Mysteriózní duchařská detektivka z Paříže 19. století. Detektivka plná literárních detektivů a padouchů. Příběh není špatný a scénář docela funguje. Je to zábavné i napínavé, přesto mám pocit, že tomu něco chybí. Jen nevím co. Možná pořádné vyvrcholení příběhu, protože tady ten konec tak nějak vyšuměl do ztracena, ačkoli je příběh v této knize uzavřený. Velkou předností tohoto komiksu je kresba a barvy Jacquese Lamontagneho, které se mi líbily už v komiksech Wild West. Oceňuji množství vysvětlujících popisků pod stránkami.
Jsem si, když je ten říjen, chtěl přečíst nějáký hororový komiks a udělal jsem tu chybu a vzal jsem do ruky Ennise. Komiks je čistej Ennis, je to retardovaně vtipný a místy hlubší zároveň. Ennis nešetří čtenáře nadávkami, český překlad mi zde nevadil, oni jsou některé výrazy v češtině možná i vtipnější. Co mi vadilo je, že Ennis typicky dal ruce pryč od veškerého fantastična a jen napsal příběh s bizarním twistem, který je v podstatě jediný fantasy prvek v knize. Nečekejte Constantina, čekejte Ennise. Dokonce i tu válku do komiksu vsunul a Falklandy tu suplují Vietnam, který je typický zase pro Punishera. Vtipné, cynické, úchylné, ale bez kouzel a superhrdinů.
Tento díl mě moc nenadchnul, normální Lobo. První sešit nebyl takový bizár jak jsem čekal, respektive bylo to bizarní dost, ale překvapivě méně sexistické než se zdálo na první pohled. Zbytek knihy je normálka, titulní příběh mě docela bavil, gauneři ani Hollywood už tolik ne, ačkoliv překlad v Hollywoodu byl docela i vtipnej.
Parádní levičácká balada o zlých a bezcitných miliardářich, kteří se k bohatství dostali náhodou a teď nemají nic lepšího na práci než požírat maso z nosorožců a potápět uprchlické čluny s dětmi. Vykresleno ad absurdum, takže se zaručeně pobaví zastánce jakéhokoliv sociálního smýšlení.
Příběh o zradě a pomstě. Je to kompletně fiktivní příběh ze starověké Indie, v němž je autor Kámasútry, Mallanága Vátsjájana, jednou z hlavních postav. Není to erotický komiks, ale dobrodružný. Je zde nahota a sex, ale není to vulgární ani explicitní. Učení Kámasútry zde pak slouží jen jako nástroj k dosažení cíle. Ze samotného učení se nedozvíme zhola nic. Docela mě to bavilo. Přišlo mi zajímavé, jak u mě během děje došlo k překlopení vnímání aktérů. Na začátku bylo zřejmé, kdo je kladná postava a kdo záporná. Na konci jsem ale asi více cítil se záporáky. Kresba je pěkná. Problém jsem měl tentokrát s bublinami, respektive s použitým fontem. Byl bych rád, kdyby mi někdo potvrdil, že je to zde často hůře čitelné, jinak budu muset začít řešit brýle na čtení.
Autor vlastně stylem dosti navazuje na předchozí Lázně, kdy míchá reálný svět s nadpřirozeným, jakési hororové napětí s absurdní groteskou, tentokrát vše s thrillerovou zápletkou korporátní konspirace. A co se týče nevysvětlitelna, Svetoft tu podle mě šlape ještě více na plyn – zatímco lázeňský komplex pracoval zejména s tajuplnou atmosférou místa, zde se nám rozmotává, respektive ještě více zamotává něco jako kriminální zápletka plná vražd, honiček a vyšetřování. A jsem ochoten opět přistoupit na hru se čtenářem, který je zároveň napjatý a zároveň absolutně netuší, která bije, co je vlastně motivací ošklivě nakreslených postav a po čem vlastně všichni pasou... nepochopil jsem nic (a to je křehká hranice, zdali pak dílo přijímám či ne), nejvíce však oceňuji, kterak se jedna stránka vyžívá v mýticko-děsuplném zobrazení, načež to na další stránce shodí výborným vtipem. Číhající obludky schované v různých detailech obrázků mě bavilo též hledat.
Už je to nějaký ten pátek, co jsem naposledy četl komiks s tímhle ultra fašistickým šulínem a přestože jsou tyhle zaprášené kousky staré přes třicet let, hned od prvních stránek mě to chytlo za flígr. Celé se to nese v duchu marného boje za demokracii, která v Mega-City 1 nemá zrovna na růžích ustláno. A popravdě, pokud má někde ustláno, má tam spíš z ustavičných represí jenom nasráno. Tamní soudní systém vládne pevnou rukou a tvrdým obuškem. Sedí k tomu i ta evropská devadesátková divnomalba, zejména MacNeil je na ty bizáry kabrňák. Je to takový pěkný zakonzervovaný relikt slavné éry nejlepšího komiksového časopisu galaxie a já osobně jsem za něj moc rád. Ale že bych to někomu doporučoval, to zas ne. Je to fakty starý a dnešní omladinu to už asi neuhrane.
Tato kniha Soudce Dredda mě překvapila. Nejsem jeho velký znalec, četl jsem toho jen málo, ale nějakou představu jsem už měl. Věděl jsem, že je to kniha o boji za svobodu a demokracii proti diktatuře soudců. Čekal jsem ale jen něco povrchního. Rozhodně jsem nečekal, že dostanu něco, co mě donutí přemýšlet.
Kniha nese jméno jen jednoho z příběhů, ale všechny příběhy v ní tvoří v podstatě jeden celek. Ten pak nabízí několik pohledů na svobodu, demokracii, pořádek, řád a diktaturu. I teď, při psaní tohoto hodnocení, přemýšlím, jak to celé uchopit a popsat, aniž by to vypadalo, že byť jen trochu schvaluji jakékoli omezování svobody. Svoboda a demokracie jsou totiž velmi křehké. Je potřeba o ně pečovat a starat se o ně, jinak se společnost může zvrhnout někam, kde ji nechceme mít. S tím souvisí i vymahatelnost práva. Co když se ale společnost vychýlí z rovnováhy? Je jedno, jestli vlivem vnitřním, nebo vnějším. Potom zavládne chaos. Je za takové situace v pořádku omezit svobodu a demokracii? Může se stát, že se budeme cítit natolik ohrožení chaosem, že na to přistoupíme. A o tom to vlastně celé je.
Kniha zároveň popisuje totalitní praktiky soudců, které nám nejsou vůbec neznámé. Známe je z naší vlastní minulosti a bohužel je vídáme i v každodenních zprávách. Jako první se samozřejmě nabízí Rusko, ale dnes překvapivě také země, po které je tato kniha pojmenovaná. Je to smutné čtení, které nenabízí moc příležitostí ke smíchu. Je ale fajn přečíst si něco, co vás donutí zamyslet se a nehraje to na černobílé vidění světa.
Kresba všech zúčastněných kreslířů je parádní a já jsem si to užil.
Toto je můj první komiks Kacer Donald, na který si pamatuji. Starší už jsou jen ty, kdy mi bylo tři roky. Zde si pamatuji jen na ten první a poslední delší příběh, čili ten od Barkse, respektive ten od Vicara. A udělalo to tehdy výbornou atmosféru kresby a to prostředí v těch příbězích. První důvod, proč si kresbu těchto autorů oblíbit. A dodneška jsou to mezi mé nejoblíbenější z Kačerů, ty Barksovy z čtyřicátých let a Vicarovy z 1986-2003 (u českých vydání do 2006).
Griffith se vrací v plné síle, z čehož Guts opět šílí. Klasicky dostaneme několikátou bitku se Zodem a zase chcípne pár Kushaanců.
Ve druhé polovině už se více vypráví a jde o velice povedený origin Farnesse a Serpica.
Teď by měli zpozornět všichni fanoušci sci-fi. Pokud máte rádi estetiku Vetřelce, Duny, Pátého elementu a berou vás i nehostinné planety ve stylu Avataru, můžete se těšit na 268 stran dlouhý vesmírný epos.
V centru dění se ocitá odvážná pilotka Exether Mega, potýkající se s nezměrnou tajemnou silou, která se stala její součástí. Mega tak válčí na dvou bitevních polích naráz – tom vnějším, kde společně s parťáky bojuje proti nepřátelským flotilám, a tom vnitřním, kde musí sama čelit něčemu neznámu, co se snaží pochopit.
Ve velmi zajímavém doslovu se přímo od autora Juana Giméneze dozvíme, jak ho od dětství fascinovaly technologie a mechanika. To se promítá i do jeho kresby – snažil se, aby každá vesmírná loď vypadala jako skutečný funkční stroj. Je to působivé, stejně jako některé jeho pohledy do kosmu, celostránkové nebo i dvoustránkové s vloženými menšími panely (tam jsem si vzpomněl na Vesmírnou odyseu od Kubricka).
Jinak možná jste si všimli, že Crew na svém eshopu eviduje tenhle titul také v kategorii „erotika“. Musí se nechat, že prvních 5 stran je fakt solidní erotický nářez, ale tím to hasne, pak už uvidíte jen tu a tam nějaké „záběry“ ve sprše:)) Takže se cudnější čtenáři a čtenářky nemusí obávat, že by tu nahota apod. hrála nějakou zásadní roli.
Co se týče negativ, tak v prvním albu mi vadilo, že jsem během bojových scén někdy nevěděl, kdo je kdo. To se v průběhu knihy občas opakovalo, navíc Giménez kreslí všechny obličeje tak, že jsou si hrozně podobné. Takže bych ocenil větší rozlišení mezi postavami i bitevními stroji. A taky bych bral výraznější vedlejší hrdiny, protože krom Exether Mega mi tu na nikom moc nezáleželo.
Ale ani mě to až tak neštve. Čtvrtá síla je hlavně vizuální zážitek s krásnou kresbou i spoustou textů. Vydrží na dlouho a věřím, že se k ní v průběhu let rád budu vracet.
Celkem fajn horor, akorát mě tedy dost otravovaly odskoky do minulosti, až se tomu sám divím. SPOJLER: Ale domeček z démonické placenty je něco, co si rozhodně budu pamatovat.
To, čo začalo ako dve knihy príjemnej akčnej vyvražďovačky so sympatickou hlavnou hrdinkou, sa v tretej knihe zmenilo na young adult gay romantasy, kde logika dala výpoveď a nahradila ju melodramatičnosť. Takže tu máme invalidného hlavného hrdinu, ktorý po desiatkach vraždí cvičených zabijákov z oboch internátov (kolejí), pričom všetci okrem 3-4 sú len papierové postavičky, takže nikto nerieši nič ako: „ups, zomrela nám väčšina kamarátov, prejavme nejaké emócie.“
Nie, emócie sa šetria na opakovanie fráz o láske, domove a rodine, čo pôsobí ako z hodne špatnej telenovely. Jeden dobrý nápad bol Maven, ale na takúto bichlu je to málo.
Kniha je stále zbytočne veľká a ťažká a blbo sa drží pri čítaní. Kresba je jednoduchá, ale funkčná.
Kniha, která vypadá jako by vycházela z řeckých bájí, je ve skutečnosti sci-fi s výraznými prvky horroru. Povedené je tu tak nějak úplně všechno. Ať už jde o práci s tématem, vypravěčské řemeslo a nebo nádhernou grafickou stránku věci, která kombinuje realistickou kresbu s evropským stylem karikatury. Barvy jsou tu evidentně digitální, ale enormně krásně zvolené a perfektně padnoucí do designu. Charaktery pěkně prokreslené, akční scény sympaticky brutální a konec správně kulervoucí a hlavně dokonavý. Velmi příjemné překvapení, které jsem svého času v Imagi úplně přehlédnul, takže česká verze byla pro mě premiérová.
Dobré zakončení této komiksové série, které je jiné, než bude čekat a chtít. Jedna věc se musí Jasonu Aaronovi uznat. Umí překvapovat. Kdo, zná jeho komiksy, tak ví, že se Aaron občas rozhodně udělat něco nečekaného. A to svým způsobem platí i pro závěr Parchantů z jihu. To, na co čekáme od konce prvního dílu přijde v úplně jiné podobě, než jsem čekal a možná i chtěl. A za tohle si Aaron zaslouží pochvalu, protože fakt překvapil. V dobrém i ve zlém. Přistoupil k tomu jinak. Ne tak vděčně a zábavně. Vím, že to spoustě čtenářům nesedne, a já se jim nedivím. Přesto si myslím, že ta pointa je důstojnou tečkou. To, jakým způsobem jsme se k ní dostali je věc druhá. Přiznám se, že mi některé tvůrčí rozhodnutí nesedli a přál jsem si něco jiného. Samotný příběh má dobré tempo, spád, povedené momenty a nebojí se to být tvrdé. Kresba od Jasona LaToura se povedla a parádně sedí k příběhu, a prakticky dala sérii vlastní tvář. Zkouška odvahy je z mého pohledu dobré zakončení, ale znovu platí, že jsem čekal trochu více.
Po konci předchozího dílu jsem se začal těšit, že se konečně rozjede, to na co čekám od konce prvního dílu. A scénárista Jason Aaron mi ukázal prostředníček a začal vyprávět něco jiného. To něco jiného je zajímavé, o tom žádná. Jen jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to taková předehra. Prostě mi přišlo, že Aaron chce vykreslit i vedlejší postavy aby zaplnit celý svůj fikční svět. Některé příběhy fungují lépe, jiné jsou takové jaké jsou. Problém je v tom, že se klouže po povrchu, nejde se do hloubky, nikdy nedostaneme prostor poznat celou situaci, hráče na šachovnici, i nějaké motivace. Aaron spoustu věcí naznačí, ale neukáže nám je v plné kráse. Díky tomu jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to celé naoko. Jason LaTour opět předvádí moc hezkou práci a sám si napsal jeden sešit. Návrat domů je zábavný a dobrý komiks, ale nemohu se zbavit pocitu, že měl být lepší.
Přiznám se, že mi druhý díl nesedl, tak jak jsem si přál. Může za to hlavně to, že jsem čekal, že příběh půjde jiným směrem a místo toho jsem dostal origin hlavního záporáka, kde se ukáže, co musel udělat, aby se dostal, tam kde je. Jason Aaron opět předvádí parádní vypravětské řemeslo. Jeho příběh a dialogy mají spád, umí tnout do živého a čte se to dobře. Kresba od Jasona LaToura dokáže skvěle prodat atmosféru "vidlákovského" jihu Ameriky. Všechno je na správné místě, ale přeci mi tam něco chybělo. Možná za to může to, že se hodně mluví o americkém fotbalu, jehož terminologii nerozumím, nebo za to může to, že asi krom pěti věcí to nijak výrazně nepřekvapí. Neříkám, že Za trochu krve je špatný komiks, ale jen jsem čekal trochu více.
Šílená jízda. Docela se divím, jak málo takto psychedelicky laděných komiksů jsem četl a Absolute Martian Manhunter mě docela namlsal na další. Hodně mě bavilo, jakým směrem se komiks ubírá, jak aktuální je (což me moc nepřekvapuje, protože Campovo Ultimates jsou také dobrý politický komentář k současné americe), ale ze všeho nejlepší je kresba, alternativní obálky a design Martiana. Moc se mi to líbilo, ale přijde mi, že dostatečně nedokážu vyjádřit zážitek z tohohle komiksu, rozhodně doporučuji přečíst každému, ne jen fanouškům Jonna Jonzze (pokud jsem to napsal špatně, tak se omlouvám). Mainstreamové komiksy (kromě Marvelu) jsou v pořádku a já se pomalu díky současnému DC začínám uklidňovat ohledně stavu mainstreamu.
Harari je samozřejmě sám o sobě celkem přístupný a populárně-naučný autor, respektive jeho knihy takové jsou. Nicméně zde je na místě ocenit grafickou adaptaci, která nejen že je výtvarně velice zdařilá (props už jsem Casanavemu vyjádřil nedávno u Muže, který sázel stromy), ale také se zcela a naprosto vyhýbá nešvaru jiných naučných komiksů, natož adaptacím, kdy je obsah otrocky odvyprávěn v rámečcích a doplněn de facto ilustrací. Toto je plnohodnotný komiks, který adaptuje originálně a vtipně, každou kapitolu trochu jinak: vidíme dějové sekvence, dialogy a řadu vypravěčů, u kterých se střídá současnost s minulostí, různé lokace, světy i žánry.
Harari a jeho kolegové vyprávějí příběh lidstva od tzv. kognitivní revoluce, nabízejí řadu zajímavých teorií, občas se i vysmívají "maloměšťáckým" pohledům na společnost, ale jejich mysl zůstává relativně otevřená. Přesněji řečeno, s vědeckou poctivostí přiznávají, že je lepší říct, že o něčem nevíme a možná se to nikdy nedozvíme (např. duševní svět našich dávných předků). Velice povedené opáčko dnes již klasické literatury.
Povedené zakončení skvělé série. Ne, že by mě úplně rozstřílelo, ale rozhodně je silné (flashback se synem Josephine) a nezklamalo mě. Celá série je skvěle napsaná i nakreslená a neotřelým příspěvkem do noir žánru, který Brubaker cítí jako málokdo, ale mezi moje srdcovky se po prvním přečtení úplně nezařadila.
Pro mě letos asi nejvtipnější komiks. Tohle je fakt pecka, u které jsem se neustále nahlas smál. Ty gagy jsou jednoduché a kresba je úsporná, ale pěkná a milá. Celé to dohromady úžasně funguje. Nejde o jednotlivé vtipné epizody, ale o jeden souvislý příběh. Ten lišák je vážně jeliman, ale poměrně brzy jsem si ho oblíbil. Příběh navíc brnká na rodičovskou strunu a je ve výsledku plný emocí, které pohladí po duši.
První příběh mě zase tak nebavil (ale možná jsem neměl náladu). druhý už byl zábavnější, no a třetí je naprostá klasika...Skrblík se vrací na Klondike, tyhle příběhy spjaté se Skrblíkovo minulostí v Dawsonu mě vždycky berou, takže konečně i v češtině.
Po dočtení a shlédnutí toho komiksového veledíla nemohu než vřele doporučit. Branko Jelinek je mistr kresby, mistr vytváření tíživého a nevysloveného napětí. Stránky jsou do mrtě zaplněny pečlivou a promáknutou kresbou a oko diváka se nemá šanci nudit. Kapitoly jsou možná až moc krátké, ale účelné.
Oskar Ed - nesebevědomý outsider se zde utkává se svými fobiemi a strachy. Dostává se do jakéhosi podivného světa, kde prázdnota a pocit ohrožení pokračuje. Celý děj je někdy až záhadně interpretován a chvílemi mi nebylo jasné, jaký důvod mají některé scény. Stejně tak i některé dialogy a poznámky hlavního protagonisty působily lehce samoúčelně. Jakoby vysvětlujíc něco, co se stejně moc popsat nedá...
Buď, jak buď. Celkově to drží pohromadě. Vyzdvihl bych především kresbu a úctyhodný počet stran. Místy náznak sarkastického humoru, který celý příběh poněkud odlehčuje a nemáte z toho úplnou depresi. Toto dílko považuji i přes pár nedokonalostí za zcela výjimečné na naší Česko-Slovenské scéně.
Komiks, ktorý poteší, pohladí po duši, človek sa pri ňom zabaví, usmeje sa a čo viac k pozitívnym myšlienkam treba? Tintina som si zamiloval a budem pátrať po ďalších dieloch. Taký príjemný príbeh, Chvalabohu bez násilia a so super postavami. Po Asterixovi a Veľkom vezírovi Iznougudovi je tu ďalšia európska zábavná perla. Odporúčam každému bez rozdielu.
Očekával jsem něco jiného, ale zklamaný nejsem. Ve výsledku je asi lepší, že to nejsou další originy nejslavnějších hrdinů, jak jsem si původně myslel. Jde o více či méně vedlejší příběhy, které mají zřetelný rukopis Neila Gaimana.
Asi nejsilnější feeling příběhů ze Sandmana jsem měl u úvodního příběhu “Pavana”, který je o Poison Ivy, u krátkého příběhu “Na schodech”, a také u excelentně nakresleného (Andy Kubert umí) příběhu “Co se stalo s rytířem v plášti?” Pecka je taky černobílý kraťas, který nakreslil Simon Bisley. Ten nabízí velmi neotřelý pohled na komiksy jako takové.
Nejbizarnější je asi komiks “Metamorf, Elementál”. Není to jen podivným příběhem, ale i detaily souvisejícími s vydáním. Jako první překvapí velikost fontu, kdy jsem poprvé v životě použil na komiks lupu. Překvapil mě taky překlad, který pro některé obraty používá nečekaně vulgární výrazy. Ne že by mě to pohoršovalo, ale v DC komiksu to prostě překvapí.
Sere tě móda anonymního palcování všeho na co si vzpomeneš, a jsi scénárista? Napiš rychlovku která má super začátek, v půlce už je z tebe to nasrání venku (už tě to nasrání z internetu tak nesere, ale potřebuješ ještě pár stran) tak tam dáš podzemní hnutí (zbytečně). A konec to asi vlastně nemá?
Ono to asi je spíš na 4 hvězdy, ale potkalo mě to v takovém rozpoložení že musím dát 5. Vyprávění jako od Dona Quijotea. Mignola si vzal špetku od všeho co zná, přihodil mluvící zvířata a vytvořil výborný mišmaš.
Jak je zmíněno pode mnou, komiks je v mnoha ohledech čistý fanservis. Bavil mě, ale celou dobu jsem si při čtení říkal, jestli jsou tohle všechno příběhy, které musely být odvyprávěné. Vypíchl bych otvírák, ačkoliv napojení na hlavní sérii přes jednu z postav je za mě docela úsměvné spíš než zajímavé a potom hodně self-aware zavírák s Neganem, kterého prostě miluji. Jsem prostě jednoduchý člověk a když čtu příběh s Neganem, který se utápí v sebelítosti a zároveň magoří, zvedám hodnocení o hvězdu. Ale myslím si, že až na prvního Cizince a posledního Negana příběhy v knize nic nezměnily na hlavní sérii a jejich vznik je prostě zbytečný. Tři až čtyři.
EDIT: Ok, teď koukám, že Jeff byl zmíněn někde na začátku hlavní série, takže to není jen laciné napojení. Ale i tak se tomu mohli autoři vyvarovat, protože zmínka ve výsledku nic příběhu Cizince nepřidala.
Líbilo se mi to, ale bylo to, na můj vkus, rychle ukončené. A vlastně, moc jsem tomu konci nerozuměl...
Ale každopádně, jako díárek k nákupu, je to od Moghty Boys skvělý počin.
Uff. Extrémne explicitný, až pornografický komiks krátko nahliadajúci do života troch nie príliš sympatických postáv - Stelly, jej priateľa Marca a Lulu, aktuálne kojacej dieťa.
Každá z postáv ma svoje traumy a chyby a Vila sa nebojí predostrieť ich v plnej nahote - podobá sa to takému štýlu českých drám “všetko je na hovno a niet nádeje”. Akurát to možno trocha nádeje je, a ak nie je, postavy si plne zaslúžili čo dostali.
Já musím za pět. Uznávám, že Amarillo není tak kvalitní jako ostatní Blacksadovy příběhy, ale zrovna tento příběh bylo mé první setkání s tímto komiksem, když vyšel před deseti lety v časopisu Crew. Já v tomto ohledu nebudu moc objektivní a i Blacksadův roadtrip se mi hodně líbil. No a zbytek je ve stylu první knihy, silného osobního příběhu, který je pro změnu rozdělen do dvou kapitol. Kresba je snad asi větším tahákem než příběhy a Guarnido nezklamal.
Dva conanovské příběhy. Jeden z pera otce mistra, druhou fan fikci má na svědomí Busiek. Kromě prvního sešitu je to vše docela dost slušné. Úvodní Conanovo dobrodružství v Zamoře připomíná hodně Roye Thomase v nejlepších letech. Dvě znepřátelené ženy, ukradená koruna, podivní psí lidé a mostrum. A vlastně i to novodobé pojetí, které se ale kloní Frazettovi jsem po zkušenostech na evropských Conanech docela kousnul. Kdybych si měl ale vybrat od srdce, byla by to spíš Kalutova klasičtějšá kresba z druhé části a stejně tak původní Howardovská klasika ve sloní věži. Kniha zaujala i bonusem obsahující dopis samotného mistra, který k nám promlouvá přes propast času a poodhaluje, jak to s Conanem vlastně myslel. Překvapivě dost dobrá kniha.
Papírově to zní skvěle. Vyšetřování vraždy v podmořské stanici na dně oceánu, what´s not to like. A i kresbou a atmosférou se mi to zamlouvalo, některé obrázky byly skvostné. Taky mudrování o vědě a skici skafandrů a podmořské fauny fajn. Ale navzdory tomu, že se tu pořád něco dramatického děje (stanice se zaplavuje, někdo se zblázní a ohrožuje ostatní, záchranná mise v jeskyni s podmořskými pavouky...) a i se dobře prodává prostředí stanice, mi to přišlo nějak divně nevzrušivé a docela jsem se tím prokousával. Na čemž měly podíl i nepříliš sympatické postavy. Je mi blbé tomu dát průměrné hodnocení, protože snaha tu byla a za průměr bych to úplně neoznačil, ale že bych spěchal si přečíst druhý svazek, to taky ne - možná ho úplně vynechám.
Kresba, barvy jsou ok (velký formát zbytečný), styl vyprávění je super. Scénář mě jaksi nebavil nijak víc než cokoliv ostatního co jsem do měsice zapomněl. Já tam pořád čekal že se něco stane, ale ono se vlastně nic nestalo, všechno co se tu dějě na 300 stranách by se dalo dát na 100-150, popřípadě udělej 600 stran a ať to má příběh, tohle není ani kočka ani pes.
Zhltnul jsem to jak malinu, vo tom žádná. Oceňuji, že se to snaží mít nějaký přesah a originalitu nad rámec obyčejné špiónské odrhovačky (soukromý život špiónů, stárnoucí žena, žena jako super špion, vazba na skutečné události) a zpracovaný je to moc hezky, ale nějak to na mě asi nemělo takový impact, jaký bych čekal. Ač je kresba parádní, tak několik mužských postav mi totálně splývalo a díky rozličným časovým liniím jsem měl občas problém se v postavách zorientovat. A taky mi moc nesedl ty až superhrdinské momenty s létajícím pláštěm apod. Sečteno podtrženo pěkná a luxusně zpracovaná agentská story, ale spíše takový zábavný nadprůměr než nezapomenutelné čtení.
Já vlastně vůbec nechápu, proč mi po dvou výtečných komiksech (Barma a Pchjongjang) trvalo skoro 10 let si pořídit dalšího Delisla, když kromě této novinky již vyšly i další věci. Ve zlomku vteřiny je skvělej book na mnoha úrovních, dějiny filmu a umění, neuvěřitelný život jednoho podivína, dějiny obecně, hrátky s formátem, vtipy i napětí, skvělá kresba. Za mě není vůbec co vytknout, jsem poučen, pobaven a umělecky saturován.
Už obálka je za 5 hvězd, nemůžu se vynadívat. Kačeři jsou na ní jako živí, celá působí úplně plasticky, prostorově. Připomíná mi starou fotku, přes kterou někdo použil ještě extra nostalgický filtr.
Knížka začíná předmluvou Dana Černého. Napsal ji skvěle, se spoustou zajímavostí a znatelným zápalem pro tematiku. Akorát bych to celé dal spíš jako doslov, abych četl komentář k ději, který už jsem viděl. Mohl bych si pak zpětně zalistovat stránkami a zaměřit se na daný detail, který Černý zmiňuje, plus bych se vyhnul i lehčím spoilerům.
Samotné příběhy od Carla Barkse jsou staré 60 a více let, přesto je to moderní akční jízda s velmi pěknou klasickou kresbou. Užijeme si celkem tři polární dobrodružství, do kterých se Skrblík, Donald, Bubík, Kulík a Dulík dostávají.
Zápletka první povídky je o tom, že Donald pošle svého bratrance Gustu, nesnesitelného klikaře, do Severního ledového oceánu na výpravu za smyšleným bohatstvím. Když si ale uvědomí, jak reálné nebezpečí Gustovi hrozí kvůli jeho vtípku, neunese výčitky svědomí a rozhodne se, že mu musí pomoct.
V dalším příběhu si strýček Skrblík v aukci pořídí za astronomické peníze podivnou zmrzlou věc, o které pak neví, jak vlastně funguje a co by s ní měl dělat. Ale už je pozdě litovat nákupu... což asi většina sběratelů dobře zná:)) I s Donaldem a synovci pak hledá odpovědi na drsném severu.
A na závěr se Skrblík nechá přemluvit, aby se jeho profil objevil v bulváru. Způsobí si tím spoustu problémů, najednou je všude známý. Přihlásí se dávný věřitel, který chce zpátky své peníze i s gigantickým úrokem. A tak musí strýček cestovat znovu na sever, v psím spřežení skrz sněžné pláně, aby si s ním všechno vyříkal...
Co dodat, jako příprava na dlouhé zimní měsíce je to ideální četba, navíc za super cenu!:)
KRÁSA NESMÍRNÁ!!! A k tomu neskutečně nádherná kresba i barvy. Vytáhl jsem z dětské knihovničky naší kopii Krásy a se zaujetím jsem si znova pročetl tyto ruské pohádky, ať mám hlubší zážitek, třeba tu o Vasilise Překrásné. Ta má zde velký význam. Jinak se ale v celé knize Kostěj s Babou Jagou přímo nesetkají. Dám ruku do hořící lebky, že Mignola neležel jako my, děcka v družině, s hlavama na polštářích a neposlouchal tyto pohádky z desky, nicméně načtené je má skvěle a za to, jak to dokázal celé poskládat do svého universa, klobouček.
99%
V pohodě crossovery. Vzhledem k tomu, jak se takový crossover nebo team up dokáže zvrhnout, dopadl komiks dobře. Nejvíce se mi asi líbily 2. a 3. příběh, první byl průměr a poslední mě nebavil. Cením, že na sebe příběhy docela navazovaly. Kresba je hodně stylizovaná, což zlepšuje zážitek z komiksu a pomáhá navodit atmosféru, kdy se komiks nebere tolik vážně. A o tom vlastně komiks je, dva mačové se potkají a lezou si do zelí. Hlavně nečekejte detektivku nebo bůhví jak temný příběh, protože tenhle horečnatý sen zvládne být prvoplánový a jednoduchý na styl team up komiksů z bronzového věku, ale taky docela trippy sci-fi zábavička. Tři hvězdy, zážitek kazí pouze začátek a konec.
Tohle je pro mě osobně dost osobní projekt, jelikož mám možnost sledovat, jak vzniká stránku po stránce a s autorem rozebíráme všechny možné aspekty. Proto možná nebudu působit objektivně, přesto musím říci, že mě to baví. Četl jsem první verzi, četl jsem teaser, a četl jsem i kompletní první číslo. Musím říci, že to má top atmosféru, nápady, VYNIKAJÍCÍ kresbu, která se tak často nevidí, a baví mě prostředí, zápletka a celý svět. Mám k některým věcem výhrady - autorovi jsem na toto téma poslal desítky hlasovek, nicméně mám víru, že až to vyjde celé kompletně, tak to bude ještě lepší, propracovanější a snad kulervoucí. Limbus je ve svém první čísle velmi povedenou záležitostí a já nutně potřebují další část. Makej Šugy!!!
Do tretice všetko dobré, hovorí sa. A v tomto prípade tomu je fakt takto. Posledný diel bol o malý chlp lepší ako dvojka. Najlepší príbeh, dokonca lepší ako finále, bol s chrípkou, ktorá postihuje len mužov a zo super nápadu vyhubiť ich. Trochu feministické, ale fenomenálne podané. A to kto každý sa pridal k našej obľúbenej trojici je parádička. Úžasný crossover. Ostatné doplnkové príbehy boli tiež super a čo ma veľmi prekvapilo je úmrtie niektorých postáv, čo som v takomto feel-good komikse určenom pre teenegearky určite nečakal. Za to klobúk dole. Celkovo som veľmi spokojný, kresba bola pecková, scenáre tiež, síce ten koniec mi prišiel jemne slabší, ale kvôli tomu nebudem znižovať hodnotenie. Odporúčam každému, hoci nie každému sa to bude hodiť. Ja momentálne som dosť pod stresom, tak takáto oddychovka mi plne vyhovuje.
