Přečtený je to za chvilku, ale celkově velice osvěžující nejen díky mluvícím planetám.

Nejdřív mi chyběl Wolfi, ale Modrák mile překvapil jako vychytralý bad-ass hrdina a dosud nenápadité a jednorozměrné příběhové pozadí s Nepřítelem získalo mnohem zajímavější a nejednoznačnější kontury. Jackův příběh fajn, ale nad výtvarnou stránkou zůstává rozum stát.

Lehce překombinovaný děj, spousta postav a vhození čtenáře do budoucnosti u mě zafungovalo jako dobrý lék proti nudě. Ono to není tak složité, jak by se ze zdejších komentářů mohlo zdát, je to trochu bordel, ale ze skvělého smetí, kterým mě bavilo se prohrabávat. Jen ten Reed Richards je pořád stejný kokot.

Člověk si až přeje, aby se Hulk skutečně utrhl z řetězu, ale to by se scénárista nesměl snažit o psychologii a vedení Marvelu o přežití všech důležitých hrdinů... Jako alternativní příběh mimo hlavní marvelovský vesmír by to mělo mnohem větší šťávu. Jo a jiného kreslíře, prosím.

Čekal jsem něco víc cool, Drsnej Shaft navlečenej v kostýmu Batmana by byl ok, ale tohle... Nebylo to vysloveně špatné, ale Black Panther si zaslouží víc než pár béčkových padouchů, pseudofilozoficko-politické řeči a stupidní dopravní prostředek. Romita tomu taky nepomáhá.

Druhy Gaimanuv marvelovsky zasek zas takovy zazrak nebyl... Vinu na tom nese jak zdrojova latka (pokud tedy nejste sympatizanty hnuti New Age), tak autor sam. Mam pocit, ze Gaiman si s Kirbyho problematickym odkazem nevedel rady a pri vystavbe pribehu vykradal sam sebe (nemohl jsem si nevzpomenout na Americke Bohy). Nejdriv jsem si rikal, ze je to sice jine, ale nikoliv spatne, jenze s postupujicim pribehem narustal i pocet WTF momentu a posledni sesit mi svou vytrzenosti a neukoncenosti prisel uz totalne mimo. Kresba je uchazejici, jak jinak Romitu Jr. moc nemusim, tady me mile prekvapil.

Po tolika letech se to čte s úsměvem, ale co na tom, když v rukách držíte kus historie. Smekám klobouk, některé scény, dialogy či grafické vychytávky nezestárly.

Přímočarý příběh, zajímavá kresba, skvělé barvy. Rozsah je tak akorát, aby origin nenudil. Opravdovou sondu do hlubin hrdinovy duše však nečekejte, scénář klouže po povrchu, bojí se vydat do opravdu temných míst (zacházení s domorodci, drogy a další). Ale má to slušný tah na bránu, za mě určitě spokojenost.

Liga spravedlnosti je jako hodně zvrácené fetišistické porno, které nezatěžuje hlubokým příběhem, různorodými lokacemi ani složitými dialogy a zvraty. Je to jedna dlouhá akce. Když už nějakou chvíli koukáte, jak si to rozdávají ti samí, objeví se náhle další svalovec v kostýmu s testosteronovou hláškou na rtech a přidá se do toho barevného elasťákového grupáče, kde je z nějakého podivného důvodu místo jen pro jednu ženu (s lasem, ehm). Kupodivu mi chyběl pocit epičnosti a osudovosti, hlavní padouch je trestuhodně nevyužit a postrádal jsem i závěrečný orgasmus, zato celostránkových panelů je tam až až.

Těšil jsem se na zábavnou jízdu poháněnou vzájemnou nevraživostí i humorem ústřední dvojice. Něco z toho by se snad v knize i našlo, ale celek je zkrátka opět Morrison se všemi klady i zápory. Mně jeho styl nesedí, přijde mi nepřehledný. Po třech batmanovských knihách mi přijde, že Morrison mi neumí dát to, co po něm chci. Přesto si však myslím, že Batman znovuzrozený je přístupnější kniha než předchůdce.

Absolutně nezábavný scénář na sebe kupí zloduchy, hostující superhrdiny a celou řadu klišé do pěkně nakreslené hromady, kde každý jednotlivý sešit jede v zajetých kolejích jediné šablony. To, co je v Americe průměrný mainstream, je u nás díkybohu (a díky již vydaným skvostům) stále ještě podprůměrný. A vydat tuhle knihu i ve speciální edici je naprostý výsměch.

Kdo z vás si vzpomíná na She-Hulk z Tajných válek? Výborně, já taky ne. Proto jsem tento komiks vnímal jako první seznámení s touhle zelenou obryní. Nic proti supersilným namakaným mužatkám v jednodílných plavkách, ale She-Hulk udělala rozhodně dobře, že se přestala brát vážně. Je to příjemné počtení, trochu jiné a trochu originálnější, minimálně dokud se nepustíte do posledních dvou sešitů.

Příjemně dravý začátek dává tušit, že Supermanovský restart má koule na to být jiný. Čert vem, že je to poměrně nepřehledné, až jsem si občas říkal, jestli jsem omylem nepřeskočil stránku. Jenže jak se blíží finále s Brainiacem, je to čím dál tím tuctovější, méně originální a bez jakéhokoliv emočního dopadu (a to je asi největší škoda, protože ten příběh si o to přímo říká). A k tomu si člověk ještě musí přidat pár WTF momentů, na které je bohatý obzvlášť druhý, krátký příběh (tyto dva sešity původně vyšly jako čísla 5 a 6, tudíž ještě před finále 1. příběhu), jenž obsahuje přesně ty Supermanovské ingredience, kterých se měl pro své vlastní dobro vzdát. A vlastně funguje i jako důkaz, že navzdory dojmu ze začátku tenhle Supík na pořádnou změnu koule nemá.
Pár poznámek:
1) Pohled do zákulisí tvorby je fajn, alespoň člověk konečně pochopí, o co šlo v těch fantasmagorických výjevech z Kryptonu na začátku 3. sešitu.
2) Jako origin tenhle book moc nefunguje
3) Škoda, že Rags Morales nestíhal kreslit všechno, občas mu sice nesedí obličeje, ale jinak se na to hezky kouká. Výskyt hostujích výtvarníků je ovšem dost rušivý a str. 152 mě bude děsit ještě asi hodně, hodně dlouho...

První příběh je, pokud ho člověk srovnává s druhým, skvělý. Dollmaker, ač záporák spíš na efekt, se povedl - tihle vyšinutí psychopati jsou v kurzu již od dob Mlčení jehňátek. Příběh je díky němu správně temný a zvrácený, ale člověk se nemůže ubránit myšlenkám, že to šlo napsat lépe. Druhý příběh je pak jako studená sprcha - Penguin, pokud ho zrovna nehraje Danny DeVito, je dost slabý protivník, stejně jako děj točící se kolem Batmanovy holky na jedno použití. Jako celek průměr, žádný skvost. A podle zahraničních recenzí si tento status Detective Comics i nadále udrží, s občasným vymácháním ve vodách podprůměru. Člověk se alespoň o to více těší na Snyderova Batmana.

Když jsem si vzpomněl, že jsem tento komiks v dětství vlastnil, využil jsem příležitosti na návštěvě u rodičů a vyštrachal ho z kupy dávno odložených knih. S radostí jsem se rovnou pustil do čtení a jaká byla moje úleva, že i po takové době, bez ohledu na nostalgii, je to krásný dětský komiks s pěkným dobrodružným příběhem a příjemnou kresbou!

Tohle jsou Avengers! V upnutých pestrobarevných trikotech navléknutá banda hrdinů, pro něž je IQ jméno superpadoucha a chovat se jako nesvéprávný vůl/kráva druhou přirozeností. Alespoň, že už tolik nepopisují všechno, co zrovna dělají nebo se kolem nich děje (viz. Tajné války), ale i tak toho nažvaní až až (třeba během nečekaného výpadu na protivníka ze zálohy stačí odříkat celý dlouhý monolog, v kterém se představí a ještě stačí informovat nepřítele, že za chvilku bude kaput, zatímco sviští vzduchem s pěstí připravenou k úderu). Těmhle individuím, nebál bych se říci dementům, byste ani nesvěřili na pár hodin své rybičky, natož záchranu světa. Ještě štěstí, že ti superpadouši jsou taky úplně superblbí!

Ale abych nebyl zlý - čtení Avengers bylo pěkně stráveným časem (navíc je to pořádná bichle, která vám alespoň na dva večery vystačí), dokonalé guilty pleasure, které brnká na klukovskou stránku v každém z nás (nevím, na co to brnká u žen). Je to podobná blbina, jako UKK Avengers: Rozpad. Zápletky jsou jednoduché, většinu času se někdo s někým pere, nikdo nemluví sprostě a navíc se dozvíte, že alkohol je špatný, děti. A pro děti to má ještě jednu nespornou výhodu - díky brutálnímu pestrobarevnému coloringu je to lepší než čuchat toluen.

Superhrdinské Béčko, Áčkový tým, skvělá kresba a stupidní scénář. Je libo mainstream?

Kdybych dal na první dojem, tak bych si nemohl pomoci a po pár stránkách knihu odložil. Což se také stalo. Kresba je vyloženě ošklivá, i příběh je chaotický a celá ta budoucnost, v které se to odehrává, je až směšně nereálná/trapná. Na druhou stranu je tu tolik nadšených reakcí, plus status legendy a mistrovského díla, že to nelze jen tak vzdát. Což se také stalo a já si postupem času uvědomil, že to vlastně vůbec není tak špatné. Ne že bych si uchcával blahem, ale ta esence Batmana, která je tu přítomna, zkrátka nakonec přeci jen zafungovala.

Frank Cho je machr! Frank Cho má talent! Frank Cho je Bůh!

Přibližně takové euforické reakce jsem měl při čtení. Skutečně jsem se pobavil, dokonce i nahlas zasmál (to se mi většinou nestává) a celou tu dobu jsem si Liberty Meadows skvěle užíval. Nemá ani smysl se tu rozplývat, jak Frank Cho umí parádně kreslit, jaké vymyslel skvělé postavičky, jak nápaditě pracuje s panely a jak mísí humor s roztomilostí, protože jak jsem psal hned na úvod: Frank Cho je machr. Geniální machr!

Kdyby to napsal někdo jiný, kdo by se nesnažil laciným násilím a vulgaritami za každou cenu šokovat (ve skutečnosti to je jen šeď a nuda), mohlo jít o mnohem zábavnější, nápaditější, temnější a kvalitnější čtení. Možná jsem starší, než jsem si myslel, ale tohle je dle mého názoru naprosto průměrné čtení. Jediné, co potěšilo, byla podoba Simona Pegga ze Spaced, kterýžto seriál miluji.

Když se vám do rukou dostane něco, co graficky připomíná Pixy od Maxe Anderssona, tak očekáváte nekorektní humor, imaginaci na tripu, divoce ztřeštěné vyprávění s přesahem, prostě všechno, co Fuzz a Pluck postrádají. Srovnávání s mojí srdcovkou sice může být nefér, ale Fuzz a Pluck je pro mě zkrátka velkým zklamáním. Těšil jsem se na ujetý humorný příběh, dostalo se mi jen pokusu o vtip (případně pokusu o společenskou satiru - záleží na soudnosti autora), kde jen pár momentů přinutí čtenáře ke shovívavému úsměvu. Výsledkem je něco, co by si měl člověk dělat pro radost a pobavení pár nejbližších přátel, nikoliv to vydávat v nákladu přesahujícím 10 kusů. Tohle zkrátka není žádná perla nezávislé komiksové scény, jak se nás snad někteří snaží přesvědčit.

Člověk se sice nemůže zbavit dojmu, že jde o natahovanou telenovelu pro mládež, ale koho to zajímá? Perfektní dialogy, spousta vtipných hlášek, sled událostí z "obyčejného" života neúspěšných, podivných a polodospělých individuí, souboje s RPG prvky... Prostě skutečnější než realita a zábavnější než předchozí díl!

Konečně jsem se seznámil s Punisherem, kterého jsem doposavad cíleně ignoroval, neboť mi nepřišel nijak zajímavý. Příběh v Crwi se mi ale rozhodně zamlouval, taková drsnější a přímočařejší zápletka filmu 8mm. Zbylí Spider-mani ušli, od Fanboyz jsem ovšem očekával více ztřeštěných nápadů...

V mých očích jde o propad v zábavnosti - přibylo milostných trablů, lehce ubylo humoru, ale hlavně se souboj s jediným protivníkem táhne celou knížkou, což ubírá na pocitu divoké jízdy. Navíc díky dalším postavám a celé řadě nahodile se vyskytujícím flashbackům ztrácí děj přehlednost. Nekonečný smutek to není, ale lehké zklamání ano.

Počáteční šok z toho, že jsem nejdříve nevědomky četl několik posledních stránek, které se nedopatřením dostaly na začátek knížky (čímž způsobily, že jsem náhle vůbec nic nechápal), vystřídalo pochopení a najetí do starých kolejí. Stále velice zábavné a čtivé.

Svěží, čtivé, moderní - plné skvělých postav, dialogů, humoru a vychytávek. Je to krásně ulítlé a návykové, nemohl jsem se odtrhnout!

"Můj milý deníčku, dnes jsem si koupil svou první mangu, ale slibuji si, že i nadále zůstanu normálním, pro-západním komiksovým fanouškem! Ovšem nemůžu říci, že by se mi Naruto nelíbil, ba naopak! Postavičky tam dělají srandovní obličeje, na každém kroku je nějaké citoslovce a věty většinou buď začínají, nebo končí třemi tečkami, případně vykřičníkem. Fakt, že se to čte zprava doleva a od konce na začátek, mi kupodivu přišel docela přirozený. Navíc jsem ocenil, že texty jsou psané klasicky - tedy zleva doprava, na což jsem zvyklý a nemusel jsem tak při čtení používat zrcátko. Co se příběhu týče, je to jen začátek, ale dává tušit, že ačkoliv se celá série svou délkou vyrovná Vojně a míru, Naruto bude asi o něco zábavnější. Taky mě baví malý formát - člověk má chuť si tu knížku strčit do kapsy, i když k tomu není zrovna důvod."

Jen dodám, že celkově jde o příjemnou nenáročnou oddychovku. Chválím celkové zpracování i překlad, který mi ani v nejmenším nevadil!

Vždy jsem měl rád horory Stephena Kinga, jeho umění práce s postavami. Joe se viditelně potatil, protože jsem si při čtení nejednou na Kinga vzpomněl. Už dlouho se mi nestalo, abych něco četl se zatajeným dechem, napumpovaný andrenalinem, hltajíce každou další stránku! I ta kresba (přes počáteční odpor) k tomu sedí jak prdel na hrnec! Jenže jakmile ustane to prvotní nadšené "já chci ještě - kde je další díl???!", vyvstanou obavy a pochybnosti, jestli je vůbec možné, aby si pokračování udrželo takovýto drive a kvalitu. A také, jestli to není jen na jedno přečtení...

Jak hodnotit takovouhle klasiku? Nejsem žádný fanoušek Supermana a mám velké mezery v jeho historii a protivnících, což mě při čtení jeho "posledního" příběhu hendikepovalo, navíc si dost často ani neumím poradit s naivitou starých komiksů, ve které zde Moore pokračuje. To, co pro některé může být posmutnělé a osudové zakončení Supermanova příběhu, pocta legendě, bylo pro mě jen poněkud zmatené a neuspokojivé rozloučení ozvláštněné směšnými protivníky. Ale Moore je Moore, odvedl skvělou práci, o tom žádná (když to srovnám například s o dva roky staršími Tajnými válkami...)! Navíc další dva příběhy, které kniha obsahuje (a které nevyžadují znalosti předchozích událostí v Supermanově životě) mě skutečně bavily, skvělá je i celkově kresba, zpracování, vůně, obálka, Bažináč s Batmanem i příležitostný humor. Tudíž - jako odpověď na svou první otázku, zcela subjektivně hodnotím 75%.

Krásně temné, atmosférické, inteligentní a čtivé (nemohl jsem se od toho odtrhnout a přečetl to na jeden zátah). Daredevilovi omnibus sedí, protože na takové ploše se čtenář dokáže dostatečně ponořit do těch ponurých špinavých uliček plných gangsterů, zlodějíčků a dalších podvratných existencí, novinářů, policistů a samozřejmě maskovaných hrdinů. Celé to působí skutečně, živoucně, jako svět sám pro sebe - nebo spíše svět sám pro Daredevila. Jinak souhlasím s DEmnoGem, že by bylo potřeba některé věci vysvětlit na úvod - chtělo by to uvedení do historie Daredevila a dalších postav, které v příbězích vystupují, takhle čtenář občas nepříjemně tápe.

Že by tak dlouho vybírali, až přebrali? Inu, působí to tak... Dredd mi nikdy úplně nesedl, tady alespoň neruší. Zato Sinister a Dexter šlápli setsakra vedle a ani slavný Boucq mě nijak neoslovil - jeho Hanba! měla skončit o stránku dřív, takhle autor jen zbytečně rozpitval pointu. Ještě že to Odstupné má takovou atmosféru - své komiksové kolegy v tomto čísle bez debat zachraňuje! Publicistika je fajn, článek o autorech Incalu mě dokázal navnadit, tudíž svůj účel nejspíš splnil. Snad si příštím číslem Crew spraví reputaci, když si ji tímhle pošramotila. Na druhou stranu - beztak je povinností ji mít v knihovničce, tak co řešit?

Což o to, je to kvalitně provedený mainstream, ale celé to působí tak trochu dětsky naivně. Prsten, lucerna, policejní sbor udržující pořádek ve vesmíru... Už dávno nepobíhám po pokoji s letadýlkem a nevydávám u toho srandovní zvuky - bohužel, protože jinak bych si tenhle komiks užil mnohem víc. Jako oddychovka to však posloužilo dobře a tak s přihlédnutím k nesporné kvalitě (v porovnání s jinými mainstreamovými záležitostmi) dávám, kolik dávám.

Mé první setkání se Sfarem a jeho osobitým stylem/kouzlem. A rozhodně nejsem zklamán! Výtvarná stránka je dechberoucí (byť se to tak na první pohled nemusí zdát) a příběh zábavný, přímočarý a s velice otevřeným koncem, které volá po rychlém vydání pokračování. Ačkoli neznám židovské písničky, několikrát jsem se přistihl, jak si při prohlížení panelů, na kterých muzikanti hrají, podupávám nohou do rytmu. Beru to jako potvrzení Sfarova talentu.

Co z tohoto čísla stojí za to, jsou určitě Zlaté slzy, které vynikají jak scénářem tak kresbou. Zbytek je taková nemastná neslaná všehochuť. U Sinistera a Dextera jsem se nemohl zbavit pocitu, že zápletka měla větší potenciál, a Soudce Dredd jde tak nějak celkově mimo mě. Poslední dva příběhy - Královská koruna a Mrkev mají něco do sebe.

Nutno přihlédnout k datu vzniku - každý říká, co dělá (nebo si to alespoň v bublinách myslí), nikdo neumírá (nebo alespoň ne na dlouho), dialogy jsou stupidní a příběh je tak jednoduchý, že by ho vymyslelo pětileté děcko... přesto, nebo právě proto je to zábava, takové guilty pleasure. Navrch parádní zpracování a přídavky... Z úcty k minulosti dávám, kolik dávám.

Skvělou, kouzelnou kresbu tak trochu sráží scénář, který, ačkoliv má dobře našlápnuto, postupně ztrácí grády a je rozmělněn zbytečnými vedlejšími postavami a událostmi. Škoda, protože jednoduchá premisa příběhu byla skutečně slibná a hodně mě navnadila, tudíž následovalo lehké zklamání z promarněné příležitosti. Ale abych moc nehanil - Tři stíny jsou krásný komiks, rozhodně stojí za koupi!

Koupit si to za plnou cenu, tak si rvu vlasy, ale vzhledem k prodeji tohoto komiksu v Levných knihách nemusím teď nákupu litovat. Faktem ovšem je, že se jedná o mizerné dílko, které postrádá atmosféru (což je zrovna u hororu fakt průšvih) a dobrý scénář. Templesmith je fajn, ale ani on nedokázal vytvořit hororovou atmosféru, jeho styl mi mnohem více sedí k sérii Fell. Druhý výtvarník je naprosto nečitelný, byť po delším zírání obrázky dávají nějaký smysl, což ovšem vůbec neprospívá dynamice. Třešničkou na dortu je spousta překlepů v textu (vzhledem k jeho rozsahu je to skutečně smutné). Pro mě osobně veliký průser.

Komiks, který bohatě splnil má očekávání. Skvělé spojení scénáře a kresby, atmosférou připomínající Arkham Asylum.

Ekologická agitka spojená s "epickou cestou na 32 stranách s maximálně 4 panely na stránku" nezní jako nějaké dlouhé a dobrodružství s kvalitním příběhem - a skutečně jím ani není. Nejcennější je totiž ta nostalgie, která se k Městečku pod lopuchem váže. Díky ní je tenhle komiks neskutečný.

Konečně další dlouhý kompaktní příběh, který se čte úplně sám a člověk má problémy se od něj odtrhnout. Skvěle napsané.

S Walkong Dead jsem neměl dosud žádné zkušenosti (byť nešlo neslyšet hlasy opěvující toto dílo), tudíž hodnotím skutečně jen první book. A jako většina prvních dílů je i tento hlavně o seznamování se - ať už s postavami, situací, nebo "o čem to vlastně celé bude". A není to špatný začátek, rozhodně mě navnadil na pokračování. "Staré dobré časy" netlačí na pilu a místo efektního zabíjení zombií se soustředí na život malé kolonie přeživších. Co zamrzí je délka - je zřejmé, že když máte za prdelí zombie, moc toho nenamluvíte, což pro čtenáře znamená přelouskání celé knihy za hoďku. Kresba je příjemná, mainstreamová a většinou přehledná. K příběhu asi nemá moc smysl se vyjadřovat, když jde o začátek, který bude pokračovat, nějak se vyvíjet... Chtělo by to rychle navázat pokračováním, to poslední, co potřebuji, je další série, na jejíž pokračování se čeká rok (a víc).

Nesouhlasím s nevyužitým potenciálem, který je tolikrát zmiňován v komentářích - tenhle komiks zkrátka kašle na naše očekávání a jde si svou cestou, kterou shledávám jako velice příjemnou a čtivou. Děj je oddychový, vtipný a občas i napínavý, ale slouží především jako úvod do světa pohádkových postav v našem moderním světě. Jako pevné základy pro komiksovou sérii to funguje skvěle.

Tak se nám to začíná rozjíždět... Zajímavé, temné a správně tajuplné, kdy má člověk pocit, že mu řešení jen o vlásek uniká. Ale vzhledem k otevřenosti (a upovídanému závěru) to s hodnocením nebudu přehánět a počkám si, co mi nabídnou další díly. Jen dodám, že poměr obsah/cena je parádní, kéž by to platilo pro více komiksů.

Ačkoliv mě kresba zpočátku moc neoslovila a krátké příběhy mi přišly až směšně jednoduché, nakonec si mě tento komiks podmanil a ještě nějaký čas po dočtení ve mně dozníval. Ty postavy a povídky jsem si prostě zamiloval.

Pro mě milé překvapení. Za ty peníze to rozhodně stojí, což je jistě uklidnění pro ty, kteří kvůli ceně váhají. Děj není hloupý, filmové budování atmosféry funguje i tu, navíc na tolika stránkách se odehrává vskutku epický příběh, který vám ukradne několik hodin života.

Tohle u takové postavy, jakou Hellboy je, vysloveně zamrzí. Hned na začátek ale musím přiznat, žemnohem raději mám krátké povídky, než příběhy, v kterých se řeší jeho původ a účel, apokalypsa atd. První příběh je dobrý, byť počátek v podobě rychlého a nedomrlého ukončení "africké mise" dává tušit, že Mignola se v tom tak trochu plácá. Podmořský svět má ale své kouzlo a tak se dá ději leccos odpustit. Druhý příběh naopak začíná naprosto skvěle, pak náhlý střih a jde to od desíti k pěti. Působí to jako megalomanie, kdy autor ztrácí soudnost a půdu pod nohama. Škoda, velká škoda, protože jestli se tímhle skutečně uzavírá jedna kapitola Hellboyova života (podle slov Mignoly), tak se na pokračování těším mnohem méně, než by bylo zdrávo.

Šílená láska je vskutku šíleně zábavná, ale také pěkně tragická. Kresba mi vůbec nevadila, spíš naopak. Zbytek časopisu je klasicky dobrý, byť upozaděný vůči jednomu jedinému komiksu...

Odkazy a řeči o sexu z tohoto komiksu dospělejší dílo neudělají... Působí to naopak lacině, obzvláště v porovnání s Top 10. Na kresbu si člověk zvykne, byť mimika postav je někdy neuvěřitelně hnusná, ale co se nedá odpustit je jednoduchý příběh, který působí, že ho napsal patnáctiletý fantasy nadšenec, který se zoufale snaží být vtipný.

Křehké pocitové dílo. Tohle se skutečně povedlo.

Možná je to tím dlouhým čekáním, které zvýšilo očekávání na maximum, ale faktem je, že vystřízliv+ní přišlo záhy po rozečtení příběhu. První díl, který stavěl především na osobních a notně nahnutých osudech hrdinů, zůstal nepřekonán. Pokračování se z nějakého důvodu soustředilo jen na megabitky a podivně uspěchané vyvrcholení/vyřešení. Dojem propracovanosti tu úplně chybí, spíše se zdá, jako by si Straczynski nevěděl rady a tak se uchyluje k různým berličkám a podvodům. Některá náhlá zjištění vlastně vůbec nezapadají a ani nepomáhají v hlubším prožitku. Ale abych jen nehanil - i v zde se najde pár momentů, které čtenáře dostanou a vyvolají v něm podobné pocity jako v "jedničce".

Tak trochu zklamání z pointy celého toho tajemného zmizení lidí. Finální souboj díky tomu ztrácí šťávu a přichází rozčarování z promarněné šance...