Po více letech od vydání Pod dekou a Habibi (Kosmo knedlíky nepočítám) přichází Thompson s další skutečně nádhernou knihou, mnohovrstevným dílem a značně poučným komiksem, který je nejen fantasticky odvyprávěn, ale též úchvatně nakreslený. Rodinná traumata a vzpomínky se zde snoubí s cestopisem, dějinami a zemědělstvím, a to samozřejmě konkrétně s jednou velice zvláštní rostlinkou, o které jsem až do této doby příliš věcí netušil. Přesně, jak naznačuje J1602 pode mnou – je fascinující, jak dokáže "ženšenové" téma utáhnout 400 stran a naprosto nenudit, naopak. Vůbec nevím, jestli bych si s Craigem rozuměl jako s člověkem, ale jeho vážně laděná díla mě vždy naprosto dostanou. A ukážou, v čem je komiksové médium tak silné a jedinečné.
Mám rád Millara, nemám rád Romitovi superhrdiny. Oživování supráku vyždímané na maximum. První půlka mě bavila, druhá už mi přišla natahovaná. Poslední sešit je super.
Kdysi jsem si říkal, co všichni na tom Brubakerovi a jeho Criminalu mají a proč jsou z toho všichni tak odvaření. Potom jsem si to přečetl a měl jsem jasno. A potom jsem přečetl spoustu jeho dalších knih. Všechny byly skvělé. Nejinak je to s Reckless.
Neuvěřitelně dobře se to čte. Příběh, či spíše příběhy, se velmi příjemně rozbíhají a rozvíjí. Nechybí tomu správná gradace a hořké konce. Postavy jsou velmi uvěřitelné, mají hloubku a jejich dialogy jsou přirozené. Ne vždy to má nečekané příběhové zvraty, ale to vůbec nevadí. Někdy to vyprávění prostě jenom příjemně plyne. Je zde spousta textů vypravěče, ale to je u podobných příběhů běžné, že nám detektiv neustále vykládá tok svých myšlenek. To k tomu prostě patří a bez toho by to nefungovalo. Dělá to tu správnou atmosféru.
Ed Brubaker chtěl příběhy Ethana Recklesse vzdát poctu starým brakovým příběhům. To se mu myslím dokonale povedlo. V prvním příběhu se musí Ethan Reckless vypořádat s drogovým gangem, i s vlastní minulostí (1981). Ve druhém příběhu se ponoří do filmového průmyslu béčkových hororů (1985). Ve třetím příběhu se zaplete s politiky, ale hlavně zde vypráví o svém přátelství se svou asistentkou Annou (1988). Následuje tak trošku duchařský příběh, ve kterém se mimo jiné dozvíme také něco o vztahu Anny a její matky (1989). Poslední příběh v knize se odehrává paralelně se čtvrtým ‘duchařským’ příběhem a jeho konec je tou správnou, smutně nostalgickou, tečkou na uzavření knihy (1989). Roky v závorkách jsou samozřejmě roky, kdy se jednotlivé příběhy odehrávají.
Ed Brubaker v doslovu posledního příběhu píše, že se chce k sérii Reckless ještě vrátit, a já si to samozřejmě velmi rád přečtu, ale těch pět příběhů (knih), které jsou v tomto omnibusu, tvoří pěkný kompaktní celek, který působí konzistentně a uzavřeně. Ale samozřejmě, prostoru pro další příběhy je tam ještě spousta.
Kresbu a barvy nemá snad ani cenu zmiňovat. Sean Phillips je jako vždy skvělý, ale mě snad ještě více fascinuje koloring jeho syna Jacoba Phillipse. Ne tím, jak je precizní. Právě naopak. Je až arogantně ledabylý. Zfušovaný. Barevné plochy často působí jako náhodně nanesené a zcela ignorují obrysy a kresbu. Naprostá šílenost. Jenže to funguje. A právě to mě fascinuje. Zmínit musím i určitou konzistenci a nevím, jestli to mám připsat Seanu Philipsovi anebo Edu Brubakerovi. Jde o detaily, jako jsou třeba filmové plakáty na zdi v servise promítaček a obchodě s filmy. Přestože tam Ethan zavítá hned v několika knihách, tak tam jsou na zdi, jako zcela nepodstatné pozadí, stále stejné filmové plakáty. Asi nemusím zmiňovat, že to jsou kopie skutečných filmových plakátů. Je to sice drobnost, ale potěší.
Příjemná, ale nikoli zásadní epizoda. Fanoušci série si ji užijí, kritik upozorní na určitou únavu materiálu. Přesto jde o pevný standard klasické éry Lucky Luka s typickým humorem a svižným vyprávěním.
Co se mi na One piece líbí jsou hlavně ty chvíle mimo souboje, kdy Oda buduje svět a po kouscích odkrývá karty. Jde z toho taková zvláštní pohodka a já při čtení vypnu. Má to i dobře postavené, že na každém ostrově Velkého pásu může přijít s jakoukoliv absurditou, jako Zahrádka, a stejně to do loru pěkně zapadne.
Jsou tu zase i vtipné momenty, jako třeba přežraný Luffy zjišťující, že Zoro vysekal celou vesnici.
Dlouhe, rozvlacne.. (Stephena Kinga jsem nikdy necetl) mozna realisticke. Jen rozhreseni vseho je jako by do realneho pribehu zasahnu Buh nebo prileteli ufoni.
Nekolikrat jsem se musel nutit, abych knizku docetl.
Tady užke to nuda, od půlky sem se do toho nutil. Jak mě to nebavilo tak mě nečitelný font a verze komiksu, která nějak útržkovitě zobrazuje co je napsané, kdy je každý panel sólo a vlastně obrázky nevypráví děj sralo víc a víc
Ve své knihovně mám už nějakou dobu 2 svazky z této série. Jelikož Hulk není mou oblíbenou postavou, tak jsem ho odkládal dost dlouho i přes to, že jsem všude četl jenom kladné recenze... A musím se sám sebe zeptat... Proč jsem na to sakra tak dlouho čekal? Proč jsem ostatním moc nevěřil a nepustil se do toho dřív? Immortal Hulk to v prvním svazku hezky rozjíždí. Nový pohled na Hulka, nová mytologie Hulka a hlavně parádní příběh. Jestli váháš jestli jo nebo ne, tak už nemusíš. Tohle stojí aspoň za zkoušku.
Druhé pokračování úspěšného titulu Léto, kdy umřel Hikaru 1 na sebe nenechalo dlouho čekat. Už po dvou měsících se čtenáři mohli vrátit k příběhu dvou přátel, jejichž pouto je tentokrát důležitější než samotná hororová zápletka. Pokud tedy očekáváte stejně tísnivou a intenzivní atmosféru jako v prvním díle, může vás toto pokračování nemile překvapit. Novinka Léto, kdy umřel Hikaru 2 spíše prohlubuje emoce a vztahy, než aby výrazně posouvala hlavní děj.
Komiks Avengers navěky 1: Mistři pozemské odplaty je sympatická, akcí napěchovaná marvelovská jednohubka, kterou přečtete za jedno odpoledne. Na odreagování funguje dokonale. Nic víc, nic míň.
Videoherní svět Kingdom Come: Deliverance je bezpochyby opulentní natolik, že si zaslouží další komiks. Osudové příběhy Racka Kobyly, kováře Martina a faráře Bohuty chytí za srdce ty, kteří k těmto postavám mají vybudované citové pouto. Nádherné kresby, pevné vazba a rozmanité narativy tří odlišných hrdinů budují příjemnou atmosféru ve virtuálním středověkém světě, který čeští a světoví hráči tak dobře znají. Pro neznalce a příznivce komiksů toto dílo ale nemá hlubší význam. Ztracené příběhy nejsou nutnou četbou, ale fanouškům nabídne přesně to, co od návratu do světa Kingdom Come: Deliverance očekávají.
Orwellovo 1984 jsem četl a stejně jako jeho Farma zvířat je i tahle kniha stále mrazivě aktuální a velmi trefně varuje před všemi extrémními politickými proudy. Komiksová adaptace se předlohy velmi věrně drží, nevynechává žádné důležité myšlenky ani dějové linky. Černobílá kresba v kombinaci s občasnými barvami je pak dostatečně chladná a mrazivá, zejména pak v poslední části. V podstatě nemám téhle verzi po formální ani obsahové stránce co vytknout a nenapadá mě žádný důvod, za který bych mohl strhnout nějakou hvězdu dolů. I tak ale doporučuji kromě komiksu přečíst i plnou verzi :)
Klasická produkce Image. Vizuálně i dějově natřískaný komiks, který vám nedá vydechnout. Říká se, že komiks je ze své definice někde na pomezí beletrie a filmu. Rosnička to dokazuje s tím, že se skrze šlapavý děj kloní spíš k tomu filmu. Zapomeňte na zavádějící bláboly, že je to o hlasateli počasí a pak přijde zvrat (ó bože...). Tohle je normální hardcore akční sci-fi plné, střelby, mrzačení, teroristů, vesmírných lodí, zákeřných virů, zombíků a těch nejpříšeráčtějších příšer co dokážete vymyslet. Krááásně se to čte, i když někdy je tempo na můj vkus až moc zběsilé. Vizuál je maximálně poutavý a stejně jako třeba v nedávných Sedmi na věčnost artista oslní opravdu úchvatnými vizuálními nápady, které mimo Imagí produkci jen tak neuvidíte. Děj, ač to není žádný Will Šejkspír, docela má hlavu a patu. Postavy jsou konzistentní, hezky prokreslené a lze se s nimi snadno ztotožnit. Co bych knize rozhodně vytknul je, že autoři místy strašně lžou. Pro cliffhanger by prodali vlastní matku, takže vám občas bez skrupulí ukážou věci, které prostě nejsou pravda a i v klíčových zvratech schválně matou čtenáře, aby v nestřeženém okamžiku vytáhli králíka z klobouku. Ostatně i celá premisa knihy, kterou v závěru převrátí trapácky naruby (postavy klidně mohly sedět doma u čaje a zachránily by tím svět mnohem efektivněji) neukazuje na to, že by zrovna vyznávali autorský kodex cti. Ze čtenáře (a tím potažmo ze sebe) dělají debila a to mi docela vadí. Kvalita knihy ze stáje MB je tradičně top. Původně jsem měl problém s obálkou limitované verze, ale když jsem viděl možné varianty, došlo mi že je to vlastně dost trefná a racionální volba. Přesto jsem radši volil erbovní nelimitku, která se mi líbila víc. 85%
Přečteno jedním dechem skoro na jeden zátah. Možná je to věkem hlavního protagonisty, který je stejný jako teď můj, ale přišlo mi to blízké. NA úrovni emocí jsem s vyprávění souzněl a neskutečně si užíval neinvazivní způsob vyprávění bez nějakých radikálních zvratů. Přesto mě to neodolatelně táhlo stále dál a dál.
Četl jsem už dvakrát a skromného začátku, kdy jsem si říkal, že to vypadá slabší než jsem se nedokázal odrthnout a nakonci odcházel s pocitem nádherného počinu, který jsem šťastný, že se mi dostal do rukou.
Ja som vďaka slabším hodnoteniam nečakal od tohto komiksu nič, o to viac ma prekvapilo, ako sa mi páčil. Priamočiary drsný western, ktorý si ma jednotlivými príbehmi získal a som rád, že sa ku mne tento vypredaný komiks získal. Veľmi dobré príbehy, trochu so slabšou kresbou, ktorá ale v treťom príbehu bola tá správna, špinavá a neotrelá ako sa patrí. Radím sa k fanúšikom Clinta Eastwooda a jeho westernom, a aj preto prihadzujem 5. hviezdičku. Westernu nikdy nie je dosť. Veľká škoda, že sa nepokračovalo v tomto začiatku. Odporúčam každému.
K příběhům Sláinea, respektive k těm pár, co znám, mám pozitivní vztah. I tohle bylo fantasy pošušňáníčko zdobené úžasnou Bisleyho výtvarnou stránkou. Hektolitry krve, násilí, spoře oděné ženy, přímočaré jednání, conanovský bersekr jako hlavní postava a vulgární trpaslík jako vypravěč zní samozřejmě hrozně, nicméně všechno je kompenzováno zajímavě konstruovaným příběhem, keltskou mytologií, dobrým vtipem, náznaky hlubších (antiklerikálních, feministických, ekologických) úvah a právě zmíněnou kresbou, která mi sem tam připomněla. Snad jen ta třetí, poslední, část a finální řež mě už tolik nebavila.
Další tři skvělé povídky. Nutno číst společně s první knihou. Gaiman vytahuje náměty jako králíky z klobouku. Jednou po svém převypráví antický epos, potom se zase vrátí do své říše snění... Vždy je to zábava.
Jak je u série obvyklé, celá příběh je uvozen lekcí starého mnicha, který svému učedníkovy osvětluje rozdíl žáru lásky a nenávisti. Tentokrát je celá skupina najata, aby se stala bílou stáží, bojovníky, jenž mají dohlížet během svatby na bezpečí novomanželů. Ti mají svým spojením sjednotit dlouho znepřátelené rody. A takové spojení nemůže dopadnout jinak, než tragicky. Ať už kvůli tomu, že se snoubenci nenávidí, tak kvůli politickým intrikám. V čemž má svou nezanedbatelnou roli i Okko. Což způsobí, že se se skupiny stává lovná zvěř a kvůli svému očištění musejí celý případ objasnit. Tentokrát je příběh trochu více předvídatelný, alespoň ve své první polovině. I když se přiznám, že identita hlavního antagonisty mě celkem překvapila. Kresba je znovu vynikající a je skvělé, že si můžeme východní příběh vychutnat i v jiném stylu, než pro žánr klasickém manga.
Kameňák jsem četl již v devadesátých letech dvacátého století v nyní již želbohu zaniknuvším komiksovém magazínu Crew na pokračování a bez barvy, takže toto kapesní vydání byla jasná volba.
Těším se, až to přelouskám. Kameňák je jeden z jednoho a tisíce komiksů, které musíte přečíst...
Po dlouhém a těžkém rozhodování jsem za hříšný peníz koupil tento velko-formátový comic-book a když vidím, kolik stojí limitovaná edice, jsem rád, že jsem tak udělal.
Zelený rytíř Sláine Mac Roth je můj pop-kulturní hrdina již od konce 90ek, kdy jeho izolované fragmenty vycházely v Crwi (RIP).
Teprve pročítám tuto panychidu za irského reka a už teď je to pro mě komiksová událost minulého roku.
Ponouklo mě k objednání Sláine: Poklady Británie.
V elektronické, Aj verzi je předmluva autora Sláinea, pana Pata Millse, kde píše, že toto je to nejlepší, co dokázal britský komiks v dohledné době vyprodukovat. Což podepisuji.
1 z 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete.
Příběhy jsou zase dalšími malými puzzlíky do skládačky celého universa a příběhu... ale... byly slabé. Nic moc tentokrát. Zaujala mě lehce dynamicky karikaturní a esteticky ambivalentní kresba Briana Churilly...
Je to přesně takové, jaké to má být. Zábavná jednohubka, která je moc hezky napsaná, má skvělou hlavní hrdinku, dobrou atmosféru s neokoukaným prostředím, a parádně funguje od začátku až do konce. Místy to působí lehce pulpově, ale to byl účel. Scénáristka Christa Faustová to naschvál napsala, tak jak chtěla. Je si dost dobře vědoma, že příběh obsahuje spoustu klišé, předvídatelných zvratů a patetických dialogů. Ale v tom je to kouzlo. Navíc je dost znát, že Faustová do příběhu dala něco ze sebe. Komiks má nádhernou kresbu a barvy, a je radost si prohlížet jednotlivé stránky nebo panely. Vraž mi je fajn jednohubka, která se čte moc dobře, ale nečekejte extra propracované dílo, co půjde do hloubky.
Ale jo. Párkrát jsem se pousmál. Dobrých nápadů, které jsou nedotažené nebo se ztrácí v chaotickém ději i kresbě, je hodně. To stačí na jednu *. Část textů je skoro nečitelná, protože jsou příliš u okraje stránky. Vlastně úplně nevím, co tím chtěl autor říci a jaká je pointa příběhu. Třeba někdy přijde další část, kde to bude vyladěné.
Agrobaron a jeho army divize si zaslouží druhou *.
Naivní, až směšně naivní. Celá tahle věc na mě působila jako 36 komnat Šaolinu pro lidi se zálibou v sado-maso. Hlavní hrdinka chodí od jednoho protagonisty k druhému, a aby od nich získala informace, nechá je na sobě dělat jejich oblíbenou praktiku. Celé je to neuvěřitelně plytké a samoúčelné, takové meníčko drsných sexuálních praktik. Jo, možná si to takhle někoho získá, já však dávám přednost "klasice". To jak to dopadne s jedním tajemným pytlíkem je už dokonce trapné, srovnání s boxery v předmluvě dost úsměvné. Zachraňuje to kresba, která je celkem obstojná, až teda na to, že jsem o některých postavách zjistil, že jsou Asiati, až když se o tom psalo v textu. Ale dobře, přihodím nějakou tu hvězdičku. Inu, od edice, která má v názvu "Hvězdná" jsem čekal něco víc oslňujícího a toho se mi nedostalo. Je spousta lepších krimi komiksů, které tady bohužel nikdy nevyjdou a počítám, že tenhle byl vybrán hlavně proto, že je v něm to sado-maso. Jiný důvod mě vážně nenapadá, protože to ostatní je dost průměrné...
Boha jeho, to byla blbost. Tohle musel vymyslet někdo mladý s velmi bujnou fantazií. Bylo by to mnohem zajímavější bez magie, obřích mravenců, bez červa co žere hlínu a sere železo, bez výbuchu metanu skoro bez kyslíku. To by ovšem musel být zcela jiný titul, který by nebyl na devátém místě na myanimelist.
Na druhou stranu je to místy vtipný, dobře se to čte, odsypá to je to slušně nakreslené.
V podstate „omnibus“ dvoch kníh, ktoré u nás v rokoch 2013/14 vydalo BB/art a to konkrétne Liga spravedlnosti: Počátek a Liga spravedlnosti: Zrození zla. „Omnibus“ vydala CREW v r. 2025 v edícii Kapesní komiksy, čiže to máme pekne pokope, ale povedal by som, že v nižšej kvalite (celkovo „kapesní“ komiksy pôsobia lacnejším dojmom, ale mne to prekvapivo nevadí). Prvá polovica príbehu sa odohráva v dobe, kedy JLA neexistovala. Jestvovali jej členovia, ale mnohí boli pre svet veľkou neznámou a navzájom sa (česť výnimkám) nepoznali. Nieto aby tvorili ucelený, spolupracujúci tím. Môžeme to teda vnímať tak, že Geoff Johns stvoril origin. Nepomohol mu s ním po vizuálnej stránke nikto menší, než fantastický Jim Lee (Batman: Ticho, Superman: Nespoutaný). Takže by komiks mohol osloviť aj tých, ktorí príbehy s JLA práve dvakrát nevyhľadávajú. Ako som napríklad ja. V tomto smere je to fajn, keďže začíname dalo by sa povedať od nuly, s čistým štítom, prázdnym papierom, OK dosť prirovnaní. Johns od nás tým pádom nevyžaduje mať naštudovanú desaťročia starú minulosť a načítané stovky (tisíce?) komiksov. Čo je pri tejto osobe, nalejme si čistého kryptonského vína, nečasté a teda príjemné a osviežujúce. Síce to nie je 100%-ná pravda (odkiaľ sa poznajú Flash a GL?), ale sú to skôr len omrvinky (ak som to správne pochopil, tak krátka etuda z druhého príbehu sa odohráva počas komiksu Batman: Soví město?). Vďaka tomu som zvládol gigantické akčné sekvencie, ktoré samozrejme organizuje najbeštiálnejšie zlo v histórii kozmu a vôbec, Darkseid, ktorý je taký drsný, že by akiste nemal problém ukradnúť deťom v škôlke cereálne raňajky. Scenár nie je hlavná devíza komiksu. Naopak, mnohé veci Johns odflákol. Vyrušilo ma, ako divne rýchlo sa k partii pridali Aquaman a WW. Ešte u Batmana a GA to logiku má, riešia spolu prípad a pomôže im s tým Flash. Lež WW pôsobí dojmom, že sa prechádza po meste, líže šmolkovú zmrzku a zrazu sa absurdne ocitne uprostred akcie s ostatnými. O Aquamanovi ani nevravím. Cyborgovi nesedí premena z normálneho mladíka na stroj; tu by bolo uveriteľnejšie, ak by ho otec vytvoril ako RoboCopa, teda dlhotrvajúci proces. Pod Johnsovým velením naopak k premene dôjde na pár stranách v „reálnom“ čase (v podstate behom pár desiatok sekúnd), čo je strašne zrýchlené, na úkor kvality. Navyše jeho otec je zobrazený ako kolosálny kretén. Ľudia sú všelijakí, ale toto bolo prehnané, aby sa otec (navyše zjavne mimoriadne inteligentný) takto správal k svojmu (talentovanému) synovi; fakt netuším, v akom svete scenárista žije, ale pripadá mi utrhnutý od reality. Naopak, bavila ma chémia medzi postavami, najmä ako sa každý Batmana stále pýtal, aké má schopnosti (auč). Ešte vtipnejšie bolo, ako ich Temný rytier zakaždým odpálkoval hláškou do stratosféry tak vtipne, až som nadobudol dojem, že TO jeho superschopnosť. Úplne si nie som istý, či by som o tom s čistým svedomím vedel hovoriť ako o predlohe k filmu Zacka Snydera z r. 2017. Niektoré veci, ktoré v komikse sú, vo filme neboli (a zďaleka sa to netýka len neprítomnosti GL), iné naopak vo filme sú a v komikse by sme ich hľadali zbytočne. Kým prvý príbeh je epický origin, druhý už JLA predstavuje ako synchronizovanú skupinu, hrozba je menšia, ale o to paradoxne lepšie funguje. Resumé: forma víťazí nad obsahom (niektoré strany sú fakt epické, zaslúžili by si A4). Vďaka prítomnosti GL je to plné vtipných nápadov (napr. Pařáta zlikviduje obrovská zelená sova). „Skvělá Sedmička“ pobavila.
Já jsem na útoky synchronicity poměrně zvyklý, přesto mě umí překvapovat. A tak si po přečtení sáhodlouhého Vyvrhele sáhnu po náhodném komiksu a hle, máme tu exorcistku, vírou a schopnostmi nařachaného kněze a scény jak vystřižené z Kirkmana. Překvapení číslo dva tkví lehce v tom, že jsem nečekal, že předposlední díl série bude de facto dějovou vedlejší vyplňovačkou, ale já jsem za to v podstatě rád, protože to dějově a povídkově má relativně hlavu i patu. Sice se mi jeví raketový nástup od vyjukané novicky po frajerku, co si to sarkasticky rozdává s veliteli pekelných legií, poněkud nedůvěryhodný, ale budiž.
Tohle je pecka. Nemohl jsem se od toho odtrhnout. S koupí prvního svazku jsem váhal, protože mi příběh nepřipadal zajímavý, ale nečekal jsem, že to bude tak moc dobrý. Ihned kupuju další díly. 10/10.
Za mě to není takový banger, jak slýchám. Příběh není špatný, ale styl kresby mi nesedí. Přijde mi nepřehledný. Bitvy probíhají tak rychle, že si ani nevšimnete, když někdo z nedůležitých klaďasů zemře. Rád bych se do toho dostal, protože Takeru Hokazono přišel s něčím, co mě k tomu táhne. Zatím průměr.
S ohledem na předlohu, které se to drží, vlastně nemám k příběhu žádné připomínky. Zároveň však ničím nepřekvapí. Černobíle provedení s pár drobnostmi v červené a střídáním stran, kde je buď bíle pozadí nebo černé, mi sedlo. K bezútěšnému stavu tamního světa a společnosti se to zkrátka hodí.
Příběh kombinuje prvky nostalgie, introspekce a jemné fantastiky, aniž by sklouzl k melodramatu. Hlavní postava není žádný dokonalý hrdina, často tápe, nedokáže se chovat jako dítě a jeho dospělá perspektiva mu spíše komplikuje situaci.
Děj nikam nespěchá, což umožňuje čtenáři ponořit se do atmosféry města i do Hirošiho vnitřního světa.
Pro mě velké překvapení a zatím nejlepší manga co jsem letos četl.
Nejdřív mě Kirkman nevystřelil ze střevíců svým Zpěvem neznáma, poté jsem zažil chvilkové utrpení u čtení Agenta strachu, což je opravdu hodně špatný komiksový brak plný těch největších klišé, ale hle, "Kirkman č. 2" v Mighty Boys mi spravil náladu... taktéž se mi ulevilo, že §3 kodexu je upraven tak, že dílo může vyjít ve vícero knihách, neb jsem to chtěl hnát ke Komiksovému ústavnímu soudu. A je to dobře, že je to rozdělené – i první díl mi namohl ruku, když jsem ho držel.
Už jsem to zmiňoval dříve, ale Kirkman je skutečně velmistr v psaní realistických dialogů a psychologických úvah postav, které se ocitají uprostřed katastrofické situace. Zde jsme sice zprvu svědky pouze komorní "epidemie", epidemie lokálního významu, ale i tak se později s nějakými změnami ocitáme de facto v přetřených kulisách Živí mrtví. Tentokrát však Zemi neovládají hordy zombií. Jsme tu v jakémsi exorcistickém vyprávění plném křesťanských významů a symbolů (démoni, posedlost, dobro, zlo, andělé, pokušení), přičemž ovšem hlavní protagonista jakékoli napojení na víru zprvu odmítá, i když mu místní kněz, takový novodobý obrýlený paladin, nosí důkazy jak na stříbrném podnose. Ona až agnostická nejednoznačnost v kontrastu s nadpřirozenem je příjemně čtenářsky provokativní. Kirkman je dále mistrem v "zadržování informací" a ve svém budování napětí a atmosféry s tím velice dobře pracuje.
Po přečtení první knihy jsem měl pocit, že jsem už dlouho tak dobrou věc nečetl. Samozřejmě po nadšení přichází zpravidla zklamání, série se opět kirkmanovsky začala natahovat, nevěřil jsem pseudoúkrytu hrdinů, nerozuměl jsem vždy a zcela motivacím těch "špatných", kteří byli jinak velmi zajímavě napsáni, všeho začínalo být moc a stávalo se globálním a konspiračním. Tedy apokalyptický rys, který mě osobně nebaví ani u Ú.P.V.O. - Peklo na Zemi. Ale i tak je to podle mě výtečně vymyšlený příběh plný emocí a skvělé kresby a coloringu připomínající neonoiry od Seana Phillipse.
P. S. Mám za to, že Rowland na své nepřátele ve sklepě neřve, že jsou "patetičtí". To bude pravděpodobně (ale nevím, Štěpánkovy překlady mi přijdou jinak dost v pohodě) špatný překlad slova pathetic. Komiks do jisté míry místy patetický je, pathetic však rozhodně ne.
