Chápu že se to někomu nelíbí a chápu i proč. Fakt že jo. Tohle je dneska už prostě retro, čistý produkt 90's. My co v devadesátkách vyrůstali to sice neradi slyšíme, ale tenhle typ komiksů už je dneska přežitek, takže fakt rozumím že někdo kdo ke komiksu přičichl prvně teprv před deseti, pěti lety tomuhle dá nízké hodnocení a diví se že tohle tu Crew vydává když přitom by se našlo tolik lepších věcí co vydat místo toho. Jenže tohle nemá za cíl nabrat nové fanoušky, tohle je prostě dárek těm starým co s Crwí začínali od začátku a už kdysi v prvních číslech viděli ukázky z tohoto masakru a snili že jednou tu tohle vyjde. To byla doba předrsnělých mačo antihrdinů, Lobo byl na vrcholu, Simon Bisley byl bůh a tenhle komiks (by) byl tenkrát ultimátní pecka, minimálně pro české čtenáře. Ano, tohle tu mělo vyjít už v devadesátkách. Dnes už je i český čtenář jinde, zvyklý a zmlsaný spoustou mnohem kvalitnějších komiksů, o kterých by se před 20ti lety nikomu ani nesnilo že tu vůbec kdy vyjdou. Ale tohle všechno nechávám stranou, a do tohohle jsem prostě šel s tím že si to užiju jako by to bylo kdysi.
Příběh, co si budeme povídat, tu vlastně není. Ten pokus na konci dát tomu nějaký smysl a nějak to zamotat byl vlastně zbytečný, tady si opravdu vystačíme jen s jednoduchou zápletkou "týpek dostane zakázku zabít jednu mužatku a ta před ním zdrhá a nechávají u toho za sebou tuny mrtvol". Toť opravdu vše. S tím, že k ženštině se spíš náhodou připletou Raphael a Casey, což je asi největší tahák komiksu, i když ono by to vlastně stejně dobře fungovalo i bez nich. Tolik asi k příběhu. A kresba? Bisleyho jsem ani tehdá neřadil ke svým top oblíbencům, ačkoli musím uznat že je prostě svůj a stylový a spousta lidí asi jeho kresbu nesnáší. Jeho postavy jsou extrémně stylizované, někdy je to hračička a postavy i sebemenší detaily na stránkách vypiplává jak jen to jde, jindy zase jeho kresba vypadá jako něco co jsme si kreslili na základce při hodině pod lavicí. Prostě jak se mu to kdy hodí. To prostě k jeho stylu patří a naprosto rozumím že se to někomu nelíbí. Já Simona taky neřadím k top 10 svých oblíbených výtvarníků, ale k tomuhle typu komiksu prostě jeho styl sedne jak kulka do hlavy a těžko si představit lepší. Navíc, akce a brutalita, o které tu jde především, je to co mu jde nejvíce a proto proti výběru výtvarníka pro tento projekt nemůžu mít výhrad.
Tisk mi občas přijde trochu neostrý, když už to Crew konečně vydala a v takové kvalitě, mohli si s tím ještě víc vyhrát, na druhou stranu kdoví v jaké kvalitě byly podklady... A že je pevná vazba pro něco jako Počítání Mrtvých zbytečná? No jak jsem psal, tohle je dárek fanouškům, a když už dárek tak proč ne rovnou krásně zabalený... Ale aby na nás nebyli až moc hodní, samozřejmě nám tam Crwáci zase nedali záložku. Co bych ještě vyzdvihnul je překlad, ty zkomoleniny, hlášky a hrátky se slovíčky k tomuhle prostě patří, ačkoli jejich vtipnost je už jen na čtenáři. Tenhle komiks může zklamat ty co nevědí do čeho jdou nebo ty co si ho koupí kvůli tomu že tam je Raphael, ty co tuší co dostanou naopak potěší. Ano, přes to všechno jsem si to neužil tolik jako bych si to užil tehdá, to bych tenhle komiks uctíval jako svátost. Ale s vypnutým mozkem a pivem v ruce, fakt jsem se bavil, nespěchal a co nejvíc při čtení zkoumal kresbu, protože jsem věděl že k tomuhle se vrátím až za delší dobu. Příjemná jednohubka, bonusy na konci taky potěší. Spíš než fandům Želv bych to doporučil fandům Loba, ti dostanou přesně to co mají rádi. Bez znalosti kontextu vydání tohoto komiksu bych dal **, objektivně ***, ale protože jsem cílovka, lehce nadhodnotím a dávám ****.

Tak tohle bylo hodně příjemné překvapení. Kingovi Batmani, i přes výhrady, mě dosud bavili a na každý další díl jsem se docela těšil. Tohle je ale první, který mě opravdu dostal a přesvědčil o schopnostech autora. Ne tedy že by se dostavil úplný WOW efekt s otevřenou pusou, ale uznalé pokývání hlavou. V čem to je, že je tento díl z dosud vydaných (pro mě) dosud nejlepší?
Rád bych věřil že to není jen tím že se neodehrává v současnosti, ale faktem rozhodně je že retrospektivní vyprávění tomu pomáhá. Kingův styl psaní už mi tu málokdy přijde takový násilný a na efekt jako dřív, udržuje napětí po celou dobu, opravdu mě zajímalo co a jak bude dál a se zájmem jsem obracel každou další stránku. Budovaná hrozba, její průběh i následky jsou tu podány výborně. Postavy Riddlera (jeden z nejlepších současných Batmanovských záporáků) a Jokera (po delší době ho vidíme znovu, i když jen v retrospektivě, ale jeho zdejší verze je zajímavá a vlastně i trochu jiná než co známe, přesto se to netluče) jsou napsány velmi dobře a je vidět, že když King chce, s postavami opravdu pracovat umí. I přes hrozbu a konflikt je tenhle díl vůbec takový komornější a o postavy tu jde především, velkolepé akce nebo rubaček se tu moc nedočkáme a rozhodně to ničemu nevadí, naopak. Emoce tu fungují, a i když 95% děje je situováno do minulosti, přeci jen se tu dočkáme vývoje Bruce a Seliny/Batmana a Catwoman, a tenhle jejich osobní vztah je podle mě středem a hnacím motorem celé téhle série a ať už jsem v minulosti měl proti Kingovým cokoli, tohle mu vždycky fungovalo. I samotná postava Batmana mě tu překvapivě baví. Nevím jestli se s ním King naučil lépe pracovat nebo je to jen tím že se příběh odehrává někdy první rok jeho působení a proto ho tu ještě nedělá tak OP, ale až na pár vyjímek (Batman pár ranami složí Deadshota i Deathstroka (!) naráz) je tu Batman podán uvěřitelně a civilně. Prostě tak jak jsem ho míval rád. I (pro mě nová) postava Kite Mana je povedená a zajímavá, další palec nahoru. Zvraty tu docela fungují, a i když to závěrečné odhalení co Batmana soužilo s čím se chtěl svěřit a k čemu vlastně celý příběh směřoval nebylo tak silné jak jsem čekal a doufal, nevadí to, dobrý dojem to nepokazí. Dialogy a monology netahaly za oči/uši už skoro nikde, King tu, zdá se mi, svůj styl už vybalancoval skoro do té podoby, která by mi bez výhrad sedla. Vtipný postřeh: nevím jak je to v originále nebo jestli je to překladem, ale když se postavy nazývají "ty dylino" musel jsem se nahlas smát, to mi přišlo přinejmenším... trochu zvláštní a mimo :D Kresba je ok, byl bych samozřejmě radši za Finche protože ten je top, na druhou stranu jeho doménou je akce a řekněme epičtější příběhy a zde by se nevyřádil asi jako třeba v předchozím díle, a rozhodně kresba Mikela Janína i Claye Manna je povedená a zážitek nekazí, jen to není Finch u kterého bych se vyloženě kochal.
Takže nakonec všechny výhrady jsou jen detaily a já tentokrát musím jít s hodnocením opravdu vysoko, protože jsem nečekal že budu až takto spokojen. Ale pořád jsem opatrný, protože tohle byl díl trochu stranou, a v tom dalším, který už naplno pokračuje v současnosti, se teprv ukáže zda se Tom King vyprofiloval do autora jehož příběhy budu opravdu hltat jako kdysi začátek Snyderova runu. Ať tak či tak, kvalitám Války vtipů a hádanek to nikterak ubrat nemůže, tento komiks prostě JE dobrý, ba až skvělý. A ačkoli tu není žádný velký cliffhanger, na další příběh se velmi těším už jen kvůli kvalitě tohoto, což je ta nejlepší vizitka. Nepokaž to Tome, nepokaž to... Opravdu stabilně kvalitní současnou Batmanovskou sérii tu potřebujeme jako sůl.

Ačkoli předchozí díly mě bavily, vždy se do každého nového musím trošičku donutit, ačkoli čtení si vždy docela užiju. Tohle není série, u které bych nedočkavě vyhlížel každý nový díl a hned ho slupnul, na druhou stranu se v ní pořád vyplatí pokračovat. Pracujeme zde s podobnou premisou jako v předchozích dílech, totiž že se více soustředíme na jednu určitou postavu z Batmanova týmu. Tentokrát je to Azrael, což se po cliffhangeru z minule dalo předpokládat. A navíc tu máme Zatannu jako takové větší cameo, která tu ovšem není jen tak na efekt a svou roli tu má. Také se nám po maličkých kousíčkách stále sbírají náznaky na něco většího, co by mohlo následovat. Tohle se Tynionovi stále daří a pokračuje tak v nejlepším duchu své předchozí práce. Ačkoli tato kapitola jeho runu patří ke slabším, rozhodně nejde o nějaký výrazný pokles. Jen záporák tentokrát slabší a rozuzlení takové jednodušší, moc zvratů se taky nedočkáme. Ale to nevadí, ne vždy se prostě podaří všechno správně vybalancovat. Tady to táhne nahoru společná linka Batmana a Zatanny a společné flashbacky, za to palec nahoru. Pak následuje ještě poslední sešitovka, kde se k mému překvapení vrátil záporák Wrath a také stará známá Spoiler. Tahle postava mě prostě štve, a ačkoli závěr naznačuje něco jiného, doufám že příští příběh se zase nebude točit primárně kolem ní.
Jinak kresba velmi dobrá, do umu Eddyho Barrowse z prvních dvou knih sice chybí větší hračičkovství, ale i tak je zde kreslíř Alvaro Martinez detailní a pečlivý. Navíc potěší že o celý hlavní příběh se postaral on a působí tak uceleně, za kresbu rozhodně přidávám plusové body. I kresba posledního sešitu je pěkná a určitě neruší ani neurazí. Ve výsledku je sice čtvrtá kniha podle mě o něco málo slabší než předchozí, ale ne o moc, a svůj standard si tak Detective Comics stále drží. Další díl si určitě zase se zájmem přečtu, a pokud se laťka zas trochu zvedne abych mohl jít s čistým svědomím na ****, pak jedině dobře. 6,5/10

S Flashem je to těžké. Po super prvním díle přišel sešup do průměru, odkud se rychlík posléze trochu zvednul, pak si střihnul parádní týmovku s Batmanem v "Odznaku" a vše završil zde, v asi zatím nejlepším dílu jeho samostatné série. Důvodů pro to je hned několik. Zaprvé, ačkoli má kniha jen 5 sešitů, v podstatě vypráví jeden ucelený příběh, takže to chytí tempo už na začátku a do konce nepoleví, takže přečteno máte sice rychle, ale nemáte pocit že by jste dostali málo. Dalším důvodem je jednoznačně to, že se nám do hry (ne)překvapivě vrací Eobard Thawne alias Reverse Flash, a s tímto vynikajícím záporákem jde ruku v ruce i i zajímavá příběhová linka. Na začátku, kdy se teprve připravuje půda pro další dění, si sice střihneme potěšující, leč lehce zbytečnou týmovku s Green Lanternem, ale jakmile se do děje plně vloží Thawne, je to bez výhrad. Civilní i akční linky se tu přirozeně spojují a příběh má nějaký posun a nějaké následky do budoucna, což nebývá u superhrdinského mainstreamu tak úplně standard. Potěší zde i upravený origin Reverse Flashe a vlastně vůbec celý vzájemný vztah obou protivníků. Ano, motivace jsou občas trochu naivní, ale nemáte problém vidět a chápat to z perspektivy postav. Ono vůbec, ve většině z ne až tolika komiksů s Flashem co tu vyšly se Thawne objevil, a pokaždé to stálo za to, takže za mě se definitivně stal Flashovým Jokerem a sázkou na jistotu že kdykoli budu vědět že se objeví, budu se těšit. Co se týče problému který s touhle sérií konstantně mám, totiž protivná postava černého Wallyho Westa, tady se v podstatě objeví jen na chvíli a to jen proto aby dostal nádherně naloženo od Reverse Flashe, takže další velké plus. Co se kresby týče, mám čím dál víc pocit že hlavní kreslíř Carmine Di Giandomenico je ze všech nejslabší, Howard Porter i ostatní hostující výtvarníci jsou prostě lepší a jejich postavy prostě lépe vypadají. A kreslit celý book někdo jako Jim Lee, Gary Frank, Jason Fabok nebo Ethan Van Sciver, tak s plnou palbou asi neváhám. Takhle je to za 8/10, velmi silné ****, a tu další hvězdu si nechávám jako rezervu do budoucna kdy se ukáže jestli kvalita jde opravdu pořád nahoru, nebo tahle kniha byla tak dobrá hlavně kvůli záporákovi. Na další book se každopádně velmi těším.

Ne že by to samo o sobě bylo tak úžasné, ale nemůžu jinak. Asi to ve mě prostě uhodilo na tu správnou fanouškovskou strunu nebo nevím, ale tohle jsem prostě slupnul jak malinu a byl jsem naprosto spokojen. Navazuje to na Flashpoint, úvodní knihu Znovuzrození a samozřejmě je dobré vědět co jsou to Watchmeni, ale jinak je tu vše naprosto srozumitelné a přehledné. Že je to celé vlastně jen taková další upoutávka na Doomsday Clock (zde docela přijatelně přeloženo na Hodiny posledního soudu) a vlastně nic nového se tu nedozvíme, že krátký výlet zpět do světa Flashpointu tu v podstatě dějově ani důležitý není, že věci jako krátký výstup Jaye Garricka jsou (aspoň zatím) zdánlivě jen náhodná Deus ex machina, a že nějaký ucelený příběh a vyvrcholení to v podstatě nemá? Čert to vem. Beru li to jako navnazení na věci příští, funguje to skvěle. Rozložení panelů a odpočítávání v prvním sešitě je super nápad, souboj s Reverse Flashem taky (když pominu že Batman by padnul po první ráně, kdyby Thawne opravdu chtěl jelikož je to jeden z nejmocnějších DC záporáků, ale to by prostě nebyl současný Batman, že...) a chvilkové rodinné setkání a jeho (možné) následky je taky pěkný nápad. Týmovka Batman/Flash má dobrou chemii, mohli bychom se jí dočkávat klidně častěji. Kresba Jasona Faboka je parádní, Howard Porter také nic nekazí, a celkově je to prostě velmi povedená jednohubka. Možná hodnocení přestřeluji, ale jelikož svůj účel kniha splnila na 100% tak odráží hlavně moje pocity hned po přečtení, které jsou jednoznačně pozitivní. Teď už jen nezbývá než doufat, že celá ta natěšenost není zbytečná a po přečtení Doomsday Clock budu mít podobné pocity a celé to propojení s Watchmeny se ukáže promyšlené, zábavné a dotažené (nehledě na to že ten samotný nápad mi přijde zbytečný,ale když už, tak ať to vypadá alespoň takhle).

Ačkoli většina výhrad co k téhle sérii mám přetrvává, je potěšující že laťka se zase zvedla a přiblížila velmi dobrému prvnímu dílu. Je to dáno hlavně tím, že hlavní a nejdelší příběh zde je tím nejlepším z knihy, což se u té předchozí říct nedalo. Rogues (zde přeloženo jako Ranaři, v DCKK zase jako Lotři... to nejde si to ohlídat?) jsou Flashovi nejznámnější a nejvýraznější protivníci (vyjma různých Speedsterů) a zde mě bavili, ačkoli zas až tolik prostoru neměli a děj byl hlavně o akci, ale k dobrému pocitu ze čtení to stačilo. Nikdo z nich mě neiritoval, příběh byl svižný, dával smysl, bylo tu pár zvratů, četlo se to jedním dechem. Za mě určitě kvalitní počtení. Rozvíjení Barryho osobní linky napříč celou knihou se mi líbilo, na rozdíl od jiných sérií tu civilní rovina dostává alespoň nějaký prostor.
Co mě ale opět nebavilo,a to se opakuju u každého dílu a ani tady tomu nebude jinak, je postava Wallyho Westa (toho černého). V hlavním příběhu sice moc prostoru nedostal (možná proto mě z celé knihy bavil nejvíc) ale hned následující dvousešitový je primárně o něm. Potěší sice účast Captaina Boomeranga, ale je to taková zbytečná odbočka. Navíc na konci příběhu Wally znovu potvrdí, jak otravná a protivná postava to je (říct proč by byl docela spoiler) a já jen doufám že co nejdřív ho tvůrci odklidí do jiné série, třeba nastálo k Teen Titans.
No a poslední jednosešitovka je příjemným zpestřením které nám dává vědět že se pamatuje i na události prvního dílu a v této dějové lince se pokračuje. Navíc to končí povedenými cliffhangery, takže důvod a chuť pustit se do dalšího dílu tu je. Uvědomil jsem si, že kresba, ačkoli je postačující, by se k Flashovi hodila trochu jiná. Potvrdilo se mi to u (bohužel těch dějově slabších) sešitů které kreslil Jesus Merino, oproti němuž ostatní kreslíři v této knize poněkud pokulhávají. Ale jak říkám, je to postačující, jen je vidět že by mohlo být i líp.
Celkově tedy třetí knihu Flashe hodnotím pozitivně, věci co mi tu vadí mi vadili už v předchozích, a nějaký kvalitativní výstup tu je. Odstranit Wallyho, dát víc prostoru civilní lince a sehnat detailnější kreslíře, asi si nemám nač stěžovat. Slušných 7/10

Tak jsme se konečně dočkali jedné z nejočekávanějších knih celého kompletu, Stálo to za to? No... ano i ne. Ale postupně.
Trochu mi přijde že Flashpoint není... kompletní. Měli do vydání zařadit i ty vedlejší sešity které by příběh doplnily. Takhle, ačkoli příběh svižně letí, jsem pořád měl pocit že mi něco uniká, že čtu takovou hodně okleštěnou verzi. Když vzpomenu na animák, zjišťuju že se nemýlím. Nekompletnost vydání je tedy asi hlavní problém, co zážitek sráží. Jinak, celé to letí neskutečným tempem, člověk ani nemá čas se zastavit a prozkoumat všechny ty změny v časové linii. Na jednu stranu dobře, že příběh rozhodně nenudí a umí strhnout, na druhou je to celé moc přímočaré a uspěchané, tohle by zasloužilo tak 12 sešitů.
Ale rozhodně nechci jen kritizovat jen proto že jsem čekal víc. Jak říkám, komiks chytne a slupnete ho rychle jako malinu. Jediné postavy které tu mají trochu prostoru, jsou Flash a Batman. Ten je jedním z největších kladů, tahle verze Batmana jako Thomase Waynea je podle mě jedna z nejlepších, alespoň co se moderních komiksů týče.
Jen nechápu jednu věc, a to se netýká ani tak komiksu, jako zdejších hodnotících: většina komiksů od Geoffa Johnse tu dostává průměrné až podprůměrné hodnocení, a tady se sází samé vysoké až nejvyšší... A upřímně, Flashpoint sice je dobrý, ale určitě ne nějak výrazně lepší než většina Johnsových ostatních věcí. Nebude to spíš tím, že ho trochu předchází jeho pověst? Zdá se mi trochu nadhodnocen, a některé Johnsovy věci zase podhodnoceny, ale to je věc názoru... Je to v podstatě jeden z těch lepších Elseworlds příběhů, jen si tam Flash uvědomuje že je něco jinak, a příběh má následky v budoucnu, ale rozhodně nejde o nic extra vyjímečného nebo nového co by vyčnívalo nad další kvalitní what if příběhy.
Co ale vyčnívá určitě, je kresba Andyho Kuberta, který je zde k nerozeznání od Jima Leeho. Tohle je esence té nejkvalitnější superhrdinské mainstreamové kresby, neumím si zde představit lepší, můžu tím listovat pořád, postavy i akční scény jsou zde parádní, vše dokonale přehledné. Za to obří palec nahoru. Co bych pochválil dál, je bonusový retro komiks. Ano, je to děsně blbé a úsměvné (nejlepší hláška, Flash v 25. století: "Eh? Celobarevné noviny? S obrázkem?") Je to dobové a naivní, všechny ty sci-fi prvky hodně přitažené za vlasy, ale jako retro funguje skvěle.Jako první seznámení s Reverse Flashem super, je dobré vědět jak to začínalo a kam se to časem posunulo, tyto retro sešity mám moc rád, a tohle je navíc jeden z těch čtivějších.
Takže za mě Flashpoint rozhodně vydařený příspěvek do kompletu, jen musí člověk krotit očekávání a překousnout že bude mít občas při čtení pocit že mu něco uniká.

I když jsem oproti předchozímu dílu trochu snížil hodnocení, neznamená to že by kvalita začala nějak klesat. Rozeberu a vysvětlím.
V první řadě, a toho jsem se obával už minule, zde dostává až moc prostoru nový černý Wally West, a tuhle postavu prostě nemusím, nepřijde mi zajímavá, a zosobňuje všechny neduhy sidekicků hlavních hrdinů. Pokud si koupím komiks Flash, očekávám že budu číst hlavně o něm... Zde se to až moc točí právě kolem Wallyho, a to můj zážitek ze čtení chtě nechtě snižuje. Druhá věc je, že v první knize jsme dostali dlouhý, ucelený příběh, dobře vystavěný, s dobrým záporákem. Druhá kniha je dost tenká,navíc obsahuje spíš kratší příběhy, z nichž ten hlavní, nejdelší, je pro mě nejslabší. Celá ta zápletka se Shadem měla být buď delší a propracovanější, nebo naopak kratší. Takhle to působí celkem nedotaženě a průměrně. Oproti tomu hned první jednosešitovka, kde se na pokec staví původní Wally, je příjemná a potěšilo mě že se pořád myslí na tu ůstřední dějovou linku celého Znovuzrození. Závěrečný sešit je pak možná pro mě tím nejlepším, více se zaměřuje i na civilní životy postav, a i když to mohlo být více využito, zasazení do času Vánoc je příjemné. A úplný závěr pak prozradí na koho se můžeme těšit příště, a já jen doufám že se dočkáme zas nějakého propracovanějšího příběhu a Wally se stáhne trochu do pozadí.
Kresba takový neurážející průměr, koho bych vyzdvihnul je Felipe Watanabe, bohužel kreslil jen jeden sešit, jeho postavy vypadají zdaleka nejlépe. Když to shrnu, celý komiks je vlastně takový slušný průměr, ale věřím že je to jen taková mezihra mezi většími příběhy a příště se to zase zvedne. 6/10

Tak první Flashova kniha v rámci Rebirthu nedopadla vůbec zle. Už na začátek potěšila návaznost na úplně první svazek Znovuzrození, i když dál už se tyto události moc neřešily, ale aspoň víme že pokud nás zajímá co dál s Komediantovým odznakem atd, vyplatí se právě Flashe číst...
Takže úvod byl příjemně svižný a i dál děj celkem letí (co byste taky od Flashe čekali...) a na to že kniha je docela macek, měl jsem ji přečtenou dost rychle. Zpočátku jsem se obával zápletky, protože příběhy kde najednou dostanou schopnosti úplně všichni jsou většinou přeplácané, hrdina ztrácí svou vyjímečnost a nebaví mě. Tady se to naštěstí podařilo udržet v mezích a jen časově omezeně, navíc jako odpich pro zápletku s hlavním záporákem. Jinak postavy jsou docela fajn a umím si představit že mě bude bavit číst si o nich i nadále... civilnější lince by sice mohlo být věnováno víc prostoru, ale co už... Odsýpá to, baví to, od superhrdinského mainstreamu víc nečekám. Jediný charakter co mi zde vadí je nový, černý Wally West, postava na nic, protivná a otravná, která tu je jen proto že prostě asi musí... Umím si představit že pokud v dalších dílech bude dostávat víc prostoru, můj zážitek ze čtení a tím pádem i moje hodnocení klesne... Naproti tomu, hlavní záporák je zde skvělý. Na úvodní příběh vhodně vybraný, kdo jiný než Speedster by měl začít Flashovi zatápět. Na to že se jedná o postavu novou, má dobrou motivaci i backstory, dostatek prostoru a cool vizuál... jen mi přijde že ten závěrečný boj byl zase trochu narychlo utnutý a mírně odfláklý, ale to je jen osobní hledisko...
Jinak scénář dobře svižný a vyvážený, až na věci uvedené výše nevím co bych vytknul, jako start série více než dobré. Kresba se k tomu asi hodí, sice to není něco z čeho bych byl vysloveně nadšen, ale minimálně při akčních sekvencích šlape jak má, V těch klidnějších pasážích už to taková sláva není, postavy, výrazy obličeje atd by si možná zasloužily větší péči, ale jinak žádné velké zklamání. Při akci všechny tyto nedostatky mizí. Těch pár zápletek do budoucna co se tu rýsuje vypadá zajímavě,a na další díly se určitě těším. 7,5/10

Největší výhradu odpálím už hnedka zezačátku - buď A) Crew to měla vydat až komplet, nebo B) měl jsem si počkat až to bude dovydané a pak až si to přečíst komplet. Takhle jsem skončil ve 2/3 příběhu a moje dojmy jsou.... no, dost nedodělané. Ale co už, zhodnotíme druhou část sólo.
Dalo by se říci že vše je stejné jako v první části - příběh pořád jen tak pozvolna plyne, setkáváme se s roztodivnými postavami, děj ozvláštňují vsuvky z minulosti s vkladem jiných kreslířů. Tedy vše přesně v tom samém duchu jako minule. Něco se ale přeci jen změnilo, možná spíše z mé strany, a to jsem druhý díl četl bezprostředně po tom prvním. Jde o to, že jsem tvrdil že první kniha měla na komiks dost pomalé tempo a moc se tam toho vlastně nestalo... to samé vlastně lze říct i o 'dvojce', ale... V prvním dílu se dost cestovalo z místa na místo, lokace a postavy se střídaly. Tady se děj doslova zastaví na jednom místě, což by logicky mělo tempo ještě více zpomalit, ale světe div se, ono to funguje. Jde li o hlavní dějovou linku, opět se - zdánlivě - moc nikam neposune, ale díky tomu že zde na jednom místě strávíme opravdu dost času, pořádně poznáme zdejší postavy a prostředí,mě najednou i ta 'nedějovost' baví hned víc. Náhle bych v tomto prostředí se zdejšími obyvateli strávil klidně několik dalších knih, ta civilnější rovina mě zde opravdu bavila. I více než občasné výlety za dalšími bohy nebo flashbackové vsuvky... to jsem bral jako jedno z největších pozitiv první knihy, zde mě mnohem více zaujaly ty osobnější, všednější části. Vcelku paradox, že se ty klady a zápory z minula trochu promíchaly. A končí to docela napínavě, takže čekání na závěr bude dosti dlouhé...
Jinak platí v podstatě to samé co jsem psal i o prvním dílu. Russell by se měl občas plácnout přes prsty, protože jeho doslovnost a začátečnické přešlapy při převodu knihy do komiksu jsou občas až do očí bijící. Takhle popisné byly snad jen komiksy z 60.-80. let... Chápu, je to adaptace knihy, ale pořád to co držíme v ruce je KOMIKS a to z r. 2018, tak by to podle toho chtělo k tomu i přistupovat... Kresba Scotta Hamptona je pořád stejně chladná a oku ne přímo lahodící, ale člověk už si přivykl a bere to, tentokrát mu i nahrává že část děje odehrává v zimě, takže se sem kresba i sedí... A návštěvy jiných kreslířů potěší a jsou osvěžující. Co jsem minule zapomněl vychválit a teď bych to rád napravil, jsou obálky Glenna Fabryho. Ty jsou famózní, ačkoli oproti tomu co se nám v jednotlivých kapitolách dostává můžou být poněkud matoucí... tedy že slibují něco opravdu velkolepého, což není přesně to čeho se dočkáme. Ale jsou výborné. Už od práce na adaptaci Nikdykde je vidět, že Gaiman Fabrymu sedí. A co jsem naopak minule zapomněl vytknout a teď to taky napravím, to je absence plátěné záložky v jinak luxusní knize v parádním vydání na dobrém papíře a s kvalitní pevnou vazbou. Hoši z Crwe asi mají nějakou formu fóbie nebo averze vůči záložkám, jinak si to neumím vysvětlit... může se to zdát jako prkotina, ale může mi někdo vysvětlit, proč takové Nikdykde nebo Knihy magie záložky mají, ale Američtí bohové či Marvel 1602 nikoli? U jinak perfektního českého vydání v pevné vazbě, by toto mělo být samozřejmostí, proto nechápu proč někdy se záložek dočkáme a jindy zase ne... Nebo je v tom nějaký vyřazovací systém, která kniha si záložku zaslouží a která ne? Jako procenta kvůli tomu ubírat nebudu, ale rýpnutí si to zasloužilo...
Jinak celkový dojem dobrý, možná i o chlup lepší než po první knize, možná proto že už jsem se do toho víc dostal, možná proto že jsem oba četl hned po sobě, každopádně asi jsem měl počkat až bude vydaný i třetí díl... Ach jo.

Tak... další Russellem adaptovaný Gaiman do komiksového média. Tady lze hodnotit dvěma způsoby - samotný příběh, a provedení adaptace. Ale popořadě. Je vidět, že adaptace je to dost doslovná. Na to jaký je Russell profík, je tu dost "začátečnických" chyb, tedy v dnešní době už takřka nepoužívané myšlenkové bubliny, přehršel popisného textu který by bylo lépe vyprávět obrazem, někdy dokonce úplně zbytečného, kdy nám popisuje to co stejně vidíme. Oceňuji za každou cenu věrnost předloze, ale Russell by si měl občas uvědomit, že nedělá bohatě ilustrovaný doprovod ke knize, ale komiks, a měl by více využít možností tohoto média. Divím se že zrovna takovému starému komiksovému harcovníkovi toto musím vytýkat, ale bohužel, adaptovat do komiksu se dá i plynuleji a přesvědčivěji. Tady to chtělo trochu krátit, některé nedůležité popisy přeskočit, trochu se odchýlit od předlohy, trochu zvednout tempo... určitě chápete co tím myslím.
Napříč výtkám, ono se to čte dobře, a na nějakou tu chvíli vám komiks opravdu vydrží...Příběh samotný plyne pozvolna, takový road trip, kde cestou potkáváme spoustu postav, a o co že přesně půjde, se dozvídáme velice postupně. Právě proto že tempo příběhu je pomalejší, přišel by vhod, řekněme, dynamičtější převod do komiksu, méně textu, více vyprávění obrazem a dialogy, čímž by i pomalejší děj nabral trochu tempo a dynamiku. Jinak hlavní i vedlejší postavy, jak je u Gaimana zvykem, jsou vykreslené dobře a zajímají nás, ačkoli o nich nic moc nevíme. Setkávání s nimi, to jsou jedny z nejlepších částí, vždy něčím upoutají a čtou se samy. Každé setkání s (ex)manželkou Laurou taktéž patří k vrcholům, zde atmosféra i dialogy šlapou jak mají. Dalším vítaným oživením jsou i epizodky s příchody jiných postav a bohů do Ameriky v průběhu věků, už jen proto že každý má úplně jinou kresbu.
Tím se dostáváme ke kreslíři Scottu Hamptonovi, zodpovědnému za 90% knihy. Jako nevím... v Knihách Hřbitovních mi přišel spíše rušivý, zde máme možnost nechat se jím provázet celým příběhem. A ano, člověk si zvykne. Vše působí všedně, reálně, člověk nemá možnost se moc kresbou kochat a proto se kniha i přes množství textu čte celkem rychle. Neříkám že je to nepovedené nebo odfláklé, ale... prostě to není typ kresby kterou bych si vyloženě užíval, nicméně k vyprávění příběhu a provedení dějem stačí. O to více aspoň vyniknou a osvěží vstupy jiných kreslířů. Jen občasné epické výjevy které se zde objeví v Hamptonově kresbě taky vypadají tak nějak všedně, což ten pocit úžasu a velkoleposti trochu sráží..
Díky tomu jak moc zevrubně detailně převedená kniha do komiksu je, tak i přestože je to celkem špalek, po dočtení si uvědomuji že jsem vlastně pořád ještě na začátku příběhu a nic extra se tu nestalo. Což není výtka příběhu, který prostě pozvolný je, ale spíš bych byl pro to, aby se děj knihy trochu zhustil a zrychlil do dvou komiksových knih, než roztáhl do třech. Takhle je to za hodně peněz málo muziky. Vypadá to že jen prskám, ale ten příběh, ta atmosféra, ty postavy, opravdu mě to vtáhlo, baví mě to, jen to naráží na úskalí toho převodu z jednoho média do druhého. Občas i dost zbytečně. Možná bylo lepší to prostě vydat pak jako celek, pořádně tlustý omnibus, moci to přečíst hezky vcelku, dojem by byl asi lepší. I tak - děj samotný hodnotím vysoko, kresbu a převedení tak nějak průměrně, takže ve výsledku takových 7/10, ne úplně čisté ****. Uvidíme co další díl.

Toto dílo dává další význam slovnímu spojení 'superhrdinský komiks'. Ne, tady skutečně nejde o to že si Superman dává do huby se šmejdem z vesmíru, nebojuje proti Lexi Luthorovi atd... Hlavní postavou tu sice je Superman, ale ten tu slouží především jako symbol, příklad hodný následování, který řeší celosvětový problém který je a bohužel i bude stále aktuální. Ať člověk nebo nadčlověk, nikdo sám nezmění svět, nezmění lidské uvažování, to nejlepší co můžeme dělat je změnit každý to svoje a být inspirací i ostatním. Téma je to silné a dobře zpracované, ač nic nového či objevného čekat nelze. Ale o to nejde. Jde o myšlenku a tento komiks jí svým čtenářům prostřednictvím největšího superhrdiny všech dob podal důrazně a přitom nenásilně. Ano, je tu patos, jsou tu klišé, ale bez toho by to nešlo a k tomuhle to prostě sedí a zrovna k Supermanovi obzvlášť. Na ochotu a vůli nezištně konat dobro se vždy někteří lidé budou dívat s cynismem, nedůvěrou a skrze prsty. Pro takové Mír na Zemi není. Kdo chce propracovaný, spletitý a mnohovrstevnatý scénář, zde se nedočká. Zde jde o myšlenku, a ačkoli by jí šlo obalit i kolem jiných postav, k Supermanovi to sedí nejvíc. Malba je samozřejmě skvělá, ač Ross bývá i detailnější, jeho velké celky jsou epické jako vždy a zde nemám výhrad. Zajímavostí je že zde nenarazíme na typické komiksové bubliny ani dialogy, text doprovází obrazy zasazen přímo do nich, což komiksu přidává na unikátnosti. Příběh je dle mě dlouhý tak akorát a velký formát je prostě skvělý a díla jako tohle po něm vyloženě volají. Vlastně ani nemám co bych vytknul, ve své (i když dost samostatné) kategorii je tenhle komiks naprosto skvělý, i když ne všichni ho ocení, a zrovna u nás jich bude, řekl bych, ještě méně.

No špatné to určitě nebylo, jen mě nejprv zarazilo to vydání - zvětšený formát, lesklý papír a pevná vazba, vypadá to sice dobře, ale nesedí to ke zbytku série a je to podobně zbytečný luxus pro tak tenkou knížku jako nedávný Hellboy - půlnoční cirkus. Ale pokud se přenesu přes formu a dostanu se k obsahu, jsem celkem spokojen. Je jedno jak to vycházelo původně, takhle pohromadě to sice funguje, ale je to místy strašně zkratkovité, mít to jednou nebo dvakrát víc stran, jsem určitě radši. O samotném Neganovi se sice dozvíme něco z jeho minulosti, ale na druhou stranu nejde o nic co by člověka překvapilo, dle náznaků z předchozích dílů šla většina odhadnout a odtušit, ale neuškodí vidět to na vlastní oči. Spíš jsem čekal že to bude rozsáhlejší a nahlédneme víc do Neganovy psychiky, takhle sice vidíme některé události na vlastní oči, ale všechno vlastně už víme či očekáváme a kloužeme víceméně po povrchu. Kirkman umí líp a zrovna v případě postavy jako je Negan jsem myslel že se do toho opře víc.Takže jsem sice docela spokojen, dostal jsem co jsem čekal, ale nic navíc a teď se hlavně těším na další plnohodnotný díl série.

Jak mi Tom King se svým Batmanem zatím k srdci zrovna nepřirostl a kdo ví jestli se to kdy změní, tady jsem se bavil.
Ano, výhrad bych měl spoustu. Třeba že ten až moc odlehčený začátek se ke zbytku příběhu vůbec nehodí, i když se člověk sem tam aspoň trochu pousměje. Že je tu hromada klišé, samoúčelností, logických děr a wtf momentů. Že ačkoli měl King rozehráno solidně, nepodařilo se mu z Banea vytvořit dostatečnou a zajímavou hrozbu. Jsou tu opravdu za uši tahající dialogy a monology, kdy na sebe protivníci řvou "Já jsem Bane!" "Já jsem Batman!" a místy se tomu člověk až usmívá. Zdejší uchopení Batmana jako všehoschopného nadčlověka se mi nezamlouvá. Flashbacky obou soupeřů mohly být mnohem lépe využity, pokud by se samotnému Baneovi věnovalo trochu více péče, navíc, kolikrát už jsme tu měli že autor nám cpe podobnost Batmana s nějakým protivníkem, a kolikrát to bylo opravdu smysluplné a dobré? A závěrečný sešit se Swamp Thingem, od kterého jsem si sliboval hodně, byl úplně o ničem.
ALE... Přes všechny výhrady se to čte opravdu svižně a já to dal na jeden zátah. Příběh odsýpá, akce je tu dost, a i když není zrovna nápaditá, tak baví. Dost to žene nahoru opravdu vynikající práce Davida Finche, který zde předvádí svou vrcholnou formu. Od první knihy se ještě zlepšil, pomáhá tomu zde i lepší koloring. S Banem i Batmanem má své zkušenosti už od Temných děsů z New 52, a evidentně mu sednou, protože koukat se na jeho kresbu zde, to je prostě paráda. A ty flashbacky, i když tam být asi nemusely nebo mohly být lépe využity, samy o sobě zajímavé jsou a oživují jinak dost přímočarý příběh. Snaha dělat z obyčejné akční mlátičky něco víc je občas křečovitá, ale na pár místech se nějaký ten dialog, monolog, myšlenka či její náznak povede. Co mě hodně naštvalo, už jsem si říkal že si autor nějak obhájí proč je pro Batmana postava Gotham Girl tak důležitá že kvůli ní v téhle i minulé knize tolik riskoval a málem obětoval, měl k tomu tak dobře nakročeno... ale pak to celé zabije. O stupidním ukončení samotného souboje nemluvě, u toho jsem opravdu s úsměvem kroutil hlavou. Ale to by nebyl Tom King. Co se ale podle mě stále vede, to je dějová a vztahová linka kolem Batmana a Catwoman, doufám že to King do budoucna nějak nezkazí. I minipříběh o tom psovi byl docela milý a potěšil, klidně víc takových.
Závěrem - sice jsem knihu hodně zkritizoval, ale nemůžu popřít že jsem se u ní opravdu bavil a přečetl na jeden zátah. Je to prostě zábavné akční béčko, které by si buď nemělo snažit hrát na něco víc, a nebo do toho jít naplno a tím 'něčím víc' opravdu být. Ten čistě zábavný faktor je tím hlavním důvodem proč nakonec dávám vyšší hodnocení, i když s odřenýma ušima. A především Finchova kresba, kreslit to někdo méně výrazný, neužiju si to rozhodně tolik. Ale příště už to Kingovi neprojde, a měl by máknout hlavně na dialozích a příběhu.

Jsem rád že mohu napsat, že ani po třetím díle neztratila série Detective Comics nic ze svých kvalit. Pokračuje se v tradici soustředit se na méně známé postavy v týmu, tentokrát je na řadě Orphan. Částečně i kolem ní se točí celá zápletka s Ligou stínů, které je věnovaných celých 7 sešitů. Zatímco u prvního dílu jsem měl pocit že by to mohlo být kratší a u druhého zase že by to mohlo být i delší, zde je to přesně tak akorát. Orphan je zde zajímavou postavou, Lady Shiva a celá Liga stínů dostatečnou a dobře vykreslenou hrozbou, celý příběh má hlavu a patu a svižně odsýpá.
Tynion Batmana i další postavy vykresluje tak, že vás budou zajímat, a ačkoli se tu začínají tvořit základy pro něco zřejmě mnohem rozsáhlejšího, zatím se v tom čtenář pořád neztrácí a je to přehledné a smysluplné. Jen aby to takto vydrželo, pokud ano, má Tynion šanci na jednu z celkově nejlepším sérií co tu s Batmanem vyšly/vychází, z Rebirthu určitě. K plné palbě mi tu už chybí jen nějaký ten wow efekt, něco co by mě posadilo na zadek, a také střídající se kreslíři, z nichž někteří mi úplně nesedli. Každopádně pokud už máte za sebou všechny ty zásadní batmanovské příběhy a ty čistě mainstreamové co vychází v posledních letech vás spíše zklamaly, do téhle série klidně jděte, myslím že vás neurazí.

Tak tohle bylo velmi příjemné překvapení. V rámci týmovek nám byl Aquaman v minulosti představen dost, ale zajímalo mě jak bude vypadat jeho sólový komiks. A musím říct, že ho utáhl více než důstojně. Sice co se týče kresby ocenil bych aby se v rámci jedné knihy tolik nestřídali kreslíři, kde bych vypíchl hlavně obstojného Scota Eatona, ale není to nic vyloženě do očí bijícího. Tak nějak to co od superhrdinského mainstreamu čekáte. K příběhu, musím pochválit úvod, který i naprostého nováčka seznámí se vším podstatným co potřebuje vědět a díky tomu se v komiksu bude orientovat i naprostý začátečník. Líbí se mi jak se tu pracuje s tím jak lidé, ať už v komiksovém nebo skutečném světě, Aquamana vnímají a jeho postava se tak snaží zbourat předsudky v obou případech. A za mě se to docela daří, ani bych neřekl že by se tu nějak extra tlačilo na pilu, takže palec nahoru.Začátek se čte úplně sám, hned zkraje na nás vyrazí Black Manta který mě tu dost baví, je vidět odkud brali inspiraci filmového Aquamana. Poté co Black Manta z hlavního dění zmizí se tempo trochu zbrzdí a prohlubující se konflikt mezi souší a mořem již není tak vtahující, ale to je tím že je děj useknut v půli a dořeší se až v další knize. Hostovačka Supermana vždy potěší, ale přeci jen by se bez něj příběh obešel, je tam nacpán trochu na sílu ale nějak moc to nevadí. Za mě tedy rozhodně úspěch, na dalšího Aquamana jsem zvědavý a budu číst a kupovat dál. 7/10

Měl-li bych stručně popsat tento komiks, nazvu jej takovým jednodušším Tichem – je menší rozsahem, a detektivní pátraní je podáno méně komplikovaně, nedrží nás tolik v napětí. Vlastně se s Batmanem přesouváme z jednoho bodu ke druhému a pak k dalšímu, přičemž v každém bodě se s někým známým setkáme/utkáme, a víme, že na závěr si necháváme toho hlavního padoucha, který za vším byl. Předvídatelné? Jistě. Nudné? Ani náhodou.
Pravda, po prvních sedmi číslech které tvoří hlavní příběh to trochu upadne, story s Mad Hatterem považuji za nejslabší část knihy a závěrečný příběh funguje jen v souvislosti se soví ságou. Ale ten hlavní, nejdelší příběh je přeci jen nejdůležitější. Předvídatelnost se vyvažuje tím, že se pořád něco děje. Komiks je opravdu hodně akční, ač ty nejlepší scény (bitka s Deathstrokem a Supermanem) jsou zároveň pro samotný děj nejvíce postradatelné. Takové cameo roličky, včetně Flashe. Co potěšilo hodně, jsou občasné (i když ne zas tak moc časté) brutálnější a drastičtější výjevy. Přeci jen, když se série jmenuje Temný rytíř, tak nějak očekávám něco krapet drsnějšího než ostatní netopýří série. Další velká pochvala patří za postavu Banea, se kterým jsme se tady v komiksové podobě setkali u nás poprvé, ač z filmů už jsmeho znali. Myslím, že zdejším výstupem se uvedl rozhodně dobře.
Mám-li chválit dál, přejdu ke kresbě. Je vidět, že David Finch se učil u samotného Marca Silvestriho, všechny jeho panely jsou parádní, vzhledem k tomu kolik komiks obsahuje akce se mohl náležitě předvést. Jste-li milovníky detailní mainstreamové kresby, nemusíte jen čekat až zase vyjde další Jim Lee, Finch je jedním z těch co ho v pauze mohou v klidu zastoupit. Co zaslouží chválu tak napůl, jsou některé zajímavé vedlejší linie, které však nejsou něják využívány (Bruceova nová známost, osina v zadku jménem Forbes) a působí dojmem naplno nevyužité šance. Když však sečteme klady i zápory, vychází z toho Temně děsy přeci jen celkem dobře. Takových 70% mi osobně přijde naprosto adekvátních.

Tak po přečtení mám hodně smíšené pocity. Gaiman je můj oblíbený autor, Carey též, Fabryho kresba je super a příběh je taky zajímavý. Tak kde je potom chyba?
Ač věřím že Carey udělal to nejlepší co mohl, přeci jen je tu vidět že Nikdykde nebylo určeno pro komiks. Můžete do tohoto média převést cokoli, tu více tu méně povedeně podle toho jak jste zdatní, ale jsou prostě příběhy u kterých i když uděláte maximum, stejně bude znát že tohle původně komiks být neměl. Ač provedení je naprosto profesionální, nedokázal jsem se do toho nějak opravdu dostat, ačkoli objektivně vzato příběh k tomu všechny předpoklady má. Knihu jsem nečetl takže neporovnávám, ale asi si ji seženu, protože chci být vtažen a opravdu si Nikdykde užít, u komiksu se to bohužel nepovedlo. Je mi jasné že se leccos muselo krátit a přizpůsobovat, a ne že by tempo komiksu bylo nějak zběsilé, ale prostě jsem to jen četl a nedokázal se do toho nějak vcítit a prožít to. Jak už jsem psal, příběh se mi líbí a Gaimanova vina to tudíž není, a nemyslím ani že by něco udělali špatně zbylí tvůrci. Jen asi Nikdykde není ten pravý materiál pro komiksové médium. Přitom Fabryho kresba je krásně detailní a je opravdu radost se na ni koukat, co všechno tam dokázal dostat a ztvárnit, klobouk dolů. Vadí mi jen jede detail, a sice že se mu zřejmě nechce kreslit u postav stíny a občas když někdo jde, vypadá to že visí ve vzduchu. Možná bych si zrovna pro tuhle látku dokázal představit i jiné kreslíře, ale ani ti by nic nezmohli s faktem že Nikdykde je jistě výborná kniha, ale jako komiks je to jen profesionální a řemeslně zvládnutý nadstandard. Když porovnám s tématicky podobnou Krajinou půlnočních stínů, ta vychází rozhodně jako vítěz, už jen kvůli tomu že ten příběh byl od počátku koncipován jako komiks a už jen díky tomu funguje lépe. Myslel jsem že když jsem nečetl knihu užiju si Nikdykde více protože nemusím porovnávat, jako tomu bylo u Koralíny nebo Knihy hřbitovní, ale teď je mi jasné že pokud si to chci opravdu užít, nezbyde než po knize stejně sáhnout. Nebo že by to bylo tím že P. Craig Russel je zručnější adaptátor než Mike Carey? Bůh suď, to se nedozvíme...
Byla by chyba taky zapomenout na pochvalu českého vydání, úprava a zpracování je perfektní a není zde co vytknout. Dokonce kluci z Crwe konečně překonali svou averzi k záložkám, které mi tolik chyběly u pevné vazby např. u Lucifera, takže tady obrovská pochvala. Nikdykde je komikskterý by každý fanoušek Gaimana jistě měl mít, čtení je to kvalitní, jen je to zároveň důkaz toho že i sebelepší adaptace ne vždy dokáže přenést ducha předlohy do jiného média.

Tak po Vraždách a houslích další raný Gaiman. Čili záležitost nijak moc dějová, ale spíše pocitová a více umělecká (záměrně nepíšu 'rádoby'). A opět s McKeanem, což je člověk který k těmto příběhům možná pasuje a já ho dovedu ocenit, zároveň to ale není můj šálek čaje a jeho kresba/malba nebude tím, za co budu přidávat plusové body. Řeknu to rovnou - Černá orchidej mě celkově nijak zvlášť nedostala.
Rozhodně je to atmosférické a má to nezpochybnitelné klady. V určitých pasážích to má takový gangsterský nádech, některé dialogy pěkně odsýpají, a nejlepší jsou pro mě části kdy se vypráví minulost postav - jinými slovy, zaujaly mě ty části, ve kterých se něco děje. Tam jsem komiks hltal a hned bych mu dal pět hvězd. Jenže ta hlavní linka ze současnosti, kdy se znovuzrozená Černá orchidej snaží najít sama sebe či jak to nazvat, která zabírá většinu knihy, je bohužel tou slabší částí. Je to takové bezdějové, jistě atmosférické, ale tak nějak toho ve mě moc nezůstávalo, oproti těm výborným vedlejším pasážím. Ale tohle je ta hlavní část komiksu, ta by mě měla nějak strhnout nebo pocitově chytnout, bohužel se nestalo. Vedlejší účinkování několika DC postav určitě potěší, ale minimálně půlka z nich tu být nemusela a objevují se jen na efekt.
Vraždy a housle byly taky pocitová záležitost kde se nic moc nedělo, ale to byla knížečka tenounká. Po přečtení Černé orchideje která je tak třikrát delší to vadí o dost víc. Jak už jsem psal, své kvality to má a některé části pro mě byly dokonce výborné, ale celek ve mě nic moc nezanechal. Být to o půlku kratší, budiž, ale od komiksu který má 150 stran jsem přeci jen čekal víc. Holt nemůže mi stoprocentně sednout všechno.

Tak po trochu pomalejší třetí knize se zde opět pořádně šláplo na plyn a děj skáče vpřed mílovými skoky. Začneme takovou rekapitulací předchozího dění, ujistíme se že s postavou Michaela se do budoucna musí počítat, a pak se vracíme k Jill a Basanos, kteří zde dostávají hlavní slovo. Hodně se zaměříme i na Elaine která potká nového společníka, a nutno říct že Gaudium se rýsuje být jednou z nejlepších/nejzábavnějších postav v sérii. Překvapivě se vrací i Cestis, své si řekne i Mazikeen a vůbec se vrací a v příběhu účinkuje hodně postav, což je jedině dobře. Žádná tam není navíc a vše dohromady krásně funguje, zpětně do sebe všechno zapadá a dává dohromady dosti komplexní příběh, v jehož středu tentokrát není nic menšího než boj o Luciferův nový vesmír. Navíc první část knihy, Ráj, končí dalším výborným cliffhangerem, takže tady je spokojenost maximální. Následuje další z řady na pohled méně podstatných dějových odboček soustředící se na na postavu kentaurské čarodějky, ale i to zde má své místo a sám o sobě příběh funguje skvěle a má nezanedbatelnou emocionální rovinu.
V příběhu Očistec nám to všechno hezky vygraduje, všechny linky vedou do finále a já se nemohl odtrhnout dokud jsem to nedočetl. Musím říct že jsem rád že linka s Basanos je (zdánlivě?) ukončena, Mike Carey zbytečně nic nenatahuje a ke slovu se průběžně dostávají všechny dějové linky z minula, některé končí, jiné pokračují, nové zase začínají... pořád se něco děje a přitom je to stále přehledné a rovnou měrou se střídavě soustředíme na všechno a na všechny kdo tu mají nějakou úlohu. Je vidět že autor má sérii pevně v rukou, nikdo mu do toho nekecá a ví přesně jak a kam jí chce směřovat. Nejpříjemnějším překvapením pak pro mě byla hostovačka Smrti a vůbec celá její úloha zde. Já si nejdřív vážně myslel, že jen čeká na Lucifera... Ale ten závěr sešitu mě dostal. Tady Carey Gaimanovi ostudu rozhodně neudělal a dokázal že s jeho postavami umí nakládat stejně dobře jako on sám.
Poslední sešit se nám zase soustřeďuje na vedlejší postavy a je vítaným odlehčením. Ke kresbě nemám co bych vytknul. Peter Gross a Ryan Kelly nadále skvěle vedou hlavní příběh, a na jejich kresbu jakožto stěžejní u této série jsem si už zvykl a naprosto mi sedí a vyhovuje. Stejně tak Dean Ormston který kreslí vedlejší příběhy a 'odbočky', tenhle poměr rozložení sil tvůrci zatím drží a funguje to. Čtvrtý díl si podle mě zaslouží plný počet, tohle je něco co mě po celou dobu neskutečně bavilo a drželo a navíc v duchu Gaimana (i když trochu jinak) je zde určitý přesah, něco myšlenkově podněcujícího, co na mě prostě působí a takových děl já si cením.

Třetí knihu bych popsal jako takové vydechnutí po bouřlivých předchozích událostech, a nadechnutí před věcmi příštími. První část knihy, trojdílný Triptych, vlastně není celistvý příběh, respektive jeho tři části jsou skrze některé události provázány jen velmi volně a vzájemně se doplňují a obohacují perspektivu z jiných pohledů. První sešit je soutředěn na Mazikeen, za což jsem rád, protože zrovna její další osud mě po druhé knize dost zajímal. Objevují se i další postavy z první knihy a já jsem jen rád že v této sérii se na nic a na nikoho nezapomíná a vše co se zde objeví bude mít později nějaký důvod či rozvoj (alespoň to zatím tak působí). Sešit druhý se točí kolem Elaine, kterou jsem si postupně dost oblíbil, a její role v příběhu mě zajímá čím dál víc. Zároveň je to tak trochu příprava pro další dění v této knize a sandmanovská camea vždy potěší. A třetí sešit je plně soustředěn na samotného Lucifera a jeho tvoření nového světa. Dost možná nejlepší pasáž celé knihy. Všechno dohromady se krásně doplňuje a připravuje nás na to co bude dál.
Tím je hlavní část knihy, trojdílné Flirtování se zatracenými. Zde se soustředíme především na úplně nové postavy a mocenské machinace v Pekle. Je mi jasné že do budoucna tohle všechno bude hrát svou roli a zpětně to docením jako nedílný dílek skládačky, ale takhle samostatně mě to nijak extra nevzalo, alespoň v porovnání s dalšími příběhy. Hodně zdejších postav pravděpodobně neřeklo poslední slovo a promluví do děje ještě později, ale sám o sobě je tento příběh v rámci Lucifera jen průměr. Totéž by lze šlo říct i o závěrečné části Kázání hromu, kdyby se tam děj v závěru nečekaně nepohnul dopředu a nedonutil mě ihned otevřít další díl.
V konečném součtu slabší než nadupaný druhý díl, ale je to pochopitelné. Série jako je tato potřebuje své klidnější chvilky aby nás mohla připravit na další úžasnou jízdu, a třetí kniha nám tu staví bohaté základy o kterých nepochybuju že je zpětně doceníme. Spíš než na hlavní příběh odbočuje k jednotlivým postavám a rozvíjí samostatně jejich příběhy, které příště zase řádně proplete. A ten konec, tomu říkám cliffhanger jak má být.

Tak po přečtení druhé knihy se přesně vyplnilo mé podezření, že jednička byla jen takový rozjezd. Podobně jako v případě Sandmana se vše začalo naplno rozvíjet a zamotávat až druhým dílem, zde je to dost podobně.
Kniha je celkem rovnoměrně rozdělena na dvě části. V prvním příběhu hned na začátku potěší menší démonské cameo, a bez nějakých průtahů rovnou navazujeme tam kde jsme minule skončili. A tempo to nasadí hned zpočátku parádní, střídavě sledujeme Luciferovu pouť za svými 'ztracenými' křídly a obranu jeho brány do nicoty kterou střeží hlavně věrná Mazikeen. Jak se tempo stupňuje a přeskakujeme z jedné linie do druhé, je takřka nemožné se odtrhnout. Tady je vidět, že Mike Carey už zahodil poslední zbytky ostychu a šlape do toho naplno. Lucifer je tu stejně tak arogantní jako okouzlující parchant, kterému prostě nejde nefandit. Navíc se na scénu alespoň na chvíli vrací 'kartářka' Jill z prvního dílu, jsem rád že vedlejší postavy z prvního dílu nebyly jen do počtu a pracuje se s nimi i nadále. A jak se to bude dál ubírat s Mazikeen, na to jsem sakra zvědavý.
Druhý příběh začíná poetickým a smutným úvodem, kde Lucifer je jen vedlejší postavou. Budu se opakovat a asi to několikrát zopakuju i v budoucnu, ale tyhle syrové 'lidské' příběhy (i když o lidi nutně jít nemusí) jsou prostě důvodem proč tyhle série mám tak rád, dokážu se do příběhu vcítit a opravdu to se mnou něco dělá. Hlavní část příběhu už se nebojí ničeho a rozpíná se do epické šíře. Pokračuje v osudech dalších postav z první knihy, přihazuje spoustu nových, pokračuje v rozjetých linkách od kterých se odvíjí další... Chvílemi v tom byl možná trochu nepořádek, ale to jen díky tomu že tempo mě nutilo líta ze stránky na stránku, jakmile jsem trochu zvolnil, naštěstí jsem se v pohdě dokázal ve všem orientovat, i když toho tady bylo opravdu dost. Ale všechno tu dává smysl a není to samoúčelně přeplácané, na některé otázky jsme dostali odpovědi, spousta dalších byla nastolena... Takhle si představuji kvalitní sérii na pokračování.
Druhý díl Lucifera už mě tedy dostal naplno a já tak musím zvednout hodnocení na maximum. Kresba k příběhu seděla perfektně, podtrhovala ho a zbytečně na sebe neupozorňovala, přesto byla místy krásná a já se jen kochal, v rychlejších pasážích zase hltal panel po panelu. Lucifer se nám pořádně rozjel, rozvíjí vše podstatné z první knihy a přidává mnoho dalšího (camea např. Constantina a Sandmanových služebníků jsou už jen příslovečné pomrknutí a třešničky na dortu, které potěší znalce). Jediná nevýhoda je, že tohle je opravdu série kterou je nejlépe číst v celku, protože pokud bych mezi jednotlvými díly nechával delší odstupy, zcela jistě bych se začal ztrácet. Lucifer je tak propracovaný a komplexní, že se vyplatí udržet v hlavě co nejvíce detailů a číst další díly co nejdříve, zážitek je hned lepší. Teď jen doufat, že si série podobnou úroveň udrží až do konce. Jinak vydání je podařené, pevná vazba s přebalem i krásný papír (proč, sakra, takhle nemohl vyjít i Sandman?!) a tak jediné detaily co zamrzí je opět ne moc vzhledný hřbet, absence záložky a nečíslování stránek. Kéž by bylo více knih kde jediné výhrady spočívají v tomto...

Jelikož Sandman je jednou z mých nejoblíbenějších sérií, na Lucifera jsem se hodně těšil, i když jsem samozřejmě počítal s tím že to dost dobře může být něco úplně v jiném duchu. No... je i není. Ten Gaiman z toho místy hodně dýchá, což je pro mě jedině dobře, a přestože se pohybujeme ve stejném světě, tyhle postavy a tím pádem jejich příběhy jsou jim přizpůsobeny.
Začněme s úvodním příběhem. Jeho kresba mi sice sedla asi ze všech nejmíň, což nutně neznamená že je špatná. Ze Sandmana jsem už zvyklý na časté střídání kreslířů a vím že tohle je typ komiksu který stojí především na příběhu, takže se nenechávám negativně ovlivnit. Celkem rychle jsme hozeni do děje, který může působit dost přímočaře (Luciferovi je nbídnud kšeft, který se snaží splnit a začíná tím road movie ve dvojici s dívkou jež neví která bije a jejichž vzájemná chemie je po celou dobu dostatečně zajímavá a zábavná) ale je tu spousta drobných odboček a myšlenek které se budou řešit až později, a tím pádem i takováto jednoduchá story má svoji hloubku. Navíc příběh se ubíhá celkem rychle dopředu a ve svých třech sešitech nestihne nudit, jako úvod do série parádní.
U druhého příběhu 'Šest vyložených karet' se mi kresba naopak zamlouvá velmi. Pro někoho sice možná moc mainstream, oproti zbytku knihy, ale krásně detailní a já jsem se docela často zastavoval jen abych se kochal. Co se příběhu týče, ten je sám o sobě velmi povedený, ale zdá se že spoustu linek co se zde nakously se budou řešit až v jiných knihách a hodně věcí tak doceníme až zpětně, takže i když je to docela uzavřené, pořád je tu spoustu otevřených vrátek. Nejsilnější jsou zde podle mě ty 'obyčejné' lidské příběhy, mnohdy jen letmo nakousnuté a docela vedlejší, ale přesně tohle mě bavilo i u Sandmana, díky tomu jsou i ty sebevíc fantasmagorické příběhy dost upřímné a lidské a vyplatí se nad nimi při čtení přemýšlet.
Závěrečný sešit je taková třešnička na dortu. Kresba sice dost jednoduchá, ale k vyprávění příběhu postačí a vlastně k němu i sedí. Tohle je takový ten typ sandmanovského kraťasu kdy hlavní postava je jen ve vedlejší roličce, ale jinak se vše točí kolem 'normálních' lidských postav (pokudže za normální považujete holčičku co umí komunikovat s mrtvými a její kamarádku - ducha). Je to napínavé, je to dojemné a krásně to završuje celou knihu.
Celkový dojem je asi takový, že jsem nadšený z toho že jsem se konečně dostal k další sérii která už od začátku působí skvěle a jsem si jist že ji budu číst rád, taky se ale sluší říct že po první knize se nekoná žádný vyloženě wow efekt ze kterého budu odvařený. Tohle je jen úvod, kdy často je to takové roztříštěné protože se počítá s tím že příběhy budou pokračovat a rozvíjet se v dalších knihách a takhle je to jen takové první sousto něčeho většího. I samotná hlavní postava, i když skvělá, zde ještě nedostala tolik prostoru abych si ji skutečně naplno zamiloval. To jsou ale asi jediné zápory, které navíc nejspíš po přečtení dalších knih vymizí až se na sérii budu dívat jako na celek. Jinak celé je to takové hořkosladké, poetické, místy zamyšlené, občas temné, brutální, někdy i posmutnělé... přesně ten typ příběhů který mám tak rád, po kterých ve mě něco zůstane a budu nad nimi rozjímat i po přečtení. Přesně takové, po kterých sáhnu když už si potřebuju odpočinout od klasického mainstreamu, který mám jinak rád, ale všeho moc najednou škodí a komiksy jako Sandman, Swamp Thing nebo právě Lucifer jsou takové ty srdcovky které si opravdu vychutnám. Je to hodně o náladě a o pocitech, ale pokud jste naladěni a do příběhu se ponoříte, nemůžete být zklamáni. Čekám, že po tomhle povedeném rozjezdu už mě příště Lucifer dostane naplno. A před Mikem Careyem smekám, na Gaimana navázal jak nejlépe mohl aniž by trapně kopíroval nebo jen parazitoval.

Tak jsem zase dostal chuť na Gaimana a pustil se tedy i do jeho Vražedných tajemství. Čekal jsem cosi ve stylu Sandmanovských kraťasů, tedy uzavřené, kratší poetické povídky. Víceméně to sedí, i když bych přeci jen řekl že v Sandmanovi si autor vybral ty nejlepší chvilky, ale popořadě.
Titulní a nejdelší příběh Vražedná tajemství představuje bezesporu vrchol knihy. Je to velice příjemný bonus k Luciferovi/Sandmanovi a pokud jste fanoušek těchto sérií, tak už jen kvůli tomuto příběhu stojí za to knihu koupit. I díky kresbě P. Craig Russella jsem měl po celou dobu ten příjemný pocit, že čtu něco zvláštně povědomého a přitom nového. Tohle je skvělý doplněk. Jediné co bych vytknul, je trochu odbyté vyústění, respektive jeho vysvětlení. Nepovažuju se za člověka kterému by všechno muselo být servírováno polopaticky (což je jeden z důvodů proč mám Gaimana rád) ale kdybych dostal víc indícií a nemusel je v tom hledat, zážitek by byl lepší a celý příběh rázem údernější, ale to je jen takový detail který mi zážitek moc zkazit nemohl.
Následující dva kraťasy Cena a Dcera sov jsou docela příjemné dobře psané jednohubky, jen tomu schází nějaká pointa nebo cokoli co by je nějak povýšilo, takhle ve mě z nich zanedlouho už moc nezůstane. Kresba Michaela Zulliho neurazí, ale i on si už vybral lepší chvilky (Poslední pokušení, Sandman). Pak je tu Harlekýnův Valentýn, kde mi sice moc nesedí kresba, ale to je jen osobní stanovisko. Alespoň se to četlo rychleji protože jsem se nemusel kochat panely. Příběh začínal zajímavě a skutečně mě bavil, bylo tam hodně zajímavě nahozených nápadů, ale závěr nedostál očekáváním. Zážitek byl tedy takový polovičatý, a dle 'bonusů' k příběhu se s tím přitom dalo dělat tolik... Knihu uzavírá storka Fakta v případě zmizení slečny Finchové. Ani tady se nedočkáme nějaké pointy kvůli které bych si na to do budoucna lépe pamatoval, ale po celou dobu to příjemně bavilo. Všechny ty filmové odkazy v průběhu představení byla radost objevovat, tohle se četlo dobře. Kresba opět Zulli.
Nemá moc cenu hodnotit jako celek, neb je to opravdu jen sbírka náhodně sebraných povídek které spojuje jméno autora, o nějaké koncepci tedy mluvit nelze. Každý si tu může najít to své, ale řekl bych že většina také nejvíce docení titulní příběh a ty ostatní zůstanou tak na půli cesty. Nicméně dojmy zůstávají pozitivní, bylo příjemné se zase na chvíli vrátit do Gaimanova světa, byť jsou to opravdu jen jednohubky a žádnou čtenářskou euforii jako v případě jeho vrcholných děl čekat nelze.

Tak konečně zde vyšel poslední z restartů velké trojice z 80 let. Millerův Batman - Rok jedna, Byrneův Muž z oceli a teď i Wonder Woman. Hned zezačátku se sluší říct že jde o dílo povedené, v té době to musela být naprostá pecka, a přestože dnes je to už retro a zub času je na hodně prvcích vidět, své kvality si drží.
Kresba funguje parádně, není mnoho kreslířů jako Pérez, kteří by dovedli být tak detailní i na tak malých obrázcích. Stačilo by dodat moderní koloring, a z vizuálního hlediska by komiks mohl vyjít klidně dnes. Co se týče příběhu, je chvályhodné co všechno se povedlo odvyprávět v pouhých sedmi sešitech. Jiní autoři by totéž nezvládli ani za celý run. Ano, tím se dostáváme k tomu, že počet panelů na stránce je místy hodně vysoký, a i na to že se píšou 80's, tak místy je to zbytečně popisné a ukecané. Tím trochu strádají akční scény, jelikož kvůli neustálému množství textu se tempo málokdy zrychlí nebo nějak mění. Jeden příklad za všechny - čtyři obrázky, kde Wonder Woman se dvěma ženami které zachránila běží z bortícího se domu, a místo aby se vyprávělo obrazem, musíme si přečíst: "Díky pozoruhodné rychlosti, kterou dostala již do vínku darem od vznešeného Herma, nejrychlejšího z bohů se Diana pohne tak bleskově, že se promění v rozmazanou šmouhu, a vynese nešťastné ženy z jejich zničeného domu těsně předtím, než se rozpadl na popel a prach!" Ehm... Kdybychom byli v 60. letech nebo četli adaptovaný román přivřu oči, ale tahle popisnost je už opravdu moc. Trochu teatrální dialogy ani tak nevadí, vzhledem k tomu že většina postav jsou bohové nebo prostě odjinud tak to k tomu asi patří. Líbilo se mi jak se původ a historie Amazonek vzala opravdu od nuly, a čtenář má tak komplexní zážitek. I samotný hlavní příběh není až tak přímočarý jako jindy a stihne se toho odvyprávět dost. Podoba a design některých bohů i jiných stvoření parádní. Ares adekvátní záporák, finále s ním docela mile překvapilo. Ostatní postavy také dobré, nikdo mi tu nevadil. Snad jen ta Wonder Woman je tu až moc (charakterově) plochá a jako k postavě jsem si k ní nedokázal vytvořin žádný vztah, tady je to prostě jen nástroj bohů, ne charakter. Abych nekřivdil, je ale klidně možné, že i když my se to nedozvíme, nacházíme se na začátku série a zde máme včetně kompletní historie Amazonek, originu a hlavního příběhu docela dost děje, takže postava Diany se třeba začala rozvíjet až později.
I když kniha sama o sobě není nějaký extra špalek, díky množství panelů a textu v nich je hodně těžké přečíst ji na jeden zátah, a musel jsem ji odkládat. S trochou té korekce by ale tenhle origin mohl fungovat i dnes, což je asi to nejlepší doporučení. Jen nechápu, proč tohle nevyšlo jako první kniha s WW v kompletu na seznámení s postavou. Bonusový sešit je naivní a úsměvný jak už to tak bývá, takže klasika Golden age. Pozoruhodné ale je, že i přes aktualizaci a modernizaci jistých prvků zůstává origin WW pořád v základu stejný, prostě proč spravovat co není rozbité. Pokud někdo DCKK zatím jen sbírá a čtení nechává na později, rozhodně doporučuji začít číst tuhle Wonder Woman jako první. Seznámení je to skutečně vyčerpávající. Asi nehrozí že by vás to chytlo a slupli jste to najednou, to rychleji přečtete dva jiné booky za sebou, ale rozhodně to za přečtení stojí. jen se nenechat odradit tou náloží textu. Na druhou stranu chcete-li si odpočinout od moderního komiksu plného celostránek a dvoustránek plných samoúčelných póz a kreslířské exhibice kde je textu minimum, tohle je asi vhodná alternativa.

Na tenhle komiks prostě musíte být naladěni. Kdybych si ho přečetl hned po tom co mi přišel jako novinku, asi bych mu dal takové **. Momentálně načítám hlavně nějaký ten superhrdinský mainstream a 'přemýšlivější' komiksy jako Moora nebo Gaimana si nechávám zas na někdy. Takže jsem počítal, že k Vraždám a houslím se dostanu nejdřív tak za pár měsíců. Ale zničehonic mě popadla nálada na změnu, nic složitého nad čím bych strávil moc dlouho, prostě nějakou jednohubku na zpestření. Nějak jsem věděl, že mám náladu zrovna na tohle.
Objektivně, příběh vlastně o ničem moc není. A tenhle styl kresby jsem nikdy nemusel. Přesto se mi to dohromady nějakým způsobem líbilo. Nechat se prostě hodinku unášet zkreslenou historkou se stejně zkreslenými a rozmazanými výjevy. Ač oba páni mají svá velká díla teprve před sebou, už tady si mě Gaiman dokáže získat i když nevypráví příběh, ale prostě jen vypráví. A McKean má tady taky ještě daleko do svých vrcholných prací, přesto je zde skvělým průvodcem a jinou výtvarnou stránku si tu ani představit neumím. Neumím vysvětlit, jak si mě vyprávění a dialogy co skáčou sem a tam, odnikud nikam i úplně stranou dokázaly získat tak, že jsem nekroutil hlavou co že to zase čtu, ale prostě jsem to hltal a nechal se jen unášet. Stejně tak jako nechápu, že styl kresby který jde normálně mimo mě, nemám potřebu brát jako mínus, ale prostě ho zde beru.
Takže vlastně nemůžu doporučit ani nedoporučit, protože nemohu vypíchnout ani od sebe oddělit pozitiva a negativa tohoto komiksu. Jak jsem už psal, kdybych na to nebyl -zřejmě - přímo přesně naladěný, budu přečtení brát jako ztrátu peněz a času a prostě to shrnu tak že tenhle raný Gaiman není pro mě a líbí se mi až jeho pozdější věci. Ale v tom správném rozpoložení jsem si to prostě docela užil, ač jsem určitě nepochopil co vše a proč nebo jestli vůbec se tím tvůrci snažili říct, a vlastně je mi to jedno. Jsem spokojený. I ten uťatý konec který by mě normálně rozčílil, prostě nějak v poklidu beru protože to sem sedí. Nebo že bych nakonec ten tvůrčí záměr snad opravdu pochopil? I to je možné...

První díl příjemně překvapil a vzbudil ve mě dojem, že řada All-Star Batman má smysl a i na poněkud přebatmanovaném trhu se bude jednat o něco co si rád přečtu. No, a druhý díl tenhle dojem docela úspěšně podkopává. Kde se stala chyba?
Především, Snyder se pokouší o cosi jako celistvý příběh složený ze čtyř jen velmi volně provázaných samostatných, z nichž každý je psán i kreslen jinak. Což o to, nápad zní zajímavě, ale ve výsledku to prostě nefunguje. Jako jeden příběh je to příliš nekonzistentní a rozházené, a jednotlivě ty sešity prostě nejsou dost dobré. První díl který byl o dost objemnější jsem slupl naráz, tenhle o dost tenčí jsem dával na třikrát. Nedokázal jsem se do toho dostat, nebavilo mě to. Připomínalo mi to ty výplňové sešity ve Snyderově řadě z New 52 které jsem tak neměl rád, a teď si představte že máte knihu složenou jen z nich. Chybí tomu tah na branku, Snyder už se jen recykluje a kdo od něj už něco z Batmana četl, nemá ho tohle čím překvapit.
První sešit s Freezem ještě šel, takový slušný průměr. Ne až tak tradiční vyprávění příběhu, ovšem bez nějaké pointy. Jock nepatří k mým oblíbencům, ale zde mi jeho styl kresby sedl. Ten druhý s Poison Ivy mě pro změnu nebral vůbec, kresba se mi nelíbila a příběh bylo jen takové tlachání o ničem, nuda. Třetí sešit se mi co se týče výtvarníka líbil asi nejvíc, příběh měl taky slušný náběh, ale v rámci jednoho sešitu tohle prostě vždycky bude vypadat lacině a nedodělaně. No a díl poslední mělo být asi něco jako epické vyvrcholení, jenže ono tady nemá co vrcholit. To, co má z předchozích sešitů význam pro tenhle, by se dalo shrnout do jedné textové bubliny, a tak to všechno působí tak nějak hrozně odbytě. Vše co tu vidíme už Snyder předvedl dřív a to mnohem propracovaněji a mnohem lépe. Tady jede prostě jakoby na autopilota.
Přes všechnu kritiku, i přes to že tady si Snyder vybral svou slabší chvíli, jeho scénáře - i ty slabé - se mi pořád jeví jako o něco málo zajímavější/lepší než je ten nejběžnější mainstreamový průměr. Mít kniha silnější kresbu která by to táhla výrazně nahoru, budiž, ale tady body taky přidávat nemůžu. Bonusový příběh soustředící se znovu na otravnou postavu Dukea sám o sobě špatný není, ale je násilně utnutý. Kresba sice taky nic extra, k tomuhle příběhu ale docela sedla, takže proč ne. Tady Snyder ukazuje že přeci jen psát umí i na malé ploše když chce, ale to protlačování zbytečné postavy do popředí mě prostě štve. Ano, Dukea si vymyslel sám Snyder tak dává smysl že ho za každou cenu chce dostat kam může aby po sobě něco zanechal, ale skutečně potřebujeme dalšího Batmanova chráněnce když už jich máme tolik zaběhnutých a i ti si naši pozornost musí snažně dokazovat? Asi ne.
V konečném důsledku tak jde o díl který působí jako by si Snyder šetřil dobré a originální nápady i áčkové kreslíře někdy do budoucna a potřeboval zaplácnout pár sešitů ve své sérii nějakou vatou. Ačkoli za mě nejslabší u nás vydaný Batman z Rebirthu, pořád to není vyložený odpad a něco kvalitního si tam lze najít. Té roztříštěnosti může někdo říkat pestrost a nekonzistentnost kresby nazvat zajímavou či rozmanitou... Chtěl jsem dát s odřenýma netopýříma ušima tři hvězdy, ale jelikož Kingovu Já jsem Gotham jsem dal taky tři a rozhodně jsem se u něj bavil mnohem víc, tady musím jít níž. Snydera i Batmana mám rád, ale přiznejme si - tohle se jednoduše nepovedlo. Snad finální kniha téhle minisérie napraví dojem a Snyder dokáže, že - tak jako v minulosti - i po slabší knize dokáže zas a znova překvapit a vyplodit něco smysluplného, čtivého a zapamatováníhodného.

Tak na tohohle Batmana jsem byl zvědavý. Scott Snyder má za sebou příběhy skvělé (Soví sága, Smrt Rodiny), dobré (Rok nula, Konec hry) i průměrné (Supertíha, Květy Zla) a reakce na Mého nejhoršího nepřítele byly docela smíšené, takže jsem nevěděl co od toho pořádně čekat. Navíc Kingův Batman a hlavně Tynionův Detective Comics nejsou vůbec špatné, tak mě zajímalo jak se Snyder porve s konkurencí. Nakonec to bylo lepší než jsem čekal, stejně jako tam bylo i dost nešvárů.
Nejprve začnu u kresby. Proti Romitovi jr. rozhodně nic nemám, Spider-Mana budu mít asi navždy nejvíc spojeného s ním (vyrůstal jsem na jím kreslených příbězích) a Kick-Ass v kresbě někoho jiného si neumím představit. Jenže na Batmana se prostě nehodí. Že kreslíř umí je houby platné když se pustí do něčeho co k němu nesedne. Jeho záporací vypadají často divně a trvá to než si na kresbu zvyknu a přestane mě rušit. Umím si představit že dělat to takový Capullo, zážitek by se hned zvýšil. No a teď k příběhu. Ten výchozí nápad - Batman mimo Gotham - není vůbec špatný. Někdo může sice prskat že Batman vytržený ze svého přirozeného prostředí už není ono, ale když se to udělá správně, proč ne. Vidět ho na poli, venkově, horách nebo lese - je to něco jiného a tenhle kontrast mě zaujal. Jen škoda že nápad nebyl využit více. Prostředí je často jen kulisou a umím si představit že být příběh delší a koncipován víc jako road movie, kde by vždy prostředí hrálo větší roli a potenciál se vyždímal na max, mohlo to být skvělé a neotřelé. Takhle je to tak nějak na půli cesty a často nebýt pro Batmana netypických kulis v pozadí, bylo by jedno jestli se příběh odehrává v Gothamu nebo jinde. Ale vizuálně to občas nevypadá vůbec špatně, ačkoli nemůžu říct že bych se kresbou vysloveně kochal.
O co tu jde ale především, to je Batman a Two-Face. Nejprv musím říct že jsem rád že se zase někdo zaměřuje na tuhle postavu, protože pokud si správně pamatuju, kromě Jepha Loeba se jím nikdo nijak více nezaobíral (co se česky vydaných věcí týče) a v New 52 řadách se jen míhal. Harvey Dent je psychologicky zajímavou postavou a výzvou pro autory, pokud se uchopí správně, může vzniknout dobrý příběh který nebude jen bezduchou supráckou mlátičkou. A Snyderovi se tohle celkem povedlo, psychologický souboj Batmana a Two-Face o duši Harveyho Denta je sice zaobalen do spousty akčních scén kdy po nich jdou všemožní padouchové (kteří ale většinou nejsou důležití a je úplně jedno zda je znáte nebo ne) ale jinak jinak je napsán velmi dobře. Jeden věří v dobro, druhý ve zlo a na konci cesty - pokud se tam dostanou - se ukáže kdo měl pravdu. Samotný závěr je - jak jsme u Snydera zvyklí - lehce překombinovaný a ačkoli smysl má, mohlo to být uděláno přehledněji. Připomíná mi to sérii Saw, kdy vždy na konci je nám v rychlém sledu podána pointa i vysvětlení, ale je toho tolik najednou že i když smysl to asi dává, je problém se v tom všem zorientovat. Nastává tu podobný problém jaký ve svém závěru měla Smrt rodiny - Snyder dovedl příběh do bodu kde by se konečně mohl změnit status quo a mohlo by to být wow, parádní. Autor to ví, čtenáři to ví, ale Snyder si tak daleko prostě nemůže dovolit zajít a proto to obejde nějakou kličkou která sice jakž takž smysl dává a konec není vysloveně zkažený, ale pořád je to jen zamaskované přiznání toho, že věci se musí nechat tak jak byly a jsou. Autor ukáže kam až by chtěl zajít, ale pak stejně musí složit zbraně a nějak z toho vybruslit. Kdyby si Snyder vydupal aby tenhle komiks byl mimo kontinuitu a kánon klasických řad a on si tak mohl dělat co chce a dotáhnout to nekompromisně do konce, to by bylo teprve něco.
Jinak mi občas vadilo že celá ta premisa 'Batman mimo svou bezpečnou zónu' přímo vybízí k tomu aby zde byly situace kdy si neví rady nebo se dostane tak do úzkých že to prostě nezvládne protože tohle není Gotham. Jenže Snyder - jako vždy - prostě píše Batmana jako někoho kdo prostě zvládne vždy všechno, a okolní prostředí příliš nevyužívá. A flashbacky - i když zajímavé - zde jsou, nemůžu si pomoct, už takovou lacinou scénáristickou berličkou. Chcete udělat vztah hrdiny a záporáka osobnější a osudovější, není nic jednoduššího než najednou si vymyslet že se znali už odmala. Zvlášť když to jinak pro příběh nijak zásadní není. Další prvek co mi překážel je postava Dukea Thomase. Nejen že by bylo lepší kdyby se do příběhu necpal a Batman to prostě musel zvládnout sám, ale celá ta postava mi prostě vadí. Nevím proč si Snyder myslí, že i když je Bat-rodina už tak dost velká (a všech těch Robinů, Red Robinů, Nightwingů, Red Hoodů, Batwoman, Batgirl a všech dalších máme požehnaně), tak zrovna nějaký zbytečný nováček nás bude zajímat a tolik nám ho cpe. Závěrečný kratší příběh zaměřený právě na Dukea sice vůbec není špatně napsán, jenže by fungoval i s kýmkoli jiným a tahle postava je prostě v Batmanovi navíc a nechápu proč ji Snyder tak protlačuje. Snad to brzy vzdá a dojde mu že podobných a zajímavějších postav je tu dost.
První All-Star Batman mě nakonec potěšil a vedle jiných Bat-sérií z Rebirthu se stydět rozhodně nemusí. Je to Snyder se vším všudy, v dobrém (originální nápady, svižně ubíhající akční příběh, snaha o nějaký ten přesah a psychologickou rovinu) i zlém (příliš dokonalý Batman, nesmyslné protlačování Dukea, nedotažení těch nejlepších myšlenek a momentů do konce). Mohl si vybrat kreslíře který se k tomu hodí víc, ale u Romity jr. jsem vysloveně netrpěl. Při čtení jsem to dal na jeden zátah protože příběh prostě jede a baví, jakmile se ale člověk trochu zamyslí nad tím co právě četl, ty neduhy tam prostě vidí. Tedy klasický Snyder.

Druhý díl pokračuje v nejlepším duchu. Bez nějakého zdlouhavého úvodu se příběh rychle rozjede a chytí tak, že ho přečtete jedním dechem. Alespoň já to tak měl. Záporáci i samotný nápad syndikátu obětí je povedený, dobře zpracovaný, a vůbec nevadilo že zde nefiguruje žádný známý záporák. Možná celá ta myšlenka o obětech mohla být propracována více do hloubky, ale to je detail. Jen je tu opačný problém než u prvního dílu - tam se mi zdálo že zkrácení o sešit, dva, by mu možná prospělo protože příběh se ke konci přeci jen trochu táhnul, a zde bych ten sešit, dva zase klidně přidal. Ano, konec nebyl tak úplně o Syndikátu, přesto se to s nimi vyřešilo až příliš zkratkovitě a uspěchaně, po tak slibně rozehraném začátku bylo finále trošku zbytečně zklamáním, přitom jde vidět že Tynion hloupý autor není a příběh má pevně v rukou. Jakmile se začne polemizovat nad smyslem Batmanova počínání, má to až překvapivě myšlenku, hlavu a patu. Sice se obávám že se to nadále příliš rozvíjet nebude, každopádně Tynion tyhle linie zvládá lépe než Tom King, ten místy až moc samoúčelně mudruje, zde to do příběhu zapadá hladce, jen otázka zda se s tím bude pracovat do budoucna.
Postavy i vzájemná interakce zde opět fungují na jedničku. V prvním díle byl důraz kladen na Red Robina a Batwoman, zde se zaměřujeme na Stephanii a trochu i na Clayface. Ten se zdá být čím dál zajímavější postavou a doufám že v týmu vydrží. Oproti tomu Stephanie alias Spoiler se ukázala jako solidní kráva. Ano, lze ji chápat a možná s ní i cítit, ale u ní naopak doufám že se odklidí do ústranní a trochu si od ní i jejích výlevů odpočineme. Jinak ten finální zvrat týkající se právě jí dobrý. Tým nám rozšíří Luke Fox alias Batwing, a ačkoli podobné postavy mě většinou štvou, zrovna tahle je napsaná hodně sympaticky a nemám s ní problém. Fandy seriálu Gotham určitě trefí, že se tu vyskytuje i postava dr. Leslie "Lee" Thompkinsové, stejně jako v prvním díle. Hlavní záporák taky slušný, jeho návratu do budoucna bych se nebránil, navíc jeho totožnost zatím zůstává nejasná. I ten vzhled evokující Hellraisera vypadá prostě dobře. Tentokrát se kreslíř Eddy Barrows nepostaral o celý příběh, což je škoda, protože jeho kresba je opět lahůdková a z celé knihy jasně nejlepší. Alvaro Martinez je sice skoro stejně dobrý, jen ne takový hračička. Ostatní neurazí, nenadchnou. Po hlavním příběhu následuje ještě jeden kratší, točící se hlavně kolem Batwoman. Ten mě však už tolik nechytil. Odhlédnu-li od kresby která se mi příliš nelíbila, vracíme se zde k záporákům z prvního dílu, ze kterých jsem úplně nadšen taky nebyl. Navíc se zde zase jedná mimo jiné i o sérum zodpovědné za monstra z Noci nestvůr, která mě moc nebavila a bojím se že se k tomu do budoucna budeme vracet více. Navíc jde v podstatě o stejný princip který jsme viděli už u séra Man-Bata, kterého jsme si v New 52 užili celkem dost. Tuhle linii bych do budoucna klidně oželel. Flashbacky zajímavé, ale v podstatě se nedozvíme nic nového.
Hodnotil-li bych jen titulní příběh, tak nebýt moc rychlého konce, jedná se o kvalitativní posun od za mě už tak dobrého prvního dílu. Druhý příběh už tolik neoslovil, ale ve výsledku se jedná i tak o velice solidního Batmana. Kresba z většiny dobrá až skvělá, příběh i postavy jsou vedeny zručně. Ačkoli se jedná o v podstatě klasický akční superhrdinský komiks, občas je to i k zamyšlení a dalo by se mluvit o jistém lehkém přesahu v rámci žánru. Série Detective Comics je velice příjemným překvapením a pokud si minimálně udrží nastavenou laťku, budu si jí nadále rád kupovat a číst. Tohle je mainstream, který mě baví.

Z doposud vydaných Batmanů v rámci Rebirthu ten jednoznačně nejslabší. Když však vezmeme v úvahu že je to takový vedlejšák, dají se nad tím přivřít oči. Zase kdyby to tu nevyšlo, nedověděli bychom se jaký měl vůbec význam Hugo Strange který se mihnul v Já jsem Gotham. Noc nestvůr je crossoverem tří sérií, Kingův Batman, Detective Comics a Nightwing (který tu nevychází). Z Kingova Batmana tu máme dovršení pár podzápletek, z Detective Comicsu zase Batmanův tým. To je asi hlavní kámen úrazu - že co funguje v jednotlivých sériích, tady nefunguje. Já jsem Gotham mě sice vysloveně neoslnil, ale nebyla to jen jedna velká rubačka, nějakou myšlenku to mělo. V Detective Comicsu skvěle fungují postavy a týmová chemie, tady to drhne. Ovšem že když jde o nějaké eventy, větší či menší, lze čekat hlavně velkolepou akci. Ale aby to udrželo pozornost, chce to nějaké zvraty, zajímavé postavy a hlavně záporáky. Zde se však objevuje jen jedno hnusné monstum za druhým, což už někdy v polovině začne být únavné. Ne že by jejich design byl špatný, monstra jsou různá a místy opravdu správně nechutná, ale pořád je to jen neustávající rubačka. Postavy jsou zde oproti svým sériím nevýrazné, v horším případě otravné (ano, mám na mysli Dukea - ale ten je mi protivný všude, ne jen v tomto komiksu). Pokud jde o crossover větší, např. s celou Ligou Spravedlnosti, je to alespoň pestré, Noc nestvůr ale začíná být nebezpečně brzy monotónní. Ještě že je tu ten Clayface, který to trochu obzvláštňuje a baví. V závěru když se konečně setkáme se Strangem, je tu sice náběh na zajímavou psychologickou hru, ale je to hned narychlo utnuto. Možná že si Strange mohli nechat do jiného, komornějšího příběhu, umím si představit že tam by byl mnohem lépe využit. Noc nestvůr je prostě jako poslední díly Transformers, hromada akce, příšer a demolice na úkor zajímavých postav a příběhu. Nevadí mi jednodušší akční story, tady je ale osekaná až moc. Kresba taky žádný zázrak, s příšerami si kreslíři sice místy vyhráli, ale po Davidu Finchovi a Eddy Barrowsovi tohle prostě neobstojí.
Zním možná až moc kriticky, přitom o žádný velký fail se nejedná. Jen je to prostě trochu nuda. Sice se pořád něco děje a je to samá akce, přesto jsem to nepřečetl v kuse ale musel jsem jet na dvakrát, všeho moc prostě škodí. Přesto pokud kupujete Batmanovské série z Rebirthu, vyplatí se i tohle mít. Tenhle crossover je spíš takový speciál, takže dojem vám to nepokazí.

Docela příjemné překvapení. Jelikož Detective Comics z New 52 byly převážně takové výplňové epizody které se většinou držely v průměru, moje očekávání nebyla největší. Místo toho nám v téhle sérii v rámci Rebirthu James Tynion IV přichystal slušně fungující týmovku. Hostovačky někoho z Bat-rodiny v dřívějších sériích většinou moc nezaujaly, proto jsem k nim nikdy neměl nějaký bližší vztah, ale takhle když je na ně soustředěná celá kniha, to působí o dost lépe. Někteří sice mají více prostoru, jiní méně, ale ani jedna postava mě neiritovala, což je rozhodně - překvapivé - plus. Batwoman na kterou je upřena největší pozornost není vůbec špatná tahounka, na to že jsem předtím o postavě mnoho nevěděl, tak tohle je solidní představovačka. Navíc se to hodí, jelikož se chystá její samostatný TV seriál a nikdy není na škodu o postavě předtím něco vědět. Red Robin alias Tim Drake se už v pár zde vydaných komiksech objevil, z hlavy si vybavím Ticho nebo Batman a syn. Ten je tu možná nejzajímavější postavou, jen škod že teď bude na nějaký čas odklizen stranou. O Orphan se toho v první knize moc nedozvíme, ale potenciál tam je tak snad se na ní v budoucnu série zaměří více. Spoiler se zatím také moc neprojevila, ale něco mi říká že po závěru knihy se to změní. Potěšil mě Clayface, býval to jeden z těch méně zajímavých záporáků, ale takhle když kope za tým dobráků krade si pro sebe každou scénu a po celou knihu baví, doufám že v týmu nějakou dobu vydrží. A konečně samotný Batman tu taky není psán jako takový ten všehoschopný ubermachr, když pracuje v týmu a musí si občas nechat pomoct, hned je o něco zajímavější.
Ne snad že by to nebylo bez chyb. Přes fungující postavy i jejich chemii a dobře plynoucí příběh, zápletka s další tajnou organizací není nejoriginálnější a pár hlušších míst se najde. Odhalení se hl. padoucha je dopředu předvídatelné a ke konci už se to trochu táhne. Nějaký známý gothamský zlosyn by příště možná přišel vhod. Ve stínu netopýrů se sice nezapíše do Batmanovské historie, je to prostě jen další příběh s Batmanem, ale na jednu stranu je sympatické že Tynion - na rozdíl od Snydera nebo Kinga - si tu nehraje na nic víc a chápe že na obyčejném akčním a fungujícím příběhu nemusí být nic špatného. To je sympatické a oproti výše zmíněným pánům osvěžující. Co komiks táhne ještě víc nahoru je kresba. Eddy Barrows si s tím místy neskutečně vyhrává, nejen že postavy i prostředí vypadají hodně dobře a prokresleně, ale práce s panely je také skvělá (sice jsem měl občas trochu problém jakým směrem to číst ale to je moje chyba) a když se občas změní styl do jakési malby, připomíná to postup např. Lee Bermeja který tohle taky dělá. A když tam máme nějaké panely kde se ještě prohání sníh, a obrázky vypadají jako kombinace klasické kresby a malby, to je opravdu pastva pro oči. Vynikající mainstreamová kresba, a Barrowsovi by slušely i nějaké atmosféričtější příběhy, talent na to rozhodně má.
Ve výsledku tu tak máme příjemné překvapení. Netopýří týmovka s dobře napsanými postavami, dobře odsýpajícím a neurážejícím příběhem, plus skvělá mainstreamová kresba. Nic víc, nic míň. Každopádně je sympatické když si u Batmana jednou za čas autor nehoní ego a nehraje si na něco víc. Nemůžu ručit že se vám tenhle komiks udrží v paměti dlouho, samotné čtení je ale více než příjemnou záležitostí.

Za mě jednoznačně lepší než první díl. Jen pořád dost věcí je tu buď nejasných, nebo nedomyšlených, to ukážou až další díly jestli např. role Psycho Pirata je jen účelová, nebo bude mít nějaký větší smysl. Banea vidíme zase v trochu jiném světle (naštěstí ne moc NA světle - jelikož si tam celý komiks chodí nahý) a těším se jak se to s ním vyvrbí dál. Kresba se mi nelíbila tolik jako v prvním díle, obličeje jsou takové umělé, ale akce nebo větší celky vypadají parádně, stejně tak skladba panelů a stránek. Příběh chytil už zezačátku, a celou knihu jsem si docela užil. No samozřejmě jsou tu nějaká "ale".
V první řadě je to samotná postava Batmana. Nejen že se vlastně dobrovolně nechá zlomit, protože ví - stejně jako všichni ostatní - že se z toho zase dostane a zázračně vyléčí, nebo že i ty nejšílenější a nejnepravděpodobnější plány mu vždycky vyjdou. Na to už jsme chtě nechtě zvyklí. Ale třeba mě štval ten jeho neustále opakovaný monolog o tom jak Baneovi přerazí páteř jestli mu nedá to co chce. Jako... chápu že ti dva spolu nemají nejlepší zkušenosti a přátelsky by se spolu asi nedomluvili, ale když místo jakékoli komunikace Batman odpoví jen znovu tím svým asi 5x opakovaným proslovem... no, už mě to štvalo. Batman se tu vůbec občas chová dost zvláštně. On už vůbec celý ten koncept tohohle komiksu je takový podivný. Postava, kterou Batman skoro nezná, a vlastně je nám celkém volná, má nějaké problémy, které může napravit jen Psycho Pirat, kterého má momentálně v držení Bane. Tak Batman vezme pár vězňů z Arkhamu, jaksi automaticky počítá s tím že budou spolupracovat a táhnout za jeden provaz, jelikož tohle asi nejsou ti nejhorší z nejhorších. Pak je vezme na, jak je nám předkládáno, sebevražednou misi, riskovat několik životů včetně drahé Catwoman kvůli duševnímu zdraví jedné osoby. Buď je tedy hodně hloupý, nebo hodně arogantní a věří si. A vlastně proč ne, vždyť je to Batman a tomu vždycky všechno vyjde. Ve chvíli, kdy dojdeme k závěru hlavního příběhu, a zjistíme že nejen že nikdo na téhle sebevražedné misi nezemřel a nikomu se nic nestalo (až na Batmana který je ale stejně za pár minut v cajku) ale vlastně šlo všechno podle plánu bez nějakých neočekávaných problémů, trochu to jinak dobrý příběh shodí. Chybělo tady nějaké drama kdy se plán opravdu pokazí (a ne, tu naoko 'zradu' jsem Catwoman nevěřil). Takhle to bylo akční, čtivé, napínavé, ale bez nějakého opravdu nečekaného zvratu, dramatu, konfliktu.
Co se mi ale líbilo napříč celou knihou, byl Batmanův vztah s Catwoman, jejich vzájemná psaníčka, dialogy... No i když u těch bych se zastavil, ty tu občas docela drhnou. Tom King se snaží psát jakože hrozně chytře, několikrát opakovat ty samé věty a podobně, ale většinou mu to moc nevychází. Tahle snaha působit chytřeji než to ve skutečnosti je mi dost připomínala Azzarella, který občas taky neskutečně plácá. Jestliže v první knize mi Kingův styl připomínal Snydera, tady je to spíš laděné do Azzarella. No ale zpět k té Catwoman. Kromě Jepha Loeba se mi nevybavuje jiný autor co tu vyšel který by nějak hlouběji pracoval se vtahem Batman-Catwoman. Musím říct že ten jejich vztah a chemie mě tu baví, a těším se jak se s tím King vypořádá dál. Ty jejich dopisy byly velmi dobré, jak je v této knize Batman občas divně napsaný, ten jeho dopis byly jediné momenty kdy jsem k němu mohl trochu proniknout a pochopit. Ano, nebyl by to King aby to občas nesklouzlo k té nabubřelé rádoby přemýšlivosti, ale jinak tyhle části se mi velmi líbily. Jako třešnička na dortu ke konci je vzpomínání na jejich první setkání v kostýmu i bez něj, odkazující na první výskyt Catwoman v komiksu vůbec a Millerův Rok Jedna, to mě potěšilo velmi. Sice pak přemýšlím jak to DC má s tou kontinuitou, když - co vím - momentálně pro Batmana platí ten Snyderův origin, ale tady postavy vzpomínají na ten Millerův i na události v komiksech ze 40. let... já osobně se v tom nějak zorientuju, jen novější čtenáři budou mít možná v tomhle přeskakování trochu bordel. Nicméně, s postavou Holly to je velmi pěkné provázání/navázání s Rokem Jedna. K té Holly se ale váže i jeden wtf moment co na mě vybafl - u Banea si Batman sám podá doslova armádu profi vojáků. OK, je to přeci Batman, to skousnu. Ale aby se následně jeden nebo dva sešity poté nechal takhle hloupě překvapit a pořezat obyčejnou holkou a následně skoro vykrvácet... Ano, můžete namítat že Holly měla jakýs-takýs výcvik od Seliny, která je rychlá a bojovat umí, ale když někoho vidíme před chvílí samotného dát si několik desítek namakaných ozbrojených vojínů a pak tohle... Bez takovýchhle lapsů by se King mohl pro příště obejít.
Takže - Já jsem sebevražda je za mě určitě krok správným směrem, oproti prvnímu dílu zlepšení, bavilo mě to číst, záporák super, kresba ok, vztah Batse a Cat to táhne. Na druhou stranu tu máme nepříliš dobře napsanou hlavní postavu, sebevražednou misi bez jediného úmrtí, občas za uši/oči tahající dialogy, a pár do očí bijících logických lapsů. Ale pokud se bude série nadále takto zlepšovat z dílu na díl, příště už to budou čisté 4 hvězdy a pak i možná víc.

Nejprve, než začnu o samotném komiksu, bych chtěl ventilovat svůj pohled na současného Batmana celkově, který se netýká jen tohoto hodnoceného, ale všeobecně, takže pokud někoho zajímá můj názor čistě na komikks Já jsem Gotham, následující odstavec nechť klidně přeskočí.
Batman je v současnosti možná vůbec nejoblíbenějším superhrdinou. Můžeme s tím souhlasit nebo ne, ale to je tak všechno, fakta jsou fakta. Pro mě osobně jím na dlouhou dobu byl také, protože mě fascinovala ta temnota, vnitřní rozpolcenost, a vůbec celý ten svět kolem Gotham City. To už ale nějakou dobu neplatí. Stručně a přesně to shrnul samotný Alan Moore, který před pár lety prohlásil že Batman se podle něj stal pouhou atrakcí a již není tou temnou komiksovou ikonou, kterou byl v osmdesátých letech minulého století. Současný Batman se tváří pořád temně a na první pohled vychází právě z toho osmdesátkového, ale ve skutečnosti je to jen obdoba toho čím byl ještě před tím. Asi mu uškodila ta čím dál větší popularita, ale zkrátka a dobře současný Batman není tím, kterého jsem si kdysi zamiloval. Většina kritizuje postavu Supermana za to, že je až moc silná, že není skoro nic a nikdo co by ho mohlo porazit, a proto ho nemá rádo, pro tu přílišnou dokonalost. Naopak Batman je jen člověk, a proto je ze všech hrdinů zdaleka nejzajímavější. Jenže v tom je problém, Batman o kterém se píše dnes už není 'jen člověk'. Dnešní Batman zvládne cokoli, vyřeší cokoli, přemůže kohokoli, na každou situaci je plně připraven, nic ho nerozhodí, na všechno má plán, je bezchybný. Jako krásný příklad scéna v tomto komiksu, kdy dvě postavy se schopnostmi Supermana bojují proti Solomonu Grundymu kdoví jak dlouho, a pak přijde Batman, tohoto obra vezme do jedné ruky a jednou ranou ho složí. A většina čtenářů to určitě žere, protože tohle je jejich oblíbený Batman, a zvládl to přestože je jen člověk (což je nejčastější argumentace na otázku proč ho mají nejvíce v oblibě). Prosímvás, tohle ale není Batman o kterém bych si chtěl číst. Batman kterého jsem měl rád já, byl silný, prudce inteligentní, deduktivní a připravený na všelicos, ale byl i chybující, znal své meze a proto jeho příběhy měly svoji váhu. Nevím přesně v jakých letech se to zlomilo, ale minimálně většina komiksů v novém tisíciletí co jsem četl s postavou pracuje tím stylem, že ať Batman udělá a dokáže cokoli, fandové to sežerou protože ho milují právě proto, že nemá žádné schopnosti. Já chápu že v superhrdinském komiksu je to podobně u většiny postav, u Batmana je ten rozdíl ale dost markantní. Proto mám dnes raději Supermana, protože i ten má své meze jasněji vymezené, a jako s postavou se s ním pracuje lépe a zajímavěji. Paradoxně, právě proto že je 'lidštější' než Batman. U jeho komiksů už mi dnes chybí to napětí, protože ať se cokoli zdá jakkoli nemožné i pro nadčlověka, víme že Batman to zvládne, a třebas si u toho ještě zahláškuje... u jiného hrdiny proč ne, ale tohle má být TEN Temný rytíř, pokud se s ním pracuje stejným způsobem jako s libovolným schopnostmi obdařeným hrdinou, je něco špatně. Zpětně si vybavuju že ten Batman kterého jsem měl rád, většinou opravdu vznikal hlavně v 80.-90. letech, tam se většina jeho příběhů držela v rámci možností ještě sympaticky při zemi. Dnešní Batmanovi autoři jako Scott Snyder, Grant Morrisson nebo Tom King, jakkoli dobré příběhy můžou napsat, s postavou už z principu pracují tí zbožštělím stylem, že Batman dokáže cokoli protože je prostě Batman, a to je něco co už jde prostě mimo mě. Dokonalý a všemohoucí Batman = špatný Batman.
A teď už konečně k samotnému komiksu. Byl jsem hodně zvědav co nám po Snyderovi předvede King, ale po přečtení mám pocit jako bych zase četl toho Snydera. Nevím, možná je to jen tím že se King ze začátku snaží plynule navázat na svého předchůdce, ale zatím se mi zdá že oba mají hodně podobný styl psaní. Což není výtka, některé Snyderovy knihy jsou výborné. Ale kniha Já jsem Gotham... no, ta zrovna výborná není. První sešit známe už z Epilogu, je to do jisté míry zajímavé díky Calendar Manovi, ale jinak dost o ničem. Četl jsem to tedy už podruhé a pozorně, aby mi nic neuniklo, ale buď mi uniká nějaká skvělá pointa mezi řádky, nebo tam vážně žádná nebyla. A to Batmanovo plnění té podvodní Mission Impossible... No comment.
Začátek hlavního příběhu už je lepší, celá ta scéna s pádem a záchranou letadla je sice místy dost přehnaná, ale jisté napětí nepostrádá. Nové postavy které se nám tu představí jsou ok, byl jsem zvědavý co se ze spolupráce s nimi vyvrbí. Role Huga Strange a Psycho Pirata se nám snad více vyjasní v dalších knihách, takhle tu fungují jako taková deus ex machina. Celé to pak působí trochu moc narychlo, nějak jsem se do příběhu nemohl pořádně dostat. Vzhledem k tomu že za vším byl někdo v pozadí, kdo se ale v komiksu skoro neobjeví a my sledujeme jen ty následky, byl dojem ze čtení takový polovičatý. Ale tak je to jen rozjezd a doufám že další knihy vše vysvětlí a dojem napraví. A poslední sešit který nastíní možný další průběh, není také špatný, jen ta pološílená a vyholená Gotham Girl je dost protivná. Co mi taky občas nesedlo byly pokusy o humor. Batmanův průnik do tajné základny nebo jeho nenadálé mizení byly dost na hraně, naopak některé Alfredovy hlášky celkem pobavily, nicméně by se toho King mohl pro příště vyvarovat, humor jemu ani Batmanovi moc nesluší. Co komiksu naopak slušelo, byla kresba Davida Finche, na něho je vždy radost se dívat. Ačkoli se mi zdá, že oproti dřívějšku se svoji kresbu snažil trochu uhladit, schválně porovnejte třeba s jeho prací na sérii Batman - Temný rytíř, tam se mi zdál takový rozevlátější, tady je zase takový umírněnější, ale pořád je to David Finch, takže kresba paráda. Zato barvy se mi zdály takové matné, kresba v nich občas trochu zanikala.
Závěrem? Nemůžu říct že bych byl nadšen ani vyloženě zklamán, beru to jako že se King teprve rozjíždí a hledá, a první díl že tomu odpovídá. Některé části super, jiné trochu wtf, nicméně je to docela svižné a jako mainstream ok. Kresba super, jak jsem si zvykl na Capulla, tak proti Finchovi nemůžu říct půl slova a kdyby u série zůstal nastálo nezlobil bych se. Řekněme takový Batmanovský průměr - což většině fanoušků asi stačí.

První kniha se mi celkem dost líbila, ve své přímočárosti naprosto splnila svůj účel a cílovku nemohla zklamat. Jak je na tom ta druhá? Nooo...
Popořadě. Na začátku se vyrovnáváme se závěrem minulého dílu, zjišťujeme že v týmu je neznámý zrádce a vypadá to že se bude pokračovat v nejlepším duchu jedničky. Pak následuje zbrždění v podobě crossoveru s jakýmsi Ressurection Manem. Ne že by šlo o něco co nemáme šanci pochopit, ale přeci jen postav co neznáme - a ruku na srdce, asi nás ani moc nezajímají - je tu celkem dost a i příběh jako takový je podprůměr. Sebevražedný oddíl měl mnohem lepší mise, a tahle přetahovaná o postavu, která už se tu stejně řešit nebude a je nám celkem ukradená byla celkem slabota. Hlavní část komiksu, která se točí kolem organizace Bazilišek která se zběžně řešila už v prvním díle už je o něco lepší. Sice mám pocit že oproti tomu jak se první díl snažil být drsný a nekompromisní má tohle už blíž ke klasické superhrdinské týmovce, ale beru to, dejme tomu že tým se stmeluje, postavy se řekněme sbližují a více poznávají a začínají být sehranější. Některé ty zvraty a hry na dvojité agenty a zrádce mají něco do sebe, občas je to předvídatelné, občas to překvapí, ale prostě to baví. A nějaké ty cool a drsné scény se tu taky najdou. Jen některé situace mi přišly dost nevyužité, třeba epizoda s primitivním kmenem na ostrově mohla být dost zábavná a dal bych jí více prostoru, tohle by bylo přesně něco co chci s tímhle týmem číst, bohužel se to brzy stočí směrem k té hlavní dějové lince.
Proč bohužel? Dostávám se k největší slabině příběhu, a tím je hlavní záporák, jménem Regulus. To je jedno velké wtf. Od toho jména, přes vystupování až po vzhled, tohle je padouch který jako by vypadl z 60.-80. let minulého století. Působil tu jako pěst na oko a takováhle postava podle mě nemá v moderním současném komiksu co dělat. Jako ano, vím že se nacházíme v superhrdinském/superpadoušském comicsovém mainstreamu, kde často jsou postavy nad kterými lze kroutit hlavou, ale řekl bych že už mám něco načteno a tak pokud to není vyloženě do očí bijící, tak skousnu hodně, ale tohle prosímvás ne. Být komiks tak o 30 let starší, přimhouřím oči, ale brát dnes vážně takového vystrojeného kašpara co o sobě mluví ve třetí osobě a jehož každý dialog, nebo spíše monolog, trhá oči/uši, to opravdu ne. Normálně bych vyčetl že se v závěru vše vyřeší až moc narychlo a chybí pořádný závěrečný boj, ale tady jsem byl opravdu rád že ten samozvaný 'Regulus' nedostal ještě více prostoru než bylo nezbytně nutné. Jak jsem psal, v tomto žánru jsem schopen brát s vážnou tváří všelicos, ale něco takového co komiks shazuje o několik dekád zpátky na roveň úsměvného retra, to mi celý zážitek ze čtení hodně zkazilo. Kdyby to bylo alespoň koncipováno jako parodie, ale on se ten příběh bere docela vážně... No prostě Regulus nevermore.
Mohl bych se rozepsat třeba o tom že linka ohledně Harley a její současné (asi) schizofrenie není vůbec řešena (což se může a nemusí více rozvinout v dalších dílech takže počkám) nebo že nevím proč je tu zbytečně mnoho prostoru věnováno Amandě Wallerové, která jakožto postava zkrátka NENÍ zajímavá, a ať nám tvůrci budou nutit scén z její minulosti nebo soukromého života kolik chtějí, nic se na tom nezmění, protože my si přeci jen kupujeme komiks kvůli/o Sebevražedném oddílu. Mohl bych kritizovat i to že interakce mezi postavami by tu mohlo být o dost víc, protože jejich potenciál je dost nevyužit, nebo že ta motivace Amandy proč využívat Sebevražedný oddíl ("když ve válce bojují ti hodní, nebo ti které mám ráda, tak - nečekaně, a teď pozor spoiler - se může stát že mohou umřít! Aha, tak tam pošlu ty špatné na kterých mi nezáleží - a když si to odpracují, tak je pustím na svobodu") je zkrátka dost hloupá, možná kdyby se v tom tak nepitvalo a nechalo se to prostě jak to je, ale ta snaha ospravedlnit a pochopit pohnutky Wallerové je prostě otravná a nefunguje. Ale tohle beru jen jako drobné detaily které mi zážitek ze čtení už moc zkazit nemohly, protože REGULUS to zvládl bohatě sám i za ně. Jinak kresba standard, k příběhu se hodí, je hezká, ale není moc čím se kochat takže i díky rychlému tempu děje komiksem proletíte cobydup.
Takže druhý díl Sebevražedného oddílu určitě slabší než jednička, ale na další se stejně těším. Postavy jsem si oblíbil, baví mě, a celý koncept ještě zdaleka není vytěžen. Jen příště prosím víc se zaměřit na ty jednotlivé charaktery co jsou tu k dispozici a z nich i z dobrých nápadů zkusit vytěžit více, méně Wallerové, která opravdu nikoho nezajímá, žádné crossovery s postavami co nás také nezajímají, a hlavně nějaké záporáky co nebudou vyloženě trapní. Zdá se že jsem byl hodně kritický, ale i přes všechny nedostatky jsem si komiks docela užil a bavil mě. Jen ten záporák a ta Amanda byli dost tragičtí, takže ve trojce očekávám zlepšení. Komu se líbila jednička, bude se líbit i dvojka, i když počítám že méně (a ne každý taky musí sdílet problémy co jsem já osobně s některými věcmi měl).

Tak tohle je hodně pohodová záležitost. Jasně, je to "jen" oddychová, místy drsnější akční zábava bez větších ambic, ale čte se to opravdu příjemně. Postavy jsou tu docela dobře nahozené, tedy alespoň ty, u nichž se v rámci série počítá s větší životností. Deadshot je docela cool badass parchant, někdy mu fandíte, jindy byste ho nechali odprásknout. Harley je tu správně cáklá, roztomilá i nebezpečná, tahle verze mi sedne víc než ta z její vlastní série (a to je obojí New 52). Amanda Wallerová je pořád ta samá chladná mrcha, žádná změna. El Diablo je zajímavý charakter, snad se na něj série někdy v budoucnu zaměří víc. King Shark tu zastává brutální hrubou sílu, občas z toho komiks vytěží drsnou či zábavnou scénu, jindy je to moc nucené. Black Spider, ačkoli neznámá postava, stačil v rámci omezeného prostoru celkem zaujmout, mezi ostatními se neztratí. Captain Boomerang je prostě taková samolibá svině, buď ho pro to budete mít rádi, nebo nesnášet, to je na každém. Ostatní postavy už jsou hodně vedlejší, a ve většině případů slouží spíš jen jako maso do mlýnku.
Začátek se snaží působit hodně drsně, ale je to trochu takové tlačení na pilu, aby i pomalejší čtenář pochopil že tohle není superhrdinská týmovka, ale že tohle jsou padouši. Nicméně jsme celkem rychle hozeni do děje a sledujeme tu povedenější, tu méně povedené epizody a úkoly. Techno-zombíci ušli, útěk se zásilkou velmi dobrý, vsuvka s Baziliškem nic moc, asi nejslabší část knihy, vzpoura ve věznici OK a závěr s naháněním Harley Quinn super. Tempo zběsilé, a občasné flashbacky s Jokerem vynikající doplněk, takhle nějak bych si představoval její samostatnou sérii, ta se bohužel vydala poněkud odlehčenější cestou která mi tolik neseděla.
Kresba je standard, neurazí a k vyprávění příběhu bohatě stačí, ale příliš se u ní zastavovat nebudete, je vidět že v době vydávání tohle nebyla pro DC prioritní série a ti áčkoví kreslíři dělali na jiných věcech (teď už je situace jiná a v současném Rebirthu Sebevražedný oddíl rozjížděl sám Jim Lee). Scénář je svižný a akční, nikdy se nevleče. Občas bych sice místo další mise uvítal trochu zpomalit a víc se věnovat postavám, protože náznaky dobře fungující chemie mezi nimi tu jsou, ale tohle má být prostě nenáročné akční čtení, OK, beru to. Občas se tu najdou záblesky toho že série má i na víc, ale až čas ukáže kam a jestli se někam vyvine nebo bude pokračovat v rozjetém tempu. Najdou se tu logické kiksy, ale ty se dají prominout, tady komiksu slouží k dobru že na víc než akční béčko si nehraje takže to tak nebije do očí. I když věci jako naprosto zbytečný krátký románek Deadshota s Harley, který pro děj ani postavy nemá žádný smysl, si scénarista přeci jen mohl odpustit. Jako chápu, Harley je sexy tak to potřeboval nějakým způsobem zužitkovat a mít tam pár jakože-hot panelů, ale když komiks dočteme a zjistíme že to pro děj mělo nulový význam, působí to tam protlačené hodně samoúčelně a jaksi navíc.
Ve výsledku je tak Sebevražedný oddíl pohodovou oddychovkou kterou není problém přečíst na jedno posezení. Taková lehká alternativa k superhrdinskému mainstreamu, ale ne až tak moc velká. Je to drsnější, jsou tu padouši, ale pořád je to taky mainstream takže styčných kladů i neduhů třeba s takovou Ligou Spravedlnosti tu je povíc. Každopádně je dobře že to tu vychází a udrží-li si série úroveň, na každý nový díl se budu těšit.

Tak takhle pohromadě se to čte hodně dobře. Proč tohle, sakra, nemohlo vyjít v těsném závěsu za knihami Liga Spravedlnosti - Síť a Americká Liga Spravedlnosti - Nejnebezpečnější hrdinové světa, abychom na ten příběh nemuseli čekat tak dlouho a spoustu lidí (vlastně oprávněně) na zmiňované komiksy neprskalo že je nechápou, protože jim dávkují jen nahodilé střípky celistvého příběhu?
Ačkoli je Válka Velké Trojky docela špalek, čte se jedním dechem. Obával jsem se když se tahle událost prolínala v několika sériích, návaznost může být kostrbatá, ale ono se to čte hladce a návaznost krásně plyne i napříč všemi řadami. Ano, u Constantina, Phantom Strangera nebo Pandory poznáme v jaké sérii zrovna teď jsme, ale tyhle odbočky vůbec neruší a plynule a účelně doplňují příběh, který pak není tak přímočarý. Těšil jsem se až se do čtení pustím, ale samotného mě překvapilo že to skoro nikde neskřípe a nepůsobí to poslepovaně, ale prostě jako jeden celistvý příběh, který má sice začátek v jiných řadách (z nichž ty nejdůležitější u nás vyšly) a konec useknutý, ale takhle po kupě v jedné knize je zkrátka radost to číst. Bylo jen málo věcí, kde bych tápal nebo které by mi nedávaly smysl. I postavy ze série Justice League Dark, i když tu nevychází, skoro všechny známe, Constantina hlavně ze samostatné řady co tu vycházela a ostatní se objevují třeba v Swamp Thingovi, Gaimanovkách a různých dalších DC komiksech takže o žádné neznámé nejde. Postavy z Americké Ligy Spravedlnosti občas působí navíc, ale ty nám prostě nebyly tolik představeny a jsou tu hlavně aby nám tenhle velkolepý crossover řádně nabobtnal, a takhle po kupě to funguje.
Z čeho mám ale obavy, tak - abych moc nespoileroval - celou knihu žijeme v domnění že tu jde o něco, v závěru se dozvíme že tu jde vlastně o něco jiného, a já se bojím aby následně tvůrci celou tu rozehranou linku kolem Pandory a "jejích" hříchů nezahodili a nesoustředili se jenom čistě na následky toho závěrečného cliffhangeru. To by byla dost škoda a celý tenhle event by to zpětně dost shodilo. To ale zatím nevím, proto takhle samostatně tuto knihu hodnotím více než dobře. Já jen doufám že se zvýší rychlost vydávání, a knih Forever Evil, JL - Forever Heroes a Injustice League (a snad - i když o tom pochybuju - JLA - Survivors of Evil) se dočkáme co nejdříve a konečně se dočkáme dokončení toho velkého rozehraného příběhu, jelikož - i když se zdálo že vše směřuje sem - Válka Velké Trojky je jen prostředek, průsečník toho příběhu, a my bychom si zasloužili konečně dobrat se vyústění.
Závěrem? Velmi dobré čtení, ale jen pro ty co mají načtené série LS a ALS co tu vychází, v tom případě se jedná o jednu z nejlepších knih Ligy Spravedlnosti. Ale jako samostatné čtení to opravdu nefunguje, nic pro nováčky, pro ty jsou tu jiné knihy. Ale poté co si načtou a dostanou se k Válce Velké Trojky, můžu jen doporučit. Pro mě důkaz že americký superhrdinský mainstream nemusí být jen spotřební rutina, ale může opravdu bavit.

Měl-li bych to shrnout, napíšu že se jedná prostě o slušný mainstream, tak stručný ale samozřejmě nebudu. Čte se to pěkně a odsýpá to, ale přišlo mi to spíš jako taková variace na Sebevražedný oddíl spíš než (Americká) Liga Spravedlnosti. Amanda Wallerová dá dohromady skupinu dysfunkčních tu více, tu méně známých postav, které jí podléhají a plní pro ni mise... OK, nápad možná neoriginální, ale co v superhrdinském středním proudu je dnes originální že... Takže záleží na zpracování a na postavách. Tady je hrozně vidět, že celou tuhle sérii Johns rozjížděl jen proto, aby tenhle tým mohl dostat do eventu Válka Velké Trojky. (celá série má pak dál už jen jednu další knihu) V prvních pěti sešitech nám tým představí, a pak hurá na velký crossover.
Je asi jasné, že za tak krátkou dobu nám postavy k srdci moc nepřirostou. Ne že by nebyly zajímavé, ale prostě je tu všechno hrozně z rychlíku. O většině z vystupujících bych si rád znovu přečetl, viděl jak se tým postupně stmeluje a tak dále... Ale na to by bylo třeba více knih a až potom se vrhnout na ten event, jako v případě klasické Ligy Spravedlnosti která tu vychází. Takže ano, tady se nám Hawkman, Catwoman, Stargirl, Vibe, Katana, Martian Manhunter a nový Green Lantern sice v týmu představí (Green Arrowa a Steva Trevora už aspoň známe z klasické řady New 52 LS) ale nemáme čas na to si k nim vytvořit nějaký hlubší vztah, takže když jsou hned po pěti sešitech vhozeni do toho velkého crossoveru, tak to má jediný účinek a to že těch postav je tam prostě víc a ostatní se mají s kým rubat. Takže když budu hodnotit pouze ty první sešity, vychází mi z toho takový lepší průměr. Je to čtivé, zábavné, rychle odsýpající, postavy zaujmou a rádi byste si o nich přečetli víc, na druhou stranu zápletka je takový standard, záporáci taky nic moc, a hlavně je to jen taková příprava na ten velký event. Což je asi můj největší problém s komiksem, měl potenciál být solidní a zábavnou sérií, něčím mezi Ligou Spravedlnosti a Sebevražedným oddílem, ale protože vznikl jen účelově tak ten potenciál zůstane nenaplněn, a to je docela škoda. O to víc když si přečtu závěrečné kraťasy o Martianovi a vidím, že tyhle postavy by prostě v dlouhotrvající sérii fungovat mohly. Kresba je na standartně dobré úrovni, Brett Booth odvádí slušné řemeslo, a David Finch je jako vždy super, toho můžeme znát i my ze sérií Batman - Temný rytíř, Batman z Rebirthu nebo Darkness, na jeho kresbu je vždy radost se dívat.
Sešity které jsou součástí zmíněného eventu schválně do hodnocení nezapočítávám, jsou to jen části většího celku a hodnotit je samostatně je nesmysl. BB Art vychází z amerického vydání takže s tímhle moc dělat nemohl, ale chybou naopak bylo nevydat tady knihy LS Síť, ALS Nejnebezpečnější hrdinové světa a Válka Velké Trojky co nejrychleji za sebou, byl by v tom pro čtenáře menší guláš. Závěrem tedy lehký nadprůměr, je to svižné, neurážející čtení, s dobrou kresbou, jen to prostě působí jen jako pilot který místo aby dále dostal vlastní seriál je hned na to hozen do velkého crossoveru, kde postavy - jakkoli můžou být zajímavé - prostě nemůžou rovnocenně obstát vedle těch co toho prostoru dostaly ve své sérii více.

Hodnocení zrovna u tohoto komiksu může být velmi zcestné, přeci jen se jedná spíše o takový trailer k celému Rebirthu, než o samostatný příběh... ale jako takový funguje parádně, takže s plným hodnocením nemám problém. Nebudu předstírat že úplně všechny narážky a odkazy jak na věci minulé, tak budoucí jsem pochytil a pochopil, ale díky vysvětlivkám na konci jsem se chytal o dost lépe. Hodně zmiňovaných komiksů ze kterých Znovuzrození vychází, u nás má teprve vyjít, ať už od BB Artu nebo v rámci DCKK, takže celá kontinuita nám dá jasnější smysl teprve až za nějaký čas, ale rozhodně jsem v tom neměl takový guláš jak jsem se obával.
Pokud bych měl hledat výtky, určitě bych zmínil že když už jsou vzadu vysvětlivky ke konkrétním stranám, bylo by rozhodně přehlednější ty strany i číslovat - kolikrát jsem musel stránky počítat znovu od začátku, abych si byl jistý k čemu konkrétně je která vysvětlivka... Dále bych byl také raději, aby některá jména a názvy zůstaly v originále - takový Flashpoint je notoricky známý, chvíli mi trvalo než mi došlo že ten zde zmiňovaný 'Bod zvratu' je právě překlad Flashpointu... Taky bych se obešel bez toho, aby Flashova Nemesis - Reverse Flash - musel být překládán jako 'reverzní Flash'. Trošku zbytečné, ne?
Pak už tu jsou jen jisté výtky které přímo nesouvisí s tímto komiksem - a sice pomalé tempo BB Artu ve vydávání již rozjetých sérií. Být jimi, co nejvíce bych teď uspíšil dovydání rozjetých sérií z New 52, a pak by se k těm sériím z Rebirthu co tu vychází mohly přidávat další a nebyl by v tom takový nepořádek, jako když tu naráz budou vycházet např. dvě série Harley Quinn... Nejvíce urychlit by se měla hlavně New 52 Liga Spravedlnosti, za chvíli tu vyjde Válka velké trojky, pak zbývají řadové knihy Forever Heroes, Injustice League, bokovka Forever Evil (důležitá k pochopení souvisejících událostí), Darkseid War vol.1 a 2 a Darkseid War: Power of the Gods. Nechtěl bych aby se to vleklo tempem jedna JL ročně... Ostatní série do konce naštěstí tak daleko nemají, z Detective Comicsu zbývají booky Anarky, Blood Of Heroes a Gordon At War. All Star Western má do konce též 3 knihy - Gold Standard, Man Out Of Time a End Of The Trail. U Harley Quinn (A Call to Arms, The Joker's Last Laugh a Black, White and Red All Over) a Sebevražedného Oddílu (Death is for Suckers, Discipline and Punish a Walled In) zbývají také tři knihy, a pokud se bude pokračovat ve vydávání Wonder Woman z New 52, tak tam jich u nás ještě zbývá vydat celých sedm... No, je toho dost, ale rád bych to uspíšil aby tyto série byly co nejrychleji za námi a my získali co nejdříve kontinuitu k Rebirthu. Tam by se mohly přidat série jako Superman a Action Comics (podle mě docela zásadní, možná Superman netáhne tak jako Batman, ale nepochybuju že se zaplatí a navíc to bude ideální pro návaznost v rámci celého projektu, vynechat ve vydavatelském plánu tak zásadní postavu jako Superman je dle mě dost chyba), minimálně jedna ze sérií Green Lantern (Green Lanterns a Hal Jordan and the Green Lantern Corps), rozhodně Aquaman, neboť ke konci roku tu máme jeho filmovou sólovku a jeho inkarnace z New 52 a Rebirthu je hodnocena jako jedna z nejlepších, takže bych se toho určitě nebál, řekl bych že už i čeští čtenáři jsou připraveni připustit si že Aquaman nemusí být jen pro smích, tyto časy jsou již pasé. Taky bych hrozně rád zase viděl Hellblazera, ale ještě radši než toho Rebirthového, tak hezky od začátku jeho původní sérii z 80. a 90. let, ale to už bych si toho přál moc naráz... Hlavně dovydat co nejrychleji to co tu máme rozjeté z New 52, a když už se nám tu tak krásně rozeběhl ten projekt Znovuzrození, neomezoval bych se a skutečně bych to rozjel ve velkém. Časy kdy se spoléhalo hlavně a jen na Batmana už máme snad za sebou, ne? ;)
Jinak ještě zpět k samotnému komiksu - kresba je klasický líbivý mainstream, pro tyto účely dokonale vhodně zvolený. Když jsem se začetl rozdíly v kresbě jsem ani nevnímal, je to sladěné a nebije se to spolu, ale když už si pak člověk jen listuje, poznává už styly jednotlivých kreslířů. Na závěr snad jen k tomu propojení s Watchmen - nevím jestli je dobrý nápad na toto nedotknutelné dílo sahat, ale stalo se. Teď už jen doufat (protože je jasné že kdybychom celý Doomsday Clock a Rebirth vůbec brali jako sequel, samostatně by stejně nefungoval a komplexnosti a genialitě originálu se nevyrovná) že to má DC skutečně dobře promyšlené a celý tenhle crossover dopadne jako stylová pocta jak Moorovu veledílu, tak historii hrdinů z DC Comics. Do té doby tu snad i v rámci DCKK i od BB Artu vyjde co nejvíce knih ke kterým tahle sága bude odkazovat abychom tomu všemu co nejlépe porozuměli. Ano, DC má tak bohatou historii, že vyznat se občas ve všech těch dávných i nedávných restartech a časových veletočích, alternativních Zemích a realitách je oříšek, ale dokud se k takovým knihám budou přidávat nezbytné vysvětlivky, a časem tu vyjde co nejvíce komiksů díky kterým to všechno konečně začne do sebe zapadat jako hodinový strojek na první straně zde hodnoceného komiksu, nemám s tím problém. Celé universum DC miluju, a teď se konečně rýsuje reálná šance že veškeré ty zásadní události a booky si nebudeme muset jen googlit, ale budeme je mít hezky doma v češtině. Držím palce a půjdu do celého Rebirthu. Za tu cenu (a navíc kdo hledá, najde tyto už tak levné booky ještě podstatně levněji) to nebude vůbec problém.

Tak tohle byla opět paráda. Druhý díl jede už od začátku, žádné nadechnutí před skokem, žádné ticho před bouří, tady je atmosféra zahuštěná už od první strany. První dvě kapitoly se pocit blížícího se zla dokonale stupňuje a já si vychutnával každý panel, každé slovo, a nemohl se odtrhnout. První výtka přichází až s kapitolou třetí, kdy skoncování s mocným protivníkem proběhne až příliš jednoduše. Nemůžu říct přímo odflákle, pořád je to Moore takže nebudete mít pocit že byste byli o moc ochuzeni ale stejně - mohlo to být o sešit delší a po tak luxusní přípravě na střet s opravdu démonickým soupeřem jsem se skutečným průběhem finále cítil přeci jen lehce ošizen. Já vím, že to je obecně problém mnoha komiksů, kdy zlo se jeví opravdu jako všemocné a neporazitelné, proto scénárista musí sáhnout k nějakému deus ex machina aby se ho pak mohl zbavit, ale tohle je Alan Moore - od něj se očekává že si s tím poradí líp. A oproti ostatním autorům jistě, ale i tak to celé bylo ukončeno moc narychlo. Nevím, u takového Gaimana se mi tohle stává taky, možná jsem už jen moc náročný a u určitých tvůrců už se jen s 'dobrým' ukončením jen tak nesmířím, když zbytek příběhu byl vynikající. Další příběh kdy si Bažináč jde pro duši své milé do Pekla, je už bez jakýchkoli výtek. Ta atmosféra, vizuální stránka, setkání s později velmi důležitými postavami, dojemné zakončení - tohle je paráda a asi vrchol knihy. Další kapitola s mimozemšťánky se zezačátku může zdát trochu mimo, ale i tyhle epizodky do světa Bažináče patří. Je to stejnou měrou úsměvné i dojemné, necháte-li se vtáhnout a rozleží se vám to v hlavě, je to krásná hořkosladká jednohubka. Šestá kapitola pak dozajista potěší příznivce Sandmana, a kromě příjemného retro příběhu a naznačení rozvinutí Bažináčovy mytologie, postav Kaina a Abela a hutné atmosféry přináší i první náznaky věcí příštích, které v dalších knihách narostou do zatím netušených rozměrů. Už za to, jakým způsobem měl Moore naplánovaný příběh daleko dopředu, zaslouží uznání. A příběh poslední, nejvíce diskutovaný, je už spíše pocitovou záležitostí. Jako zakončení nabité knihy v poklidnějším duchu více než vhodné, jen jsem úplně nepochopil proč u mnoha jiných je tento sešit tak kontroverzní - veškerý styk mezi člověkem a rostlinou se tu nese na psychické a pocitové úrovni, jde především o mentální, ne tělesné splynutí - takže nějakého zoofilního porna se opravdu bát nemusíte. A ta práce s panely a celkový vizuál - to je prostě krása i dnes kdy možnosti komiksu již značně pokročily. Tomu se říká nadčasovost. Ve výsledku musím knize udělit stejné hodnocení jako předchůdci. Je tu více kratších kapitol, tyhle povídky jsou skvělé. Hlavní příběh je luxusní, oproti první knize ještě o něco víc zhoustla i hororová atmosféra, jen škoda toho zjednodušeného skoncování s výborným protivníkem. To ale není důvod ubírat na hodnocení, protože celkově vzato mám dojem že druhá kniha je ještě o píď lepší než první, a tohle je skvost u kterého hvězdičkami opravdu šetřit nemusím.

Vynikající věc. Což už se od Moorea tak nějak čeká, ale stejně... Práce s panely, s každým jednotlivým slovem, tempem, atmosférou... vše je brilantní. Kresba na svou dobu dobrá a k danému komiksu optimální. Barvy jsou poplatné době svého vzniku, ale aspoň pomáhají utvářet tu správně osmdesátkovou atmosféru jež k tomuto Bažináčovi patří. Úvodní sešit bylo jen takové navnazení, překvapivě i bez znalostí předchozích sešitů (kterých se je těžko kdy dočkáme) jsem se zorientoval a do děje ihned dostal. Snad to bylo i tím, že jsem se kouknul na filmové adaptace z 80. let, které byly sice silně béčkové a o hloubce tohoto komiksu si mohly nechat jen zdát, ale byly zábavné (hlavně dvojka) a jako seznámení s postavou postačující. Hlavní a nejdelší příběh, redefinující postavu a ještě nabízející silného protivníka (jak schopnostmi, tak tím jak je napsán) už je určující pro to, co můžeme od této série čekat. Druhý je pak poctou všem těm béčkovým hororům let osmdesátých a ještě starších, které já tak miluji, ovšem v Mooreově podání zároveň výborně fungující a postrádající jejich neduhy. Atmosféra by se dala krájet a i když závěr je maličko předvídatelný (kolikrát už jsme něco podobného viděli, že netvora porazíme tím, že se ho přestaneme bát?) nijak tomu neubírá. A poslední sešit je taková jednodušší jednohubka, ale pokud jste do příběhu vžiti, dostane vás i tak, ty emoce tam jsou, jen to chce trochu spolupráce... Sice jsem měl pořád trochu pocit že se nedostavilo to absolutní WOW jako u jiných Mistrových komiksů, ale mám před sebou ještě další knihy kde se třeba Moore ukáže ještě víc. A až se za čas vrátím zase na začátek, úplně to vidím jak zapracuje nostalgie a ty první příběhy mi přijdou ještě lepší, protože se posléze posunou někam jinam a už to nebude nikdy stejné... Tak je to u všech sérií. Tedy těch dobrých. A to Bažináč je. S ohledem na ostatní Mistrovy komiksy by to bylo za ****, ale když už člověk nedá plnou palbu tomuhle, s přihlédnutím k těm spoustám komiksů co tu vychází, tak čemu už...?

Tak mám konečně za sebou celou komiksovou Knihu Hřbitovní. Nebo 'konečně'... první co mě vyvstanulo na mysli po dočtení, bylo "škoda že to nebylo delší"... Ale popořadě. První kapitola v knize je ještě v duchu předchozí knihy, pokus se školou má vše co by taková epizodka měla mít. Uměl bych si to představit rozkošatělejší, klidně přes celou knihu, to by ale tímhle tempem byla hodně dlouhá série... Spokojme se s konstatováním, že je to tak dobré, že jediné mínus je že to není o dost delší. Ani kresba mi nevadila, sice, jak už jsem zmiňoval, bych dal přednost jednotnému stylu a'la Russell, ale k tomuhle příběhu to sedlo. A pak přichází ta nejdůležitější část, závěr, rozuzlení. Toho jsem se trochu bál, s tím že by konec mohl shodit do té doby překrásný zážitek ze čtení. Naštěstí - nestalo se tak, i když bez výhrad se to neobejde. Předně moc nesouhlasím s výběrem kreslíře. Scott Hampton mi moc neseděl už do první knihy, jeho kresba byla nejméně konzistentní s ostatními, a když jsem viděl že zrovna on kreslí tu nejdelší a nejpodstatnější část obou knih, moc nadšen jsem nebyl. Tady by více než kde jinde měly pracovat emoce, a tato chladná kresba tomu prostě nesedí. Někam jinam by se hodila dokonale, ale ne sem. No, oč méně se zde dá kochat kresbou, o to více se můžu nechat strhnout příběhem, říkal jsem si. A četlo se to vskutku samo. Návrat staré známé v této části potěšil, i milý pan Frost, i když jeho pravou identitu lze odhadnout od prvních chvil. Samotnému průběhu finále jako takovému bych moc co vytknout neměl, ale jsou tu určité detaily které mi připadaly zbytečné. Třeba celá ta mytologie kolem spolku který má na svědomí vraždu Nikových rodičů - vymyšlena je dobře, ale je zde v podstatě úplně zbytečná. Kdyby celá motivace ohledně té vraždy byla místo toho třeba jen o obyčejné osobní pomstě, penězích, o čemkoli jiném, vyšlo by to skoro nastejno a průběh děje by to nijak nenarušilo. Tohle mi přišlo trestuhodně nevyužité, zde se zase dostáváme k tomu že kdyby Kniha Hřbitovní byla mnohem delší a s tímto nápadem se v ději pracovalo už od začátku, dával by smysl a příběh by obohatil, takhle to vypadá celkem naroubovaně až na samý závěr aby vypadal zajímavější. On by se bez toho ale obešel, protože napětí by se zde dalo krájet čistě díky tomu, že je prostě dobře napsán. A úplný konec, tedy epilog, ten už je úplně bez výhrad. Není to vysloveně happy-end, má to výrazně hořkosladký nádech. Je to v podstatě jedno velké loučení, a prolistujeme-li ihned poté obě knihy znovu, dolehne na nás o to víc. I ta slzička ukápne. Jsem si jistý, že k těmto knihám se nejednou vrátím. Přes drobné výtky, tohle je prostě krásný, dobře napsaný příběh, lineární ale ne šablonovitý, doslovný a přesto nechávající prostor fantazii, okouzlující i temný, vyvolávající úsměv i slzy. Pro děti i dospělé. Více takových příběhů, a člověk by se skoro odvrátil od toho mainstreamu a zůstal přesně u takovýchto komiksů, které v něm rezonují ještě dlouho po dočtení.

Tak první polovinu Knihy Hřbitovní mám za sebou. Co se mi líbí, stejně jako u Koralíny, že v podstatě nezáleží kolik vám je let, a příběh si užijete skoro stejně. Tohle o svých dílech moc autorů říci nemůže (a to nemyslím nutně jako plus nebo mínus). Story o chlapci který vyrůstá na hřbitově je stejnou měrou roztomilá, morbidní, strhující i rozvláčná, přesně tak aby čtenáře zajímalo co bude a četl dál, ale mohl se i pozastavovat, vracet se a vychutnávat si to. U porovnání s Koralínou zůstanu, neb obojí je adaptací Gaimanových knih do komiksu převedených P. C. Russellem. Kniha Hřbitovní mi osobně sedla ještě o něco víc, neboť se odehrává v širším časovém rozmezí a kromě hlavní dějové linky se více soustřeďujeme i na vedlejší příběhy a odbočky. Nejvíce mě bavily kapitoly s malou Scarlett a s čarodějkou, byly dětsky pohádkové i příjemně lidské. Trošku slabší mi naopak přišly příběhy s ghúly a tancem mrtvých. Co se kresby týče, osobně bych upřednostnil aby byl celý komiks kreslený jednotným stylem, do příběhu se nejvíce hodí Russellova kresba (které se takřka dokonale blíží kresba Galena Showmana) a i když se ostatní nikdy neodkloní až přílišně, zrovna tohle je ten typ příběhu kterému podle mě rozmanitost kresby moc nesvědčí, ale to je jen můj osobní názor a je možné že jsem jen na Russella zvyklý z Koralíny, kterou kreslil celou a tak mi to vyhovovalo. Hodnocení je sice ještě poněkud předčasné protože za sebou mám jen půlku příběhu, ale stejně: kresebně je na tom komiks dobře, za to že by mě v rámci komiksu sedla jednotná kresba srážet nebudu, každý ilustrátor odvedl svůj kus práce dobře. Některé kapitoly byly dle mě skvělé, jiné 'jen' dobré, celkově ale nemůžu mít větších výhrad a můžu knihu jen doporučit. Kvalitní české zpracování už je standartem, ale neublíží to znovu zdůraznit. Na čtení druhé knihy se těším a zároveň trochu obávám jedné věci: jestli se mi něco u Gaimana děje opakovaně, tak to, že závěr na mě nikdy nepůsobí tak silně jako samotný průběh děje. Ne že by svůj příběh svým koncem někdy zkazil nebo ho odflákl... ale nikdy si z něj na zadek nesednu, jestli mi to přijde moc jednoduché, moc jiné než to co jsem očekával... nevím, ale i u jeho sebelepších delších komiksů, ať se bavíme o Sandmanovi nebo ostatních dílech, se mi nikdy nestalo že by na mě závěr působil jako třešnička na dortu, zklamání je silné slovo, ale takové to nenaplněné očekávání, že tak skvělý příběh si zasloužil stejně skvělý konec, a ne jen 'uspokojující'... možná mě chápete, možná tenhle pocit mám jenom já... Každopádně to, že se druhá kniha více zaměří na hlavní linku a méně na ty vedlejší, které mě na první knize bavily nejvíce, mi dělá trochu starosti, ale třeba se mýlím a ten konec mě tentokrát naprosto uspokojí a dám snad i to plné hodnocení.

Ale jo, můžu hrdě prohlásit že mám za sebou další povedenou 'gaimanovku'. Knihu jsem zatím nečetl takže můžu srovnat max. tak s filmem, a komiks u mě vítězí. Na můj vkus by to mohlo být v určitých pasážích drsnější, ale pořád je to kniha taky pro děti, takže to tak beru. Určité hororové momenty i tak ale stály za to. Příjemně realistická kresba tomu seděla, vychutnával jsem si ji. Jen sem tam to trochu skřípalo v tom, že bylo vidět, že skutečně nejde o vlastní komiks ale přepis do jiného média. Příběh jako takový je jednoduchý, ale, i když se budu opakovat, tak jako jiné 'prostší' Gaimanovy příběhy tu jde spíš o atmosféru, a jakmile jsem se do toho dostal, užil jsem si Koralínu až do konce. Nejsou to úplně čisté čtyři hvězdy, ale za to že jde o něco co si užije čtenář v podstatě jakéhokoli věku, za povedené české vydání, a za to že jsem tento dávno rozprodaný kousek nakonec přeci jen sehnal, nemůžu jinak. Jen potvrzuji co bylo psáno už několikrát přede mnou, že si tato knížka zasloužila hezčí obálku, zde ale platí ono staré známé 'nesuď knihu podle obalu'. Ten obsah totiž stojí za to.

Ale jo, mě se to líbilo. Je pravda že příběh je docela krátký a přímočárý, ale pokud budete číst pomalu a vychutnávat si kresbu, která za to skutečně stojí, neměli byste být zklamáni. Komiks stojí především na atmosféře, ta si mě začala omotávat kolem prstu krátce poté co hlavní hrdina vstoupí do divadla. Jasně že Gaiman má lepší věci, ale jako takový vedlejšák a doplněk k hudebnímu albu je to dobré. Určitě se k tomu někdy vrátím, a jsem rád že se mi povedlo dostat k tomuto dávno vyprodanému komiksu, i když to dálo práci, protože s dotiskem se asi nepočítá. Jako jediné větší mínus bych tedy viděl - a to se často nestává - české vydání, resp. vybledlé barvy, nebo spíš barva. Nevím zda to byl záměr, ale precizní kresbě by prospělo kdyby černá byla opravdu černá, takhle z toho leda bolely oči. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale přeci jen tohle je pořád o dost víc než běžný průměr, některé úvahy mi ještě v hlavě zůstanou, a na kresbu se dá dívat snad pořád. A přeci jen hodnotím především komiks samotný, ne trochu zprzněné zdejší vydání, jinak by to bylo minimálně o hvězdu míň, ale budu tolerantní vzhledem k roku kdy tu Poslední pokušení vyšlo.

Naprostá paráda, řekl bych že vše podstatné již bylo řečeno, takže jen stručné osobní poznámky: Možná že to je "jen" začátek série a v mnoha ohledech se Gaiman ještě hledal, ale přesto - nebo právě proto - pro mě Preludia A Nokturna stále zůstává jedním z nejlepších dílů ságy. Kniha má své jedinečné osobité kouzlo které jí zůstává vlastní. Občasné hostování postav z DC univerza není na škodu, ba naopak - v případě takového Johna Constantinea se jen posiluje síla příběhu.
Úvodní příběh jsem musel číst pomalu, pozorně, ale odměnil se mi tím že mě krásně navnadil na vše co přijde poté. Nemůžu říct že by šlo o vrchol knihy, ale tak je a má to být jen úvod - a to krásně atmosferický.
Druhý příběh spíše dále rozvíjí svět Sandmana než že by posouval příběh, ale to nevadí, jsme pořád na začátku, takže je to potřeba. Taková klidnější kapitola, ale se skvělými postavami.
Třetí příběh považuji za jeden z vrcholů knihy, hororový, brutální, a přeci nekonečně smutný... Přesně kvůli podobným příběhům jsem si Sandmana zamiloval. Dokonalost.
Příběh čtvrtý o návštěvě Pekla je též vynikajicí, ten předchozí ale nepřekoná - do absolutoria jakoby tomu ještě něco malinko chybělo. Ale ty vizuální hody jsou parádní, kresebně asi čtenářsky nejvděčnější kapitola.
Pátý příběh je hodně atmosférický, napínavý - příprava na věci příští.
Šestý díl, o tom už psalo hodně lidí jako o vrcholu sbírky. Je to opravdu skvělý horor, v rámci Sandmana jich není až tolik, ale každý stojí za to. Čtení to není vyloženě příjemné pokud nejste milovník tohoto žánru, ale je to tak sugestivní a vtahující že se stejně neodtrhnete.
Sedmý díl uzavírá hlavní příběhovou linku této knihy, a ačkoli nemůžu říct že bych byl zklamán, rozřešení mi nepřišlo až tak uspokojivé. To ale není naposledy co se mi to v rámci série u delších příběhů stalo... Možná je to záměr, že od závěru člověk dostane něco úplně jiného než co čeká, ale po sedmi sešitech... čekal jsem trošku víc.
A poslední příběh, to je taková poetická třešnička na dortu, jeden z vrcholů prvního Sandmana.
Ke kresbě - jak jsem Sama Kietha nemohl vystát při čtení Wolverine a Hulk, tady se mi velmi líbil. V nových barvách jsou jeho stránky pastva pro oči. Zbytek knihy je na tom kresebně též dobře, ale Sam tentokrát s přehledem vede.
Závěrem - ačkoli se najdou drobné vady na kráse, pořád jsou to jen roztomilé pihy, které nemohou zastřít fakt že už první Sandman je dokonalost sama, čtení ke kterému je radost se vracet, přemýšlet o něm. Komiks, který vám opravdu něco dá. A to je i v dnešní době, kdy už tu toho u nás vychází tolik, že před 20ti lety když Crew začínala by se nám o tom ani nesnilo, pořád ještě něco vzácného a unikátního.

No byl jsem na to hodně zvědavý, hlavně proto, že jsem si neuměl představit jak bude origin JLA fungovat bez hlavní Trojice. U nás už máme k dispozici JL Počátek od Geoffa Johnse a Jima Leeho, který je čtivý, akční, moderní, byť trochu povrchní, ale jako origin a seznamovačka super. A co na to předchozí verze počátků Ligy z roku 1998?
Tak předně se tu nehraje tolik na akci. Ano, je tu (musí) ale není jí tolik a nemá takovou šťávu abych jí vypíchl jako vrchol příběhu. V jiných případech by tenhle fakt knihu automaticky sesunul pod průměr, ale naštěstí tady to vyvažuje jiný prvek, ke kterému se záhy dostanu. Pokud ještě chvíli zůstanu kritický, musím zaplakat nad záporaky, kteří také patří k tomu slabšímu. Ano, Superman a Wonder Woman tu zatím nejsou, ale když jde o tak zásadní věc jako zrození JLA, nebylo by záhodno jim tam hodit nějakého pořádného, snad i známějšího, záporaka, ať se trochu zapotí?
A teď pozitiva - jednoznačně příběh. Ten, jak jsem už psal, trochu odbývá věci jako záporáci a akce, zato se ale o to víc soustředí na postavy. To nemusí znít nijak neobvykle, ale rozhodně ne u všech komiksů mám ten pocit že nesleduju jen charakterově letmo nahozené postavy (správňák, drsňák, vtipálek...) ale plnohodnotné charaktery. Právě ony a jejich vzájemná interakce jsou tím, co tenhle komiks táhne dost nahoru, a nutí nás zajímat se co bude dál. Z toho plyne, že porovnám-li znovu s novějším Počátkem, každá verze má své klady na naprosto opačných stranách barikády, proto je těžké říct co je lepší a záleží hlavně na tom co kdo preferuje víc - jestli epiku, akci a dravost, nebo pomalejší tempo a důraz na postavy. Black Canary tu má konečně pořádnou představovačku, Martian Manhunter tu, vypadá to, taky konečně bude mít více prostoru - v několika komiksech už se u nás sice objevil, ale v podstatě jsme se o něm nikdy nic nedozvěděli. Aquaman má v ději také své místo a tak člověk nemá dojem, že je tu jen do počtu, a Barryho a Hala jako Flashe a Green Lanterna vidím vždycky rád.
Bohužel, co mi tak úplně nesedlo, je kresba. Je sice přehledná, ale na to, že komiks vycházel v r. 1998, ho to vizuálně táhne minimálně 10 let dozadu. V době kdy slavilo svou revoluční kresbou úspěchy nakladatelství Image a ostatní tak museli jít s dobou, je kresba Barryho Kitsona dosti zpátečnická. Dost to upozaďuje i ty zmiňované akční scény, není to dravé, spíš mdlé. Kitson není špatný kreslíř, ale zrovna do tohoto typu komiksu se mi moc nehodil. A ty barvy jsou taky až moc retro, na tu dobu bych očekával že takový zásadní komiks se bude snažit vypadat moderně, aby strhl nové čtenáře.
Jinak jsou tu občas parádní camea, a poprvé se tu představí českému čtenáři Doom Patrol. Musím říct že mě docela chytli a doufám že tu od nich něco taky vyjde (prý Doom Patrol od Morrisona jsou super, ale já a můj vztah k němu... radši ty nadšené výkřiky beru s rezervou). Někdy opravdu povedené hlášky, plynoucí právě z chemie mezi charaktery, a některé nápady jako 'odebrání' schopností Ligy v závěru... to se nevidí každý den, docela hnus. Což myslím jako pozitivum :)
Závěrem? Asi jsem čekal něco epičtějšího, moderněji pojatého (zejména vizuálně) a prostě mi tam dost věcí chybělo. Zároveň ale jsou tam jistá pozitiva která bych dopředu nečekal, a to z toho dělá příjemné překvapení. Bonusový příběh pro mě super, já tohle retro prostě můžu, je skvělé že se k nám takovýmhle způsobem dostávají i tyto příběhy. Jen proboha - co tam zase dělá Luskač Carr?!?! A to nejen v bonusovém, ale i hlavním příběhu??? Tohle je opravdu postava zralá na to, aby si ho do parády vzal Lobo se svým hákem...

Jeph Loeb, to je pojem. Můžu upřímně říct, že nic špatného jsem od něj nikdy nečetl (přestože rozuzlení některých jeho 'detektivek' jsou trochu zbytečně zauzlovaná, ale to sem nepatří). Toto tvrzení platí i po přečtení Nepřátel Státu, přestože mírnému zklamání jsem se přeci jen neubránil.
Mám podobný problém jako u Babylonské Věže - hrdinové tu čelí hrozbě a problémům, které by jim mohly/měly dát víc než jen řádně zabrat a scénář z toho mohl dost emotivně těžit. Jenže asi v rámci akčnosti se příběh řítí kupředu až moc rychle, nedá čas přemýšlet a napínat čtenáře - "Jak tohle sakra zvládnou?" Ne, tady se hlavně něco musí pořád dít. Díky tomu je komiks příjemnou a bavící akční jednohubkou, bohužel nic víc si z něj po nějaké chvíli pamatovat nebudete. Být to jiný autor, nechám to být, ale od Loeba jsem četl už tolik skvělých věcí, že se nad tím trochu pozastavit musím. Třeba celá ta linie Lexe Luthora jako prezidenta se musela budovat docela dlouho, a jestli tohle mělo být její definitivní ukončení, derou se mi na mysl slova jako 'zbrklé' a 'odfláknuté'. Ale odhlédnu-li od toho o jakého autora jde, pořád se jedná o příjemné počtení. I takovýhle mainstream je potřeba - akční zábava, která si na nic víc nehraje. Kresba není zrovna můj šálek čaje, taková moc cartoonová a jednoduchá, ale špatná taky není a některé panely opravdu stojí za to. A díky tomu že není moc detailní, vlastně dokonale sedne k rychle pádícímu scénáři a čtenář se tak při čtení nemusí 'zdržovat' tím že by se u každé stránky kochal detailní kresbou. Tohle je krásný příklad akčního superhrdinského mainstreamu který pohodově přečtete na jedno posezení.
Co se týče bonusového příběhu, nemám v podstatě co vytknout. Mě tyhle oldschoolovky nesmírně baví a jsem rád že alespoň v téhle podobě se k nám dostávají. Je to naivní, hloupoučké, ale zábavné a nostalgické. A hlavně ta historická hodnota, když si uvědomíme že o příbězích typu 'Superman poprvé potkal Batmana' jsme dřív tak maximálně četli, a teď si je díky DCKK můžeme na vlastní oči přečíst v češtině. Vzhledem k tomu že nějaké Omnibusy z 30. - 60. let asi nehrozí vydat, jsem za tyhle bonusové příběhy opravdu rád ;)

Za mě rozhodně palec nahoru. Vzhledem k tomu že začátek téhle JLA série jsme mohli zažít i u nás ve dvou knihách od Morrisona, můžu trochu srovnávat. Plusem určitě je že příběh je vcelku přehledný, neodskakuje desetkrát někam jinam a čtenář nemá pocit že mu nejmíň polovina příběhu nějak uniká. Taky tu není extrémně nutné znát dopodrobna celý DC vesmír, postačí mít načteno co vychází u nás a mít pojem o tom kdo z úhlavních postav je kdo, a vzhledem k tomu že tady těch postav není padesát jako za Morrisonova působení, orientovat se může i 'obyčejný' čtenář.
Abych ale jen nechválil, je fakt že to celé mohlo být delší. Já vím, že celý tým JLA je v ohrožení, to může znít jako pecka českému čtenáři který tolik načteno nemá, ale v USA kde tyto příběhy vychází pravidelně X let je to celkem běžné, takže se to autorům nechce pokaždé až tak dopodrobna pitvat. Ale přeci jen si myslím, že zrovna tenhle příběh by si trochu košatější rozvětvení zasloužil. Nápad i rozehrání příběhu jsou super, ale tam kde by jsem čekal že půjde opravdu do tuhého a získám pocit že tentokrát tým opravdu vyhrát nemůže, tam se najednou děj začne řítit až moc rychle a hodně věcí se řeší až moc rychle a zkratkovitě, jen aby to nakonec mohlo dopadnout jako vždy.
Komiks jsem si užil i tak, ale prostě z výše popsaných důvodů to mohlo být i mnohem lepší. Přijmeme li ale fakt, že tohle není zásadní milník v historii komiksu ale 'jen' další JLA příběh v řadě, v podstatě nemám námitek - je to dobrý komiks. Ale JEN dobrý. Kresba je pořád taková na jakou jsme v sérii zvyklí, tedy za mě žádné terno, na mě je taková až moc rozevlátá, ale potřebám příběhu postačí a docela se k němu i hodí.
Bonusový příběh je taková příjemná nostalgie, docela bych tohle chtěl vidět v nějaké moderní variaci. Samozřejmě až na toho Luskače Carra, což je opravdu postava na přesdržku :D Komu kdy přišel nesnesitelný Robin nebo jiný sidekick, vřele doporučuji přečíst a ručím za to že se k Robinovi budete vracet s otevřenou náručí...

Jak tak koukám budu tady v menšině, ale i když bych hrozně chtěl, tohle pro mě bohužel není pětihvězdičková záležitost.
Chtěl bych to proto, že příběhy s Batmanem - a ty S Jokerem obzvlášť - jsou moje srdcovky, a Snyder ve Smrti Rodiny dokázal, že na to má a k dokonalosti mu chybí už jen krůček (v případě SR pořádná závěrečná katarze). A on Konec Hry jako závěr (samozřejmě prozatimní) vztahu a boje Batmana s Jokerem i funguje a v konečném důsledku jsem i spokojený, jen je tu pár detailů které mi nesedí a z toho důvodu na plný počet jít nemůžu.
V první řadě jde o samotného Jokera. Jak je Snyderovým zvykem, žádná odpověď u něj není definitivní a vždy dává prostor pochybnostem a jiným výkladům, ale tahle nová mytologie kolem nového (možného) původu Jokera mi moc neseděla. Čekal bych spíš že to bude víc osobní a emotivnější boj, a když už zabředávat do možného klaunova originu tak to už spíš radši variaci na Kameňák, ale celá ta zápletka kolem dionesia a bledého muže mi moc neseděla. Sice se díky tomu podařilo do hry na chvíli vrátit i Soví Tribunál, ale ten bych zase raději viděl v dalším samostatném příběhu...
Takhle to vypadá že jen haním, ale on je to pořád dobrý, ba skvělý příběh který jsem přečetl jedním dechem na jeden zátah. Po Roku Nula, který neunesl srovnání s klasickým Rokem Jedna, a nevyvážené povídkové Hřbitovní Směně je tohle zase Batman na kterého může být Snyder opravdu hrdý. Snad je to tím že od konce éry netopýra a klauna jsem měl přeci jen hodně velká očekávání, ale i přes všechny své kvality Konec Hry pořád o něco zaostává za svěží Soví ságou nebo tematicky spřízněnou Smrtí Rodiny. Ale kdoví, možná to lépe nakonec ani udělat nešlo...