Za mě klasickej Morrison. Ze začátku člověk nemá páru co se děje, ale ke konci se vše začíná vyjasňovat. Není to ale jednoduché čtení a Morrison ve svém runu s každou knihou (já to teda četl v omnibusu, takže s každým arcem) přitvrzuje a nebere vůbec ohledy an čtenáře. Geniální mi to ale nepřijde, Morrison za mě génius není, spíš mu jen prochází fakt bizarní nápady. V mnoha ohledech je to zapomenutelná četba, která je významná jen z hlediska celého runu a toho, co přijde dál. Co dál není moc evidentní je Morrisonovo znalost a zběhlost v komiksech, protože opět mi tento komiks přijde v mnoha ohledech na jeho poměry slabej. Nic extra.
Vau. Ako som nič nečakal od tohto komiksu, tak som veru bol veľmi milo prekvapený. Príbeh nebol klasickou gréckou fantasy, ale bol to krvavý akčný horor, kde Minotaurus bol fakt neskutočná hnusná hororová príšera a išiel z neho strach. Aj ostatné postavy mi sedeli, boli dobre napísané a sedela mi aj kresba aj scenár, od tohto dua som čítal niečo vôbec prvýkrát a bola to veru výborná premiéra od oboch. Po výbornom Charoncone ma to opäť na ceste medzi Bratislavou a Čiernou nad Tisou priviedlo do sveta hororu. Odporúčam určite, bola to pecka a s týmto komiksom neprehlúpite.
Komiks Predátor 1: Den lovce je výtvorem, na něž mnozí čtenáři po dočtení rychle a úspěšně zapomenou. Oproti filmům, knihám a videohrám, rozšiřujících toto známé univerzum o nové a originální příběhy, je komiksový počin Eda Brissona, Keva Walkera a Franka D’Armaty jen nevýrazným příspěvkem. Nechtěně tak odhaluje své nedostatky a stává se ukázkovým příkladem toho, jak by se známá látka neměla adaptovat.
Všechno je jednou poprvé a mé první rande s webtoonem, stejně jako to Shavonnovo s Lewellynem, dopadlo poměrně dobře. Ilustrátor Mukpu mě o svém výtvarném umu přesvědčil, zatímco Sumnagi o svém narativním umu zatím ne. Přestože je dílo koncipováno jako jedna velká napínavá záhada o dvou podivínech, docela se vleče a není tu moc prostoru na emoce. Každopádně potenciál má a jen další díly ukážou, zdali si autor se zpracováním svých nápadů poradí, či nikoli.
Jak Raeliana přišla do vévodova paláce 3 je tak ve výsledku učebnicovým příkladem spojovacího dílu. Autorce se podařilo skvěle posunout kupředu romantickou dynamiku a ukázat nám další, temnější i vtipnější stránky Noaha. Nicméně příběh jako takový si dává pauzu a tempo citelně zpomaluje. Pokud máte tuto sérii rádi především pro jiskření hlavních postav, budete nepochybně nadšeni. Pokud ovšem čekáte spletité politické zvraty jako ve druhém díle, musíte se obrnit trpělivostí. Na obzoru se už ale rýsuje zmíněná návštěva u krále, což dává obrovskou naději, že se intriky opět rozjedou naplno.
Kultovka ktoru jednoducho treba precitat.
Prvych asi 100 stran som vobec nechapal co sa tam deje. Potom ss to konecne rozbehlo aj ked stale tam boli pasaze ktorym som nerozumel. Poznamky autora tomu velmi nepomohli a niektore ma dokonca viac zamotali. Az po precitani celej knihy je prihovor autora, kde odporuca poznamky necitat v ramci pribehu ale samostatne. Niektore pribehy su samostatne ine na seba navazuju. V dnesnej dobe nejde uz o nic prevratne, skor iba priemer. Kresba je nadherna, skoda ze nie je cela kniha kolorovana a ze z nej autor casom cenzuroval niektore sceny. Aj na viac nedostatkov, ma tahalo stale knihu citat, ale zvazim este ci sa postim aj do dalsich casti.
Chápu to prostředí kdy to vzniklo, proč to vzniklo, a dejme tomu že i ten děj kdy Raph a Casey jsou vlastně jen vedlejší postavy něčího příběhu beru. Ale ta kresba ve které se nevyznám ani hovno mě strašně sere. Chtěl jsem dat 3 hvězdy, ale nemohl bych se sebou žít.
Velice dekuji Crwi a Danovi, ze tuto knihu vydali. Moc me zajimalo, jak se Dan s plnenim sveho snu pere, vic nez par ukazek/stranek jsem doted nevidel. Po precteni teto knihy musim rict, ze Dan je fakt dobrej. Jiz jsem par pribehu z kacerovskeho sveta cetl, jsem priznivcem spise delsich dobrodruznych pribehu, ale zde me bavily i kratasy, kterych normalne nejsem fanousek. Dychla na me ta spravna atmosfera. Jedine co bych vytknul, je az prilis caste pouzivani soucasnych technologii, i kdyz to zrovna neni pro pribeh nutne. Technologie rychle zastaravaji a za 10-20 let to muze vypadat nepatricne/smesne. A to je skoda, protoze kouzlo a dlouhovekost kacerovskeho sveta je v tom "bezcasi". Ale to je tak vsechno, co bych kritizival. Hravost kresby a drobne vtipky jsou osvezujici. A opet se mi potvrzuje, ze je Dan snad jeste lepsi scenarista nez kreslir. A tim nechci hanit kresbu, ale vyzdvihnout jeho scenaristicke schopnosti. Ted uz jen doufat, aby mohl Dan v tomto naplnovani sveho snu co nejdele pokracovat, a ze spatri svetlo sveta nejaky delsi dobrodruzny pribeh z kacerovskeho sveta. Barks a Rosa jiz nic noveho nevytvori a Dan ten potencial ma. Takze tak.
Průkopnická kniha mapující počátky komiksu u nás. Pro někoho může být překvapující zásadní role Josefa Lady v prvopočátcích. Já jsem si ponejvíce užila kapitolu s Pepinou Rejholcovou a psem Puňťou. Zásadně skvělý je také Ondřej Sekora.
Začátek JL v The New 52 je naprostá lahoda. Nejlepší nový origin široko daleko. Tak přirozeně se tu navazuje již stará známá akce a doplňuje o nový kabát. Zpočátku to samozřejmě vypadá, že se nikdy neshodnou, ale právě o tom je jejich společná cesta. A pokud je spojí přemožení Darkseida a kreslí to Jim Lee? Tak není o čem. Kdo má rád DC, pro toto je tahle nová krev jasnou volbou.
Překrásně pikantní zpracování mého nejoblíbenějšího románu. Koplova verze je vyprávěna v nádherné zkratce, skvěle ironicky ilustrována a nikdy vás nenechá na pochybách, že takto vypadá skutečná pocta fenoménu, který je tady s námi už od roku 1897.
Rozkošné pokračování série, která by nikomu, kdo holduje Mignolovi, neměla uniknouti. Titulní povídka je rozkošnost sama, už jen pro tu pointu. Homunkulus Roger má v sobě všechen bol světa a mohl by se o něj podělit nejen s Frankensteinovým monstrem. Temné vody jsou spíše takovou černohumornou selankou z moderního čarodějnického prostředí, ale nejsou vůbec špatné. Noční vlak doplňuje backgroundovou story s Liz a Rogerem a aby to vše klaplo, o to se elegantně postará Humr Johnson. Něco je pod mojí postelí mi asociovalo jeden z mých nejoblíbenějších dětských filmů Little Monsters z 1989 a seriál Aaahh!!! Real Monsters z 1994. A Takový obyčejný den v úřadu není ničím jiným, než daní za zombie módu. Čili enjoy a ať už je tady 3. díl.
Nejsem si vyloženě jistá, proč jsem se čtením série Ú.P.V.O. tak dlouho otálela, ale pro každého, kdo dobře reaguje nejen na Hellboye, ale na celou Mignolovu tvorbu, je toto jasná volba. Mám ráda Abe Sapiena v hlavní roli a titulní povídka je prakticky geniální. Humr Johnson zatím pro mě představuje pouze drobný doplněk, ale čím více Homunkula nebo Johanna Krause - a jeho ektoplazmy, tím lépe. Pouze kresbě Dereka Thompsona v závěrečné povídce jsem na chuť nepřišla.
V dobách komiksového sucha byla Crew a Modrá crew naprostou manou z nebes a tento Hellboy byl nad tím vším. Kdo nemiloval příhody s Mrtvolou, nemiloval nikdy nic.
První díl Torpedových spisů nás přivádí do neodolatelného světa, ve kterém krize byla krize, filmy byly filmy, nájemní vrazi se s ničím nepárali a ženy byly nejkrásnější na celém světě. New York, 30. léta a náš Luca Torelli byli jedna ruka. Ve třech tématických blocích procházíme kapitoly Luca Torelli je... Torpedo, Jak ten čas letí a Flash-Back. Těžko vybírat, který příběh je ten nejlepší, klasa je určitě ten, ve kterém Lucu převeze ta nejrajcovnější kočička roku 1936, výborná je story o té šlapce, která pobírá honoráře, že by to zruinovalo i prezidenta Spojenejch států. Luciana byla zase úplně jiný případ, ta si Torpeda v dobré víře dokonce najala sama, Linda z kabaretu zase neměla jedinou chybu, ta holčička nejenže byla fakt kočka, ale taky zpívala jako bůh. Tolik ženských náručí a tolik práce... to skutečně dokáže zvládnout jen náš ostřílený Luca. Tu a tam za své laskavosti bere peníze, jindy naturálie a končí, jak už se to tak někdy říká, pěkně vymrdanej. Pokud vás tedy láká životní story chlapa, co se nedal vojebat a máte rádi nefalšovanou retro klasiku, Torpedo je tady jenom pro vás.
Jednoho krásného dne vyšlo v Crwi lakonické oznámení, že Království tvé je boží. A ono je. Společně s marvelovskými Zázraky to nejlepší, co se dá v comicsovém superhrdinském subžánru přečíst. A zatímco Zázraky řeší počátky, Království je o budoucnosti. Nikdy jsem to božské trojhvězdí nemilovala víc. Clarku, Diano, Bruci, všechno dobré. Navždy. P. S. Ke 20. výročí vyšla nová Deluxe edice a ta je taky boží.
Velmi reprezentativní ukázka toho, jak skvělé Elseworldy umí být. Superman vychovaný nikoli ve Smallvillu, ale v zemědělském družstvu v SSSR. Ukázkově otočený svět naruby, ukázkově adaptovaný na realitu, kterou jakoby znáte, ale tady funguje jen jako zrcadlo toho, co by mělo být, ale všechno je ve skutečnosti jinak. Lois je Luthorova manželka, Diana se jako Wonder Woman obětuje pro záchranu Supermana, tedy pro záchranu míru v Sovětském svazu... Mnoho výtečných nápadů, Rudá hvězda je rozhodně kniha, kterou neodložíte do poslední stránky.
Je velmi dobře, že po éře laciných erotických komiksů existuje na našem trhu i překladový Chester Brown a jeho autobiografická story na téma "jak jsem přestal mít přítelkyně, ale nepřestal jsem chtít mít sex". Brown dobře argumentuje a přemýšlí ze všech stran o fenoménu vztahů, lásky, intimity a nabízí určité řešení. Brown není špatný člověk, Brown jen zažil podivné vztahy, rozchody a našel sám sebe. Good job.
Nebýt crossoveru s JLA, tak by to byla ještě větší nuda. Ale dala jsem Tommymu šanci po letech od té predstavovačky v Crwi. Takhle se mi jen dostal do rukou víceméně nezajímavý dílek puzzle na téma Wonder Woman 90. let.
Již od dob Veselé knížky seriálů si přemýšlím o tom, jaké to mělo ve skutečnosti dopady, ta kapitánova africká dobrodružství. Sekora byl černým kontinentem inspirován společně se svými současníky od 20. let, tu a tam rozvíjel gagy kreslíře Thumy a výsledek nenechal nikoho na pochybách, že se zrodilo něco, co ve své umělecké zkratce hovoří k nám dodnes. Ostatně saisona 1934/5 nebyla jediná, kdy bílý muž zvítězil takatak.
Harley je kotě, které má rádo zvířatka, kámošku Poison Ivy a je somnambulická. Je to kotě, co chodilo s Jokerem, rádo vraždí a je vůbec celá hodně roztomilá. Obrázky jsou to barevné, oku lahodící, logika sice jde občas na procházku, ale to čtenáře nemusí vůbec trápit. Šílená odměna je kvalitní porozchodový book. A brzy vyjde pokračování! Těším se.
Vysloveně příjemná kniha. Kytice je věčné téma domácího písemnictví a je radost vidět, kolik odlišných forem dokázala inspirovat. Vždycky jsem měla slabost pro Svatební košili a ta zdejší je ponurá s foto realistickou kresbou, což je výborné. Zlatý kolovrat je dost soda, zde ironicky odlehčená, opět velmi příjemné. Holoubek stylizací do kubistického art deca mile překvapil. Skutečně originální řešení. A tak bych mohla pokračovat dlouho. Ideální kniha na melancholické zimní večery.
Ultimate série se na českém trhu vcelku ujaly, ale zalíbení jsem v nich nenašla. Nicméně, pokud vám nestačí F4 z UKK a NHM, tahle brožka se vám určitě neztratí. Přeci jenom jde o nejstarší rodinku Marvelu, která měla sice smůlu ve filmech, ale v sekvenčním umění požívají značný respekt.
Hodně příjemná stripová série, která se bohužel nedočkala v českém překladu pokračování. Co naplat, snad není všem dnům konec, protože zvířecí klinika Franka Cho je zkrátka bezva.
Jsem ráda, že má Lucie Lomová takové dospělé album. Sice mi téma porevolučního dobrodružství příliš nesedlo, ale mám ráda její výtvarný styl a smysl pro humor. Doufám, že další autorská výzva na sebe nenechá čekat.
Samozřejmě, že jsem ráda, pokud toho vychází česky s Wonderkou čím dál tím víc. Ale poslední dekáda ve fandomu byla fakt náročná. Každý z nových tvůrců má potřebu se nějak vymezovat proti svému předchůdci a někdy jsou ty změny zbytečně agresivní (ačkoli je tu předpoklad kontinuálního čtení sólové řady Wonder Woman a nikoli sledování jednotlivých tvůrců podle jejich jednotlivých zářezů). Čest Meredith Finchové, jejíž knihy navazují na Azzarellův run se vší úctou a zároveň sledují vlastní příběh. Ačkoli s Ruckou, autorem Lží, je to složitější, protože on psal Wonderku poprvé už v letech 2003-2006 (vol. 2, 195-226), čímž se tehdy uzavřela dlouhá éra prvního přečíslování po Krizi na nekonečnu zemí. Je tedy do určité míry symbolické, že je to znovu Rucka, který začíná vol. 5 v rámci Rebirthu (jeho run z let 2016-2017 čítá 25 sešitů a je rozdělen do 4 knih). V čem je tedy problém? Rucka píše Dianu jako někoho, kdo sice prošel všemi událostmi z New 52, ale všechno to relativizuje, přepisuje, vysvětluje z nové perspektivy. Vrací do hry postavy, které patřily do Wonderčina světa v minulosti, ale vypadaly a fungovaly jinak. Příklad za všechny je Etta Candy, v golden age šťavnatá mrňavá bílá holka s legrační vyřídilkou, klasický Wonderčin sidekick, je dnes plnokrevná černoška s dredy v důležité pozici (a to nemluvím o době, ve které to byla bílá anorektička). Ze Steva Trevora, vojáka z druhé světové války, který Dianu miloval napříč dekádami, se stává někým, kdo se nejprve musí vyrovnat s faktem, že jeho Wonder Woman chodila se Supermanem (ano, v New 52 měli vlastní řadu, pět knih, ty ale česky nevyjdou). Nikdo neví, jestli platí Dianino zrození z hlíny nebo otcovství Dia... Dále bych mohla vyprávět o aféře, jenž provází problém s autorstvím variantních obálek. Frank Cho odešel po pár sešitech kreslit raději Harley Quinn, když se chytli s Ruckou, že Cho kreslí Dianu moc sexy. A tak nastoupila na jeho místo Jenny Frison. Pokud jste čtenář - nováček, lépe tedy nevědět. Nechat se ukolébat podobností kostýmu rebirthové Wonderky s tou filmovou v podání Gal Gadot je tak snadné, stejně jako příliš nepřemýšlet o tom, zda aktualizace příběhu Cheetah bude vyhovovat filmovému pokračování. Ano, můžete se nechat nalákat na akci v džungli, lákavou kresbu a emoce v zapadajícím slunci. I to je způsob čtení. Jen se pak nelekejte, že v pokračování Lží se dočtete asi tak miliontou variantu Wonderčina originu.
Zatím poslední Pupíky jsou naprosto skvělé. Dramata gradují, všichni střídají strany, nikdo není šťastný. Katarze burácí na všech frontách. Jenny i Vicky jen zdánlivě mají úspěch a vše, co by si mohly přát. Pravda se ale nesnoubí s pozlátkem. Karin to také nemá lehké, ale není to poprvé, kdy sváděla boj s konkurencí. Pupiky č. 7 vám nedají odpočinout. Je nutné je přečíst na jeden zátah.
Tolik nového. Pupíky už jsou skoro dospělé. Vicky mění svět její noví sousedi, sourozenci Ken a goth Barbie. Jenny možná přijde k rozumu. A Karin? S Albínem se dočkala dokonce krimi zápletky. Je po takovém životě s kapelou možné zapomenout na Dana?
Pupíky zrají. Karin má nový vztah, nové já a Albín ji v tom velmi podporuje. Je ale ten pravý? Je tím, kým se tváří být? Jenny se ztrácí ve výběru nejlepší kamarádky, zatímco Vicky a Dan ze zoufalství tvoří nový tým na záchranu staré Karin. Přežije tyhle a další rošády Melanie?
Pupíky jdou do sebe. Karin čelí krizi s Melanií, děvenky jsou zaseklé na tom, že by chtěly být první dámou školy. A Dan? Má velmi dlouhé vedení. Takže? Na řadu přichází Albín a Karinin coming out. Už nikdy nebude oběť. Silný díl. Pomsta. Láska. Zrada. Nový začátek.
Ta naše Karin je takový otloukánek, až to není hezké. Rozbroje tentokrát rozdělili i Jenny a Vicky, jak jen toto může dopadnout? A proč je John John vlastně John John? Nejsou oni nakonec dva? I Dan a Mazlík Murphy mají nakročeno do propasti!
Sérii Pupíky jsem hodně dlouho odolávala, ale nakonec jsem musela uznat, že příhody Karin, Vicky a Jenny jsou naprosto skvělé. Vtipné, moudré a roky na střední díky nim získávají konečně svůj smysl a odpovědi na četné otázky. Není to povrchní cartoonová zábava, jak by se mohlo zdát. První díl je ještě koncipovaný jako série celostránkových anekdot, ale co všechno se díky nim dá zažít, tak je až neuvěřitelné. Takže, holčičky a kluci, pokud máte ve svém životě nějakého Dana, nedejte na kámošky. Ony mají svého John Johna ;)
Nová řada Pupíků Krávovinky se vrací na začátek. Je to zvláštní krok, protože kdo má za sebou již prvních 7 alb první řady, prošel si s děvčaty už jistou fází zralosti a ony jsou v Krávovinkách opět na začátku. Ach jo. Snad to zase nabere drajv.
Nádherné album jde ve šlépějích nejlepších romantických příběhů ze století páry. Hlavní hrdinka je nesmírně sexy, příběh je napínavý, na kresbu Terryho Dodsona (který často spolupracuje se svou ženou Rachel, inkerkou) je radost pohledět. Pokud jste váhali u Druuny, tady se není nad čím zastavit. Snění je potěšení.
Klasika z rodiny takových knih jako je Maus nebo Berlín (Město kamene a Město kouře). Realistické vyprávění, výtvarná zkratka. Zajímavý obsah. Ideální kniha pro ty, kteří doposud nepochopili, že i grafické novely jsou legitimní knihy pro všechny věkové kategorie.
Tyto komiksy jsou příjemný bonus pro milovníky seriálu. Pokud se mezi ně počítáte, je to jasná volba. Pokud nikoli, můžete si směle vybrat něco jiného.
Neil Gaiman je určitě neuvěřitelně kreativní člověk, mnoho jeho děl si svou popularitu jistě zaslouží, já jsem i vyrostla na Fabryho kresbě, ale konkrétně komiksové zpracování Nikdykde od Mikea Careye ve mně nezanechalo žádný zvláštní dojem.
Tyto nové velké knihy k filmům je nutné skutečně chápat hlavně jako doplněk či suvenýr a pak může být spokojen i dospělý čtenář. Jinak by bylo možné zaujmout skutečně jen ty nejmenší čtenáře. Na rozdíl od knihy k prvnímu filmu, zde je méně bonusových materiálů.
Kouzelné dobrodružství odpozorované ze života. Liniers má dvě dcery a stejně jako ony i on preferuje deštivé dny. Protože je to sranda a jak všichni víme, v sobotu i ta snídaně je fajn zážitek.
Velká kniha k prvnímu celovečernímu filmu Čtyřlístku. Zajímavé je, že je tu hodně bonusových materiálů, rozhovory s tvůrci a průvodce celou produkcí. Pokud se vám film jenom trochu líbil, kniha vás potěší.
Lze převést magický realismus do komiksu? Samozřejmě, že ano. Látka a její reálie jsou takové, že jim kresba Klimowského svědčí a malba Schejbalové pro změnu ideálně v kontrastu bagatelizuje linku o Pilátovi. Moskva 20. let je místo, které bych k životu nedoporučila nikomu.
Štěpánkova adaptace Války s mloky se mi líbila už jako dítěti v Kometě. Dojem zanechala tak silný, že jsem na ni nikdy nezapomněla. Jsem velmi ráda, že nezůstane zapomenuta díky knižnímu vydání a bude tak k dispozici i pro další generace. Dnes už dokážu ocenit i ten dlouhý časový tvůrčí oblouk, první verze verze vznikla už před rokem 1968, ale první vydání přišlo až po dlouhých dvou dekádách. Přidejte si i Čapkův originál a dramatizaci pro rozhlas a budete mít o mlocích tu nejlepší představu.
Štěpánkův Krakatit v ničem nezaostává za Válkou s mloky, výhodu má nicméně v adaptaci na druhou přes film. Souborné vydání pak je vysloveně příjemným sběratelským artiklem pro milovníky Čapka i Vávry.
Ze všech stran jsem slyšela a četla jen kladná hodnocení. A ona ta Tomanova adaptace prvních 4 knih z Barsoomu je vážně skvělá, dnes lze celou knihu ocenit jako dobrý nostalgický komiks ze zlaté éry ABC. Je docela škoda, že v 72. roce bylo pokračování zatrhnuto ze strany agentury zpravující práva po Burroughsovi, mohlo to být ještě lepší. Ale jsem ráda, že Toman po letech napsal vlastní epilog ke své verzi Barsoomu a tím to celé uzavřel. Po komiksu, filmech a originimálních knihách mi nyní ke štěstí chybí už jen audio knihy, nejlépe všech 11 dílů ;)
