Ufff, right in the feelings. Hádám, že jak se člověk s hlavním hrdinou potká věkem, rodinou a pár společnými tématy, tak to bude rezonovat jinak než u jiných. Za mě spokojenost a těším se na další podobně přízemní počin.
Předci pro mě byli určitě v top 5 komiksech, co jsem ten rok četla, takže na Potomky jsem se těšila, ale zároveň trochu počítala s tím, že budou trochu slabší. Tak tomu nakonec i je, ale naštěstí jen o chlup - 5/5 si zaslouží, akorát v top 5 neskončí. Začátek se mi tentokrát trochu vlekl, celkový nápad, že ve vesmíru je teď naopak magie, takže se přesouváme od sci-fi malinko k fantasy, se mi líbí opravdu moc, ale samotný děj, kdy vidíme vesmír ovládaný upíry, mi přišel jak z jakékoliv random fantasy/sci-fi knihy, totéž i fungování a backstory Matky (tam mi to zas přišlo jak inspirace Jodem). Celé je to ale nádherně ilustrované a druhá půlka už odsýpá mnohem lépe. Taky konec mi přišel vyřešený dobře - ten jsem chválila už u Předků a tady ho celé sáze taky nepokazili (za což jsem ráda, protože u špalků od MB si docela často celý příběh užívám, ale samotné zakončení je spíš zklamáním).
Conan je proste klasa. Sedí mi takmer v akejkoľvek forme a sedel mi aj tu. Prvý príbeh mi prišiel trochu slabší, ale Královna černého pobřeží a Za černou řekou mi veru sedeli už viac. Bélit je proste Conanovou láskou a veľmi cítiť, že ju miluje. Je to dobrodruh, ale takú ženu si veru zaslúži. A Piktovia a to monštrum, z toho ide strach. Skvelo som sa bavil a páči sa mi, že Conan tu nie je len obyčajný svalnatý macho, ale má to bližšie k literárnemu Conanovi od Howarda ako sa píše v bonusoch. Sakra, musím si už prečítať tie knihy. Odporúčam.
Jelikož to není komiks a my jsme tu na komiksovém fóru, pro někoho to může bejt blbej fór, že tu máme v análech tento "obrázkový sešit." Pryč do svého výběhu, kšaaá... Ále ne, dělal jsem si legraci. Jindřich svým komiksem jako "B jako běžec", nebo trilogií o robotech (jak mohl přijít na jméno Meriwether, kterých je snad 10 v USA?!) natolik zlidověl, že znalci postačí menší obrázek, aby si jej sám v hlavě dokreslil k pohybu podle tahů autorova štětce. Stylu načrtnutému za mlžným oparem městského parku na jaře, říkám já. A v tomhle díle se fakt píše a kreslí jen a jen o nepochopitelném (nebo spíše dosud nepoznaném) raketovém hobby světě. Bez varování je nám servírována zajímavost z kosmu lidských nik a soukromých vesmírů. A můžu upřímně říct, že jsem chvíli při čtení reportáže byl odstřelovačem velkých raket. Booom! Eh, jak dlouho si čéče tu raketu stavěl? ...No, ani vlastně ne moc. Teda vlastně jsem jí Vůbec nestavil, ona se sama postavila a vyhrál sem ji za křížovku.
První díl mangy My Girl 1: Radost s tebou žít není jen příběhem o otci a dceři, nýbrž vyprávěním o dvou osamělých lidech, kteří v sobě hledají lásku a oporu ve světě, jenž jim neustále klade klacky pod nohy. Zároveň je to příběh plný utrpení a ztracené lásky, v němž hlavní roli hraje každodenní boj o zodpovědnosti za někoho jiného. Ačkoli mangaka Mizu Sahara vykresluje krásné okamžiky rodičovství, poukazuje rovněž na nevýhody, které je doprovázejí. Právě díky nim dokáže její dílo zaujmout ty, kteří na rodičovství nahlíží s odporem nebo s ním nemají vůbec žádnou zkušenost. Animea manga
Kniha, kterou jsem si pořídil hlavně kvůli vizuálu, mě zpočátku svým příběhem trochu mátla. Trvalo chvíli než jsem se zorientoval. Ale pak si mě charismatický hajzlík Pablos na své výpravě za ztraceným Eldorádem získal. Příběh postupně dostává grády a autor se nebojí opravdu neočekávaných zvratů. A i ten vizuál známý z Blacksada tady funguje perfektně, což poznáte už na první stránce, ale definitivně vás zdrtí v okamžiku, kdy Guarnido vypráví svoji dobrodružnou fresku jen obrazem. Perfektní kniha u níž vůbec nestojí otázka, že má, nebo nemá vyjít v MDEK, ale spíš proč všechny MDEKy nemají přesně takovouhle kvalitu.
Na komiksu musím pochválit čtivost. Přečetl jsem ho na jeden zátah. Děj se dost často posouval a pravidelně se objevovaly nové zvraty, díky kterým jsem se nikdy nenudil. Líbilo se mi jak (hlavně v druhé části) byl komiks vtipný. Ať už kvůli výrazům v tváří nebo absurdním situacím. Co na mě nefungovalo bylo napětí. Nevím, jestli je to tím, že neustále čteme popisné myšlenky hlavního hrdiny nebo to, že mi vlastně na těch postavách nezáleží, ale nikdy jsem necítil napětí či vážnost situace. A to vnímám jako velký problém. Kresba je v pořádku, ale ničím mě neohromila.
Je docela šílené, že to brzy bude už 20 let od vydání prvního Simpsonovského komiksu u nás (Komiksové extrabuřty, 2007). A pro mě tyhle knihy mají pořád to stejné kouzlo. Pořád je beru jako tak trochu koukání za oponu seriálu, příležitost vidět známé postavy v úplně jiných, nových situacích.
Tyhle sbírky sešitů vydává Crew celou dobu ve stejné podobě, na stejném papíře. Už je to zkrátka i nostalgická záležitost, jak na dotyk, tak co se týče vůně:)) V komiksové podobě mají navíc Simpsonovi oproti seriálu jednu obrovskou výhodu – Homera, Flanderse i všechny ostatní můžete v duchu slyšet pořád s hlasy svých oblíbených dabérů, navždycky se tak nacházet ve zlaté éře springfieldských dobrodružství.
Četba komiksů se Simpsonovými je pro mě jak cesta strojem času zpět do období základní školy, do té krásné bezstarostnosti, neměnnosti všeho kolem. Pokud to máte stejně, nebo jste žádný simpsonovský komiks dlouho nečetli, tak věřím, že si Komiksové safari příjemně užijete.
Kniha obsahuje 6 delších příběhů, které vyšly v originále roku 2008. Najdete tu Flanderse stavějícího archu, Homera a jeho pštrosí farmu, Bartovo destruktivní závody na sekačkách, pana Burnse jako nového dědu Simpsona, přiznání námořního kapitána Horatia McAllistera (úplně jsem zapomněl, že se tak jmenuje!) k hanebnému činu a nakonec Homera bojujícího za záchranu pravé chuti piva Duff!:)
Několik vtipů je fakt dobrých, ovšem jsou tu i docela morbidní momenty, takže asi si každý přijde na své:)) Já coby fanoušek Simpsonových hodnotím 4/5, nefanoušek by možná o jeden bod ubral. Fajn strávený čas:)
Vzhledem k tomu, že obsah je zde to hlavní, tak pominu jednoduchou kresbu fixkami, která se mi až na výběr barev příliš nelíbí. Takřka jediné, co jsem však z uměleckého hlediska dostal je těžká "depka" a znepokojení. A to je zcela legitimní, takhle může a leckdy má umění jistě fungovat. Život s takovým absolutním kreténem - a my nevíme, pouze možná tušíme, jak moc autobiografické to je - je takřka k nepřežití a já si to neumím absolutně představit. Na druhou stranu empatie, ba co empatie, možná i snaha o empatii, k někomu, kdo se svobodně rozejde s rodinou (byť třeba bigotně praštěnou), najde si krajního levičáka a myslí si, že je to cool (inu, každý strůjce štěstí svého), nesnáší děti a přesto si s krajním levičákem, který se přerodí mezitím v konspiračního krajního pravičáka, dvě (téměř tři) děti udělá, a za ta dlouhá léta doprovázená uměleckými ambicemi, nechutí pracovat a hašišem de facto ignoruje asi tak 6 897 – jak se v těchto příbězích o toxických vztazích rádo říká – "red flagů"; limitně blíží nule. O jakési rezignaci k výchově, s veškerým vědomím a respektem k tomu, jak je to těžké, zvlášť v takové situaci, ani nemluvě. Viníkem však není nikdy protagonistka, ale rodina, partner, patriarchát... Sophie Lambda, která skončila také v příšerném svazku (kde si alespoň vzájemně nenadávali do buržoustů), to podle mě zvládla s větší grácií. I proto, že včas utekla, samozřejmě.
Návrat Billyho Kida vnímám pozitivně, ovšem jde o slabší epizodu ve srovnání s jinými díly. Příběh je méně propracovaný a tvoří spíše sled gagů než skutečnou dobrodružnou zápletku.
Bavil som sa. Vicarova kresba nesklame a Jistý vítěz bol aj víťaz tohto čísla. Okrem toho Šikulov pravdovravný stroj, Donald ako príliš horlivý fanúšik, aj ako nočný strážnik v múzeu, kde prebudí duchov a Goofy, ktorý popletie úplne všetko. Výborné príbehy, bavil som sa.
Tak tohle je naprostá pecka. Kopřivův překlad je devadesátkově krkolomný, ale rychle jsem si zvykl. Hellblazer je opravdu hnusný komiks. Hnusné prostředí, hnusné situace, hnusní lidé. Atmoška je hutná, kresby všech jsou skvělý (Lloyd vede, ale ani ostatní si neuřízli ostudu). Ennise je potřeba brát s rezervou, tam je hodně věcí špatně (bourání čtvrté stěny, samoúčelnost, stupidita postav), ale zbytak je prostě pecka, která z tohoto kompletu dělá dokonalou sbírku.
Nádhera. A je to za námi. Rozhodně jsem na začátku nečekala, že právě tohle bude pro mě tak zásadní manga série. Ale zpětně je mi jasné, že beru ten japonský zájem o specifické české dějiny jako absolutní poctu. A ta kombinace husitství s japonským přístupem k věci je ve výsledku až dojemná. Hlavní hrdinka Šárka je ideální průvodkyní celého toho procesu husitských válek, ve své morálce je nezlomná, i když prožije mnoho utrpení (logicky, válka není procházka růžovou zahradou). Vykreslení jednotlivých postav je skutečně životné a pokud jsou všechny ty reálné i smyšlené postavy vsazené do fotorealistické kresby tehdejších architektury, je to požitek. Rozhodně by se tahle sága měla studovat s ohledem na všechny souvislosti. Její přečtení je poučná zkušenost. Pro nás i pro Japonce.
Je to takové milé vyprávění, během kterého tak trochu urputně čekáte na tu obří úzkost, která se má vyjevit z pobytu v zahraničí. Ale to je spíše Godot, místo toho to všechno bohužel sklouzne k relativně dosti banálnímu vyústění. Studium, nebo spíše večírky a nedostatek financí na cigarety, nová přátelství, pokusy o vztahy a možná nějaká drobná umělecká ambice, nic však nejde do žádné závratné hloubky. Kniha plná drobných celkem zábavných historek a hlavně fazolí.
Když společnost Disney koupila studio 20th Century Fox, bylo vlastně jen otázkou času, než se pod hlavičkou Marvelu naplno rozjedou komiksové příběhy ze světa Vetřelce a Predátora. A jak už to u podobně velkých značek bývá, dříve nebo později muselo dojít i na crossovery populárních vesmírů. A po knize Predátor vs. Wolverine tu máme další výsledek "křížení", komiksovou knihu VETŘELCI VS. AVENGERS od CREW.
Když dokonalé zabijácké organismy známé jako xenomoforové dorazí na Zemi, začíná válka se superhrdiny, kteří se jim postaví na odpor. Přeživší pozemšťané však přesile Vetřelců nedokážou čelit, a ani smrt, zranění a děsivé mutace však Avengers nepřimějí ke kapitulaci!
Když se na tento komiks koukám zpětně, zaskočí mne už samotná obálka. Může totiž budit dojem, že dostaneme klasické Avengers v jejich vrcholné formě proti hordám xenomorfů. Ve skutečnosti se však příběh odehrává v alternativní budoucnosti, kde většina známých hrdinů už dávno není na vrcholu sil a jejich osudy rozhodně nejsou zalité sluncem. Na druhou stranu právě tahle poněkud bezútěšná dystopická vize dodává celému komiksu zajímavý směr.
Jonathan Hickman se navíc vůbec nezdržuje představováním postav. Předpokládá, že čtenář ví, kdo jsou Avengers, jak funguje svět Marvelu i co představují xenomorfové. ... pokračování Blair Geeky World
Pecka. Bavil som sa. Začiatky Temného rytiera znovu a tentoraz, keďže sme v DC Black Label, je všetko úplne inak. K slovu sa dostane tajomný Hlas a jeho armáda... ale to by som spoileroval a to nechcem. Prečítajte si sami, užite si to a pripravte sa aj na elektrické kreslá, mladého Bat-Mana, tajné experimenty, väznicu Blackgate, neodmysliteľný humor a na skvelú maľbu, ktorá mi pripomínala Alexa Rossa. Je to fakt krásny komiks, nechápem slabé hodnotenia, pre mňa aj po scenáristickej stránke super a skvelé vysporiadanie sa so zloduchom aj prekvapením, kto ním vlastne je. Odporúčam plne.
Zprvu jsem byl poměrně zmaten krátkou anotací, která takřka nevědomky spoileruje, aniž by mi to tedy v první chvíli přišlo na mysl a k tomu podsouvá zvláštní tezi, že to není nějaká prachobyčejná detektivka, ale sci-fi... inu, dobře, říkal jsem si, tak proč je to celé obyčejná detektivka, jakýsi neo noir, kde 29. století nehraje takřka žádnou roli, protože kulisy jsou až na těch pár androidů normální kulisy deštivého nočního velkoměsta? Navíc se to začalo trochu zvrhávat v jakýsi paranormální thriller a sci-fi jako by nebylo. Ale jo, ono se to najednou zlomí a zatímco zprvu to bylo "jen" relativně čtivé, napínavé a velmi zdařile nakreslené, tak ke konci to nabere vědecko-fantastické obrátky jako kdyby autoři četli Maxe Tegmarka či podobně. Hodně hustý.
Není to špatný komiks a rozhodně se k němu vrátím. Ale King strašně moc chtěl komentovat současnou politiku, že se uzavřel v sedmdesátkový politický konspiraci, která by byla skandálem možná před dvaceti lety, ale ne dnes, kdy americký prezident provozuje insider trading a podobně. Výsledkem je druhá aféra Watergate (která ale v tomto světě neproběhla) a neslan detektivní příběh. Vše od námětu, dialogů, panelování si hraje na původní Watchmeny. Více se mi rozhodně líbily Hodiny posledního soudu, kde Johns realisticky pokračuje příběh Watchmenů s uvěřitelným světem a postavami, a ne komiks o schizofrenicích, ufounech a Franku Millerovi. Čím víc nad tím přemýšlím, tím větší bizár to byl. Ale to možná bylo tim, že jsem od toho prostě čekal víc, tohle až na pár hintů ani nezapadá moc do světa Watchmenů a dá se to tedy číst bez předchozích znalostí bych si dovolil tvrdit. Slabota.
Zápletka s podmíněným propuštěním Daltonů a experimentem senátora O’Joice považuji za velice zdařilou. Tramtabum je na vrcholu své stupidity za jeho neschopnost poznat Lucky Luka.
Vtipné sekvence ze života vnímavého autora a umělce duší, místy snad pod vlivem lehké drogy. Z toho vyplývá volný proud asociací neřízený filtrem šedivé průměrnosti.
Kingovi jdou konverzace a psaní relativně grounded postav, v tom tato kniha exceluje. Ačkoliv mě nebaví svatební díly, tak tenhle byl docela dobrej, vrcholem knihy ale jednoznačně je Booster Gold. Solidní, bavil jsem se.
Doporučuji milovníkům Milo Manary, Caravaggia, umění obecně či jen prostě kvalitního komiksu pro dospělé. Děkuji nakladatelství Crew za ediční řadu Mistrovská díla evropského komiksu a krajské knihovně Karlovy Vary za shovívavost a trpělivost při zapůjčení. Pokračování příště...
Nikdy jsem neviděl zfilmovanou verzi, ale po přečtení prvního dílu se nemůžu dočkat, až na to jednou dojde. Nevěděl jsem, že mistr Mijazaki tvořil i mangu, navíc takhle dechberoucí. Budoucího režiséra v sobě nezapře, akční „záběry“ zde člověka neskutečně vtáhnou.
Což se dá říct o celém světě, ve kterém se Naušika z Větrného údolí odehrává. Víme o něm jen něco málo z tajemných náznaků. Děj začíná mnoho let poté, co blíže neurčená průmyslová společnost zničila sama sebe. Z většiny nehostinná planeta je plná jedovatých sporů a nebezpečných monster. Ale nepředstavujte si nějaké postapo mutanty a všudypřítomnou ponurost. Jsme pořád v lesích, chtělo by se dodat kouzelných, a zmíněné nestvůry připomínají často obří hmyz.
Nejvíc strhující scény se dějí na obloze, kde je Naušika se svým kluzákem jako doma. Úžasně se tu pracuje se SFX neboli zvukovými efekty. Připadal jsem si, jako kdybych sledoval (i slyšel) velkofilm o letcích z 2. světové války, tak moc je nebeská akce nadupaná.
Hlavní hrdinka Naušika je nesmírně čestná, odvážná a dobrosrdečná dívka. Ale skrývá se v ní i něco temného, čeho se sama chvílemi děsí. Jenže na projevení slabosti nemá nárok. Nejen proto, že se coby žena ocitá ve vůdčí vojenské úloze, zde tradičně patřící mužům. Ztělesňuje možná poslední šanci jak pro své království, tak veškerý zbytek lidstva, který dosud přežívá (a jak už to tak bývá, v zaslepené touze po moci usiluje o sebezničení...).
Co dodat. Tohle je manga s krásnou detailní kresbou, které by slušel klidně ještě o dost větší formát. Čtenář by se tak možná snáz orientoval ve vedlejších postavách, některé z nich jsou totiž téměř k nerozeznání. Ale to je jen malá výtka ztracená v moři pozitiv.
Cena za tuhle knihu mi přijde parádní, součástí vydání je i barevná rozkládací mapa (z druhé strany je artwork) a vyjímatelný plakát, rovněž barevný.
Tenhle komiks mě hodně bavil. Dílčí příběhy jsou zajímavější než v předchozí knize s vyjímkou prvního detektivního. Hodně mě taky baví jak funguje vztah Bruce a Seliny, o to horší je, že to dopadne jako klasicky všechny takové svatby v superhrdinských komiksech, takže se nad celým komiksem drží pocit, že je to vlastně všechno jedno a Bruce mohl klidně být s Dianou. Tady moje frustrace asi dosahuje maxima, protože se cítím, jak kdyby si King myslel, že jsem úplnej debil a nikdy jsem nečetl superhrdinský komiks, přesto ale mě hrozně baví dvojka Bruce a Selina. Mrzí mě, že to nevyjde tak, jak bychom asi všichni doufali. Ale komiks to byl dobrej.
Část s Thaliou byla v pohodě, Superpřátelé byl ale hodně fajn komiks. Obecně mi přijde, že King exceluje v civilních, lidských aspektech Batmanovo světa. Ve finále kniha tvořená fajn příběhy s Batmanem, člověk má pocit, jak kdyby sledoval něco z Justice League Unlimited. Rozhodně lepší než předchozí díl.
Šel jsem do toho bez nějakých větších očekávání, ale po přečtení jsem spokojený.
Kniha líčí příběh jednoho antihrdiny, který to z bídáka a zlodějíčka dotáhl zatraceně daleko. Ačkoliv jde o pokračování knihy ze 17. století, o které vím pramálo a nečetl jsem ji, necítím, že by mě to v pochopení děje nějak omezovalo.
Příběh vystavěný a vyprávěný v několika úrovních, kdy se čtenáři postupně odkrývají další detaily a vše se krásně propojuje je skvělý. Pro mě tam bylo i spoustu nečekaných zvratů. Za vrchol jsem v podstatě považoval dokončení loupeže, abych na dalších stránkách dostal ještě větší nálož.
Místy je to absurdní, vtipné a okořeněné trochou násilí a krve. Zvolený karikaturní a přesto detailní styl kresby se, myslím, k lehce ujetému ději hodí.
V podstatě jenom nechápu, proč příběh nevyšel v rámci Mdeku, jelikož z většího formátu dle mého nijak zásadně netěží. Každopádně se těším, jaký další velký evropský komiks Crew vytáhne příště.
Asi klasické retro no. Koncept jako takový je určitě zajímavý, provedení je ale sotva průměrné. Do určité části byla ta záhada ohledně Gwen určitě zajímavá, bylo tam ohledně toho nějaké napětí a bylo hezké, jak se to postupem času odkrývalo. Celý ten koncept klonování je tady super, bylo to dobré řešení pro tu prosbu Stana Lee s tím, aby se vrátila Gwen a zároveň je určitě fajn, že se zároveň využilo i klonování samotného Spider-Mana, které pak umožnilo tu krátkou linku s krizí identity na konci předposledního a především posledního čísla tohoto vydání. Co už se mi ale tolik nelíbilo byl obsah bublin. Není vůbec třeba, aby bylo detailně popsáno jak nad něčím každá postava přemýšlí, a už vůbec ne to, aby každá postava vyloženě říkala všechno, co si myslí. Tam v tom v podstatě ani není žádný rozdíl. Bez toho, abyste si všimli tvaru bubliny, tak ani nevíte, jestli čtete myšlenku nebo přímou řeč postavy, v tom obsahu tam není rozdíl! Kresbu také vůbec nemusím, je to prostě ta jednoduchá klasika z těchto let. Celkově ve scénáři každého z čísel bylo dost blbostí, například ten samotný konec, důvod jak Spidey zjistil, že on je ten původní a ne klon mi přijde dost zvláštní. Hned po tom ta skutečnost, že si mohl přečíst potvrzení své domněnky a místo toho ten výsledek testů od doktora Connerse úplně bezdůvodně vyhodil bez toho, aby si ho teda přečetl. Každý Spideyho soupeř byl v komiksu snad úplně stejný, akorát s jiným jménem a kostýmem s výjimkou asi teda Jackala, který měl asi nějaký vývoj a na konci se obětoval, i když teda z ničeho nic. Komiks občas zábavný, občas zajímavý, ale nic víc, ani nic míň než průměr. 5/10
Kulisy hlubokého severského středověku omývaného Severním, Norským a dalšími moři, stejně jako zanícená touha po pomstě, jsou pro mě osobně lákavé téma, nicméně se to bohužel nedostane z mého šuplíku "zajímavá manga" do šuplíku "série k přečtení", bohužel. Ledaže by měl den 36 hodin a já bydlel taky nad 60. rovnoběžkou s poněkud delšími večery.
Anotace slibuje hollywoodský velkofilm. A to se vskutku povedlo! Ne úplně to má pro mě ovšem pozitivní kontace. Ergo je to celkem čtivé a napínavé, nicméně akci a efektu (a možná i relativně úderné pointě) je pak trochu podřízeno všechno ostatní. Co mohu soudit, mýtus je adaptován přiměřeně originálně, stejně jako je přiměřeně "zprasen".
Od tohoto komiksu jsem čekal něco jiného a jsem zklamán. Nevím, co se honilo Ostranderovi, když tohle psal, protože jeho první inkarnaci Suicide Squad považuji za jeden ze svých nejoblíbenějších runů. Ostrander představil relativně dospělý pohled na politickou situaci konce Studené války a komiks byl pný intrik a zajímavých zvratů. Proto jsem čekal, že toto bude, v rámci osmdesátkových superhrdnů, zajímavý pohled na konzervativní Ameriku konce osmdesátých let. Není. Komiks se sice odehrává po Krizi na nekonečnu Zemích, ale je jak dialogy, panelováním, chováním postav, letteringem i samotným námětem jak vytržený ze šedesátek. Je to strašně ukecané, každá postava říká nahlas to co dělá (což už v osmdesátých letech nebylo standardem, tento komiks vyšel půl roku po Návratu temného rytíře) a každá věta končí vykřičníkem. To jsem teda opravdu nečekal, komiks je výsledku celkem debilní a ačkoliv samotný námět je aktiální i v dnešní době, protože je tak šíleně špatně vymyšlený a veškerá nevole vůči superhrdinům je dílem Darkseida, tak absolutně mijí pointu, ale chápu, v Reaganovo Spojených státech si nemohli tvůrci dovolit naznačit, že se veřejnost dá jednoduše zmanipulovat televizním vysíláním. Byrne mě taky už moc nebaví, na X-menech jsem ho žral, ale čím déle působil, tím víc se každá jeho postava podobá ostatním a je prostě ekvivalentem unseasoned chicken.
Jediné pozitivum je, že se tu poprvé ukáže Sebevražedný oddíl. Jeho pasáže mě bavili a protože vím, co bude Ostrander vyvádět v samostatné sérii jak oddílu, tak Deadshota, nevěřím, že tuto sérii nezamýšlel jen jako představení tohoto týmu, aby se s tím nemusel zabývat v samostatné sérii. Četl jsem komiks v edici DC finest a je k nevíře, že člověk toto dočte a hned o pár stran dál je začátek neskutečně kvalitní komiksové tvorby v podobě Trial by Fire jako první arc Suicide Squad. Celkově celá kniha je jen setup pro nový status quo DC univerza co se týče Justice League a Suicide Squad, ve kterém se ani nic důležitého nestalo. Nic víc, nic míň. Taky to tak ale potom dopadlo.
Legendami jsem většinou nadšený. V tomhle případě jsem poněkud opatrnější, protože mi to nepřišlo až tak úžasné a druhý příběh mě navíc doslova nebavil. Přesto mi kniha přišla zajímavá. Ennisův dobový příspěvek totiž krásně ukazuje jak zdatným autorem válečných dramat byl už ve svých počátcích. A to že se mu to povedlo namontovat do devadesátkového Batmana pokládám za docela majstrštyk. Ellis mě tentokrát vůbec nebavil i když i tady bylo vojenské téma přítomné. Pojal to ale úplně jinak a do Batmana mi to naopak nesedí. Ale bylo příjemné vidět McCreaovu kresbu v originálním Batmanovi. Sama o sobě ne tak dobrá kniha, jejíž hodnota roste z kontextu. 70%
Velice dobře jsem se bavil, takový návrat ke klasickým démonům. Kresba sympatická, dějově zajímavý.
Poznámka k autorům stránek: v knize je uveden jako jeden ze scénáristů Chris ROBERSON, a ne Robinson, jak je uvedeno zde.
Aneb odpíraného největší krajíc. Webtoonům jsem se věnovat nechtěla, neplánovala jsem si to. Ale ty lesklé křídové stránky plné epických panelů skládající téměř filmovou akci, to je jako magnet. Procenta staminy kolísají, hlavní hrdinka je jak z porcelánu... Asi se tomu fakt přestanu bránit, protože jinudy není možná.
Hellblazerovi jsem se dlouho vyhýbal. Asi tak dvacet let. A udělal jsem dobře. Na čtení je to rozhodně zajímavý relikt doby čítající všechna dobová esa. Problém je, že chlapácký antihrdina co potírá potěr pekelný už tu z Ennisova pera byl i v té době několikrát. Mustr je úplně jasný. Jen mě překvapilo jak byl komiks na svou dobu brutální. Devadesátky se s tím tedy moc nepáraly. To samé neuchopitelný Morrison, který se zdá hodně vychází ze Sandmana. Carey je fajn, ale trochu beztvarý a rutinní. Obecně to není špatná kniha a v kapesním vydání určitě v pohodě. Četlo se to dobře, jen asi nejsem úplně cílovka.
Rozkošná kniha. Besse mám rád. Jodorowského už méně, ale stále má nezpochybnitelně kvalitní věci z nichž Solo je rozhodně ta z těch hodně zajímavějších. Výborná kresba pentlí životní vzestup novodobého krista pocházejícího z nejmenované latinské republiky plné říchu a strádání. Kniha je plná násilí, sexu a násilného sexu s roztomile zakomponovaným incestem. Jodo je možná magor, ale ví jak napsat scénář, jak pracovat s rozvojem charakteru a udělat ty správné zvraty z nichž některé opravdu berou dech. Až na konec knihy, kde mi přerod a pád hlavního hrdiny připadal až moc neuvěřitelný. Ale jako extra dirty gangsterka to funguje opravu výborně. Možná to o mně mnohé vypovídá, ale neskutečně jsem si to užil.
To boli fakt kruté príbehy. A stáli za to. To ako Hermann kreslí, sa nevidí každý deň. Navyše je tu výborný scenár a ja som rád, že som si opäť rozšíril obzory európskeho komiksu a bolo to fakt super. Je to síce také ponuré, temné, ale taký je častokrát život a ani sa nečudujem, že v dobe, kedy sa jednotlivé komiksy odohrávajú, bola taká atmosféra. Či už je to Afrika, alebo Old Pa Anderson, či Zabili Divokýho Billa, všade som dostal dávku výborného nemainstreamového komiksu, ktorá ako celok je na silné 4 hviezdičky. Pecka a odporúčam.
Pořád naprosto výborné. Čtu Batmana docela dost, ale už dlouho mě nějaký run takhle nenadchnul - vlastně bych si troufla říct, že snad nikdy. Teď už jen doufat, že si tahle série udrží takto vysokou laťku co nejdéle.
Fotorealistický komiks rozšiřující klasickou trilogii? Ano, beru všema deseti :) Příběhy Popel Jedhy a Vzpoura na Mon Cale doplňuje Jabbova pomsta a já se už teď nemůžu dočkat, až si k tomu všemu doplním samostatný hraný seriál Obi-Wan Kenobi (2022).
Insane. Je až k nevíře, jak relativně edgy komiks plný body hororu může mít takový úspěch. Ale i přes fighty s obry velkými jako stadion je to komiks do velké míry osobní. Co mě lehce zklamalo bylo, že Bruceova parta moc dlouho nevydržela. Temný, edgy, depresivní komiks, který ale umí zahřát u srdíčka a hlavně skvěle pracuje s postavami. A vypíchnul bych taky úžasný designy postav, hlavně potom Croca a Catwoman. Těším se na další díl.
Příběh s Hobgoblinem a Ghost Riderem mi nepřišel moc zajímavý a stránky byly místy dost nepřehledné a přeplácané. Navíc zrovna Hobgoblin a Ghost Rider pro mě nikdy nebyli nějak extrémně zajímavé postavy a tady mi prodány rozhodně nebyly, což věřím, že by klidně mohly být. Druhý příběh byl o hodně zajímavější a zábavnější, byl i relativně komplexní, temný a do poslední chvíle záhadný, což by podobný příběh měl být. Zároveň jsou ale pro mě určitě zajímavější prostředí pro Spideyho než lesy Kanady, a i díky tomuto prostředí toho Spider-Man v příběhu moc dělat nemohl, rozhodně ne tolik jako vedlejší hrdina Wolverine. Kresba byla dobrá, rozhodně neurazí a někdy i nadchne. Za mě je docela překvapivé, že byla zrovna tahle dvojice příběhů zvolena pro první číslo KVS vzhledem k tomu, že se zde titulní hrdina rozhodně nijak extrémně nevyznamenal. 6/10
Mizuki ve své tvorbě spojuje občas dosti děsivé (zde až brutální v podobě lítajících končetin a jiných orgánů) s karikaturní manga kresbou a celkovým někdy směšným vyzněním příběhů. Sledujeme de facto odmaskované japonské vedení války se svou fanatickou až - minimálně pro nás - iracionální mentalitou. Zároveň se ona japonská armáda, která se v dějinném diskurzu na západě, a to asi zcela oprávněně, tváří jako drastická, nenažraně imperiální, znásilňovatelská a zločinná podobně jako ta nacistická či sovětská, působí zde jako armáda tvořená obyčejnými lidmi zejména na oněch postech vojínů. Mizuki se zkrátka nebrání smíchat až tragicko-groteskně dohromady létající bomby, bezvýchodnou situaci, sebevražedné mise, aligátorské hody, uřízlé prsty, vzpříčenou rybu v krku, sny o ztrátě panictví, praní pokálených roušek a zásoby banánů... Nemáme důvod mu nevěřit.
