Spike

Spike
Spike | 19.1.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: All-Star Batman #01: Můj nejhorší nepřítel (paperback)

Tak na tohohle Batmana jsem byl zvědavý. Scott Snyder má za sebou příběhy skvělé (Soví sága, Smrt Rodiny), dobré (Rok nula, Konec hry) i průměrné (Supertíha, Květy Zla) a reakce na Mého nejhoršího nepřítele byly docela smíšené, takže jsem nevěděl co od toho pořádně čekat. Navíc Kingův Batman a hlavně Tynionův Detective Comics nejsou vůbec špatné, tak mě zajímalo jak se Snyder porve s konkurencí. Nakonec to bylo lepší než jsem čekal, stejně jako tam bylo i dost nešvárů.
Nejprve začnu u kresby. Proti Romitovi jr. rozhodně nic nemám, Spider-Mana budu mít asi navždy nejvíc spojeného s ním (vyrůstal jsem na jím kreslených příbězích) a Kick-Ass v kresbě někoho jiného si neumím představit. Jenže na Batmana se prostě nehodí. Že kreslíř umí je houby platné když se pustí do něčeho co k němu nesedne. Jeho záporací vypadají často divně a trvá to než si na kresbu zvyknu a přestane mě rušit. Umím si představit že dělat to takový Capullo, zážitek by se hned zvýšil. No a teď k příběhu. Ten výchozí nápad - Batman mimo Gotham - není vůbec špatný. Někdo může sice prskat že Batman vytržený ze svého přirozeného prostředí už není ono, ale když se to udělá správně, proč ne. Vidět ho na poli, venkově, horách nebo lese - je to něco jiného a tenhle kontrast mě zaujal. Jen škoda že nápad nebyl využit více. Prostředí je často jen kulisou a umím si představit že být příběh delší a koncipován víc jako road movie, kde by vždy prostředí hrálo větší roli a potenciál se vyždímal na max, mohlo to být skvělé a neotřelé. Takhle je to tak nějak na půli cesty a často nebýt pro Batmana netypických kulis v pozadí, bylo by jedno jestli se příběh odehrává v Gothamu nebo jinde. Ale vizuálně to občas nevypadá vůbec špatně, ačkoli nemůžu říct že bych se kresbou vysloveně kochal.
O co tu jde ale především, to je Batman a Two-Face. Nejprv musím říct že jsem rád že se zase někdo zaměřuje na tuhle postavu, protože pokud si správně pamatuju, kromě Jepha Loeba se jím nikdo nijak více nezaobíral (co se česky vydaných věcí týče) a v New 52 řadách se jen míhal. Harvey Dent je psychologicky zajímavou postavou a výzvou pro autory, pokud se uchopí správně, může vzniknout dobrý příběh který nebude jen bezduchou supráckou mlátičkou. A Snyderovi se tohle celkem povedlo, psychologický souboj Batmana a Two-Face o duši Harveyho Denta je sice zaobalen do spousty akčních scén kdy po nich jdou všemožní padouchové (kteří ale většinou nejsou důležití a je úplně jedno zda je znáte nebo ne) ale jinak jinak je napsán velmi dobře. Jeden věří v dobro, druhý ve zlo a na konci cesty - pokud se tam dostanou - se ukáže kdo měl pravdu. Samotný závěr je - jak jsme u Snydera zvyklí - lehce překombinovaný a ačkoli smysl má, mohlo to být uděláno přehledněji. Připomíná mi to sérii Saw, kdy vždy na konci je nám v rychlém sledu podána pointa i vysvětlení, ale je toho tolik najednou že i když smysl to asi dává, je problém se v tom všem zorientovat. Nastává tu podobný problém jaký ve svém závěru měla Smrt rodiny - Snyder dovedl příběh do bodu kde by se konečně mohl změnit status quo a mohlo by to být wow, parádní. Autor to ví, čtenáři to ví, ale Snyder si tak daleko prostě nemůže dovolit zajít a proto to obejde nějakou kličkou která sice jakž takž smysl dává a konec není vysloveně zkažený, ale pořád je to jen zamaskované přiznání toho, že věci se musí nechat tak jak byly a jsou. Autor ukáže kam až by chtěl zajít, ale pak stejně musí složit zbraně a nějak z toho vybruslit. Kdyby si Snyder vydupal aby tenhle komiks byl mimo kontinuitu a kánon klasických řad a on si tak mohl dělat co chce a dotáhnout to nekompromisně do konce, to by bylo teprve něco.
Jinak mi občas vadilo že celá ta premisa 'Batman mimo svou bezpečnou zónu' přímo vybízí k tomu aby zde byly situace kdy si neví rady nebo se dostane tak do úzkých že to prostě nezvládne protože tohle není Gotham. Jenže Snyder - jako vždy - prostě píše Batmana jako někoho kdo prostě zvládne vždy všechno, a okolní prostředí příliš nevyužívá. A flashbacky - i když zajímavé - zde jsou, nemůžu si pomoct, už takovou lacinou scénáristickou berličkou. Chcete udělat vztah hrdiny a záporáka osobnější a osudovější, není nic jednoduššího než najednou si vymyslet že se znali už odmala. Zvlášť když to jinak pro příběh nijak zásadní není. Další prvek co mi překážel je postava Dukea Thomase. Nejen že by bylo lepší kdyby se do příběhu necpal a Batman to prostě musel zvládnout sám, ale celá ta postava mi prostě vadí. Nevím proč si Snyder myslí, že i když je Bat-rodina už tak dost velká (a všech těch Robinů, Red Robinů, Nightwingů, Red Hoodů, Batwoman, Batgirl a všech dalších máme požehnaně), tak zrovna nějaký zbytečný nováček nás bude zajímat a tolik nám ho cpe. Závěrečný kratší příběh zaměřený právě na Dukea sice vůbec není špatně napsán, jenže by fungoval i s kýmkoli jiným a tahle postava je prostě v Batmanovi navíc a nechápu proč ji Snyder tak protlačuje. Snad to brzy vzdá a dojde mu že podobných a zajímavějších postav je tu dost.
První All-Star Batman mě nakonec potěšil a vedle jiných Bat-sérií z Rebirthu se stydět rozhodně nemusí. Je to Snyder se vším všudy, v dobrém (originální nápady, svižně ubíhající akční příběh, snaha o nějaký ten přesah a psychologickou rovinu) i zlém (příliš dokonalý Batman, nesmyslné protlačování Dukea, nedotažení těch nejlepších myšlenek a momentů do konce). Mohl si vybrat kreslíře který se k tomu hodí víc, ale u Romity jr. jsem vysloveně netrpěl. Při čtení jsem to dal na jeden zátah protože příběh prostě jede a baví, jakmile se ale člověk trochu zamyslí nad tím co právě četl, ty neduhy tam prostě vidí. Tedy klasický Snyder.

Spike
Spike | 18.1.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: Batman Detective Comics #02: Syndikát obětí (paperback)

Druhý díl pokračuje v nejlepším duchu. Bez nějakého zdlouhavého úvodu se příběh rychle rozjede a chytí tak, že ho přečtete jedním dechem. Alespoň já to tak měl. Záporáci i samotný nápad syndikátu obětí je povedený, dobře zpracovaný, a vůbec nevadilo že zde nefiguruje žádný známý záporák. Možná celá ta myšlenka o obětech mohla být propracována více do hloubky, ale to je detail. Jen je tu opačný problém než u prvního dílu - tam se mi zdálo že zkrácení o sešit, dva, by mu možná prospělo protože příběh se ke konci přeci jen trochu táhnul, a zde bych ten sešit, dva zase klidně přidal. Ano, konec nebyl tak úplně o Syndikátu, přesto se to s nimi vyřešilo až příliš zkratkovitě a uspěchaně, po tak slibně rozehraném začátku bylo finále trošku zbytečně zklamáním, přitom jde vidět že Tynion hloupý autor není a příběh má pevně v rukou. Jakmile se začne polemizovat nad smyslem Batmanova počínání, má to až překvapivě myšlenku, hlavu a patu. Sice se obávám že se to nadále příliš rozvíjet nebude, každopádně Tynion tyhle linie zvládá lépe než Tom King, ten místy až moc samoúčelně mudruje, zde to do příběhu zapadá hladce, jen otázka zda se s tím bude pracovat do budoucna.
Postavy i vzájemná interakce zde opět fungují na jedničku. V prvním díle byl důraz kladen na Red Robina a Batwoman, zde se zaměřujeme na Stephanii a trochu i na Clayface. Ten se zdá být čím dál zajímavější postavou a doufám že v týmu vydrží. Oproti tomu Stephanie alias Spoiler se ukázala jako solidní kráva. Ano, lze ji chápat a možná s ní i cítit, ale u ní naopak doufám že se odklidí do ústranní a trochu si od ní i jejích výlevů odpočineme. Jinak ten finální zvrat týkající se právě jí dobrý. Tým nám rozšíří Luke Fox alias Batwing, a ačkoli podobné postavy mě většinou štvou, zrovna tahle je napsaná hodně sympaticky a nemám s ní problém. Fandy seriálu Gotham určitě trefí, že se tu vyskytuje i postava dr. Leslie "Lee" Thompkinsové, stejně jako v prvním díle. Hlavní záporák taky slušný, jeho návratu do budoucna bych se nebránil, navíc jeho totožnost zatím zůstává nejasná. I ten vzhled evokující Hellraisera vypadá prostě dobře. Tentokrát se kreslíř Eddy Barrows nepostaral o celý příběh, což je škoda, protože jeho kresba je opět lahůdková a z celé knihy jasně nejlepší. Alvaro Martinez je sice skoro stejně dobrý, jen ne takový hračička. Ostatní neurazí, nenadchnou. Po hlavním příběhu následuje ještě jeden kratší, točící se hlavně kolem Batwoman. Ten mě však už tolik nechytil. Odhlédnu-li od kresby která se mi příliš nelíbila, vracíme se zde k záporákům z prvního dílu, ze kterých jsem úplně nadšen taky nebyl. Navíc se zde zase jedná mimo jiné i o sérum zodpovědné za monstra z Noci nestvůr, která mě moc nebavila a bojím se že se k tomu do budoucna budeme vracet více. Navíc jde v podstatě o stejný princip který jsme viděli už u séra Man-Bata, kterého jsme si v New 52 užili celkem dost. Tuhle linii bych do budoucna klidně oželel. Flashbacky zajímavé, ale v podstatě se nedozvíme nic nového.
Hodnotil-li bych jen titulní příběh, tak nebýt moc rychlého konce, jedná se o kvalitativní posun od za mě už tak dobrého prvního dílu. Druhý příběh už tolik neoslovil, ale ve výsledku se jedná i tak o velice solidního Batmana. Kresba z většiny dobrá až skvělá, příběh i postavy jsou vedeny zručně. Ačkoli se jedná o v podstatě klasický akční superhrdinský komiks, občas je to i k zamyšlení a dalo by se mluvit o jistém lehkém přesahu v rámci žánru. Série Detective Comics je velice příjemným překvapením a pokud si minimálně udrží nastavenou laťku, budu si jí nadále rád kupovat a číst. Tohle je mainstream, který mě baví.

Spike
Spike | 18.1.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: Batman: Noc nestvůr (paperback)

Z doposud vydaných Batmanů v rámci Rebirthu ten jednoznačně nejslabší. Když však vezmeme v úvahu že je to takový vedlejšák, dají se nad tím přivřít oči. Zase kdyby to tu nevyšlo, nedověděli bychom se jaký měl vůbec význam Hugo Strange který se mihnul v Já jsem Gotham. Noc nestvůr je crossoverem tří sérií, Kingův Batman, Detective Comics a Nightwing (který tu nevychází). Z Kingova Batmana tu máme dovršení pár podzápletek, z Detective Comicsu zase Batmanův tým. To je asi hlavní kámen úrazu - že co funguje v jednotlivých sériích, tady nefunguje. Já jsem Gotham mě sice vysloveně neoslnil, ale nebyla to jen jedna velká rubačka, nějakou myšlenku to mělo. V Detective Comicsu skvěle fungují postavy a týmová chemie, tady to drhne. Ovšem že když jde o nějaké eventy, větší či menší, lze čekat hlavně velkolepou akci. Ale aby to udrželo pozornost, chce to nějaké zvraty, zajímavé postavy a hlavně záporáky. Zde se však objevuje jen jedno hnusné monstum za druhým, což už někdy v polovině začne být únavné. Ne že by jejich design byl špatný, monstra jsou různá a místy opravdu správně nechutná, ale pořád je to jen neustávající rubačka. Postavy jsou zde oproti svým sériím nevýrazné, v horším případě otravné (ano, mám na mysli Dukea - ale ten je mi protivný všude, ne jen v tomto komiksu). Pokud jde o crossover větší, např. s celou Ligou Spravedlnosti, je to alespoň pestré, Noc nestvůr ale začíná být nebezpečně brzy monotónní. Ještě že je tu ten Clayface, který to trochu obzvláštňuje a baví. V závěru když se konečně setkáme se Strangem, je tu sice náběh na zajímavou psychologickou hru, ale je to hned narychlo utnuto. Možná že si Strange mohli nechat do jiného, komornějšího příběhu, umím si představit že tam by byl mnohem lépe využit. Noc nestvůr je prostě jako poslední díly Transformers, hromada akce, příšer a demolice na úkor zajímavých postav a příběhu. Nevadí mi jednodušší akční story, tady je ale osekaná až moc. Kresba taky žádný zázrak, s příšerami si kreslíři sice místy vyhráli, ale po Davidu Finchovi a Eddy Barrowsovi tohle prostě neobstojí.
Zním možná až moc kriticky, přitom o žádný velký fail se nejedná. Jen je to prostě trochu nuda. Sice se pořád něco děje a je to samá akce, přesto jsem to nepřečetl v kuse ale musel jsem jet na dvakrát, všeho moc prostě škodí. Přesto pokud kupujete Batmanovské série z Rebirthu, vyplatí se i tohle mít. Tenhle crossover je spíš takový speciál, takže dojem vám to nepokazí.

Spike
Spike | 16.1.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: Batman Detective Comics #01: Ve stínu netopýrů (paperback)

Docela příjemné překvapení. Jelikož Detective Comics z New 52 byly převážně takové výplňové epizody které se většinou držely v průměru, moje očekávání nebyla největší. Místo toho nám v téhle sérii v rámci Rebirthu James Tynion IV přichystal slušně fungující týmovku. Hostovačky někoho z Bat-rodiny v dřívějších sériích většinou moc nezaujaly, proto jsem k nim nikdy neměl nějaký bližší vztah, ale takhle když je na ně soustředěná celá kniha, to působí o dost lépe. Někteří sice mají více prostoru, jiní méně, ale ani jedna postava mě neiritovala, což je rozhodně - překvapivé - plus. Batwoman na kterou je upřena největší pozornost není vůbec špatná tahounka, na to že jsem předtím o postavě mnoho nevěděl, tak tohle je solidní představovačka. Navíc se to hodí, jelikož se chystá její samostatný TV seriál a nikdy není na škodu o postavě předtím něco vědět. Red Robin alias Tim Drake se už v pár zde vydaných komiksech objevil, z hlavy si vybavím Ticho nebo Batman a syn. Ten je tu možná nejzajímavější postavou, jen škod že teď bude na nějaký čas odklizen stranou. O Orphan se toho v první knize moc nedozvíme, ale potenciál tam je tak snad se na ní v budoucnu série zaměří více. Spoiler se zatím také moc neprojevila, ale něco mi říká že po závěru knihy se to změní. Potěšil mě Clayface, býval to jeden z těch méně zajímavých záporáků, ale takhle když kope za tým dobráků krade si pro sebe každou scénu a po celou knihu baví, doufám že v týmu nějakou dobu vydrží. A konečně samotný Batman tu taky není psán jako takový ten všehoschopný ubermachr, když pracuje v týmu a musí si občas nechat pomoct, hned je o něco zajímavější.
Ne snad že by to nebylo bez chyb. Přes fungující postavy i jejich chemii a dobře plynoucí příběh, zápletka s další tajnou organizací není nejoriginálnější a pár hlušších míst se najde. Odhalení se hl. padoucha je dopředu předvídatelné a ke konci už se to trochu táhne. Nějaký známý gothamský zlosyn by příště možná přišel vhod. Ve stínu netopýrů se sice nezapíše do Batmanovské historie, je to prostě jen další příběh s Batmanem, ale na jednu stranu je sympatické že Tynion - na rozdíl od Snydera nebo Kinga - si tu nehraje na nic víc a chápe že na obyčejném akčním a fungujícím příběhu nemusí být nic špatného. To je sympatické a oproti výše zmíněným pánům osvěžující. Co komiks táhne ještě víc nahoru je kresba. Eddy Barrows si s tím místy neskutečně vyhrává, nejen že postavy i prostředí vypadají hodně dobře a prokresleně, ale práce s panely je také skvělá (sice jsem měl občas trochu problém jakým směrem to číst ale to je moje chyba) a když se občas změní styl do jakési malby, připomíná to postup např. Lee Bermeja který tohle taky dělá. A když tam máme nějaké panely kde se ještě prohání sníh, a obrázky vypadají jako kombinace klasické kresby a malby, to je opravdu pastva pro oči. Vynikající mainstreamová kresba, a Barrowsovi by slušely i nějaké atmosféričtější příběhy, talent na to rozhodně má.
Ve výsledku tu tak máme příjemné překvapení. Netopýří týmovka s dobře napsanými postavami, dobře odsýpajícím a neurážejícím příběhem, plus skvělá mainstreamová kresba. Nic víc, nic míň. Každopádně je sympatické když si u Batmana jednou za čas autor nehoní ego a nehraje si na něco víc. Nemůžu ručit že se vám tenhle komiks udrží v paměti dlouho, samotné čtení je ale více než příjemnou záležitostí.

Spike
Spike | 13.1.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: Batman #02: Já jsem sebevražda (paperback)

Za mě jednoznačně lepší než první díl. Jen pořád dost věcí je tu buď nejasných, nebo nedomyšlených, to ukážou až další díly jestli např. role Psycho Pirata je jen účelová, nebo bude mít nějaký větší smysl. Banea vidíme zase v trochu jiném světle (naštěstí ne moc NA světle - jelikož si tam celý komiks chodí nahý) a těším se jak se to s ním vyvrbí dál. Kresba se mi nelíbila tolik jako v prvním díle, obličeje jsou takové umělé, ale akce nebo větší celky vypadají parádně, stejně tak skladba panelů a stránek. Příběh chytil už zezačátku, a celou knihu jsem si docela užil. No samozřejmě jsou tu nějaká "ale".
V první řadě je to samotná postava Batmana. Nejen že se vlastně dobrovolně nechá zlomit, protože ví - stejně jako všichni ostatní - že se z toho zase dostane a zázračně vyléčí, nebo že i ty nejšílenější a nejnepravděpodobnější plány mu vždycky vyjdou. Na to už jsme chtě nechtě zvyklí. Ale třeba mě štval ten jeho neustále opakovaný monolog o tom jak Baneovi přerazí páteř jestli mu nedá to co chce. Jako... chápu že ti dva spolu nemají nejlepší zkušenosti a přátelsky by se spolu asi nedomluvili, ale když místo jakékoli komunikace Batman odpoví jen znovu tím svým asi 5x opakovaným proslovem... no, už mě to štvalo. Batman se tu vůbec občas chová dost zvláštně. On už vůbec celý ten koncept tohohle komiksu je takový podivný. Postava, kterou Batman skoro nezná, a vlastně je nám celkém volná, má nějaké problémy, které může napravit jen Psycho Pirat, kterého má momentálně v držení Bane. Tak Batman vezme pár vězňů z Arkhamu, jaksi automaticky počítá s tím že budou spolupracovat a táhnout za jeden provaz, jelikož tohle asi nejsou ti nejhorší z nejhorších. Pak je vezme na, jak je nám předkládáno, sebevražednou misi, riskovat několik životů včetně drahé Catwoman kvůli duševnímu zdraví jedné osoby. Buď je tedy hodně hloupý, nebo hodně arogantní a věří si. A vlastně proč ne, vždyť je to Batman a tomu vždycky všechno vyjde. Ve chvíli, kdy dojdeme k závěru hlavního příběhu, a zjistíme že nejen že nikdo na téhle sebevražedné misi nezemřel a nikomu se nic nestalo (až na Batmana který je ale stejně za pár minut v cajku) ale vlastně šlo všechno podle plánu bez nějakých neočekávaných problémů, trochu to jinak dobrý příběh shodí. Chybělo tady nějaké drama kdy se plán opravdu pokazí (a ne, tu naoko 'zradu' jsem Catwoman nevěřil). Takhle to bylo akční, čtivé, napínavé, ale bez nějakého opravdu nečekaného zvratu, dramatu, konfliktu.
Co se mi ale líbilo napříč celou knihou, byl Batmanův vztah s Catwoman, jejich vzájemná psaníčka, dialogy... No i když u těch bych se zastavil, ty tu občas docela drhnou. Tom King se snaží psát jakože hrozně chytře, několikrát opakovat ty samé věty a podobně, ale většinou mu to moc nevychází. Tahle snaha působit chytřeji než to ve skutečnosti je mi dost připomínala Azzarella, který občas taky neskutečně plácá. Jestliže v první knize mi Kingův styl připomínal Snydera, tady je to spíš laděné do Azzarella. No ale zpět k té Catwoman. Kromě Jepha Loeba se mi nevybavuje jiný autor co tu vyšel který by nějak hlouběji pracoval se vtahem Batman-Catwoman. Musím říct že ten jejich vztah a chemie mě tu baví, a těším se jak se s tím King vypořádá dál. Ty jejich dopisy byly velmi dobré, jak je v této knize Batman občas divně napsaný, ten jeho dopis byly jediné momenty kdy jsem k němu mohl trochu proniknout a pochopit. Ano, nebyl by to King aby to občas nesklouzlo k té nabubřelé rádoby přemýšlivosti, ale jinak tyhle části se mi velmi líbily. Jako třešnička na dortu ke konci je vzpomínání na jejich první setkání v kostýmu i bez něj, odkazující na první výskyt Catwoman v komiksu vůbec a Millerův Rok Jedna, to mě potěšilo velmi. Sice pak přemýšlím jak to DC má s tou kontinuitou, když - co vím - momentálně pro Batmana platí ten Snyderův origin, ale tady postavy vzpomínají na ten Millerův i na události v komiksech ze 40. let... já osobně se v tom nějak zorientuju, jen novější čtenáři budou mít možná v tomhle přeskakování trochu bordel. Nicméně, s postavou Holly to je velmi pěkné provázání/navázání s Rokem Jedna. K té Holly se ale váže i jeden wtf moment co na mě vybafl - u Banea si Batman sám podá doslova armádu profi vojáků. OK, je to přeci Batman, to skousnu. Ale aby se následně jeden nebo dva sešity poté nechal takhle hloupě překvapit a pořezat obyčejnou holkou a následně skoro vykrvácet... Ano, můžete namítat že Holly měla jakýs-takýs výcvik od Seliny, která je rychlá a bojovat umí, ale když někoho vidíme před chvílí samotného dát si několik desítek namakaných ozbrojených vojínů a pak tohle... Bez takovýchhle lapsů by se King mohl pro příště obejít.
Takže - Já jsem sebevražda je za mě určitě krok správným směrem, oproti prvnímu dílu zlepšení, bavilo mě to číst, záporák super, kresba ok, vztah Batse a Cat to táhne. Na druhou stranu tu máme nepříliš dobře napsanou hlavní postavu, sebevražednou misi bez jediného úmrtí, občas za uši/oči tahající dialogy, a pár do očí bijících logických lapsů. Ale pokud se bude série nadále takto zlepšovat z dílu na díl, příště už to budou čisté 4 hvězdy a pak i možná víc.

Spike
Spike | 13.1.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: Batman #01: Já jsem Gotham (paperback)

Nejprve, než začnu o samotném komiksu, bych chtěl ventilovat svůj pohled na současného Batmana celkově, který se netýká jen tohoto hodnoceného, ale všeobecně, takže pokud někoho zajímá můj názor čistě na komikks Já jsem Gotham, následující odstavec nechť klidně přeskočí.
Batman je v současnosti možná vůbec nejoblíbenějším superhrdinou. Můžeme s tím souhlasit nebo ne, ale to je tak všechno, fakta jsou fakta. Pro mě osobně jím na dlouhou dobu byl také, protože mě fascinovala ta temnota, vnitřní rozpolcenost, a vůbec celý ten svět kolem Gotham City. To už ale nějakou dobu neplatí. Stručně a přesně to shrnul samotný Alan Moore, který před pár lety prohlásil že Batman se podle něj stal pouhou atrakcí a již není tou temnou komiksovou ikonou, kterou byl v osmdesátých letech minulého století. Současný Batman se tváří pořád temně a na první pohled vychází právě z toho osmdesátkového, ale ve skutečnosti je to jen obdoba toho čím byl ještě před tím. Asi mu uškodila ta čím dál větší popularita, ale zkrátka a dobře současný Batman není tím, kterého jsem si kdysi zamiloval. Většina kritizuje postavu Supermana za to, že je až moc silná, že není skoro nic a nikdo co by ho mohlo porazit, a proto ho nemá rádo, pro tu přílišnou dokonalost. Naopak Batman je jen člověk, a proto je ze všech hrdinů zdaleka nejzajímavější. Jenže v tom je problém, Batman o kterém se píše dnes už není 'jen člověk'. Dnešní Batman zvládne cokoli, vyřeší cokoli, přemůže kohokoli, na každou situaci je plně připraven, nic ho nerozhodí, na všechno má plán, je bezchybný. Jako krásný příklad scéna v tomto komiksu, kdy dvě postavy se schopnostmi Supermana bojují proti Solomonu Grundymu kdoví jak dlouho, a pak přijde Batman, tohoto obra vezme do jedné ruky a jednou ranou ho složí. A většina čtenářů to určitě žere, protože tohle je jejich oblíbený Batman, a zvládl to přestože je jen člověk (což je nejčastější argumentace na otázku proč ho mají nejvíce v oblibě). Prosímvás, tohle ale není Batman o kterém bych si chtěl číst. Batman kterého jsem měl rád já, byl silný, prudce inteligentní, deduktivní a připravený na všelicos, ale byl i chybující, znal své meze a proto jeho příběhy měly svoji váhu. Nevím přesně v jakých letech se to zlomilo, ale minimálně většina komiksů v novém tisíciletí co jsem četl s postavou pracuje tím stylem, že ať Batman udělá a dokáže cokoli, fandové to sežerou protože ho milují právě proto, že nemá žádné schopnosti. Já chápu že v superhrdinském komiksu je to podobně u většiny postav, u Batmana je ten rozdíl ale dost markantní. Proto mám dnes raději Supermana, protože i ten má své meze jasněji vymezené, a jako s postavou se s ním pracuje lépe a zajímavěji. Paradoxně, právě proto že je 'lidštější' než Batman. U jeho komiksů už mi dnes chybí to napětí, protože ať se cokoli zdá jakkoli nemožné i pro nadčlověka, víme že Batman to zvládne, a třebas si u toho ještě zahláškuje... u jiného hrdiny proč ne, ale tohle má být TEN Temný rytíř, pokud se s ním pracuje stejným způsobem jako s libovolným schopnostmi obdařeným hrdinou, je něco špatně. Zpětně si vybavuju že ten Batman kterého jsem měl rád, většinou opravdu vznikal hlavně v 80.-90. letech, tam se většina jeho příběhů držela v rámci možností ještě sympaticky při zemi. Dnešní Batmanovi autoři jako Scott Snyder, Grant Morrisson nebo Tom King, jakkoli dobré příběhy můžou napsat, s postavou už z principu pracují tí zbožštělím stylem, že Batman dokáže cokoli protože je prostě Batman, a to je něco co už jde prostě mimo mě. Dokonalý a všemohoucí Batman = špatný Batman.
A teď už konečně k samotnému komiksu. Byl jsem hodně zvědav co nám po Snyderovi předvede King, ale po přečtení mám pocit jako bych zase četl toho Snydera. Nevím, možná je to jen tím že se King ze začátku snaží plynule navázat na svého předchůdce, ale zatím se mi zdá že oba mají hodně podobný styl psaní. Což není výtka, některé Snyderovy knihy jsou výborné. Ale kniha Já jsem Gotham... no, ta zrovna výborná není. První sešit známe už z Epilogu, je to do jisté míry zajímavé díky Calendar Manovi, ale jinak dost o ničem. Četl jsem to tedy už podruhé a pozorně, aby mi nic neuniklo, ale buď mi uniká nějaká skvělá pointa mezi řádky, nebo tam vážně žádná nebyla. A to Batmanovo plnění té podvodní Mission Impossible... No comment.
Začátek hlavního příběhu už je lepší, celá ta scéna s pádem a záchranou letadla je sice místy dost přehnaná, ale jisté napětí nepostrádá. Nové postavy které se nám tu představí jsou ok, byl jsem zvědavý co se ze spolupráce s nimi vyvrbí. Role Huga Strange a Psycho Pirata se nám snad více vyjasní v dalších knihách, takhle tu fungují jako taková deus ex machina. Celé to pak působí trochu moc narychlo, nějak jsem se do příběhu nemohl pořádně dostat. Vzhledem k tomu že za vším byl někdo v pozadí, kdo se ale v komiksu skoro neobjeví a my sledujeme jen ty následky, byl dojem ze čtení takový polovičatý. Ale tak je to jen rozjezd a doufám že další knihy vše vysvětlí a dojem napraví. A poslední sešit který nastíní možný další průběh, není také špatný, jen ta pološílená a vyholená Gotham Girl je dost protivná. Co mi taky občas nesedlo byly pokusy o humor. Batmanův průnik do tajné základny nebo jeho nenadálé mizení byly dost na hraně, naopak některé Alfredovy hlášky celkem pobavily, nicméně by se toho King mohl pro příště vyvarovat, humor jemu ani Batmanovi moc nesluší. Co komiksu naopak slušelo, byla kresba Davida Finche, na něho je vždy radost se dívat. Ačkoli se mi zdá, že oproti dřívějšku se svoji kresbu snažil trochu uhladit, schválně porovnejte třeba s jeho prací na sérii Batman - Temný rytíř, tam se mi zdál takový rozevlátější, tady je zase takový umírněnější, ale pořád je to David Finch, takže kresba paráda. Zato barvy se mi zdály takové matné, kresba v nich občas trochu zanikala.
Závěrem? Nemůžu říct že bych byl nadšen ani vyloženě zklamán, beru to jako že se King teprve rozjíždí a hledá, a první díl že tomu odpovídá. Některé části super, jiné trochu wtf, nicméně je to docela svižné a jako mainstream ok. Kresba super, jak jsem si zvykl na Capulla, tak proti Finchovi nemůžu říct půl slova a kdyby u série zůstal nastálo nezlobil bych se. Řekněme takový Batmanovský průměr - což většině fanoušků asi stačí.

Spike
Spike | 12.1.2019 | Sebevražedný oddíl #02: Vzestup Baziliška (paperback)

První kniha se mi celkem dost líbila, ve své přímočárosti naprosto splnila svůj účel a cílovku nemohla zklamat. Jak je na tom ta druhá? Nooo...
Popořadě. Na začátku se vyrovnáváme se závěrem minulého dílu, zjišťujeme že v týmu je neznámý zrádce a vypadá to že se bude pokračovat v nejlepším duchu jedničky. Pak následuje zbrždění v podobě crossoveru s jakýmsi Ressurection Manem. Ne že by šlo o něco co nemáme šanci pochopit, ale přeci jen postav co neznáme - a ruku na srdce, asi nás ani moc nezajímají - je tu celkem dost a i příběh jako takový je podprůměr. Sebevražedný oddíl měl mnohem lepší mise, a tahle přetahovaná o postavu, která už se tu stejně řešit nebude a je nám celkem ukradená byla celkem slabota. Hlavní část komiksu, která se točí kolem organizace Bazilišek která se zběžně řešila už v prvním díle už je o něco lepší. Sice mám pocit že oproti tomu jak se první díl snažil být drsný a nekompromisní má tohle už blíž ke klasické superhrdinské týmovce, ale beru to, dejme tomu že tým se stmeluje, postavy se řekněme sbližují a více poznávají a začínají být sehranější. Některé ty zvraty a hry na dvojité agenty a zrádce mají něco do sebe, občas je to předvídatelné, občas to překvapí, ale prostě to baví. A nějaké ty cool a drsné scény se tu taky najdou. Jen některé situace mi přišly dost nevyužité, třeba epizoda s primitivním kmenem na ostrově mohla být dost zábavná a dal bych jí více prostoru, tohle by bylo přesně něco co chci s tímhle týmem číst, bohužel se to brzy stočí směrem k té hlavní dějové lince.
Proč bohužel? Dostávám se k největší slabině příběhu, a tím je hlavní záporák, jménem Regulus. To je jedno velké wtf. Od toho jména, přes vystupování až po vzhled, tohle je padouch který jako by vypadl z 60.-80. let minulého století. Působil tu jako pěst na oko a takováhle postava podle mě nemá v moderním současném komiksu co dělat. Jako ano, vím že se nacházíme v superhrdinském/superpadoušském comicsovém mainstreamu, kde často jsou postavy nad kterými lze kroutit hlavou, ale řekl bych že už mám něco načteno a tak pokud to není vyloženě do očí bijící, tak skousnu hodně, ale tohle prosímvás ne. Být komiks tak o 30 let starší, přimhouřím oči, ale brát dnes vážně takového vystrojeného kašpara co o sobě mluví ve třetí osobě a jehož každý dialog, nebo spíše monolog, trhá oči/uši, to opravdu ne. Normálně bych vyčetl že se v závěru vše vyřeší až moc narychlo a chybí pořádný závěrečný boj, ale tady jsem byl opravdu rád že ten samozvaný 'Regulus' nedostal ještě více prostoru než bylo nezbytně nutné. Jak jsem psal, v tomto žánru jsem schopen brát s vážnou tváří všelicos, ale něco takového co komiks shazuje o několik dekád zpátky na roveň úsměvného retra, to mi celý zážitek ze čtení hodně zkazilo. Kdyby to bylo alespoň koncipováno jako parodie, ale on se ten příběh bere docela vážně... No prostě Regulus nevermore.
Mohl bych se rozepsat třeba o tom že linka ohledně Harley a její současné (asi) schizofrenie není vůbec řešena (což se může a nemusí více rozvinout v dalších dílech takže počkám) nebo že nevím proč je tu zbytečně mnoho prostoru věnováno Amandě Wallerové, která jakožto postava zkrátka NENÍ zajímavá, a ať nám tvůrci budou nutit scén z její minulosti nebo soukromého života kolik chtějí, nic se na tom nezmění, protože my si přeci jen kupujeme komiks kvůli/o Sebevražedném oddílu. Mohl bych kritizovat i to že interakce mezi postavami by tu mohlo být o dost víc, protože jejich potenciál je dost nevyužit, nebo že ta motivace Amandy proč využívat Sebevražedný oddíl ("když ve válce bojují ti hodní, nebo ti které mám ráda, tak - nečekaně, a teď pozor spoiler - se může stát že mohou umřít! Aha, tak tam pošlu ty špatné na kterých mi nezáleží - a když si to odpracují, tak je pustím na svobodu") je zkrátka dost hloupá, možná kdyby se v tom tak nepitvalo a nechalo se to prostě jak to je, ale ta snaha ospravedlnit a pochopit pohnutky Wallerové je prostě otravná a nefunguje. Ale tohle beru jen jako drobné detaily které mi zážitek ze čtení už moc zkazit nemohly, protože REGULUS to zvládl bohatě sám i za ně. Jinak kresba standard, k příběhu se hodí, je hezká, ale není moc čím se kochat takže i díky rychlému tempu děje komiksem proletíte cobydup.
Takže druhý díl Sebevražedného oddílu určitě slabší než jednička, ale na další se stejně těším. Postavy jsem si oblíbil, baví mě, a celý koncept ještě zdaleka není vytěžen. Jen příště prosím víc se zaměřit na ty jednotlivé charaktery co jsou tu k dispozici a z nich i z dobrých nápadů zkusit vytěžit více, méně Wallerové, která opravdu nikoho nezajímá, žádné crossovery s postavami co nás také nezajímají, a hlavně nějaké záporáky co nebudou vyloženě trapní. Zdá se že jsem byl hodně kritický, ale i přes všechny nedostatky jsem si komiks docela užil a bavil mě. Jen ten záporák a ta Amanda byli dost tragičtí, takže ve trojce očekávám zlepšení. Komu se líbila jednička, bude se líbit i dvojka, i když počítám že méně (a ne každý taky musí sdílet problémy co jsem já osobně s některými věcmi měl).

Spike
Spike | 12.1.2019 | Sebevražedný oddíl #01: Kopanec do zubů (paperback)

Tak tohle je hodně pohodová záležitost. Jasně, je to "jen" oddychová, místy drsnější akční zábava bez větších ambic, ale čte se to opravdu příjemně. Postavy jsou tu docela dobře nahozené, tedy alespoň ty, u nichž se v rámci série počítá s větší životností. Deadshot je docela cool badass parchant, někdy mu fandíte, jindy byste ho nechali odprásknout. Harley je tu správně cáklá, roztomilá i nebezpečná, tahle verze mi sedne víc než ta z její vlastní série (a to je obojí New 52). Amanda Wallerová je pořád ta samá chladná mrcha, žádná změna. El Diablo je zajímavý charakter, snad se na něj série někdy v budoucnu zaměří víc. King Shark tu zastává brutální hrubou sílu, občas z toho komiks vytěží drsnou či zábavnou scénu, jindy je to moc nucené. Black Spider, ačkoli neznámá postava, stačil v rámci omezeného prostoru celkem zaujmout, mezi ostatními se neztratí. Captain Boomerang je prostě taková samolibá svině, buď ho pro to budete mít rádi, nebo nesnášet, to je na každém. Ostatní postavy už jsou hodně vedlejší, a ve většině případů slouží spíš jen jako maso do mlýnku.
Začátek se snaží působit hodně drsně, ale je to trochu takové tlačení na pilu, aby i pomalejší čtenář pochopil že tohle není superhrdinská týmovka, ale že tohle jsou padouši. Nicméně jsme celkem rychle hozeni do děje a sledujeme tu povedenější, tu méně povedené epizody a úkoly. Techno-zombíci ušli, útěk se zásilkou velmi dobrý, vsuvka s Baziliškem nic moc, asi nejslabší část knihy, vzpoura ve věznici OK a závěr s naháněním Harley Quinn super. Tempo zběsilé, a občasné flashbacky s Jokerem vynikající doplněk, takhle nějak bych si představoval její samostatnou sérii, ta se bohužel vydala poněkud odlehčenější cestou která mi tolik neseděla.
Kresba je standard, neurazí a k vyprávění příběhu bohatě stačí, ale příliš se u ní zastavovat nebudete, je vidět že v době vydávání tohle nebyla pro DC prioritní série a ti áčkoví kreslíři dělali na jiných věcech (teď už je situace jiná a v současném Rebirthu Sebevražedný oddíl rozjížděl sám Jim Lee). Scénář je svižný a akční, nikdy se nevleče. Občas bych sice místo další mise uvítal trochu zpomalit a víc se věnovat postavám, protože náznaky dobře fungující chemie mezi nimi tu jsou, ale tohle má být prostě nenáročné akční čtení, OK, beru to. Občas se tu najdou záblesky toho že série má i na víc, ale až čas ukáže kam a jestli se někam vyvine nebo bude pokračovat v rozjetém tempu. Najdou se tu logické kiksy, ale ty se dají prominout, tady komiksu slouží k dobru že na víc než akční béčko si nehraje takže to tak nebije do očí. I když věci jako naprosto zbytečný krátký románek Deadshota s Harley, který pro děj ani postavy nemá žádný smysl, si scénarista přeci jen mohl odpustit. Jako chápu, Harley je sexy tak to potřeboval nějakým způsobem zužitkovat a mít tam pár jakože-hot panelů, ale když komiks dočteme a zjistíme že to pro děj mělo nulový význam, působí to tam protlačené hodně samoúčelně a jaksi navíc.
Ve výsledku je tak Sebevražedný oddíl pohodovou oddychovkou kterou není problém přečíst na jedno posezení. Taková lehká alternativa k superhrdinskému mainstreamu, ale ne až tak moc velká. Je to drsnější, jsou tu padouši, ale pořád je to taky mainstream takže styčných kladů i neduhů třeba s takovou Ligou Spravedlnosti tu je povíc. Každopádně je dobře že to tu vychází a udrží-li si série úroveň, na každý nový díl se budu těšit.

Spike
Spike | 12.1.2019 | Liga spravedlnosti: Válka velké trojky (paperback)

Tak takhle pohromadě se to čte hodně dobře. Proč tohle, sakra, nemohlo vyjít v těsném závěsu za knihami Liga Spravedlnosti - Síť a Americká Liga Spravedlnosti - Nejnebezpečnější hrdinové světa, abychom na ten příběh nemuseli čekat tak dlouho a spoustu lidí (vlastně oprávněně) na zmiňované komiksy neprskalo že je nechápou, protože jim dávkují jen nahodilé střípky celistvého příběhu?
Ačkoli je Válka Velké Trojky docela špalek, čte se jedním dechem. Obával jsem se když se tahle událost prolínala v několika sériích, návaznost může být kostrbatá, ale ono se to čte hladce a návaznost krásně plyne i napříč všemi řadami. Ano, u Constantina, Phantom Strangera nebo Pandory poznáme v jaké sérii zrovna teď jsme, ale tyhle odbočky vůbec neruší a plynule a účelně doplňují příběh, který pak není tak přímočarý. Těšil jsem se až se do čtení pustím, ale samotného mě překvapilo že to skoro nikde neskřípe a nepůsobí to poslepovaně, ale prostě jako jeden celistvý příběh, který má sice začátek v jiných řadách (z nichž ty nejdůležitější u nás vyšly) a konec useknutý, ale takhle po kupě v jedné knize je zkrátka radost to číst. Bylo jen málo věcí, kde bych tápal nebo které by mi nedávaly smysl. I postavy ze série Justice League Dark, i když tu nevychází, skoro všechny známe, Constantina hlavně ze samostatné řady co tu vycházela a ostatní se objevují třeba v Swamp Thingovi, Gaimanovkách a různých dalších DC komiksech takže o žádné neznámé nejde. Postavy z Americké Ligy Spravedlnosti občas působí navíc, ale ty nám prostě nebyly tolik představeny a jsou tu hlavně aby nám tenhle velkolepý crossover řádně nabobtnal, a takhle po kupě to funguje.
Z čeho mám ale obavy, tak - abych moc nespoileroval - celou knihu žijeme v domnění že tu jde o něco, v závěru se dozvíme že tu jde vlastně o něco jiného, a já se bojím aby následně tvůrci celou tu rozehranou linku kolem Pandory a "jejích" hříchů nezahodili a nesoustředili se jenom čistě na následky toho závěrečného cliffhangeru. To by byla dost škoda a celý tenhle event by to zpětně dost shodilo. To ale zatím nevím, proto takhle samostatně tuto knihu hodnotím více než dobře. Já jen doufám že se zvýší rychlost vydávání, a knih Forever Evil, JL - Forever Heroes a Injustice League (a snad - i když o tom pochybuju - JLA - Survivors of Evil) se dočkáme co nejdříve a konečně se dočkáme dokončení toho velkého rozehraného příběhu, jelikož - i když se zdálo že vše směřuje sem - Válka Velké Trojky je jen prostředek, průsečník toho příběhu, a my bychom si zasloužili konečně dobrat se vyústění.
Závěrem? Velmi dobré čtení, ale jen pro ty co mají načtené série LS a ALS co tu vychází, v tom případě se jedná o jednu z nejlepších knih Ligy Spravedlnosti. Ale jako samostatné čtení to opravdu nefunguje, nic pro nováčky, pro ty jsou tu jiné knihy. Ale poté co si načtou a dostanou se k Válce Velké Trojky, můžu jen doporučit. Pro mě důkaz že americký superhrdinský mainstream nemusí být jen spotřební rutina, ale může opravdu bavit.

Spike
Spike | 11.1.2019 | Americká liga spravedlnosti #01: Nejnebezpečnější hrdinové světa (paperback)

Měl-li bych to shrnout, napíšu že se jedná prostě o slušný mainstream, tak stručný ale samozřejmě nebudu. Čte se to pěkně a odsýpá to, ale přišlo mi to spíš jako taková variace na Sebevražedný oddíl spíš než (Americká) Liga Spravedlnosti. Amanda Wallerová dá dohromady skupinu dysfunkčních tu více, tu méně známých postav, které jí podléhají a plní pro ni mise... OK, nápad možná neoriginální, ale co v superhrdinském středním proudu je dnes originální že... Takže záleží na zpracování a na postavách. Tady je hrozně vidět, že celou tuhle sérii Johns rozjížděl jen proto, aby tenhle tým mohl dostat do eventu Válka Velké Trojky. (celá série má pak dál už jen jednu další knihu) V prvních pěti sešitech nám tým představí, a pak hurá na velký crossover.
Je asi jasné, že za tak krátkou dobu nám postavy k srdci moc nepřirostou. Ne že by nebyly zajímavé, ale prostě je tu všechno hrozně z rychlíku. O většině z vystupujících bych si rád znovu přečetl, viděl jak se tým postupně stmeluje a tak dále... Ale na to by bylo třeba více knih a až potom se vrhnout na ten event, jako v případě klasické Ligy Spravedlnosti která tu vychází. Takže ano, tady se nám Hawkman, Catwoman, Stargirl, Vibe, Katana, Martian Manhunter a nový Green Lantern sice v týmu představí (Green Arrowa a Steva Trevora už aspoň známe z klasické řady New 52 LS) ale nemáme čas na to si k nim vytvořit nějaký hlubší vztah, takže když jsou hned po pěti sešitech vhozeni do toho velkého crossoveru, tak to má jediný účinek a to že těch postav je tam prostě víc a ostatní se mají s kým rubat. Takže když budu hodnotit pouze ty první sešity, vychází mi z toho takový lepší průměr. Je to čtivé, zábavné, rychle odsýpající, postavy zaujmou a rádi byste si o nich přečetli víc, na druhou stranu zápletka je takový standard, záporáci taky nic moc, a hlavně je to jen taková příprava na ten velký event. Což je asi můj největší problém s komiksem, měl potenciál být solidní a zábavnou sérií, něčím mezi Ligou Spravedlnosti a Sebevražedným oddílem, ale protože vznikl jen účelově tak ten potenciál zůstane nenaplněn, a to je docela škoda. O to víc když si přečtu závěrečné kraťasy o Martianovi a vidím, že tyhle postavy by prostě v dlouhotrvající sérii fungovat mohly. Kresba je na standartně dobré úrovni, Brett Booth odvádí slušné řemeslo, a David Finch je jako vždy super, toho můžeme znát i my ze sérií Batman - Temný rytíř, Batman z Rebirthu nebo Darkness, na jeho kresbu je vždy radost se dívat.
Sešity které jsou součástí zmíněného eventu schválně do hodnocení nezapočítávám, jsou to jen části většího celku a hodnotit je samostatně je nesmysl. BB Art vychází z amerického vydání takže s tímhle moc dělat nemohl, ale chybou naopak bylo nevydat tady knihy LS Síť, ALS Nejnebezpečnější hrdinové světa a Válka Velké Trojky co nejrychleji za sebou, byl by v tom pro čtenáře menší guláš. Závěrem tedy lehký nadprůměr, je to svižné, neurážející čtení, s dobrou kresbou, jen to prostě působí jen jako pilot který místo aby dále dostal vlastní seriál je hned na to hozen do velkého crossoveru, kde postavy - jakkoli můžou být zajímavé - prostě nemůžou rovnocenně obstát vedle těch co toho prostoru dostaly ve své sérii více.

Aktivita

Naposledy přihlášen: 20.1.2019 23:24
Komentáře u comicsů: 22
Hodnocení comicsů: 38
Příspěvků ve foru: 0

Sbírka (z CDB)

Četl: 359 (cca 160140 Kč)
Má: 359 (cca 160140 Kč)
Chce: 0
Shání: 0
Nabízí: 0