"Konečně máš od toho smradu pokoj."

Můj první manga horor a zrovna taková chujovina. Zdlouhavé, samoúčelně nechutné, nedomyšlené, tím vším Ryby jsou, strašidelné nebo děsivé ani na moment. Ještě tak nechtěně vtipné - když si dívčina pod náporem neodkladné metamorfózy hodí mašli, prdelní vichr ji efektně roztočí jako větrák u stropu - tak to jsem se po chuti zasmál... O dost lepší jsou závěrečné bonusy, první, kratší sice nic extra, taková hříčka, zato ta druhá, ta už má atmosféru - hlavně díky ní nedávám knize kanál.

30%

"Vítej ve svém trůnním sále, Baťooo! Kde se dějí zázraky!"

Baťa se tu skloňuje poměrně často a ta asociace s papučářským gigantem je nemístná, ovšem tady člověk nesmí dát na písmenka (stejně jako když v komiksech s Kapitánem Amerikou je na tuto postavu pořváváno Cape, neznamená to umírněnou nadávku odkazující ke kastrovanému kozlovi, ale familiérní formu superhrdinského jména), ale jaksi věřit fonetice (Béťooo! Viléme! Jarmilo!).

Ok, teď už máme jasno, že nejde o životopisné dílo o molochu ze Zlína, ale o záznam dalších eskapád oblíbeného okápěného hrdiny z Gothamu. Ústřední téma? Rodina! Ne, nebojte, Bruce Waynea nepokousal Dominic Toretto, to jen za ty věky, kterými se již Batman prokousal (čerstvě oslavil kulatý 1000. sešit), mu stačilo nabobtnat "příbuzenstvo" - a světe div se, Baťovi na té bandě kreténů skutečně záleží! Toho chytře využije Jocker a to, co dělá, dělá stylově, vražda střídá vraždu, skutečný danse macabre, plán temný a záhadný jak samotná Frankensteinova kráva, aby... aby to v závěru Snyder všechno pěkně pokorně spláchnul do hajzlu. Nemám tolik načteno, abych si mohl dovolit dávat ocenění, ale nebylo tohle svého času Vyměknutí roku?

K jasným kladům knihy patří obálky, kresba obsahu není špatná, ale podle bonusových ukázek v tužce bych řekl, že dobarvení jí moc nepřeje - neurážející mainstream, který měl navíc. To, co v knize chybí určitě, je nějaké uvedení do situace - před Sovami jsem tu potřebu necítil, tady se Jocker vrací pro xicht, který si odřízl, jako cože? Aspoň odstavec to chtělo, teď budu muset googlit :-)

60%

Králík Bugs a jeho svita jsou zpět :-)

“V tý chvíli mi něco došlo… Jasně, kunda dohání chlapy k šílenství… Ale ta moje byla smrtící zbraň.“

Konzistentní sněhobílá bichle, z které by si člověk pod dojmem kriminálně laděného děje klidně trochu nastrouhal přes ultra husté struhadlo, sroloval si dolarovou bankovku, co mu bratranec přivezl z Améru a šoupl to tím skrze nosní dírku do útrob. Šňup…

A teď k těm méně příjemným věcem, je to tím koksem nebo některé ženské obličeje opravdu připomínaly ksichty laciných mexických pornoherců?

85%

"Tam, kde je Thor, je i Asgard."

Znáte to žvatlání dojatých sportovců nad tím, jak si tu vítěznou euforii při získání zlaté medaile uvědomí prý teprve později (zítra, pozítří, za týden ...)? Jako, dnes už je i trochu chápu a mám velmi neblahý pocit, že UKK všichni hrubě doceníme až ve chvíli, kdy pro nezájem publika přestanou po desátém svazku vycházet...

Modlím se k tobě, mocný Thore, ať tento komiksový Ragnarok naši zemi nepostihne, protože ať už je ten výběr sebevíc nereprezentativní a postoupené příběhy sebevíc vytržené z kontextů, já prostě tuto řadu miluji, jsem jí omámen a nechci o ni předčasně přijít...

Jaký vlastně tento Thor je? Je vytržený z kontextu, je neuzavřený, je bezvadně nakreslený, obsahuje obálky a fakt tady vyšel. Straczynski jede hodně na střízlivém textu, celé to nepůsobí vůbec blbě a určité momenty příběhu jsou zábavně kouzelné (burák Bill z Billů potká Keldu a zamiluje se, Asgarďané neznají toalety a vysvětlují starousedlíkům, co vlastně dělají se splašky, Thor a Ironman si střihnou leoneovsky westernovou přestřelku pohledů a pak je Tony odkázaný na pěškobus domů). To info kolem sice chybí, protože i neználkovi je jasné, že v Marvel universu se někdy okolo tohoto restartu Thora děly asi velké věci (kdyby to bral čistě podle tohoto předloženého textu, prostě si nemůže myslet nic jiného), přesto nikomu není bráněno, aby si potřebné doplňky podle uvážení vyzobal jinde...

80%

“Slyšel jsem, že jsi frajer Spider-Mane… Ale teď se chováš, jako bys měl těžký halušky.“

Venom jako nejoblíbenější Spider-Manův protivník? Amen to that!

Asi se nebudu moc vyjadřovat k tomu, jak moc reprezentativní UKK bude (pokud bude), protože o marvelovských řadách mám asi takový přehled jako o řadách všech ostatních nakladatelství (tedy velmi chabý), ale styl těch knížek je prostě epes rádes.

Nepídil jsem se po různých vydavatelích všech těch chujovin na pokračování (tank Tiger, Titanic, ...), kdy vás pak v úhrnu celá věc vyjde na 10k a i když bych si klidně nasbíral modely ze světa Star Wars nebo autíčka z bondovek, protože mám tyto blbosti celkem rád, nedělám to. Důvod? Přijde mi, že cena bez dumpingové srážky neodpovídá hodnotě výrobku. UKK sice patří svým způsobem do této "rodiny", všichni ale víme, že cena 199,- za šesti nebo sedmi sešitový komiks v pevné vazbě je dokonalé labůžo.

Nechci být zlým prorokem, jestli se ale UKK udrží a zvládne svou 60ti svazkovou "křížovou" cestu napříč naším malým trhem, jaký vliv to může mít na zaběhlé vydavatele, kteří trousí podobně obsahové tituly v paperbacku o (cca) 100% dráž? Kdyby si běžný český komiksový fanda řekl, že tempo dvou výborně zpracovaných knih za měsíc mu stačí a na ostatní hází bobka? Nepřeji si to, nějaký efekt by to ale přeci mít mělo (neviditelná ruka trhu pracuje, kdopak od ní nakonec dostane KO?)...

Ke komiksu, jak píšou jiní, některé sešitu už představil Semic Slovart (útržky, jako že Black Cat nechápe, proč si Spider-Man drží své "alter ego" Petra Parkera nebo že se Spider-Man vrací od FF s pytlíkem na hlavě, se mi živě vybavily) a těm ze série Amazing Spider-Man se třeba navíc podaří vyjít i po třetí (když se k nim dostanou černobíle komiksové legendy – zvládne to Netopejr udýchat?), ale má to svou dávno zašlou poetiku - třeba kresba je jakoby archaicky unifikovaná (Frenz nebo Larocque, jaký je tam rozdíl?), ale jak to vezme do ruky McFarlane, rozdíl je diametrální (krkolomné pozice, hutné, špagetové pavučiny). Skvělá dokumentace přelomu mezi klasickou kresbou a mladými dravci, kterým ještě teče komiksové mléko po bradě, a už, už by se měřili.

A to samozřejmě nemluvím jen o kresbě, mění se i postupy ve scénáři, tlačí se na dynamiku, potlačuje zevrubná popisnost, objevují se uzavřené vtípky...
Abych to uzavřel, kvalita řady UKK je bezpochybná, knihy jsou skvěle vybaveny, cena je směšná a vnitřní obsah nezapomíná na obálky (zvlášť pro mě velké významné +). Kompilace obsahu z těch a těch sešitů má podle mého smysl (přál bych si, aby podobně vycházela právě řada komiksových legend, barevně, s obálkami), každá druhá stránka sice odkazuje na Tajné války superhrdinů Marvelu, ty už ale dávnou nejsou zbožným přáním :-) Navíc kde jinde se vám dostane reprintu (v podstatě) prvního čísla Web of Spider-Man? Tahle série u nás asi těžko někdy vyjde…

80%

Nic nepřiměje k řádné ústní hygieně jako krvavě odhalené zubní krčky. Fuj, gratuluji, tahle obálka by měla vyset před každou zubní ordinací.

Příběh v klasických noir parametrech, vyprávěný z pozice bezvýznamné figury, u které tak nějak předpokládáte, že to s ní moc nedopadne. Kresba ve dvou rovinách, pěkně vymalovaná vs. rozlámaná jako vrstvy břidlicového dolu. Vizuální souboj klidně v rámci jedné strany... Byl jsem spokojen.

80%

Asi bych se do toho ani nepouštěl, ale leželo mi to na stole a zrovna nebylo ničeho kloudného ke sraní, tak jsem si to vzal. Není to zlé, trochu patetické a rádoby efektní, ale čte se to dobře. Pěkně vychází jedna kapitola na jedno sezení. Status tomu zvedá kresba, která je detailní i v takovémto kapesním formátu, je přehledná a baví člověka i v těch jakože obálkách - nebo to původně vycházelo v párstránkových sešitech a tohle je potom souborné vydání? Ať je to jak chce, obálky se povedly.

60%

Co velice říct? Je pravda, že ultimátní Spider-Man na mě moc velký dojem nedělal už při letmém prolistování originálních sešitů, a ani po přečtení české verze nemám důvod své původní domněnky revidovat. Prostě přežvýkaná potrava pro drobotinu, ve které se zrcadlí komiksová konfekce a spotřebitelský balast. Ordinérní kresba (jako z časopisů s přibalenou hračkou), obálky bez nápadu (libovolné screenshoty z Jetixu budou lepší ve všech směrech) a lehoučký scénář...

Jedna věc je tedy to, že mi tato forma Spider-Mana nesedí jako komiksové čtivo (ostatně není ani cílená na mou věkovou kategorii), co se ale týče formátu a prezentace, ani tady se projekt "& spol." nesetkává s mým pochopením. Možná se na celou věc dívám ze špatné perspektivy, ale prodávat stánkově komiks za 2 kila je podle mého stejně vedle, jako chtít prodávat tamtéž za stejnou cenu dvd s filmy.

Když už to Crew znovu zkouší s novinovými stánky, proč to nevypustila ve formě klasických sešitů (taky zatavených v igelitu) za 5 pětek? 2 kila jsou podle mého pro PNS klientelu nestravitelné. První čísla měla Crew vyhodit do světa ve třech různých variant coverech, vysrat se na "& spol." a paperback a prostě se uvidí. Tak překážky typu "když to chcete na stáncích, musíte toho mít mrtě" nebo"chtělo by to reklamu, ale kdo jí zaplatí" evidentně pominuly, tak proč zas jakýsi paskvil?

45%

"Být reinkarnací aztécké mumie není žádná sranda."

Myslím si, že být reinkarnací aztécké mumie je ještě prdel - tedy oproti tomu dělat u nás za kilo takový almanach (označení Crwe Petrem Litošem na Crweconu tímto slůvkem, které jsem nepoužil ani neslyšel minimálně od doby středoškolských studií a hodin literatury, se mi až dětinsky líbí a od teď Crew nenazvu jiným obecným přízviskem) a nemít přitom obsesivní nutkání zakončit pravidelnou ranní rozcvičku skokem střemhlav z nuseláku.

Fakt nechápu, jak to ty pány (Pavlovského s Litošem) může ještě bavit. Chápu, že je Crew vlajková loď (to nemám ze sebe, opět jen cituji), evidentně má ale, coby almanach, k vyprodanému nákladu daleko jako vágusácký táborák v parčíku u hlaváku k metrosexulní slezině u DEmnoGova kadeřníka a spíš než vlajková loď plní funkci porouchané ponorky, odčerpávající prostředky z konta separata spolehlivěji jak kdejaká příhraniční šlapka vy-vakuovaného důchodce.

Nechápu to, jsem tomu ale neskutečně RÁD! V poslední době jsem Crew trochu zanedbával, s tímto číslem jsem ovšem navázal v přerušeném přátelství, které bylo přerušeno ani ne tak ze strany Crwe (že bych si byl třeba býval myslel, že už výběr komiksů neodpovídá mé krevní skupině), jako ze strany mé dočasné čtenářské apatie.

Apatie je pryč, Crew přežila a já toto číslo jednoduše nemohu neocenit. Kdybych se chtěl jen krátce vyjádřit ke každé z obsažených věcí (protože dlouze jsem se vykecal už na úvod), řekl bych že:

Wolverine: Revolver – tahoun čísla, standardní pointa, vyhlazená, zlověstná kresba (vzbuzuje ve mně pocit, jakoby někdo udělal omalovánku pro děti s výjevy z popravčí místnosti – laskavé, do doby než někdo někomu vypíchne bulvu).

Sinister a Dexter: Kdo s kým – takové to baby s velkým frňákem, které i přes veškerou snahu Patricka Swayzeho zůstane sedět v koutu této publikace, protože většina z nás prostě prdí na charakter a jde po první signální. Sice jednoduché, přesto s pointou smrdící po kameňácích (ne těch od Trošky!).

Whisky v zavařovačce – western jako poskládaný ze starých fotografií. Tomu odpovídá i potřeba občas v jednotlivých obrázcích zapátrat, co vlastně zobrazují. Pointa je ou kej, šerife.

Luchadores Five: Lucha Libre – úlet, sice delší, ve svém vyvrcholení-nevyvrcholení ale geniálně absurdní. Tato věc se mi líbila asi nejvíc. Mexický wrestling prostě není divadlo pro děti (není jako ta trapná americká verze, která je v podstatě jen exponovanou reklamou na elastické spodní prádlo a zapařený kulohryz).

Příběhy z Telguuthu: Mluvící hlavy – rychlé fantasy jako z učebnice, žádné dlouhé sraní drahá paní, načrtnutá situace, pár postav, nějaká ta hlava a pointa, která neurazí. Navíc ve vizuální úpravě, která mi hodně sedí.

Bože, to už skoro vypadá na esej! Těm, kteří dočetli až sem, děkuji (nebo se omlouvám?), konec konců mám v úmyslu vyjádřit se už jen k jediné věci, spojené s tímto číslem a to je obálka. Mně přijde působivá (ve stylu: „Tahle obálka, ta bude le… Počkejte si na to… dární. LEGENDÁRNÍ.“). Wolverine ve svém klasickém oblečku jen málo kdy nevypadá jako účastník libovolné gay parade a tohle je ten vzácný příklad, kdy byste Logana mohli obvinit z lecčeho, jen ne z příslušenství ke klubu leštičů ebonitové tyče.

85%

Drahý Kapisi, nemohu než nekonečně ocenit Tvůj okvětní styl, kterýmžto si toto vskutku nedocenitelné dílo poctil ve svém výkladu. Připomněl si mi dávno minulé časy, ony vlahé večery, kdy jsem místo něžných dotyků čerstvě zletilých slečen dával přednost tomuto poetickému dílu. Tam, kde Ty si projevil morální sílu a vzdal se sprostého hodnocení, tam já, můj drahý příteli, ve zkoušce hrubě neobstál a snad veden rukou Satanovou udělil onu mrzkou hvězdu, která ovšem ani zdaleka neobsáhne význam a důležitost copánkového trápeníčka...

Snad jen dodám k onomu encyklopedickému výkladu, v příběhu jde skutečně o Kadeřinku, ve stati, kterou jsem si ale dovolil do svého komentáře doslova přepsat, je tato bezpochyby roztomilá osůbka zmíněna jako Kaděřinka. Nevím sice na který kaďák tvůrce letteringu myslel, ve své pomýlené neomalenosti jej ale v ten jediný letmý moment do copánkového trápeníčka nesmazatelně vtisknul.

Jak, konečně nějaká sešitovka? Sešitovky u nás nikdy vycházet nepřestaly! A může za to Egmont, doslova a do písmene v každém směru. Žádná sešitovská renesance tudíž tímto sešitem nenastala a pořád panuje gotika. I když jde z pohledu US formátu jen o Kačera Donalda a Toma & Jerryho (a i když v případě této Fryovy polučně snové estetiky a samotného pojmu gotiky mluvíme o výhradně neslučitelných esencích), jde i s tímto supr drupr magazínem o nevraživou sešitovskou gotiku… A schválně neříkám nic o čarodějkách z W.I.T.C.H., protože ty mají kvalitnější obálku.

Když už je řeč o obálce, čekal jsem při držení gotického sešitu (protože teď už se snad shodneme, že nejde o počin renesanční) až mytickou touhu po přítomnosti v oné místnosti, kde bych obálku případně použil, ale nic. Svěrač ani nedutnul. Uvědomil jsem si, že to není tím, že by obálka nebyla dostatečně hajzlpapírová, jde jen o to, že jsem v této záležitosti postiženější než jiní – rukama už mi prošlo příliš mnoho kačerů na to, abych byl citlivější v otázkách kvality papíru v gotické sešitovce…

Rád bych napsal něco i k obsahu, ale kromě slovíčka ´balast´ mi v kebuli nic jiného nerotuje. Asi jsem k sepsání svých poznatků neměl volit takovou prodlevu, která je v období bálů a plesů o to záludnější, že už jsem se ze dvou takových stačil dotáhnout v přísně nepatřičnou hodinu a vždy patřičně podroušený.

Bezkonceptuální gotická sešitovka. 40%

Výborná věc. Jsem tedy hlavně fanoušek mainstreamu, ale nevidím důvod proč by toto dílo nemohlo zaujmout čestnou pozici v knihovně artového příznivce stejně jako u fanouška středního proudu. Vietnam (známá válka, ne samotná země) je v tom opravdu cítit, i když to vlastně zní legračně, protože pocity “z Vietnamu“ jen těžko může někdo relevantně hodnotit (myslím někdo z nás, kdo navštěvuje tuto databázi). Když ale připustíme, že může, potom jsou ty reflexe jasné i bez podpůrných znalostí.

Kresba je volená přesně, jen některé obličeje se autorovi nedařily. Pokud ale vykresluje scénu nebo akci ve zbroji (helmách), vypadá vše vyloženě bezvadně.

K ději bych mohl mít výhradu ohledně zakončení (spoiler), patřím ale mezi lidi, které dobré konce spíše dojímají, než že by je iritovaly. Samozřejmě to musí mít úroveň a ta tady naštěstí nechybí. Budu si muset koupit knihu, to je jistá věc...

Zpracování jinak excelentní.

Zase jsem se jednou utrhl a v přesně mířených dávkách povečeřel tohle sousto (pěkně jednu část, každý den, jako večerníček). A nebylo to úplně špatné pošušňání. Předně, kniha má úctyhodnou úpravu a vzhledem k bonusům mohl by člověk říci, že i výpravu. Pevná vazba s přebalem, přesně moje gusto. Kresba líbivá, superhrdinský latex skoro hmatatelný. Příběh ale svou jednoduchost skrývá ve složitých retrospektivních konstrukcích, na venek navíc působících jako pouhá hra na naléhavost, kde veškeré pokusy o hlubší rezonanci selhávají. Nemůžu říct, že bych se nudil, to opravdu ne, ale byl jsem vnitřně připraven na větší nářez. V tomto ohledu působí výsledek jako kompromis. Scénka s ožralým Wolverinem v letadla mne třeba pobavila, co se ale akce týče, žádná sláva. Maličkosti, jako že Daisy na detailech svého obličeje vypadá jako Angelina Jolie z období kolem Cyborga 2 nebo Nebezpečné sítě, ale jinak vůbec ne, zavání trochu schizofrenií a jinak výtvarně kompaktní zpracování trochu rozbíjí.

Třetí zářez na zombie pažbu, třetí večer v řadě. Čtení baví pořád stejně, kresba se daří, scénárista má ještě nápady. Čtvrté pokračování je už alespoň na obzoru, ale i tak se to táhne hlemýždím tempech. Ach jó...

Změna na postu kreslíře, takže Rickova žena už nevypadá jako vychrtlý Španěl s knírem, přesto žádný posun v kvalitě (dolů nebo nahoru) se nekoná. ...a zábava pokračuje, obětí přibývá, čtení se stává návykovým. Chytře jsem si nechal 3 knihy naráz, začíná mi být ale jasné, že ve výsledku to hovno pomůže. Jedna kniha, jedna delší večerní hodinka. Uff, pohnite s tím, Crwáci!

Začátek jako z 28 DNÍ POTÉ, to můžu :-) Kresba většinou solidní, černobílá navíc sedí jako prdel na hrnec. Některé rozhovory sice drhnou a ne o všech obličejích se dá říct, že si s nimi autor vyhrál, přesto oči po stranách jenom letí. Velmi dobrý rozjezd série.

První dva příběhy mají hodně atmosférickou kresbu, provedení toho třetího by byla normálně ok, při konfrontaci v rámci tohoto omnibusu působí ale jako sprostá nadávka – v tomto směru nepomáhají soudní tirádě ani hrozní druhořadí superhrdinové (černoch v bílých elasťákách? šampón s travoltovskými límci a rozhalenkou? WTF?) a procesní statičnost. Oba dva předchozí příběhy šlapou (nadchnul mne jeden sešit, který celý bezeslovně sleduje Daredevilovo počínání s atentátníky), mají promyšlenou kompozici a velmi přitažlivou temnost. Oproti tomu soudní drama (3. uzavřený příběh v pořadí) pracuje s velkým, zahlcujícím množstvím textu a obrazovou sterilitou. To je potom samozřejmě nerovný souboj... Kdybych se potom bavil o obálkách, tak ty se mi bez debaty líbily všechny.

Na zadní straně obálky se píše také něco o nostalgii a můžu říct, že toto jediné slovo vystihuje mé pocity po dočtení této fantastické knihy daleko nejlépe. Neurčitá nostalgie a smutek, že už to dobrodružství skončilo, že se rozplynulo. Moc pěkný, komplexní zážitek.

Je libo pohádku na dobrou noc? Sáhněte po Mýtech, je to nápadité a rychlé čtení. Ani ty obrázky nejsou zlé, ale... Nekreslil tu předchozí knihu někdo jiný? Taky že jó! Mě se hned zdálo, že předtím mi Sněhule i Růža připadali nějak víc sexy a hra s jednotlivými panely méně stereotypní. Obě holky to chtělo vyrýsovat do přiléhavých outfitů a ne je hastrošit do obludných mrkváčů. Trochu podnítit představivost, tak aby člověk netoužil po ničem jiném, než přehnout Sněhurku přes pelest a pohádkově ji... Takto je to ok, snesitelné, ale Mýty si raději představuji jako novou milenku a ne jako starou manželku.

Také patřím ke generaci, která vyrostla na Spider-Manovi od Semicu, takže toto faktické vypořádání se s jeho letitým dluhem (který v praksi vypadal tak, že v jednom čísle byl Spider-Man klasicky červeno modrý, v následujícím už se skvěl v černé a jako vysvětlení musela stačit krátká notiska) nemohlo ujít mé pozornosti.

Čekal jsem samozřejmě, že mi to půjde ztuha. Děcko ještě ledacos přežvýká (jako salát), ale v dospělosti už jsou tyto starší věci přece jen archaické. Sice raritní a v jistém smyslu legendární, pořád ale naivní v očích, které už jsou uvyklé jiné rétorice.

Přes tyto obavy nemohu říct, že by mne četba tohoto doslovného špalku nudila. Děj se sice přelívá sem a tam, aniž by se extra posouval, jeho odkaz mi ale nakonec nepřišel nijak zatuchlý, naivní sice ano (ta všeobjímající popisnost), nějak tak ale roztomile.

Úplně nejvíc mne pobavil jeden z bonusových dovětků - Co kdyby... Spider-Man podlehl mimozemskému kostýmu?

Jako u ostatních omnibusů, i tady je zpracování českého vydání na vysoké úrovni.

Hned jak jsem otevřel paperback, zarazila mne vnitřní strana obálky – neopracovaný karton. To jsem ještě neviděl :-) To jsou i ostatní paperbacky od CC tak... ehm, surové? Jinak ale cena za kompletní vydání 6. sešitů více jak dobrá. Samotný komiks se mi brutálně trefil do momentální žánrové nálady. Příběh je maximálně čtivý, nezahlcuje, nepůsobí nedotaženě, jednoduše mne hnal skrze stránky od začátku do konce. Než jsem otočil poslední stránku, říkal jsem si, že by z toho byl výborný seriál (kdyby se toho chytlo HBO nebo tvůrci Hrdinů, Ztracených... To by muselo být žrádlo!) a na druhé straně obálky si přečtu, že už je to ve vývoji :-) Haluz, ale ani za mák se nedivím, celé je to opravdu výborně vymyšlené (přitom žádné šílené konstrukce). Joe Hilla si budu muset zapamatovat a sehnat si jak ČERNOU KRABICI tak ROHY (mám pocit, že už jsem někde četl filmové ohlášky), protože mám pocit, že jeho literární styl mi bude sedět. Inu jablko se daleko od stromu nezakutálelo, jen co je pravda.

Ke kresbě, dokázal bych si přestavit lepší (prostředí je dobré, u obličejů je ale příliš věnovaná pozornost bradám, oči působí jako parodie na mangu a vůbec se těžko odhaduje věk postav), nic ale vyloženě nepřekonatelného.

Ze začátku docela osvěžující pocit z formy, ale co do obsahu se to rychle řítí do podprůměru, chuť něčeho tajemného rychle střídá zklamání a hrozný lettering vyloženě dráždí, jako červený prapor býka. Je to vcelku dlouhé, takže ke konci je přání brzkého konce poměrně intenzivní. Původně jsem myslel, že to bude nějaké sci-fi...

Sebezpytné psycho, na zvoleného komiksového hrdinu nečekaně sugestivní (a vůbec celkově nečekané), ve své délce ale trochu přetažené a v závěru se až maniakálně opakující (může být vyloženo jako potřeba gradace, mně už to ale těžklo na zracích). Dokáží pochopit, proč má tento příběh místo mezi marvelovskými legendami, stejně jako je mi jasné, že bude nemálo těch, co tuto věc označí za blábol (asi jim tu chybí tetička May :-))

Čtení na jeden zátah, brutálně zábavné, přesto zbytečně cudné. Potenciál na vícero čísel v tom nevidím, kresba mohla být temnější, scénář už tam nemusel pasovat lítající drakkar, chrlící oheň (chápu ale, že nějak se tam ten Messerschmitt musel obhájit).

Daleko brutálnější než následná filmová adaptace (velmi volná, přesto v několika málo bodech skoro doslovná), líbivě kreslené a nakažlivě zábavné. Když si to člověk rozumně nadávkuje, stereotypem ho kniha neumlátí.

Dobrý, mysteriózně tažený příběh z vězeňského prostředí, vyprodukovaný v kresbě, která mne moc neoslovuje. Být to ve stylu obálek, pár procent bych ještě přidal.

Proti elasťákám nic nemám (viz má nesoudná hodnocení v jiných případech příbuzného druhu), zelenoočko mne ale nijak zásadně nechytl. Neurážející kresba + jednoduchý příběh = velmi rychlé čtení. Docela se divím, že bylo vydavatelem sáhnuto zrovna po tomto hrdinovi...

Viděl jsem první film, až potom jsem si dal původní podobu a naprosto proti očekávání zdála se mi filmová adaptace lepší než předloha. V žádné případě tím ale nechci říct, že by mne komiks nebavil, naopak, řadím jej k tomu nejlepšímu, co jsem tento rok z mainstreamu četl (z toho mála k čemu jsem se dostal). Když odhlédnu od rozdílů ve scénáři, kdy ten filmový mi přišel o chlup lepší (v každém případě lépe poskládaný závěr), největší mínus má komiks v Romitivě zpracování Nářezovi vysněné dívky, kterou ve filmu luxusně přednesla LUXUSNÍ Lyndsy Fonseca - na tu prostě Romitovská skoro-karikatura ženského modelu nemá ani náhodou. Jinak ale dobrý, svižný a zábavný jednohubec.

Kresba bez posadí, chladná, sterilní, to jsou slova, které vizuál této knihy přesně vystihují a mne nezbývá, než se pod ně pokorně podepsat. Ale vadilo mi to? Ani omylem. Už z obálky se pěkně špulí zadeček fešné doktorky, která je i v příběhu předkládaná v krásných barvách, že by i slina nad četbou ukápla (to děvče je od pohledu přesně můj typ). Naštěstí se ale dokáži ovládat (navíc všechny komiksy čtu v rukavičkách a přes igelit :-)), takže jsem se zdárně dostal až ke konci příběhu a i z tohoto hlediska shledávám všechno na bezvadné úrovni. Střízlivé, přiměřeně komerční, hodně konverzační, chvílemi pěkně nedětsky temné. Příští knize, přijde-li, nemám důvod nedát šanci. Nehledě k tomu, že z této předlohy by byl pěkný film...

Výborná obálka, pěkná kresba a do popkultury opřený scénář o počátcích jednoho superhrdinského týmu. Většina postav má tendenci potlačit v letmo nadhozeném popisu svou korektnost a toho se naštěstí drží až do posledních stran této první (doufejme že z mnoha) knihy. Celková snaha o zplastičnění černobílých představ o maskovaných hrdinech přitom působí přirozeněji než v Millarově Mrtvý nebo živý, což bude ale taky určitě otázkou vkusu. Mě množství dialogových scén a způsob vykreslení hlavních hrdinů přišel jako velmi slibný pro další pokračování. Škoda jen, že kniha není v pevné vazbě a taky jsem si všimnul několika chyb (a to jsem vůči podobným přehmatům většinou slepý) - špatné skloňování, chybějící čárka... "Kdo je Brad Pitt?"

Nejenom rozdrápaná a občas uživatelsky docela nepřátelská kresba napovídá, že tady se moc nezasmějeme. I hlášky o "menstruačním výtoku" nebo "lízání análu" vás dostatečně nasměrují mimo obvyklé trasy středoproudého způsobu vyprávění. Tohle bude beze srandy, navážno, natvrdo. A taky to tak opravdu je. Ne že by si Frank normálně obouval balerýnky a ve svém volnu křepčil balet, ale změna tu je. Je to hrubší, bez kompromisů, už ve svém počátku bezvýchodné.

Dostávám se k tomu s těžkým zpožděním, ale hádám, že na černobílou kontrastní poetiku Franka Millera není nikdy dost pozdě. Příběhem jsem již "odkojen" z filmového přepisu, takže v tomto směru žádné překvapení snad jen taková zpětná vazba k podprsence Jessičky Albovic - kdy už jindy odhalit své vnady, když néé teď a v tomto příběhu? Žlučovitý doplněk v barvě stylově posouvá empatie s mladým protekčním záporákem směrem k bodu mrazu a vám na mysli vytanou známá upřímně míněná doporučení, že žlutý sníh se do huby nestrká. Nevíte totiž, jestli na něj není nachcáno nebo v jeho blízkosti nezhebl jeden pedofilně založenej, obou zbraní zbavenej, žlutej parchant.

Mi to přišlo docela dobré, oddechové a vyloženě si dokáži představit, že by z tohoto námětu vznikl věrný filmový přepis. A mohl by tam hrát i proklínaný Nick "tvářím se děsně záhadně" Cage - skoro vůbec by se tam totiž nevyskytoval :-) Má to pěkné výtvarné ztvárnění, mocně rezonující na první signální, jen těch rozostřených panelů (pokud to tedy bylo schválně) bylo nějak moc a ty obyčejné lidské obličeje na můj vkus až příliš "bobtnaly", ale jinak to byla přijatelně přitemnělá jízda. Tohle je jedna z těch věcí, která se přeci teenagerům musí líbit, jinak už ničemu nerozumím :-))

Pěkná obálka, uvádějící ústřední příběh tohoto čísla, který je navíc jednorázově povedený. Constantine mi v některých místech připomínal v medvěda proměněného Ivánka z Mrazíka, což mě fakt pobavilo :-) Jednohubka od McKeevera i Hladové přízraky jsou ucházející, ze Smrťáka juniora jde ale příliš cítit Cartoon Network a to prostě a jednoduše není pro mě, ikdyž nápad to má roztomile morbidní. Publicistika klasicky slušná, jen třeba nechápu, proč reportáž z Crweconu není doprovozena aspoň jednou nebo dvěma fotkama přímo z akce.

Ale jo, není to zlé :-) Asterix to sice není, ale pár fórkům jsem se po chuti zasmál ( "Spletl jsem si indiána" nebo "Mozek mouchy v hlavě bizona" ) Uderzovu kresbu mám rád, takže v tomto směru bez výhrad. Jako představení nových postav tomu ale schází podobná údernost, jakou měl svého času první Asterix, takže všechno má člověk rychle za sebou a do povědomí se ztěží zapíše ústřední dvojka, natož tak ansábl vedlejších postav. Uvidíme, jestli se to příště nepovede trochu "zahustit". Howgh

Při přeorganizaci svých sbírek mi to nějak utkvělo v rukou, tak jsem si s chutí zavzpomínál na děctví :-) A výsledný dojem nebyl o mnoho horší než tehdy, před lety, když začaly lítat rakety a... . Pěkná Csurmova kresba, které to v barvě opravdu sluší o chlup ( srst ) víc než v černobi(í)lu. Nekomplikovaný přímočarý dobrodružný děj bez odbočných úmyslů. Jen celkový ten mechanismus "cestování" je stejně jako v prvním díle ( oproti mé pomýlené vzpomínce ) nedostatečně zprovozněn ve stylu Deus ex machina.

S těma 2% to velkejsef docela přehnal, tak hrozné to zas není ( doporučil bych mu dát si takové Tři mušketýry a nedokáži si představit, jak by ohodnotil je, když chuděrky špionky osolil "dvojkou" :-))) ), ale žádný zázrák samozřejmě také ne. Mangoidní, plastická kresba jako ze světa Barbín ( něco ve stylu Life in plastic, it's fantastic! ), takže ( podle anotace ) pro holky. Ale třeba takové poloprůhledné bubliny na text jsou pro mě novum :-) Děj se točí kolem dovolené agentek na výletní lodi Woohptanik ( ano, i s ledovou krou se potkají ), ikdyž na obálce se loď jmenuje Whooptanik, což jde líp do huby a natřikrát opakovaným údálostem ( Deja vu, název příběhu ), jež je v půlce useknut, takže hádám, že dalších 5minut druhému dílu ještě věnuji, ať sákryš vím, jak to dopadne :D

Politicky nekorektní, nihilistická záležitost, ve které lidský život nemá ani tu nejmenší cenu. Doslova :-) Pěkně nakreslené, Wesley opravdu vypadá jako Eminem ( což mi nevadilo ), celé to ale strašně rychle uběhne, až si člověk říká, že nějaký více propracovaný koncept by tomu docela i slušel, navíc ten hrozný cool tah na bránu je ke konci už i trochu protivný. Při čtení je člověku hned jasné, že filmová adaptace bude jen velmi volná ( jen postava a název v originále? ) a v podstatě krotká jako beránek. Bonusový materiál opět velmi slušný.

Osobně mi tyto obyčejné dějové linie docela sednou. Problémy jako ze života :-) Ne že bych se tedy někdy musel rozmýšlet, jestli supermodelku přefiknu teď nebo až... za pár sekund :D Hledat paralely s obvyklým životem je samozřejmě absurdní, přesto to docela funguje. Scény, kdy je M.J. u Petra a Petr u M.J., jsou svou prolínačkou vyloženě povedené. Navazující gangsterka je potom také zdařilá, ničím převratná, ale mě osobně dost bavila. Některé fóry a hlášky mne bez nadsázky rozesmávaly na plné kolo... abych se tedy dostal k závěrečnému resumé: Spider-Man mě vždy bavil a vypadá to, že bavit bude dál. Škoda jen, že tak na řídko. Rychlejší tempo by určitě neškodilo (tedy opět, mně osobně).

K chybějícím obálkám: ano, i mně chyběly a i mně přijde vysvětlení jejich absence při dnešních možnostech nedostatečné.

Ke kresbě: Romita má své chvilky, myšleno ve významu obou vrcholů toho spektra, tedy velmi dobré i velmi, řekněme "průměrné", ale já bych byl štěstím bez sebe, kdyby mé nejlepší kreslené práce dosahovaly stejných kvalit, jako Romitovy nejhorší panely :-)

I přes pokročilou hodinu a popracovní únavu jsem to dal na jeden zátah, což samo o sobě o něčem svědčí. Prvotní nápad to má perfektní a samotný příběh je také dobrý ( jeho samotný princip ale není ničím objevný a patrně bude u každého čitatele figurovat mezi pravděpodobnými odhady ), ikdyž jsem tak trochu doufal, že Sněhurka ( výstavní poprsí snad už příště odhalí ) nakonec Vlkovi dá. Přál jsem mu to... Všechno tady pěkně funguje, některé dataily jsou opravdu hodně zábavné, kresba je pěkně mainstreamová ( tak to mám nejradši ), takže chybí jen pevná vazba a přebal :-) Tradiční to výtka.

Krásná obálka, to musím vyzdvyhnout jako první. Hlavní komiks je zajímavou variací na Sněhurku a 7 trpaslíků, pěkně malován, připomínajícím staré fresky klášterů a hradů. Slainovo povídka má slušný feeling, kresba tomu pěkně sedne. Říkal jsem si, že némůže být tak těžké něco podobného vymyslet, ale opak je pravdou, proto dvojnásobná gratulace. Japonská historka ma opravdu svébytnou kresbu, která v posledním políčku ladně přejde v uctivou poctu japonskému výtvarnému stylu. Docela jsem si vzpoměl na Sadako z Kruhu a mráz mi přebíhal po zádech. Garfield je klasika. Ochutnávka mi tentokrát přišla příliš vytržená z kontextu na to, aby fungovala samostatně, ale pointu to má dobrou. Publicistika a portréty tradičně na úrovni. Další výborné číslo.

Už mě to ani nebaví číst. Kresba mi přijde strašně odfláklá. I když je to pro děcka, těžko se mi na tom hledají nějaké pozitiva ( jasně, kromě přípravy malých capartů na dospělejší komiksy ).

Člověk se diví, že se do něčeho tak otřesného někdo vůbec pustil... a plánovál i další díly. Hrozná kresba, která se ve svých vrcholných okamžicích nevyrovná ani nástěným malbám pravěkých lidí. Naprostá absence citu pro kompozici a perspektivu z tohoto kousku dělá podrobný návod jak rozhodně NEpostupovat !!! Platí to i pro coloring, který svou vyblutostí zdařile evokuje dětské pokusy o vymalovávání vodovkami a samozřejmě scénář, který i z takto prověřené předlohy dělá marast nevýdaných rozměru.

Tento styl kresby jsem měl jako dítě hodně rád a když se mi nedávno podařilo tento sešit sehnat ( o jeho existenci jsem se dověděl až před časem tady, na databázi ) a vyšetřit si 5 minut na jeho přečtení, musím uznat, že se mi líbí pořád. Je pro mne ale zklamáním, že není v barvě, protože obálka dává tušit, že barva by byla podstatnou složkou. Černobíle to nemá patřičný dopad. Navíc scénář nic moc ( druhý díl je v tomto /i díky barvě/o dost lepší ). Konec je nepochopitelně useknut ( myslel jsem, že děcka se do a zpět dostávali skrz dveře v domě ) a to že si v báglu přinesli rogalo nebo kompletní výstroj hokejového brankáře snad ani neřešit :D

Zajímavá nevšední kresba a milý pěkně rozvinutý fantaskní příběh. Docela mne bavilo netradiční fázování panelů a pár zajímavých nápadů. Relativní blízkost atmosféry tohoto dílka se světem Tolkiena mohu ze svého hlediska potvrdit.

Zase velmi pěkná obálka, která tak hezky navodí atmosféru pro združené téma kraťasů tohoto čísla - a to téma upírů. Všechny povídky jsou navíc skvělé a nadprůměrně vypointované, takže jsem se opravdu zasmál. Blacksad, jak jsem psal u minulého čísla, nezklamává, svou náladou připomene klasické špionážní a politické filmy, navíc opravdu pěkně kreslené. A co mne opravdu dostalo, tak ochutnávka na Tajnou válku - Nick Fury v obýváku Petera Parkra :-D Dost mi to k večeru zvedlo náladu. Dále samozřejmě kvalitní publicistika... Zasrané vedro! :D

Konečně můžu hodnotit neb kvůli rozdělenému Blacksadovi jsem musel počkat do dalšího čísla... a to vyšlo nedávno, příjemně nezpožděné :-) Krásná obálka k hlavnímu tahounovi čísla, který navíc nezklamává a čtyři super kraťasi ( snad jen "Kód, který se Japoncům nikdy nepodařilo rozluštit" se mi zdál zbytečně hnaný na efekt - ale zase to konečné prohlášení o tom, jestli si pujdou zamrdat, mi připomělo závěr mého oblíbeného švédsko-dánského filmečku Fucking Amal), doplněné výživnou ochutnávkou, která mne na samotný komiks spolehlivě navnadila. K tomu slušná a čtivá publicistika a není co řešit.

Už to mám doma, ale odvahu to otevřít jsem ještě nenašel :-)))

Z přiložené baterky dělá Spider-manovu baterku jen nálepka, u mě dokonce křivě a pokrčeně nalepená :-) Komiks v "dobré" tradici předchozích čísel. Pavoučí archiv obsahuje pár pěkných obrázků Black Widow a pro mne představuje novou postavu, Modoka, který by se spíš hodil do Želv Ninja ( s Krankem by byl asi dobrý kámoš )