Úžasné niečo. Dielo, ktoré je oslavou človečenstva a ľudskosti ako takej. Fakt skvelé príbehy, ktoré prinášajú komplexnú kroniku štvrti Dropsie Avenue. Až mi bolo na konci ľúto, že sa musím s jej obyvateľmi rozlúčiť. Bolo to fakt krásne. Ani neviem ktorú z troch častí vyzdvihnúť, každá má svoje čaro. Ani sa nečudujem, že po Willovi Eisnerovi je pomenované ocenenie najlepších komiksov. To, čo tu vytvoril, ma fakt zasiahlo. Je to Dielo s veľkými D, či už po scenáristickej, tak po kresebnej stránke. Má plno hlbokých myšlienok a bol tu aj humor. Viackrát som sa schuti zasmial. Keď váhate, s ktorým komiksom začať, tak tento je tou pravou voľbou. Odporúčam každému.
Tento výtlačok čo mám úplne že roz*ebaný....v polke 3.časti naskočí polka 6.časti a potom pokračuje ako koniec knihy , a za tým to ide 4.časťou a normálne nejak do konca. Veľmi som sklamaný , fuj UKK toto je hnus od nich .....
Ta kresba. TA KRESBA. Naprosto nadprůměrná pro "obyčejné" stripy. Připomnělo mi to Broka od Petra Kopla. A ten lettering. Velmi povedený. Celková úprava knihy je parádní.
Obsah je milý a laskavý, ale je to takový průměr. Neválel jsem se smíchy po podlaze, ale ani jsem si nemyslel nic špatného. Fórky hezky plynou, holčička a pes mají uvěřitelný vztah a celkově se jedná o pohodový komiks. Nadprůměrný kus z toho dělá již zmíněná kresba.
Poněkud masochisticky jsem zkompletoval dílo páně De La Fuenteho, kterému jsem už opakovaně umýval zadnici v komentářích série Velkých děl světové literatury pro děti. Robin Hood měl být součástí druhého ročníku této série, které jsme se už nikdy nedočkali, ani Knižní klub už další "klasické komiksy" nevydal. Robin Hood je stejná bída jako ostatní díly zmíněné série, nicméně utrpěl mnohem kvalitnější lesklý papír, lepší vazbu, nepěkný ale čtiví strojový lettering a především pak slušnou řádku bonusů jako je historie legendy o Hoodovi, úryvky z dějin Anglie a středověku obecně, které z toho dělají vlastně velmi slušný poučný book pro děti, jen ten komiks mohl být lepší no...
Je hezké, že se autorka z branže snaží o jakousi emancipaci žen v sexuálním odvětví, kde plácat holky po zadku je ještě v pořádku, a že vytvořila svižný nekomplikovaný akční neo-noirový příběh inspirovaný vlastními zkušenostmi. Využít toleranci k bolesti v příběhu, kde vás možná budou mučit a střílet po vás, je fajn. Ale v podstatě je to průměrný příběh v pikantních kulisách, u kterého opravdu nemusím poslouchat, jak mi vypravěčka tyká a nespisovně a doslova "na háku" objasňuje nuance děje či motivace aktérů. Hvězdná CREW se zatím rozhodně honosí originalitou námětů, ale vůbec mě ještě nepřesvědčila. (A když vidím v edičním plánu příběh o někom, kdo se jmenuje po tom, že má holá prsa a bije medvědy, tak se asi jen tak brzy nepřesvědčím.)
Strašnej šlendrián. Tak zaprvé, Spielberg není komiks a na většině stránek jsou akorát ilustrace s textem.
Výjimečně se objeví pár panelů s minimální juxtapozicí a občas celostránková ilustrace mluví v bublinách.
Autorům to bohužel nestačí, takže párkrát přejdou do vyloženě psané podoby. Proč by taky měl komiks vyprávět obrazem, že jo? Zvlášť u takto vizuálního režiséra.
Začátek je ještě v pohodě - dozvíme se něco o Stevenově dětství a začátku kariéry, později se ale víc a víc přechází na strukturu "1 dvojstránka = 1 film". Vypíšeme pár zajímavostí kolem vzniku a jede se dál (fakt hodně prostoru má Schindlerův seznam). Na osobní život režiséra se rezignuje a mě to nudilo čím dál víc. Radši si přečtěte nějakou knížku.
Myslel jsem, že tímto dílem Kulihráška si po 2. dílu Animuka a Hurvínkovi trochu spravím chuť, ale bohužel nestalo se. Milerova malba je skvělá, o to nic. Příběh je ale převyprávěním ukrajinské lidové pohádky Rukavička, kterou považuji za klasiku svého dětství a byla v Čechách vydána v několika variantách (měl jsem z roku 1985) vždy s velmi osobitou a působivou malbou. Podstatné ale je, že zde úplně chybí surreálné mini hrátky s perspektivou, kdy se parta zvířat včetně medvěda nacpe do lidské rukavice, čemuž pak dodává atmosféru zima "jak v ruským filmu" jakožto motiv vyhledání tohoto pofidérního úkrytu. Zde zvířata najdou v létě na pasece domek a když zjistí, že se tam nevejdou i s medvědem (kanec Zubatec chybí), tak si postaví větší a je hotovo. Poetika původního textu zcela ztracena.
Z domnělé komiksové jednohubky bez textu se vyklubalo výtvarně i obsahově geniální dílo, které bez komiksových bublin zvládne odvyprávět hluboký, tragický i nadějný, příběh. Umělecká lahůdka, která mi lehce připomněla zápletku islandského filmu Ada.
Já Janka Kozu znám z Facebooku, takže mě nepřekvapuje jeho osobitý styl, ani osobitý humor. Naopak, dost mě baví. Vypráví o obyčejných lidech, kteří se svými smutky a sny žijí všude okolo nás. A dělá to opravdu na zajímavé surreálné hraně, kde si často nemůžeme být jisti, co je realita a co není – i ty za vlasy nejpřitaženější příhody by se teoreticky stát mohly.
Mám s knihami, a vlastně i s filmy, takový malý problém. Když se na ně těším, tak si dopředu představuji, jaké budou, a pak jsem trošku zklamaný, když se moje představy nenaplní. A na “Krizi v hlavě” jsem se těšil. Anotace mě hodně nalákala. V poslední době jsem ve svém okolí slyšel o vyhoření, a tak nějak jsem přemýšlel, jaký je to vlastně pocit? Jak poznám, že se mi to stalo? Doufal jsem, že mi na to ten komiks dá nějakou odpověď. No a samozřejmě mám taky v hlavě nějaké své vlastní bludy. Ale kdo ne, že? No ale zpátky ke komiksu. Zpočátku jsem byl zklamaný, ale někde uprostřed knihy se to zlomilo a já jsem vlastně dostal to, co jsem čekal.
“Krize v hlavě” je autobiografický komiks, ve kterém nám Alfonso Casas vypráví, jak si prošel tvůrčí a osobní krizí, a jak se z toho dostal. Cestou pak spolu se svým kámošem Crisem (personifikovaná krize) sypou spoustu mouder. Moudra schválně nedávám do uvozovek, protože to jsou skutečně věci, nad kterými neškodí se občas zamyslet, anebo si je alespoň uvědomit. Nejsou to žádné revoluční myšlenky. Ve svých skoro padesáti letech jsem to všechno slyšel už stokrát. Ale i tak bylo fajn si to znovu připomenout. Jo a abych nezapomněl, celá kniha se odehrává v Alfonsově bytě a v jeho nitru. A taky to nepostrádá humor, což považuji za hodně důležité.
Celé by to nefungovalo bez přitažlivé kresby. Protože už v té se skrývá část již zmíněného humoru. Kresba je hravá a možná i trošku mangoidní. Nebudu vymýšlet květnaté popisy, podívejte se obrázky. Pro mě byla kresba to, co mě nakonec přesvědčilo ke koupi knihy. Kreativní je zde práce s barvami. Osciluje od černobílé po plně barevný komiks, protože barvy vyjadřují psychické rozpoložení hlavního hrdiny.
Komiks má super nápady, hlášky, popkulturní odkazy, postavy (Zabijačka si ho krade pro sebe!) a ve vulgaritách či zábavné brutalitě nezná mnoho mezí. Akorát ve srovnání s filmovou adaptací mu schází prostor pro vykreslení záporáků a ve finále se tolik nerozmachuje. Millar tedy skvělý, skutečně mě však ohromil Romita mladší v jedné ze svých nejlepších a nejdynamičtějších prací, ze které dýchá zaujetí pro věc (jinak řečeno nulové odfláknutí).
Jak dobře Michelinie vymýšlí zápletky a osobnímu životu Petra Parkera rozumí, tak uspěchává konce, které hrozně vyšumí v obou případech – v souboji s navrátilcem Venomem (poraženým rozpolcenou láskou mezi PP a EB, he?!) i potom se Scorpionem. Závěrečný Annual potěšil přítomností She-Hulk, jinak byl naprosto vytržený z kontextu a Liefeld možná snaživě imituje, jenže McFarlanemu ve vrcholné formě rozlítaného panelování se nepřibližuje. Prostě „Úžasný Spider-Man“ bezmála jako z dětských „semicovských“ let (a to i mizérií překladu, viz klenoty typu „Promiň, Pale!“ nebo k šéfovi věznice „Děkuji, Wardene.“).
Nemůžu říct, jestli reprezentativní, ale rozhodně příjemné seznámení s renomovaným komiksovým autorem. Tři různorodé příběhy z rozličných koutů světa i doby – dobrodružný, kriminální/revenge, westernový. Kruté hlavně z toho pohledu, že si skutečný svět ani obyčejné hrdiny nepřikrášlují, Hermann rozhodně nemaluje sexy lidi s hladkými tvářemi. Ovšem z realistických detailů přírody a prostředí v nádherném vybarvení chvilkami oči přecházejí (nejvíc ve vypiplané třetí povídce), i když se scénáře trochu utnou (první a třetí).
Opět čistě akční kniha. Zapojují se další a další postavy, z nichž snad každá si vybojuje náležitý okamžíček slávy. Pořádně se předvede hlavně King Bradley, přes dílčí vítězství navíc spíš přituhuje. Dynamika čisté kresby vtáhne a nepustí.
Strhující akce nahoře dole vlevo vpravo sice podléhá laciné efektnosti záchran a zjevení na poslední chvíli, ale zase skoro nepřestává ani nezpomaluje. Pomstychtivý souboj poručíka Mustanga s homunkulem Envym navíc zvládá citelně zabrnkat na emoce. Prostě skálopevný vysoký nadstandard ve scénáři i kresbě.
Wolverine: Pomsta je samostatný Elseworlds príbeh, takže musíte sa pripravoť na všetko a napriek tomu bude dej šokujúco nepredvídateľný. Stať sa môže čokoľvek! Treba akceptovať, že okrem krátkej noticky na predsádke sa nikdy nedozvieme, čo presne dostalo svet Wolverina do stavu, v ktorom je. Jediné, čo mi v knihe chýbalo sú emócie…. Teda tie skutočné, papietových je tu plno. A nosiť v tomto svete žltý kostým mi došlo zbytočné. Komiks má dobré momenty, ale napriek tomu je to tak trochu premrhaná záležitosť s WTF koncom.
Moon to napsal dobře, že to jsou Strážci galaxie na tripu. Je to plné depresivních témat a přesto plné humoru. Billy Bane je perfektně vytvořený charakter, který nemá jen dobré a špatné stránky. Musím říct, že po dlouhé době to byl fakt uvěřitelný lidský charakter a to se dá říct o všech hlavních postavách, které prochází změnama.
Je to hlavně o tom kecání a akce je méně. Ovšem to mi vůbec nevadilo. Má to hloubku a já se kolikrát nad tím zamyslel. Billy se mi zapsal do hlavy a já na tu postavu už nezapomenu, Užil jsem si celou tu bláznivou jízdu vesmírem a to moc.
Shermenova kresba je v pozdějších sešitech fakt krásná. Já si to okamžitě zamiloval. K tomuhle komiksu se určitě zase vrátím.
Ano, u tohoto komiksu jsem měl permanentně na krajíčku. Pravidelně říkám, že mě něco pohladilo po duši – tohle mi duši vyndalo, pořádně s ní zatřáslo a vrátilo v podivném emočním opojení.
Tak tohle je komixový punk jaxviň, který u nás ale vyšel ve špatnou dobu. Nesedne to všem, to je jasné, ale vyjít to tady v 90. letech, je z toho pecka. Ovšem ani zpoždění 30+ let mi nezabránilo, abych si čtení kurevsky užil a hýkal nadšením, protože toho punku je občas zapotřebí ;-) Teď si jdu pořídit kostým klokana, tank a hurá za chlastem do Austrálie!!
Z mého pohledu asi nejzajímavější díl. Přeci jenom sázky zde jsou největší a hlavně Tynion zde přichází s něčím trochu zajímavějším, než jen že Batman a Želvy musí spojit síly, aby někoho porazili. Tady se jde trochu více do hloubky, a to co se hlavním hrdinům děje je o trochu osobnější a intimnější. Třetí díl má spoustu nápadů, je hodně hravý, a hlavně parádně využívá vizuální stránku. Zapojení původních Želváků a jejich stylizace byl geniální nápad. Znovu a opět zamrzí, že Tynion nemá tolik prostoru na nějaké vypravovaní a jako zběsilý musí uhánět do velkolepého finále, kde se sejdou všechny důležité postavy z obou sérii a vypukne obří bitka. Ty uspěchané konce kazí zážitek z celkového dojmu. Povedený a zábavný třetí díl.
Scénárista Stefano Ambrosio odvedl velmi dobrou práci. Scénárista krásně pochopil pro koho příběh píše, ale zároveň si byl dost dobře vědom, že komiks budou číst i starší čtenáři a proto tam pro něj dal spoustu narážek.
Ze scénáře mám pocit, že Ambrosio si udělal poctivou rešerši. Od fantasy knížek a filmů, přes hraní Dračího doupěte až k samotnému kánonu postav od Disneyho. Z celého komiksu cítím radost k fantasy příběhům a dobrodružstvím.
Je trochu škoda, že se scénárista nemůže úplně utrhnou ze řetězu a neustále musí informace opakovat, ale to je opravdu drobná výtka. Důležité je, že po příběhové stránce to dobře šlape. Parádně se pracuje s ústřední trojicí, a má to dobrý spád a tempo. Za mě tedy komiks je přesně takový jaký má být.
Přiznám se, že jsem výrazně nezaznamenal, že každou kapitolu kreslil někdo jiný. Všichni umělci mají jednotný styl, takže krom jednotlivých detailů výrazně nepoznáte, že na každé kapitole dělal někdo jiný. Prakticky celý komiks má jednotnou stylizaci a kresbu.
U jiného typu komiksu a příběhu by to možná bylo na škodu, ale zde to vůbec ničemu nevadí, a prakticky to k příběhu sedí. Důležité je, že všichni autoři jsou s tím v pohodě a nemají problém tvořit jako jeden organický celek.
Jsem dost spokojený, jelikož jsem nečekal mnoho, a dostal jsem o dost více, než jsem čekal. Komiks má dobré tempo, spád, a parádně pracuje s ústřední trojicí. Občas je místy zkratkovitý a zjednodušený, ale pak to zas vynahradí zajímavými nápady. Jako fantasy oddechovka pro děti to funguje velmi dobře, a já si za pár měsíců velmi rád přečtu další příběhy s těmito čaroději.
Bohužel jako většina spin-offů je to horší než původní linka. I když by Jace měl být můj šálek kávy (jelikož jsem vyrůstal na hercech stylu Van Damme, Seagal), bohužel mě nechává velou dobu chladným.
Tento díl se mi líbil o chlup více. Není to nic náročného ani originálního, prostě jen nekonečný souboj všech se všema. Toto bych asi doporučil lidem, kteří chtějí poprvé číst Supermana i s Batmanem a Wonder Woman, užít si takovou tu saturday morning cartoon atmosféru JLA Unlimited, protože příběh by do tohoto seriálu fakt dobře seděl. Tady není co vytknout, super komiks.
Jsem obecně rád za každý další kousek edice Kulihrášek, je to taková studnice historie českého komiksu. Bohužel tento díl patří k těm horším. Říkanky i mikro příběhy působí strašně naivně a archaicky, kdyby to bylo z první republiky, tak asi fajn, ale v roce 1970 už bych očekával něco vydatnějšího. Graficky to asi působí také starší než je, ale je to nicméně po této stránce povedené. Mánička je zde ještě ve starší verzi (viz obálka zde), těsně předtím, než vznikla její dosavadní podoba.
Zpětně mi tahle série přijde strašně zbytečná, ale je pravdou, že od posledního dílu Jožky uplynulo v té době cca 12 let, takže asi bylo v pořádku vydat pár dílů opětovně, protože se s nimi řada čtenářů již nemohla setkat. Jožka dle mě patřil v rámci Čtyřlístku k mírnému nadprůměru, výběr dílů je fajn, ale bohužel v rámci série vycházely komiksy v jakémsi oranžovo bílém provedení, barvy tomu strašlivě chybí.
Kresba možná malinko zaostává za eposy od Joda, ale příběhově jsem se bavila moc a tedy v porovnání se za mě dost slabým Psychoverzem je tohle celkem paráda!
Není to špatný komiks, ale čekal jsem upřímně víc akce. Od poloviny se tam hrozně moc žvanilo a trošku mě i zaskočila premisa s pradávnou bytostí ve službách armády USA. Jinak ok komiks, dokonce bych si ho klidně i znovu někdy přečetl, ale to bude záležet taky na kvalitě druhé části. Četlo se to svižně a až ke konci to moc neodsýpalo. Nejsem Jim Lee glazer, ale přesně na tento typ komiksu, kdy se jedná o čistý popkorn, se hodí perfektně.
DCčkovskej Deadpool, kterej místo blábolení sprostě nadává. Jako odpočinková akční komedie funguje Peacemaker moc hezky, škoda jen nesmyslnýho závěru "na sílu." 3,5*
Může být komiks o Wolverinovi na vražedné stezce nudný? Pokud za ním stojí scenárista Jonathan Hickman a kreslíř Greg Capullo, odpověď by měla znít jasně. Přesto Wolverine: Pomsta ukazuje, že ani hvězdná autorská dvojice není zárukou dobrého příběhu.
Hlavní problém komiksu je fakt, že ačkoliv je za scénář zodpovědný Hickman, tak bez přečtení jeho jména na obalu byste to vůbec nepoznali. Pokud čekáte kvalitně vystavěný děj, zajímavé vedlejší zápletky, poutavé dialogy nebo byť jen jedinou originální myšlenku, tak jste na špatném místě.
Postavy zde nemají žádnou hloubku nebo promyšlené motivace. Slouží zde víceméně výhradně jako rekvizity, které posouvají plytký děj dopředu. Samotný děj je opravdu velice předvídatelný, nenápaditý a funguje jen jako ledabylé pojivo mezi akčními scénami.
Samozřejmě se nabízí otázka: kdo by vlastně od komiksu s Wolverinem čekal něco víc než jen řežbu? Bohužel v tomto případě ani ta řežba nedokáže vyzdvihnout slabý děj a udržet čtenářovu pozornost.
Tvůrci se zde evidentně snaží zakrýt prvoplánovost scénáře tím, že do komiksu nacpou co nejvíce bojových scén, ať komiks funguje alespoň jako pastva pro oči. Paradoxně tím ale dosáhnou opačného efektu. Bojové scény se totiž střídají tak rychle, že si je čtenář nestihne pořádně vychutnat. Ve výsledku akční pasáže končí stejně rychle, jako začnou, a Capullo tak nedostává prostor naplno promítnout do komiksu svůj kreslířský talent.
Snad jediný moment, který v celém komiksu stojí za zmínku, je konverzační scéna mezi Wolverinem a Deadpoolem na chladicí věži jaderné elektrárny. Hickman tady na chvíli zpomalí zběsilé tempo a nechá Deadpoola projevit lítost nad svými činy. Celkově těchto pár stránek efektivně funguje jako osvěžující oddech mezi nepřetržitou akcí, který je dost zajímavý na to, aby čtenáře nezačal nudit. Bohužel ani tato scéna nedosáhne plné míry svého potenciálu, protože je zakončená rádoby drsňáckou hláškou.
Je to škoda, ale Wolverine: Pomsta se do komiksových dějin pravděpodobně zapíše pouze jako ukázka promarněného potenciálu jinak skvělé autorské dvojice.
Semjon Ivanovič je hajzl, o tom není pochyb. Hajzl, podvodník, zloděj, vrah a taky zbabělec. Jo a taky vlastně docela smolař. Každá levárna se mu nakonec nějak vymstí. Ale musím mu přiznat taky nějaké dobré vlastnosti. Je podnikavý. Vždy, když ho osud a zkurvená doba srazí na kolena, tak se znovu zvedne a snaží se dostat znovu nahoru, hnán věštbou staré cikánky. Tahle podnikavost, zarputilost a vytrvalost, ve spojení s morálnějším charakterem, by dala stvořit velikému a úspěšnému člověku. Ale ne v této zkurvené době, ve které Semjon žije. V té není pro morálku místo. V té mohou prosperovat jenom hajzlové jako je Semjon. Je taky nutné říct, že Semjon většinou není ten největší parchant ve městě. Ta doba stvořila mnohem větší zrůdy. Anebo je to taky naopak. Tu dobu stvořily právě ty velké zrůdy. Ať se to tak nebo tak, Ibikus není kniha jenom o jednom parchantovi. Je svědectvím doby. Je svědectvím toho, jak se rodila říše zla, se kterou vlastně musíme bojovat ještě dnes, po více než sto letech.
Fascinující je výtvarná stránka komiksu. Komiksy kreslené, či alespoň vybarvené vodovkami mě fascinují. Tím, jak se dá pracovat s rozpitými barvami i tím, jak je nutné pracovat s nedotčenými bílými plochami. Tady je práce s vodovkami lehce extrémní. Žádná kresba tužkou a potom vybarvení. Všechno rovnou vodovkami. Navíc je to všechno malované jen černou barvou. Hodně mě ta kresba bavila.
Opět jeden z těch mimořádně povedených dílů Luckyho Luka. René Goscinny byl zase ve formě a nepředvádí jen kvalitní humor, gagy a running joky, ale vystavěl i výborný příběh, který není pouhým lepidlem pro fóry. Všechny dějové linky jsou zábavné, mají svůj dějový oblouk, dávají smysl a jsou skvěle a logicky uzavřené. Navíc co postava, to příběh sám o sobě. Rozhodně jedno z těch opravdu povedených alb téhle rozkolísané série.
Brácho tohle je mega komiks. Ano, dalo by se to natáhnout na dvojnásobek sešitů a otevírají se tu příběhové linky, které nikam nevedou. Ale i tak je to super. Je tu strašně málo textu, takže to rychle odsýpá a příběh plyne rychle. Což mě osobně nevadí. Ono tu tak nějak všechno plyne rychle. Pomalu co panel, to jiná lokace. Millar tu má skvělé nápady a McNiven to tu moc hezky kreslí... No musím uznat, že mě to moc bavilo i přes ty všechny nedostatky. 4* jsou málo a nejsem si jistý jestli si to zaslouží 5*. Ale už jsem dal i horším komiksům 5*.
Pořád to jede a Ennis neztrácí dech. Jsem rád, že to Crew vydala v omnibusu. Musím se konečně pustit do posledního dílu. Protože tahle série je vážně pecka! Už asi nikdy nezapomenu na skákajícího Herr Starra :)
Kupil jsem dávno před léty v pevné vazbě na nějakém tom Startovači a dívám se, že mám podepsáno a očíslováno numerem 088. To není úplně pěkné číslo, tak řekněme, že to je jako Pastrňák a hotovo. Na to, že je to prvotina, tak mě to docela posadilo na prdel. Promyšlený děj, v divokém světě budoucnosti, který se svým vrstvením nového světa na starý asi příliš neliší od různých jiných Scáj-fáj, třeba excelentního Vynálezu profesora Van Troffa. Kresba je ještě taková neustálená a rozháraná, ale získává na jistotě během čtení. Za mě velká spokojenost, konečně jsem se k tomu dostal a jdu si přečíst pokračování.
Parádní western zasazený do počátku 19. století vyniká nejen obsahem (ta zápletka o dobru a zlu, přesto obsahující morální nejednoznačnost, je dost fajn), ale i akvarelovou kresbou. Tváří se to jako klasický dobrodružný příběh, ale ve skutečnosti není vůbec hloupý, pointa parádní.
P. S. William Henry Harrison nebyl druhým prezidentem USA, jak se píše v předmluvě druhého alba, nýbrž devátým.
Jeden čas jsem koukal skoro jenom na horory, takže mě už ve filmu nebo knize/komiksu asi nic nevyděsí, to už dokáže asi jenom reálný život. Takže ke komisku. Atmosféra je hutná, od začátku se zarývá pod kůži, příběh s ní dobře pracuje. Některé věci se dají předvídat, ale v zásadě to nevadí. Bavilo mě to, udrželo mě to při čtení od začátku až do konce, do pozdních hodin. Kresba atmosféře hodně napomáhá, nemám co vytknout. Za další adaptace budu rád. Nevyděsilo mě to, ale bavilo mě to hodně.
Tak ja som mal aj vzhľadom na hodnotenia vysoké očakávania. Film sa mi veľmi páčil, už je to dosť dávno, čo som ho videl. Tak som čakal, že komiks ma zaujme. Nuž... boli tu aj pekné fantasy pasáže, ale kresba aj scenár mi prišli len priemerné, nebolo tam nič také, čo by ma extra nadchlo, takže Bohužiaľ pre mňa je to čistý priemer. Potešili postavy, najmä ten ružový ker bol super a o tom konci vôbec neviem, čo si mám myslieť. Bol taký zvláštny a zošitý horúcou ihlou. Nuž, viem, že svojich priaznivcov si komiks našiel a nájde, ale ja medzi nich patriť nebudem.
Minecraft komiks: Srdce z kamení 2 je komiks, kterým jistě nadchnete všechny mladé milovníky kostičkového světa. Nabízí zábavné dobrodružství, které ukazuje sílu přátelství a využívá všechny prvky známé fanouškům, aniž by se uchyloval k očividné reklamě na videoherní předlohu. Stejně jako v prvním díle, i zde se autor nevyhýbá ani temnějším dějovým linkám, ale přitom vše skončí pozitivně, problémy se vyřeší a hrdinové se posunou opět o kousek dál. S klidem bych knihu doporučila i těm, kteří Minecraft příliš neznají, tohle dobrodružství je dostatečně nadčasové a lákavě ilustrované, aby bavilo také je.
DC x Sonic the Hedgehog je barevně svižný crossover, který stojí na radosti z toho, že se dva světy mohly čelně srazit. Nehraje si na velkolepou ságu, ale místo toho servíruje rychlou a sebevědomě bláznivou akci, která ví, čím chce být. Mimochodem, ten věčný spor o to, kdo je nejrychlejší, by klidně mohl mít vlastní pokračování.
Blacksada miluju, takže je super, že vyšly další tři knihy. Tak jen houšť a větší kapky. Nicméně první příběh na mne působil tak odbytě a nedařilo se mi do něj pořádně ponořit, i ten konec byl tak od ničeho k ničemu. Takže ubírám jednoho bludišťáka.
4 stránková groteska o umisťovaní deseti lidí do jedné místnosti. Inspirací byl Lucky Luck a jeho různé velikosti děr v místnosti. Jde cítit značné experimentování formy obsahu pro budoucí výtisky.
Při prolistování je kresba hezká, při běžném čtení ne (což není na škodu). Afrika mi přijde scénáristicky (jak se často píše v medailonku - jako by to autor nechtěl dělat). Western není špatný. Děda Anderson je super Clint Eastwoodovský, včetně konce ve který doufáte (nerasisticky myšleno, i když malí černoušci jsou kreslení jak opičky). Medailonek si pan Krejčí oprášil asi z referátu do literatury na střední škole?
Popadl jsem v nedostupné pobočce krajské knihovny na západě Čech, abych otestoval polský komiks podle slovanské fantasy, a nelitoval jsem. Jelikož pamatuji Funky Kovala, a tohle jako úvod do Zaklínače není špatné, dávám plný počet **. Holt jsem už pamětník, no...
Dlouhý a hutný komiks plný postav, které King napsal uvěřitelně. Kniha je rozdělena na tři části. První a druhá mě fakt bavila. Bohužel ta třetí část šla kvalitou dolů. Stejně ve finále mě to bavilo a užíval jsem si ten příběh o apokalypse.
Nejsem věřící a spousta věcí mi určitě unikla. Nechápu význam poslat čtyři lidi někam na cestu...
Kresba je parádní a Larry Underwood byl pro mě asi tou nejlepší postavou celého komiksu.
