Spike

Spike
Spike | 18.5.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: Batman #03: Já jsem zhouba (paperback)

Jak mi Tom King se svým Batmanem zatím k srdci zrovna nepřirostl a kdo ví jestli se to kdy změní, tady jsem se bavil.
Ano, výhrad bych měl spoustu. Třeba že ten až moc odlehčený začátek se ke zbytku příběhu vůbec nehodí, i když se člověk sem tam aspoň trochu pousměje. Že je tu hromada klišé, samoúčelností, logických děr a wtf momentů. Že ačkoli měl King rozehráno solidně, nepodařilo se mu z Banea vytvořit dostatečnou a zajímavou hrozbu. Jsou tu opravdu za uši tahající dialogy a monology, kdy na sebe protivníci řvou "Já jsem Bane!" "Já jsem Batman!" a místy se tomu člověk až usmívá. Zdejší uchopení Batmana jako všehoschopného nadčlověka se mi nezamlouvá. Flashbacky obou soupeřů mohly být mnohem lépe využity, pokud by se samotnému Baneovi věnovalo trochu více péče, navíc, kolikrát už jsme tu měli že autor nám cpe podobnost Batmana s nějakým protivníkem, a kolikrát to bylo opravdu smysluplné a dobré? A závěrečný sešit se Swamp Thingem, od kterého jsem si sliboval hodně, byl úplně o ničem.
ALE... Přes všechny výhrady se to čte opravdu svižně a já to dal na jeden zátah. Příběh odsýpá, akce je tu dost, a i když není zrovna nápaditá, tak baví. Dost to žene nahoru opravdu vynikající práce Davida Finche, který zde předvádí svou vrcholnou formu. Od první knihy se ještě zlepšil, pomáhá tomu zde i lepší koloring. S Banem i Batmanem má své zkušenosti už od Temných děsů z New 52, a evidentně mu sednou, protože koukat se na jeho kresbu zde, to je prostě paráda. A ty flashbacky, i když tam být asi nemusely nebo mohly být lépe využity, samy o sobě zajímavé jsou a oživují jinak dost přímočarý příběh. Snaha dělat z obyčejné akční mlátičky něco víc je občas křečovitá, ale na pár místech se nějaký ten dialog, monolog, myšlenka či její náznak povede. Co mě hodně naštvalo, už jsem si říkal že si autor nějak obhájí proč je pro Batmana postava Gotham Girl tak důležitá že kvůli ní v téhle i minulé knize tolik riskoval a málem obětoval, měl k tomu tak dobře nakročeno... ale pak to celé zabije. O stupidním ukončení samotného souboje nemluvě, u toho jsem opravdu s úsměvem kroutil hlavou. Ale to by nebyl Tom King. Co se ale podle mě stále vede, to je dějová a vztahová linka kolem Batmana a Catwoman, doufám že to King do budoucna nějak nezkazí. I minipříběh o tom psovi byl docela milý a potěšil, klidně víc takových.
Závěrem - sice jsem knihu hodně zkritizoval, ale nemůžu popřít že jsem se u ní opravdu bavil a přečetl na jeden zátah. Je to prostě zábavné akční béčko, které by si buď nemělo snažit hrát na něco víc, a nebo do toho jít naplno a tím 'něčím víc' opravdu být. Ten čistě zábavný faktor je tím hlavním důvodem proč nakonec dávám vyšší hodnocení, i když s odřenýma ušima. A především Finchova kresba, kreslit to někdo méně výrazný, neužiju si to rozhodně tolik. Ale příště už to Kingovi neprojde, a měl by máknout hlavně na dialozích a příběhu.

Spike
Spike | 18.5.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: Batman Detective Comics #03: Liga stínů (paperback)

Jsem rád že mohu napsat, že ani po třetím díle neztratila série Detective Comics nic ze svých kvalit. Pokračuje se v tradici soustředit se na méně známé postavy v týmu, tentokrát je na řadě Orphan. Částečně i kolem ní se točí celá zápletka s Ligou stínů, které je věnovaných celých 7 sešitů. Zatímco u prvního dílu jsem měl pocit že by to mohlo být kratší a u druhého zase že by to mohlo být i delší, zde je to přesně tak akorát. Orphan je zde zajímavou postavou, Lady Shiva a celá Liga stínů dostatečnou a dobře vykreslenou hrozbou, celý příběh má hlavu a patu a svižně odsýpá.
Tynion Batmana i další postavy vykresluje tak, že vás budou zajímat, a ačkoli se tu začínají tvořit základy pro něco zřejmě mnohem rozsáhlejšího, zatím se v tom čtenář pořád neztrácí a je to přehledné a smysluplné. Jen aby to takto vydrželo, pokud ano, má Tynion šanci na jednu z celkově nejlepším sérií co tu s Batmanem vyšly/vychází, z Rebirthu určitě. K plné palbě mi tu už chybí jen nějaký ten wow efekt, něco co by mě posadilo na zadek, a také střídající se kreslíři, z nichž někteří mi úplně nesedli. Každopádně pokud už máte za sebou všechny ty zásadní batmanovské příběhy a ty čistě mainstreamové co vychází v posledních letech vás spíše zklamaly, do téhle série klidně jděte, myslím že vás neurazí.

Spike
Spike | 12.5.2019 | Znovuzrození hrdinů DC: Aquaman #01: Pád do hlubin (paperback)

Tak tohle bylo velmi příjemné překvapení. V rámci týmovek nám byl Aquaman v minulosti představen dost, ale zajímalo mě jak bude vypadat jeho sólový komiks. A musím říct, že ho utáhl více než důstojně. Sice co se týče kresby ocenil bych aby se v rámci jedné knihy tolik nestřídali kreslíři, kde bych vypíchl hlavně obstojného Scota Eatona, ale není to nic vyloženě do očí bijícího. Tak nějak to co od superhrdinského mainstreamu čekáte. K příběhu, musím pochválit úvod, který i naprostého nováčka seznámí se vším podstatným co potřebuje vědět a díky tomu se v komiksu bude orientovat i naprostý začátečník. Líbí se mi jak se tu pracuje s tím jak lidé, ať už v komiksovém nebo skutečném světě, Aquamana vnímají a jeho postava se tak snaží zbourat předsudky v obou případech. A za mě se to docela daří, ani bych neřekl že by se tu nějak extra tlačilo na pilu, takže palec nahoru.Začátek se čte úplně sám, hned zkraje na nás vyrazí Black Manta který mě tu dost baví, je vidět odkud brali inspiraci filmového Aquamana. Poté co Black Manta z hlavního dění zmizí se tempo trochu zbrzdí a prohlubující se konflikt mezi souší a mořem již není tak vtahující, ale to je tím že je děj useknut v půli a dořeší se až v další knize. Hostovačka Supermana vždy potěší, ale přeci jen by se bez něj příběh obešel, je tam nacpán trochu na sílu ale nějak moc to nevadí. Za mě tedy rozhodně úspěch, na dalšího Aquamana jsem zvědavý a budu číst a kupovat dál. 7/10

Spike
Spike | 20.4.2019 | Batman: Temný rytíř #01: Temné děsy (paperback)

Měl-li bych stručně popsat tento komiks, nazvu jej takovým jednodušším Tichem – je menší rozsahem, a detektivní pátraní je podáno méně komplikovaně, nedrží nás tolik v napětí. Vlastně se s Batmanem přesouváme z jednoho bodu ke druhému a pak k dalšímu, přičemž v každém bodě se s někým známým setkáme/utkáme, a víme, že na závěr si necháváme toho hlavního padoucha, který za vším byl. Předvídatelné? Jistě. Nudné? Ani náhodou.
Pravda, po prvních sedmi číslech které tvoří hlavní příběh to trochu upadne, story s Mad Hatterem považuji za nejslabší část knihy a závěrečný příběh funguje jen v souvislosti se soví ságou. Ale ten hlavní, nejdelší příběh je přeci jen nejdůležitější. Předvídatelnost se vyvažuje tím, že se pořád něco děje. Komiks je opravdu hodně akční, ač ty nejlepší scény (bitka s Deathstrokem a Supermanem) jsou zároveň pro samotný děj nejvíce postradatelné. Takové cameo roličky, včetně Flashe. Co potěšilo hodně, jsou občasné (i když ne zas tak moc časté) brutálnější a drastičtější výjevy. Přeci jen, když se série jmenuje Temný rytíř, tak nějak očekávám něco krapet drsnějšího než ostatní netopýří série. Další velká pochvala patří za postavu Banea, se kterým jsme se tady v komiksové podobě setkali u nás poprvé, ač z filmů už jsmeho znali. Myslím, že zdejším výstupem se uvedl rozhodně dobře.
Mám-li chválit dál, přejdu ke kresbě. Je vidět, že David Finch se učil u samotného Marca Silvestriho, všechny jeho panely jsou parádní, vzhledem k tomu kolik komiks obsahuje akce se mohl náležitě předvést. Jste-li milovníky detailní mainstreamové kresby, nemusíte jen čekat až zase vyjde další Jim Lee, Finch je jedním z těch co ho v pauze mohou v klidu zastoupit. Co zaslouží chválu tak napůl, jsou některé zajímavé vedlejší linie, které však nejsou něják využívány (Bruceova nová známost, osina v zadku jménem Forbes) a působí dojmem naplno nevyužité šance. Když však sečteme klady i zápory, vychází z toho Temně děsy přeci jen celkem dobře. Takových 70% mi osobně přijde naprosto adekvátních.

Spike
Spike | 19.4.2019 | Nikdykde (2. vydání)

Tak po přečtení mám hodně smíšené pocity. Gaiman je můj oblíbený autor, Carey též, Fabryho kresba je super a příběh je taky zajímavý. Tak kde je potom chyba?
Ač věřím že Carey udělal to nejlepší co mohl, přeci jen je tu vidět že Nikdykde nebylo určeno pro komiks. Můžete do tohoto média převést cokoli, tu více tu méně povedeně podle toho jak jste zdatní, ale jsou prostě příběhy u kterých i když uděláte maximum, stejně bude znát že tohle původně komiks být neměl. Ač provedení je naprosto profesionální, nedokázal jsem se do toho nějak opravdu dostat, ačkoli objektivně vzato příběh k tomu všechny předpoklady má. Knihu jsem nečetl takže neporovnávám, ale asi si ji seženu, protože chci být vtažen a opravdu si Nikdykde užít, u komiksu se to bohužel nepovedlo. Je mi jasné že se leccos muselo krátit a přizpůsobovat, a ne že by tempo komiksu bylo nějak zběsilé, ale prostě jsem to jen četl a nedokázal se do toho nějak vcítit a prožít to. Jak už jsem psal, příběh se mi líbí a Gaimanova vina to tudíž není, a nemyslím ani že by něco udělali špatně zbylí tvůrci. Jen asi Nikdykde není ten pravý materiál pro komiksové médium. Přitom Fabryho kresba je krásně detailní a je opravdu radost se na ni koukat, co všechno tam dokázal dostat a ztvárnit, klobouk dolů. Vadí mi jen jede detail, a sice že se mu zřejmě nechce kreslit u postav stíny a občas když někdo jde, vypadá to že visí ve vzduchu. Možná bych si zrovna pro tuhle látku dokázal představit i jiné kreslíře, ale ani ti by nic nezmohli s faktem že Nikdykde je jistě výborná kniha, ale jako komiks je to jen profesionální a řemeslně zvládnutý nadstandard. Když porovnám s tématicky podobnou Krajinou půlnočních stínů, ta vychází rozhodně jako vítěz, už jen kvůli tomu že ten příběh byl od počátku koncipován jako komiks a už jen díky tomu funguje lépe. Myslel jsem že když jsem nečetl knihu užiju si Nikdykde více protože nemusím porovnávat, jako tomu bylo u Koralíny nebo Knihy hřbitovní, ale teď je mi jasné že pokud si to chci opravdu užít, nezbyde než po knize stejně sáhnout. Nebo že by to bylo tím že P. Craig Russel je zručnější adaptátor než Mike Carey? Bůh suď, to se nedozvíme...
Byla by chyba taky zapomenout na pochvalu českého vydání, úprava a zpracování je perfektní a není zde co vytknout. Dokonce kluci z Crwe konečně překonali svou averzi k záložkám, které mi tolik chyběly u pevné vazby např. u Lucifera, takže tady obrovská pochvala. Nikdykde je komikskterý by každý fanoušek Gaimana jistě měl mít, čtení je to kvalitní, jen je to zároveň důkaz toho že i sebelepší adaptace ne vždy dokáže přenést ducha předlohy do jiného média.

Spike
Spike | 20.2.2019 | Černá orchidej

Tak po Vraždách a houslích další raný Gaiman. Čili záležitost nijak moc dějová, ale spíše pocitová a více umělecká (záměrně nepíšu 'rádoby'). A opět s McKeanem, což je člověk který k těmto příběhům možná pasuje a já ho dovedu ocenit, zároveň to ale není můj šálek čaje a jeho kresba/malba nebude tím, za co budu přidávat plusové body. Řeknu to rovnou - Černá orchidej mě celkově nijak zvlášť nedostala.
Rozhodně je to atmosférické a má to nezpochybnitelné klady. V určitých pasážích to má takový gangsterský nádech, některé dialogy pěkně odsýpají, a nejlepší jsou pro mě části kdy se vypráví minulost postav - jinými slovy, zaujaly mě ty části, ve kterých se něco děje. Tam jsem komiks hltal a hned bych mu dal pět hvězd. Jenže ta hlavní linka ze současnosti, kdy se znovuzrozená Černá orchidej snaží najít sama sebe či jak to nazvat, která zabírá většinu knihy, je bohužel tou slabší částí. Je to takové bezdějové, jistě atmosférické, ale tak nějak toho ve mě moc nezůstávalo, oproti těm výborným vedlejším pasážím. Ale tohle je ta hlavní část komiksu, ta by mě měla nějak strhnout nebo pocitově chytnout, bohužel se nestalo. Vedlejší účinkování několika DC postav určitě potěší, ale minimálně půlka z nich tu být nemusela a objevují se jen na efekt.
Vraždy a housle byly taky pocitová záležitost kde se nic moc nedělo, ale to byla knížečka tenounká. Po přečtení Černé orchideje která je tak třikrát delší to vadí o dost víc. Jak už jsem psal, své kvality to má a některé části pro mě byly dokonce výborné, ale celek ve mě nic moc nezanechal. Být to o půlku kratší, budiž, ale od komiksu který má 150 stran jsem přeci jen čekal víc. Holt nemůže mi stoprocentně sednout všechno.

Spike
Spike | 16.2.2019 | Lucifer #04: Božská komedie

Tak po trochu pomalejší třetí knize se zde opět pořádně šláplo na plyn a děj skáče vpřed mílovými skoky. Začneme takovou rekapitulací předchozího dění, ujistíme se že s postavou Michaela se do budoucna musí počítat, a pak se vracíme k Jill a Basanos, kteří zde dostávají hlavní slovo. Hodně se zaměříme i na Elaine která potká nového společníka, a nutno říct že Gaudium se rýsuje být jednou z nejlepších/nejzábavnějších postav v sérii. Překvapivě se vrací i Cestis, své si řekne i Mazikeen a vůbec se vrací a v příběhu účinkuje hodně postav, což je jedině dobře. Žádná tam není navíc a vše dohromady krásně funguje, zpětně do sebe všechno zapadá a dává dohromady dosti komplexní příběh, v jehož středu tentokrát není nic menšího než boj o Luciferův nový vesmír. Navíc první část knihy, Ráj, končí dalším výborným cliffhangerem, takže tady je spokojenost maximální. Následuje další z řady na pohled méně podstatných dějových odboček soustředící se na na postavu kentaurské čarodějky, ale i to zde má své místo a sám o sobě příběh funguje skvěle a má nezanedbatelnou emocionální rovinu.
V příběhu Očistec nám to všechno hezky vygraduje, všechny linky vedou do finále a já se nemohl odtrhnout dokud jsem to nedočetl. Musím říct že jsem rád že linka s Basanos je (zdánlivě?) ukončena, Mike Carey zbytečně nic nenatahuje a ke slovu se průběžně dostávají všechny dějové linky z minula, některé končí, jiné pokračují, nové zase začínají... pořád se něco děje a přitom je to stále přehledné a rovnou měrou se střídavě soustředíme na všechno a na všechny kdo tu mají nějakou úlohu. Je vidět že autor má sérii pevně v rukou, nikdo mu do toho nekecá a ví přesně jak a kam jí chce směřovat. Nejpříjemnějším překvapením pak pro mě byla hostovačka Smrti a vůbec celá její úloha zde. Já si nejdřív vážně myslel, že jen čeká na Lucifera... Ale ten závěr sešitu mě dostal. Tady Carey Gaimanovi ostudu rozhodně neudělal a dokázal že s jeho postavami umí nakládat stejně dobře jako on sám.
Poslední sešit se nám zase soustřeďuje na vedlejší postavy a je vítaným odlehčením. Ke kresbě nemám co bych vytknul. Peter Gross a Ryan Kelly nadále skvěle vedou hlavní příběh, a na jejich kresbu jakožto stěžejní u této série jsem si už zvykl a naprosto mi sedí a vyhovuje. Stejně tak Dean Ormston který kreslí vedlejší příběhy a 'odbočky', tenhle poměr rozložení sil tvůrci zatím drží a funguje to. Čtvrtý díl si podle mě zaslouží plný počet, tohle je něco co mě po celou dobu neskutečně bavilo a drželo a navíc v duchu Gaimana (i když trochu jinak) je zde určitý přesah, něco myšlenkově podněcujícího, co na mě prostě působí a takových děl já si cením.

Spike
Spike | 15.2.2019 | Lucifer #03: Flirtování se zatracenými (2. vydání)

Třetí knihu bych popsal jako takové vydechnutí po bouřlivých předchozích událostech, a nadechnutí před věcmi příštími. První část knihy, trojdílný Triptych, vlastně není celistvý příběh, respektive jeho tři části jsou skrze některé události provázány jen velmi volně a vzájemně se doplňují a obohacují perspektivu z jiných pohledů. První sešit je soutředěn na Mazikeen, za což jsem rád, protože zrovna její další osud mě po druhé knize dost zajímal. Objevují se i další postavy z první knihy a já jsem jen rád že v této sérii se na nic a na nikoho nezapomíná a vše co se zde objeví bude mít později nějaký důvod či rozvoj (alespoň to zatím tak působí). Sešit druhý se točí kolem Elaine, kterou jsem si postupně dost oblíbil, a její role v příběhu mě zajímá čím dál víc. Zároveň je to tak trochu příprava pro další dění v této knize a sandmanovská camea vždy potěší. A třetí sešit je plně soustředěn na samotného Lucifera a jeho tvoření nového světa. Dost možná nejlepší pasáž celé knihy. Všechno dohromady se krásně doplňuje a připravuje nás na to co bude dál.
Tím je hlavní část knihy, trojdílné Flirtování se zatracenými. Zde se soustředíme především na úplně nové postavy a mocenské machinace v Pekle. Je mi jasné že do budoucna tohle všechno bude hrát svou roli a zpětně to docením jako nedílný dílek skládačky, ale takhle samostatně mě to nijak extra nevzalo, alespoň v porovnání s dalšími příběhy. Hodně zdejších postav pravděpodobně neřeklo poslední slovo a promluví do děje ještě později, ale sám o sobě je tento příběh v rámci Lucifera jen průměr. Totéž by lze šlo říct i o závěrečné části Kázání hromu, kdyby se tam děj v závěru nečekaně nepohnul dopředu a nedonutil mě ihned otevřít další díl.
V konečném součtu slabší než nadupaný druhý díl, ale je to pochopitelné. Série jako je tato potřebuje své klidnější chvilky aby nás mohla připravit na další úžasnou jízdu, a třetí kniha nám tu staví bohaté základy o kterých nepochybuju že je zpětně doceníme. Spíš než na hlavní příběh odbočuje k jednotlivým postavám a rozvíjí samostatně jejich příběhy, které příště zase řádně proplete. A ten konec, tomu říkám cliffhanger jak má být.

Spike
Spike | 11.2.2019 | Lucifer #02: Děti a monstra (2. vydání)

Tak po přečtení druhé knihy se přesně vyplnilo mé podezření, že jednička byla jen takový rozjezd. Podobně jako v případě Sandmana se vše začalo naplno rozvíjet a zamotávat až druhým dílem, zde je to dost podobně.
Kniha je celkem rovnoměrně rozdělena na dvě části. V prvním příběhu hned na začátku potěší menší démonské cameo, a bez nějakých průtahů rovnou navazujeme tam kde jsme minule skončili. A tempo to nasadí hned zpočátku parádní, střídavě sledujeme Luciferovu pouť za svými 'ztracenými' křídly a obranu jeho brány do nicoty kterou střeží hlavně věrná Mazikeen. Jak se tempo stupňuje a přeskakujeme z jedné linie do druhé, je takřka nemožné se odtrhnout. Tady je vidět, že Mike Carey už zahodil poslední zbytky ostychu a šlape do toho naplno. Lucifer je tu stejně tak arogantní jako okouzlující parchant, kterému prostě nejde nefandit. Navíc se na scénu alespoň na chvíli vrací 'kartářka' Jill z prvního dílu, jsem rád že vedlejší postavy z prvního dílu nebyly jen do počtu a pracuje se s nimi i nadále. A jak se to bude dál ubírat s Mazikeen, na to jsem sakra zvědavý.
Druhý příběh začíná poetickým a smutným úvodem, kde Lucifer je jen vedlejší postavou. Budu se opakovat a asi to několikrát zopakuju i v budoucnu, ale tyhle syrové 'lidské' příběhy (i když o lidi nutně jít nemusí) jsou prostě důvodem proč tyhle série mám tak rád, dokážu se do příběhu vcítit a opravdu to se mnou něco dělá. Hlavní část příběhu už se nebojí ničeho a rozpíná se do epické šíře. Pokračuje v osudech dalších postav z první knihy, přihazuje spoustu nových, pokračuje v rozjetých linkách od kterých se odvíjí další... Chvílemi v tom byl možná trochu nepořádek, ale to jen díky tomu že tempo mě nutilo líta ze stránky na stránku, jakmile jsem trochu zvolnil, naštěstí jsem se v pohdě dokázal ve všem orientovat, i když toho tady bylo opravdu dost. Ale všechno tu dává smysl a není to samoúčelně přeplácané, na některé otázky jsme dostali odpovědi, spousta dalších byla nastolena... Takhle si představuji kvalitní sérii na pokračování.
Druhý díl Lucifera už mě tedy dostal naplno a já tak musím zvednout hodnocení na maximum. Kresba k příběhu seděla perfektně, podtrhovala ho a zbytečně na sebe neupozorňovala, přesto byla místy krásná a já se jen kochal, v rychlejších pasážích zase hltal panel po panelu. Lucifer se nám pořádně rozjel, rozvíjí vše podstatné z první knihy a přidává mnoho dalšího (camea např. Constantina a Sandmanových služebníků jsou už jen příslovečné pomrknutí a třešničky na dortu, které potěší znalce). Jediná nevýhoda je, že tohle je opravdu série kterou je nejlépe číst v celku, protože pokud bych mezi jednotlvými díly nechával delší odstupy, zcela jistě bych se začal ztrácet. Lucifer je tak propracovaný a komplexní, že se vyplatí udržet v hlavě co nejvíce detailů a číst další díly co nejdříve, zážitek je hned lepší. Teď jen doufat, že si série podobnou úroveň udrží až do konce. Jinak vydání je podařené, pevná vazba s přebalem i krásný papír (proč, sakra, takhle nemohl vyjít i Sandman?!) a tak jediné detaily co zamrzí je opět ne moc vzhledný hřbet, absence záložky a nečíslování stránek. Kéž by bylo více knih kde jediné výhrady spočívají v tomto...

Spike
Spike | 9.2.2019 | Lucifer #01: Ďábel vchází do dveří (2. vydání)

Jelikož Sandman je jednou z mých nejoblíbenějších sérií, na Lucifera jsem se hodně těšil, i když jsem samozřejmě počítal s tím že to dost dobře může být něco úplně v jiném duchu. No... je i není. Ten Gaiman z toho místy hodně dýchá, což je pro mě jedině dobře, a přestože se pohybujeme ve stejném světě, tyhle postavy a tím pádem jejich příběhy jsou jim přizpůsobeny.
Začněme s úvodním příběhem. Jeho kresba mi sice sedla asi ze všech nejmíň, což nutně neznamená že je špatná. Ze Sandmana jsem už zvyklý na časté střídání kreslířů a vím že tohle je typ komiksu který stojí především na příběhu, takže se nenechávám negativně ovlivnit. Celkem rychle jsme hozeni do děje, který může působit dost přímočaře (Luciferovi je nbídnud kšeft, který se snaží splnit a začíná tím road movie ve dvojici s dívkou jež neví která bije a jejichž vzájemná chemie je po celou dobu dostatečně zajímavá a zábavná) ale je tu spousta drobných odboček a myšlenek které se budou řešit až později, a tím pádem i takováto jednoduchá story má svoji hloubku. Navíc příběh se ubíhá celkem rychle dopředu a ve svých třech sešitech nestihne nudit, jako úvod do série parádní.
U druhého příběhu 'Šest vyložených karet' se mi kresba naopak zamlouvá velmi. Pro někoho sice možná moc mainstream, oproti zbytku knihy, ale krásně detailní a já jsem se docela často zastavoval jen abych se kochal. Co se příběhu týče, ten je sám o sobě velmi povedený, ale zdá se že spoustu linek co se zde nakously se budou řešit až v jiných knihách a hodně věcí tak doceníme až zpětně, takže i když je to docela uzavřené, pořád je tu spoustu otevřených vrátek. Nejsilnější jsou zde podle mě ty 'obyčejné' lidské příběhy, mnohdy jen letmo nakousnuté a docela vedlejší, ale přesně tohle mě bavilo i u Sandmana, díky tomu jsou i ty sebevíc fantasmagorické příběhy dost upřímné a lidské a vyplatí se nad nimi při čtení přemýšlet.
Závěrečný sešit je taková třešnička na dortu. Kresba sice dost jednoduchá, ale k vyprávění příběhu postačí a vlastně k němu i sedí. Tohle je takový ten typ sandmanovského kraťasu kdy hlavní postava je jen ve vedlejší roličce, ale jinak se vše točí kolem 'normálních' lidských postav (pokudže za normální považujete holčičku co umí komunikovat s mrtvými a její kamarádku - ducha). Je to napínavé, je to dojemné a krásně to završuje celou knihu.
Celkový dojem je asi takový, že jsem nadšený z toho že jsem se konečně dostal k další sérii která už od začátku působí skvěle a jsem si jist že ji budu číst rád, taky se ale sluší říct že po první knize se nekoná žádný vyloženě wow efekt ze kterého budu odvařený. Tohle je jen úvod, kdy často je to takové roztříštěné protože se počítá s tím že příběhy budou pokračovat a rozvíjet se v dalších knihách a takhle je to jen takové první sousto něčeho většího. I samotná hlavní postava, i když skvělá, zde ještě nedostala tolik prostoru abych si ji skutečně naplno zamiloval. To jsou ale asi jediné zápory, které navíc nejspíš po přečtení dalších knih vymizí až se na sérii budu dívat jako na celek. Jinak celé je to takové hořkosladké, poetické, místy zamyšlené, občas temné, brutální, někdy i posmutnělé... přesně ten typ příběhů který mám tak rád, po kterých ve mě něco zůstane a budu nad nimi rozjímat i po přečtení. Přesně takové, po kterých sáhnu když už si potřebuju odpočinout od klasického mainstreamu, který mám jinak rád, ale všeho moc najednou škodí a komiksy jako Sandman, Swamp Thing nebo právě Lucifer jsou takové ty srdcovky které si opravdu vychutnám. Je to hodně o náladě a o pocitech, ale pokud jste naladěni a do příběhu se ponoříte, nemůžete být zklamáni. Čekám, že po tomhle povedeném rozjezdu už mě příště Lucifer dostane naplno. A před Mikem Careyem smekám, na Gaimana navázal jak nejlépe mohl aniž by trapně kopíroval nebo jen parazitoval.

Aktivita

Naposledy přihlášen: 19.5.2019 15:17
Komentáře u comicsů: 36
Hodnocení comicsů: 52
Příspěvků ve foru: 0

Sbírka (z CDB)

Četl: 395 (cca 172243 Kč)
Má: 395 (cca 172243 Kč)
Chce: 0
Shání: 1 (cca 349 Kč)
Nabízí: 0