O světě zjistíme to potřebné, o hlavním hrdinovi máme nějakou záhadu. Pro mě nová myšlenka zkurvení světa včetně mutací. Hezky plynoucí děj, akce, hezká a přehledná kresba. Dobrý začátek.
Nooo... Tenhle book si řekl, že je třeba hned z ostra rozjet několik dějových linek ať víme, co nás dalších 10 booků čeká. Jako není to tak zlé. Nové, zajímavé a pro mě neznámé vedlejší postavy. U některých jsem si říkal, sakra co to je a proč tohle Marvel vůbec vymýšlí. Ale na konci posledního sešitu tu představí nového Avengera, na kterého se sakra těším.
Každopádně strašně mě tu baví kresba. Baví mě to hraní si s modrou a zelenou v podmořském světě. Baví mě ta kresla/malba v příběhu u prvního Ghost Ridera. Všechno tu souvisí se vším a Doufám, že to má Aaron pořádně promyšlené. Zatím to drží solidní 3*
Koupil jsem to jen kvůli té obálce, která mě vrací do nádher a krás EC Comics. Musím uznat, že na to, jak je to na roky vzdálené svému předobrazu, se předlohy docela drží a já to tam cítím měrou vrchovatou. Příběhy jsem jinak proletěl a ok, jenže nejsou pro mě - ať to hodnotí povolanější. Ale za tu obálku, 5 jak vyšitejch. Tohle šlo do rámu a na zeď.
Občanská válka krásně ukazuje, že superhrdinové můžou dělat chyby a jejich arogance jim může pořádně zatemnit úsudek. Komiks se dobře čte a kresba vypadá krásně. Vše dává smysl hned od začátku a každý tuší, kde všechno spěje.
No popravdě jsem neměl žádná velká očekávání. Tohle mne zrovna lákalo nejmíň ze všech ohlášených titulů této nové série . Ale nakonec jsme dostali zábavnou jednodušší oddychovou jednohubku. A přišlo mi že na autora je to dost umírněné. No inspirace Dunou se nedá zapřít plus Hunger games. Ale funguje to dokáže to zabavit. Autor sice místy tápe a přidaná vyšetřovací linka je taková narychlo splácaná. Ale vzhledem k tomu že je to vše v jedné knize a pár sešitech tak je to na pohodu. Být to delší ztratí své drobné kouzlo. A je to spíše ne tři a půl hvězdy ale dám raději vyšší. U tohohle komiksu či série bych osobně zvolil jiný papír a celkově bych hledal cestu jak snížit cenu. Není to komiks který přečtete a uschováte je to vysloveně oddychové spotřební zboží které je dobré na cestu či do vany. A bylo by jednodušší a lepší jít cestou nižší ceny.
S těžkým srdcem přiznávám, že se v evropském komiksovém rybníčku tolik nevyznám. A o to více si užívá, když si mohu něco nového přečíst, protože mi to rozšiřuje obzory a ukazuje mi to všestrannost komiksového média. O scénář komiksu Saria se postaral Jean Dufaux a rozhodně stvořil působivé a zajímavé dílo. Samotná zápletka komiksu si mě hned získala a já si ho musel přečíst. A tady nastává menší problém. Dufaux totiž vypraví komiks jinak, než jsem čekal.
Po každé, když čtu něco nového, kde jsou vytvořené „nové světy“, tak čekám na moment, kdy nějaká postava vysvětlí jak to v tom světě funguje a chodí. Jaké jsou pravidla a hranice. A tady na tohle Dufaux rezignuje, nebo mu je to naprosto jedno, protože v jeho mysli příběh dává naprostý smysl. Vytvořil svět, který kombinuje fantasy, sci-fi, náboženství a má základy v renesanci. Je to hodně zajímavý a působivý mix, který čtenáře umí silně zaháčkovat. Jen v něm nesmí hledat logiku, protože pak by se mu celý rozpadl.
Dufaux má úžasnou představivost a jeho scénář je po vizuální stránce nádherný. Tolik nápadů se jen tak nevidí. A o to více zamrzí, že se Dufaux nedokáže krotit a na každý nový nápad přidá další dva nápady. Díky tomu Saria není komiks pro začátečníky, ale pro čtenáře, kteří už něco mají načteno a dokáží ocenit netradiční vyprávění.
O kresbu a barvy se postarali dva umělci – Paolo Eleuteri Serpieri a Riccardo Federici. Oba pánové odvedli luxusní práci a dali komiksu velmi specifickou stylizaci a vizuální estetiku. Navíc, každý ke kresbě přistoupil jinak, takže komiks má dva velmi výrazné styly, co se od sebe hodně liší, ale zároveň se výborně doplňuji a přináší čtenáři fantastický zážitek ze čtení.
Serpieri se postaral o první část a jeho kresba mi připomínala starší obrazy. Je to nádherná kresba, která se k příběhu moc hodí. Zvláště v kontextu té náboženské a historické rovině. Krásně mi prodala atmosféru komiksu.
Zbylé dvě části příběhu si vzal na starost Federici a dal příběhu trochu jinou dynamiku. Federici má digitální a uhlazenější kresbu, která mi zpočátku tolik nesedla, ale postupně mi připadala čím dál lepší a lepší, až jsem jí na konci hodně propadl. U Federiciho kresby skvělou vyniknou ty steampunkové prvky.
Saria je velmi specifický komiks, který není pro každého. Nabízí zajímavý příběh, působivou a hodně zajímavou vizuální stránku, a velkou dávku originality. Bohužel to není jednoduché čtení a od čtenáře se očekává, že příběhu půjde dost na proti a bude si to užívat, a nebude klást zbytečné a logické otázky. Jak říkal Christopher Nolan u svého filmu Tenet – Nesnažte se to pochopit, vnímejte to! A těmi to slovy bych zakončil recenzi.
Na tento komiks jsem se hodně moc těšil, protože kombinace Deadpoola a Wolverinea mi vždy udělá velkou radost. A bohužel jsem zde narazil. Z velké části za to může mé očekávaní. Nicméně pravdou je, že scénář od Joea Kellyho je překombinovaný a místy dost ujetý. Kelly není žádný začátečník. Napsal stovky komiksů a rozhodně umí psát. Bohužel z mého pohledu si zde vybral slabší chvilku.
Kelly má zajímavé nápady, samotný koncept příběhu je velmi lákavý, a rozhodně mohu říci, že Kelly ví, co chce příběhem říci a jaká je jeho pointa. Problém je, že mě nebavila cesta k té pointě. Přišlo mi to překombinované, chaotické a svým způsobem nijaké. Oceňuji, že Kelly zkouší nové věci, psychicky a fyzicky mučí naše hrdiny, a ta psychologická hra má zajímavé základy, které odkazují na minulost našich hrdinů. Ale to je tak asi vše. Akce mi přišla nevýrazná, dialogy nemají takovou hloubku, jakou by mohli a ta bro romance Deadpoola s Wolverinem je využitá o dost depresivnějším způsobem, než jste připravený.
O kresbu se postaral Adam Kubert a barvy si vzal na starost Frank Martin. Komiks po vizuální stránce vypadá dobře. Je to klasicky udělaný mainstremový komiks, který v žádném případě nezklame, ale nemohu říci, že by se dostavil pocit, že koukám na mistrovské dílo. Kubert si hezky vyhrál s jednotlivými detaily. Krásně je vidět, jak se hrdinové po čase mění a jak se na nich rozpadají kostýmy, rostou jim vousy či scény s regeneračními schopnostmi. Martin dal příběhu velmi jasné barvy, kde dominují červená, žlutá, modrá ve všech odstínech a fialová.
Nemůžu říci, že jde o špatný komiks. Jen mi prostě nesedl, protože jsem od něho čekal něco jiného, než jsem ve výsledku dostal. Takže, pokud se správně naladíte na ten tón příběhu, tak je velká příležitost, že si komiks užijete mnohem více, než já. Tak mu zkuste dát šanci.
„… člověk musí trpět, aby byl člověkem. Nejprve na povrchu, poté niterně. Když bolest zasáhne i tu nejhlubší složku jeho bytí, tedy mysl, pak pochopí rozdíl mezi dobrem a zlem.“ Třetí kniha Serpieriho erotické sci-fi ságy obsahuje kromě dalších dvou navazujících dobrodružství Druuny z let 2000 (Zapomenutá planeta) a 2003 (Klon) ještě jakýsi prequel, nulté číslo s názvem Anima. A protože Anima neobsahuje žádný text je to čistá vizuální fantazie s řadou symbolů a náznaků. Vnadná nahé krásky (která když už je oblečená, tak jen ve skrovných tangách a podprsence) si i tak člověk užije dosytosti, byť vášnivých erotických scén valem ubylo a výjimečně je důraz kladen na otázky lidské existence, smyslu a účelu života jako takového. Typické propriety nicméně nikam nezmizely, takže i když opouštíme prostředí vesmírných lodí, zmar a zkáza vyspělých technologických habitatů, jakož i řada příšerných zmutovaných monster, je nám i nadále k dispozici v plné šíři. Novým prvkem je snad jen nevtíravá nadsázka a lehké satirické zabarvení některých dialogů. Druuna 3 prostě baví stejně jako její předchůdci…
„… ve světech smrti, které jsme obývali, jsi vždycky byla radost, štěstí, láska a život.“ Paolo Eleuteri Serpieri pokračuje ve své erotické výpravě až na samou hranici existence vesmíru a času. Průvodkyní, kterou nám určil je Druuna, která se i touto druhou trojicí sešitů propracuje ponejvíce nahá (když moc tak skrovně oblečená v sexy spodním prádle, které samozřejmě neskryje nic z jejich vnadných půvabů). Druhá kniha jejích dobrodružství je zřejmě ještě odvážnější než kniha první a sexuálních radovánek je oproti předchůdci dost možná dvojnásobné množství. Spojení „obdařené“ krásky, nejroztodivnějších zrůd a zdevastovaných kosmických technologií funguje i tentokrát. Vizuální stránka je ohromující a ve spojení s lechtivými a násilnickými scénami vytváří zcela svébytný druh umění, který je na hony vzdálen puritánským představám o životě ve vesmíru a na kosmických lodích. Snad ani nemusím připomínat, že Druuna si vyžaduje specifický typ čtenáře a určitě není pro každého (přes veškerou erotiku je Druuna nicméně stále a především komiksová sci-fi sága s klony, emzáky a časoprostorovými paradoxy).
„… na počátku byl chaos. Potom Bůh stvořil vyšší bytost, prvotního tvora: sebe samého…“ A italský umělec Paolo Eleuteri Serpieri pro něj stvořil svůdnou, ztepilou a vnadami obdařenou hrdinku Druunu, jejíchž nahatých promenád a sexuálních eskapád si čtenář ve třech úvodních dílech tohoto kultovního erotického komiksu užije opravdu dosytosti. Druuna je po fyzické stránce zhmotněným erotickým snem většiny mužů, což bezpochyby přispělo k její masové popularitě a milionovým nákladům komiksových sešitů, v nichž se objevila. Perfektní Serpieriho realistická kresba tento rys podtrhuje do té míry, že občas zapomenete i na vlastní příběh a necháte se unášet pouze vizuální stránkou. Tím spíše, že je zasazena do fantastických kulis zmaru a rozkladu fiktivního dystopického světa a opepřena řadou odvážných násilných scén, které nejsou jen pro parádu, ale útočí tvrdě na první signální. Děj díky časovým smyčkám není úplně přehledný a sex-appeal hlavní hrdinky často vyvažují opravdu ošklivá a nechutná monstra, ale má to švih, obrovskou energii a překvapivě i nějakou tu myšlenku.
Podle recenzí jsem se toho opravdu bál a první sešit nebo 2 mě to moc nebralo. Ale s každým dalším jsem chtěl pokračovat dál. Ano, není to nejlepší komiks a ani se netváří jako by být chtěl. Každopádně je to příjemný začátek nové série s moc hezkou kresbou... Ghost Rider v týmu mě na tohle čtení dost nalákal a ano docela mě bavil. I tak doufám, že se kvalita aspoň trochu zvedne v dalších sešitech. Slušný 3* na rozjezd.
Šestou knihou v Blue Locku začíná druhá selekce, a zatímco byla předchozí kniha předvídatelná, tady se objeví minimálně dva překvapivé tahy, které budou mít v budoucnu určitě velký dopad na pozdější fázi hry. V mezičase, při čekání na další knihu, sahám po pokračování spin-off série.
Cool! Myšlenka spojit Čtyřlístek a Mad Maxe neskutečně blaží. Myšpulín v roli opraváře postapo aut totálně zabíjí :-))) Už tradiční černostepping před trafikami v počátku června se vyplatil. Další perla do sbírky svérázného pojetí počerněnného čtyřlístku.
Vydařené číslo. Ztraceni v podzemí je fajn díl o ztracení se v tajemném komplexu jeskyň, z nějž se nakonec vyklube turistická atrakce. Taková beta verze Ďáblovy stěny. I další příběhy mě bavily, zejména kresba, samí klasici: Plicková, Born a Foltýn. Jedinou vadou na kráse je tak klasicky Rendlík a Hopík. Amatérskou kresbu doplňuje tradičně i plnotučný scénář: Rendlík díky neviditelné pomoci svého kámoše podvodem vyhraje tři disciplíny na dětském klání někde v přírodě, ale neocení míru pomoci, tak se na něj Hopík vykašle a poštve netopýry. Rendlík druhý den dostane při fotbale deset gólů, všichni ho tedy pomluví, že je srababa a špatný fotbalista. Na posledním panelu Rendlík brečí, že je mu to líto a jeho super kámoš mu říká, ať si z toho nic nedělá, že už stejně jedou zítra domů... super příběh s poučením, že bys měl při podvodu vždy ocenit celý tým, aby tě pak nepráskli.
První book je pecka, rychle vás to vtáhne do děje a už nepustí... Super postavy, super prostředí, zajímavé nápady a spoustu dalšího. Kresba pro mě není nějak moc atraktivní, ale k tomuhle to strašně sedí, jen je tu problém v tom, že občas čtenář neví, na jakou postavu zrovna kouká. Každopádně Aaron je bůh.
Vše už bylo napsáno níže. Snad se dočkáme pokračování.
Jen hořká pachuť na konci, v doslovu překladatelky, kdy dost nevybíravě vyzradila osud Asaemona. A je celkem jedno jestli to u nás dovydají, příp. i druhou zmiňovanou sérii, ale rozhodně tohle tam zaznít nemělo. Přinejmenším bez varování na spoilery.
Zaklínač: Corvo Bianco je nostalgickým návratem do Toussaintu, který osloví především fanoušky herní trilogie. Nabízí pár známých postav, lehce melancholický tón a příjemné navázání na „co bylo potom“. Přesto se příběh utápí v opakovaném schématu, nelogických tazích a výtvarném stylu, který často přechází v nechtěnou parodii. Atmosféra zaklínačského světa je stále přítomná, ale sílu původního příběhu se zde zachytit nepodařilo. Komiks je spíše doplňkem pro sběratele, nikoliv nutností pro čtenáře.
Tohle je nádhera z pera Marka Millara a tužky Steva McNivena. Parádní sedmisešitový komiks. Jasná motivace postav, při čtení každý pochopí kdo, co a proč dělá. Čte se rychle a hezky se na to kouká. Možná top Marvel komiks po roce 2000.
Tohle jsem našel úplně náhodou v krabici s prastarými Reflexy. Vůbec netuším, proč to vlastně vzniklo. Drtivá část jsou vystřižené (a černobílé) scény z Raola (nevím, jestli úplně vše) a zbytek jednotlivé obrázky Mareše ovšem také spojené s českými politiky či celebritami (ty už bývají i barevné). Jako komiks to vůbec nefunguje, protože je to vždy několik panelů zcela vytržených z kontextu delší story. A jako nějaký art book pak taky úplně ne, protože těch jednotlivých obrázků je strašně málo a také evokují scénky z Raola. Navíc ani výběr scének není nejšťastnější, víceméně samý fekální humor bez jakékoliv přidané hodnoty. Pak taky mnohokrát opakované vtipy o Havlovi, že je pod pantoflem a Dáša zlatokopka, Zeman tlusťoch a Špidla moc velkej levičák. Jediný co na tom oceňuju, že jsem si vlastně uvědomil, jak (neříkám že všechno) malicherný problémy jsme v politických otázkách tenkrát často měli a řešili.
Po dlouhé době jsem si přečetl nějaký komiks hned, jak jsem ho pořídil. Pro mě šlo o parádní start nové série, dá se zvládnout i na jeden zátah.
Stylem vyprávění bych Královny impéria přirovnal k Dlouhému pochodu od Stephena Kinga, kde se také postupně snižuje počet účastníků speciálního "závodu", často po brutálním konci. Tahle přímočarost mě baví a fakt bych byl maximálně spokojený, i kdyby se celý příběh završil prostě jen vyhlášením vítězky, která přežila všechny nástrahy a soupeřky.
Ale jak si stěžují i další komentátoři, je zde ještě jedna dějová linka, nijak objevná, která tu celkově velmi zábavnou akční jízdu zbytečně a hlavně totálně neoriginálně rozmělňuje. Asi to má být v posledním sešitě pocta jisté slavné sci-fi sáze (a ne, není to Star Wars:)) ), ale působilo to na mě spíš rušivě. Jako kdyby se tam najednou objevil Darth Vader, jen třeba v o trochu světlejším kostýmu.
Kresbě nemám co vytknout a hlavně sešit odehrávající se na moři se mi líbil moc. Co mě překvapilo - ačkoliv mají všechny hrdinky postavy jako bohyně a jsou neustále jen de facto ve spodním prádle nebo v plavkách, tak to na mě nepůsobilo nijak eroticky. Přijde mi, že kdyby na sobě měly nějaké bojové uniformy, vizuální dojem by byl hodně podobný. Což samozřejmě může být pro leckoho mínus:)) Ale jen to tak zmiňuji, ať víte, že tento komiks případně není nutné schovávat před partnerkami:))
Suma sumárum - škoda, že tvůrce nezůstal jen u krvavé vybíjené, po níž by se ultimátní šampionka stala královnou. Zároveň ale ta nic moc dějová linka navíc není zas tak hrozná a byla by škoda kvůli ní téhle knize nedat šanci.
Ajaj. Každá ohláška MDEK je pro mě malou událostí, tady navíc Serpieri. Těšba byla nemalá. Je pravdou, že jsem knihu nečetl v úplně optimálním osobním nastavení po únavném a dlouhém dnu a až do pohledu na zdejší hodnocení se tak trochu bál, jestli jsem to tím trochu nezabil. A koukám, že nikoliv. Notně vylouhovaný Jodo s Hellraiserem a Druunou (ovšem víceméně bez erotiky, ale Paolo tam přeci jen ve své části aspoň jeden striptýz dostane), což může znít zábavně, ale to by musel mít příběh nějakou emoci, propracované postavy či svět, nějakou větší soudržnost a detaily. Graficky je to úchvatné, ale nekupoval jsem si artbook, ale komiks a ten má dvě základní složky a ta scénáristický strašně moc kulhá, zvláště pak v kontextu dané edice, kde je to v zásadě jedna perla vedle druhé.
Modrou crew si kupuji tak nějak z principu, což se mj. týkalo Zabijáka, který mě ale již od pohledu nijak moc nezaujal. Vzal jsem si pak jednou všechny tři sešity do vlaku a nestačil se divit. Napřed tomu, kde už jsem tohle sakra viděl, abych zjistil, že se jedná o (docela volnou) předlohu nového Fincherova filmu. Který mě ale nijak nenadchl, k tomu na první dobrou ne zcela vzhledná kresba a kolik různých nájemných zabijáků už čtenář / divák mého věku a zkušeností „potkal“. Ale přesto se z toho všeho velmi rychle vylouplo poměrně působivé a zábavné čtení, které mohu vřele doporučit včetně vizuální stránky, na níž jsem si záhy zvykl a ocenil nakonec i její osobitost.
Takovej průměr. Čekal jsem víc jak od kresby tak od příběhu. Asi bych to zařadil mezi povinnou četbu k Frankovi Cho, asi neuškodí si to jednou za život přečíst, ale je to jako bageta z automatu, žaludek to vyplní, hrozný to neni, člověk je v ten moment spokojenej, ale úplně se k tomu vracet nepotřebuju. Odstartovat se to dalo asi kvalitnějc, třeba Chrononauty.
Myšlenka, provedení je fajn. Anotace opět trochu přehání v úžasnosti a dokonalosti díla. Ono je to vlastně tak moc hluboké, že nedohlédnu k jádru věci. Můžete to číst 30 minut stejně jako několik hodin (když se budete vracet k ročníkům a porovnávat a skládat mozaiku). Ani nevím jak to ohodnotit slovně, asi že jde o fajn blbůstku?
Číst to ve dvaceti, s prknem v ruce a fixou po kapsách, byl bych z toho asi odvařený. Jinak je to vlastně jen příběh o klukovi, který si čichnul k životu v hoodu a posral se z toho.
"Dívka se rozhodla tančit s ďáblem – a on ji sebou vzal do pekla…"
Harleen je souborné vydání, v němž se Stjepan Šejić pokouší o moderní interpretaci zrodu jedné z nejikoničtějších ženských postav DC univerza – Harley Quinn. Pro jakéhokoliv čtenáře, který zná Batmana, nebude její origin ničím šokujícím: psycholožka Harleen Quinzelová přichází do Arkhamu s ideály a touhou pomáhat, ale místo toho se zaplétá do toxického vztahu se samotným Jokerem. Komiks sleduje její pomalý pád z pozice mladé, ambiciózní vědkyně do propasti šílenství a závislosti, přičemž Gotham slouží jako kulisa, kde se hranice mezi obětí a viníkem neustále stírají.
Šejić si vzal na paškál postavu, která v posledních letech zažívá obrovský boom a to i na filmovém plátně. Přiznám se, že Harley Quinn mě nikdy zvlášť neoslovila – v animácích působila spíš jako komická figurka, v moderních filmech už skoro jako karikatura sama sebe. Ale Šejićova Harleen mě nakonec překvapila. A vlastně i bavila víc, než bych čekal. Jde o jednoznačný autorský projekt, kde má Šejić pod palcem scénář i kresbu, a je to znát v každém panelu.
Pro mužské čtenářstvo to může být zkouška ohněm, ale kritika, že jde o "nudnou lovestory" nebo "telenovelu", je mimo. Lidé, kteří nezažili toxický vztah (navíc pohledem idealistické a altruistické ženy), to asi nebudou mít lehké. Harleen totiž není žádná další crazy jízda s kladivem a pestrobarevnou anarchií. Šejić jde na dřeň psychologie – sledujeme pomalý rozklad osobnosti hlavní hrdinky, její fascinaci Jokerem a postupné mazání hranic mezi dobrem a zlem. Tohle je tragédie, ne komedie.
Největší síla komiksu spočívá v tom, jak nás dokáže vtáhnout do Harleeniny hlavy – skrze její vnitřní monology, pochybnosti i touhy. Šejić si dává záležet na tempu, nebojí se zpomalit a nechat postavy dýchat, což je v superhrdinském mainstreamu pořád spíš výjimka. To, že je komiks „ukecaný“, mi u psycholožky nepřijde nijak zvláštní – naopak by bylo divné, kdyby se autor nesnažil právě přes introspektivní promluvy zachytit její duševní rozervanost.
Na druhou stranu je třeba říct, že některé pasáže působí až příliš doslovně. Někdy mi přišlo, že autor podceňuje čtenářův intelekt – zejména u postavy, která má být akademicky vzdělaná a schopná hlubší reflexe. Občas se tak vytrácí napětí, které se přitom jinak snaží velmi pečlivě budovat. Ale právě tahle přístupnost může oslovit širší (a nejen ženské) publikum. Akce je tu poskrovnu a je to dobře. Jak už napovídá naprosto úchvatná obálka, jde tu o vnitřní přeměnu postavy, která se po spirále stále rychleji propadá do míst, kde by se sama ještě před pár měsíci neuměla ani představit.
Harleen je komiks, který si zaslouží pozornost nejen fanoušků DC, ale i těch, kdo mají rádi psychologická dramata. Šejić dokazuje, že i ve světě superhrdinů – ve městě, kde vládne Mirek Dušín v netopýřím plášti a každou chvíli něco vybuchuje – se dá vyprávět silný, civilní příběh o pádu, závislosti a iluzích. Není to bez chyb: místy to drhne, místy to působí naivně, a já bych uvítal větší propracovanost vnitřního světa hlavní hrdinky. Ale jako celek to funguje překvapivě dobře. Pro mě osobně jedna z nejlepších Harleyiných inkarnací a origin story ... a taky další důkaz, že i v Gothamu se dá vyprávět příběh bez Netopýra, který zachrání každou duši.
Plusy
- Civilní psychologický příběh a poměrně zdařilí příběh o rozpadu osobnosti
- pomalé tempo, jež se k příběhu hodí
- Šejičova kresba se k Harleen opravdu hodí
- Gotham jako kulisa, jež podtrhuje temnotu města i temnotu obyvatel
- dobrý úvod pro nové čtenáře, jež se chtějí s Harleen seznámit
- Joker jako vypočítavý démon, ne karikatura či šílenec, kterému je vše jedno
Mínusy
- místy až příliš doslovné (a naivní) monology
- některé panely by snesly daleko větší Šejičovu péči
- ta ukecanost rozhodně nesedne mainstream publiku
- celkový příběh nemá vlastně čím překvapit
V jednom týdnu mi na nočním stolku přistály čtyři batmanovské komiksy a dočetl jsem z nich jen tenhle, protože je velmi solidní, scenáristicky i kresebně. Ústředním nápadem je buddy Batmana s Jokerem, kteří se spolu musí vydat po stopách záhadného záporáka, přičemž jejich mise je správně pátrací, akční, vtipná, nápaditá a chytrá a sázky jsou maximální, protože jde jak o osud Gothamu, tak o možné vyzrazení Batmanovy tajné identity a v neposlední řadě i o naporcování uneseného Gordona zaživa. Batman je stavěn před zajímavá morální dilemata, Joker kolem něj hláškuje a Harley Quinn naštěstí moc neotravuje. Do Millerových klasik tomu cosi chybí, ale moje nároky na kvalitního Batmana to rozhodně uspokojuje, což se neděje často.
Skoro celou knihu zabírá souboj mezi loukaři Čijo/Sakurou a Sasorim, což je vlastně první z mnoha fightů hlavních hrdinů s Akatsuki. Má to rychlé tempo, ale moje oblíbené kapitoly tohle nejsou.
Pochopil bych některé námitky vůči bezpointovosti zde obsažených příběhů, na druhou stranu já si knihu užíval už jen proto, že mám rád Mignolu, kde není Hellboy, mám rád mignolovský tajemný vibe a atmosféru, kterou je schopný od první stránky vybudovat. Je to občas takový téměř-Gaiman, ale má své vlastní neoddiskutovatelné kvality, a to včetně jedinečné kresby. Naopak Mignolu chválím, že pátrá ve své kariéře dál, že jeho imaginace nevysychá a že se přiznaně inspiruje jinde. Já jsem si tuhle krátkou cestu zatím užil.
Hlad a soumrak ma teda prekvapil riadne a to veľmi príjemne. Vydarená hrdinská fantasy, v ktorej majú hlavné postavy svoje chyby a predsudky. Je to v štýle najvydarenejších príbehov zo sveta Warcraftu a družina hrdinov je tu podobne sympatická ako v Pánovi prsteňov. Celkovo pútavý dej, pekná kresba a farby. Ja som si pochutnal naozaj výborne a fanúšikom fantasy určite odporúčam. Už teraz sa neviem dočkať druhej knihy, kde by sa mal príbeh uzavrieť. =►Celá recenzia◄=
"A v těch ruinách, v tom městě, jsem pochopil, že některé věci by měly zůstat navždy pohřbeny…"
Dvoudílná manga adaptace Lovecraftovy slavné novely sleduje vědeckou expedici na Antarktidu, která v honbě za poznáním narazí na prastaré ruiny a stopy po civilizaci, jež předcházela lidstvu. Pomalu se z rutinní výpravy stává boj o přežití a zachování zdravého rozumu, když se pod ledovým příkrovem začnou rýsovat hrůzy, které měly zůstat navždy pohřbeny. Nejsem fanoušek mangy a navíc tohle není první pokus o adaptaci Lovecraftova díla - z toho, co jsem četl, to dopadlo vždy velmi nedobře... ale tohle, tohle za to rozhodně stojí!
Troufám si tvrdit, že Gó Tanabe je v současnosti asi nejlepší „lovecraftovský“ adaptátor na poli mangy. a komiksu vůbec. Jeho rukopis je temný, detailní a naprosto oddaný atmosféře originálu. Lovecraft sám je pro hororový žánr takřka modla, ale jeho díla jsou notoricky těžká na adaptaci - hlavně kvůli tomu, že děs a šílenství v nich vyplývá spíš z atmosféry a z toho, co není řečeno, než z přímé akce. Osobně mám Lovecrafta rád i s kontextem, ve kterých letech tohle vše sepisoval, ale přiznávám, že jeho styl je často těžkopádný a rozvláčný, což je přesně ten typ předlohy, který v rukou šikovného kreslíře může buď zazářit, nebo ztroskotat na nudě. Tanabe dokazuje, že u svých adaptací, ví přesně, co dělá.
Tanabeho adaptace je především o atmosféře a tichu. Antarktida je tu opravdu bílá, prázdná, nekonečná a přitom znepokojivě těsná, jakmile se expedice dostane do podzemních ruin. Manga je věrná předloze, což znamená, že tempo je pomalé, děj se rozvíjí postupně a většina hrůzy se odehrává „mezi řádky“. Tanabe skvěle pracuje s detailem – ať už jde o ledové pláně, nebo o šíleně komplikované architektonické prvky města starých. Hlavní postavy nejsou nijak zvlášť plastické (což je daň za věrnost Lovecraftovi), ale jejich propadání šílenství je uvěřitelné a dobře vystavěné.
Hodně tu funguje práce se stínem, tichem a prázdnotou. Když už přijde na monstrózní entity, Tanabe je vykresluje s úctou k původnímu popisu – jsou neuchopitelné, cizí, děsivé, ale nikdy úplně „viditelné“. To je přesně ten typ hororu, který Lovecraft zamýšlel: děs plyne z neznáma, ne z příšer samotných. I proto člověk tráví docela dost času jen zkoumáním kresby samotné.
Tanabe si opravdu dává záležet, aby nikdy neukázal příliš mnoho. Jeho práce s panely je opravdu pozvolná, zneklidňující a právě díky tomu je výsledná hrůza tak účinná. Manga není pouhým pokusem o věrnou adaptaci, ale jde o jednoznačný záměr předat prožitek šílenství z neznámého, co přesahuje lidské chápání. Prázdnota, bílá plocha a ticho jsou tu stejně důležité jako monstra.
druhá kniha
Druhý díl je čisté šílenství a tady už se rozjíždí lovecraftovský horor naplno. Prastaré ruiny, kosmické hrůzy, gradace paranoie a rozkladu lidského rozumu. Co je skutečnost? Co jsou představy? Je to všechno opravdové? Tanabe zde předvádí parádní vizuální orgie, zejména v zobrazování „města starých“ a jeho obyvatel. Tempo se mírně zrychluje, napětí houstne a finále je nakonec vlastně taky poměrně mrazivé (ostatně jsme na pólu).
Pokud bych měl knize a kresbě něco vytknout, tak je to prostě "manga zírání". Chvílemi mi přišlo, že tam "zíraj" úplně všichni (a časem to člověka může iritovat) a pro netrénované oko není jednoduché se vždy v postavách zorientovat. Zároveň jak už jsem popsal, ty postavy jsou opravdu ploché a jakoby tam byli jen jako kulisa hor a velké historie, ale to byla bolest už samotné předlohy.
Tanabeho dvoudílná manga V horách šílenství je přesně tím, co si fanoušek Lovecrafta přeje: adaptace, která se nebojí být pomalá, tísnivá a věrná. Pro milovníky hororu a Lovecraftova světa je to povinnost, pro ostatní doporučuji alespoň zkusit, už kvůli té atmosféře a kresbě.
Plusy
- maniakální, detailní a atmosférická kresba (mráz, ticho, ruiny, monstra)
- Skvělá práce s tichem, tempem a „nepojmenovatelným děsem“
- Věrnost předloze bez zbytečných zkratek
- Dvoudílná struktura umožňuje rozvinout příběh do hloubky
- Skvěle vystižené prostředí i „kosmický děs“
- Panelování a práce se světlem/stínem a já si konečně "představil" ty monstra
Mínusy
- Tempo je opravdu pomalé, někdy až rozvláčné
- Postavy nejsou příliš plastické (ale to je problém i předlohy)
- Místy těžkopádné dialogy převzaté z originálu
- Pro úplné nováčky to může být až příliš abstraktní
- Není to rozhodně klasický horor pro každého, spíš taková „meditace o šílenství“
Celkové hodnocení druhé knihy: 90%
Celkové hodnocení (obou dílů dohromady): 90%
"A v těch ruinách, v tom městě, jsem pochopil, že některé věci by měly zůstat navždy pohřbeny…"
Dvoudílná manga adaptace Lovecraftovy slavné novely sleduje vědeckou expedici na Antarktidu, která v honbě za poznáním narazí na prastaré ruiny a stopy po civilizaci, jež předcházela lidstvu. Pomalu se z rutinní výpravy stává boj o přežití a zachování zdravého rozumu, když se pod ledovým příkrovem začnou rýsovat hrůzy, které měly zůstat navždy pohřbeny. Nejsem fanoušek mangy a navíc tohle není první pokus o adaptaci Lovecraftova díla - z toho, co jsem četl, to dopadlo vždy velmi nedobře... ale tohle, tohle za to rozhodně stojí!
Troufám si tvrdit, že Gó Tanabe je v současnosti asi nejlepší „lovecraftovský“ adaptátor na poli mangy. a komiksu vůbec. Jeho rukopis je temný, detailní a naprosto oddaný atmosféře originálu. Lovecraft sám je pro hororový žánr takřka modla, ale jeho díla jsou notoricky těžká na adaptaci - hlavně kvůli tomu, že děs a šílenství v nich vyplývá spíš z atmosféry a z toho, co není řečeno, než z přímé akce. Osobně mám Lovecrafta rád i s kontextem, ve kterých letech tohle vše sepisoval, ale přiznávám, že jeho styl je často těžkopádný a rozvláčný, což je přesně ten typ předlohy, který v rukou šikovného kreslíře může buď zazářit, nebo ztroskotat na nudě. Tanabe dokazuje, že u svých adaptací, ví přesně, co dělá.
Tanabeho adaptace je především o atmosféře a tichu. Antarktida je tu opravdu bílá, prázdná, nekonečná a přitom znepokojivě těsná, jakmile se expedice dostane do podzemních ruin. Manga je věrná předloze, což znamená, že tempo je pomalé, děj se rozvíjí postupně a většina hrůzy se odehrává „mezi řádky“. Tanabe skvěle pracuje s detailem – ať už jde o ledové pláně, nebo o šíleně komplikované architektonické prvky města starých. Hlavní postavy nejsou nijak zvlášť plastické (což je daň za věrnost Lovecraftovi), ale jejich propadání šílenství je uvěřitelné a dobře vystavěné.
Hodně tu funguje práce se stínem, tichem a prázdnotou. Když už přijde na monstrózní entity, Tanabe je vykresluje s úctou k původnímu popisu – jsou neuchopitelné, cizí, děsivé, ale nikdy úplně „viditelné“. To je přesně ten typ hororu, který Lovecraft zamýšlel: děs plyne z neznáma, ne z příšer samotných. I proto člověk tráví docela dost času jen zkoumáním kresby samotné.
Tanabe si opravdu dává záležet, aby nikdy neukázal příliš mnoho. Jeho práce s panely je opravdu pozvolná, zneklidňující a právě díky tomu je výsledná hrůza tak účinná. Manga není pouhým pokusem o věrnou adaptaci, ale jde o jednoznačný záměr předat prožitek šílenství z neznámého, co přesahuje lidské chápání. Prázdnota, bílá plocha a ticho jsou tu stejně důležité jako monstra.
první kniha
První díl je učebnicový rozjezd: Tanabe tu sází na pomalé, pečlivé budování atmosféry a tísně, ale i kontextu a období, kdy tu na jendu stranu oslavuje lidskou touhu poznávat, pátrat s technologickým pokrokem dané doby. Sledujeme přípravy a začátek expedice, první objevy a nenápadné náznaky, že Antarktida skrývá víc, než by si kdo přál. Manga je v této fázi hlavně o atmosféře, ne o akci. Čtenář se neubrání pocitu, že v dalším panelu se stane něco velmi nehezkého. A ono se stane. A pak už chcete rovnou sáhnout po druhém dílu. Výborné intro. Pokud vás ta kniha chytne (jakože asi jo), chcete to prostě víc.
Pokud bych měl knize a kresbě něco vytknout, tak je to prostě "manga zírání". Chvílemi mi přišlo, že tam "zíraj" úplně všichni (a časem to člověka může iritovat) a pro netrénované oko není jednoduché se vždy v postavách zorientovat. Zároveň jak už jsem popsal, ty postavy jsou opravdu ploché a jakoby tam byli jen jako kulisa hor a velké historie, ale to byla bolest už samotné předlohy.
Tanabeho dvoudílná manga V horách šílenství je přesně tím, co si fanoušek Lovecrafta přeje: adaptace, která se nebojí být pomalá, tísnivá a věrná. Pro milovníky hororu a Lovecraftova světa je to povinnost, pro ostatní doporučuji alespoň zkusit, už kvůli té atmosféře a kresbě.
Plusy
- maniakální, detailní a atmosférická kresba (mráz, ticho, ruiny, monstra)
- Skvělá práce s tichem, tempem a „nepojmenovatelným děsem“
- Věrnost předloze bez zbytečných zkratek
- Dvoudílná struktura umožňuje rozvinout příběh do hloubky
- Skvěle vystižené prostředí i „kosmický děs“
- Panelování a práce se světlem/stínem a já si konečně "představil" ty monstra
Mínusy
- Tempo je opravdu pomalé, někdy až rozvláčné
- Postavy nejsou příliš plastické (ale to je problém i předlohy)
- Místy těžkopádné dialogy převzaté z originálu
- Pro úplné nováčky to může být až příliš abstraktní
- Není to rozhodně klasický horor pro každého, spíš taková „meditace o šílenství“
Celkové hodnocení druhé knihy: 85%
Celkové hodnocení (obou dílů dohromady): 90%
Takový průměrný rozjezd série. Není tu moc textu, takže se komiks příjemně a rychle čte. Kresba od Ryana Stegmana je docela koukatelná. Těším se na další díl a doufám, že tam nebude žádný drak.. meh.
Tak a máme tu posledný diel dobrodružno-historickej série Škorpion! Za 3 roky sa podarilo Vybíralovi vydať celý hlavný príbehový cyklus a diely na ktorých pracoval Marini ako spoluautor scenára a kreslič. Príbehové linky sa uzatvárajú, prekvapivo nastupujú ešte na finále úplne nové postavy a máme tu aj odchody a úmrtia známych postáv. Príbehový cyklus sa ukončil dôstojne, ale pre mňa viac otvorene a pochmúrnejšie ako by som čakal. Marini kreslí ako Boh a jednoducho sa na jeho prácu neviem vynadívať. Celkovo uvidíme, či sa ešte dakedy Škorpiona u nás dočkáme. Marini sa v osobnej konverzácii vyjadril, že si dáva od série dlhú pauzu a chce sa venovať iným projektom a možno raz sa k sérii ešte vráti, ale s úplne iným príbehom. =►Celá recenzia◄=
Paříme je veľmi vydareným náučným komiksom o hraní sa. Ľudstvo sa hrá už od nepamäti, či už to boli preteky, naháňačky, skrývačky alebo spoločenské hry, je to pre nás prirodzené. V dnešnej dobe sa hrať môžeme aj rôzne videohry a práve tomuto je do veľkej mieri kniha venovaná. Dozviete sa tu viac informácií o viacerých hrách, ale aj o pozadí hrania, že je u širšej verejnosti vnímané ako dôvod násilia na školách a rôzne iné veci. Náučné, vtipné, hravé a veľmi príjemné čítanie. Určite odporúčam. =►Celá recenzia◄=
Scenáristom komiksu Corvo Bianco je znovu Bartosz Sztybor, ktorý je už dovolím si tvrdiť naozaj zárukou kvality. Jeho scenáre ku komiksom Blednoucí vzpomínky, Balada o dvou vlcích alebo Divoká zvířata dsokázali, že si s Geraltom veľmi dobre rozumie a prináša zaujímavé scenáre. Corvo Bianco ukazuje zo začiatku Geralta v polohe, v akej ho veľmi nepoznáme a to v takej, že si chce užívať kľud na viniciach. To sa samozrejme naruší a dostaneme Zaklínača takého, ako ho poznáme. Bartosz Sztybor prináša znovu kvalitný scenár a ja som znovu spokojný a rád, že má Zaklínač ďalší kvalitný komiks. =►Celá recenzia◄=
Čekal bych, že vzhledem k názvu to bude skutečně jen nějaké toulání bez začátku a bez konce, ale ne, příběh to má. Neodsýpá to kdovíjak rychle, ale to tady není účelem, autorky nechávají čtenáře ponořit se do bezstarostného výletu napříč New Yorkem, takže máte chvílemi pocit, že se tam touláte taky a cítíte tamní atmosféru.
Tendle komiks má zkrátka hlavu a patu, dokáže na vás zapůsobit, je zkušeně proveden jak scénáristicky, tak kresebně a velmi plynule se čte, aniž by kdekoli ztrácel na srozumitelnosti. Ke komiksu jsem se dostal náhodou, takže to nebyl zrovna typ četby, co bych chtěl, ale vlastně nedokážu tomu nic vytknout. Celkový dojem tak 80 - 90 %
Finále mohlo být určitě lepší, ale celkově mě tenhle event nadchnul. O půl hvězdičky mi přišla lepší trilogie Kapitána Ameriky. Kresba u Kapitána byla lepší asi tak o 10 hvězdiček. Aspoň mi tu udělal radost sešit Captain America 25 s kresbou od Jesús Saiz. Jinak fajn nápady (u jednoho jsem teda kroutil očima), postavy a chemie docela ok, sem tam zajímavé panelování. Hodnotím horší 4*
Druhá polovina rozhodujícího zápasu první selekce, výsledek je minimálně očekávatelný, nicméně mě to bavilo víc než předchozí kniha a bezprostředně po dočtení jsem sáhl po první knize Blue Lock: Episode Nagi. Celkově je tahle série hidden gem toho, co zde aktuálně vychází.
Dechberoucí příběh, a člověk se i dozví hodně ze zákulisí, kupř. o vztahu tesaře a princezny, což samo o sobě zní jako pohádka, nebo souboj se zlými producenty filmových studií... pro fanoušky nutnost. Nejen z respektu ke geniální vizi George Lucase 5 *****. A podle mé sestry, přední odbornice na SW univerzum, to má i hezkou kresbu... Síla s Vámi se všemi!
Na to že to je z roku 1963, tak je to fakt dobrý.. ne náhodou je Stan Lee legenda a ne náhodou se Spider-Man stal snad nejpopulárnějším superhrdinou vůbec..
Můžu jen opakovat po ostatních - atmosféricko-pocitová lovecraftovina, kde cesta je cíl a forma tu záměrně vládne nad obsahem. Takže nečekejte hutný zamotaný děj s propracovanějšími postavami a ani nějaké zajímavější dialogy. Je to takové až videoherní procházení hororově nadesignovanými levely s příšerkami, pastmi a postupným odhalováním toho, jak ten svět funguje a co mají postavy udělat, aby se dostaly ven, čímž mi to připomnělo i filmovou Kostku. Lovecraft a cokoli se na něj odvolávající mě nudí a i tady mi ta mytologie zla přišla o ničem a konec nijaký, ale četlo se to svižně a líbilo se mi nápadité rozpanelování, barevná řešení i některé parádní výjevy.
Krom snad latentních sadistických choutek autora nemám komiksu moc co vytknout, krom lehce karmické pointy druhé povídky nemám na komiksu co výrazného pochválit... snad jen, že první příběh byl celkem napínavý, že jsem přejel dvě stanice metra, aniž bych si všiml.
Sympatická akčná sci-fi detektívna jednohubka, ktorá bola veľmi rýchlo odsýpajúca, nenudiaca a prekvapivá. Páčila sa mi kresba, scenár, roboti, hlavná postava a humor. A tie noviny vydávané robotmi nemali proste chybu, úžasná kritika spoločnosti. Na jeden piatkový večer výborná voľba. Plus potešila obálka zberateľskej verzie pod prebalom, ktorá bola špeciálne vytvorená pre Mighty Boys. Odporúčam.
Prozatím asi nejslabší volume — jak píše kolega pode mnou — zápas se tentokrát ani nedohraje, ale můj zájem zatím neupadá. Čeká nás dalších 34+ volume, možná i spin-off s Nagim, uvidíme. V Asii je kolem toho docela velký fandom, ale čte to u nás vůbec někdo, kdo hraje fotbal?
Docela fajn event, jen mám problém s kresbou. Kresba v předešlých Kapitánech byla fakt skvělá, hezky se na to koukalo a byl v ní přehled. Tady občas ani nevím, která postava mluví. Barvy nevýrazný, tmavý, jako s nějakým ne moc hezkým filtrem. Jinak čtení je to fajn, super linky, dobrý nápady. Těším se na poslední book. Snad dopadne podle očekávání.
