4

V rámci série není toto album tak kvalitní jako předešlé dvě (na komiks je to však stále nadprůměr). S výjimkou úvodního příběhu o chlápkovi chlastajícím „jadrný odpad“ nám Moore servíruje spíš běžné hororové historky. Takže nic experimentálního nebo mimořádného. I tak jsou zde momenty překvapení a silné emoce. Nejvíc na mě zafungovalo titulní Prokletí, které bylo dost intenzivní.
Vnímám vynalézavou práci s panelováním, která má zásadní vliv na dynamiku vyprávění, a přičítám za ni plusové body. Další plus přičítám postavě bažináče samotného - je to velmi sympatický a neobvyklý hrdina. A celou dobu mě nepouští pocit, že Swamp Thing je vyjímečné dílo ve fantastickém žánru.

Příběhy konečně fungují jako klasické horory, jen je pravdou, že Alan Moore občas zbytečně moc sklouzává do filozofické poetiky, nebo jak je komiks sám označován, do americké gotiky. Namísto toho, aby věci byly přímočaré, je tu hromada slov okolo a konkrétní souvislosti si člověk musí domyslet sám, případně rozšifrovat přesah. Ale jinak velmi uspokojující, především díky přízračné atmosféře amerického Jihu. Jen na kresbu jsem si dlouho zvykal, třebaže její neumělost je podle všeho čistě záměrná. Totiž paradoxně nejlíp vypadá sám monstrózní Bažináč a ostatní postavy jsou jak z hodin výtvarné výchovy.
Jednotlivé epizody pak fungují jako samostatné povídky, což jen oceňuji, protože právě ta seriálová propojenost mi vadila v prvních albech, kdy jsem tak úplně nechápal nit vyprávěného. Je to však pár let, co jsem měl pauzu, takže vina může být klidně na mém přijímači. Tady je dobré mít alespoň základní představu o tom, kdo je John Constantine a zbytek už čtenáři docvakne z kontextu děje.

Kvalitou výš oproti dvojce. Povídky byly zajímavější a atmosféru by člověk mohl krájet motorovkou. Constantine perfektní hajzlík.

Další skvělý díl. Teď už je to čistý horor a vůbec to nevadí. Tato kniha nemá větší spojitost s okolním DC vesmírem a proto je obsah o to děsivější a mrazivější. I když příběhy nejsou nějak moc osobní k samotnému Bažináči, on jako postava roste (a to někdy doslova) a každý sešit je plný napjatých momentů a úžasných nápadů (noviny v prvních dvou šesitech). Možná mě tento díl neuchvátil tak jako první dva, ale je celkově zatím nejkonzistentnější. John Constantine je moc fajn a nemůžu se dočkat, až se pustím do čtvrté knížky.

Možná nejlepší díl? Radioaktivní muž, podvodní upíři, ženský vlkodlak, šílení seriáloví herci. A do toho všeho se objevuje Constantine. Příběhy měly super spád a nápady (hlavně výstřižky z novin hned v tom prvním), velmi se zlepšil coloring... a já nemám co vytknout.

Opět za pět hvězd, jak jinak taky. Constantina jsem nečekal a je to milé překvapení, to jak se snaží našeho elementála posunout na další lvl. Nebýt seriálu Swamp Thing tak na tohle asi ani nenarazím, jakožto začátečník ve světě komiksů. Tohle je ale daleko lepší jízda než seroš, bezkonkurenčně....

Moore po minulých epizodách dostal nejspíš náležité uznání, sebedůvěru a začal šlapat na plyn. To, že umí geniálně vrstvit různé vrstvy příběhu a jeho podtextů dohromady lehkostí sobě vlastní, a k tomu promlouvat o složitých dospělých tématech a prohlubovat (či měnit) mytologii postavy, na to jsem zvyklý, ale tady to podává možná nejvíce zábavnou formou ze všech jeho děl, které jsem zatím četl. Opravdu si myslím, že je Bažináč jeho nejzábavnější dílo a v tom je ta síla. Není spoután sebou samým, tady toho servíruje hodně, servíruje to umně (jako vždy) a nebojí se různých scenáristických obratů a hříček Je mi jasné, že další díly budou ještě lepší, i když je laťka sakra nahoře.

Bažináč.... je prostě super! Moore ve vrcholné formě a jeden z nejlepších komiksů co znám. Komplexní filozoficko-eko-existenciální sága okořeněná Moorovým specifickým humorem. Zejména 4. díl Hejno vran s opulentním finálem je prostě skvost. Hodnocení celé série 100% - koneckonců jedině Bažináč může zachránit Supermana :-)

Třetí kniha Bažináče stabilizuje Moora na postu autora což se projevuje jeho snahou nerozvíjet předešlé, ale posunout postavu dál. To je ale v případě stacionárního hrdiny, jehož jedinou kratochvílí je neustále válení se s přítelkyní u svého rybníčku a čumění do prázdna, poměrně těžké. Autorovi se přesto daří dát hrdinovi koncepci a s pomocí Johna Constantina ho vykopává z rodného močálu za dalšími dobrodružstvími. Moore celou hrdinskou anabázi pojímá poměrně zvláštně - ne všechny záporáky totiž Bažináč porazí. Některé jen pozoruje, jak se porazí sami a někteří ho prostě jednoduše zabijí a odejdou. I takhle zvláštní pointy jsou výsadou toho když jste superhrdina kytka. Moore se každopádně snaží laťku udržet a posunout výš.

Teda tahle hora bláta a trávy je horší a horší. Pokud situaci nezachrání ani John Constantine, je něco špatně. Scéna, kdy Bažináč roste jako usmívající se kytička, je neskutečně komická.
Přitom epizoda s Bažináčem v Hellblazerovi je výborný. Bažináč je prostě někdy dobrý, někdy špatný. Přiznám se, že tento díl jsem nedočetl.

4 povídky které sledují příchod zla na svět v nichž u mě jasně vede ta o podvodních upírech. Nedělají sice brekeke a nemají sumčí fousky, ale o to jsou strašidelnější. Povídka má nádherně temnou atmosféru. Zatopené krámy, samoobsluhy, domy a v nich upíři skryti před světlem. Nicméně tahle knížka je teprve taková předehra před tím co má přijít v dalších díle. Bažináč je prostě pecka...

Jak jen začít? Snad tak, že tuto ságu doporučuji, kde chodím. V úterý jsem měl přednést o své oblíbené komiksové sérii a vybral jsem si Bažináče, takže to opravdu něco znamená. Myslím, že už jsem o tom psal, ale musím to vyzdvihnout znovu: Bažináč se tváří jako jeden další komiks mezi komiksy, ale "Bažináč" je opravdu pořádně skvělé dílo. Nakladatel to dává najevo hlavně díky pevným deskám, protože pevné desky nemá každá série. Bažináč....

"Swamp Thing - Bažináč 03 - Prokletí" - Tentokrát máme spíše v knize více kratších příběhů nežli jeden jediný dlouhý jak veš a myslím, že právě v tomto je "Bažináčova" síla. Minulá kniha jakkoliv skvělá rozhodně nemá na tuto, protože kratší příběhy mu prostě sluší víc. V prvních dvou kapitolách "Nukeface v řeči dokumentů" sledujeme muže, který přichází do "Louisiany", kde se setká s Bažináčem a ne, nebude to moc přátelské setkání. Vypadá to jako příběh nic moc, ale ve druhé kapitole najdeme něco, co úplně snad nejvíc miluji v komiksu, a to to, že vidíme stále tu stejnou situaci, ale vždy s podoby někoho jiného. Ve třetí kapitole "Zákonitosti růstu" zjistí ST (Swamp Thing) o sobě něco nového, něco, co mu může pomoci v mnoha situacích. Sám by ale na to asi nepřišel, ještě, že se objevuje "tajemný" John Constantine! V dalších třech kapitolách "Tichá voda", "Podvodní příběh" a "Prokletí" jde o toto: John nasměruje ST někde, kde může být elementál, nebo nějaká potvora a ten se potom musí rozhodnout, co s nimi udělá. Někdy je musí prostě zneškodnit, ale někdy by jim mohl spíše pomoc. Za zmínku stojí hlavně kapitola "Prokletí", která má v sobě temnoty na rozdávání. No a na závěr "Jih se mění" a "Divné ovoce", ve kterém se děj zase trošku usměrní a vidíme eskapádu celkem hodně připomínající Sandmana. Celkově tato kniha (i série) patří mezi mé top série a o dalších dílech už není ani pochyb! Na čtyřku si zuby brousím!

Nedávno se mi podařilo srovnání nového "Bažináče" ("Swamp Thing"), který vychází již pod DC Comics, kdy jsem řekl, že současný "Bažináč" se velmi začíná podobat právě tomu Moorovu. Jenže když čtu Moorova "Bažináče", musím se poupravit. Nový komiks se mu trochu blíží, ale to, co dokázal Moore, to je prostě něco víc. Je to poezie v hororu, je to věda v komiksu, je to umění v žánru, který je mnohými označován za pokleslý. A ta atmosféra! Více: http://www.comics-blog.cz/2013/05/68-swamp-thing-bazinac-prokleti-90.html

Výtečné!! Skvělé!! Máme tady 4 menší příběhy, kde najdeme radioaktivní monstrum, upíry, vlkodlačici a oživlé mrtvoly. Kdyby to patlal do jedné knihy kdokoli jiný než A.Moore, nemohlo by to fungovat a byl bych nasraný jako u 3.série Misfits. Moore je ale scénaristický třičtvrtě bůh a tak se to vůbc nebije, pěkně to do sebe zapadá a sedí to jak prdel na hrnec, je to holt napsané naprosto skvěle a z šestákových braků nějakého bažinatého monstra je literatura dosahující nejvyšších stupňů kvality. Podle mne je to především způsobeno stylem vyprávění, kdy Moore nic nevyloží na stůl jasně a předem, jednotlivé střípky se pomalu sbírají od jednotlivých postav příběhů a člověk si to musí spojovat dohromady sám a přitom se příběh nijak nezasekává, všechno sviští jak má a čte se to sice kapku pomaleji, ale jedním dechem a o to více si to člověk vychutná. Atmosféra je přímo vtahující a Lovecraftovy kulisy se začínají rozkládat po scéně. Standardně nadstandardní je opět skladba a tvary panelů, které zdánlivě roztříštěny jsou řazeny tak nekonvenčně a zajímavě, že už to by vydalo na pár cen. Pro mne je to jinými komiksy stále nepřekonaná záležitost. Barvičky v pohodě, už si to bez nich nedovedu představit.

Postava Nuke-face mi naprosto uhranula, ať už ho beru jen jako radioaktivní odpad chlempajícího pobudu nebo jako personifikaci kritiky veškerého toho jaderně-chemického průmyslu. Člověk by si řekl, že v pětaosmdesátem se v americkém tisku nepsalo o ničem jiném. Nuke face je borec, opravdu správná, svérazná postavička a já jsem marně doufal, že se ještě objeví v dalších sešitech - bez úspěchu a nedočkal jsem se ani jeho jasného skonu - je to jen dohad. Ale pochybuju, že by se znova objevil - škoda. Kdepak je naše kauza s metanolem, ten měl pití!;-)

Objeví se nám první přímý odkaz na Lovecrafta, že "si to celé nevymyslel" a probouzejícího se Cthulhu spícího v zatopeném (jak příznačné) R´lyeh. Parádička a Constantinova role je mi zcela jasná - aspoň teď si myslím, že ji chápu správně, vysvětlím: nejsem žádný fanatický znalec Lovecrafta, ale trochu načteného ho mám a hrál jsem párkrát, jak byl ještě čas;-), i Arkham Horror. Prastarý potřebuje k tomu aby se probudil uctívače a všeobecnou atmosféru teroru, strachu a hrůzy, lidi, co tomu všemu věří a šíří paniku. Proto se před příchodem Prastarého začnou dít "divné věci", když se spící zlo dere na povrch, aby mu vydláždilo cestu. A přesně tohle se děje celou knihou a přesně tohle se Constantine snaží zastavovat (v zastoupení) v zárodku - jak sám řekl v díle s upíry - úkol nesplněn, protože lidi začnou o něco více věřit na upíry a to nahrává probuzení Prastarého. Podvodní díl s upíry je povedený od začátku až do konce, dovolím si tvrdit, že "rybí potomek" je sám Dagon, rybí bůh, jedno z prvních lovecraftových monster a jeho snad druhá povídka, kterou napsal v 17-ti, v roce 1917.

I když mi díl s vlkodlačicí přišel trochu slabší, Moore ho opět dokázal zabalit do tak kvalitní vaty, že nemůžu říct ani zbla, poslední čtvrtá část už nezklamala vůbec, zde byla atmosféra vystavěna tak hutná a temná, že se dala ze stránek ždímat. Jezdím teď do práce "sociálkou", krom výrazných ušetřených peněz to má synergický superefekt, že si můžu delší dobu v klidu číst. Dneska jsem po opuštění trolejbusu neměl dočteno asi 5 stran, tak jsem si musel s Bažináčem v práci zalézt na hajzl, abych to dočetl, nešlo jinak. Ano, takové to je čtení, prostě dokonalost sama, zpracování BBArtu s dobrou cenou to jen podrthuje, škoda trochu obálek, že jsou jen 4 a klidně mohly být přes celou stranu, ale to jsem schopen oželet. Tak a už jsem defloroval igelit ze čtvrtého dílu, zhluboka se nadechl posvátné vůně nové knihy a jde se na ni. Jsem celý nedočkavý, jak se celý ten Cthulhu problém vyvine, ale na hajzl už nejdu, to bych už nevylez a ještě by mě musela večer vyhánět uklízečka smetákem.

Dávám 99%.

Pořád si nějak nemůžu zvyknout na Bažináče v tomto starém coloringu, víc jsem si hold zvykl na černobílého, ale dobrých hororů je v ČR v komiksu málo, a Moore hold mrazivou atmosféru umí...

„Včera mě okusovaly mšice. Bylo to... nepříjemné.“ (život kytek holt není růžový)

1985. Tehdy měla sága o Bažináčovi velice silný ročník. A za vším byla touha. Radioaktivní bezdomovec touží po kapce chlastu, upíři a lovecraftovské monstrum touží po domově, běsnící menstruující vlkodlak touží po vykoupení, horda nemrtvých otroků touží po svobodě a John Constantine, který na jednom obrázku vypadá jako Beethoven od Warhola (a sluší mu to), touží po další zapálené cigaretě. A do toho všeho se nám hezky regeneruje Bažináč, respektive trénuje svou novou schopnost.
Scénář je chytlavý, zaháčkuje a nepustí dokud nedočtete. Chvíli temný horor, chvíli jemný humor. Struktura políček je roztříštěná a přitom ladně plynoucí. Málokdy v komiksech vidíte tak nápadité rozvržení jednotlivých panelů. Osmdesátková kresba na úrovni, nic zásadního, ale nenechte se jí odradit při letmém prolistování. Kdyby někomu přece jen nesedla, scénář vám to plně vynahradí. Já už stylu Stephena Bissetta a Johna Totlebena zcela propadl (Bažináčova tvář zabraná v detailu je ohromující!). BB/artovská úprava opět luxusní, motiv na vazbě pod přebalem od Simona Bisleyho nádherný. Možná jen v "galerii obálek" bych ocenil spíše celostránková provedení všech sešitových obálek a ne jen vybraných čtyř (z celkových osmi) na straně jedné.
Prokletí je jedna z nejlepších komiksových knih, které jsem kdy četl a dle mého skromného (a jediného pravdivého) názoru tady u nás loni nevyšlo nic lepšího. Takže prvenství ve Fabule má už teď zaručeno. Hlasujte, nebo si pro vás přijde přízrak z bažin. A pak vám nepomůže ani práškovací letadlo.

„Nejdřív jste viděli záblesk, který nasvítil celý dům. Pak jste uslyšeli výbuch a potom uviděli hřib. Bylo to fakt něco. Pouštěli jsme ven děti v plavkách, aby to viděly.“ Roma Lundbergová, St. George, Utah

Nádherný příběh z pera Alana Moora, ve kterém autor nechá vzpomenout na tradice a mistry pera amerického jihu. Přesně v tomto duchu se nebojí dotknout palčivých témat spojených s dogmaty otroctví, které s tímto krajem nerozlučitelně souvisí. Hutná atmosféra a vlhké zákoutí bažin čpí z každé stránky hororově laděného komiksu, kde tentokrát Swamp Thing dostává jako tajemného skoroparťáka a průvodce další legendu - Johna Constantina.

Z mého pohledu je Swamp Thing díl od dílu stále lepší. Kresba k němu také sedí a na cololoring jsem si rychle zvykl už přičtení předchozího dílu. Už se těším na další díl, pro mě je tojasná koupě.

Občas si říkám, co by dělal komiks bez jaderné energie či radioaktivity. Když už nechrlí superhrdiny, tak aspoň dělá jinou neplechu:-) Po Supermanovi (Co se stalo s mužem zítřka) jsem si ale opět spravil chuť a mohu říct, že Moore je skutečně scénáristický génius a málokdo se mu vyrovná. S touto hororově laděnou knihou dle mého názoru překonal i skvělý "halucinogenní" druhý díl Bažináče. Tenhle díl jsem jsem četl s nadšením až do poslední stránky. Objev a příchod Johna Constantina mě také dost bavil.

Barvičky mě sice stále místy trochu odrazují, ale nějak jsem si zvykl.

Děkuj za osvělenou, nechal jsem se unést oním "kapitola první, kapitola druhá" a měl jsem za to, že se celý příběh nazývá "Prokletí" a je rozkouskován do osmy kapitol, což, jak jsem zjistil, je nesmysl a skutečně se jedná pouze o jakousi sbírku povídek. Takže tu část, kde kritizuji, že se to celé "vydává za celek, když se jedná spíše o epizodní povídky", beru zpět :-) protože ony to skutečně jsou epizodní povídky (teď si fakt přijdu jak blb :D )
Ještě díky za ten dvojsmysl, při prvním čtení mě nenapadl. Občas bych asi potřeboval pana překladatele Wittgensteina vedle sebe, když si čtu věci od Moora nebo Gaimana, abych mohl neustále ukazovat prstem a ptá se "A co je tohle? A na co odkazuje tohle? Proč se to jmenuje takhle?" ;)

Brkowyczovi: "Prokletí" je název jedné z povídek (v angličtině "The Curse"). A je to dvojsmysl: prokletím se míní jednak lykantropie, druhak menstruace (což je v angličtině silnější než v češtině, ale nedá se s tím nic moc dělat).

Ach, áno, vlkodlak. Tiež pekná poviedka, taká kuchynská...

Víc mě bavil asi druhý díl, ale zase tohle je krásnej přehled klasickejch hororovejch klišé, jakým jsou upíři a vlkodlaci, zasazených do nového kabátu, jakýmje například to, že žijou pod vodou. Trochu nejasné, proč se to celé vlastně jmenuje "Prokletí" a proč to se to celé vydává za celek, když se jedná spíše o epizodní povídky spojené postavou Johna Constantina, jehož úloha je zde také nejasná. Plně ale věřím, že na všechno odpoví další kniha. Bažináč mě pořád stejně baví, umí si vybudovat správnou amtosféru a kresba ani coloring mi nikdy nevadili, naopak. U dalšího dílu nebudu váhat s koupí.

Prečítal som včera večer a nedá mi nepridať sem pár ospevujúcich slov. Bažináč. Ako ma príjemne prekvapil prvý diel, tak ma sklamal diel druhý, nuž som bol zvedavý, či v dnešnej „krízovej“ dobe mám aj naďalej šetriť na ďalšie pokračovania. A Moore ma po čase nesklamal. Vo veľkom začína rozvíjať bažináčove schopnosti (ide o rast) a pridáva čosi rádioaktívneho odpadu, dávku podvodných (doslova) upírov a repete udalostí na jednom starom otrokárskom sídle. Do toho sa z pomerne nejasných dôvodov sem-tam pripletie John Constantine a to je všetko, čo prezradím k deju. Kresba sa mi páči, dokonca aj coloring som prestal vnímať (a teda sa mi nehnusil).

Prokletí má atmosféru, akú si u podobne zameraného diela predstavujem. S prehľadom najlepší Moorov Bažináč z tu vydanej trojice.