Nekonečný seriál prvních čísel devadesátkových magazínů pokračuje. Minimálně druhá čísla musela být rozpracovaná nebo hotová, to by byl zajímavý sborník a taky analýza. Tadydle Comics expres sice vsadil na příšernou formu novinového papíru a čb tisku, ale jinak byl velmi ambiciózní. Jak svým slušným rozsahem, tak velmi kvalitní kresbou pana Pospíchala, která netrpěla četnými amatérskými neduhy své doby a třeba v rámci Komety po určité praxi mohl určitě patřit k top autorům. Postavy a jejich anatomie, zvířata, krajina, vše propracované a na úrovni. Ani ty scénáře nejsou špatné, první povídka na vážno z prostředí pytláků v Africe, další dvě humorné z pravěku, čemuž se přizpůsobuje i kresba. Měl to být občasník, zajímalo by mě, jakou kadenci měl pan Pospíchal v plánu, protože tohle muselo dát strašnou fušku. Pěkný poklad do sbírky porevolučního komiksu.
Ďalší príbeh Usagiho, v ktorom sa s Yukichim pripletú k lovu na “cisára banditov” aj s jeho vranou. Jednoduchý, priamy príbeh okresaný na potrebné minimum končí prekvapivým a dojímavým záverom. Stále je to skvelé čítanie.
Tohle bude asi můj nejoblíbenější Marvelovskej event. Budování nedůvěry, nestability, sporů a různých skupin v Marvelu od rozpadu Avengers vyústilo právě Tajnou invazí. I přes to, že komiks navazuje na Anihilation duologii, Ragnarok, House of M, Civiil War, Young Avengers, smrt Captaina Americy, Marvel Boye, Osbornovo Thunderbolts, Tajnou válku, World War Hulk a kdoví co ještě, jde komiks číst samostatně, ale opravdu silně doporučuji toto část až po tom, co máte načteno, je to mnohem větší zábava.
Mohlo by se zdát, že invaze mimozemšťanů je v Marvelu na denním pořádku, ale jak to tak člověk čte, uvědomí si, že všechny eventy zahrnující hrdiny na Zemi z let před Tajnou invazí jsou spory mezi hrdiny a toho tady Bendis krásně využije. Nikdo si nevěří, s tím se v komiksu krásně pracuje, když si všichni myslí, že Tony Stark je skrull a vy jako čtenář, se jim prostě nedivíte. Pokud čtete tie-iny, událost se skutečně dotýká všech, z těch českých bych doporučil strážce galaxie. Jedinou výtku ke komiksu bych měl, že v hlavní sérii, kterou hodnotím, není pořádně ukázanej Norman Osborn a jeho Thuderbolts, i přes to, že právě on hraje tu nejdůležitější roli v celém příběhu. Skutečně se podle mě jedná o definitivní vyvrcholení, respektive začátek vyvrcholení, protože Tajná invaze je začátek konce všeho, co Marvel od Rozpadu Avengers budoval, což vyvrcholí potom v Siege. Neskutečně se těším dál.
Yuova kresba je taky hodně super a i když občas má člověk problém poznat o jakou postavu přesně se jedná, na dvojstránkách si s postavami pořádně vyhrál. Nejlepší moment je asi Avengers Assemble na konci 6. sešitu, kde se sejdou opravdu ale skutečně všichni hrdinové. Velice povedený event, miluju tuhle událost, Bendis se mi lehce zajídá, ale musím říct, že na jeho poměry je hlavní série celkem málo ukecaná. Konec skutečně zamrazil, ať už to bylo odhalení skutečné motivace skrullů (o čemž pokud jste četli Annihilation víte) nebo poslední dvojstránku s Normanem Osbornem.
Retro klasicky nehodnotím, nemá cenu, protože to ani není hlavní příběh. Hlavním příběhem je tie-in k Tajné invazi a jako tie in je to čistý průměr. Ze začátku mě to bavilo, ke konci už ne, protože se z toho stane chaos, docela se tam hodně věcí přeskočí a vyústění celé situace je příliš uspěchané a nezajímavé. Průměrný tie in, jen mě docela zajímá, jak se nový status quo, nastavený zde, rozvine ve War of Kings, což ale čeští čtenáři nikdy nezjistí, protože se klasicky jedná o prostředek něčeho většího. Průměr.
Jak se tak prokousávám tím moderním Marvelem, docela dost sérií mi tématický splývá. Vyjímkou je Abnettovo kosmickej Marvel, kde měli autoři volnou ruku a je to vidět i na hodně volném tie-inu k Tajné invazi. První půlka se věnuje týmu a jeho dobrodružstvím a druhá potom Tajné invazi. Čte se to dobře, ale místy mi to přijde ukecané a po chvíli mě přestal jednotlivé postavy bavit, protože mi připadalo, že spousta z nich nemá moc co říct. Každopádně v době, kdy Marvel jede synergii a neustálé rebooty je tohle svěží vánek a je škoda, že tu nikdy celý run nevyjde celý a my místo toho obdrželi Bendisovo strážce říznuté synergií s filmy. Solidní počtení. Retro nemá cenu hodnotit, produkt svojí doby.
Král všech developerů 2 je minimálně stejně tak zábavný a svěží jako jeho předchůdce, a to i přes drobné nedostatky v hloubce hlavní postavy. Autorům se podařilo udržet tempo, humor i kvalitu kresby, což je u delších sérií často ten nejtěžší úkol. Pokud vás bavila jednička, neexistuje jediný důvod, proč by vás dvojka měla zklamat. Je to poctivá práce, která si na nic nehraje, nabízí přesně to, co slibuje, a přitom dokáže i po stovkách stran stále bavit a překvapovat svými bizarními nápady. Dávám proto bez váhání hodnocení, které odráží mou naprostou spokojenost s tímto „stavebním“ fantasy dobrodružstvím.
Myší hlídka: Zrození Černé sekery a další příběhy je dalším jasným a nepřehlédnutelným důkazem toho, proč je série Myší hlídka tak masivně oblíbená a vysoce hodnocená po celém komiksovém světě. Tato fantastická a do posledního detailu vypiplaná sbírka nabízí vše, co by měl skvělý fantastický epos mít. Tragédii, nesmírnou odvahu, tajemné starodávné mýty a nepřekonatelně úchvatnou, až pohádkovou kresbu kontrastující se zvířecí krutostí. Pro fanoušky světa Davida Petersena je to naprostá a nevyhnutelná povinnost, která nesmí chybět na poličce s tou vůbec nejlepší fantasy.
Akce fajn o když ne moc přehledná, děj jednoduchý a u přes to, nebo možná kvúli tomu bych nepohrdnul dalším dílem. Z těch cyber (post) punkových klasik (ghost, alita) my tohle přijde nejpříjemnější
Naprostá pecka! Čte se to úžasně. Tenhle komiks jde za hranu toho, na co jsme z komiksů s Batmanem zvyklí. Je to drsné, krvavé, brutální a nepředvídatelné. Vážně, i když je to série o Batmanovi, tak jsem často netušil, jak to bude pokračovat, kdo přežije a kdo zemře. A pokud Batman přežije, jaké to pro něj bude mít následky. Karty jsou zde rozdány naprosto nečekaně. Všichni víme, kdo je kdo ve světě normálního Batmana, ale tady je všechno jinak. Kým se kdo stane, a jak se to stane, se dozvídáme postupně. A i když se zde zrodí Two-face, Crock, anebo Hádankář, tak pořád nevíme, co od nich můžeme čekat, a jakou roli v budoucnu sehrají. Kresba je taky parádní a já jsem si užíval každý panel. Na další knihu budu čekat velmi netrpělivě. Toto hodnocení je společné pro první dvě knihy.
Naprostá pecka! Čte se to úžasně. Tenhle komiks jde za hranu toho, na co jsme z komiksů s Batmanem zvyklí. Je to drsné, krvavé, brutální a nepředvídatelné. Vážně, i když je to série o Batmanovi, tak jsem často netušil, jak to bude pokračovat, kdo přežije a kdo zemře. A pokud Batman přežije, jaké to pro něj bude mít následky. Karty jsou zde rozdány naprosto nečekaně. Všichni víme, kdo je kdo ve světě normálního Batmana, ale tady je všechno jinak. Kým se kdo stane, a jak se to stane, se dozvídáme postupně. A i když se zde zrodí Two-face, Crock, anebo Hádankář, tak pořád nevíme, co od nich můžeme čekat, a jakou roli v budoucnu sehrají. Kresba je taky parádní a já jsem si užíval každý panel. Na další knihu budu čekat velmi netrpělivě. Toto hodnocení je společné pro první dvě knihy.
Parádní a smysluplné zakončení jednoho velmi silného příběhu. Je strašně krásné číst a vidět, jak scénárista Jason Aaron svůj závěr runu vystavěl. Žádná zbytečná uspěchanost, žádná zbytečná výplň. Vše tady dává naprostý smysl. Aaron skvěle posouvá všechny postavy tam, kde mají být. Velmi svěžím prvkem bylo zapojení jedné vražedkyně, která se s ničím nemazlí. Opravdová síla celého komiksu spočívá v jeho příběhu a vyznění. Vyznění, o kterém se dá dlouze přemýšlet. Aaron zvolil netradiční pohled na Franka a v závěru sklízí všechny ovace. To, co pečlivě naznačoval a budoval, se v závěru spojí do intimního a civilního finále, jehož sílu si naplno uvědomíte až po nějaké chvilce. Sám teď cítím, že mám potřebu si poslední sešit přečíst ještě jednou. Znovu a znovu se zamyslet na některými dialogy a ještě jednou se rozloučit s jedním velkým bojovníkem, které mu se po dlouhých letech splnilo jeho největší přání - Najít klid v hlavě i duši a vrátit se ke své rodině. Moc povedené finále. Děkuji Jasone, po Skalpech další dojemné zakončení. Odpočívej v pokoji Franku, zasloužíš si to.
Nokturna je čistá náladovka, mikropríbehy odohrávajúce sa v noci bohato okorenené filozofovaním o existencii. Niekoho to môže hlboko ovplyvniť, mňa to minulo, ale aj tak viem oceniť koncept a niektoré myšlienky. Možno keby som to čítal v inom rozpoložení. Najviac sa mi páčil príbeh makléra.
Vcelku bláznivý multidimenzionální trip který bohužel dost nudí svým kýčovitým poselstvím, jako takhle i Agent strachu měl kýčovitý konec ale konec. Tady na každé stránce pořád dokola! Až je to k zblití. V půlce příběhu si logika vzala dovolenou a nechá čtenáře bloudit v nekončících cyklech rodinných melodramat. Snad jediné pozitivum je že postavy jsou vážně propracované takže čtenář může pochopit jejich vnitřní pohnutky i když to jsou pořád ty samý sobci na které jsme od Remendera zvyklí, čekal jsem něco jiného a ne knihu pro osobní rozvoj.
Hoc R.E. Howard (Conan, Červená Sonja) Solomona Kanea ako literárnu postavu prvý raz predstavil v dávnom roku Pána 1928, nemá to hustoprísny puritán v našich končinách vôbec ľahké, skôr presne naopak. Najviac je asi známy vďaka (za mňa dosť mizivému) filmu z r. 2009. Čo sa komiksov týka, vyšiel u nás "až"... chvíľa napínavého ticha... raz. Ehm. V r. 2010 (!) kniha Ďáblův hrad. Takže bolo od CC riskantné pustiť sa do vydávania jeho nových príbehov. A za mňa tiež, keďže Ďáblův hrad nepokladám za bohvieaký (aby sme zostali v téme) komiks. Našťastie, ako sa hovorí motyka vystrelila. Za mňa je to veľmi dobrý štart novej, vcelku sviežej komiksovej série. V rozpore s tým však je scenár, ktorý sa nedokáže (nechce?) vyhnúť klišé postavám, ani očákávateľným momentom, ako je obetovanie sa hodením do dráhy oštepu. Mínus vidím i vo finále, kedy je zbytočné čakať čosi (čokoľvek) rafinované. Proste tam nabehnú hrdinovia s búchačkami, nasleduje tupá akčná scéna, ktorú samozrejme neprežijú postavy, ktoré už nemajú príbehu čo dodať (pritom v realite to takto nefunguje) a prastaré zlo je porazené vcelku jednoducho, až sa jeden pýta, ako mohlo tak dlho žiť. Samotný Kane pre mňa naďalej zostáva ťažšie uchopiteľný, bez výraznejšieho psychologického pozadia. Proste chlap v klobúku, ktorý občas niečo povie. Niekedy ako keby tu ani nebol. Komiksu veľa dáva atraktívna africká výprava, ktorej atmosféra vo mne prebúdzala malého chlapca z 90. rokov, ktorého fantázia sa promenádovala vo výšinách. Najmä v druhej polovici to ide až kamsi ku Conanovi. Možnože doslova? Nebudem spoilerovať. Naopak, jednu vec robiť chcem určite a to pokračovať v sérii. Kresba ma zaujala, je trochu statická, akoby odmietala postavy zachytávať v pohybe. Má to ale svoje čaro. Akoby až dôstojná a pietna, snažiac sa ľudí zobraziť na veľkom maliarskom plátne pre budúce generácie. Potešil ma detail s naschvál nerovnomernými okrajmi strán. Bonusy super, ale určite by som lepšie vizuálne odlíšil otázky od odpovedí.
Překvapilo mě to na vícero rovinách. Není to o apokalypse po chřipce, ale o víře v boha po chřipce. Jak se mohl zdát více lidem stejný sen?
Kniha nebyla tvořena jako komiks, je tady extrémní množství textu od vypravěče, což ukazuje na fakt, že čtenáři se musí pořád něco vysvětlovat, aby pochopil co se děje.
Přijde mi to jako otrocky převyprávěna beletrie s obrázky.
Dnes bude prevažne zamračené s častými krvavými prehánkami. Od západu sa v húfoch privalia vírové mračná, s tendenciou splývať v jeden twistyblivajz, a darmo budete kresbu ospevovať do výšin vesmírnych. Foxov art je pri akčných scénach brutal neprehľadný. Studený front sa však ustáli a prinesie pútavý dej s vyčančanými postavami ktoré do seba nahádžete ako Nathan jeho nudle.
Luxus máres.
Po letech jsem si zopakoval další památný kousek ze Spideyho best of knihovny. A je prostě paráda, když předem víte, že čtete zásadní dílo a pak to z toho komiksu na každé stránce i cítíte. Že tam jde o něco víc. Že je to příběh, ze kterého si hlavní hrdina odnese jizvy, které nebudou vidět navenek, ale uvnitř něj zůstanou.
Ústřední roli zde hrají 3 postavy – Spider-Man, lovec Kraven a lidožravý krysí humanoid Vermin. Kravena žene posedlost tou jedinou kořistí, která mu stále uniká. Je ochoten zajít kamkoliv, klidně až za hranice běžného vnímání, jen aby ukázal, že se Spider-Manovi ve všem nejen vyrovná, ale dokonce ho i překoná.
Kraven chce především sám sobě dokázat, že na vrcholu potravního řetězce stojí on, a nad ním už nikdo není. Akorát je otázkou, co se stane, pokud se mu to podaří? Jak naloží se svým životem, když dosáhne na absolutní vrchol, skolí mocného pavouka a nebude jaké zvíře dál lovit?
Vermina potkáváme v situaci, kdy k sobě do kanálu stáhne ženu, ze které pak zůstane pouze ohlodaný hrudní koš... Počet jeho obětí stoupá, má pořád neukojitelný hlad. Zároveň je z části tragickou postavou, které se kdysi stalo něco velmi nepěkného. Nedobrovolně se zaplete do osudové bitvy mezi Spider-Manem a Kravenem a ani on z tohoto střetnutí nevyjde nepoznamenán.
Strašná souměrnost v názvu komiksu se váže k básni Williama Blakea The Tyger, v angloamerickém světě nesmírně populární, která se objevila v řadě jiných literárních, hudebních i filmových děl. Je leitmotivem celé knihy, odkazujícím na hrůznou symetrii mezi životem a smrtí...
PS: Kresba Mikea Zecka je špičková, scénář J. M. DeMatteise taky. Zároveň jde nepřímo o prequel k Utrpení - následky událostí v Kravenově posledním lovu se projeví i tam.
Toto je jeden z najhorších komiksov a hororov, aké som kedy čítal. Dej to nemalo nijaký a ako prehliadka brutálnych gore scén to nepôsobilo vôbec dobre, pretože kresba mala byť hnusná, ale v dobrom hnusná. Tu bola hnusná v zlom. Nebolo na nej čo obdivovať, bola fakt nevábna a biedna, tmavá a škaredá. Scenár sa čudujem, že písal ten istý človek, čo Údolí hrůz, čo bol super komiks. Ale toto bola proste úplná bieda. Ale aby som len nekrivdil pár nápadov bolo fajn, takisto ako aj to gore bolo občas strašidelné a o to v horore ide, nie? Možno by si to celé zaslúžilo len jednu hviezdičku, ale zase také zlé to nebolo. Čítal som aj horšie komiksy. Takže také slabšie, ale dve hviezdičky.
Ve Frankovi tnul scénárista Jason Aaaron do živého a přináší krutou pravdu. Pravdu, která bolí jako tvrdá rána do obličeje. Pravdu, která se zarývá hluboko pod kůži. Pravdu, která je ve výsledku extrémně smutná a děsivá. Aaron v tomto díle nabízí hezký psychologický rozbor a cestu do zlomené duše. V jistých ohledech jde Aaron v určitých myšlenkách ještě dál, než Ennis. A je to sakra zajímavé a kvalitní čtení. A také smutné. Válka člověka změní. Franka změnila úplně. A nejvíce to zjistil, když se vrátil domů. Domů, kde žádná válka není. Jen klid a milující rodina. Ta hlavní myšlenka se Aaronovi povedla a je pro celý jeho run stěžejní. Ennis by si ji nedovolil, ale v Aaronově podaní funguje přirozeně. Kresba od Steva Dillona není povedená, přesto se pro příběh, kde se řeší prázdnota, samota a odevzdanost, hodila. Frank je hodně silný a povedený komiks a já doufám, že finální díl bude ještě lepší.
Znáte to. Čekáte roky na pořádnou akční jízdu, která vás opravu rozseká tak, jako Lobovy největší klasiky a ona pořád nepřichází. Jedna průměrná kniha střídá druhou a najednou je konec. Respektive bude za nějakých deset sešitů, který nám velkej šéf ještě dluží. A pak přijde něco jako Jehněčí jatka, což vás dokonale rozebere. Už první příběh z dálnice, kde jasně vidíte kam to směřuje brutálně baví za vlast. A ono to tam fakt dosměřuje. Ultimátní třídílná blbost o pohřbu "pyči" Goldstára vypadá jako dokonalá kravina, ale jen do chvíle než Loba na hřbitově napadne úderka exhumovaných superhrdinů. Jako...bojový pokřik "Ty hanebný hochu!" a nástup trojice bijců Lepšomuže (dává všem galantně přednost k úderu), Superskautíka ve fešné zelené kamizolce a Slepáka Spravedlnosti (má ultimátní dobrokladivo), ... tomu vážně může konkurovat je šestipívova úderka, která svého času s big bossem taky změřila síly. Ve chvíli kdy Lobo okusil vlídný hněv Superskautíka jsem myslel, že se smíchy poseru. Pokud parodii na superhrdiny, tak takhle a rozhodně ne přepálený trapárny typu Ennisových The Boys. No a vlastně bavila i Lobova svatba, takže to nejslabší co v knize najdete je paradoxně titulní sešit o ovcích. Celkově teda po fakt dlouhý době povedená Lobácká kniha, která dost pobavila. 90%
O trochu lepší, než první díl. Nejdůležitější je, že už vím, jakým stylem chce Aaron tvořit svůj run a naladil jsem se na to. Už mi tolik nevadilo, že je Frank na vedlejší koleji. Nevadilo mi, že je to pojaté z jiného úhlu. Tohle je příběh o Bullseyeovi. O úchylném, zvráceném Bullseyeovi. Tohle není jen nájemný vrah. Tohle je magor, psychopat a do jisté míry i velký pedant. Bere své zakázky jako výzvy, zkoušky svých dovedností, a je schopen jít za hranu a obětovat všechny i všechno. Tohle se musí Aaronovi nechat. Stvořil opravdu zvrácenou postavu, které budete přát, co nejbolestivější smrt. Celý ten konflikt mezi Punisherem a Bullseyem je parádně napsaný, vygradovaný a do velké míry je z něj cítit, že o jde opravdu do tuhého. Bullseye není žádná hrubá síla jako byl Barracuda, žádný vyčůraný gangster či mafián. Bullseye je inteligentní psychopat, co půjde až na dřen, aby Punishera zabil. A celý tento souboj skončí smrtí jednoho z nich. Komiks mě bavil, mám k němu jisté výhrady, a určitě jsou tu věci, co by šli po příběhové nebo grafické stránce udělat lépe. Přesto jde o dost originální a osobitou záležitost, která mě baví. Těším se na další díl.
Ve svých komentářích jsem několikrát napsal, že mám moc rád tvorbu Jasona Aarona. Aaron patří podle mého skromného názoru mezi nejtalentovanější mainstremové komiksové tvůrce. Líbí se mi styl, jakým Aaron píše své příběhy a postavy. Baví mě jeho nekompromisnost, i snaha přistupovat k dané látce svěže a po svém. Hodně jsem se těšil na jeho pojetí Punishera. A tady přišel první menší šok. Tohle není komiks věnovaný Punisherovi, ale Kingpinovi. Prakticky je tady Frank na vedlejší koleji. A co více, není to takový drsňák jako byl v příbězích, co psal Ennis. Číst Aaronův run hned po Ennisově runu není úplně nejlepší, jelikož Ennis vytvořil s Punisherem ikonické příběhy. Na druhou stranu je hodně super, že Aaron zkouší nové věci, nový pohled, nový přístup. A to celé sérii MAX dává novou příchuť. A jakmile přestane vnímat stín Ennise, tak si uvědomíte, jak dobrou věc Aaron píše. Jak dobře se to čte. Jak je Kingpin parádně napsaný. A jak moc se těšíte, jak příběh bude pokračovat. Jasně, pořád tady je lehká pachuť z toho, že se příběh netočí kolem Franka, ale všechny věci okolo jsou dost dobré a zajímavé. Za sebe mohu říci, že se komiks povedl a těším se na další díly.
Pre mňa úplne uspokojivé finále, keďže Deadpool tu zomrie a keď má zomrieť, tak zoberie všetkých so sebou. Boli tu pekné myšlienky, dosť sa to nesie na vážnej vlne, Shiklah je ako vždy super, hoci jej príbeh je neukončený. A je tu perfektná řežba vyvražďovania na poli v Kansase, to bolo fakt skvelo nakreslené aj scenár bol super. Celkovo kresba mi tu sedela. A bonusové príbehy ma veľmi bavili a pri tom poslednom retro komikse som sa aj pučil od smiechu, bolo to super, aj mi slza kvapla pri jednom súbore panelov. Nemôžem inak ako dať silných 5 hviezdičiek a jednoznačne to doporučiť. Budete sa baviť, aj vám príde Deadpoola ľúto.
Nevěděl jsem, co čekat a tak jsem koupi tohoto komiksu odkládal. Teď jsem si ho sehnal a nemohl jsem se od něj odtrhnout. Je to skvěle napsaný, vtipně nakreslený, dozvěděl jsem se o Stanovi i pár věcí, co jsem nevěděl (třeba, že hrál v Deníku princezny 2 :-D). Je super, že se nevyhnul ani osobním a životním traumatům. Bohužel k odchodu Steva Ditka a Jacka Kirbyho se zmiňuje jen letmo, ale aspoň naznačil, že sám byl dost tvrdá palice. Tohle provedení a Stanův osobní humor mi fakt sedly.
Závěrečný díl Ennisova runu u série MAX. Je to parádní. Opravdu moc dobré čtení, kde Ennis znovu všem připomíná, že války nepřináší nic dobrého. Ennis se nebojí tnout do živého a skrze fiktivní knihu kritizovat zrůdnost války ve Vietnamu a chování současné Ameriky. Vytváření světových konfliktů za účelem zisku, posílaní mladých lidí zbytečně na smrt, rasismus či černobílý pohled na svět. Do toho tu je Frank Castle, který je opravdu hodně naštvaný. A když je Frank naštvaný, tak to znamená, že někdo umře. Závěrečný díl Valley Forge, Valley Forge se mi hodně líbil, protože Ennis spojuje různá témata, myšlenky, které nabalil do příběhu s Punisher. Krásně se zde uzavírají všechny linky a motivy, celé finále se povedlo, a totéž platí i pro celý run. Jsem velmi spokojený a už se nemohu dočkat s čím přijde Jason Aaron ve svém runu.
Tak toto bolo veľmi dobré. Deadpool ako Zenpool alias dobro konajúci hrdina bol veľmi zaujímavý, páčil sa mi a bavil ma. X-menská časť bola tiež super a taktiež tá časť vo výcvikovom mieste. Skoro došlo k rozvodu a Shiklah proste takého manžela nechce. Ďalej sa mi páčil retro pastilkový príbeh s grakovaním bol super, mal pekné ekologické posolstvo a pár rébusov a na záver zábavná listáreň. Nuž idem na posledný diel a som veľmi zvedavý ako sa to skončí. Odporúčam.
Pre mňa úplná pecka. Deadpoolova dcéra Eleanor je úžasným osviežením série, časť zabíjania upírov s Dazzler je najzábavnejšia, agentka Prestonová nemá chybu a pri poslednom zošite som zostal v šoku. Trochu mi nesedela kresba Johna Lucasa, postavy vyzerali divne, ale kvôli tomu nebudem hodnotenie strhávať. Mňa to bavilo a Deadpoolova manželka je uplne super postava. Je minimálne taká šialená a zábavná ako sám Deadpool a objaví sa práve vtedy, keď treba. A Deadpoola s afroúčesom proste treba vidieť. Určite sa zabavíte, keď sa rozhodnete si to prečítať. Odporúčam plne. Trochu slabších 5 hviezdičiek, jemne na trasúcich sa nohách.
Po dlhoooooom čase som sa dostal k piatemu Deadpoolovi. A veru, bavil som sa perfektne, hlavne pri časti s Hitlerom a cestovaní časom do minulosti, budúcnosti, budúcej minulosti a minulej budúcnosti. Tiež v tom máte chaos? Aj ja, ale bavil som sa kráľovsky. Veľmi dobrá bola aj časť so svadbou a následnými medovými týždňami v Japonsku a posledný extra zošit s Madcapom. Jednu hviezdičku strhávam za niektoré časti s Deadpoolovými nápadníčkami a svadieb s nimi, lebo niektoré boli len fajn, iné slabšie. Ale ako celok som si to užil ako výbornú zábavu a 4 hviezdičky sú zaslúžene silné. Odporúčam. Hneď idem na ďalší diel.
Tak finále nesklamalo. Pohlo sa to takým smerom, akým som to vôbec nečakal a to bolo super. Tentokrát ani (takmer) žiadna erotika ani násilie. Veľmi príjemne strávená nedeľa s týmto skvelým fantasy príbehom, ale deťom by som to určite nedal prečítať. Predsa len sú tam veci, ktoré v celej trilógii by nepochopili plus tá erotika a násilie najmä v druhom dieli. Ale ako celok to odporúčam, dá sa to veľmi lacno zohnať, takže s tým určite neprehlúpite. 5 hviezdičiek poslednému dielu ako vyšitých.
Tak keď toto je komiks pre deti a mládež, nuž kde sme sa to dostali. Priehrštie násilia a erotiky, za čo znižujem jednu hviezdičku, inak to už malo tie správne grády, bolo to napínave, rýchle a skvelo napísané a nakreslené. Danthrakon sa mi dostal pod kožu a je to výborná séria. Ale deťom to čítať fakt nedávajte. Inak odporúčam.
Pekný komiks, rýchla jednohubka, dravý, akčný a príjemne magický. Získala si ma kresba ako aj scenár s Danthrakonom, aj hlavné postavy boli super. Chcem dnes dať aj druhú a tretiu časť a piatu hviezdičku si nechávam na pokračovania.
I tenhle svazek drží vysokou kvalitativní laťku - scenáristickou i kresebnou - kterou si tahle skvělá série nastavila. Dobře se tu propojuje poválečné trauma jednoho městečka s náboženským fanatismem záporačky a do toho Hrobař řeší svoje zlomené srdce. A zúčtování se opět přiměřeně oddaluje, aby vše neskončilo dřív, než to začalo. Aspoň já bych tu fanatičku střelil do hlavy nejpozději v půlce. Hrobař delivers.
3 příběhy, kde nás každý posune o kousek dál. Až by se dalo říct, že abeova cesta přece jen o něčem bude. I když to do teď vypadalo jako procházka, stejně jak to měl hellboy, jen nudnější.
Ennisova story mě docela bavila, Ellisova moc ne, byť ti zmutovaní kostnatí záporáci působili dobře hororově. Každopádně nic, co bych si potřeboval/chtěl přečíst podruhé, natož aby to figurovalo v edici nazvané Legendy.
Už od útlého věku se zajímám o RAF. Může za to hlavně pan Clostermann s panem Fajtlem, jejichž příběhy jsem doslova hltal. Jenže spíše než k pilotům jsem si udělal vztah k jejich strojům. Což je malinko problém, protože pak až hnidopišsky hledám chyby na knihách, jako je tato. Nepochopte mě špatně. Příběh jednoho z našich nejznámějších pilotů je zpracován moc pěkně a těším se na film, s nímž má comics společný scénář. Jenže tam, kde je kresba v civilních situacích celkem pěkná, tam v technických aspektech pokulhává. Polské PWS-26 nebo PZL P.11 si musí člověk jen domýšlet, francouzské Morany taktéž (a ještě mají britské kokardy) a ani ty Hurricany nejsou žádná sláva. Ale autorům to velmi rád odpustím za to, co pro Františka udělali.
Po 20 letech jsem si znovu přečetl tohle osobité dílo Todda McFarlanea, slavného tvůrce Spawna. Tehdy se mi první brožované vydání při četbě celé rozlepilo a rozsypalo, takže jsem ho vzhledem k vizuálně dosti divokému obsahu bez číslovaných stránek už nebyl schopen znovu poskládat dohromady:))
Vždycky mě to štvalo, proto jsem si Utrpení před časem pořídil znovu, když ho ještě Crew měla v prodeji. Tentokrát jsem byl při čtení nesmírně opatrný, takže to kniha přečkala v kompletním neporušeném stavu a já si dopřál opět skvělý (a nyní méně traumatizující:)) ) zážitek.
Když vidím zdejší komentáře, tak mě překvapuje, kolika lidem vadí McFarlaneova kresba. Pro mě je jedním z nejoblíbenějších kreslířů, s nikým si ho nespletete. Je to opravdový originál a v tomhle Spideym poznávám motivy, ke kterým se vracel i později ve Spawnovi. Špinavé zapadlé uličky, hrdina válící se v odpadcích, neustále zrasovaný v potrhaném kostýmu, jakoby schválně nehezký.
McFarlane je zde i scenáristou a je fakt, že patosu se nebojí:)) Ale já si nemůžu pomoct, mám to rád. Stručné a třeba i přehnaně „osudové“ věty mě baví mnohem víc než zdlouhavé vyumělkované totálně nesmyslné/zbytečné úvahy, s jakými scenáristé leckdy exhibují v novodobějších superhrdinských komiksech.
Hlavní záporák Lizard tu není žádná srandovní přerostlá ještěrka v laboratorním plášti, ale monstrum kalibru těch nejděsivějších verzí Killer Croca, které chce prostě jen žrát a zabíjet lidi. Spideyho zraní, čímž mu do těla dostane jed, kvůli kterému náš hrdina postupně propadá šílenství. Nechápe, co se to děje – a hlavně PROČ se to děje. Ta otázka ho pálí ještě víc než krvavé sekance od Lizardových drápů...
Všem pavoučím fanouškům tenhle příběh vřele doporučuju, jen asi radši zkuste najít tu pevnou vazbu:)) A nepřestávám doufat, že Crew jednou vydá McFarlaenova Spider-Mana komplet, v mnohem luxusnější podobě.
Byl jsem zvědavý, s čím Stéphane Deteindre přijde tentokrát, aby se neopakoval. A vlastně se mu to povedlo. Album otevírá krátká epizoda ze zimní plískanice. Zbytek alba pak obsahuje jeden víceméně souvislý příběh. V něm se napřed dozvíme, čím se mladí divočáci živí a jak se jim daří v kancelářské práci, aby na konci pracovního týdne vyrazili s celou partou na dovolenou na hory. Tam si mladí divočáci užijí pro změnu terénní motorky a túru s horským průvodcem. Ač jsem tomu u té úvodní zimní epizody moc nevěřil, tak jsem si to zase užil.
Tak a je koniec. Prečítal som kompletnú sériu Abe Sapien a nehnevajte sa na mňa, ale pôsobila na mňa dojmom, že Mignola a spol. strašne chceli pokračovať v univerze Hellboy (nechcem byť sprostý a tvrdiť, že podojiť), ale nemali na to dosť materiálu a tak to aj dopadlo. Deväť kníh, z nich každá je fajn (a skvele nakreslená, tajuplne nafarbená a disponujúca výbornou atmosférou). Lež scenáre sú nechcem povedať o ničom, ale nevykazujú skoro žiadne stopy po výnimočnosti. Iba sa všetci nejako malátne motajú v kruhu, nevediac kudy kam. Vidno to na príbehu, ktorý vlastne nie je príliš zaujímavý a čitateľ sa po dočítaní deviatej knihy neubráni pocitu, že väčšina kníh mala poviedkový charakter a scenáristi sa vyslovene chytali každej dejovej slamky, len aby "niečo" polepili, dali dokopy. Dám jeden príklad za všetky. Pripadalo mi to tak, že sa nonstop riešila Abeova minulosť. Čo síce chápem, dáva to logiku a prvé razy to bolo veľmi fajn. Ale platí, že všetkého veľa škodí a preženiem to, pri stej parafráze na jeho ľudskú (a inú) minulosť, som sa pýtal, či je to nutné. Na mňa séria najlepšie fungovala v "poviedkových" momentoch, kedy Abe „len“ riešil rôzne mysteriózne "samostatné" prípady. Našťastie, deviata kniha sa nesie presne v tomto duchu. Čo je bez debaty, to je pozoruhodná kresba geniálneho Argentínčana Santiaga Carusa, od ktorého okamžite chcem vidieť nový komiks, ďakujem, už včera bolo neskoro. Problém je "len" v tom, že už je toho proste tak nejak veľa (pravdupovediac nemyslím si, že by ma bavilo čítať ešte ďalších 9 komiksov rovnakého rangu) a že niektoré poviedky sú buď slabšie napísané, alebo nakreslené, alebo aj aj.
Nie moc zaujímavý životopisný komiks cudne vynechávajúci sexuálne zneužívanie svojich študentiek zo strany Simone de Beauvoir. Komiks sú zväčša “mluvící hlavy” deklamujúce svoje posolstvo. Poklona feministickej ikone, bez ktorej by som ale vedel žiť.
Hlavní hrdina Grant, geniální vynálezce a egoisticko sobecký anarchista ve výslužbě, zkonstruuje stroj s jehož pomocí lze přecházet mezi realitami v multiversu. Chce ho využít pro dobro lidstva, ale projekt, stejně jako jeho autor, selže hned v počátku. Někdo stroj sabotuje a Grant se svými dětmi a několika kolegy je nucen nahodile skákat všemi možnými formami multiversa, kde autor odkrývá nejen naprosto netušené fantaskní světy, ale i vnitřní motivace postav a jejich pohnutá nitra. Na to, o jak místy hlubokou knihu jde, je to překvapivě akční a dynamické. Psychologické drama se odehrává dost často na pozadí a v popředí vidíte opravdu divokou jízdu napříč světy a žánry. Autoři se rochní ve skutečnosti, že si můžou dovolit defakto cokoli a taky si to dovolují, takže vedle čistého sci-fi zabrousí klidně i do fantasy a nepřijdete ani o superhrdiny, nebo třeba dobrodružku. Přitom kniha dává i přes neskutečnou nálož nápadů a fakt, že se tu potkávají postavy z různých realit, stále docela smysl. A místy nese i hluboká poselství typu, jak těžké je prolomit své vlastní vzorce, i když si je racionálně uvědomujete a život vám je servíruje v cyklech přímo před očima. Je příznačné, možná až symptomatické, že kniha vychází právě pod hlavičkou Mighty Boys. V přímém srovnání s ostatními Remenderovými pracemi je tohle extra klasa. Agent strachu byl možná kultovní a Sedm na věčnost víc vypulírované. Ale tohle perfektně funguje po všech stránkách. Je vidět, že autor od začátku věděl co chce říct, ale zároveň se v klidu nechal unášet a sem tam vyšvihl opravdu pěkné improvizační odbočky. Celé dílo mu drží krásně pohromadě a dodává zároveň akční dynamiku i hloubku s hromadou myšlenek, které budete s dalšími čteními odkrývat stejně tak, jako hrdinové multiversum - jako slupky cibule. A je jen na čtenáři, jeho intelektu a ochotě do knihy investovat, jak hluboko k jádru se dostane. Skvělý ale je, že na nějaké úrovni si jí můžu užít všichni.
Ak dáme bokom (za mňa veľmi fajn, hoc uznávam, že to oproti komiksom fakt dosť orezali a osekali, aby to mohlo byť prístupné mládeži) film s Reevesom a nejaké tie Johnove cameá v iných komiksoch (pecka Batman: Zatracení), tak jediným komiksom, ktorý som čítal, v ktorom vystupoval ako hlavná postava, bol Hellblazer: Vzlety a pády. Ten bol super. Viem, že Syn člověka v češtine v minulosti vyšiel samostatne a Jak jsem se naučil mít rád bombu bol pre zmenu publikovaný v časopise Crew, ale tie som nečítal. Od „kapesního“ Hellblazera som mal veľké očakávania, ale pravdupovediac ak aj iné hellblazerovky sú na tejto úrovni, musím si premyslieť, či mi kompletizácia série za to vôbec stojí. Po dočítaní komiksu sa totiž nachádzam v stave, že som rád, že som to s Constantineom skúsil, lež tu a teraz mi to stačí. Jasné. Ak uvážime roky vydania, tak dole klobúk za toľkú drsnosť, špinavosť, odvahu a kontroverziu. Na svoju dobu to vážne musel byť zjav. Lenže s odstupom desaťročí to na mňa fungovalo oveľa menej, než som čakal a ani kresba ma bohvieako nestrhla. Za mňa priemer s pár šialenými nápadmi (tehotný muž). Niektorý typ humoru mi nesedel (búranie tretej steny za účelom komunikácie s čitateľskou obcou, toto fakt niekomu pripadá vtipné?), inokedy áno (divný sused v slipoch). Páčil sa mi samotný John, ktorý sa tváril (a nejeden raz i správal) ako kolosálny ko*ot, ale mali ste skoro stále pocit, že to len hrá, aby ho furt každý neotravoval a nezneužíval. Daktoré veci som nepochopil, asi mi niečo ušlo...? Nikomu nepripadalo divné, že gangsterov malý syn vyzerá stále ako 5-ročný chlapec? Miestami mi do očí vrážala absencia konzistencie (Chase sa na začiatku k Johnovi správa ako šikanátor a hneď nato sa ukáže, že je to lacný polozločinecký blbeček využívaný, zneužívaný podsvetím na trápne fušky, ktoré profesionáli nechcú robiť). Na prvé čítanie je to pomerne prekvapivo relatívne náročné čítanie. Chvíľu trvá, kým sa človek chytí a ak ste doteraz žiadneho Hellblazera nečítali, tak fakt neviem, či je najlepšie začínať práve s týmto zväzkom. Možno áno, možno nie. To som vám ale poradil, čo? Pri druhom čítaní ale viac vynikne prepracovanosť scenárov. Napr. prvý príbeh, Syn člověka, má fakt dobrú zápletku. Predstavte si, že vás unesie brutálny mafián, aby ste mu oživili syna. Vy ale viete, že to nie je možné ani s vašimi mystickými schopnosťami. On vás ale zabije. To nechcete. A tak na tento svet namiesto syna privediete niečo zlé a temné, čo sa na synátora len podobá. Samozrejme to nikomu nepoviete. A potom, ako to už chodí, musia všetky strany čeliť drsným dôsledkom. Okrem toho sa mi páči taká tá nejednoznačnosť, že si za to John tak trochu môže sám, na druhej strane zatlačili ho do kúta a ak nechcel vydýchnuť naposledy, nič iné, než úskok, mu ani neostávalo. Napriek tomu, že sa nekoná nadšenie, aké som čakal, musím dať 4*, lebo je to fakt dobré, je to pre dospelého (sex, krv, nadávky a iné priľahlé chuťovky), má to skvelú obálku a parádne nápady (o „Gestapovi“ sa hovorí tak dlho, až čakáte monštrum a nakoniec, keď ho prvý raz naživo uvidíte...). Ak by sa všetky príbehy niesli v duchu prvého, gangsterského príbehu, asi by som prižmúril oko a dal 4*. Ale neniesli a zas ani po výtvarnej stránke ma to nijak enormne neodrovnalo. Ešte sa mi páčil posledný príbeh, v ktorom John vystupoval len vo vedľajšej úlohe pozorovateľa, na čom sa mi veľmi páčil Constantineov ležérny prístup, všetko je v zadnici, no tak ale čo už, stáva sa aj horšie.
Ten komiks mi svým vibem vyloženě padl do noty. Narazil jsem na něj krátce poté, co jsem zrovna zkoukl pár stalkerských telefonních thrillerů a pořád ještě neměl dost, takže přišel jako na zavolanou, hehe. Kresba je vskutku postsaudkovsko-komeťácká a kvalitativně proměnlivá (viz. hned první přeplácaná strana) a jasně dominuje nad slabým scénářem s nepříliš zajímavými postavami, dějem i dialogy. Autorovi zjevně nejde o realistické drama (byť se v detailech inspiroval zmíněným rozhovorem Můj nepřítel stalker), ani nervydrásající thriller (hrdinku sice stalker sere, ale asi jako otravný hmyz, nebojí se o svůj život) - jeho přístup je čistě fetišistický. Prostě ho baví sledovat svou introvertní sexy hrdinku, jak se polonahá válí v poloze plodu doma v posteli s rozpuštěnými vlasy nebo lezoucí po kolenou, a sekat co nejefektnější úhly pohledu. A mě to bavilo taky, ale přece jen mě mrzelo, že scénář nebyl aspoň v detailech víc juicy. Např. že autor víc netlačil to, že je hrdinka hororová fanynka - že by měla v kvartýru pověšené plakáty hororů, šla na horor do kina nebo si šla půjčit nějaké horory do videopůjčovny, když už se to, soudě podle samých pevných linek, odehrává v době předmobilové. Nebo že tam nevrazil nějaké to sexuální napětí mezi hrdinkou a její odvázanější kolegyní z práce, o to si to vyloženě říkalo. Taky bych osobně zredukoval stalkera z respekt nebudícího slizského zoufalce na mýticky přízračnou figuru, jen zlověstnou siluetu v budce a výhrůžný hlas v telefonu, znějící dost možná jen v hrdinčině hlavě. Ale ta cronenbergovská noční můra byla fajn a to rozuzlení k tomu celému sedělo. A obálka parádní.
Představte si, že postavíte do rohu obyčejného obýváku fotoaparát a necháte nepřetržitě - avšak náhodně - fotografovat jediné místo. Žádný pohyb kamery, žádné sledování postav. Jen čas, který se tiše přelévá přes stejný kus podlahy. A protože ten fotoaparát umí nahlédnout stejně dobře do pravěku jako do vzdálené budoucnosti, vznikne vám sbírka obrazů, které spolu zdánlivě nijak nesouvisí. Pak je vysypete na zem, zamícháte a začnete z nich skládat komiks... Právě tak působí Tady od Richarda McGuirea.
Je to přesně ten typ artového komiksu, který rozdělí čtenáře na dva nesmiřitelné tábory. Jedni v něm uvidí revoluci v možnostech komiksového média, druzí jen dokonale ilustrovanou nudu. A vlastně chápu obě skupiny, přitom to není rozhodně kniha z ranku umění pro umění.
Nápad, se kterým McGuire přišel, je odzbrojující svou jednoduchostí - jako tichý pozorovatel máte možnost sledovat jediné místo napříč stovkami milionů let, kde se na jedné stránce současně potkává minulost, přítomnost i budoucnost. McGuire tenhle koncept navíc nepovažoval za jednorázový experiment. Vracel se k němu téměř čtvrt století, postupně ho rozvíjel a výsledkem je kniha, která právem sbírá ocenění i obdiv kritiků. Nedávno vznikl dokonce i samostatný film - ten je ale přímočařejší, kratší a Zemeckis s Hanksem v něm servírují divákovi mnohem stravitelnější verzi. Komiks je naproti tomu daleko propracovanější, poetičtější a nechává čtenáři dost prostoru pro přemýšlení i uchopení tíhy času.
Ovšem, stejně jako GWB či Faster mám trochu problém naskočit na tu vlnu absolutní a bezbřehé adorace a mluvit o naprosté revoluci v komiksu. Nerad bych se otíral o dílo, které vznikalo tak dlouho a stejně chápu, jak obtížný bič si na sebe McGuire ušil, a proč za to sklidil takový potlesk. Jenže dokonalý intelektuální koncept ještě automaticky neznamená, že vás to chytne i za srdce. A možná právě proto jsem od Tady čekal ještě o něco víc.
McGuire skládá jednotlivé okamžiky jako obrovskou mozaiku. Na několika stech stranách vedle sebe existuje pravěký les, indiánská vesnice, stavba domu, rodinné oslavy, obyčejné hádky, smrt, narození i vzdálená budoucnost. Čas tady není přímka. Je to prostor. Lidské životy jsou jen krátkými záblesky na místě, které přetrvá všechno. Je to nádherná myšlenka. Jenže znovu... čím déle jsem četl, tím víc jsem měl pocit, že jednotlivé fragmenty spojuje především jejich geografická poloha bez jakéhokoli dalšího elementu. Čekal jsem ještě jednu vrstvu navíc. Více opakujících se motivů. Lépe podané zvraty. Symboly. Silnější propojení lidských osudů. Něco, co by z těch stovek drobných scén vytvořilo víc než jen fascinující koláž.
A ano, řekl bych, že možná právě tohle byl McGuireův záměr – ukázat, že čas je vůči člověku naprosto lhostejný. Někdo se narodí, jiný zemře, někdo rozlije kávu a o tisíce let později na stejném místě znovu vyroste prales. Banality i přelomové okamžiky jsou v neustále pádícím čase vlastně stejné a neviditelnému pánu času jsou naprosto putna.
Čas je ovšem příliš neuchopitelný hrdina, a právě kvůli absenci skutečného protagonisty jsem si jen málokdy vytvořil hlubší vztah k lidem, kteří stránkami procházejí. Obdivoval jsem přesnost celé konstrukce, ale málokdy jsem ji opravdu prožíval. Místy jsem měl pocit, že místo grafického románu studuji brilantně navrženou excelovou tabulku času. To ale vůbec neznamená, že bych chtěl knihu shazovat. Naopak.
Vizuálně je Tady mimořádná kniha. McGuire pracuje s barvou stejně promyšleně jako s časem. Každá epocha má vlastní náladu, světlo i rytmus a díky tomu se čtenář v jinak roztříštěném vyprávění překvapivě dobře orientuje. Každá stránka působí jako pečlivě navržená architektura panelů, kde nic není ponecháno náhodě.
Stejně zajímavá je autorova fascinace obyčejností. Nevypráví o válkách ani o velkých dějinách. Vypráví o hledání klíčů, rodinných večeřích, rozbitých vázách nebo štěkotu psa. Připomíná, že lidské dějiny netvoří jen okamžiky z učebnic, ale především miliony drobných vteřin, kterým běžně nevěnujeme pozornost.
Tady bezpochyby patří mezi významné komiksové experimenty posledních desetiletí. Je to odvážné, originální a ukazuje možnosti média způsobem, který dodnes hledá konkurenci.
Richard McGuire mě přesvědčil, že komiks dokáže vyprávět čas způsobem, jaký neumí žádné jiné médium. Jen mě nepřesvědčil, že samotný čas dokáže nahradit lidský příběh. A právě v tom podle mě leží rozdíl mezi geniálním konceptem a skutečně mistrovským dílem. Za srdíčko mě to nakonec nechytlo tak, jak jsem čekal... ale vlastně se těším až si k tomu někdy v budoucnu zase sednu, až si sednu do stejné židle, do stejného obýváku a otevřu si tuhle mozaiku.
Plusy
- originální nápad a koncept práce s časem, prostorem, který naplno vytěžuje možnosti komiksového média
- výborná vizuální kompozice - práce s barvou a architekturou panelů napříč různými epochami
- originální oslava obyčejných lidských okamžiků a banalit, které běžně přehlížíme
- kvalitní české vydání, které podtrhuje výjimečnost celé knihy
Mínusy
- jednotlivé fragmenty spojuje především místo; silnější tematickou či emocionální spojnici, která by osudy propojila v jeden celek dílo jen naznačuje
- forma je natolik dominantní, že místy přehluší samotný lidský příběh a brání vytvoření hlubšího vztahu k dění na stránkách
- začátek je kvůli extrémní fragmentaci poměrně náročný a vyžaduje od čtenáře trpělivost
