Spike

Spike
Spike | 20.2.2019 | Černá orchidej

Tak po Vraždách a houslích další raný Gaiman. Čili záležitost nijak moc dějová, ale spíše pocitová a více umělecká (záměrně nepíšu 'rádoby'). A opět s McKeanem, což je člověk který k těmto příběhům možná pasuje a já ho dovedu ocenit, zároveň to ale není můj šálek čaje a jeho kresba/malba nebude tím, za co budu přidávat plusové body. Řeknu to rovnou - Černá orchidej mě celkově nijak zvlášť nedostala.
Rozhodně je to atmosférické a má to nezpochybnitelné klady. V určitých pasážích to má takový gangsterský nádech, některé dialogy pěkně odsýpají, a nejlepší jsou pro mě části kdy se vypráví minulost postav - jinými slovy, zaujaly mě ty části, ve kterých se něco děje. Tam jsem komiks hltal a hned bych mu dal pět hvězd. Jenže ta hlavní linka ze současnosti, kdy se znovuzrozená Černá orchidej snaží najít sama sebe či jak to nazvat, která zabírá většinu knihy, je bohužel tou slabší částí. Je to takové bezdějové, jistě atmosférické, ale tak nějak toho ve mě moc nezůstávalo, oproti těm výborným vedlejším pasážím. Ale tohle je ta hlavní část komiksu, ta by mě měla nějak strhnout nebo pocitově chytnout, bohužel se nestalo. Vedlejší účinkování několika DC postav určitě potěší, ale minimálně půlka z nich tu být nemusela a objevují se jen na efekt.
Vraždy a housle byly taky pocitová záležitost kde se nic moc nedělo, ale to byla knížečka tenounká. Po přečtení Černé orchideje která je tak třikrát delší to vadí o dost víc. Jak už jsem psal, své kvality to má a některé části pro mě byly dokonce výborné, ale celek ve mě nic moc nezanechal. Být to o půlku kratší, budiž, ale od komiksu který má 150 stran jsem přeci jen čekal víc. Holt nemůže mi stoprocentně sednout všechno.

Spike
Spike | 16.2.2019 | Lucifer #04: Božská komedie

Tak po trochu pomalejší třetí knize se zde opět pořádně šláplo na plyn a děj skáče vpřed mílovými skoky. Začneme takovou rekapitulací předchozího dění, ujistíme se že s postavou Michaela se do budoucna musí počítat, a pak se vracíme k Jill a Basanos, kteří zde dostávají hlavní slovo. Hodně se zaměříme i na Elaine která potká nového společníka, a nutno říct že Gaudium se rýsuje být jednou z nejlepších/nejzábavnějších postav v sérii. Překvapivě se vrací i Cestis, své si řekne i Mazikeen a vůbec se vrací a v příběhu účinkuje hodně postav, což je jedině dobře. Žádná tam není navíc a vše dohromady krásně funguje, zpětně do sebe všechno zapadá a dává dohromady dosti komplexní příběh, v jehož středu tentokrát není nic menšího než boj o Luciferův nový vesmír. Navíc první část knihy, Ráj, končí dalším výborným cliffhangerem, takže tady je spokojenost maximální. Následuje další z řady na pohled méně podstatných dějových odboček soustředící se na na postavu kentaurské čarodějky, ale i to zde má své místo a sám o sobě příběh funguje skvěle a má nezanedbatelnou emocionální rovinu.
V příběhu Očistec nám to všechno hezky vygraduje, všechny linky vedou do finále a já se nemohl odtrhnout dokud jsem to nedočetl. Musím říct že jsem rád že linka s Basanos je (zdánlivě?) ukončena, Mike Carey zbytečně nic nenatahuje a ke slovu se průběžně dostávají všechny dějové linky z minula, některé končí, jiné pokračují, nové zase začínají... pořád se něco děje a přitom je to stále přehledné a rovnou měrou se střídavě soustředíme na všechno a na všechny kdo tu mají nějakou úlohu. Je vidět že autor má sérii pevně v rukou, nikdo mu do toho nekecá a ví přesně jak a kam jí chce směřovat. Nejpříjemnějším překvapením pak pro mě byla hostovačka Smrti a vůbec celá její úloha zde. Já si nejdřív vážně myslel, že jen čeká na Lucifera... Ale ten závěr sešitu mě dostal. Tady Carey Gaimanovi ostudu rozhodně neudělal a dokázal že s jeho postavami umí nakládat stejně dobře jako on sám.
Poslední sešit se nám zase soustřeďuje na vedlejší postavy a je vítaným odlehčením. Ke kresbě nemám co bych vytknul. Peter Gross a Ryan Kelly nadále skvěle vedou hlavní příběh, a na jejich kresbu jakožto stěžejní u této série jsem si už zvykl a naprosto mi sedí a vyhovuje. Stejně tak Dean Ormston který kreslí vedlejší příběhy a 'odbočky', tenhle poměr rozložení sil tvůrci zatím drží a funguje to. Čtvrtý díl si podle mě zaslouží plný počet, tohle je něco co mě po celou dobu neskutečně bavilo a drželo a navíc v duchu Gaimana (i když trochu jinak) je zde určitý přesah, něco myšlenkově podněcujícího, co na mě prostě působí a takových děl já si cením.

Spike
Spike | 15.2.2019 | Lucifer #03: Flirtování se zatracenými (2. vydání)

Třetí knihu bych popsal jako takové vydechnutí po bouřlivých předchozích událostech, a nadechnutí před věcmi příštími. První část knihy, trojdílný Triptych, vlastně není celistvý příběh, respektive jeho tři části jsou skrze některé události provázány jen velmi volně a vzájemně se doplňují a obohacují perspektivu z jiných pohledů. První sešit je soutředěn na Mazikeen, za což jsem rád, protože zrovna její další osud mě po druhé knize dost zajímal. Objevují se i další postavy z první knihy a já jsem jen rád že v této sérii se na nic a na nikoho nezapomíná a vše co se zde objeví bude mít později nějaký důvod či rozvoj (alespoň to zatím tak působí). Sešit druhý se točí kolem Elaine, kterou jsem si postupně dost oblíbil, a její role v příběhu mě zajímá čím dál víc. Zároveň je to tak trochu příprava pro další dění v této knize a sandmanovská camea vždy potěší. A třetí sešit je plně soustředěn na samotného Lucifera a jeho tvoření nového světa. Dost možná nejlepší pasáž celé knihy. Všechno dohromady se krásně doplňuje a připravuje nás na to co bude dál.
Tím je hlavní část knihy, trojdílné Flirtování se zatracenými. Zde se soustředíme především na úplně nové postavy a mocenské machinace v Pekle. Je mi jasné že do budoucna tohle všechno bude hrát svou roli a zpětně to docením jako nedílný dílek skládačky, ale takhle samostatně mě to nijak extra nevzalo, alespoň v porovnání s dalšími příběhy. Hodně zdejších postav pravděpodobně neřeklo poslední slovo a promluví do děje ještě později, ale sám o sobě je tento příběh v rámci Lucifera jen průměr. Totéž by lze šlo říct i o závěrečné části Kázání hromu, kdyby se tam děj v závěru nečekaně nepohnul dopředu a nedonutil mě ihned otevřít další díl.
V konečném součtu slabší než nadupaný druhý díl, ale je to pochopitelné. Série jako je tato potřebuje své klidnější chvilky aby nás mohla připravit na další úžasnou jízdu, a třetí kniha nám tu staví bohaté základy o kterých nepochybuju že je zpětně doceníme. Spíš než na hlavní příběh odbočuje k jednotlivým postavám a rozvíjí samostatně jejich příběhy, které příště zase řádně proplete. A ten konec, tomu říkám cliffhanger jak má být.

Spike
Spike | 11.2.2019 | Lucifer #02: Děti a monstra (2. vydání)

Tak po přečtení druhé knihy se přesně vyplnilo mé podezření, že jednička byla jen takový rozjezd. Podobně jako v případě Sandmana se vše začalo naplno rozvíjet a zamotávat až druhým dílem, zde je to dost podobně.
Kniha je celkem rovnoměrně rozdělena na dvě části. V prvním příběhu hned na začátku potěší menší démonské cameo, a bez nějakých průtahů rovnou navazujeme tam kde jsme minule skončili. A tempo to nasadí hned zpočátku parádní, střídavě sledujeme Luciferovu pouť za svými 'ztracenými' křídly a obranu jeho brány do nicoty kterou střeží hlavně věrná Mazikeen. Jak se tempo stupňuje a přeskakujeme z jedné linie do druhé, je takřka nemožné se odtrhnout. Tady je vidět, že Mike Carey už zahodil poslední zbytky ostychu a šlape do toho naplno. Lucifer je tu stejně tak arogantní jako okouzlující parchant, kterému prostě nejde nefandit. Navíc se na scénu alespoň na chvíli vrací 'kartářka' Jill z prvního dílu, jsem rád že vedlejší postavy z prvního dílu nebyly jen do počtu a pracuje se s nimi i nadále. A jak se to bude dál ubírat s Mazikeen, na to jsem sakra zvědavý.
Druhý příběh začíná poetickým a smutným úvodem, kde Lucifer je jen vedlejší postavou. Budu se opakovat a asi to několikrát zopakuju i v budoucnu, ale tyhle syrové 'lidské' příběhy (i když o lidi nutně jít nemusí) jsou prostě důvodem proč tyhle série mám tak rád, dokážu se do příběhu vcítit a opravdu to se mnou něco dělá. Hlavní část příběhu už se nebojí ničeho a rozpíná se do epické šíře. Pokračuje v osudech dalších postav z první knihy, přihazuje spoustu nových, pokračuje v rozjetých linkách od kterých se odvíjí další... Chvílemi v tom byl možná trochu nepořádek, ale to jen díky tomu že tempo mě nutilo líta ze stránky na stránku, jakmile jsem trochu zvolnil, naštěstí jsem se v pohdě dokázal ve všem orientovat, i když toho tady bylo opravdu dost. Ale všechno tu dává smysl a není to samoúčelně přeplácané, na některé otázky jsme dostali odpovědi, spousta dalších byla nastolena... Takhle si představuji kvalitní sérii na pokračování.
Druhý díl Lucifera už mě tedy dostal naplno a já tak musím zvednout hodnocení na maximum. Kresba k příběhu seděla perfektně, podtrhovala ho a zbytečně na sebe neupozorňovala, přesto byla místy krásná a já se jen kochal, v rychlejších pasážích zase hltal panel po panelu. Lucifer se nám pořádně rozjel, rozvíjí vše podstatné z první knihy a přidává mnoho dalšího (camea např. Constantina a Sandmanových služebníků jsou už jen příslovečné pomrknutí a třešničky na dortu, které potěší znalce). Jediná nevýhoda je, že tohle je opravdu série kterou je nejlépe číst v celku, protože pokud bych mezi jednotlvými díly nechával delší odstupy, zcela jistě bych se začal ztrácet. Lucifer je tak propracovaný a komplexní, že se vyplatí udržet v hlavě co nejvíce detailů a číst další díly co nejdříve, zážitek je hned lepší. Teď jen doufat, že si série podobnou úroveň udrží až do konce. Jinak vydání je podařené, pevná vazba s přebalem i krásný papír (proč, sakra, takhle nemohl vyjít i Sandman?!) a tak jediné detaily co zamrzí je opět ne moc vzhledný hřbet, absence záložky a nečíslování stránek. Kéž by bylo více knih kde jediné výhrady spočívají v tomto...

Spike
Spike | 9.2.2019 | Lucifer #01: Ďábel vchází do dveří (2. vydání)

Jelikož Sandman je jednou z mých nejoblíbenějších sérií, na Lucifera jsem se hodně těšil, i když jsem samozřejmě počítal s tím že to dost dobře může být něco úplně v jiném duchu. No... je i není. Ten Gaiman z toho místy hodně dýchá, což je pro mě jedině dobře, a přestože se pohybujeme ve stejném světě, tyhle postavy a tím pádem jejich příběhy jsou jim přizpůsobeny.
Začněme s úvodním příběhem. Jeho kresba mi sice sedla asi ze všech nejmíň, což nutně neznamená že je špatná. Ze Sandmana jsem už zvyklý na časté střídání kreslířů a vím že tohle je typ komiksu který stojí především na příběhu, takže se nenechávám negativně ovlivnit. Celkem rychle jsme hozeni do děje, který může působit dost přímočaře (Luciferovi je nbídnud kšeft, který se snaží splnit a začíná tím road movie ve dvojici s dívkou jež neví která bije a jejichž vzájemná chemie je po celou dobu dostatečně zajímavá a zábavná) ale je tu spousta drobných odboček a myšlenek které se budou řešit až později, a tím pádem i takováto jednoduchá story má svoji hloubku. Navíc příběh se ubíhá celkem rychle dopředu a ve svých třech sešitech nestihne nudit, jako úvod do série parádní.
U druhého příběhu 'Šest vyložených karet' se mi kresba naopak zamlouvá velmi. Pro někoho sice možná moc mainstream, oproti zbytku knihy, ale krásně detailní a já jsem se docela často zastavoval jen abych se kochal. Co se příběhu týče, ten je sám o sobě velmi povedený, ale zdá se že spoustu linek co se zde nakously se budou řešit až v jiných knihách a hodně věcí tak doceníme až zpětně, takže i když je to docela uzavřené, pořád je tu spoustu otevřených vrátek. Nejsilnější jsou zde podle mě ty 'obyčejné' lidské příběhy, mnohdy jen letmo nakousnuté a docela vedlejší, ale přesně tohle mě bavilo i u Sandmana, díky tomu jsou i ty sebevíc fantasmagorické příběhy dost upřímné a lidské a vyplatí se nad nimi při čtení přemýšlet.
Závěrečný sešit je taková třešnička na dortu. Kresba sice dost jednoduchá, ale k vyprávění příběhu postačí a vlastně k němu i sedí. Tohle je takový ten typ sandmanovského kraťasu kdy hlavní postava je jen ve vedlejší roličce, ale jinak se vše točí kolem 'normálních' lidských postav (pokudže za normální považujete holčičku co umí komunikovat s mrtvými a její kamarádku - ducha). Je to napínavé, je to dojemné a krásně to završuje celou knihu.
Celkový dojem je asi takový, že jsem nadšený z toho že jsem se konečně dostal k další sérii která už od začátku působí skvěle a jsem si jist že ji budu číst rád, taky se ale sluší říct že po první knize se nekoná žádný vyloženě wow efekt ze kterého budu odvařený. Tohle je jen úvod, kdy často je to takové roztříštěné protože se počítá s tím že příběhy budou pokračovat a rozvíjet se v dalších knihách a takhle je to jen takové první sousto něčeho většího. I samotná hlavní postava, i když skvělá, zde ještě nedostala tolik prostoru abych si ji skutečně naplno zamiloval. To jsou ale asi jediné zápory, které navíc nejspíš po přečtení dalších knih vymizí až se na sérii budu dívat jako na celek. Jinak celé je to takové hořkosladké, poetické, místy zamyšlené, občas temné, brutální, někdy i posmutnělé... přesně ten typ příběhů který mám tak rád, po kterých ve mě něco zůstane a budu nad nimi rozjímat i po přečtení. Přesně takové, po kterých sáhnu když už si potřebuju odpočinout od klasického mainstreamu, který mám jinak rád, ale všeho moc najednou škodí a komiksy jako Sandman, Swamp Thing nebo právě Lucifer jsou takové ty srdcovky které si opravdu vychutnám. Je to hodně o náladě a o pocitech, ale pokud jste naladěni a do příběhu se ponoříte, nemůžete být zklamáni. Čekám, že po tomhle povedeném rozjezdu už mě příště Lucifer dostane naplno. A před Mikem Careyem smekám, na Gaimana navázal jak nejlépe mohl aniž by trapně kopíroval nebo jen parazitoval.

Spike
Spike | 7.2.2019 | Vražedná tajemství a další příběhy

Tak jsem zase dostal chuť na Gaimana a pustil se tedy i do jeho Vražedných tajemství. Čekal jsem cosi ve stylu Sandmanovských kraťasů, tedy uzavřené, kratší poetické povídky. Víceméně to sedí, i když bych přeci jen řekl že v Sandmanovi si autor vybral ty nejlepší chvilky, ale popořadě.
Titulní a nejdelší příběh Vražedná tajemství představuje bezesporu vrchol knihy. Je to velice příjemný bonus k Luciferovi/Sandmanovi a pokud jste fanoušek těchto sérií, tak už jen kvůli tomuto příběhu stojí za to knihu koupit. I díky kresbě P. Craig Russella jsem měl po celou dobu ten příjemný pocit, že čtu něco zvláštně povědomého a přitom nového. Tohle je skvělý doplněk. Jediné co bych vytknul, je trochu odbyté vyústění, respektive jeho vysvětlení. Nepovažuju se za člověka kterému by všechno muselo být servírováno polopaticky (což je jeden z důvodů proč mám Gaimana rád) ale kdybych dostal víc indícií a nemusel je v tom hledat, zážitek by byl lepší a celý příběh rázem údernější, ale to je jen takový detail který mi zážitek moc zkazit nemohl.
Následující dva kraťasy Cena a Dcera sov jsou docela příjemné dobře psané jednohubky, jen tomu schází nějaká pointa nebo cokoli co by je nějak povýšilo, takhle ve mě z nich zanedlouho už moc nezůstane. Kresba Michaela Zulliho neurazí, ale i on si už vybral lepší chvilky (Poslední pokušení, Sandman). Pak je tu Harlekýnův Valentýn, kde mi sice moc nesedí kresba, ale to je jen osobní stanovisko. Alespoň se to četlo rychleji protože jsem se nemusel kochat panely. Příběh začínal zajímavě a skutečně mě bavil, bylo tam hodně zajímavě nahozených nápadů, ale závěr nedostál očekáváním. Zážitek byl tedy takový polovičatý, a dle 'bonusů' k příběhu se s tím přitom dalo dělat tolik... Knihu uzavírá storka Fakta v případě zmizení slečny Finchové. Ani tady se nedočkáme nějaké pointy kvůli které bych si na to do budoucna lépe pamatoval, ale po celou dobu to příjemně bavilo. Všechny ty filmové odkazy v průběhu představení byla radost objevovat, tohle se četlo dobře. Kresba opět Zulli.
Nemá moc cenu hodnotit jako celek, neb je to opravdu jen sbírka náhodně sebraných povídek které spojuje jméno autora, o nějaké koncepci tedy mluvit nelze. Každý si tu může najít to své, ale řekl bych že většina také nejvíce docení titulní příběh a ty ostatní zůstanou tak na půli cesty. Nicméně dojmy zůstávají pozitivní, bylo příjemné se zase na chvíli vrátit do Gaimanova světa, byť jsou to opravdu jen jednohubky a žádnou čtenářskou euforii jako v případě jeho vrcholných děl čekat nelze.

Spike
Spike | 28.1.2019 | DC komiksový komplet #052: Wonder Woman: Bohové a smrtelníci

Tak konečně zde vyšel poslední z restartů velké trojice z 80 let. Millerův Batman - Rok jedna, Byrneův Muž z oceli a teď i Wonder Woman. Hned zezačátku se sluší říct že jde o dílo povedené, v té době to musela být naprostá pecka, a přestože dnes je to už retro a zub času je na hodně prvcích vidět, své kvality si drží.
Kresba funguje parádně, není mnoho kreslířů jako Pérez, kteří by dovedli být tak detailní i na tak malých obrázcích. Stačilo by dodat moderní koloring, a z vizuálního hlediska by komiks mohl vyjít klidně dnes. Co se týče příběhu, je chvályhodné co všechno se povedlo odvyprávět v pouhých sedmi sešitech. Jiní autoři by totéž nezvládli ani za celý run. Ano, tím se dostáváme k tomu, že počet panelů na stránce je místy hodně vysoký, a i na to že se píšou 80's, tak místy je to zbytečně popisné a ukecané. Tím trochu strádají akční scény, jelikož kvůli neustálému množství textu se tempo málokdy zrychlí nebo nějak mění. Jeden příklad za všechny - čtyři obrázky, kde Wonder Woman se dvěma ženami které zachránila běží z bortícího se domu, a místo aby se vyprávělo obrazem, musíme si přečíst: "Díky pozoruhodné rychlosti, kterou dostala již do vínku darem od vznešeného Herma, nejrychlejšího z bohů se Diana pohne tak bleskově, že se promění v rozmazanou šmouhu, a vynese nešťastné ženy z jejich zničeného domu těsně předtím, než se rozpadl na popel a prach!" Ehm... Kdybychom byli v 60. letech nebo četli adaptovaný román přivřu oči, ale tahle popisnost je už opravdu moc. Trochu teatrální dialogy ani tak nevadí, vzhledem k tomu že většina postav jsou bohové nebo prostě odjinud tak to k tomu asi patří. Líbilo se mi jak se původ a historie Amazonek vzala opravdu od nuly, a čtenář má tak komplexní zážitek. I samotný hlavní příběh není až tak přímočarý jako jindy a stihne se toho odvyprávět dost. Podoba a design některých bohů i jiných stvoření parádní. Ares adekvátní záporák, finále s ním docela mile překvapilo. Ostatní postavy také dobré, nikdo mi tu nevadil. Snad jen ta Wonder Woman je tu až moc (charakterově) plochá a jako k postavě jsem si k ní nedokázal vytvořin žádný vztah, tady je to prostě jen nástroj bohů, ne charakter. Abych nekřivdil, je ale klidně možné, že i když my se to nedozvíme, nacházíme se na začátku série a zde máme včetně kompletní historie Amazonek, originu a hlavního příběhu docela dost děje, takže postava Diany se třeba začala rozvíjet až později.
I když kniha sama o sobě není nějaký extra špalek, díky množství panelů a textu v nich je hodně těžké přečíst ji na jeden zátah, a musel jsem ji odkládat. S trochou té korekce by ale tenhle origin mohl fungovat i dnes, což je asi to nejlepší doporučení. Jen nechápu, proč tohle nevyšlo jako první kniha s WW v kompletu na seznámení s postavou. Bonusový sešit je naivní a úsměvný jak už to tak bývá, takže klasika Golden age. Pozoruhodné ale je, že i přes aktualizaci a modernizaci jistých prvků zůstává origin WW pořád v základu stejný, prostě proč spravovat co není rozbité. Pokud někdo DCKK zatím jen sbírá a čtení nechává na později, rozhodně doporučuji začít číst tuhle Wonder Woman jako první. Seznámení je to skutečně vyčerpávající. Asi nehrozí že by vás to chytlo a slupli jste to najednou, to rychleji přečtete dva jiné booky za sebou, ale rozhodně to za přečtení stojí. jen se nenechat odradit tou náloží textu. Na druhou stranu chcete-li si odpočinout od moderního komiksu plného celostránek a dvoustránek plných samoúčelných póz a kreslířské exhibice kde je textu minimum, tohle je asi vhodná alternativa.

Spike
Spike | 27.1.2019 | Vraždy a housle

Na tenhle komiks prostě musíte být naladěni. Kdybych si ho přečetl hned po tom co mi přišel jako novinku, asi bych mu dal takové **. Momentálně načítám hlavně nějaký ten superhrdinský mainstream a 'přemýšlivější' komiksy jako Moora nebo Gaimana si nechávám zas na někdy. Takže jsem počítal, že k Vraždám a houslím se dostanu nejdřív tak za pár měsíců. Ale zničehonic mě popadla nálada na změnu, nic složitého nad čím bych strávil moc dlouho, prostě nějakou jednohubku na zpestření. Nějak jsem věděl, že mám náladu zrovna na tohle.
Objektivně, příběh vlastně o ničem moc není. A tenhle styl kresby jsem nikdy nemusel. Přesto se mi to dohromady nějakým způsobem líbilo. Nechat se prostě hodinku unášet zkreslenou historkou se stejně zkreslenými a rozmazanými výjevy. Ač oba páni mají svá velká díla teprve před sebou, už tady si mě Gaiman dokáže získat i když nevypráví příběh, ale prostě jen vypráví. A McKean má tady taky ještě daleko do svých vrcholných prací, přesto je zde skvělým průvodcem a jinou výtvarnou stránku si tu ani představit neumím. Neumím vysvětlit, jak si mě vyprávění a dialogy co skáčou sem a tam, odnikud nikam i úplně stranou dokázaly získat tak, že jsem nekroutil hlavou co že to zase čtu, ale prostě jsem to hltal a nechal se jen unášet. Stejně tak jako nechápu, že styl kresby který jde normálně mimo mě, nemám potřebu brát jako mínus, ale prostě ho zde beru.
Takže vlastně nemůžu doporučit ani nedoporučit, protože nemohu vypíchnout ani od sebe oddělit pozitiva a negativa tohoto komiksu. Jak jsem už psal, kdybych na to nebyl -zřejmě - přímo přesně naladěný, budu přečtení brát jako ztrátu peněz a času a prostě to shrnu tak že tenhle raný Gaiman není pro mě a líbí se mi až jeho pozdější věci. Ale v tom správném rozpoložení jsem si to prostě docela užil, ač jsem určitě nepochopil co vše a proč nebo jestli vůbec se tím tvůrci snažili říct, a vlastně je mi to jedno. Jsem spokojený. I ten uťatý konec který by mě normálně rozčílil, prostě nějak v poklidu beru protože to sem sedí. Nebo že bych nakonec ten tvůrčí záměr snad opravdu pochopil? I to je možné...

Spike
Spike | 24.1.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: All-Star Batman #02: Konce světa (paperback)

První díl příjemně překvapil a vzbudil ve mě dojem, že řada All-Star Batman má smysl a i na poněkud přebatmanovaném trhu se bude jednat o něco co si rád přečtu. No, a druhý díl tenhle dojem docela úspěšně podkopává. Kde se stala chyba?
Především, Snyder se pokouší o cosi jako celistvý příběh složený ze čtyř jen velmi volně provázaných samostatných, z nichž každý je psán i kreslen jinak. Což o to, nápad zní zajímavě, ale ve výsledku to prostě nefunguje. Jako jeden příběh je to příliš nekonzistentní a rozházené, a jednotlivě ty sešity prostě nejsou dost dobré. První díl který byl o dost objemnější jsem slupl naráz, tenhle o dost tenčí jsem dával na třikrát. Nedokázal jsem se do toho dostat, nebavilo mě to. Připomínalo mi to ty výplňové sešity ve Snyderově řadě z New 52 které jsem tak neměl rád, a teď si představte že máte knihu složenou jen z nich. Chybí tomu tah na branku, Snyder už se jen recykluje a kdo od něj už něco z Batmana četl, nemá ho tohle čím překvapit.
První sešit s Freezem ještě šel, takový slušný průměr. Ne až tak tradiční vyprávění příběhu, ovšem bez nějaké pointy. Jock nepatří k mým oblíbencům, ale zde mi jeho styl kresby sedl. Ten druhý s Poison Ivy mě pro změnu nebral vůbec, kresba se mi nelíbila a příběh bylo jen takové tlachání o ničem, nuda. Třetí sešit se mi co se týče výtvarníka líbil asi nejvíc, příběh měl taky slušný náběh, ale v rámci jednoho sešitu tohle prostě vždycky bude vypadat lacině a nedodělaně. No a díl poslední mělo být asi něco jako epické vyvrcholení, jenže ono tady nemá co vrcholit. To, co má z předchozích sešitů význam pro tenhle, by se dalo shrnout do jedné textové bubliny, a tak to všechno působí tak nějak hrozně odbytě. Vše co tu vidíme už Snyder předvedl dřív a to mnohem propracovaněji a mnohem lépe. Tady jede prostě jakoby na autopilota.
Přes všechnu kritiku, i přes to že tady si Snyder vybral svou slabší chvíli, jeho scénáře - i ty slabé - se mi pořád jeví jako o něco málo zajímavější/lepší než je ten nejběžnější mainstreamový průměr. Mít kniha silnější kresbu která by to táhla výrazně nahoru, budiž, ale tady body taky přidávat nemůžu. Bonusový příběh soustředící se znovu na otravnou postavu Dukea sám o sobě špatný není, ale je násilně utnutý. Kresba sice taky nic extra, k tomuhle příběhu ale docela sedla, takže proč ne. Tady Snyder ukazuje že přeci jen psát umí i na malé ploše když chce, ale to protlačování zbytečné postavy do popředí mě prostě štve. Ano, Dukea si vymyslel sám Snyder tak dává smysl že ho za každou cenu chce dostat kam může aby po sobě něco zanechal, ale skutečně potřebujeme dalšího Batmanova chráněnce když už jich máme tolik zaběhnutých a i ti si naši pozornost musí snažně dokazovat? Asi ne.
V konečném důsledku tak jde o díl který působí jako by si Snyder šetřil dobré a originální nápady i áčkové kreslíře někdy do budoucna a potřeboval zaplácnout pár sešitů ve své sérii nějakou vatou. Ačkoli za mě nejslabší u nás vydaný Batman z Rebirthu, pořád to není vyložený odpad a něco kvalitního si tam lze najít. Té roztříštěnosti může někdo říkat pestrost a nekonzistentnost kresby nazvat zajímavou či rozmanitou... Chtěl jsem dát s odřenýma netopýříma ušima tři hvězdy, ale jelikož Kingovu Já jsem Gotham jsem dal taky tři a rozhodně jsem se u něj bavil mnohem víc, tady musím jít níž. Snydera i Batmana mám rád, ale přiznejme si - tohle se jednoduše nepovedlo. Snad finální kniha téhle minisérie napraví dojem a Snyder dokáže, že - tak jako v minulosti - i po slabší knize dokáže zas a znova překvapit a vyplodit něco smysluplného, čtivého a zapamatováníhodného.

Spike
Spike | 19.1.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: All-Star Batman #01: Můj nejhorší nepřítel (paperback)

Tak na tohohle Batmana jsem byl zvědavý. Scott Snyder má za sebou příběhy skvělé (Soví sága, Smrt Rodiny), dobré (Rok nula, Konec hry) i průměrné (Supertíha, Květy Zla) a reakce na Mého nejhoršího nepřítele byly docela smíšené, takže jsem nevěděl co od toho pořádně čekat. Navíc Kingův Batman a hlavně Tynionův Detective Comics nejsou vůbec špatné, tak mě zajímalo jak se Snyder porve s konkurencí. Nakonec to bylo lepší než jsem čekal, stejně jako tam bylo i dost nešvárů.
Nejprve začnu u kresby. Proti Romitovi jr. rozhodně nic nemám, Spider-Mana budu mít asi navždy nejvíc spojeného s ním (vyrůstal jsem na jím kreslených příbězích) a Kick-Ass v kresbě někoho jiného si neumím představit. Jenže na Batmana se prostě nehodí. Že kreslíř umí je houby platné když se pustí do něčeho co k němu nesedne. Jeho záporací vypadají často divně a trvá to než si na kresbu zvyknu a přestane mě rušit. Umím si představit že dělat to takový Capullo, zážitek by se hned zvýšil. No a teď k příběhu. Ten výchozí nápad - Batman mimo Gotham - není vůbec špatný. Někdo může sice prskat že Batman vytržený ze svého přirozeného prostředí už není ono, ale když se to udělá správně, proč ne. Vidět ho na poli, venkově, horách nebo lese - je to něco jiného a tenhle kontrast mě zaujal. Jen škoda že nápad nebyl využit více. Prostředí je často jen kulisou a umím si představit že být příběh delší a koncipován víc jako road movie, kde by vždy prostředí hrálo větší roli a potenciál se vyždímal na max, mohlo to být skvělé a neotřelé. Takhle je to tak nějak na půli cesty a často nebýt pro Batmana netypických kulis v pozadí, bylo by jedno jestli se příběh odehrává v Gothamu nebo jinde. Ale vizuálně to občas nevypadá vůbec špatně, ačkoli nemůžu říct že bych se kresbou vysloveně kochal.
O co tu jde ale především, to je Batman a Two-Face. Nejprv musím říct že jsem rád že se zase někdo zaměřuje na tuhle postavu, protože pokud si správně pamatuju, kromě Jepha Loeba se jím nikdo nijak více nezaobíral (co se česky vydaných věcí týče) a v New 52 řadách se jen míhal. Harvey Dent je psychologicky zajímavou postavou a výzvou pro autory, pokud se uchopí správně, může vzniknout dobrý příběh který nebude jen bezduchou supráckou mlátičkou. A Snyderovi se tohle celkem povedlo, psychologický souboj Batmana a Two-Face o duši Harveyho Denta je sice zaobalen do spousty akčních scén kdy po nich jdou všemožní padouchové (kteří ale většinou nejsou důležití a je úplně jedno zda je znáte nebo ne) ale jinak jinak je napsán velmi dobře. Jeden věří v dobro, druhý ve zlo a na konci cesty - pokud se tam dostanou - se ukáže kdo měl pravdu. Samotný závěr je - jak jsme u Snydera zvyklí - lehce překombinovaný a ačkoli smysl má, mohlo to být uděláno přehledněji. Připomíná mi to sérii Saw, kdy vždy na konci je nám v rychlém sledu podána pointa i vysvětlení, ale je toho tolik najednou že i když smysl to asi dává, je problém se v tom všem zorientovat. Nastává tu podobný problém jaký ve svém závěru měla Smrt rodiny - Snyder dovedl příběh do bodu kde by se konečně mohl změnit status quo a mohlo by to být wow, parádní. Autor to ví, čtenáři to ví, ale Snyder si tak daleko prostě nemůže dovolit zajít a proto to obejde nějakou kličkou která sice jakž takž smysl dává a konec není vysloveně zkažený, ale pořád je to jen zamaskované přiznání toho, že věci se musí nechat tak jak byly a jsou. Autor ukáže kam až by chtěl zajít, ale pak stejně musí složit zbraně a nějak z toho vybruslit. Kdyby si Snyder vydupal aby tenhle komiks byl mimo kontinuitu a kánon klasických řad a on si tak mohl dělat co chce a dotáhnout to nekompromisně do konce, to by bylo teprve něco.
Jinak mi občas vadilo že celá ta premisa 'Batman mimo svou bezpečnou zónu' přímo vybízí k tomu aby zde byly situace kdy si neví rady nebo se dostane tak do úzkých že to prostě nezvládne protože tohle není Gotham. Jenže Snyder - jako vždy - prostě píše Batmana jako někoho kdo prostě zvládne vždy všechno, a okolní prostředí příliš nevyužívá. A flashbacky - i když zajímavé - zde jsou, nemůžu si pomoct, už takovou lacinou scénáristickou berličkou. Chcete udělat vztah hrdiny a záporáka osobnější a osudovější, není nic jednoduššího než najednou si vymyslet že se znali už odmala. Zvlášť když to jinak pro příběh nijak zásadní není. Další prvek co mi překážel je postava Dukea Thomase. Nejen že by bylo lepší kdyby se do příběhu necpal a Batman to prostě musel zvládnout sám, ale celá ta postava mi prostě vadí. Nevím proč si Snyder myslí, že i když je Bat-rodina už tak dost velká (a všech těch Robinů, Red Robinů, Nightwingů, Red Hoodů, Batwoman, Batgirl a všech dalších máme požehnaně), tak zrovna nějaký zbytečný nováček nás bude zajímat a tolik nám ho cpe. Závěrečný kratší příběh zaměřený právě na Dukea sice vůbec není špatně napsán, jenže by fungoval i s kýmkoli jiným a tahle postava je prostě v Batmanovi navíc a nechápu proč ji Snyder tak protlačuje. Snad to brzy vzdá a dojde mu že podobných a zajímavějších postav je tu dost.
První All-Star Batman mě nakonec potěšil a vedle jiných Bat-sérií z Rebirthu se stydět rozhodně nemusí. Je to Snyder se vším všudy, v dobrém (originální nápady, svižně ubíhající akční příběh, snaha o nějaký ten přesah a psychologickou rovinu) i zlém (příliš dokonalý Batman, nesmyslné protlačování Dukea, nedotažení těch nejlepších myšlenek a momentů do konce). Mohl si vybrat kreslíře který se k tomu hodí víc, ale u Romity jr. jsem vysloveně netrpěl. Při čtení jsem to dal na jeden zátah protože příběh prostě jede a baví, jakmile se ale člověk trochu zamyslí nad tím co právě četl, ty neduhy tam prostě vidí. Tedy klasický Snyder.

Aktivita

Naposledy přihlášen: 3.3.2019 15:29
Komentáře u comicsů: 31
Hodnocení comicsů: 47
Příspěvků ve foru: 0

Sbírka (z CDB)

Četl: 375 (cca 165073 Kč)
Má: 375 (cca 165073 Kč)
Chce: 0
Shání: 1 (cca 349 Kč)
Nabízí: 0