Je to romantická klasika s dnes již poněkud překonanými pohledy (i když, vskutku?) na morálku a společensko-milostné vztahy. V této grafické adaptaci se pak mísí a kontrastuje lehká sterilita a jednoduchost kresby plus zmíněné etika s potlačovanými i projevenými intenzivními emocemi a sny. Komu by se nepodlomily kolena z Pana Darcyho...
Tohle je jeden z nejlepší mainstreamových komiksů o Batmanovi. Ticho jsem četl před pár lety a zanechalo ve mě samé pozitivní dojmy. A i druhé čtení stojí za to. Jelikož jsem se mohl mnohem více soustředit na příběh plný intrik, zrady, a velmi osobní pomsty. Jeph Loeb přišel s opravdu zajímavým příběhem, který Batmana protáhne hodně ošklivými věcmi a několikrát ho srazí na kolena. O to více pak funguje skutečnost, že Batman není dokonalý, dělá chyby a bez přátel by tento útok neustál. Komiks má úžasnou kresbu od Jima Leeho, na kterou je radost koukat a doslova se jí kochat. Navíc Lee krásně kreslí dámské charaktery, které jsou mnohdy až moc sexy. Hodně moc se mi líbilo, že v komiksu se objeví skoro každá důležitá postava(Robin, Superman, komisař Gordon, Alfréd) z Batmana a i jeho nejslavnější protivníci. Od Jokera, Hádankáře, Killer Croca, Poison Ivy a mnoho další. Další věc, která se mi hodně moc líbila, je že komiks je plný odkazů (zmrtvýchvstání několika postav) a detailů z Batmanovi historie. V flashbackách si připomeneme co se stalo Jasonovi, Barbare, nebo se dozvíme něco o postavách, kteří oblékaly úbor Robina. Jedinou obrovskou nevýhodou tohoto kolosu, je fakt, že ke konci to působí až zbytečně překombinovaně a některé dílky skládačky zapadly až moc náhodně. Batman: Ticho je parádní komiks, ke které mu se jistě někdy vrátím a už teď se na to těším.
Já si snad budu muset začít předem kontrolovat, jak velké knížky si to kupuju nebo nevím. Nalákal mě art, který nakonec nedostal až tolik prostoru, kolik bych rád. Pořád ale docela pěkná trippy jednohubka, takže na litování to úplně není.
Tahle kniha je zajímavá zejména kolaborací Lemira a dalšího Lemira co se ale nejmenuje Lemire, ale Kindt. Je opravdu s podivem, že se Jeffovi povedlo najít někoho kdo kreslí úplně stejně jako on. Bohužel se to samé nedá říct i o spisovatelích. Ray Fawkes není Lemire a ani Jeff Lemire tu není tak úplně Lemire. Příběh o střetu tří velmocí usilujících o vědce, který může pomoci zvrátit mocenskou rovnováhu není nijak originálně oslnivý. Ale aspoň je docela akční. S hlavní sérií bohužel ale moc společného nemá. Občas se tu mihnou známé postavy, letka z nějakého blíže neurčeného důvodu, který jsem nepochopil nese název černého kladiva, ale jinak je to na rozdíl od ostatních BH spinoffů naprosto mimoběžné. Četlo se to příjemně, ale moc účelné to nebylo. 65%
Platí z větší části to samé co pro předchozí knihu. Příběh mi tentokrát sedl o trochu více i když jde jen o jednoho, respektive dva psy. Zasazení vyšetřování do válečného Japonska se mi docela dost líbilo. Tradiční mytologické charaktery a vlastně i celá pointa příběhu byla super. Kresba opět nádherná. Ale ty barvy... Dewey se pro tentokrát rozhodl opustit vodovky a použil digitální coloring, což celkový vizuální dojem bohužel srazilo dost výrazně. Stránky jsou na první pohled pěkné, ale kape z toho syntetika. Dávám opět 90%, je to ovšem poněkud jinak balancované než posledně.
Formát mi na jednu stranu extrémně nesednul, protože na to, že je tam pár stran čistého textu, tak se to čte fakt blbě, na druhou stranu extrémně mě baví kreativita crwe, že Gazette jsou skutečné noviny, alespoň formátově. Současná historie Batmana je komplikovaná a k mému překvapení dost jiná, než jakou mám v hlavě, ale to je tím, že se napasovaly linky před Flashpointem na ty z New 52 a Rebirthu, přehled oceňuji. A ke komiksu? Jeden sešit vytžený z kontextu, kde jde jen o představení Gothamu, do kterého se v listopadu vrhneme a který je podobný tomu, na co Bruce narazil v Roku jedna. Četlo se to fajn. Takže zas jsme jednou dohnali zahraničí a já fakt doufám, že se CREW udrží v tak těsném závěsu s USA. Moc fandím, aby se vydávání Matta Fractiona v ČR povedlo, i když ze zahraničí slyším smíšené dojmy. Uvidíme.
Čarodějnice v minulosti, nadpřirozeno v alternativní 50. letech současnosti. Do toho padnoucí kresba a všudypřítomná otázka kdo je vlastně Joe Golem a pan Church. První kniha splnila co měla a navnadila mě na dvojku.
Krásne zakončenie príbehu Čierneho kameňa a navyše ešte aj crossover ďalších skvelých postáv z howardovského univerza. Najviac ma bavil Jonah Hex. Veľmi dobrá zápletka, podivný symbol a skvelo vystavaný svet, na ktorom sa určite dá stavať. Páčila by sa mi viac príbehov s jednotlivými postavami. A Conan sa v týchto komiksoch ukazuje ako niečo extra a to sa mi páči. Lebo on je extra trieda. Som zvedavý, s čím Titan Comics príde v ďalších častiach. Zatiaľ sa mi to veľmi pozdáva. Odporúčam.
Tak tento diel tiahnuci sa naprieč tisícročiami, kde sa Conan vráti do minulosti je samé prekvapenie a nájdete tu aj nejakých starých známych. Ako nová postava tu je ďalší hrdina z howardovského univerza a to kráľ Kull, odohrá sa tu aj bitka medzi nimi a je to veľmi zaujímavé. Dokonca Kull je dosť podobný Conanovi. Náhoda? Pochybujem. Kreslič Roberto de la Torre proste vie kresliť a krásne (aj krásne ženy) a pár dvojstránok si pýta vylepiť to na stenu. Proste komiks ako hrom. Tie textové bonusy sú fakt skvelé a čím ďalej, tým viac sa dozvedám zaujímavosti. Odporúčam jednoznačne každému milovníkovi štýlu meč a mágia. Už len štvrtý diel.
Důstojné zakončení velice solidního zářezu do Flashovy historie. Místy Williamson působí ve svém runu tuctově, ale nejen že se našel, ale v posledních dvou knihách krásně ukázal, že Barryho a Eobadrovo postavy chápe a je schopen je zanechat někde jinde, než když se s nimi poprvé setkal na začátku runu. Zároveň celý run dobře žongluje s požadavky redakce na kontinuitu, jako jsou události the Button a nebo návrat rychlíků, kteří se kvůli Flashpointu ztratili. Celý run je tedy přehlídka skvělé práce s postavami, ukázka důležitosti Barryho a jeho místa ve vesmíru DC a zároveň prací s nápravou kontinuity, která se v posledních dvou dekádách několikrát přeskládávala a už dlouho chtěla uhladit. Jsem celkově s runem spokojen, a ačkoliv byla tahle kniha slabší než 14. díl, stejně se jedná o kvalitní superhrdinské počtení.
Už dlouho jsem takto nehltal superhrdinský komiks jako 14. díl Williamsonova Flashe. Geniální Flashovské dobrodružství. Williamson se vrátil jak k civilnímu aspektu Flashe, na který se posledních pár knih zapomínalo, tak vybudoval skvělého záporáka do Flashovy galerie záporáků a neskutečně bravurně využil několik postav, které se v celém runu zdály malinko navíc. Kniha nejenže servíruje relativně originální příběh s cestováním v čase, klasickou motivaci Flashových záporáků v podobě křivdy z minulosti a skautíka Flashe ve své nejčistší formě, ale taky bych řekl, že se jedná zatím o jeden z nejlepších komiksů s Eobardem Thawnem v našich končinách. Skutečně tleskám, Thawne je jeden z mých nejoblíbenějších záporáků a tady je v plné formě, poslední tři stránky komiksu jsou docela kulervoucí a to člověk čekal dobrý konec ve stylu posledních knih. Všechno dobré suverénně přebíjí lehká negativa v podobě pár berliček, které scénáristé využili. To ale ničemu nevadí, i střídání kreslířů je snesitelné a já bych řekl, že tento díl je skrytý poklad mezi Flashovskými komiksy. Snad bude finále runu stejně velkolepé.
Aj pokračovanie Conana je úplne že super. Skvelá zápletka z prvého dielu sa rozvíja ďalej a prináša nám rozšírenie príbehu a je tu aj Bélit, ktorú milujem. Kresba bola krásna, retrospektívna tiež, scenár typicky conanovo super a hororoví nemŕtvi boli strašidelní. Veľmi dobré spracovanie po každej stránke. Skončilo sa to cliffhangerom, tak idem na tretí diel. Odporúčam.
To co mě v první knize moc neuhranulo a přišlo mi zbytečně prvoplánové a konzumní se tady začíná docela slušně rozvíjet. Záměr autora udělat z rodu Blacků rozmáchlu soap operu je vcelku jasně vidět. Běží tu vedle sebe dvě linie z nichž jedna se soustředí na minulost a druhá na její dopad do přítomnosti, kde je plynule rozvíjen děj první knihy. Fakt mě to docela bavilo číst. Škoda, že autoři tenhle projekt po této knize opustili. Asi by z toho nebyl úplný majstrštyk, ale čtenáře by si to jistě našlo.
Dredd mě zatím celkem míjel a to málo, co jsem s ním četl, se mi rychle vykouřilo z hlavy. Tohle je ovšem velmi solidní a seriózní zářez, ve kterém si scenárista Jack Wagner posvítil na policejní stát v Mega City One a na to, že ho občané cítí a mnozí chtějí/potřebují a dávají mu přednost před svobodou. Vedle Dredda se tak ocitají v centru příběhu obyčejní lidé a je to působivé, byť ne moc příjemné čtení.
Pokračování příběhu o čaropsech řešících nadpřirozené kauzy pokračuje. Tentokrát jim zkříží cestu podivná sekta. Příběhově je to fajn, ale místy už mi to oproti předchozím částem přišlo maličko přitažené za vlasy. Přece jen sféra vlivu H.P.Lovecrafta mi k roztomilému psímu komiksu až tak nesedí. Stejně jako v předchozích dílech i tady je dost krve a hororových obratů, přesto si kniha zachovává echt komiksové vyznění. Změna na postu kreslíře velmi potěšila. Ben Dewey kreslí náááádherně. V jeho rukopisu najdete perfektní vyvážení čisté realistické kresby s klasickým cartoonistickým nádechem. Ultra komiksovost díla podtrhuje virtuozní ruční coloring. Tahle kniha je vizuálně prostě a jednoduše k sežrání. O to víc pak koresponduje s drsným příběhem na pozadí. 90%
Úvodní košík plný hlav je dobře napsaný béčkový thriller, kde se slečna v nesnázích po svém vypořádá s, dnes by se řeklo, toxickou manosférou, na odlehlejším ostrově.
Joe Hill přišel s docela originálním námětem mluvících hlav, což mu umožňuje nevšední (a mnohdy bizarní) interakce mezi postavami.
Ve druhé části - Lednička plná hlav už šel autor bohužel hodně over the top, a napínavý thriller sklouzává k naprosté nesmyslnosti kde si hlavní postava přidělá k autu nemrtvou hlavu žraloka, aby takto zabila mytického přerostlého hada.. chápu záměr, jen už mi tady pár námětů přišlo moc. Tohle jsou ale přesně ty komiksy co si rád v tomto vydání přečtu, protože za plnou cenu v pevné vazbě bych se k tomu praděpodobně nedostal.
Znovu velice solidní díl. Řeší se hodně vztah Ranařů a Flashe, jediné co znovu zabolí je absence širšího kontextu událostí, které se zde a před událostmi 13. dílu stanou. Konečně se aspoň řeší zachraňování Central City a ne patálie se speed force. Docela podivný problém pro mě posledních pár chyb představuje neznalost časového rozestupu mezi jednotlivými událostmi. Byl Barry v Ice Heights uvězněn dva dny nebo několik měsíců? Samé otázky... Kresba klasicky pohodový mainstream.
V Česku zatím žádný komiks od filipínského scénáristy Denize Campa nevyšel. Osobně jsem o něm nikdy neslyšel a nic jsem od něho nečetl. Ale to se po přečtení Absolute Martian Manhunter změní. Camp se dostal na můj seznam talentovaných scénáristu. Teď budu vyhlížet jeho další tvorbu a budu se těšit na to, s čím mě opět překvapí.
Když jsem začal číst komiks, tak jsem si vzduchu představil celý tvůrčí proces, jak vznikal. Muselo to být hodně náročné, jelikož většina komiksu působí, jako by tvůrci byli na těžkých drogách. Halucinace, různé vjemy, dialogy, které na první dobrou nemusí dávat úplně smysl. Celé to působí jako halucinogenní trip roztříštěnou myslí. Vymyslet něco takového je hodně náročné. A vymyslet to tak, aby to dávalo smysl, a aby to ještě někdo zvládl nakreslit a pochopit, je ještě těžší.
Campovi se to výborně povedlo. Předem říkám, že je to náročné na čtení a pozornost. Doporučuji číst hezky v klidu a v tichu, abyste si příběh a vše s ním spojené vychutnali. Klidně si některé pasáže přečtete víckrát, nebo se zastavte a v klidu si prohlídněte panely. V té změti šílenství je snadné přehlédnout drobné detaily. Z počátku nám to Camp neusnadňuje. Ale jakmile pochopíme, jakým způsobem se rozhodl svůj komiks vyprávět a vystavět, tak v tom lze spatřit řád.
Po příběhové stránce jsem si to hodně užil. Camp mi ukázal, že je inteligentní tvůrce, který o věcech dokáže přemýšlet v širším měřítku. Jeho příběh je správně napínavý, hravý, zábavný, ale také v něm nechybí přesah do společnosti. O tom, jak to lidé na okraji společnosti mají těžké, jak je náročné začít někde znovu, v jiné zemi, kde jste cizinci a místní o vás nestojí. Případně, jak málo stačí, aby se všechno začalo rozpadat, jako domeček z karet. Násilí, nenávist, závist, zlost. Všechny tyhle drobné narážky se vztahují i na samotného Marťana, který je na Zemi také imigrantem a snaží se zapadnout. Je tam toho více, naštěstí to Camp nedělá na sílu. Jeho detektivní příběh je sám osobě silný, přesto díky jistým drobným detailům nám dá i něco navíc.
O kresbu a barvy se postaral umělec Javier Rodríguez a odvedl fantastickou práci. Rodríguez měl opravdu velmi náročný úkol a zvládl ho na jedničku. Jak už jsem se zmínil, tak scénář od Campa působí jako drogový trip a něco takového kreslit a dávat tomu tvar a přehlednost je neskutečně těžký úkol a svým způsobem i výzva.
Rodríguezovi se povedlo vytvořit originální a autorský komiks, jaký se běžně nevidí. Už během pár stránek jsem věděl, že čtu a vidím něco, co běžně v komiksech nenacházím. A moc jsem si to užíval. To, jakým způsobem je to nakreslené. Jakým způsobem se střídá barevná paleta, jak je to zajímavé, hravé a tolika způsoby netradiční. Jen o pár komiksech mohu tvrdit, že mě každá stránka něčím překvapila. Tady to mohu tvrdit na 100 %. Je to úžasný vizuální zážitek, u kterého je potřeba se dost soustředit, nespěchat a užít si, co Camp a Rodríguez vymysleli.
Samotná kresba je působivá, ale bez přesné barevné palety by to nefungovalo, tak dobře. Kombinace barev je tady vynikající a to, jak je Rodríguez používá, je úžasné. Pro někoho to bude šílený chaos. Já v tom vidím umění s velkým U.
Pokud máte rádi originální a autorské komiksy, tak neváhejte ani vteřinu, jelikož tohle přesně od Absolute Martiana Manhuntera dostanete. Tohle není typický superhrdinský komiks. Tohle je výrazný a osobitý komiks, který se může pyšnit parádním scénářem a úžasnou kresbou. Jsem opravdu velmi rád, že to v Česku vyšlo. A už teď se nemůžu dočkat druhé části. To čekání bude velmi dlouhé!!!
Sympatická zábavná jednohubka z atraktivního a neokoukaného prostředí BDSM/sexbyznysu, což je jediná karta, s níž komiks hraje. Příběh je banální, podsvětí není vykresleno kdovíjak šťavnatě a ani hrdinka se mi nezadřela pod kůži, ale i tak jsem to s chutí slupnul.
Komiks má poměrně zajímavou premisu a vine se v něm zajímavý souboj v podobě Batmanových niterných muk, kdy jeho morální zásady narážejí na odpor nové krevní otravy. Devadesátková kresba se pak potácí mezi příjemnou gotickou atmosférou i stylem té doby a určitou karikaturou, ve které se ozubené postavy roztahují jak žvýkačky. Autoři prošpikovali celý děj všemi možnými postavami (zaujala mě Ariane), ale já jsem se ke konci už de facto tímto přehnaným hororovým brakem pronudil... jinými slovy, má to pozitivní momenty a nápad, ale je to přespříliš ne příliš hodnotných stránek.
Solidní díl. Místy mi chování některých postav moc nedává smysl a malinko mě mrzí, že se Flash úplně odpojil od jakýchkoliv problémů normálních lidí, ať už těch bez schopností v jeho životě nebo prostě obyvatel Central City. Nechápu moc co se děje s Wallym. Kresba v pořádku, kreslíři jsou mám pocit stejní jako u předchozích knih.
Hodnocení berte s rezervou, jelikož tohle byla ochutnávka toho, co teprve přijde. Nechápu, proč nám nedali radši první sešit, kde by se pořádně vysvětlilo, co se děje. Místo toho dostáváme část příběhu, někde v půlce. Samotné bitky nejsou marné, ale také nejsou nic extra. To, co komiks měl udělat, tak udělal, vzbudil mojí zvědavost. Úkol splněn, nicméně od samotného komiksu, pak budu čekat mnohem více.
Hodnocení berte prosím s rezervou. Přeci jenom se jedná o první sešit z většího runu. Za sebe musím říci, že to bylo více než fajn. Má to několik velmi dobrých nápadu, sedla mi ta obří změna, která se bude hodně projevovat v dalším ději - Alfred jako umělá inteligence. Kresba je topový mainstream a rozhodně jsem zvědav s čím se přijde v dalších částech. Na rozjezd dobré a zábavné.
Naprostá pecka! Dvojici Sale a Loeb žeru! Jedinou pihou na kráse tady je absence klasického nápisu omnibus na rubu, aby to zapadlo mezi věci v angličtině.
Před 22 lety bylo Ticho prvním „velkým“ komiksem, který jsem četl. Po Želvách ninja, Kačeru Donaldovi, Pifovi, Asterixovi a spol. jsem poprvé držel v rukách dospělý komiks, který byl temný, sexy a zábavný úplně stejně jako ty nejlepší filmy.
Ticho je perfektní vstupní branou nejen do světa superhrdinských komiksů, ale i do DC universa. Kniha obsahuje řadu užitečných vysvětlivek typu „kdo je kdo“ a „co je co“, protože s některými postavami a pojmy se tehdy čeští čtenáři setkávali poprvé.
Pokud jste nikdy nečetli žádný DC komiks, tady najdete solidní základ. Komplikovanou lovestory mezi Batmanem a Catwoman. Děsivé zabijácké monstrum Killer Croca. Stručné, ale jasné a působivé převyprávění tragédie, která navždy změnila malého Bruce Waynea. Podmanivou záporačku Poison Ivy. Sílu přátelství mezi Batmanem a Jimem Gordonem.
Velkou roli zde má i kontrast mezi Gothamem a Metropolis, kde se výrazná část děje odehrává. Město stínů vs. Město světel, což nevyhnutelně znamená i střetnutí Batman vs. Superman. Křehkost tohoto spojenectví je tu taky mistrně načrtnutá, stejně jako rozdílnost povah obou mužů.
Scenárista Jeph Loeb a ilustrátor Jim Lee stvořili vypravěčsky i výtvarně brilantní komiks. V Leeho kresbě chvílemi vidíte Todda McFarlanea, jinde zas připomene Alexe Rosse, Franka Millera nebo dokonce Mila Manaru. Jako by byl fúzí toho nejlepšího z nich.
Hodně mě tu baví flashbacky do dětství Bruce Waynea. Mají odlišný styl kresby, působí skoro až snově. Moment, kdy budoucí Batman poprvé v životě spatřil nějakého superhrdinu (v Metropolis, a nebyl to Superman!) mám v hlavě úplně živě celých těch 22 let.
No a aby toho nebylo málo, tak se zde chvílemi objevuje tajemná postava, která z povzdálí pozoruje dění. Nevidíme jí do tváře, protože má obličej zakrytý obvazy. Ale je jasné, že právě ona uvedla do chodu události, které vypráví jeden z nejslavnějších Batmanových příběhů...
Povedený díl. Jeden z těch dílů, kde se vezme goofy záporák a udělá se z něj hrozba, se kterou by se blbě pasovala i Justice League. Práce s charaktery znamenitá, ale tento run mi místi přijde malinko uspěchaný, některé detaily mohly mít větší setup. Velkou výtkou je, že nemáme jako čeští čtenáři možnost přečíst si Heroes in Crisis a zjistit, proč Wally umřel když je ještě ke všemu v současnosti hlavním Flashem. Je to prostě zbytečně velký otazník, ale pokud si dobře vzpomínám, recenze Heroes in Crisis nebyly moc dobré, takže z vydavatelské stránky to chápu. Jinak další kvalitní pokračování série.
Příběh o únosu Jessicy Purple Manem/Killgravem byl jeden z nejzajímavějších a nejděsivějších superhrdinských příběhů, co jsem kdy četl. Zbytek téhle bichle mě moc neoslovil (byť rozjezd nebyl špatný), Jessicu jsem si taky úplně neoblíbil a ani kresbou mi to moc nekonvenovalo.
Výborný, priamočiary a na nič sa nehrajúci príbeh mojej najobľúbenejšej komiksovej postavy. Skvelo sa to čítalo a potešilo ma, že sa príbeh z väčšej miery odohráva v Conanovej rodnej Cimerii, kde sa ukrýva hrozné zlo. Príbeh je hororový, krvavý, akčný aj romantický a po odseknuté časti tela a hlavy sa tu nejde ďaleko. Je to proste skvelý príbeh žánru meč a mágia a veľmi sa mi páči, že to Titan Comics zobral do správnej, mne lahodiacej strany. Samozrejmosťou je skvelé vydanie od Comics Centra, tvrdé dosky, voňavý papier, lacetka a v neposlednom rade aj skvelé bonusy, z ktorých som sa veľa dozvedel. Čo ma prekvapilo, bol obrázok ukazujúci ostatné postavy sveta Roberta Erwina Howarda. Doteraz som si myslel, že vymyslel len Conana, Solomona Kanea a Červenú Sonju. Každopádne komiks odporúčam všetkým.
Tohle mě bavilo. SPOILER Sice ten závěr nemusel být tak dovysvětlen, mohli to víc nechat na fantazii čtenáře ale v pohodě...jen pořád nechápu...pokud Karu odteleportovali...znamená to, že omegapaprsky ji nezasáhly a pak by zabily Superman, ne? Nebo ji zasáhly, ale nic jí neudělaly a ona se jen teleportovala pryč? A kresba je super. No a první díl Supergirl je krásně naivní. :-D
Četl jsem to nedávno anglicky, ale musel jsem se k tomu vrátit. Půvabná a nesmírně vtipná satirická pohádka, která se na příkladu dvou rozdílných sester, jedné nezištné naivky a jedné amorální zakaboněné morousky, pouští do témat environmentalismu a kapitalismu.
Jak bylo zmíněno v jednom komentáři u předchozích knih, Flash řeší jeden konec světa za druhým. Tohle k postavě patří stejně jako hrátky s časem, ale upřímně se v tom všem pomalu ztrácím. Nepomáhá tomu ani to, že se některé důležité věci (například smrt jedné z hlavních postav) odehrají mimo Flashovu sérii. Osobně jsem Heroes in Crisis nečetl, takže pro mě poslední strana šokovala a ne v dobrém slova smyslu. Groddovu cestu mimo hlavní sérii také nekomentuji. Navíc je v knize fakt strašně moc postav a to také moc nepomáhá s mišmašem nápadů tohoto runu. Spousta těchto postav ani nedostane prostor, který by si zasloužila, například Commander Cold Stále průměr, ale malinko se mi tenhle run zajedl a tuhle knihu jsem si scénáristicky moc neužíval. Překlad jako u předchozích knih otřesný.
Na to, jak mi "Sedm na věčnost" sedlo, tak tohle mi přišlo mnohem průměrnější. Hlavní příběh v prvním svazku bych asi ohodnotila za slabší 4*, ale ten druhý svazek krátkých příběhů byl za mě naprosto zbytečný a něco mezi 2-3*. Celkově tedy čistý průměr, hrozně mi to připadalo, jako že si to hraje na něco, co to není. Teď jsem to dočetla a už si přestávám pamatovat, o co tam vlastně šlo.
Myslím, že nenávidím DC eventy. Temné noci - Metal byla příšernost, Nejtemnější noc byla katastrofa. Jsem přesvědčený, že absolute kravina bude i DC KO. Prostě jenom vykonstruovaná příležitost, aby se mohli mlátit všichni se všemi. Bohužel se spoustou debilních keců kolem. Nezájem. Tento sešit mi to jenom potvrdil. Koupil jsem si to kvůli crossoverům, ale ve výsledku tam ty hostující postavy moc prostoru nedostaly.
Kresba je pěkná.
Dost slušně napsaná kriminální detektivka se zajímavě navrženými charaktery. Přišlo mi to jako kdyby se zkombinoval Hellblazer s prací Eda Brubakera. Hlavní hrdina i nějací jeho kámoši prošli tajným programem speciálních služeb, které z nich udělaly, hm...trochu tragické hrdiny. Ti jsou najatí na to, aby získali zpět ukradené porno kazety Adolfa Hitlera. Děj se ovšem rozvíjí a situace komplikuje. O dramatické vyústění, nebo zvraty tady není nouze. Líbí se mi, že si autor nechává nic moc na později i když zrovna v tomhle případě bych celou sérii určitě pochopil. Vizuál je pěkný. Není to až tak dechberoucí jako Williamsův Sandman, což tady asi asi nebylo účelem, ale je variabilní a žánrově k příběhu sedí.
Opět parádní dobrodružství. Líbí se mi humor a emoce, které nejsou prvoplánové a neodehrají se na jednom nebo dvou panelech, ale vyplývají z děje delšího příběhu. Stejně tak je parádní dynamika kresby, kterou jsem nyní vnímal možná více než v předchozích knihách. Předmluva Dana Černého je opět zasvěcená a užitečná.
Osobní komiks od Jasona Aarona, který se umí zarýt pod kůži. Už úvodní slova od Aarona nám dají jasnou představu, jaký komiks budeme číst. Že to nebude pozitivní a milé čtení. Že budou lidé umírat ošklivou a bolestivou smrtí. Aaron nám ve svém velmi osobním úvodu poodhalí část rodinné historie, která není rozhodně k chlubení. A část si vypůjčí pro svůj příběh o nekonečném kruhu násilí, jenž se předává z otce na syna po celé generace. Četl jsem od Aarona dost komiksů, takže vím, že nemá problém být ke svým hrdinům krutý a zlý. A tady je znovu zlý a jeho hrdinové jsou ještě zlejší a krutější. A nejsmutnější je, že mnohdy to nemá žádné větší opodstatnění. Prostě to tak je. Lidé jsou tady zkažení a nemají problém vraždit děti za peníze. To zlo, co mají ve svých srdcích je zcela pohltilo. A přesně takový je Ira Rath. Chlap, který umí zabíjet a zabíjí rád. Teď dostal zakázku, aby zabil svého syna. Aaron se s tím nepáře a je ve výsledku velmi přímočarý a snaží se ukázat, že na světě chodí lidé, jenž jsou tak zkažení, že páchají zlo na každém kroku. Ale i v takových lidech se může hnout svědomí. Nicméně to pak znamená spoustu mrtvol. V komiksu je spoustu parádních momentů, a některé věci nabízí hlubší zkoumání. Bohužel na to není moc času, jelikož Aaron pojal příběh jako zběsilý akční thriller. Je to na jednu stranu škoda, ale asi dokážu pochopit, proč se Aaron rozhodl pro mnohem větší přímočarost než obvykle. Kresba od Rona Garneyho a barvy Matta Milla velmi výrazně prodávají ten nekompromisní scénář. Díky jejich práci dostávají Aaronova slova tvar a my můžeme vidět ten koloběh násilí, krutosti a hněvu. Je to nakreslené bez jakékoliv zbytečné komiksové nadsázky a přepálenosti. A k příběhu to velmi sedí. Za sebe mohu říci, že se mi komiks líbil a bavil mě, ale kdyby byl trochu delší a měl větší hloubku, tak bych se nezlobil. Muži hněvu jsou povedený a dobrý komiks od Aarona, který znovu ukazuje, že v tom co dělá umí být nejlepší.
Gillen si mě hodně získal už Kostkami a Král mu ostudu rozhodně nedělá. Místo do fantasy se tady pustil do mytologie a to s originalitou sobě vlastní. Kniha mi přišla stravitelnější a mainstreamovější, než Kostky, ale je to stále Gillen, takže počítejte s tím, že abyste si jeho twistnutý příběh jak se patří užili, budete muset o Artušovském mýtu něco vědět. Stejně je to ale fajn, když vidíte tuhle nedotknutelnou královskou ikonu jako zombíka, jak pronásleduje hlavního hrdinu a jeho velmi svéráznou babičku, co s oblibou střílí po lidech. Není to čtení úplně zadarmo, dost se toho říká mezi řádky, což ale dává jinak typickému akčnímu turn pageru s krásně stylizovanou moderní kresbou docela zvláštní patinu. Asi ne úplně top, ale rozhodně věc stojící za přečtení. 85%
Lady Baltimore přejímá úlohu svého muže a staví se po jeho vzoru na odpor proti čarodějnicím sloužícím s nacistickými jednotkami SS. Válka se tedy posunula od první ke druhé. Golden některé postavy zachoval, něco přidal, změnil orientaci hlavní hrdinky a napsal příběh o tom, jak ústřední parta hrdinů ruku v ruce s Golemem, co se jmenuje Josef, brání Český Krumlov před nálety letky Luftwaffe podpořené čarodějnicemi na koštěti. Zní to jako totální krávovina a taky je. Při nejlepší vůli toho na této knize moc pozitivního najít neumím. Snad kresba a coloring drží trochu basu s původní sérií i když i tady je znatelný odklon od temnoty. Zkrátka, tohle mělo zůstat zavřené.
Dávno som sa tak dobre nepobavil na komikse. Príbeh nie moc schopného lišiaka a jeho chuťou na slepačie v skvelej kresbe a naozaj výbornom preklade rozhodne nie je len pre deti. Ak by som mal niečo vytknúť tak knihe by svedčal väčší formát.
Nebyl to ten díl, co mi sedne bezchybně do nálady a hláškuje ostošest, ale ucelené (a svým způsobem často satiricky mravokárné) příběhy se v průměru vydařily. Čas od času ten Springfield potřebuji a vybírám si pro něj jen ty nejpohodlnější čtenářské okamžiky v křesle...
Taková milá vzpomínka na léto a prázdniny. Takové ty okamžiky, co se mohou zdát banální a o ničem, ale zároveň jsou zásadně formativní pro dětskou duši. Sám jsem vděčný, že ještě mohu být součástí, byť pomalu uplynuvšího, světa, kde se chodilo (berme to jako symboly) k starým paním s kozou a kosou pro vajíčka, nebo na deku s discmanem a knihou...
Williamson pokračuje v budování loru a nových vztahů. V knize se nic moc nestane, ale série je stále extrémně wholesome. Barry asi bude větší skautík než Superman. Jinak dva hlavní příběhy byly v pohodě, nic světoborného, ale budu se opakovat, ale Williamson skvěle pracuje se vztahy jednotlivých postav, nejlépe potom se vztahem Barry-Iris. Užil jsem si to, ale tahle kniha by se dala přeskočit nebo pořešit na dvou sešitech, protože jde v podstatě jen o to, že se Barry hledá ve světě, kterému nerozumí. A klasicky se řeší věci, které nemá čtenář českých komiksů šanci znát. Za tři.
Williamson nebo někdo v redakci už se ani nesnaží skrývat obdiv k Johnsově runu, návrat Kolinse k Flashovi jsem uvítal a run stále feeluje jako Johnoso dvacet let stará série. Díl mě hodně bavil, Wally je nejlepší Flash a vždycky byl, je důvod, proč je pro mnoho lidí ikoničtější. Baví mě sledovat, jak se Wally vypořádává s různým přepisováním historie a líbí se mi, že se cestování časem neobejde bez následků. Bohužel ani po osmi knihách by úplný nováček do komiksů nebyl schopen plně ocenit komiks, protože se řeší věci, co se staly v Johnsově runu, ve Flashpointu a v Krizi z osmdesátých let. Nepotěšily mě dvě věci. Začíná se odbíhat od civilní roviny a trošku mi přijde, že každý díl je o trhání podstaty všehomíra, i přes to, že Iris s Barrym se neposouvají a jediné jejich zážitky jsou všemožné problémy s časem, Flashovými protivníky nebo Wallym. Kid-Flash začíná být otravný tím, jak je náladový, ale budiž, velkou část komiksu tato linka nezabírá. Konec předposledního sešitu je vyloženě prostředníček novým čtenářům. Všehovšudy zábavná kniha co konečně řeší Wallyho a dává mu prostor fungovat v novém světě DC. Kresba je v tomto runu konzistentně kvalitní.
Ještě jsem zapomněl zmínit otřesný překlad. Nejhorší překlad celého runu je přeložit frames per second na rámečky za vteřinu. Bruh. Všemožné překlady zavedených superhrdinských jmen jako Žlutý Lantern, když o pár stránek dříve je Green Lantern ani komentovat nebudu.
Hermannova kresba mi nesmierne pripomínala Bouncera, pretože jak Hermann tak Boucq kreslia fakt hnusné chlapo-ženské. :) V podstate keby nemali kozy, tak ani neviete že je to prcinka.
Čo ale vôbec nevadí, pretože kruté príbehy sú vďaka tejto špinavej kresbe ešte viac uveriteľné.
Agent strachu byl pro mě čistý průměr, Sedm na věčnost bylo ještě slabší a Temná věda mě už doslova zklamala. Jako by Remender opakoval to samé pořád dokola a pořád byl ve storytellingu stejně slabý. Pořád je to tentýž zmatek, nastavovaná kaše a závěr, který je do ztracena. A navíc strašná nuda. Musel jsem se přinutit to dočíst. Nechápu vlnu obdivu, na které se jeho knihy vezou, ale tohle už příště asi radši vynechám.
Zpočátku moc hezky položený příběh. Ze lesů do malého městečka sestoupí podivná pětice lidí oblečená v něčem co připomíná sanitární hábity. Disponují dost ďábelskými silami a neváhají je použít. To že jde defakto o přejmenované X-Many v tohle bodě decentně přejdu. Celé městečko je vyhlazeno a jediná přeživší se pouští po stopě pachatelů. Skvělý rozjezd, dobře dávkované flashbacky. Kniha má až filmový feeling a navzdory slušnému počtu stránek je to dokonalý turn pager. Který ovšem v poslední třetině padne brutálně na držku. V okamžiku, kdy má dojít na něco jako vysvětlení autor totálně selže a pošle příběh do naprosto nepochopitelné blitky, navíc ještě s otevřeným koncem. Škoda. Z tohodle se dalo vykřesat opravdu hodně, leč není bohužel každý King, nebo Hill. Našlápnuto bylo opravdu skvěle. Výtečný srozumitelný art i fešné moderní barvení tu bohužel bylo obětováno na oltář nedůslednosti autora, který se zdá výslednou pointu vytáhl jako prémii z automatu na kondomy. 60%
