Tady musím, částečně souhlasit s Sagikkunem. Za prvé čím méně víte, tím lépe, za druhé oni dva filmy, jsem v tom viděl. Teda pokud myslíme oba ty samé. Jen to není zač tak geniální věc, ale i tak dost dobrý.
Velmi originální a graficky bohatý exkurz do autorova nitra. Na ploše 428 stran prozkoumáváme hned několik podob úzkostí, fobií a strachu, které se zde odrážejí ve výjevech z umělcova života v surrealistické, avšak významově zcela jednoznačné podobě undergroundového artu.
Líbilo. Tři příběhy. Ne moc veselé a místy velmi drsné, ale reálné a vypovídající. Tohle je rozhodně grafická novela pro dospělé a bez špetky fantastiky nebo literárního patosu. Jede se napříč historickými obdobími, takže si každý vybere co mu sedí. Scénáře jsou čisté a mají tah na branku. Kresba je typicky evropská a ačkoli jsem místy musel zkoumat Hermannovu linku pro bližší identifikaci postav, protože nebylo jasné kdo je kdo, rozhodně upřednostňuji první dva příběhy před tím posledním, který kreslil Yves. Jako celek ale přesně to co si představuji, že by mělo vycházet MDEK. Rochním se v tom jak úplný čuně.
No, komiks na jedno přečtení. Čteno v rámci mého prokousává Marvelem na Marvel Unlimited a musím říct, že i těch 250 co tato kniha stojí fyzicky je moc. Nic zajímavého, nic se tady nestane, prostě průměr. Velice se mi nelíbilo , že na jeden sešit se vystřídali kreslíři, oba styly jsou ale v pohodě, Crain je na mě moc, ale to je čistě moje preference. Pokud máte rádi Spider-mana, je tu vše, komiks ale nenabízí nic mimo zabavení hlavy na hoďku pokud se nudíte.
Druhá kniha je o chlup lepší, ale jen o kousek, o prsa asijské běžkyně. Ale stačí to? Druhá kniha se snaží prohloubit charaktery ostatních hrdinů, ale pořád mi připadají plytké a povrchní. Pořád z toho cítím, že jde o dialogy ve hře na hrdiny, což je vlastně asi v pořádku, ale nebaví mě. Taky mi dost vadí, že snad dvě třetiny textů jsou monology hlavního hrdiny směrem ke čtenářům. Je to takové nekonečné nezáživné plácání.
Mám ale i pozitivní postřehy. Nelogičnost z konce první knihy je zde přiznána a částečně i vysvětlena. Vysvětlení se odkazuje k autorům a dílům, o kterých jsem dosud neslyšel. To samozřejmě není problém autora, ale můj. Druhý pozitivní postřeh je ten, že jsem si na konci uvědomil, že mě trošku zajímá, jak to bude pokračovat. To jsem na konci první knihy neměl.
Co se týká kresby, tak jsem někde v půlce knihy zjistil, že už mi ta kresba tak moc nevadí. To ale neznamená, že bych občas neměl pocit, že je to příšerně statické a místy to vypadá jako výtvor AI. Na druhou stranu, pořád tam jsou moc pěkné obálky a taky nějaké pěkné panely.
Co se týče závěrečných textů, tak tady jsem to někde v půlce vzdal, protože mě to vůbec nezajímá. A to normálně čtu úplně všechno. Komentář od Kerbellose je výstižný.
Zjevný úděl. Tento komiks som si chcel zohnať stoj, čo stoj, lebo počul som o ňom samé chvály zo zahraničia. A veru je to čistá pravda. Komiks je úžasný vo svojej podstate, je to fantasy, horor, dobrodružstvo, obsahuje množstvo úžasných detailov a rôznych bojov s príšerami. Plus nečakané úmrtia a niekoľko zvratov, ktoré ma zaskočili a už sa teším na dokončenie v druhom zväzku. Scenár stále posúva dej dopredu a kresba je perfektná a plná detailov. Páčilo sa mi prepojenie alternatívnej histórie na to, čo poznáme a hoci je tu plno monštier, tak aj tu sa ukáže, že pravými monštrami sú ľudia. Odporúčam každému.
Druhú časť Zjevného údělu som prečítal v rekordnom čase. Za dva dni. Tak ma to celé chytilo. Výprava Clarka a Lewisa v tomto príbehu z alternatívnej histórie, kde je plno monštier a hrôz je skvelá ako po scenáristickej, tak po kresebnej stránke. Pri dychvyrážajúcom finále som ani nedýchal, je to fakt asi to najlepšie z komiksov aké som čítal tento rok. Niektoré postavy sa správajú horšie ako tie najhoršie z monštier a aj v tomto prípade vidno, že tie najhoršie monštrá sa skrývajú v ľuďoch. Žiadna nová myšlienka, ale krásne a majstrovsky opísaná. Samozrejmosťou je kvalitné vydanie od Comics Centra, obrovské rozmery, lacetka, hrubý a voňavý papier. Som veľmi rád, že sa tento komiks ku mne dostal a môžem ho len a len odporučiť.
Do Lemirových knih se mi většinou moc nechce, ale jak začnu, už knihu neodložím z ruky před dočtením. Komiks Bludiště je stejně tak poutavý, a příběh otce hledajícího v bludišti (ať už je to cokoliv) svou zesnulou dceru, je opět depresivní, ale také plný naděje jako například níže několikrát zmíněný Potápěč - ten mi však přišel ucelenější a mě zkrátka bližší.
Bludiště je takovou snovou básní, spíše popis vzpomínek a pocitů, před neodvratným novým začátkem.
Graficky se komiks povedl moc, originální panelování a už klasická kresba. Kulisy Toronta a bytových domu tomu hezký sedí, Jeff Lemire tohle mimo jiné popisuje na konci knihy, že chtěl podobný příběh zasadit do velkoměsta.
Chápu co by se mi mělo líbit, ale nějak to na mě nefunguje. Komiks má rozhodně skvělý a neotřelý vizuální indický styl, je dostatečně art a barevná paleta alternative. Příběh je psaný zručně. Problém je, že vůbec není originální. Perzonifikace smrti a bohů už jsme tu viděli (Gaiman), havran co mluví v černých bublinách taktéž nečpí originalitou (zase Gaiman) a instantní smrt hlavní hrdinky v každé kapitole to měli už ve své knize Každý jeden den Moon s Bá. Připadá mi že Ram V prostě jen trestuhodně vykradl to nejlepší co mu přišlo pod ruku a protože to udělal řemeslně dobře, tak to tolik nebije do očí. Ale jinak je to v podstatě tributní komiksové album. Třeba s jeho Šestiprsťákem, který vychází téměř souběžně s Lailou, je to fakt nesrovnatelné. Lepší průměr. 60%
"Tímhle okýnkem v rakvi můžem koukat, jak seš mrtvej."
Se Sóičim jsem se poprvé seznámil skrze anime adaptaci několika povídek, přičemž díly s ním mě vždy bavily nejméně. Příhody o malém zm*dečkovi, který bez většího postihu terorizuje svoji rodinu nebo školu, mi nepřišly ani děsivé, ani vtipné, ale spíše otravné. Manga mi však stejně ve sbírce nesměla chybět, protože prostě Džundži Itó a říkal jsem si, že origo materiál bude třeba lepší.
A jako... jo. Ať už to bylo tím, že jsem věděl, do čeho jdu nebo že to prostě lépe funguje na papíře, Itóův bizarní humor mě nejednou dokázal docela pobavit. Navíc jsou tu stálé charaktery, které mají Sóičiho prokouknutého a jeho naschvály se mu nebojí vracet, takže je fakt, jak je Sóiči po většinu času na přesdržku, o něco snesitelnější. Až v porovnání s jeho jinou tvorbou jsem stejně tak ocenil onen odlišný přístup, se kterým zde Itó děsí – o hororovou jízdu typu Tomie, Spirála, Oběšenci atd se vážně nejedná, jednotlivé povídky jsou však správně tajuplné, pohrávají si se čtenářovou nejistotou ohledně skutečných Sóičiho schopností/dalších okolností a tím i zvědavostí, a když už se vyskytne něco vybočujícího z normálu, tak z toho dokáže zamrazit. Takové fajn duchařské historky, nežli přehlídka nočních můr. S tím jde ale ruku v ruce také to, že Itó tu nikdy nepopustí uzdu té jeho úžasně šílené fantazii a celou dobu se drží spíše při zemi. Sóičiho život se tu naťukne a přinese pár zajímavých námětů (např. ohledně jeho babičky), ale uspokojení ze skutečně maximálního vyždímání celého tématu se mi nedostalo, opět oproti Spirále nebo Tomii (kterou Itó rozpitval do posledního vlasu).
Takže jak už tu zaznělo, rozhodně jiný Džundži Itó (což není na škodu), je to originální. Bavilo mě to, ale s hodnocením mám trochu dilema. Nevnímám to tak silné jako autorova jiná, již zmíněná díla, zároveň bych Sóičiho neřadil na úroveň Kočičích deníků nebo Ryb. Je to někde mezi a kdybych mohl, dal bych tři a půl hvězdy. Když budu mít chuť na odlehčenějšího Itóa, rád znova sáhnu právě po tomhle.
Bezpochyby nejlepší titul, který se mi letos dostal do rukou. Jen s velkým sebezapřením se tu nerozepíšu do slohu o tom, čím vším mě dostal, protože jeho největší síla tkví v tom, když do něj jdete absolutně naslepo (přesto se už teď chystám na znovučtení). Nejlépe by se dal přirovnat ke dvěma zásadním sci-fi snímkům (jeden z nich původně kniha), ale už i to by hodně napovědělo. Takže asi pouze tak, že je to naprosto geniální věc, která mě donutila o ní přemýšlet dlouho po dočtení. A ještě dlouho přemýšlet budu, protože těch vrstev otevírajících se k nejrůznějším interpretacím je tam hromada.
Už jsem to psal u Batmana zasazeného do šedesátek. Ústřední netopejří téma (temné město, zkorumpovaná policie, trauma z vraždy rodičů) je natolik univerzální, že je vlastně úplně jedno, kdy se příběh odehrává. Tady sice pomlčka, design kostýmu a pár nutných dobových prvků (elektrické křeslo, Židé...) odkazují na Golden Age, ale tím to hasne. Klidně by to mohl být současný příběh...
A bohužel je to nuda. Záporáci jsou tuctoví, scénář místy HODNĚ skřípe (všude kriminalita a krize, ale Wayne se ve svém luxusním sídle nezamyká) a aspoň trochu originální dilema kolem zbraní se vyřeší strašně rychle a nezajímavě. Zachraňuje to trochu kresba a velkej formát, ale kurňa, za 700 je to furt málo.
Sedm zlatých měst - Moc příjemný návrat do dětských let. Hned z počátku na mě dýchla atmosféra šestákových dobrodružství, které miluji. Příběh byl zábavný a hezky ubíhal. Několikrát jsem se přistihl, jak mám úsměv od ucha k uchu, a užívám si dialogy a dané situace. Místy jsem si všiml, že se scénárista Carl Barks nezdržuje s detaily a prostě vypraví svůj příběh, tak jak je třeba. Na druhou stranu to skoro vůbec nerušilo a navíc jde o příběh, který je primárně věnovaný mladším čtenářům. Takže z mé strany spokojenost a dostal jsem víceméně to, co jsem chtěl dostat. 7/10
Země pod zemí - Spokojenost. Cítil jsem, že v tomto příběhu je scénárista Carl Barks vypsanější a zkušenější. Tento příběh působí mnohem vtipněji a také o dost více vynikne povaha samotného strýčka Skrblíka. Samotná zápletka je správně přepálená a zábavná. Líbilo se mi, jaký to má spád a mnohem více prostoru dostane jak Donald, tak i Kulík, Dulík a Bubík. Velmi mi sedla pointa, která mě rozesmála. Hodně dobrá práce. 7,5/10
Pizzarovo zlato - Tohle byla lahůdka. Třetí příběh mi moc sedl a já si opravdu hodně užil. Parádní příběh, výborné dialogy a hlášky, skvěle vypointované situace, a ke všemu to má perfektní dobrodružnou atmosféru. Je to vtipné, je to zábavné, a čte se to jedním dechem. Carl Barks si to s naprostou elegancí odvyprávěl, a největší nedostatek tohoto příběhu je ten, že je krátký. Tady bych si přál, aby to bylo o dost delší. Krásný příběh. 8,5/10
Jednoduše skvělé ! Americká tvorba mne nepřestává udivovat i bavit a tahle výborná jednohubka je toho zářným příkladem. Je to jízda od začátku až do konce, která rychle odcípá a perfektně se čte. Kresba k tomu taky sedla, tady není co vytknout.
Hvězdná Crew má vzrůstající tendenci, opravdu to stojí za to !
Dungeons and dragons jsem nikdy nehrál. Brácha chtěl, abychom to zkusili, byť už jsme zasloužilí fotři, ale jeho kniha s návodem stále leží někde ve skříni. Nepřečtená. Princip ale zhruba chápu. Když se to hraje s partou přátel, tak to je asi zajímavé. Možná to někdy s bráchou a našima děckama zkusíme. Ale zpátky ke komiksu… Tenhle komiks je důkazem, že zprostředkovaně už to tak dobře nefunguje. Je to jako někomu vyprávět, o čem jste se včera večer bavili v hospodě.
Tahle kniha nejlépe fungovala na začátku, než se hrdinové dostali zpátky do fantasy světa. Pak už přišly včerejší zážitky z hospody. Já mám tuhle schopnost, tak udělám tohle, ty máš tam tu schopnost, tak uděláš tamto. A pořád dokola. Nuda. Jediná výjimka nastala ve chvíli, kdy přišlo na Tolkiena. Protnutí Hobita a zákopů první světové války byl zajímavý nápad a je poměrně dobře zpracovaný. Zapůsobilo to na mě o to více, že zrovna poslouchám audiobook Na západní frontě klid.
Chtěl jsem napsat, že ukecanost a filozofování hlavního vypravěče tomu moc nepomáhají, ale ono je to vlastně to nejdůležitější, co tam je. Dostaneme trošku minulosti i od ostatních hrdinů, ale nemá to moc velkou hloubku. Ta možná přijde v dalších knihách. Absence humoru to pak úplně zabíjí. Bere se to hrozně vážně, tragicky a osudově.
Hodně mě taky zklamal cliffhanger na konci, protože ten podle mě naprosto porušuje pravidla a logiku toho světa.
Co se týká kresby, tak to je “velký špatný”. Hodně panelů se mi líbilo. Obálky jsou taky úžasné. Ale jako celek to nefunguje. Počítač z toho smrdí na sto honů a v závěrečných esejích je zmíněno, že je to tak schválně. Já jsem měl často pocit, jako by to byl produkt AI. To už je mi milejší obyčejná mainstreamová kresba. A když už jsem zmínil ty eseje, ty pro mě byly takřka k nepřežití. Stálo mě hodně sebezapření, abych je všechny přečetl.
Jediné, co můžu pochválit, je zpracování knihy. Sice je to brožované a desky jsou bez chlopní, ale jsou na omak velmi příjemné, dobře se otevírají a parciální lak je použitý smysluplně. Vypadá to decentně a pěkně. Jo a marketing byl taky dobrý, protože mi prodal první dva díly najednou…
Milé překvapení. Nová kačeří série pod patronátem Crwe a taktovkou nejpovolanějšího z nejpovolanějších. Dana Černého. Jako super. Akorát je trochu problém, že mi Barks třeba oproti Rosovi nepřijde až tak úplně geniální. Je to hezké a oslní to čistotou. Zejména kresba je v základní lince dokonale geniální a nádherně vyvážená. Barvy ve své jednoduchosti taky super. Příběhově mi to přijde ale oproti moderním kačerům takové...s odpuštěním trochu archaické. Chápu, že tohle jsou originální příběhy, ale pro člověka který vyrůstal na expandovaném Duck Tales vesmíru je to prostě až moc dřevní. Líbilo se mi to, ale četl jsem to trochu na sílu. Barks omnibus radši asi snad ani není nutný. 70%
Séria Lightfall tu má tretí diel a tentokrát už je to výrazne temnejšie. Vytratila sa pestrofarebnosť (kvôli udalostiam v príbehu), humor je takmer úplne preč a aj tempo je tentokrát pomalšie. Hrdinovia sú však sympatickí, príbeh stále zaujímavý a jednoducho to má svoje čaro. Ak ste fanúšikom komiksovej série Kůstek alebo máte radi tvorbu japonského filmového mága Mijazakiho, tak si určite prídete na svoje. Mňa táto séria stále veľmi baví, aj keď tentokrát je to trochu slabšie a preto nedávam plný počet. Snáď sa dočkáme štvrtého dielu budúci rok. =►Celá recenzia◄=
Ďalšie skvelé pokračovanie Hrobára, kde jeho nemesis nemá chybu a otázka na záver je, že kto necháva viac mŕtvol, či Ľudožrút zo Sutter Campu alebo samotný hlavný hrdina. Každopádne ma to veľmi baví, je to skvelý western ako vyšitý a po stránke kresby a scenára tomu nemám čo vytknúť. Som zvedavý na voľné pokračovanie...
Mám rád Predátora. Mám rád Wolverina. A jejich fůze mi přijde jako organická i přes to, že jde o diametrálně odlišné vesmíry a dá se na tom hodně pokazit. Ale způsob jakým to pojmul Percy mě neskutečně blaží. Jednoduchý příběh o kolizi dvou lovců je roztažený v čase od Wolverinova originu až do současnosti. Na to, že jde jen o tupou mlátičku, běží děj v několika časových pásmech, které obhospodařuje každé jiný kreslíř. Vyprávění je asynchronní a četné reference do historie obou postav, které autor použil nejen lechtají fanovské žebro, ale místy dávají i překvapivý smysl. Řemeslně je komiks zpracovaný opravdu zajímavým způsobem. Na to co to je. A řezbářská dokonalost produkce a writingu vůbec nedusí hlavní přesdržkovací linku. Oproti očekávání jsem docela uhranut.
Na Millara, který zásadním způsobem ovlivnil celou komiksovou scénu je to poněkud méně zásadní komiks. Přesto je to výborná popkornovka, která skvěle šlape. Dvojice vědců objeví stroj času a použijí ho způsobem který, zrovna moc nezohledňuje časové paradoxy. Je to fajn čtení. Nenáročný příběh, protkaný hromadou historický referencí. Děj místy působí až telegrafně a je sympatické, že Millar nepropadl svému nápadu, vše narval do čtyř sešitů a od válu odešel s čistým štítem, zatím co mnozí by z toho udělali padesáti sešitový epos. Paráda. Vizuál tady slouží věci a podtrhuj zběsilou rozevlátost knihy. Těžká stylizace a žádné velké mistrovství, kterým by rušil základní myšlenku, kterou je prostě a jednoduše hnětat.
Máme tu tretí diel série Pérák od šikovných tvorcov Macek a Kopl a zároveň je to aj záverečný diel trilógie. Bol by som však rád, keby sa tvorcovia k tomuto hrdinovi niekedy vrátili a poriadne sa odviazali. Prvé dva diely ma dosť bavili a sám som bol prekvapený hlavne z druhého dielu s názvom Jantarová komnata. Tam to bola perfektná akčná nahláškovaná zábava a neskutočne mi to sadlo. S tretím dielom mám však trochu problém, má dosť nevyrovnané tempo a časté boje Péráka s malým dievčaťom ma až tak nebavili. Radšej mohol dostať väčší priestor Tyranosaurus Rex a jeho masakrovanie zombie nacistov. Potešili zombie osobnosti Československa a aj známe filmové scény (Star Wars). =►Celá recenzia◄=
Komiks s velice příjemnou kresbou (ač občas nepoznávám jednotlivé postavy), do kterého se vkrádá velice sympaticky až něžně můj oblíbený magický realismus. Ve vzduchu visí tíživá atmosféra konce první světové války, že je až skoro s podivem, že autor je současný, nikoli sto let starý. Ale jako kdyby všechno bylo jen určitá předehra, rozehrání, které však brzy končí a není nic dál. Je to něco, o čem bych chtěl číst marquézovský román, o rodině, do které se už někdo nevrátí, či kroniku místního města, kde se občas proletí pterodaktyl a kde duchové spolu závodí ve větru... takhle je to "jen" surreálná minipovídka s válečnou hořkostí na rtech, škoda!
Fakt výborný western, potreboval som si po včerajšku spraviť chuť niečím kvalitným. A Hrobár 1. a 2. diel nesklamal. Výborná kresba, kvalitný scenár a perfektné ústredné trio. Plus zápletka o zjedenom zlate a hľadaní pokladu a rukojemníka. Je tu aj pár výborných a nečakaných zvratov. Fakt sa mi to páčilo a už sa teším na ďalšie diely a dokončenie príbehu. Westerny vo všeobecnosti mám veľmi rád a po Jodorowskom Bounceri je tu ďalší western, ktorý sa ku mne dostal a ja to môžem len a len odporučiť. Tak mi to spravilo chuť, že sa poobzerám aj po westernoch od Vybírala, prípadne ďalšej Modrej Crewi.
Klan M na druhé přečtení po pibližně 10 letech mě užž tolik nebavil. Hlavní linka je v pohodě a nápad je to strašně dobrej, ale tie-iny tento event zabíjí. Samotná hlavní série je dobrá, ale věci se tak něják stanou a není tam ani tolik konfliktu, spíš se ukazuje nový svět klanu M a je tam pár zvratů aby se neeklo. Tie-iny potom nedělají velkou službu a pokud je čtete jako já, tak jak všechny čísla vycházely, docela do zpomalí tempo hlavní série. Samostatně za 3/4, s tie-iny horší 3.
Pročítám se aktuálně celým Marvelem z 2000s a musím říct, že tato série byl svěží vánek. Je to akční, zábavný a tak akorát trhlý, jak byste od komiksu s Avengers čekali. Bendis umí být ukecaný, ale většinou to ani čtenáři tolik nepřijde. Další knihy budou stavět na tie-inech k eventům a komplikovaných částech Marvel loru, tohle se ale dá užít samostatně. Velký palec nahoru, tento komiks nakopl neskutečně zábavnou éru Marvelu.
Další z českých příběhů poloviny úděsného 20. století, který vás tak akorát nas*re. A to připomenutím známé události a tím, jakou vražednou mašinerii a nespravedlnost zde komunisté rozpoutali. Zpracování je spíše zjednodušeně poučné než komiksově kdovíjak umělecké, nicméně má to vzhledem k obsahu své emočně silné momenty.
Po formální stránce sexy komiks z indických reálií s příjemnými barvami, kdy mi kresba postav někoho silně připomínala... teprve teď jsem přišel na to, že asi Mathieu Bableta. Anyway, čekal jsem to po všech těch chvalozpěvech trochu hlubší, filosofičtější, ale to bychom asi nesměli být na půdě takového komiksu. Ano, je to příjemně čtivé a místy spíše než dojemné dosti vtipné, v pozitivním slova smyslu. Ale všechno jen jako takový velmi pomíjivý závan lidskosti, rychlokvašný nápad rozvedený do pěti kapitol, ve kterých se ten celý námět o smrti a bojem s ní rozpouští v několika zajímavých historkách, scénách, dialozích a vlastně sebenaplňujícím se proroctví; jinak ta opakovaná reinkarnace ve stejném těle nedává ani moc smysl. Stejně jako jakési Smrtčino uvědomování si hodnoty života během pár chvilek na Zemi. A tohle mírné klouzání po povrchu ač pracující s náboženskými a nadpřirozenými motivy vypovídá spíše o duševní vyprahlosti moderní doby - nic zvláštnějšího, než, že je člověku smutno, když někdo umře, tam moc není. To pak do jisté míry korunuje klasická "instapoezie" od Akur Puri (anagram Rupi Kaur?).
Rád jsem si to přečetl, ale čekal jsem mnohem víc.
Asi by sme mali byť radi, že sa vôbec našiel niekto, kto to českým bratom vydal. Za mňa dobré. Z hororov starých autorov pred Poeom uprednostňujem HPL, ten zostarol oveľa, oveľa menej a dodnes je inšpiratívny, čo pravdupovediac s čistým svedomím o poviedkach Edgara Allana Poea až tak povedať nemôžem. Keďže ale Lovecraft má viacero skvelých komiksových adaptácií (famózny Tanabe, neskutočný Buscaglia), tak som rád, že prišiel rad i na Poea. Aj keď osobne by som uprednostnil radšej Zánik domu Usherovského, alebo samozrejme zbožňované Vraždy v ulici Morgue. Hoc tomu názov neodpovedá, máme dočinenia s trojicou komiksov. To všetko pekne v tvrdej väzbe s lacetkou a prebalom a pár bonusmi, hoc nechápem, prečo sú tu niektoré veci zdvojené (medailóniky, anotácie). Kresba s farbami OK, niekedy super, potom je to priemernejšie, raz akoby detská, hneď nato vcelku brutálna. Občas sa vyskytnú prapodivné momenty (chlap v krčme nájde kocúra, ktorý má zjavne obe oči a keď si ho donesie domov, tak zistí, že má len jedno?). Tak či onak sa opatrne prihováram za viac českých komiksových Poeov.
Toto čo bolo? Asi prestanem čítať komiksy od Granta Morrisona. Osobne je to najhorší komiks, aký som kedy čítal. Samý chaos, neorientoval som sa v tom, kresba mi nesedela, ani koniec a podzápletka sa mi fakt ani jedna nepáčila. Grant Morrison je asi na drogách, keď takéto niečo dokáže vyprodukovať a vôbec, ale vôbec mi to nesedí. Ešteže som si to kúpil v edícii Kapesní komiksové klenoty a nie Legendy DC. Absolútne nechápem, čo je na tom legendárne. To, že Superman zomiera? Veď to tu už bolo toľkokrát. A lepšie. A má urobiť 12 úloh pred smrťou ako Herkules? Ach jaj. To je zápletka akú napíšem aj ja. A z tých pseudovedeckých konverzacií mi bolo zle. Som rád, že to ide preč. Keď mám toto porovnať napríklad s úžasným dielom Jepha Loeba a Tima Salea Superman v každej ročnej dobe, to je ako nebo a zem. To bol Komiks s veľkým K, ale toto je fakt mainstramový odpad. Čím skôr chcem zabudnúť na tento nepodarok. Neodporúčam nikomu a čudujem sa tým vysokým hodnoteniam.
Na můj vkus působí scénář i dialogy trochu nevyzrále, sice nadšeně s pokusem o humor, ale trochu dětinsky. Kresba někdy nabízí úchvatné robotické až nadpřirozené postavy, stejně jako vesmírné scenérie, ale ve chvílích pozdějších reminiscencí se výtvarná stránka proměňuje v hyperrealistickou záležitost, ze které se mi chce - dámy prominou mou francouzštinu a slovenštinu - vysloveně grcat. Osobně asi netoužím se do tohoto univerza a postkatastrofického příběhu s environmentálním poselstvím vracet.
Řekl bych, že to je řemeslně dobře zvládnutý a dobře nakreslený komiksový příběh se sympatickým a sympaticky drsným hlavním hrdinou, co kope zadnice komukoliv kdekoliv, navíc chrání malé děti, žejo. Samotný příběh, lehce nedovysvětlený, s antielitářským poselstvím v postapokalyptickém prostředí s krysařskou inspirací mě však příliš nezaujal. Sám autor pak přiznává, že dialogy jsou pro něj "doplněk", což je fér, leckdo dává přednost akci. Nebere mě to, ale tady to tomu v tom jakémsi dějovém minimalismu relativně sluší.
Vcelku fajn věc, škoda, že některé zápletky jsou velmi zkrácené...klidně bych to víc propracoval. A někdy je text v bublinách skoro nečitelný vzhledem k podkladu.
S Hermannem Huppenem jsem neměl žádnou zkušenost, ale tak nějak, jsem doufal že Kruté příběhy budou jako Aronovi Skalpy, to znamená socialni a ekonomické problémy s omáčkou z násilí. A světe div se, to přesně jsem dostal. Ve třech příbězích, kterým kraluje příběh Old pa Anderson který je správně drsný a surový.
Vlastně příběh začíná úplně jednoduše. Sledujeme mladého chlapce, který pomáhá pomocí mobilního telefony učinit finální rozhodnutí sebevrahům. Už tady zjistíme, že evropský pohled na smrt se od toho japonského diametrálně odlišuje. Na scéně se po několika stranách objeví hlavní záporná postava. Jenže, je vlastně záporná? V kapitole věnované jejímu osudu k ní budeme možná i cítit sympatie. A co tam dělá všude ta kočka? Tak je to v této knize se vším. Existuje více úhlů pohledu. Ke konci možná až mysteriózních. Ale vždycky se, i díky detailní černobílé kresbě, zažerou pod kůži. Pokud jste ve skrytu duše jen trochu melancholik, Město světel si přečtěte.
Já mám k raným devadesátkám, obecně k té době, vždy těžký sentiment, ač jsem byl ještě mrně. Zde se navíc jedná o adaptaci úplně první povídky a následného rozvedení světa pod dohledem samotného Andrzeje, moje uši i oči se tedy automaticky a natěšeně nastražily. Jenže si říkám, že kdybych četl první příběh před samotnou povídkou, asi by mě to do děje nikterak nevtáhlo. A druhý příběh je naprosto zmatečný a zaklínači vypadají a chovají se jak úplní retardi; doufám, že to Sapkowski tak nemyslel. Já neznat ono universum z knihy a následně her, byl bych poměrně v koncích. Při vší úctě k bardům počátku tohoto světa je to lehce naivní a úsměvné (viz Fry), stejně jako tomu dělat limitovanou obálku. Mnohem lepší adaptace vznikly později, nedávno, například toto. Ale má to přes to všechno něco do sebe...
Barevný a lehce experimentálně laděný špalek, který se čte jednodušeji, než by se dalo na první pohled na trochu infantilizující výtvarnou stránku čekat. Autorovy velice křehké psychické stavy jsou zde velmi zajímavě vykresleny skrze historky a jejich nápadité podání, které u mnohých může vést ke zbrklému odsouzení. Vážné téma pak sklouzává i v grotesku a vtip. Škoda jen, že to ke konci trochu ztratí šťávu.
Konečně jsem našel chvilku času, pustil se do svých komiksových restů a rád bych se s vámi několika odstavci podělil o názor na české vydání komiksového alba Lucky Luke: Jak se Daltonovi polepšili.
Šťastný Luke, komiksová série od René Goscinnyho (ano, toho pána od Asterixe) a Morrise, je v mé hlavě zažraná už od doby, kdy jsme v devadesátých letech při cestě na dovolenou do Itálie zastavili na benzince v Rakousku, kde měli obrovské množství komiksů s Asterixem a právě Lucky Lukem. Ano, mám tuto sérii zkreslenou dětskou nostalgií, což ale nemění nic na faktu, že Lucky Luke u nás aktuálně chytnul druhý dech (poté co jej přestal vydávat Albatros) a jeho příběhy vydává CREW.
Jak už název napovídá, příběh se spíš točí kolem bratrů Daltonových, kteří jsou arch-nemesis nejrychlejšího pistolníka na divokém západě a ústředního hrdiny celé série. Příběh není nikterak složitý - je potřeba otestovat zákon o podmínečném propuštění, ale než bude zákon předložen Senátu, je potřeba ho vyzkoušet. A aby zkouška byla průkazná, padne rozhodnutí prověřit jeho fungování na těch nejhorších lotrech, jaké kdy americká země nosila – bratrech Daltonových! Můžete hádat, který šťastlivec (střílející rychleji než jeho stín) dostane za úkol na propuštěné trestance dohlídnout.
Jednoduchá zápletka, která vznikla přesně před 60 lety, a přesto zde humor funguje na 1000 %. Máme tu hromadu opakujících se vtípků, které neustále gradují a přetvářejí se v další. Co skvěle funguje, je čerpání z pověstné smůly bratrů Daltonů. Dalším elementem v příběhu je pes Tramtabum, který přestože patří ke klasickým postavám série, já jej opravdu nemusím. Co ale není třeba dodávat, že ten kdo ve finále triumfuje, je opět Lucky Luke - odjíždí do slunce západu.
Má smysl se vůbec nějak vyjadřovat k Morrisově kresbě? Jednou větou precizní práce s panely, precizní práce s postavami, precizní práce s pozadím a celkovou dynamikou. Tento nezaměnitelný cartoonový styl definoval nejednu generaci komiksových tvůrců a máme neskonalé štěstí, že si tyto malby můžeme užít v původním formátu.
Lucky Luke: Jak se Daltonovi polepšili je sice původně dvacáté šesté album, ale užít si ho dokáže i naprostý nováček, který v životě o těchto komiksech neslyšel a nebo se bál, že jsou jen pro děti. Rovnou přiznám, že jsem nečekal, že se budu takto bavit, jelikož předchozí alba byla více dějově rozvleklá a obsahovala daleko méně vtípků. Tohle je album série Lucky Luke, kde Goscinny a Morris v plné síle předkládají jednoduchý, ale naprosto výživný příběh o tom, že není snadné se polepšit, i když o to sami usilujete.
Za mě ještě o chlup lepší, než Šangri-La. Souhlas, že je to možná občas lehce "povrchové plácání", ale nejsem si jistá, jestli by nějaké hlubší filozofické úvahy nezmenšily už takhle ne úplně velkou cílovku tohohle dílka. Já to pochopila tak, že to plácání dvou superinteligentních AI je právě ten kus lidskosti, který si můžeme představit třeba jako naše "filozofování v hospodě u piva". Protože jak je v komiku napsáno, kdyby chtěly postavy spolu o něčem hluboce diskutovat, nebudou ani mluvit, stačí jim jen přeposílat si data.
Kupodivu mi to hodně připomínalo Navzdory všemu, kde taky sledujeme pár, který se vždycky za nějakou delší dobu setká, má platonický, ale velmi silný vztah, a dokonce je tu stejné i to, že ten chlap v dané dvojici pořád vyráží na nějaké cesty.
Život se drží klasické šablony tohoto žánru. Znuděná holka potká na exkurzi v muzeu dinosaura Iggyho, a ten ji provede vznikem života od bakterií po člověka. Skoro všechno je smrtící a skoro všechno vás chce sežrat.
Kresba je boží! Autor si dává na pravěkých tvorech záležet a být malej kluk zblázněnej do pravěkáčů, listuju tím pořád dokola. Už na obálce se to krásně zubí.
Scénář? Ten hraje až moc na jistotu a často jsem měl pocit, že by se tu dalo s komiksovou formou víc vyhrát. Takhle hlavní protagonisté pořád něco objevují nebo před něčím utíkají a prokládají to dvoustránky ve stylu encyklopedie s krátkými zajímavostmi. Vtípky dinosaura Iggyho pak vyloženě cílí na mladší čtenáře a vzdělávací rovina mohla občas jít do větší hloubky. Pád meteoritu si určitě zasloužil lepší vysvětlení.
3,5*
SHD je takové coming-of-age teenage drama. Každý ve vesnici má svá tajemství, každého trápí vlastní duchové minulosti, nic není úplně přímočaré a postupem času se začnou odhalovat i hlubší myšlenky a pocity jednotlivých postav, které celý příběh posouvají na novou úroveň.
Znalci hojně doporučovaná série, která ale určitě nebude pro každého. I teď vážím jestli maximální hodnocení je adekvátní, protože Remender přece jen píše trochu...alternativně. Na druhou stranu fantaskní příběh o sesazení tyrana na pomezí sci-fi a fantasy je natolik svojský, že je těžké odolat. Svět je tu hluboký a propracovaný a to jak koncepčně, tak i vizuálně. Autor dává svou nejednoznačností čtenáři prostor k vlastní interpretaci světa a komiks svou fasádou bere dech. Hlavní linka o vykoupení svobody je dost zvláštně napsaná a vyústění vcelku nečekané až netradiční, což se pro konzervativní čtenáře může rovnat neuspokojivému. Počítám, že s dalším čtením to i přes znalost pointy poroste. Takže nakonec raději max. Pokud bych to měl srovnat s dalším velkým Remenderem což je Agent Strachu, tak tohle je určitě lepší. Mluví pro to už fakt, že Agentem jsem se ani za rok nebyl schopný prokousat a jsem stále v půlce první knihy. Tohle jsem s chutí zvládl za dva večery.
Pekný komiks o Christopherovi Kentovi, teda poslednému Krypťonanovi, aký sa kedy narodil. Nechýbajú zlosyni ako Generál Zod, jeho žena a další zo Zóny súmraku a potešila ma okrem scenára hlavne kresba, ktorej niektoré dvojstránky sú fakt nádherné a hodia sa na stenu. Napriek emotívnemu koncu si asi o dva dni nebudem pamätať príbeh, ale nevadí. Na jedno prečítanie, ale fajn. Môžem odporučiť.
Pekne nakreslený komiks o fakr divnom kohútovi, ale asi medzi komiksom a mnou je istý kultúrny odstup, lebo nie všetko mi dávalo zmysel a chovanie kohúta v tejto kresbe - neviem čo si mám predstavovať.
Tentokrát už mě to nepřišlo tak skvělé a je to pořád to samé dokola, nejvíce mě vytočila poznámka na konci, že jsme ve třetině milosti. Lepšímu hodnocení nepřispívá ani fakt, že čtenář tak nějak tuší jak to dopadne.
Celý tento díl je bitva v Arlongově parku. Zoro, Sanji i Usopp se každý utkají s jedním z Arlongových důstojníků. Vtipné momenty se střídají s vážnějšími. Taky by mi nevadilo tyhle pasáže krátit, to by ale série neměla 100xx knih že. Jako taková odreagovačka je One Piece dobrej. Mě zajímá kdy se promění v ten propracovaný monstrózní příběh o boji proti diktatuře s přesahem, jako se dočítám v diskuzích.
Jo, pořád to tam je. Ten hřejivý pocit, že když náhodou zabrousíte do míst, které jste strašně dlouho nenavštívili, pořád tam bude někdo, kdo s vámi rád zapomene na zběsilost moderní doby a zavzpomíná s vámi na staré dobré časy. Přesně takový pocit mám, když čtu autorské komiksy Eda Brubakera, doplněné kresbou Seana Phillipse. Proto jsem fakt moc rád, že tihle dva staří dobří komiksoví mazáci zase zavítali na náš komiksový trh, doplnění o slušně rozjetého junáka Jacoba Phillipse, jehož trošku „jednodušší“ coloring těmhle příběhům moc sluší. A navíc přicházejí s detektivkou drsné školy, což mou radost posílá do úplných výšin. Dost mi přijde, že jsou Edovy nejnovější komiksy dost prostoupené nostalgií, ale v takové té příjemné míře, kdy si prostě rádi zavzpomínáte na časy, které už se nevrátí. Dokonce i když víte, že nebyly až tak růžové, jak si je snad v jakési myšlenkové sebeobraně snažíme zapamatovat. Ale to mě vlastně s přibývajícím věkem baví čím dál víc a dává to příběhům velmi příjemnou atmosféru. Čtení si tak užíváte, i když se třeba zrovna mluví o dost ošklivých věcech. Jo, nejsem možná tak úplně objektivní, ale co se týče amerického komiksu, prostě neznám nic lepšího než komiksy Eda a Seana. A proto ani nehodlám nějak srovnávat s předchozími počiny této autorské dvojice (což za mě jistě udělají jiní) a jenom řeknu, že je to pořád výborné…
Chtěl bych taky moc poděkovat xintaxovi, alias Červenému kníru za to, že zřejmě přišel za BB/Artem s „nabídkou, která se neodmítá“ a hlavně díky němu si teď můžeme přečíst tuhle pěknou komiksovou knížku. Moc děkuji! Doufám, že se náklad brzy vyprodá a vložená investice se bohatě vrátí. I když, něco mi říká, že výdělek v tomto případě nebude to hlavní, o co mu šlo. :) Snad se tak v budoucnu dočkáme třeba vzpomínaného Sleepera, osobně bych byl ale raději, kdyby vyšly dva česky dosud nevydané Criminaly – Cruel Summer a The Knives, nebo taky jednohubky, které mě, podobně jako Reckless zasáhly svou nostalgickou atmosférou - Pulp, Night Fever, Where the Body Was a Houses of the Unholy. Třeba by z nich byl další pěkný sborník. :) Ať už by to ale bylo cokoliv, bylo by to zase super!
