan Comics príde v ďalších častiach. Zatiaľ sa mi to veľmi pozdáva. Odporúčam.
