Takže pokud nestačí kanibalismus a všudypřítomné napětí, tak pro toho se tu servíruje pohled do minulosti nesené ve znamení nadutosti, vesnické tuposti a davového lynče, hladomoru a znásilňování... uf.
Pro mě, jako pamětníka, je to krásné vzpomínání, proložené mnoha zajímavostmi, třeba o spolupráci s Francouzi, s panem Foglarem, s KSČ a o problémech s tím souvisejícími... no, docela jsem si tuhle výpravnou publikaci užil. A dozajista si tuhle komiksovou historii užijí i ,,nepamětníci" jež se chtějí něco dozvědět o dějinách komiksu u nás.
Dokončenie Azimutu bolo super, ale nie tak, aby to bolo na 5 hviezdičiek. Čakal som obrovské epické vyvrcholenie a z tohto som mierne sklamané, bolo to tak narýchlo zbúchané a nedovysvetlené, lebo nevieme, čo sa stalo s viacerými postavami. Čo ale opäť bolo krásne a komiks vyzdvihuje je opäť kresba, ktorá je opäť famózna, i keď sa mi vidí len trochu menej detailná ako v prvej knihe. Ale ako celok sa mi tento netradičný fantasy príbeh veľmi páčil a ja ho môžem len a len odporučiť každému. V druhej časti už erotika našťastie nie je žiadna a násilie tiež skoro žiadne, čo je super a pridáva to hodnotu.
Nádhera. Takýto fantasy príbeh s tak rozvinutým svetom som ešte nikdy nečítal s tými podivnými postavičkami, strojmi, polostrojmi, zvieratami, polozvieratami a vtáctvom. Žasol som nad každou stránkou a výtvarným umením Jeana-Baptista Andréaea, ktoré bolo nádherné a pripomenulo mi to najkrajšie svetové diela. Kochal som sa okrem iného aj rôznymi detailami až do maxima rôznych strojov a krajín a zvierat. Môžem to odporučiť každému, aj deťom. Oproti iným francúzskym dielam je tu erotiky a násilia len minimum a každý si tu nájde svoju obľúbenú postavu. Scenár je tiež super a teším sa na druhú knihu.
Docela slušné a řekl bych vcelku originální fantasy, kdyby to nebyl oxymoron. Věřím mu načrtnutou hloubku světa i když se v ní moc nenimrá. To na co se soustředí je příběh ústředních postav, což je klasická mocenská hříčka s hrdiny jejichž zparchantělý původ z nich dělá otloukánky, kteří mají zachránit svět. Líbí se mi to. Líbí se mi akčnost, líbí se mi krásná rozmáchlá a čistá kresba i způsob, jakým autor míchá lidi, démony a antropomorfní zvířata. Líbí se mi to, že se s hrdiny vůbec nemazlí a roztomilým způsobem jim trhá údy a vytrhává jazyky. Nechává je sympaticky trpět, protože co taky jiného s charakterem, co si nehledí svého a tvrdošíjně se snaží páchat dobro. Zkrátka super počtení, které krásně šlape a nevypadá ani nutně moc evropsky. Paráda. 85%
Právě jsem dočetl a dojatě volám bravo! Bravissimo. Příběh je to věru epický a stojí za přečtení, jak dokazuji po 28 letech, kdy děkuji státní vědecké knihovně Ústí nad Labem za zapůjčení. Zvažuji zakoupení pamětí Pata Millse s názvem Kiss my Axe! A dalších Sláineových digitalizovaných dobrodružství u jednoho velkého knižního prodejce, jehož jméno zde nemůže být vysloveno... Bať.
Hodně povedená záležitost, která mi sedla a její čtení jsem si užil. Nepřečetl jsem si obsah, takže jsem reálně nevěděl, o čem příběh je, a jaké je hlavní téma. A o to více jsem byl překvapený s čím scénárista Scott Snyder přišel. Snyder umí psát Batmana velmi kvalitně. O to jsem se několikrát krásně přesvědčil. Jeho sborník Černé zrcadlo je nejlepší v tom, že zpočátku působí jako klasické batmanovské příběhy. Ale pod povrchem se nám táhne temná linka, která se pak spojí. To spojení působí trochu na sílu, aby konec byl ještě údernější. Ale i tak mohu s klidným srdcem říci, že finále komiksu je fakt nadupané a já si ho užil. Velmi se mi líbila vedlejší linka Gordona s jeho synem. Ta je perfektně napsaná, nakreslená, má dost temných tónů a výbornou znepokojivou atmosféru. Líbí se mi jak Snyder umí být temný a vážný, a pak si umí udělat i legraci - Rodrunner (kukačka kohoutí) je výborné pomrknutí, zajímavý fakt a vynikající odkaz. Na komiksu dělali dva výrazní osobitý umělci a oba odvedli špičkovou práci. Jock a Francesco Francavilla dali komiksu výbornou vizuální stránku. Jejich práce dává příběhům tu správnou atmosféru a znepokojivost, díky které se vám komiks dostane mnohem více pod kůži. Dost tomu také pomáhá přesný výběr barev. Barvy zde hrají velkou roli - nejvíce u linky s Gordonem. Z mého pohledu se Černé zrcadlo hodně moc povedlo a je to silný a povedený komiks. Takže ho můžu jen a jen doporučit.
Jonathan Hickman je zkušený scénárista, který má velmi bohatou kariéru. Pro Marvel psal skoro všechny hrdiny. Od X-Menů, přes Avengers až ke Spider-Manovi. Takže zkušeností se superhrdinským žánrem má požehnaně.
Přiznám se, že jsem si nečetl zápletku komiksu, než jsem začal číst komiks. Takže jsem reálně vůbec nevěděl o čem to bude. Prostě jsem viděl název, jméno scénáristy a šel jsem do toho, protože jsem věřil, že to bude pecka. A pecka to je.
Než se pustíte do čtení, tak by bylo dobré vědět, že tohle není příběh z hlavní reality Marvelu – 616. Tento příběh se odehrává v alternativní realitě, kde se může stát cokoliv. A toho Hickman využívá na maximum. Při čtení jsem si často vzpomněl na komiks Starej dobrej Logan od Marka Millara – tohle přirovnání berte jako obrovskou pochvalu, který se též odehrává v alternativní realitě a ukazuje úplně jiného Logana, než jakého běžně poznáme.
Hickman svůj příběh pojal jako western, nebo spíše neo-western. Osaměly hrdina vyráží na cestu pomsty, která přinese spoustu krve a násilí, a bude mít i následky v budoucnosti. Scénárista sází na přímočařejší vyprávění a dobrodružství. A v tomto případě to není vůbec na škodu, protože se tento přístup k příběhu hodí a výborně k němu pasuje. Hickman není žádný hlupák, takže komiks má další vrstvy, které nabízí mnohem více, než se na první pohled zda. Samotný příběh není jen o akci a pomstě, ale i o tom, co člověkem takový život udělá, a co všechno ztratí.
O kresbu komiksu se postaral zkušený Greg Capullo, který pracoval na největších věcech pro Marvel a DC. Nejvíce ho proslavila práce na Batmanovi se scénáristou Scottem Snyderem. Jejích pojetí Batmana v New 52 je výborné.
Capullova kresba se mi hodně líbí a osobně jí považují za výborný mainstream. Je krásně přehledná, detailní a moc hezky se na ní kouká, a parádně se čte. Capulla si parádně vyhrál s akcí, která je zuřivá, animální a nekompromisní. Skvěle v ní vystihnul Wolverinovu zuřivost a to, že v tom, co dělá je nejlepší.
Komiks má syté a pestré barvy, díky kterým vynikne úplně všechno. Hlavně kostým hlavního hrdiny, co je poničený a celý od krve a vnitřností nepřátel. Z mého pohledu je vizuální stránka komiksu moc povedená a pěkná.
Komiks je akční přímočará jízda, která se čte luxusně. Pokud chcete akční jednohubku, tak budete z tohoto komiksu nadšený. Samotný komiks toho nabízí mnohem více, ale to vám prozrazovat nebudu, jelikož bych vás připravil o výborné momenty, a dobré a funkční zvraty. Jediné, co potřebujete vědět je to, že je to povedený a hodně zábavný komiks s naštvaným Wolverinem. Takže pokud máte rádi Wolverina, tak neváhejte ani vteřinu a běžte si komiks koupit. Nebudete zklamaný.
Přiznám se, že jsem po příběhové stránce čekal něco úplně jiného. Čekal jsem něco, co bude podobné filmovému Dreddovi s Karlem Urbanem. Místo toho jsem dostal velmi silnou, složitou a dost komplexní sbírku příběhů o tom, jak funguje společnost v Mega-City 1. A přiznám se, že se to místy nečetlo hezky.
Na příbězích v komiksu se podílelo mnoho tvůrců, přesto krásně fungují jako jeden celek. Celek, který ukazuje nehezkou budoucnost. Velmi mě překvapilo, jak scénáristé pojali samotnou postavu Dredda. Jak už jsem psal, znám Dredda z filmů a z toho jednoho komiksu, co jsem četl. Tohle je Dredd jak ho neznám. Dredd, jenž se nebojí ohýbat si zákony ve svůj prospěch. Dredd, co mučí lidi, straší malé děti a nebojí ubližovat nevinným, protože tím chrání spravedlnost a budoucnost.
Samotné příběhy jsou zajímavé, a ve většině z nich je Dredd vedlejší postavou, která se snaží něco vyřešit, zastavit nebo odhalit. Více, než právo a pořádek, působí Dredd jako někdo, komu nevadí, že se situace vyhrotí, a pak přijdou kruté následky. Scénáristé do příběhů dávají velkou kritiku, přesah, a nebojí se klást těžké a morálně složité otázky.
Nicméně, s každým dalším příběhem se dostáváme Dreddovi více pod kůži a začínáme chápat jeho pohled na svět a i jeho skutečné vnímaní. Je to odhodlaný muž, který pro bezpečí města, občanů a spravedlnost udělá vše, co bude třeba. I kdyby si měl ušpinit ruce. Protože z jeho pohledu je spravedlnost důležitější, než svoboda.
Komiks je pestrý na kresbu, barvy a vizuální styl. Každý umělec svou část pojal jinak. Někdo sazí na klasickou kresbu, někdo šel cestou digitálu. Tak jako tak, každá kresba a barvy k příběhů přesně pasují a dávají mu přesně to, co mu dávat mají.
Kresba od Colina MacNeila je z celého komiksu nejvýraznější a díky jeho stylu vynikne tíživá atmosféra a nálada Mega-City 1. Navíc samotný segment Amerika má údernou pointu.
Sedla mi kresba od Jeffa Andersona, která působí old schoolově, ale má to správné pulpové kouzlo a Anderson umí Dredda nakreslit jako toho největší drsňáka ze všech.
Dostal jsem jiný komiks, než jsem čekal. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na tón příběhů, a i to, že je to celé o něčem jiném, než jsem čekal. Tohle není oddychové čtení. Tohle není hloupý akční výplach. Tohle je komiks, který má určitou hloubku a nabízí toho mnohem více, než se na první pohled zda. Nečte se to vůbec hezky a snadně, a ta krutá pointa bolí jako kopanec do rozkroku. Na první seznámení se Soudcem Dreddem to není úplně ideální volba, ale jako kvalitní příběh s přesahem to funguje více, než dobře.
Těšil jsem na nějaký originální pohled na superhrdinský žánr, ale to jsem se těšil tehdy, když jsem nevěděl, o co přesně jde. Ve skutečnosti je to klasický superhrdinský svět s jinými, ano, lehce originálními, postavami. První dva příběhy byl dosti jednoduché a přímočaré, ale člověk se u nich bavil aspoň tak, jak se baví u průměrného superhrdinského příběhu. Třetí jsem naopak vůbec nepochopil a jen tak prolistoval.
Na konci sa nás autori pýtajú, či to stálo za to. No, podľa mňa hej. Keď mi rodičia ako malému v 90. rokoch od kolportéra v Prahe kúpili Funkyho Kovala a Thorgala, fakt mi vtedy ani len nenapadlo, že sa český trh raz dostane do stavu vydávania komiksových adaptácií Shakespearea v tvrdej väzbe s veľkými rozmermi a dokonca ladených do hororu. Kresba ma síce neodrovnala, ale nemôžu byť pochybnosti o tom, že je fantastická. Skrátka to nebol môj štýl, to je celé/všetko, ale čo je bezva, to je bezva. K tomu výrazná práca s farbami, najmä bielou a samozrejme červenou. Samozrejmosťou je fajnové vydanie od CC (veľké rozmery v tvrdej väzbe s lacetkou a bonusmi), ktoré tomu dodáva na dôstojnosti. Príbeh ma žiaľ až tak nebavil/nestrhol, takže 3*.
Zmiešane pocity. Velmi sa mi páčili predchádzajúce knihy autora a zaujala ma tema tak som po knihe siahol. Sklamalo ma že scenar je až veľmi encyklopedicky. Nie je to pribehove rozpravanie ale skor nakreslena a popisana casova os. Je tam strasne malo rozpravacich bublin. Skoro vsetky texty su popisne k obrazkom. Kresba na prvy dojem zaujme, ale pri podrobnejsom preskumani obrazkov mi pride nejaka nedotiahnuta. Miestami to na mna posobilo az ako skica - hlavne niektoré tváre.
Asi som trochu sklamany, lebo som čakal nieco ine - príbehovejšie (mozno na sposob Winton nebyl sám?), ale to je len moj problem. Ked to nebudete očakávať, dostanete veľmi dobre spracovaný životopis!
To samé, co jsem napsal u prvního dílu, platí i pro ten druhý. Nepovažuji je totiž za dvě knihy, ale za jednu, rozdělenou do dvou svazků. Znovu tedy nahlédneme do autorovi barvité představivosti, plné někdy šílených nápadů a jindy zas až snových myšlenek. To celé zabalené do až maniakálně detailní kresby. I díky níž si dokáže Igarashi pohrát s náladou, když se například v povídce Květiny a divocí psi změní z jakoby perokresby, kterou jsou ilustrovány obě knihy, na kresbu podobnou měkké tužce. Tou samou technikou jsou provedeny i některé alternativní úvodní obrázky povídek, které jsou včleněny na konec knihy. Pokud jste byli spokojeni napoprvé, napodruhé zklamáni také nebudete.
Pokud se chcete do Skrblíka zamilovat, tak neváhejte. Pokud se chcete něco dozvědět a Skrblíkových pohnutkách, tak neváhejte. Pokud Skrblíka milujete a chcete si ho užít, tak neváhejte. .... Don Rosa je esence Skrblíka a zde to začíná. Takže tak.
"Smrk" Vizuál a zpracování je sice místy trochu zmatečné, ale působí to hezky a hravě. Střídání a využití velkých a obzvláště malých panelů dodává příběhu i v nudných a trapných chvilkách spád. Společně se zpracováním si příběh skvělé pohrává s několika časovými linkami a představami mezi skutečnými událostmi. V součtu to není úplně veselé čtení, ale myslím, že dramatické i neveselé chvíle jsou tu perfektně vyvážené vtipnou trapností, objevováním života a jednoduchou až trochu dětinskou kresbou.
Co mě vytáčelo je neustálé posmrkávání postav a rejpání se v nose. Druhá věc je, že kvůli podobě Corriganů není jasné, jestli jim je 9 nebo 90. Všichni vypadají skoro stejně. Takový Jimmy je možná třicátník nebo taky padesátník.
Ani po dočtení se nemůžu zbavit dojmu, že Jimmy nejmladší je trochu smolař, neuvěřitelný přizdis**č a lůzr, jehož největším životním milníkem je sebrání odvahy a vytržení se ze spárů matky s cílem navštívit svého otce. No toho jsem si prostě neoblíbil. Úplně super mi naopak přišla linka Jamese a jeho trampot v Chicagu.
Příběh rodiny Corriganů asi není úplně pro každého, ale rozhodně má více než pár silných chvilek. Vyplatí se mu i přes slabší místa dát šanci.
Tak u této knihy platí doslova, že cesta je cíl. Rozjezd je pomalý a nevinný, aby se to zvrhlo v celou kaskádu bláznivých událostí, absurdních situací, protkaných laskavým a starostlivým filozofickým ponorem do duší a srdcí. Konec se pak rozplývá v takovém melancholickém prázdnu bez konce. Zábava a hloubka se otevírá během té šílené cesty. Linka s Gótama a prasečími bratry je naprosto dokonalá. Vhodné pro kontemplativně vyklidněné večery v posteli.
Posledný diel ma potešil. Oba príbehy boli super, prekvapivé a japonský Dexter je asi ukončený, lebo zatiaľ nové diely nie sú a tak je príbeh viac-menej neukončený, ale celá séria stála za to. Mám rád Dextera a jeho príbeh, tak táto séria ako celok sa mi páčila a bavilo ma to.
Celý komiks je za 5 hviezdičiek, lebo to utláčanie nevinných vo mne vyvolalo veľmi súcitné emócie a to vysporiadanie sa s aktívnym otcom (alebo skôr mučiteľom) stálo za to. Bol tu aj náznak policajnej práce, čo bolo super. A záver navnadil na poslednú záverečnú časť. Odporúčam. Nie je to našťastie ani také brutálne ako prvý diel.
Na doporučení kamaráda jsem si koupil první svazek. Nic mi k tomu neřekl, tak jsem moc netušil co čekat. Každopádně jsem měl za hodinku přečteno. Čte se to fakt rychle, žádné umělé natahování a tak. Úplně chápu motivaci hlavního hrdiny, je taková... ze života :D Doporučuju.
Překvapivě temný Spider-man. Který tentokrát není o odvaze a hláškách, ale naopak o strachu a filozofování. A taky o lásce a smyslu života. A je to překvapivě dobré. Na spider-mana sice nezvyklé, ale dobré. Jen padouch Vermit až moc připomíná Gluma z Pána prstenů.
K Myšlenkám jsem se dostal docela náhodně a očekával jsem něco, jako Město světel od stejného vydavatelství. S příměsí typických japonských nadpřirozených bytostí, které znám z Yojimba, Jókay a dalších komiksů. Víc jsem se mýlit nemohl. Daisuke Igarashi nás pozve hluboko do své fantazie. Někdy tak hluboko, až se kreslený příběh podobá spíše básni. Ty příběhy jsou krátké, snové, někdy surrealistické, ale vždy s atmosférou, která pohltí. A mě je líto, že už jsem ve věku, kdy je má vlastní fantazie otupená a nemůžu si je naplno užít. Přesto mi v Igarashiho světě bylo moc příjemně. K tomu dopomáhá i zvláštní kresba. Postavy jsou kresleny trochu schematicky, snadno rozpoznatelné. Zato pozadí hýří detaily. Někdy až maniakálně, jako v kresbách souboje mraků s mlhou. Pokud máte pocit, že někde ve vás uvnitř ukrýváte lyrickou duši a máte rádi mangu, tahle kniha je pro vás.
Výborné. Bavil som sa skvelo, samozrejme hlavnú zásluhu na tom má Carl Barks a úplne prvý príbeh s Magikou. Úžasné niečo. Aj druhý príbeh s ňou bol super. Ale aj tie novšie a kratšie sú skvelé s ja som sa pri všetkých bavil. Hádanky som uhádol dve. Tú s kempom a s Donaldom a domom, kde sa spustil alarm sčasti. Riadne ťažké sú fakt. Odporúčam. Skvelé a ja sa teším na ďalšie disneyovky.
Intimní a upovídaná kniha, ve které se Sen vydává s Deliriem na cestu ke Zkáze. A jak nakonec podotkne Touha, nelze nalézt Zkázu a vyváznout bez úhony.
Jeden ucelený příběh, během putování Věčných opět představí klasické Gaimanovské postavy a vede je ke smrti, zoufalství nebo k šílenství.
Mě se občas čtení táhlo, ale závěrečné shledání se Zkázou je tak hezky rodinně civilní a dialogy té trojice skvěle napsané, že jsem zase zíral jak to dal Gaiman dohromady a rozehrál motiv do závěrečného dílu ságy.
PS: ze všech sidekicků ze Sandmanova světa beru Barnabáše.
Za mě jsou tyhle speciální čísla Simpsonových vždycky taková sázka na jistotu, když člověk chce něco odlehčeného. Tenhle motiv „temné strany Springfieldu“ mi přijde docela fajn, protože se dá dobře kombinovat humor s lehce hororovou atmosférou, což Simpsonovi umí, když chtějí. Navíc příběhy typu Kwik-E-Mart mají potenciál být dost ujeté, což k tomu sedí.
Co se týče samotného zpracování, CREW to většinou drží na solidní úrovni, takže překlad i grafika bývají v pohodě. Za tu cenu je to podle mě dobrá jednohubka na večer nebo na cestu. Není f1 casino 20 euro https://f1casino-cz.cz/ to nic převratného, ale jako krátké odreagování funguje dobře, zvlášť pokud má člověk rád ten klasický styl starších Simpsonovských komiksů.
Narazil jsem na to náhodou a musím říct, že je to dost specifická věc, která nesedne každému. Ten nápad s kočičí upírkou je sice šílený, ale vlastně docela originální. Je vidět, že je to samizdat, takže od toho člověk nemůže čekat klasickou „učesanou“ produkci, spíš takovou punkovou energii.
Kresba je hodně syrová a příběh zatím působí spíš jako úvod do něčeho většího než plnohodnotná dějová linka, ale na 8 stran se asi ani nedá jít moc do hloubky. Atmosféra je ale zajímavá a má to svůj styl.
Za mě spíš pro fanoušky undergroundu a bizarnějších nápadů než pro mainstream.
Tohle se vážně povedlo. Jak po stránce příběhu a scénáře, tak i kresba a barvy. Mýty a legendy mám rád, ale ty tady slouží jenom jako základní kostra a odrazový můstek k brutálnímu masakru v útrobách labyrintu. Pokud to náhodou nevíte, tak tohle je horor a taky tak trošku sci-fi. Krev zde teče proudem a členové Théseovy družiny umírají hodně nepěkným a explicitním způsobem. Vyprávění má dobré tempo, má to spád, a je zde i několik nečekaných zvratů a odhalení. Zkrátka mě to bavilo číst.
Úplná bomba. Mňa tak baví celé to zmenené univerzum, že Captain America je tajným agentom Hydry. A všetko, čo sa okolo toho deje je veľmi zaujímavé. Tu sa riaditeľka S.H.I.E.L.D.u Maria Hillová dostáva pred súd a je tu pár dobrých zvratov a skvelo rozohraná šachová partia. Úplne to odporúčam, je to fakt osvieženie oproti "správňákovi" Steveovi Rogersovi. Som veľmi zvedavá ako to bude pokračovateľom. Opäť ďakujem kamarátovi za zapožičanie komiksu.
Druhá kniha nabízí brutální završení prvního souboje. Je opravdu epické a hodně mě bavilo ve své originalitě.
Potom jsem si říkal, jestli to s novou dvojicí bojovníků nezačne být hned lehce repetetivní. Navíc reprezentant lidstva, Adam, působí na pohled jako znuděný metrosexuál, takže jsem měl velké pochybnosti...
...které okamžitě rozptýlila věta doprovázejícící Adamův nástup do arény: "Nikdo nenávidí bohy tolik jako on!" Wow!:)) To je prostě badass a moje vnímání Adama se okamžitě změnilo. Navíc je to skvělý fighter, rychlý jako blesk, možná dokonce i rychlejší!:)
Rozuzlení bitky bude zase až v další knize a jsem na to fakt zvědavý. Jo a ještě zmíním, že v tomhle dílu se víc kouká i mezi diváky v aréně, kde vedle sebe sedí např. Mozart a Bach:)) Takže předpokládám, že se v budoucnu dočkáme více podobných zábavných "cameí".
Dosti slusny, depko naser. Po tomto nakou tu dobu, nebudete soudce a cely (byt nutny) system, fakt miti radi. I muj milasek Dredd, zde pusobi tak odporne zaporne, ze me to az prequapillo. Ono taky, miti comics z pohledu obyc.lidi a ne, jak jsme zvykli soudcu atd.,je jaksi hodne durazne. Uz se nedivim te proklamaci, ze jde o 1 z nejdul.comicsu s Dreddem. Mohu potvrditi. Jde. Je to cynicke, brutalni a v podstate naprosto realne. Zvlaste diky tomu, co za debiloviny se deje od poc.21.st. Nemuzu jinak, nez za plny pocet. Nekompromisni 80tkova predpoved toho, jak tzv.demokracie selze (to uz se stejne stalo) a musi se nastaviti zcela novy a neprijemne nekompromisni rad.
Deratizátor je sci-fi příběh krysaře v blíže neurčené postapokalyptické budoucnosti. Nechybí tady motiv vykonané, leč nezaplacené práce. A taky nechybí krysy, samozřejmě. Tím ale podobnost s Viktorem Dykem končí. Tato prvotina Daniela Tejnického je temnější a krvavější. Po výtvarné stránce je to velmi zdařilé. Kresba vypadá jako pěkný americký mainstream, velmi podobný stylu Michala Suchánka. Vůbec mě nepřekvapilo, že mu Daniel na konci knihy děkuje. Se scénářem a produkcí knihy je to ale horší.
Přečetl jsem si to celé dvakrát, což není problém, protože je to docela rychlé čtení, a příběhu samotnému není moc co vytknout. Je to taková kraťoučká povídka. Problém je v tom, že to scénář natáhl na sto stran. Daniel se snažil o atmosféru, takže vždy, když Deratizátor někam jde, tak se rozhlíží po okolí, a to zabere spoustu panelů, na kterých si můžeme prohlédnout ulice i podzemí postapo města, ve kterém se příběh odehrává. Celé to ale zabíjí tisk a zvolený matný papír. Je to tmavé a postrádá to kontrast. Náhledové obrázky neodpovídají tomu, jak to vypadá na stránkách.
Dalším neduhem jsou souboje. Jsou pečlivě rozfázované, ale je jich tam hodně. Každý chvat a úder vypadá promyšleně a má smysl. Jenže je to zase spousta panelů, které buďto rychle přeletíte, aniž byste ocenili detaily, anebo budete studovat každý panel, protože je to místy trošku nepřehledné. Kdyby to v té knize bylo jednou, nebo maximálně dvakrát, tak by to bylo fajn. Ale je to u každé potyčky a těch je v knize pět. Každá potyčka pak zabírá několik stran.
Knihu jsem koupil na Comic-Conu na stánku Centrály, kde Daniel každému knihu podepisoval a kreslil do ní obrázky. Velmi oceňuji, jak si s každým obrázkem vyhrál a jak detailně ho nakreslil. Proto mě mrzí, že můžu dát jen 3*. Jedna musí jít dolů za ten nepovedený tisk.
No tak tohle byla těžká bída. Pokud vás z celé sbírky nejvíc baví povídka o tom, jak Superman obdivuje japonské večerky (btw ano, jsou vážně super), tak si uvědomíte, že je něco špatně. Snad 90 % autorů absolutně rezignovalo na to přijít s něčím jiným než že Superman přiletí, proběhne bum prásk a je konec. Jako vážně, o čem většina těch povídek vůbec byla? Překvapuje mě to o to víc u Supermana, který vybízí k mnohem sofistikovanějším příběhům nutících se člověka zamyslet, přitom oproti předchozímu Jokerovi a Batmanovi jsou právě povídky s ním ty vůbec nejprostší. Italové mě už trochu unavují, protože ve všech třech knihách se jim povedlo sepsat největší bláboly. A duo Kopřiva Suchánek sice ok, ale to vážně u nás nemáme nikoho jiného? Pokud bude nějaká další světová sbírka, tak by to už chtělo dát šanci jiným českým autorům. Ze série je nicméně tahle kniha definitivně ta nejslabší, a to jsem se na ni po Jokerovi a Batmanovi těšil.
Všechny skutečné příběhy jsou nesmírně silné, dojemné i otřesné, a připomínají zjevné – transformace z nacistické okupace do komunistické diktatury byl dějinným procesem ve stylu z bláta do louže, nebo trefněji řečeno, z h*ven do h*ven. Z komiksově uměleckého hlediska nejvíce utkvěl příběh Jaromíry Kočnarové.
Obstojná jednohubka s hezkou kresbou, dobře se to čte .....celkově vzato za mne lepší průměr. Souhlasím, že předmluva je snad více kulervoucí než samotný komiks :-)
Přirovnání k Miyazakiho filmům není vůbec zavádějící. Příjemná, pohodová fantasy, jenž dává vzpomenout na Kůstka, je zabalená do úchvatného vizuálu ze kterého ta pohoda úplně čiší. Oku lahodící kresba, ve které převládá zelená, oranžová a žlutá je jako polštář pro duši a nad některými stránkami jsem strávil dlouhé minuty jen při představě jaké by to bylo v takovém prostředí žít a na snídani si skočit na vaječnou omeletu U Bungy....
Tihle zvláštní pojídači ďábelského ovoce mě fakt baví. Oda vždy přijde s nějakou fakt hloupou superschopností, strčí ji do hloupě vypadající postavy a udělá z ní fakt super charakter. Ten chlap tohle zvládá bravůrně.
Přiznám se, že směřování kostek mě ve druhé knize trochu překvapilo, ale nikoli negativně. Čekal jsem, že půjde o dospělácké anti fantasy s bořením klasických klišé. Ale opak je pravdou. Ten dospělácký rozměr se tu sice neztrácí, takže vidíte jednoho z hrdinů, jak nastupuje na boj s bossem a před prvním úderem dostanete střih, protože nějaký epický souboj přece není až tak důležitý, že? :-) Blaho. Ale na druhé straně se Gillen docela pevně drží klasických D&D struktur a místy je až nepokrytě uctívá. Akorát je implementuje dost netypickým a hravým způsobem. Jeho svět má logiku a stejně tak i chování postav. Po pravdě musím přiznat, že ač ne fantasta začátečník, spoustu referencí, které autor používá, bych bez jeho vysvětlujících komentářů k jednotlivým sešitům úplně přehlédl, nebo vůbec nepochopil. Líbí se mi, že to není jen čirá parodie, ale čistokrevný přírůstek do kánonu her na hrdiny, což je sympaticky podpořené i pravidly z tohoto světa. Zrovna u tohoto dílka bych ocenil celistvý omnibus a trochu nablýskanější produkci, abych se nemusel neustále vracet k už přečteným knihám. Jinak ale moc pěkný.
Nevím, kolikrát jsem hodnotil jednou hvězdičkou, ale tohle byla fakt taková krávovina, že ji dát musím. Po výborném Wolverinovi vs. Predator jsem se tešil na další komiks s Wolverinem, ale… Kresba není špatná, to je asi tak jediné, co můžu hodnotit pozitivně. Snažil jsem se přijít na to, proč se komiks jmenuje WW III a o čem vlastně děj je, ale nepodařilo se. Třeba to někoho zaujme, každopádně u mě se dostavilo pouze zklamání.
K upírovi jsem skrze přídomek americký přistupoval během prvního vydání s ostražitostí. S prvním čtením mu ale naprosto propadl. Skvělý akční komiks, kde šplíchá krev a končetiny létající vzduchem jsou jen zástěrkou pro docela zajímavě vystavěnou ságu s plastickými uvěřitelnými charaktery a dechberoucí čtivostí. Což je o to víc překvapivé, že jako premisu využívá něco tak otřepaného jako jsou upíři. Snyder ale látku uchopil extrémně dobře. Autor nemá problém z hlavní linie odbočit, přivést další postavu a pak jí propojit s původním příběhem. Má skvělý cit pro zvraty i pro akci. A jen tak mezi řečí se mu daří linie zasadit do časového období stovky a více let a přesto to všechno dává smysl. V době prvního čtení byl tohle pro mě etalon moderního komiksu a ani po dekádě a půl nepůsobí vůbec zastarale. Skvělá stylizovaná kresba, výtečné barvy, perfektní odvyprávění.
Crew už kdysi nakousnuté vydání pojala jako omnibus a to ještě ne jako ten originální ale mírně rozšířený. Což je velmi dobrý přístup. Kniha je technicky nádherná a prvních 33 sešitů je jeden velký uzavřený příběh. A mělo to tak zůstat. Série má ještě druhý cyklus, který ale bohužel ztrácí dech. Poslední sešit v tomto omnibusu je vlastně teaser na tuhle "parádu" a věřte, že kdybyste věděli, kdo je v tom sklepě zavřený, prosili byste dnem i nocí hlavy pomazané z Crewe, aby už tu druhou bichli nevydávali. Tam už to Snyderovi někdy od sedmého volumka bohužel moc vyklouzlo z rukou. Ale defakto celý původní run je famózní a je skvělé, že to Crew vydala v takhle epesním formátu. Nemusel bych Sandmany ani Preachery, ale Vampire byl fakt nutnost.
Už třetí kniha Druuny mě neukojila. Ale tohle je tedy doopravdy dno. Ve svazku jsou dvě alba, kde komiksový Příběh přivátá větrem rozvíjí autorskou bezradnost z předchozího svazku. Nečtu erotický komiks. Druunu, čtu protože vždycky měla aspoň trochu akceptovatelný příběh zasazený do unikátně bizarních, jinde neviděných, kulis. Tady není nic z toho. Hrdinka se objevuje na travnatých pláních. Netuší proč, netuší kdo je a čtenář zrovna tak. Nahá prochází světem připomínající divoký západ, který zdá se nemá jiný důvod, než že se Serpierimu chtělo kreslit indiány. Akce (rozuměj v Druunině pojetí) tu naprosto není. Jediné čeho autor dosáhne že dá krasavici párkrát na zadek bičíkem a vyvrcholí tím že jí oblékne! To je nějak špatně, ne? Ta ženská navíc kecá. Stále plká totální a absolutně zcestný pindy v čemž jí zdatně sekunduje její robotický průvodce. Žít Stan Lee, vážně bych uvažoval o tom, že dialogy k tomuhle klenotu psal on. Ke konci příběhu jí autor svede dohromady s jednou známou postavou, kde čekáte, že kruh se uzavře, jenže - a tohle není spoiler - ta postava hned v první větě taky řekne, že neví co se děje. Uf, ty vole. Naštěstí má ten průser jen asi padesát stránek.
Zbytek knihy tvoří "bonusové" album XXX což přesně odpovídá názvu. Jde o čistě pornografické celostránkové obrázky převážně souložící Druuny, které, ač pěkné a skvěle technicky zvládnuté, nenabízí nic než klasické porno, kterého je všude po internetu tuny. Jen asi jeden či dvě kompozice jsou se sympaticky rozehnítým mutantem s několika penisy (ty co už byly jsou realisticky povadlé, což dokazuje že v autorovi smysl pro realitu stále ještě dřímá, jen se nějak nebudí). Jinak tu nenajdete nic, na co už byste nejspíš dávno neměli netovou rezistenci. To nejúchylnější co tu je jsou pak "myšlenky" které celé to umění doprovází. To poslední co chci číst je vysoce intelektuální analýza k tomu jak ho nařachanej borec strká hrdince do zadku a co přesně autora v jeho uměleckém směru k tomuto aktu vedlo. Serpieri se měl na tohle už dávno vybodnout. Jestli první dvě knihy měly atributy mistrovského díla, tak tady si Crew dala zařazením tohoto "produktu" do MDEK dokonalého vlastňáka.
Fúha. Dosť brutálne na môj vkus. Hannibal Lecter je oproti tomu čajíček. Tu pri niektorých obrázkoch mi bolo zle. Po scenáristickej stránke dosť dobré, ale kresba mi nesedela. Ďalšie časti zháňať nebudem, nepotrebujem vyvrátiť obsah žalúdka.
