Těžké téma a přitom hezký čtivé, přímo beletristické čtivo u kterého člověk zapomíná že čte komiks. A o čem to je? Vlastně o životě a všech jeho podobách, ale hlavně o svobodě. Problém je že svoboda a šílenství se dost často zaměňují, jestli máte rádi filozofické bloumání a nimrání se v různých bolístkách, tak nebudete zklamáni. Neříkám že je to špatný komiks, ale k Everestu to má daleko, tím pro mě bohužel stále zůstávají Strážci (Watchmen). Celkově se Blast těžce interpretuje, může to být oslava naturalismu, a jestli má nějaký poselství, tak to že společnost nemá rada jinakost.
Tenhle komiks už jsem samozřejmě četl v originále, ale měl jsem možnost ho sehnat za půlku ceny v čj, tak proč ne, že? :-D jasně, je to super, moc fajn čtivo. Jediné, s čím mám problém (a spousta lidí se mnou nebude souhlasit), tak je ten český překlad....Klíčov je tedy přeložen geniálně, ale proč přejmenovávat rodinu na Zámkovy? Oni se jmenují Lockovi, přijde mi to nesmyslné...kdyby to byl komiks pro děti, tak to pochopím (Harry Potter je pro děti od 9 let a v době, kdy vycházel, tak půlka dětí anglicky neuměla, tam je to v pořádku), ale tady snad každému dospělému čtenáři snad dojde, že Locke je zámek.
Klan M je peckovní event, který změní svět superhrdinů. Bendis je scénárista, kterého mám fakt rád, protože umí psát neskutečné eventy a né jen to... Povinnost pro každého komiksového nadšence.
Hlavní hrdina stín je propuštěný z vězení a dostává se do služeb jedné velmi známé mytologické postavy, která nerušeně chodí po americkém středozápadě. On sám se pak stává ústředním kolečkem ve stroji, co má uvést do pohybu válku starého proti novému. Hodně záleží jestli knihu hodnotíte z pozice samostatného komiksu, nebo adaptace. Adaptace je to totiž perfektní. Russell tyhle věci dobře umí a to že se rozhodl větší část knihy nekreslit věci jen prospívá. Dominantní art je tu hodně tlumený a ilustrativní. Kresba příběh jen nenásilně doprovází a prostor dostává hlavně Gaimanův text. Pokud vás kniha zajímá a nechcete investovat čas do jejího čtení, nebo si ji chcete v rychlosti připomenout, je komiks asi dobrou volbou. Pokud jste knihu četli a nesedla vám, komiks na tom zhola nic nezmění.
Na tomzo komikse ma zaujala najma kresba a preto som sa rozhodol si ho precitat. Ta je naozaj skvostná ale dost mi prekazali tváre. Hlavne tvare zien vyzeraju takmer rovnako a v niektorych paneloch nie velmi pekne. Co sa tyka pribehu je to velky podpriemer. Dialogy strasne hlupe a ziadne motivacie postav. Vobec sa nedozviete preco konaju tak ako konaju. Mozno to je len malym rozsahom komiksu. Na 3hviezdy to vytiahla iba kresba.
Neskutečně ukecané a přesto moc nevysvětlující, utahané, ale zároveň hodně pádící dopředu. Pro českého čtenáře příběh udán bez rozumného kontextu, nefungující a tak nějak točící se v kruhu a od poloviny zde máme akci, hromadu rádoby vědeckých frází, zase akci a srdceryvný osudový závěr. Kresba klasický mainstream. Suma sumárum, chápu proč to skončilo v Levných knihách.
Značně to zestárlo a co bylo možná před lety cool a revoluční, je dnes klišé a přehnaně emo. Alespoň takový mám pocit po přečtení prvního svazku a tuším že u toho taky zůstane. Oceňuju dynamickou detailní kresbu a pár brutálních scén.. jinak mám z toho v hlavě jen páru a ke konci už jsem vyloženě ztratil zájem. Tohle mi nesedlo a tři hvězdy jsou spíše z respektu k tvůrcům.
Marvel Origins s oblibou nekomentuji ač si některé z knih naivně na tajňačku kupuji. Ale typicky nejsem schopen nic z toho dočíst do konce. Tady bych se ovšem zastavil protože Spider-Man je hlavní tahák a tahle kniha přelom. Spideyho kořeny nemám rád, protože nekousnu Ditka. Což je zvláštní, protože bonusy v této knize ukazují, že je poměrně zdatný tužko kreslíř. Má skvělý cit pro perspektivu, výtečné designové nápady a zarážející smysl pro fyziognomii (p)ohybu. Ale jakmile vezme do ruky pero a začne inkovat, můj svět se bortí. Najednou je všechno škrobené, hranaté a vypadá to divně. Bonusový příběh Spideyho s Human Torchem, který Ditko inkoval přes Kirbyho kresbu mluví za vše. Dokonce i tady předvádí svoji charakteristickou neschopnost trefit se s obličejem na hlavu, což je na to, že to měl předkreslené takovým esem poměrně zarážející.
O to víc nadchne Romita senior, který po dvou Ditkových sešitech přebírá Spideyho pádlo a to v tak zásadní události jako je Parkerovo a Osbornovo vzájemné odmaskování, které je úhelným kamenem pro celý zbytek vývoje postavy na dekády dopředu. Tenhle příběh prostě chcete číst a rozhodně v excelentním grafickém provedení Romity, které svou precizností a dokonalou inkerskou technikou bere dech. Jenže ono je to opět nečitelný. Tentokrát kvůli Stanovi Lee, který si už tradičně plete komiks s beletrií. To co mi nevadí v dobovém Conanovi, který přece jen vychází z psané literatury, mi vadí v komiksovém popkorňáku. Šílenec Osbourne Spideyho i čtenáře spoutá a téměr ukecá k smrti. A i v souboji pak vidíme naprosto neadekvátní množství myšlenkových bublin až si člověk říká, že největší Petrovou schopností je mentální kapacita s níž může uprostřed bitky o život rozjímat takhle hluboce o všem možném.
Uff. No. Tohle tedy moc ne. Opět jsem měl nutkání si při čtení uhryznout nohu. Čítával jsem Semic, který se na tyhle staré příběhy odkazoval v jednom dvou panelech a já si vždycky přál celý sešit. Holt člověk má být opatrný na to co si přeje, mohlo by se mu to splnit.
Devět volumek, které tvoří tři příběhy které spojuje onen ďábelský artefakt Kannonina ruka. Tady člověk dostane prostě všechno, příšery mutanti démoni černokněžníky, armádu, cestování v čase, filozofické a teologické otázky, brutální gore scény plné incestu kanibalismu a dámských kalhotek, dokonce i Terminátora. Tohle je prostě magořina na entou.
Čakal som tvrdý, nekompromisný, strašidelný horor, no dostal som krásnu, pozitívnu, po duši pohladzujúcu drámu, ktorá akiste hororové prvky má, ale nie nejak veľa. Hlavná myšlienka, že skutočnými monštrami nie sú monštrá, ale ľudia, ma nikdy neomrzí a vždy sa mi páči, keď je dobre spracovaná. A tu bola. Scenár je priamočiary a nie veľmi originálny, ale čo vyzdvihuje u mňa tento komiks na 5. hviezdičku je jednak pozitivita celého príbehu, krásny koniec a úžasná kresba skvelého Grega Rutha, ktorého maľba by sa dobre vynímala aj na stene a mnoho jeho vývajov sa mi vryje do pamäte. Krásny komiks a odporúčam ho každému.
Za mě bohužel velmi blbá záležitost, kterou zachraňuje jen kresba. Nebudu nic předstírat, kdybych si to přečetla jako dítě nebo náctiletá, asi by mě to chytlo víc - úplně si dokážu představit, jak bych tomu dala tak 3,5 hvězdiček, kdyby to byl můj první sci-fi komiks a já k tomu měla nostalgické pocity.
Tak tomu ale není, takže moje hodnocení nakonec spadlo až na 2/5, protože začátek mě sice chytnul, ale v průběhu mě to začalo nudit, až jsem zvažovala, jestli to celé vůbec dočtu. Nejdřív jsem chtěla být mírnější a vzít v potaz, že mě třeba jen nevyhovovalo to číst celé najednou, ale pak mi došlo, že komiksový John Carter je žánrově podobný a graficky jednodušší, a toho jsem zhltla celého najednou.
Kačeři jsou klasika, i tak mě to ale bavilo ještě víc, než jsem čekal. Skvělý výběr ryze dobrodružných příběhů, které zestárly nejlépe, jak mohly. Zprvu jsem se taky trochu obával, že to bude táhnout jen ta inspirace k Jonesovi, ale ne, všechny tři sešity fungují parádně samy o sobě a že z nich člověk pozná ikonické scény/prvky, které si později vypůjčili Lucas se Spielbergem, je už pak jen třešničkou na dortu. Formát mi byl sympatický, klidně bych v něm uvítal další tematicky laděné sbírky (ne všechno musí nutně zabírat polovinu knihovny).
Po vynikajícím Dlouhém Johnu Silverovi (spolu s Hrobařem nejlepší počiny v Modré Crwi) si Lauffray zkusil další pirátskou epiku bez Dorisona a i když servíruje parádně nakreslený komiks se všemi očekávanými žánrovými ingrediencemi, ten Dorisonův scenáristický vklad tu citelně chybí a kvalitativního levelu Silvera to nedosahuje. Konkrétně dialogy mě nudily a měl jsem tendenci je přeskakovat.
Macbeth mě doposud míjel. Když Comics Centrum oznámilo tento komiks, jak jsem teprve začal zjišťovat, o čem to vlastně je. Mimo jiné jsem zjistil, že to bylo asi milionkrát zpracováno ve filmu, takže mi vůbec není jasné, jak je to možné, že se mi dařilo se tomu vyhýbat. Nicméně, děj jsem si dopředu nastudoval, abych mohl alespoň trošku posoudit zdařilost a věrnost této adaptace.
Můžu říct, že jsem spokojený. Jsou zde nějaké odlišnosti oproti původní hře, ale celé to krásně drží pohromadě. Hodně povedená je i grafická stránka komiksu. Je to převážně černobílé, ale obloha anebo pozadí má většinou některý z odstínů červené. To dodává patřičnou dramatičnost. Krev je samozřejmě krvavě rudá. Kresba také pěkně zobrazuje emoce i Macbethovo šílenství. Jako čtenáři sledujeme, jak mu vina postupně otravuje a sžírá mysl.
Série Orange je dějově ukončená pátým dílem. Následně pak autorka vydala další dvě mangy, aby dokončila vše, co příběhem chtěla říct. Dějově byly poslední dvě knihy vlastně úplně zbytečně, ale celkem pěkné. Nicméně jsem díky nim srazila hodnocení na průměr. No dobře, nechme polemiky, proč autorka přistoupila k takovému kroku, stranou, a věnujme se ději. Příběh je o partě kamarádů, kteří do svého středu přijmou nového spolužáka. Parta se dobře baví, a protože se středoškoláky houpou hormony, lásky je tu na rozdávání. V tomhle je příběh sladký jako cumel, všichni jsou děsně stydlivý a nechtějí druhé obtěžovat, obzvláště hlavní duo, kteří skrývají vše, co cítí a co si myslí. Klidné dospívání nicméně naruší dopis z budoucnosti. Hlavní hrdinka píše sama sobě, z doby za deset let, aby mohla napravit to, čeho v budoucnu bude litovat, a hlavně, aby zachránila život svému novému spolužákovi. Za mě byl příběh zajímavý, i když vysvětlení toho, jak poslali dopis do minulosti, bylo takové pofidérní. Postavy byly milé, nenadchnou ani neurazí, obzvlášť pokud jde o hlavní hrdinku. Ale co čekat, je to šestnáctileté kůzle a seká jednu krpu za druhou. Nejsympatičtější mi byly Azusa a Takako. Líbila se mi kresba, Takano Ichigo byla pečlivá a snažila se vykreslit všechny ty emoce, co postavy pociťovaly a potlačovaly. Navíc je to klasická dějová manga, takže je tu hodně přímé řeči, člověk se může opravdu začíst a užít si to. Orange už si nejspíš znovu nepřečtu, ale jsem ráda, že jsem se do ní pustila a za dva večery ji dokončila :) Sérii navíc přilepšovala bonusová manga, Astronaut v barvě jara, která je na konci pěti hlavních knih, která byla více komediální a moc pěkná!
Jsou komiksy, na které se těším a které bývají zklamání, pak jsou komiksy, do kterých se mi nechce a oni se ukáží jako překvapivě fajn počtení. Tohle je ten druhý případ. Dal jsem na doporučení znalce superhrdinského komiksu a chtěl jsem si pod tlakem mainstreamu doplnit vzdělání. Je to správně přiblblé jako hlavní protagonista a zejména celkem vtipné, celé se to čte příjemně a nekomplikovaně. Rád bych se však vymezil proti tomu, že je Peacemaker úplně blbej. Úplně blbej je například Guybrush Threepwood nebo Jindřich Rajchl. Pravda, Peacemaker také není tou nejostřejší tužkou v penálu a možná by volil Trumpa, ale občas dochází k neuvěřitelné formě sebereflexe a zajímavým (a mnohdy smutným) úvahám. Já bych na jeho party přišel.
P. S. Kdo píše či překládá vokativ jména Michael jako "Michaele", má v očistci připravený speciální stolek s kalamářem. (EDIT: Bylo mi vysvětleno, že v případě angličtiny to dává smysl, to beru!)
Tohle jsou opravdu velmi silné příběhy, vyprávěné ve své špinavosti a s nejasným vyústěním. A je jedno, zdali jde o dobrodružný neveselý western, environmentální thriller, či drama o pomstě z rasistického amerického jihu. Je to opravdu výborná komiksová četba, kde snad jediným minusem občas je, že zatímco hlavní protagonisté bývají plastičtí složití a nejednoznační jedinci, jejich okolí a postavy okolo většinou černobílé. Kdo je tu zlý, je opravdu zlý a koloběžku byste si o něj v životě neopřeli.
Já si tuhle sérii snad začnu kupovat! Kosmická Kalamita je, jak jsem se na konci dočetl, třetí část série Mikea Maihacka (1. díl Zvěřinec Zasahuje! 2. díl Miniaturní Mela!), takže jsem nastoupil do rozjetého vlaku před cílovou stanicí, ale vůbec to nevadilo. Spider-man zde za pomoci magického amuletu z cornflakeů poskakuje z jedné strany vesmíru na druhou. Silver Surferovi vrátí jeho prkno, pak navštíví Galactuse, odskočí si na Ego a nakonec čelí i sběratelské vášni samotného Collectora. To vše za asistence Strážců Galaxie. Jde o příběh zábavný, odlehčený a v příjemné kresbě, který dokáže pozvednout náladu. Takže pokud potřebujete něco PŘÁTELSKÉHO a SOUSEDSKÉHO, tak tenhle komiks můžu jen doporučit. A já mažu do knihovny pro předešlé díly :D
Jářku to byla ale jízda! Frank Miller je bůh! A David Mazzuchelli taky. Tak odsud pochází Duke Nukem... Legendy Marvel stojí za průzkum. Doporučuji. P. S. S Daredevilem jsem se poprvé setkal v 90kách ve Spider-man představuje...
Tak tohle jsem vážně nečekal. Na Žalozpěv Ztracených zemí jsem se hodně těšil a nyní cítím zklamání a zmar. Ač jsem to po prvním přečtení neplánoval, tak jsem si to dal s časovým odstupem ještě jednou. Chtěl jsem tomu dát ještě jednu šanci. Na výsledném dojmu to ale moc nezměnilo. Zkrátka mě to nebaví.
Prvním překvapením knihy je, že začíná skicářem, který doprovází historie ostrova, na kterém se to celé odehrává. Musel jsem si to přečíst dvakrát, abych to pochopil. A to nejen proto, že to plynule přechází od Rosinského, jako autora, a od nepodepsaného scénáře, k historii ostrova v příběhu. To je zatraceně matoucí. Během čtení komiksu jsem se pak k tomuto úvodu několikrát vracel, což vypovídá o povaze této komiksové série. Je to komplikovaný svět, a ještě k tomu je to příšerně vyprávěné. Tato kniha otevírá celou ságu někde v její druhé třetí třetině. Další dva cykly předchází ději v této knize.
Při čtení příběhu mi to lehce připomínalo tři jiná díla. Prvním je Hra o trůny (nebo spíše Písně ledu a ohně), druhým je Královská krev od Jodorowského a třetím je “Já, drak” od Juana Gimeneze. V žádném z nich ale nemá magie tak silnou roli jako v Žalozpěvu. Když ale říkám magie, tak tím nemyslím nějaké čarování a zaklínání. Tady jde spíše o temné mágy, prokletí, proroctví a nezranitelné bojovníky. Nejde tady o magii, která by měla nějaké jasně daná pravidla. Tady se to prostě tak nějak divně děje. Nějaké vysvětlování evidentně není podle Dufauxe potřeba. Tady šlo hlavně o to, aby to bylo temné a osudové. Mě to ale nebavilo. Pro mě to bylo hlavně depresivní.
Co se týká výtvarné stránky, tak jsem si napřed říkal, že jsem už dlouho od Rosińského nic nečetl. Z Thorgala, Šninkla i Skarbeka jsem si pamatoval jeho kresbu mnohem pěknější. Před druhým čtením jsem toho Thorgala vytáhnul z knihovny a kresbu jsem porovnal. Ona tady ta kresba není vůbec špatná, je srovnatelná s Thorgalem, ale asi se mi do jejího vnímání přenáší nepohoda ze scénáře.
Tento komiks vás donutí přemýšlet a hledat odpovědi. Je to jeden z těch komiksů, kdy máte v hlavě milion otázek a chcete napsat hrozně moc postřehů a úvahu. A přitom je jedno, jestli vás ten komiks nadchnul, anebo naopak neuspokojil. V každém případě víte, že o něm bude ještě dlouho přemýšlet. Já se momentálně cítím být neuspokojený, ale přesto jsem si většinu knihy vážně užil.
Chápu, proč jsou v jiných recenzích zmíněné filmy Blade Runner a Matrix. Mě ještě napadl seriál Lost, ale není to správné přirovnání. Lost byl od začátku podvod na diváka a tahali nás za nos zatraceně dlouho. Šestiprsťák / Ruka od začátku vysvětlení i smysl má. Jenom si nejsem jistý, jestli dávají smysl všechny detaily. Možná to jenom musím nechat déle šrotovat v hlavě a pak si to ještě jednou celé přečíst.
I přes tyto výtky tomu dávám poměrně vysoké hodnocení. Jak už jsem zmínil, po většinu knihy mě to čtení bavilo a nutilo mě to přemýšlet. Také kresba obou kreslířů mě bavila. Pochválit musím i zpracování a design samotné knihy.
Bude se mi stýskat, ale ne moc, protože nás čekají Artefakty.
Darkness me vzala od začátku, na rozdíl od Witchblade, ke které jsem si chvilku cestu heldal. A vrchol je naprosto epický! Dovedete si představit lepšího final bosse, než sebe sama?
Krátký příběh z dob křížových výprav. Rytíř Rodric, který se vrátil do Jeruzaléma s další várkou poutníků, náhodou odhalí spiknutí Templářů a slíbí doručit listinu, která může zabránit krvavé válce. Přímočarý, zábavný a trošku zkratkovitý dobrodružný příběh s lehkou fantastikou ve velmi vedlejší roli. Ani by nemělo smysl tu fantastiku zmiňovat, kdyby ta fantasy ženština nereprezentovala tento komiks na obálce. Původně jsem si myslel, že ten komiks bude o ní, ale ona se tam jen 2x mihne. Celý příběh je uzavřený ve dvou albech, ale působilo to na mě, jako by to byl jen úvodní díl nějaké delší plánované série. Hlavní postavy jsou docela sympatické a je lehké jim fandit.
Výtvarná stránka je velmi povedená. Je na tom vidět, že je do docela staré, ale ta kresba je vážně pěkná a táhne ten komiks nahoru. Jediné, co se tomu dá vytknout jsou dvě malé chyby v koloringu na začátku.
Wow. Tohle mi vyrazilo dech, vubec jsem necekal takovy narez v takove útlé manze. To snad ani neni manga. To je regulérní Arzach od Moebia, akorat konecne s poradnym rozmachlym pribehem a akcí. Velika skoda, ze to nema vetsi format a coloring. Nektere sceny si o to vylozene rikaji, skoro aby si clovek vzal lupu, aby rozklicoval vsechny detaily. Cekani na dalsi dily bude dlouhé.
Jsem si říkal proč se to odehrává v roce 2873, že to musí mít svůj důvod a taky, že ano. Začátek super, ale jak se blíží konec, tak si říkám, ať je co nejdříve než se to úplné posere. Kresba podprůměrná, ale záleží na vkusu každého.
Ono je samozrejme jemnulilinko trúfalé myslieť si, že pod ultimátnym názvom Soví sága sa ukrýva komplet všetko súvisiace s tajuplným, mystickým Sovím tribunálom. Ak by sa malo vydať ozaj všetko (aj to, v čom "sovy" mali menší priestor), tak by určite len jedna „iba“ 360-stranová kniha nestačila. To je ako vydať “všetko“ s Jokerom – prakticky nemysliteľné a do praxe len s obrovskými problémami prevediteľné. Ak ale za základ považujeme knihy, ktoré u nás vyšli pred rokmi pod názvami Soví město a Soví tribunál, potom je to OK. Pravdaže ak ich vlastníte, natíska sa otázka, načo je vám súhrnné vydanie. Ja osobne Snyderove dve knihy považujem za jedni z najlepších vecí, aké v rámci Temného rytiera vyšli (to šokujúce rozuzlenie!), čiže som rád, že to mám v súhrnnom vydaní, hoc v zmenšenom, na horšom papieri a s vyblednutejšími farbami. Je to skvelý príbeh, ktorý šikovne operuje s doteraz utajovanou ponurou gothamskou kapitolou, o ktorej Batman síce vedel, ale nerozprával o nej. Kým prvé dejstvo je ako Votrelec, pomalá, zákerná, atmosférická prechádzka desivými, obludnými priestormi, druhé by som prirovnal k Votrelcom alias k akoby nikdy nekončiacej akčnej náloži. Je to samozrejme trocha blbosť, v prvom dejstve Batmana temer zahlušil jeden Pazúr a v druhom to tam Temný rytier likvidoval pomaly po desiatkach. Tak ale zas je to Batman, veľmi rýchlo sa učí odhaľovať slabiny svojich desivých nepriateľov a v „dvojke“ už logicky vedel, s akým špecifickým druhom nebezpečenstva má dočinenia. Takže istú batmaniu logiku to má, ehm. Nakreslené je to Capullom perfektne a má to husto rafinovanú hru s panelovaním (niekedy komiks musíte otáčať doslova hore nohami, aby ste si ho mohli prečítať). Vadou na kráse je úplne o ničom posledný „dodatkový“ príbeh s Harper, to tu vôbec nemalo byť, ale je to len detail.
Nezajímavá postava a nezajímavé příběhy, které jsou jaksi všechny na jedno brdo – fňukání superhrdiny nad tím, proč je takový jaký je a že si nezaslouží být obdivován.
Jako představení postavy ovšem dobrý, v tomhle ohledu kniha neselhává. Tentokrát dostáváme hned několik možností, jak poznat Wonder Mana i když je to pokaždé prakticky stejné. První příběh je přitroublý ve své podstatě, druhý se snaží víc rozehrát vztahy mezi hrdiny, a třetí je kapánek nudný. Závěrečná trojice nové a moderní série navíc nepředvede nic, než další naříkání nad vlastním osudem, neustále odkazující na jakési Lokus a Mefista, o kterých víme kulový. Alespoň, že Kamenný kolos je fajn.
Přes drobné výhrady funguje album víceméně samostatně, takže epizodní věci jsou vyřešeny a klíčové otázky zodpovězeny. Že bych se ale stal Wonder Manovým fanouškem, to opravdu ne. Nejmocnější hrdina Marvelu asi tak třetí, možná čtvrté kategorie. Pochválit však musím kresbu a to jak práci Dona Hecka, tak Sala Buscema a George Peréze.
„Jsem sám. Jmenuji se Raphael. Pro kámoše Raph. Už pěkně dlouho se nestalo, že by mě někdo oslovil ‚Raphe.'“
Aaron dokázal dva základní faktory – že má načteno a že prostě umí psát.
Tohle nejsou hloupoučké naivní želvičky. Ani to není bezduché mlácení à la Počítání mrtvých. Autor jde na dřeň, nebojí se dostat některé protagonisty na úplné dno. Mistrně jim dokázal vypracovat takový osud, který vám doslova bere dech. A zvládá to naprosto úchvatně, od dialogů po práci s atmosférou.
Vystřídala se zde celá řada kreslířů. Pro někoho to může být překážka, rušivý element, já to ale naopak vítal. Myslím, že jejich práce i práce s barvami je opět na skvělé úrovni. Na počátku je každému želvákovi věnována pasáž, a i styl kresby skvěle dokáže reflektovat jejich aktuální rozpoložení.
Na škodu mi přišel snad jen fakt, že bylo setkání bratrů možná lehce uspěchané. Plus rozumím tomu, že Aaron má želvy načtené a ví, nač odkazuje a nač naráží. Přesto by ale na úvod neuškodilo pár slov, díky nimž by se čtenář snáze uchytil v časovém pásmu. Ale kdo ví, třeba je postupné odhalování autorský záměr.
Komiks je pro mě obrovským překvapením. Jsem moc rád, že se do něj u nás CREW pustila. Už se nemůžu dočkat pokračování.
Knihu jsem nečetl a ani jsem neviděl film, vlastně jsem ani pořádně netušil co čekat. Je to hodně depresivní, což umocňuje i parádní kresba. Textu moc nečekejte, jde hlavně o atmosféru. Celkově skvělý komiks, ale jdu si po něm dát něco veselejšího :)
Být (možný) sexuální deviant a božský scénárista se nevylučuje. Samozřejmě, že je tohle bonboniéra namíchaná ze zcela odlišných čokolád, ale i tak je to velice stravitelné. Gaimanův rukopis je zřetelný a málokdo dokáže namíchat i do tak krátkých povídek tolik sofistikovanosti či vtipu.
Doktorka Aphra zde dostává hlavní roli a pochopíme více její minulost a motivace. Vztah s jejím otcem je komplikovaný a musím přiznat, že jsem mu až tolik neporozuměl. Některé pasáže mi přišly dost zmatené, a jak otec i Aphra měnili strany, tak jsem se malinko ztrácel. Přesto odkrývání záhad starých Jediů jsem si užil. Druhá část na samotné Citadele je už o dost zábavnější. Tamní královna působí mysticky, jde z ní strach a představuje pro naše hrdiny pořádnou výzvu. Je ale velká škoda, že jak je královna silná, tak je s ní (i jejími vojáky) poměrně fádně (pro účely scénáře) zameteno. Aphra ale válela a její "nápravu" jsem zde uvěřil. Ještě bych zde vyzdvihl jejího droida Nulťáka, jenž byl opravdu zábavný. Luke zde má spíš vedlejší roli, ale opět pasovala k filmovému ději. Celkově knihu hodnotím kladně.
Nádherně zpracovávána knížka na první pohled. Putování trojice detektivů hruzyparkem s cílem vyřešit případ se skvělým vizuálem. Rozsahově krátký, jak speciální díl nebo kraťas v telce. Komu se líbí strašidelné domy, parky, lesy, apod., halloweenský styl, trojice hlavních hrdinů, má vyhráno. Vtípky s Goofyho nadprůměrnou inteligenci jsou super. :) pro děti vynikající komiks.
Plánek hruzyparku se mi hodně líbil. Všimli jste si, že jsme neviděli všechny lokace? ;)
Btw. V klaunské části v komiksu je hned na prvním obrázku Pennywise. ;)
Na můj vkus krapet sterilní historie počítačových her, která si užívá nostalgické zobrazování pixelových klasik (jež ovšem není schopná pojmout zdaleka všechny), a míň apeluje na dějinné přesnosti a zajímavosti. Tím však nechci říct, že by informační hodnota byla nulová. Byť je text chvílemi až zbytečně únavný a často se vrací k již jednou řečenému, základní myšlenky nutí čtenáře problematiku uchopit z nového úhlu a zamyslet se nad ní jinak, než dosud. Přesto výsledek připomíná takový upovídaný „výcuc“ z wikipedie. A byť je chvályhodné, jak rozsáhlé jsou závěrečné dodatky, kromě toho, že odkážou na to, kdo co skutečně řekl a která ilustrace odkazuje na kterou hru, nic víc v nich vlastně není.
Zkrátka mi přijde, že víc jak na obsahovém sdělení – hraní je fajn a může nás posunout ve vývoji – záleží autorovi na tom, aby jeho dílo bylo dostatečně multikulturní, bezbariérové a genderově vyvážené. Ostatně tohle jsou body, jejichž opomíjení vyčítá Edward Ross tvůrcům herních světů nejčastěji.
Tak tady se všechno rozjelo na 1000 procent. Co první díl započal je zde dotaženo k dokonalosti. Hulk má moje naprosté sympatie a příběh skvěle splňuje svůj úkol, připravit půdu pro World War Hulk, protože čtenář soucítí a konečně chápe Hulkův vztek. Jenom je v tomto díle patrné více než v tom předchozím, že Hulk byl uklizen do vesmíru, aby mohla proběhnout Občanská válka a Hulk do ní nezasahoval a Tony mohl provést další pitomost, která ho bude stát hodně. Takže příběh je sice skvělej, ale celou dobu máte pocit, že je to jak střídačka pro Hulka, který počká, než se na Zemi vyřeší, co se má vyřešit. Navíc taky zde je mnohem více evidentní, jak moc je vše uspěchané. Válka proběhne během 3 dní, hrozně se tam skáče mezi lokacemi s tím, že čtenář nemá moc představu, kolik času uplynulo a nebo jak daleko od sebe jsou naše postavy. No a potom je Hulk krále, což mu taky SPOILER dlouho nevydrží. Mrzí mě to, protože z tohohle mohl být celý run, takhle je vše vyřešeno na 12 sešitech a Hulk je poslán zpět na Zem. Ale jinak jsem narposto žral každou stránku. Je to neskutečně poutavý příběh, který dobře připraví emocionální půdu pro World War Hulk a po tomto komiksu budete prostě jenom na jedné straně toho konfliktu, pokud ovšem máte srdce. Pokud ne, tak tenhle komiks bude asi dosti klišoidní. Za mě super, mohlo toho být víc, ale to by to potom nevyšlo v UKK.
V rámci Marvel re-read se dostávám k dalšímu eventu a tím je World War Hulk, a tohle je komiks poslední, co mi zbývá. V mnoha sériích je řešeno, že nikdo neví, co se s Hulkem děje, a tohle je naše odpověď. Ačkoliv jsem už před těmi osmi lety, co jsem to četl vytržené z kontextu, byl docela skeptický, tentokrát jsem věděl do čeho jdu. Je až k nevíře, jak skvěle tento komiks funguje, i když si snad každý, kdo kdy četl synopsi k Hulkově planetě, musel klepat na hlavu. Kresba i příběh jsou naprosto dokonalé, ale jednu výtku bych měl. Chápu, že Hulk je nezkrotná síla, ale přijde mi, že komks až moc rychle odsýpá. Tenhle problém není tolik evidentní zde, ale u dalšího dílu je mnohem víc znát rychlé dořešení Hulkova příběhu. Tohle je skvělej komiks, který samozřejmě funguje lépe se vším všudy, zvládne se ale číst i samostatnš. Je plný skvělých nápadů, ale není to klasický Hulk jak ho známe z ostatních komiksů.
Príbeh Jacea bol skvelý, plnohodnotný príbeh, ktorý som si myslel, že po príbehu Eriky už nebude taký dobrý, ale opak bol pravdou. Príbeh bol drsný, nekompromisný, krvavý a s fúrou príšer, čo sa mi páči. Perfektný horor ako hrom. Prečo potom len 4 hviezdičky? Nuž kvôli homosexuálnej linke Jacea a Árona. To proste neviem prekusnúť, je to proti môjmu presvedčeniu a veľmi mi to vadí v príbehoch. Takže komu to nevadí, tak si dá ešte hviezdičku naviac, ale ja proste nemôžem. Ale inak príbeh môžem odporučiť každému milovníkovi hororov. A to nehovorím o skvelom prevedení Comics Centra ako vždy. Tvrdý papier, pevná väzba, lacetka a veľké rozmery.
Jestli se autorce povedlo něco zachytit naprosto perfektně, tak je to pomíjivost vztahu mezi dvěma lidmi. Ty emoce, ta nevyřčená slova, která měla zaznít – úplně to feeluju a s každou knihou se dojímám. Poslední panel navíc doslova bere dech a nejspíš už nic nebude jako dřív.
Je tu první díl sebraných spisů, ve který najdete jeho kompletní kačeří dílo, v kvalitním zpracování a ve zvětšeném vydání. Ty nejslavnější příběhy z Kačerova v jedné parádní sérii se spoustou bonusů v řadě, která nadchne i komiksové fajnšmekry.
Hrůzopark funguje přesně jako skutečná návštěva strašidelného domu, v dobrém i špatném. Jde o rychlou exkurzi, na jejímž konci rozhodně nečeká ta nejdůmyslnější zápletka, to hlavní tak spočívá v přehlídce lokací, přízraků a atmosféry – přičemž pro čtenáře je velkou atrakcí i samotný vizuál. Tenhle charakter komiksu lze ostatně snadno odhadnout už z obálky, názvu a rozsahu, takže jsem do toho takhle šel, nečekal nic víc a nebyl jsem zklamaný. Oceňuji i humor, který mě několikrát přinutil k úsměvu a zároveň na mě nepůsobil rušivě. Zkrátka milá jednohubka, která kromě zmíněné návštěvy strašidelného domu evokuje sledování starých disneyovských animáků a mně osobně připomněla i můj oblíbený herní titul Epic Mickey.
První půlka je výborná a bavila mě víc jak předešlé díly. Kombinace želv a batfamily, alternativní origin, černobílý OG Ralf, všechno super. Pak přijde druhá půlka a všechno je to v prdeli. Nuda, blbost, nelogičnost. Ježíš, jak mě ta druhá půlka nasrala.
Výborný první sešit, zbytečná většina druhého sešitu, uspokojivý konec.
Jako komplet můžu Goona jen doporučit pokud chcete uvolněné čtení u kterého nemusíte přemýšlet a listovat zpátky pro easter eggy. Akce, humor, zmar. V průběhu celé série se toho vystřídá spousta. Kompletu bych dal 4⭐️.
Jsem fanouškem anime verze Naušiky z roku 1984, předloha, která jí však mnohem rozšířila, rozhodně není totéž co adaptace. Mijazaki byl při natáčení anime na začátku tvorby sedmisvazkové mangy a měl k dispozici materiál dvou volumek. Výrazně ho pro potřeby snímku zjednodušil, uhladil, charaktery zploštil a vymyslel nějaké rozuzlení. Výsledkem je typicky líbivé, melancholické anime s podmanivou vizuální stránkou, kterou nepřekoná ani dvacet Avatarů.
Manga je však jiná. Už od prvních stran je cítit, že dostáváme do rukou komplexnější a složitější příběh, na kterém už není nic podbízivého. Charaktery postav jsou zde nejednoznačnější, nejsou černobílé, hlavní hrdinka je nucena k dospělým rozhodnutím a na situace reaguje lidštěji. V dnešní době silných hrdinek Naušika vynikne nejen svojí odvahou, ale také empatií a přirozenými emocemi, které jí dělají lidskou.
Další věc, kterou se Naušika odlišuje od ostatních mang, je její výtvarné pojetí. Není třeba vědět, že Mijazakiho inspiroval Moebius, když z vizuálu dýchá styl frankofoního komiksu, což ještě podtrhuje rytířsky působící zbroj a brnění postav. Dojem z mangy tak nepřipomíná Japonsko, ale Evropu.
V prvním volumku dostává čtenář do ruky pouhý zlomek komplikovaného příběhu s výhledem na dlouhou chmurnou cestu, která přesáhne jeho znalosti z anime; již tady se děj předlohy v detailech rozchází od adaptace. Spokojeni by pak mohli být i čtenáři klasické francouzské komiksové fantasy.
Jakkoli jsem vděčný za vydání od Crwe, nejsem si vůbec jistý tím, zda nepřichází trochu pozdě. Protože ji vidím spíš vhodnou pro čtenáře něčeho jako je Žalozpěv ztracených zemí, než pro čtenáře Lásky ve střihu Cosplaye a nevím, nakolik je tato skupina ekonomicky silná či ochotná kupovat mangu. Možná Naušice neprospěje ten velký časový rozestup od vydání originálu (já jako milovník retra nedokážu posoudit vkus dnešní generace). Pro mě je ale nepředstavitelné hodnotit jinak než maximem hvězd. A Crwi patří obrovské díky.
