1

„Já noční můry nemívám! Já je způsobuji!“ S týmto komiksom som bojoval, ale nakoniec nebol až taký zlý. Napriek tomu začnem negatívami. Čím som starší, tým začínam byť čoraz alergickejší na americké komiksy zo 70. rokov. Na jednej strane som rád, že ich poznám. Predsa len je to história a poctivý fanúšik by mal poznať nielen súčasný stav, ale prirodzene i minulosť. Faktom je, že ja osobne komiksy zo 70. rokov (nedajbože staršie) čítam iba s veľkým sebazaprením. Vôbec sa mi do nich nechce, už po pár stránkach ma ničia a totálne vyčerpávajú, scenáre mi pripadajú zastarané a neskutočne naivné, oceán dialógov ma ubíja a na kresbe (ktorá to ako jediná mohla ako-tak v poslednej chvíli zachrániť) je skrátka poznať nemilosrdný zub času. Práve Podivná zjevení sú prípad, kedy scenár nie je vôbec zlý (dvaja Batmanovia alebo Wayne idúci po ulici, ale vo výklade sa odráža Batman, čo len potvrdzuje obľúbenú teóriu, že nie Batman je Wayneova maska, ale Wayne Batmanova), ale je to úspešne zavraždené nekonečnými dialógmi. Podivná zjevení by som si za bežných okolností (napriek tomu, že mám Batmana rád) nikdy nekúpil (práve pre ich vek), ale mali ich za symbolickú sumu pár eur kvôli údajne poškodenej obálke (bola v poriadku, ale nikomu to nepovedzte), tak som si povedal, že skoro zadarmo by bolo hriech nekúpiť ich, keď mi to pomôže v knihovníčke vytvoriť pekný ilustračný chrbát z DC kompletu. Ďalej ma potešilo, že Podivná zjevení čitateľovi predstavia menej známych Batmanových protivníkov (hoci treba jedným dychom dodať, že sú nudní a je dobre, že sa s nimi dnes už veľmi nestretávame). Zaujímavý je i pozoruhodný moment, kedy záporák odhalí Batmanovu identitu, ale z etických dôvodov (!) ju odmietne prezradiť bezcharakternému konkurentovi a radšej umrie (!!). Medzi ostatné pozitíva počítam prítomnosť harlekýna hnusu Joker. Dobre, a teraz k mínusom. Na komiksových kompletoch (ďalej Marvel alebo Nejmocnější hrdinové Marvelu) nemám rád, ak obsahujú neucelené, „poviedkové“ príbehy. Podivná zjevení sú bohužiaľ presne ten prípad. Nevidím tam žiadne spojivo (mohol by ich spájať „boss“ Thorne alebo Hugo Strange, ale nakoniec je tu dosť príbehov, v ktorých nevystupujú), jednotlivé príbehy sú uzavreté a nasledujúci na predchádzajúci nijako (česť výnimkám) nenadväzuje. Pripadá mi to tak, že firma potrebovala zužitkovať staré veci a tak ich šupla do knihy a klamlivo ich začala vydávať za neprávom zabudnuté klenoty. S prižmúrenými očami dávam 3* s dodatkom, že ak ste fanúšik, tak by sa vám to mohlo páčiť, ale medzi 50 najvýznamnejších batmanoviek by som to nikdy nezaradil. Ani omylom. Stačí vám to takto?

Podivná zjevení nádherně ilustrují, jak se starý styl vyprávění přizpůsoboval nové době. Zůstala upovídanost a naivní zobrazování hrdinů, také se však už začala budovat hlubší psychologie postav a tvořit komplexnější zápletky. Pořád sice zůstaly nešvary v podobně textu, který předříkává dění na obrázku, ale zároveň přichází sekvence bez dialogů, jež působí nečekaně svěže. Malé plus má pak album ode mne za to, že obsahuje celou historku se smějícími se rybami, na jejíž výřez jsem narazil v souboru Joker: Oslava 75. výročí. Co naopak zamrzelo, je slabší informační doprovod – vysloveně chybí vysvětlení motivací některých figur. Což je důsledek skutečnosti, že nejde o souvislý příběh, ale o sbírku sešitů, které se rámcově drží jedné zápletky. V důsledku tedy pouze ukázka toho, co se s Batmanem dělo v 70. letech, nic víc, nic míň. Ale minimálně pro kresbu Marshalla Rogerse to stojí za to.
Bonus z roku 1940 tentokrát příjemně překvapil skvělou atmosférou a v rámci možností i rozumným dějem.

Nejlepší! Moc moc super! Můj nejoblíbenější komiks!

Nejlepší komiks co jsem kdy četl, super!

Trochu jsem se bál toho retra, ale nakonec se z toho stala super četba, která byla napínavá a bavila mně , fajn zápletky, trošku naivity, ale vše podtrhuje parádní kresba. Jen ten první příběh s Calculatorem mně moc nebavil.

Já byl spokojený, protože tohle retro se povedlo. Na jednu stranu to pořád obsahuje takovou tu retro hloupou naivitu, která je vlastně až skoro fajn. Na druhou stranu i dnešní optikou je to velmi slušně napsaný dramatický příběh, který hodně vychází z klasického Batmana, jak ho vnímáme dodnes. Místy to má dokonce až skoro hororovou atmosféru. Textu sice není málo, ale kupodivu se to celé dobře čte, navíc ze začátku, když to psal ještě Englehart, tak byla dynamika na opravdu vysoké úrovni a i ten text byl nějak rozumně redukovaný. Co je ovšem hlavní silou tohohle komiksu je kresba, ta je parádní, úžasná a krásná. Nejvýstižnější slovo, které mě napadá je - tvrdá. Což odpovídá mému pocitu z celé knihy - tvrdý, drsný, nekompromisní. Až mě mrzelo, že jsem v sérii nemohl pokračovat dále, neboť mě to nad očekávání chytlo. Taky jako pár lidí, jsem si všiml několika chyb překladu, chápu, že textu bylo mnoho, ale je škoda, když to takhle bije do očí. Povedl se i závěrečný retro (tentokrát teda starší retro než hlavní retro) kousek, který je ve stylu původní batmanovské klasiky - detektivní drama.

Dobový užvaněný sedmdesátkový Batman, nemůžu si pomoct, ale mě to nějak nebavilo. Některé zápletky byly skvělé zvláště ta s Clayfacem a Jokerem, ale zbytek mi vysloveně neseděl. Ta zápletka s Jokerem se mi líbila nejvíce, prostě takový krásně švihlý Joker se svým pitomým (geniálním) nápadem na podnikání.

Příjemný sedmdesátkový Batman, který se dá číst i dnes. Akorát se teda book jmenuje Podivná zjevení, ale co je zdrojem těch podivných zjevení nám bohužel zůstane skryto a člověk si to musí dočíst sám doma v dalších sešitech. Za mě takové lepší 3*.

Poznámka pre prekladateľa: v poslednom príbehu Batman hovori: "...váš SYNOVEC Alfred Pennyworth..." a na konci príbehu si Alfred hovorí "...môj bratranec..."
To je chyba z google translate (?), lebo človek prekladateľ by mal poznať rozdiel medzi synovcom a bratrancom, stroj je len stroj, ten to samozrejme nevie :D
Inak, až na prvý nelogický príbeh celkom fajn retro. Kresba super.

Dobrej příběh ale bohužel to retro co tam je už není pro mě a vím že za to ani nemohou tvůrci, protože se tak psalo v té době ale zkrátka to pro mě není. Na druhou stranu jsem si ty příběhy užil a člověk se zde může dozvědět něco nového o postavách jako je třeba Deadshot.

Neviem, ci to je sposobene casom, ale aj ked mam retro rad, tu mi ta kresba zo 70-tiek vobec nesadla. Ak ku tomu naviac pripocitam ten dej a jednu nemenovanu postavu, ktoru som si znova riadne ´´uzil´´, tak sa jedna aj napriek snahe prizmurit obe oci o priemer, az slaby priemer, cize niekde medzi 2,5*. Spolocne s DC #36 davam teda nakoniec tie 3*, ale vazne by som rad v dckk uz uvital po dlhsej dobe aj nieco nadpriemerne.

U spousty starších komiksů to mám, tak že buď mi to hodně sedne, a nebo to jde celkem mimo mě. U Batmana: Podivná zjevení jsem měl celkem dost kliku, že mě to sedlo. A hned Vám vysvětlím proč. V tomto komiksu je dost sešitů od různých autorů a je to celkem dost znát. Některé jsou výborné, další jsou velmi dobře, a nějaké jsou slabší. Píši slabší, protože jsou slabší, ale to neznamená špatné. Příběhy si drží velmi dobrou úroveň, jen se na některých podepsal zub času a dané doby. Čtení mě bavilo, záporáci byli skvělý, hlavně Hugo Strange a Joker, a fungoval i samotný Batman. Někdy mě to přišlo zbytečně uspěchané, a docela mě vadilo, že tam místy bylo zbytečně až moc dialogů. Starý komiks je na svou dobu velmi povedený. Batman: Podivná zjevení je velmi slušný komiks, který na pár místech trochu drhne jinak nabízí dobré čtení.

PS: Palec dolů si zaslouží Eaglemoss, protože ty ořezy stránek se vůbec nepovedly, a místy mě chyběl text a hořejšek panelů.

Tak tohle bylo velmi zvláštní čtení. 70-kový Batman je pro mě novum a místy mi to připadalo vytříbené a místy otřesné. Původně jsem si myslel, že to bude nějaký velkolepý 6-8 sešitový příběh o Hugovi Strangeovi a on to skoro není!!! Nakonec z toho byla další antologie, ale to už tak asi musím brát, protože to je fakt dobová věc. Tenkrát se to asi tak dělalo a soudit to za to dnešní optikou by nebylo fér - buď líbí nebo nelíbí. Mně teda líbí a i když se povznesu nad tuto antologovitost, tak se to četlo příjemně, textu bylo jak kdy, ale každopádně ne víc než by mělo být. Kresba se mi líbila a přijde mi, že Neal Adams nastavil nějaký standard - hodně ho tam vidím a Marshall se fakt vyvíjel každým sešitem. Proč tam chyběli dílčí sešity a nenechali to pohromadě, nevím, asi tam byla nějaká ultra-odbočka, ale ok. Nějak to drží pohromadě a i když příběh se Strangem zabírá cca 2 sešity, dobře, 3, tak se mi to líbilo, pak ten jeho duch, ale čekal bych větší dohru, nebo něco grandioznějšího.. První sešit, odbočím, děs a hrůza a i ten smích na konci je nepřirozený po fyzické stránce - fuj. Poslední tři sešity už jsou samostatné příběhy, jedoucí na předchozí vlně a docela dobře fungují. Clayface je někdo jiný než jak znám a ta postava je fakt zajímavá a hezky nakreslená. Poslední příběh má dobré jen 2 věci - vyobrazení Londýna a scénu jak Batman utíká směrem k vrahovi na střeše vlaku - jsou tam tři rámečky vedle sebe a on se přibližuje. Suma sumárum, příjemné počtení starého komiksu, které trochu i tu dobu předčilo. Klidně bych to zařadil do raných 90.

na konci prvního sešitu můžeme vidět, proč se Batman nikdy nesměje - protože u toho vypadá dost divně :)

Ve sve dobe to asi byla pecka, dneska uz to takova slava neni, ale tim nechci rict, ze nejde o pomerne povedeny klasicky komiks (kdyz pri cteni zamhourite oci nad charakteristickou naivitou a mnohdy az trivialitou scenaru).
70% (s odrenou kapi)

Jsem nadšený z dalšího tradičního Batmanova buku (a nevychází jich bohužel u nás mnoho), ve kterém má Báťa na hrudi netopýra ve žlutém oválu a fantasticky vlající plášť neskutečných rozměrů efektně rámující jeho postavu. Takhle má prostě Batman v mých očích vypadat a tady takový je. Díky a co nejdřív zase přidejte nějaký podobný kousek.

Milostný dopis Stevea Engleharta starému Batmanovi ze Zlatého věku.
http://www.youtube.com/watch?v=1ObcxLT6V0g