Keď si dáte trip, chvíľu trvá kým vám začne šlapať. Keď sa však konečne rozbehne, tak je to poriadna jazda. Rovnako je to aj v tejto knihe. :)
Prvých 5 zošitov na mňa prišla mierna frustrácia z neprehľadnej kresby. V postavách a miestach som sa strácal, príbeh ma nedokázal vtiahnuť... Ďalšie tri zošity už to začalo postupne sadať, a dej sa naplno rozvinul v parádnu vesmírnu jazdu.
Príbeh je vtipný, s dôrazom na sarkazmus obohatený o humorné odkazy do rôznych súčasných sfér. Veľmi sa mi páčil aj samotný pohľad na vieru z ateistického-scifi pohľadu. :)
Ako to však už pri drogách býva zvykom, po veľkej párty príde záverečný dojazd a ten nie je nikdy veľmi príjemný. Billy totiž nie je práve sympaťák (čo bol asi zámer) a tak sa stalo, že mi bol jeho osud trochu ľahostajný. Jeho kamoši sa v tomto prípade podarili viac, a celý príbeh ťahajú hlavne oni. Parádne spracovanej knihe to však na príťažlivosti neubralo, a stále to bola super žúrka na ktorej som sa náramne bavil. :)
Akce a hromada krvavého násilí to je Kopanec do zubů, když porovnám Sebevražedný oddíl 52 a Znovuzrození první knihy, tak tohle je úplně obrovský rozdíl. Glass se s tím nemaže a dává od prvních stránek laťku vysoko. Harley tu není vůbec ta blbka a pěkně psycho ženská, která fakt dělá hnusný věci. Jo, já jsem byl spokojený a užil jsem si to od prvních stránek mučení.
Parádní velký event, který obsahuje více než 300 stran, tak uvnitř najdete všechno, co je potřeba. Hlavní postavou je tady Pandora, která vypustila na svět sedm hříchu a všechno se snaží napravit a do toho se nám zamotá Superman. Knížka dobře dávkuje tempo a při čtení jsem se vůbec nenudil. John s Lemirem vymysleli kvalitní scénář, který funguje a dává smysl. Zvraty, které tady nastanou jsem nečekal a vlastně je to jen úvod do něčeho ještě většího. Kresba je krásná a je radost si prohlížet ty panely.
Maxom a Sebastiánom Fiumaraovcami je to skvele nakreslené a Daveom Stewartom parádne "zašlo" nafarbené. Kniha obsahuje viacero kratších príbehov, ktoré na seba ale nadväzujú. Najviac strhne prvý, zaobíduci sa bez nadprirodzených monštier. Jediný prítomný netvor má ľudskú podobu. Tak je to ostatne skoro vždy najdesivejšie, nemám pravdu? Ideálna voľna pre Abeove dobrodružstvá by bol možno práve tento nazvime to realistickejší smer. Poskakovanie s obludami by mal prenechať svojmu červenému parťákovi. Ale chápem, Mignola ide podľa hesla starého psa novým kúskom nenaučíš, to je proste on, nevedel by žiť bez svojich príšer. To hororovo apokalyptické Abeovo putovanie svetom, ktorý padol, má niečo do seba, „len“ ma skrátka ktovieako nebavia scenáre.
Scott Snyder je šikovný a talentovaný scénárista. Pokud jste od něho četli Batmana z New 52, tak víte o čem mluvím. Snyder, tady rozjede velkolepý příběh, se kterým mu na začátku pomůže sám mistr hororových příběhů Stephen King. První třetinu omnibusu si oba scénáristé neskutečně užívají a je to skvěle napsané, má to parádní atmosféru, dobré zvraty a čte se to krásně. Snyder a King výborně spolupracují a vytváří nepříjemný epos o psanci Sweetovi a jeho ošklivých činech.
Druhá třetina omnibusu se pak nese trochu v jiném duchu a vůbec to nevadí. Snyder zkouší nové věci. Hraje si vyprávění, buduje mytologii kolem upírů, odhaluje detaily z minulosti některých postav a představuje nové postavy, které jsou výborné. Občas se stane to, že Snyder některé zápletky zbytečně překombinuje, ale naštěstí se nikdy nedostaví pocit nudy či obyčejnosti. Hodně se mi líbilo jak Snyder prolíná dějové linky. Tu se věnuje Sweetovi, tady zas Pearl a Henrymu, a do toho tam přidává náznaky dějových linek, které dostanou prostor v závěrečné třetině. Linka z Las Vegas je povedená, příběh z japonského ostrova je moc dobrý a osobně si mi líbil krátký příběh Zvláštní hranice.
Závěrečná třetina komiksu je hodně akční a nabídne spoustu zvratů, které pomáhají vygradovat příběh k hodně povedenému finále, které je dojemné. Zároveň se, ale ukáže že Snyder má až moc nápadů, a ne vždy je dotáhne do konce. Spousta příběhů skončí otevřeně nebo se v nich pak nepokračuje – poslední sešit. A je to obrovská škoda. V tomto ohledu jsem měl několikrát pocit, že je méně je někdy více. Navíc se ukáže, že když je potřeba, tak si Snyder vytvoří nějakou novou hrozbu, nepřítele nebo absurdní zápletku, jen aby mohl na něco poukázat, složit poctu nebo tak. Oproti první uzavřené třetině je závěrečná třetina hodně velkolepá a trochu překombinovaná. Opět mohu říci, že se to čte hezky, přesto kolikrát jsem si říkal, že by mohl Snyder napsat něco komornějšího.
O většinu kresby se postaral Rafael Albuquerque a odvedl sakra dobrou práci. Jeho kresba není na první pohled úplně líbivá, ale jakmile se začte, tak pochopíte, že naprosto přesně vystihuje atmosféru a tón příběhu. S každou další stránkou se mi kresba líbila čím dál více, a užíval jsem si, to jak je přesná v tom, co chce zobrazovat. Albuquerque umí nakreslit působivé scény, nádherné panely a stránky, ze kterých na vás dýchne Divoký západ, klasický Hollywood nebo hrůza války. Z mého pohledu moc dobrá práce.
Některé vedlejší příběhy nakreslili talentovaný umělci Jordi Bernet, Mateus Santolouco, Danijel Zezelj, Roger Cruz a Riccardo Burchielli. Každý z umělců se nechal inspirovat Albuquequeho kresbou, ale zároveň se pokusil jít vlastní cestou, aby danou vedlejší linku odlišil. Všichni pánové odvedli dobrou práci, a někteří i výbornou.
Barvy si vzali na starost Dave McCaig a Dave Stewart. Oba pánové odvedli fantastickou práci. Kresba je sama osobě nádherná, ale díky barvám je ještě krásnější, působivější, znepokojivější a naplno vynikne velkolepost příběhu. Barvy dodávají příběhu hutnost a krásně dokresluji atmosféru a celkovou poetiku příběhu.
Na komiks jsem se hodně moc těšil a popravdě jsem měl obrovské očekávání. Od příběhu jsem čekal něco trochu jiného, takže ve výsledku přišlo mírné zklamaní. Tím však neříkám, že komiks je špatný, ba naopak. Jedná se o kvalitní čtení, které umí strhnout, má parádně napsaný příběh a postavy, a samotná kresba a barvy jsou kapitola sama pro sebe. Moje jediná větší výtka pro tento omnibus spočívá v tom, že některé části příběhu jsou trochu slabší, a některé linky nejsou uzavřené. Tak jako tak, Americký upír je velmi zajímavý komiks, který stojí za pozornost. 7/10
Ako kreslič tu odviedol Jeff skvelú prácu a bez toho, aby som chcel spoilerovať, môžem spokojne skonštatovať, že vizuál robí česť slovu "bludisko" (uvidíte, nechajte sa prekvapiť). Takisto pri zápletke som bol spokojný, je príjemne civilná a komorná. Na prvý raz to bolo dobré a sympatické, vrátane hrdinu. Lež, každý komiks čítam zo zásady dvakrát. A po repríze musím nanešťastie skonštatovať, že druhé čítanie mi už nepripadalo zaujímavé. Občas ma dokonca nudilo a ocenil som na ňom najmä to, že sa dá rýchlo prečítať, keďže obsahuje vcelku málo textu. Asi sami uznáte, že ak čitateľ na komikse ocení v prvom rade to, že ho má rýchlo za sebou, nie je to dobre. Ono by sa mohlo zdať, že som netvor, ak sa mi takýto komiks nepáči. Je o odchádzaní, je o smútku, je o smrti, o aspoň pokusoch zmieriť sa s jej prítomnosťou v našich životoch a v neposlednom rade je o umieraní detí, čo je skutočne háklivá, citlivá vec. Môže TOTO niekoho nezasiahnuť? No, problém je v tom, že to v prvom rade nezasiahlo samotného autora. Je skratkovitý, povrchný, zo začiatku je príjemne dospelo melancholický a potom tam flákne hovoriaceho psa. Mne priznám sa takýto výrazný rozkol nevyhovoval. Celé je to na prvú dobrú, akoby to Lemire chcel mať čím skôr za sebou. Vezmime si napríklad zdanlivo nenápadnú scénu s návratom psa. Žena miluje psa, pes sa jej zatúla, má naňho krásne spomienky, po X rokoch sa ako-tak zmieri s tým, že sa už „asi“ nevráti. No a on sa zrazu vráti. Jej reakcia sa nesie v duchu „jéj, zlatý, tak si prišiel, ale teraz chvíľu počkaj, musím si ísť uvariť kávu, varí sa mi voda v kanvici“. Takéto je celé Bludiště. Ja sa vám za tieto drsné slová síce ospravedlňujem, no v prvom rade si myslím, že by sa vám (nám) mal ospravedlniť Jeff Lemire. Resumé: scenár 2*, kresba 4*, vydanie od CC za 4* (tvrdá väzba, lacetka, prebal, tona bonusov, hrubý papier).
Po Černém Filipovi jsem chtěl dalšího Lipse Tulliana stůj co stůj a přes nějaké kraťasy, kde se Lips mihnul, jsem se konečně dočkal vytouženého pokračování. Bohužel jsem se nejdřív dostal k barevné verzi z roku 2019 a tam mi došlo, že to je velký špatný. "Druhý díl" byl pak ok a "třetí" byl strašný naprosto ve všem a to se mi dostala do rukou i barevná verze, a taky žádná sláva. Tak jsem se znovu začetl do této verze, kterou jsem doma objevil a je to o poznání lepší. Příběhově je to pořád takové mdlejší než v původním příběhu, ale čb verze prostě funguje a detaily mě mnohem víc baví. Egmont verze je tady v ryzím základu, ale aspoň máme slušné skeny.
Tohle mě docela bavilo, je to takový poloLips Tullian v prvním příběhu, má to ten ráz, a přitom je to tajemné a hezky nakreslené. Čb se mi líbí mnohem víc než barevná verze v Kometě. Trať se ztrácí ve tmě mě taky docela bavila a měl jsem z ní víc než v její první verzi v Technických novinách. A i zde mě čb verze bavila mnohem víc než barevná. Oba příběhy jsou plné tajemna a podivna, takový popartový EC comics nebo Creepy s Eerie.
Další saudkovská blbina, ale i tahle neurazí a fanoušky potěší. Není to to nejlepší, ale kvalitu a standard si pořád Saudek drží, proč ne, koloring má krásný.
Koloring Arnala je zbytečný a není potřebný. Smysl mi jaksi uniká, snad kdyby se někde vyštrachalo, že to byl vlastně Saudkův záměr od prvopočátku, jako v příapdě pokr. Lipse Tulliana ve Stříbrném pokladu. To je snad tak jediné. Dnes už je to docela naivní, ale má to furt co říct, Arnal je holt kult a klasika. Zbylé příběhy jsou fajn a neurazí. Spíš je tam vidět další rozsah Saudkovy kresby, viz Příhoda na mostě. Zbytek je prostě ok, klasickej Saudek.
Po těch letech musím uznat, že už asi chápu, proč jsou z toho komiksáci tak odpálení. Pominu-li syžet a vypravěčský styl, který je opravdu primitivní až prostý, tak po výtvarné stránce je to hodně zajímavý počin a Saudek okopíroval od Zlatého věku, snad i Stříbrného věku, to nejlepší a hlavně se naučil vyprávět obrazem. Spíš mě začalo zarážet, že já vlastně nečtu Saudka, ale Macourka. By mě nikdy nenapadlo, že zrovna tady bude na tomto prostoru tak naivní, ale proč ne, doba si to žádala a je dost evidentní, že Barbarella stihla rozvířit vody i u nás. Muriel není Saudkův nejlepší počin, ale je to kontroverzní počin svou povahu, nejen, že nebyl dovydán ve své době, ale doprovázelo ho spousta dalších eskapád, k tomu je to správný mix vysokého umění s pop(art)em. Možná proto udáváma cenu Muriel, ať už si o ní myslíme své, a ne cenu Lips Tullian. Přečetl jsem snad všechno, co Saudek vytvořil v komiksu, resp. jsem přečetl to všechno, co je nám fanouškům známé a nějak dostupné, a u mě vede Lips Tullian (ten původní s pokr. v Černém Filipovi) všemi deseti, pak Major Zeman, Fantom opery a 3x Kája Saudek, po výtvarné stránce bych tam ještě přihodil Technické noviny a Tajemství zlatého koně, a pak pár kraťasů jako Atentát, Diverzanti, Gumový stop, Kolotoč, Superdívka, SuperHana, Sylterella, Vagon, a Věčný návrat. Muriel je u mě v topu v rámci výtvarna. Aukční katalog mi přijde jako něco mezi, fanoušci budou mít více infa o tvorbě komiksu, takže je škoda, že to jde blbě sehnat. Muriel, ať už si o ni myslím cokoliv, je něco, co bych rád někdy měl doma, už jenom pro ten pocit, že můžu říct, jak výtvarno skoro všemi deseti přebilo příběh. Nechápu, co se s dědici Saudka děje, tohle má být venku a v co největším počtu. Na co nám bude se bavit o Saudkovi, když je jen předražen, ne co se kvality jeho díla týče, ale protože je ho prostě málo a je téměř nedostupný.
Řekl bych, že asi esenciální kniha. Conan v poloze nejvíc mi sedící. Dobrodružné příběhy z jižních krajů, plné neprostupných džungli a ztracených měst, které hrdina s Belit po boku plení. Sem tam se mihne Rudá Sonja, nebo král Kull, občas se vystřídají výtvarníci, nebo se pěkně ze sešitu do sešitu přelévaný děj naštípne vklíněnou povídkou. Tahle část conanovského runu je zkrátka erbovní a dokonalosti se kladou meze až někde za horizontem stého čísla. Tady končíme někde na úrovni čísla 66 (plus pár speciálů) a jedním sešitem se opět prolínáme se semicovskou edicí. Bonusy jsou tentokrát ještě vymakanější než obvykle a kromě tradičních reprodukcí originálů a obálek tu najdeme i vyčerpávající rozhovor s tvůrci, vzpomínku na Howarda, nebo pěkně zpracovaný ediční seznam všech čísel. Není moc co vytknout. Splněný sen.
Celou sérii jsem přečetl na jeden zátah, hodnotím tedy celek. Dle mého názoru se jedná o velmi povedený, přímočarý a přitom propracovaný příběh, který táhne a udrží pozornost od začátku do konce. Trochu mi to připomínalo Aldebaran a Betelgeuse od Léa. U výtvarné stránky mě zkraje trochu rozčiloval kontrast mezi geometrickým zobrazením mimozemské techniky a trochu těžkopádným vykreslením jednotlivých civilizací, fauny a flóry. Ale oči postupně uvykly a i výtvarné ztvárnění bych hodnotil velmi vysoko. Za mě možná to nejlepší, co doposud nabídla Modrá Crew.
První díl mi přišel ještě v mezích a bral jsem ho jenom jako rozjezd, tedy byl ponechán bez komentáře. Ale tady už to musí ven - sakra, tohle nefunguje. Z Kostek mám dojem neskutečně vydřeného díla. Od Gillena jsem nic jiného nečetl, ale když vidím, kolik toho napsal, zřejmě úplně bez nápadu nebude. A i Kostky nápady mají a ne špatné. Tak kde je problém? Vidím tu ohromné ambice, které Gillem horkotěžko vláčí, strká a táhne do strmého kopce, přestože mu podkluzují nohy, praští mu v kostech a tu a tam se mu něco vysype. Jako by si vyloženě řekl, že napíše velký, epický, srdceryvný komiks, jehož dospělost dokáže převážit DnDčkové zasazení. Tak teď skřípe zuby, rešeršuje a vymýšlí z prdu kuličku, aby svůj cíl naplnil. A na mě to vůbec nefunguje a vůbec mu to nežeru. Celé Kostky mi připadají neskutečně povrchní, namyšlené a neukotvené, asi jako anime pro puberťáky, které se snaží být dospělé tím, že všude cpe sex a gore. Milion odboček a zmatečnost vyprávění pak logicky musí být chápána jako závoj tajemna, pod kterým se skrývají ta „vážná témata“, která rozklíčuje jen skutečný fajnšmekr. Prostě je to tak podivně edgy a paradoxně tomu podkopává nohy i vyňuňaná kresba. Nedaří se budovat návaznost panelů i stran, scény neplynou, vrzají a klokotají šup-sem šup-tam aniž by se cokoliv podařilo pořádně rozehrát. A i když si jinak libuju v (dobrých) dlouhých dialozích, je to strašlivá žvanírna. A přesto je to tak nějak perverzně přitažlivé...? Nevím, rád bych tomu dal 2,5 hvězdy, slovo Průměrný to nevystihuje, Kostky nejsou průměrné, ale nezvládnuté. A stejně asi mrknu i do dalšího dílu, protože při čtení závěrečných textů se bavím nejvíc; čtení o Kostkách je lepší, než samotný komiks.
To, co tady předvede Johns na pěti sešitech si zaslouží poklonu. Na relativně malém prostoru dokázal odvyprávět funkční příběh, který drží pohromadě a přitom je tam toho, tak strašně moc. Zásadní komiks pro start NEW 52, který není bezmyšlenkovitou rubačkou. Tohle by měl mít každý fanoušek DC, když nám to tady CREW vydala v, tak krásném provedení.
Velké zklamání, čekal jsem větší epičnost, ale je to jen rozmělněná suprákovina. První 3 kapitoly v pohodě, čekal jsem nějaký vývoj postavy v rámci jejího aktuálního stavu, ale do 11. kapitoly je to jen změť různých událostí v různých časových epochách s postavami z různých epoch, a to je tak vše. Prostě jen kecačka a mlátička. Bohatě by si Morrison vystačil se 6 kapitolami, poslední 2 stačily, mezi první 3 prdnout ještě jeden předěl a schluss. S kresbou jsem místy také zápasil, jako by postavy měly záměrně vypadat jinak, než jak jsme na ně zvyklí, např. Lois a Jimmy, a Supes taky žádná sláva. Bonusy fajn, ale jinak nic extra, pro mě je to sotva průměrný, a natáhnutý až k prasknutí, komiks.
Takový hezký a milý civilní Superman. Krásně nastavené balancování na hraně mezi Kryptoňanem a Pozemšťanem. Kde si vlastně Kal-El / Clark stojí...? Na které straně bude? Lex Luthor má v některých bodech pravdu, že se má vrátit, ale zároveň to říká člověk, který je kontroverzní a dělá nekalosti. Jenže je náš, on ne. Návraty do Smallville byly velmi osvěžující, protože se pořád dokola projevuje, že výchova a poctivý rodinný život nic nenahradí, a jenom díky tomu může z někoho vyrůst slušná a funkční bytost v občanské společnosti. Těch kontrastů je tu celá řádka, a to komiks není ani moc akční, ba naopak. Moc se tam toho vlastně neděje, přesto se tam toho děje právě víc než dost, ve vrstvách. Zároveň tam vidím poctu Zlatému věku a snad i filmu z roku 1978. Pěkná práce a kresbou, je úplně jiná, než na co jsem zvyklý v Dlouhém Halloweenu a Temném vítězství. Catwoman When in Rome je tomu nejblíž, ale i tak je to úplně jiná práce a jiný styl, byť rozpoznatelná, ergo rozpoznatelný Sale.
Můj první Deadpool a vůbec nebylo špatné. Kniha je rozdělena na čtyři příběhy a ten první sešit nedává vůbec nějaký smysl.
Druhý a třetí příběh už fungují dobře a odpoví na to, kdo je vlastně Deadpool a něco jsem se zas dozvěděl nového. Těch osm sešitu je ukecaných a spoustu akce. Bylo to fajn...
Poslední sešit je zase jen takové nic..
Nic moc jsem od toho nečekal, tak ve finále jsem byl překvapený, že jsem se u toho vlastně bavil a zajímalo mě kam příběh bude směřovat. Ovšem nic převratného od toho nečekejte.
První díl byl super, originální příběh, dobrá akce, parádní kresba. Tomuto pokračování bohužel už chybí moment překvapení. Komiks je tedy spíše o brutální akci, než o příběhu, i když mytologie celého světa se tady zajímavě rozvinula. Za mě hlavním problémem byly postavy, které mě opravdu nebavily. Málokdy se stane, že mě opravdu pořádně nebaví ani jediná postava, ale tady se to autorům "povedlo".
Druhá část za mě bohužel slabší, než začátek. Pořád parádní kresba, ale příběh mi už přišel překombinovaný a místy zmatený, takže už to neodsýpalo tak, jako první díl. I tak šlo pořád o fajn fantasy.
Host do domu, dobrý komiks do domu. Z jejich letošního haulu mě Kostky nebavily, Tady lehce polochtalo, ale Hlad a Soumrak nejen, že potěšil, ale příjemně překvapil. Je to doslova nový komiks, cca rok, dva starý a jak si říkám, že mě už nemá kolikrát, co zaujmout, tak tady to byl přesně pravý opak. Komiks je svižný, nápaditý, a svým způsobem originální, byť to hraje s logikou nám všem známou z loru Tolkiena a WoW. Jedinou výtku mám k neukončenosti série, protože Host tak zatím prodává horkou vodu, když neví, jak bude série zakončena. Risk z jejich strany, tak snad se vyplatí a série bude mít dobrý, a ne moc dlouhý, run. Jinak hodnotím všemi 5. Vše zapadlo a bavilo mě to od začátku do konce.
Elrika neznám, ale tento díl mě celkem bavil. Úvod do postavy, úvod do světa, vše v parádní a temné kresbě. Děj byl místy zamotaný, ale pořád jsem se chytal.
Hodnotím jako celek, protože samostatně nedává smysl. Parádní příběh z období a prostředí, které není v komiksu běžně zpracované, což dělá celý příběh originálnějším a zajímavějším, než kdyby by byl zasazen do jiných kulis. Vše je doplněno nádhernou kresbou. Příběh je napínavý, dobře odsýpá a postavy mě velmi bavily. Není nouze ani o zvraty a o akci, která je opravdu nádherně vykreslená. Parádní záležitost a jedna z nejlepších Modrých Crwí.
Hodnotím jako celek, protože samostatně nedává smysl. Parádní příběh z období a prostředí, které není v komiksu běžně zpracované, což dělá celý příběh originálnějším a zajímavějším, než kdyby by byl zasazen do jiných kulis. Vše je doplněno nádhernou kresbou. Příběh je napínavý, dobře odsýpá a postavy mě velmi bavily. Není nouze ani o zvraty a o akci, která je opravdu nádherně vykreslená. Parádní záležitost a jedna z nejlepších Modrých Crwí.
Tohle byl hodně divnej erotickej sen. Nechápu pohnutky postav, nechápu, proč tam určité postavy jsou a jaká je jejich motivace. Prostě se někdo objeví, něco dělá a jde dál, skočí v čase, doslova, a jde se někam, kam, nevíme. Proč, nevíme. Co si z tohoto komiksu mohu odnést než drakoprc. Proč je posledních asi 20 stran jen o sexu mezi draky a lidmi, a draky mezi draky, a lidmi mezi lidmi. Divné. Naprosto mi uniká smysl děje a co mi tím chtěl Joann Sfar říct. Tony Sandoval je fajn, konečně ho vidím v klasickém komiksovém stylu, kdy paneluje a je úplně jinak čitelný než v jeho autorských komiksech. Mně to přišlo jen ulítlý a smysl postrádající velké lalulá.
Pořád dobrý, ale už to na mě působí trochu staře. Celá ta plejáda supráků mi jaksi zestárla. Nicméně, tohle vždy pobaví, vždy předá kvalitní zážitek a co mi dochází, že Mazzucchelli je vynikající. Nakonec dávám 4.
Po všech těch letech musím říct, že to má něco do sebe, a i když už nejsem cílovka, svou hodnotu to má a svůj status na poli komiksovém si to jistě svou pozici obhájí. Musím pořád vyzdvihovat kresbu, Mazzucchelli fakt umí, dobře dávkuje akci, patos a drama prokládáno konverzačkami, velmi čitelná kresba. Frantu Mlynáře už po těch letech nijak zvlášť nemusím, ale Batmana: Rok jedna, DD: Born Again, Dark Knighta a Ronina mám v jisté náležité úctě. Nakonec přehodnocuji na 4.
Jak mam Joe Sacco rad, tak tento pocin je fakt spatny. Smer je jasny, ale zamereni na jednotlive svedky, kteri povidaji, je nudne a nezazivne. Nedocetl jsem
Je to sice jenom poloviční Sandoval, ale i tak je to skvělé. Pro někoho možná právě proto. Nechybí tomu Sandovalova poetika a tajemno, ale je to taky velmi vtipné. A samozřejmě je to bláznivé a ulítlé.
Komiks používá hovorový jazyk, a zajímalo by mě, jestli je stejný styl jazyka použitý i v originále. Dobře se to čte a často je vtipná už samotná volba slov. Celým příběhem provází hlas vypravěče, který to vypráví, jako by to bylo čtení pro děti. Zvláště ve spojení se Sandovalovým stylem kresby to tak opravdu místy působí. Příběh ale často sklouzne k brutalitě, masakru a oplzlostem. Brutalitě a masakrům nakresleným a oplzlosti ve slovech. Všechno dohromady to funguje naprosto dokonale. Už dlouho jsem se u komiksu tak často nesmál.
Anotace na obálce slibuje divoké popkulturní narážky, ale já mám evidentně málo načtené prokleté francouzské básníky a málo nastudované filmové klasiky. Bylo by pěkné, kdyby se na konce knih dával rejstřík s vysvětlivkami pro kulturní barbary.
Že je to androš mi nevadí, k Tomášovi to patří a je to jeho svébytný styl. To kvituji. Dějově jsem ale už jinde, tady mi občas něco chybělo a byl to pro mě slet jakýchsi nahodilých událostí, hlavně první dva příběhy mi tak přišly nejvíc, kdy šlo spíš jen o vizuální orgie. Ale poslední příběhy, po těch artworkových stranách, už byly zajímavé, funkční a velmi zdařilé. Líbí se mi, že tam Tomáš dal všechno a máme tak kompletní dílo v podobě Snu nebo Traumatu... Dvě výtky: nedávám 2 strany naležato vedle sebe, blbě se to čte, furt to otáčet, no děs. Prostě se to musí nějak vyřešit, aby byl zachován jednotný styl. Druhá, je vazba. Kterej idiot přišel s takovým typem vazby do masivní produkce, protože to je jak rakovina. Už mám doma takhle 3 další knihy a je to prostě hnus, kdy jen čekám, až se to rozpadne, nebo nějak poškodí. Plus že hřbet dostává solidní prdu, už aby se rozpadl.
Celkově jsem s touto sbírkou spokojený, ale bohužel je to pro mě něco na jedno přečtení. Nemám potřebu se k tomu vracet. Zážitek mi to dalo, za něj děkuji, ale já už musím jít zase dál. Každopádně mě Tomáš Motal přesvědčil o svých kvalitách, resp. mi je potvrdil od dob XRX magazínu a já se jen těším, až přijde s nějakým uceleným grafickým románem, ke kterému třeba budu mít potřebu se vracet.
Nevím, čím to je, ale já toho Oskara Eda fakt nedávám. Přitom, když jsem na něj narazil v různých Aargh magazínech, tak mě svou kresbou a barvou naprosto uchvátil. Pak se dostanu k prvním dvěma knihám a říkal jsem si, že Oskar Ed fakt ne. Prostě mě všeobecně nebaví a nedokážu v nich najít nic, kvůli čemu bych se k těmto komiksům měl vracet ve finále, i když jsem "dvojku" docela vychválil. Přesto jsem nějak tajně doufal, že trojka bude jiná, když se ani v jednom případě nejedná o pokračování. Zkrátka samostatný a svébytný komiks, který ale u mě fakt propadl. Rádoby snové sekvence a surreálné pasáže mi tam přišly jen jako vsuvky, které s dějem nemají nic společného, navíc sám děj mi tam jaksi chyběl. Nedokázal jsem se nějak zorientovat, kde vlastně dějově jsem a spíš mi to přišlo jako vyřizování si účtů s kdejakým volodroidem z Brankova života. Pak zase konec. Jediné co můžu 100% vychválit je kresba. Ta jde Brankovi skvěle a prokreslenost některých pasáží, panelů a postav byly vyloženě pastvou pro oči, ale to je tak všechno.
Dobrá práce, jak připomenout, že máme naše krajany i jinde než ve vesnici v Horní Dolní. Český Banát je úžasné místo, který si zaslouží naši pozornost a tento komiks mu jen a jen pomáhá. Pravda, mohl by být delší, ale to nic nemění na situaci, že tento komiks dovede předat základní nosnou myšlenku. Kdo nezná, bude obohacen. Kdo tam byl, jen se bude culit a vzpomínat, co všechno tam zažil.
Tady už mi to kolikrát přišlo jako takový divno-eintopf. Jako by Segrelles nevěděl, co chce říct, resp. jak to říct a ideálně zakončit. A světe div se, nekončíme, že. Ani se nedivím, protože to bylo dost chabé na nějaké důstojné a uspokojivé zakončení série. Ono to vlastně není hloupé jako svým vzezřením a pojetím, ale něco tomu chybí. Je to takové mdlé a utahané a už už aby to skončilo. Nevím, jak to hodnotit, protože na jednu stranu se mi to docela líbilo, ale mám k tomu tunu výhrad. Jsem zvědavej na 14. album.
Není to vyloženě blbý komiks, ale jen nevím, kam ho zařadit, a co je nějakou ústřední dějovou linkou. O co teda v tomhle komiksu jde? Zatím to na mě působí jen jako nahodilá série postapo a futuristických příběhů bez nějakého ústředního motivu, vyjmeme-li hlavní postavy. Kresba je vážně parádní, tu jsem si užil, jako kdybych četl starej poctivej Metal Hurlant řízlej Geoffem Darrowem, a soundtrack taky pobavil, proto aspoň ty 3 hvězdičky.
Konečně už trochu zábavnější a zajímavější Zaklínač než v předchozích případech (nepočítáme-li současné povídkové adaptace). Trochu jiná poloha Geralta, než na co jsme zvyklí, ale proč ne. Víno pobavilo, Yennefer furt kočka, příběh jde na ruku starším povídkám, takže za mě relativní spokojenost. Pořád se sice točíme v kruhu, s ničím nic moc novým se nikdo nevytasil, ale když to někdo redakčně drží pevně v rukou, díky Bartoszi, tak se nebojím, že bychom nedostali poctivou a kvalitní zábavu. Jedna věc mě ale mate, proč najednou tento díl nemá číslování, když do zaklínačské řady spadá...
Taková obyč groteska po hispánsku. Nic extra. Jak jsem se těšil v době avizování vydání, tak mě zatím nadchnul jen první díl, ale další dva fakt bída. Kresba super a kraťasy taky docela pobavily.
Po těch letech už mě to tak nebaví a asi mě to ani neodpálí. Nicméně je to příjemná edice a za příjemné peníze. Za mě proč ne. Chápu, že to trochu natáhnout něčím není od věci, ale asi bych volil jinačí komiksy než ty poslední dva s Tučňákem a Riddlerem.
Zatím mi to z těch 3 sedlo asi nejvíc. Tvůrci nedělají z postavy Supermana to, co v Batmanovi: Svět, že ho dělají jen drsným po svém, ale spíš ho staví do pozice jakéhosi zrcadla. Příběhy mě vesměs bavily (nejvíc asi Itálie, Španělsko, Indie a Česko), až na pár, kdy jsem to spíš proplul. I ten český mi tady sedl mnohem víc, na rozdíl od Jokera a Batmana v českém podání. Přišlo mi to jako mnohem větší zábava a promyšlenost děje, kresbě nelze nic vytknout, Suchoš je parádní. Za mě dobrá a poctivá sbírka světového komiksu v Superkostce.
Tak tohle si přesně představuju od superhrdinského komiksu. Tohle byla parádní jízda, která je nabitá neustálou akcí a Jim Lee tomu dodává parádní kresbu. Musím si koupit další díly.
Tyhle Kapesní komiksové klenoty jsou super. Bohužel u tohoto formátu mě bolely po nějaké době oči. Ovšem za ty peníze dostanete hodně muziky.
Ve finále zklamání a to jsem byl nadšený, když jsem četl první díl. Tady všechno dá konečně smysl ale Morrison tu už, tak kombinuje a zamotává zbytečně, že jsem se přestal bavit. Obálka je ovšem luxusní! Možná změním názor, když si to podruhé přečtu.
Klasika, která předčila moje očekávání. Viděl jsem kdysi dávno pouze film a ten se mi líbil. Je to opět zase těžké čtení, ale Moor mi zase dokázal, že je to velký umělec v komiksovém médiu. Přesto jeho Providence je pro mě stále číslo jedna.
Johns s Frankem zase válí se Supermanem. Tohle má výborný příběh, který mě hned vtáhl od začátku. John opět dokazuje, že postavy z Daily Planet má v malíčku. Hrozba Brainiaca v podání Kary je výtečně napsaná a celkově se jedná o jeden z nejlepších příběhů se Supermanem, co jsem prozatím četl.
Abe Sapien je sympaťák a outsider, ako samozrejme každý v Ú.P.V.O., ale u tohto rybieho muža, ktorý nie vždy býval rybím mužom, je to predsa len ešte viac tlačené do outsiderstva. A outsiderov v umení čo? Predsa milujeme! Už najneskôr od dôb Rockyho, nemám pravdu? Jasné, že mám. Na tejto sérii oceňujem, že Abe má naozaj sakra ďaleko k typickému superhrdinovi, ktorý niekam príde, sebavedomo to tam vybúcha s hláškou na perách a spokojne odíde v ústrety pokračovaciu. Nie, u Abea máte pocit, že za každé svoje víťazstvo musel draho zaplatiť, postupne sa to na jeho psychike všetko fajnovo podpisuje a raz to možno áno možno nie exploduje. Prvým dvom knihám som jemne vyčítal istú monotónnosť v zmysle, že to boli „len“ čosi ako Akty X s uzavretými, mierne hororovými epizódami. To som ale nevedel, že môže byť horšie. Teda... horšie. To je silné slovo. Je to subjektívne. V trojke séria každopádne prekonala mierny reštart. Kým dovtedy Abe „len“ vyšetroval „bežné“ paranormálne javy (a sem-tam, ale naozaj len sem-tam mu helfol kamoš Hellboy), od trojky sa jeho dobrodružstvá začali odohrávať v špecifickom „apokalyptickom“ svete, ktorého hlavné udalosti ste buď čítali v inej Mignolaovej sérii a tým pádom ste zorientovaní, alebo nečítali (tak ako ja) a tým pádom vám (tak ako mne) nezostáva nič iné, než to nejako skúsnuť a aspoň sa pokúsiť tváriť, že tomu svetu rozumiete. Dobrou správou je, že aj dej štvorky sa samozrejme odohráva v tomto svete, ale tentoraz sa predsa len opäť trochu vraciame k štýlu prvých dvoch kníh, kedy Abe tu vedomky, tu nevedomky (skôr to druhé) privandruje k mysterióznemu prípadu a keďže to má v sebe, automaticky ho začne vyšetrovať a pomáhať ľuďom. Nie každý človek ale chce pomôcť. Dal by som 4*, ale druhý príbeh sivo-zeleného obojživelníka ma až na drobnosti nebavil (pravdupovediac už druhý nepredstavoval žiadnu strhujúcu jazdu) a Abeova sympatickosť (a skvelá kresba) nespasí všetko. Kniha obsahuje dva príbehy, obidva ma vcelku zaujali, nebáli sa krvi a oba sa môžu pochváliť skvelou kresbou Argentínčanov Sebastiána a Maxa Fiumaraovcov a samozrejme farbami Davea Stewarta, ktorý snáď ako je rok dlhý nerobí nič iné, než koloruje komiksy Mikea Mignolu.
