Kresba a atmosféra je příjemná, horší to pak je, když si uvědomíte, že ta atmosféra nemá nosný příběh. Komiks pro pobavení pubescentního čtenářstva, pro starší už to příliš není. Jen babička Ema je k sežrání.

Jediná nevýhoda Fatale je ta, že na druhou budeme čekat příliš dlouho.

Hlavní postavy: hříšně krásná brunetka s uhrančivými křivkami, investigativní novinář, kmotřenec investigativního novináře, prastarý démon, který má na obličeji víc chapadel, než vlasů, démonovi přisluhovači v buřinkách a démonův kult v červených županech.
Ačkoliv to může znít až příliš ujetě, Fatale je bravurně nakombinovanou směsicí noirové krimi, okultismu, rádoby čistého citu a ryzího zla, kusů těl a krve. Spousty krve. Je to strhující a je to boží. Proč? Protože Brubaker a Phillips. Protože Criminal. Dějová linka nabitá do posledního panelu, kresba sedící k příběhu jako tentononc na hrnec. Uteklo to moc rychle..

Stylová tečka na konec roku.

http://www.mdscomics.net/posledni-zenska-tveho-zivota/

Japonci. Nojo.
Jak nám Džundži ve Spirále ukázal, že je to maniakální, leč sofistikovaný šílenec s vlastností bezvadně budovat hororovou, sžíravě tísnivou atmosféru okořeněnou nemálo morbidními a nehezkými obrazy, tak Ryby..
Prej jen mrtvé ryby plavou s proudem.
Tady jen mrtvé ryby pochodují Tokiem.
Ale ve zbytku knihy bohužel chcípl spíš pes.
Gyo se tváří jako zdařilý následovník úspěšné Spirály, očividně to hodně lidem káplo do noty, ale za mě? Ani Itův kresebný rukopis nedokáže na pěti stech stranách utáhnout příběh, který má jen minimální množství děje a působí spíš jako sranda, skicák pro to, že si Itó prostě chtěl nakreslit cupitající rybičky..a ty ostatní věci... Sranda pro mne končí ve chvíli, kdy čudly a žraloky v půlce knihy nahrazují lidi, kteří mají všemožně různě nastrkané hadice a zápletka pořád nikde. Pro mne zde nefunguje nic. Postavy? Neurotická kráva Kaori, ten kluk, co ji z nějakého důvodu ne a ne poslat do hajzlu, příbuzný šílený vědec z rodu šílených vědců z dob války, unylá, věčně unavená a absolutně laxní asistentka.. Atmosféru děsu přebila atmosféra zklamaného odporu a WTF, počínající alergie na citoslovce " vhúúúúš".
Ke konci pár zajímavých okamžiků, pár postřehů, na kterých by se dala budovat jakási pointa, ale veškeré pokusy zapadly mezi tlející tělíčka a prdící lidi.

Asi jsem do Gya vkládala větší naděje, než si zasloužilo a má čtenářská dušinka tvrdě dopadla zpátky na chodník. Za mě ne.

Klub rváčů 2 je hrozně ošemetný titul. Jeden z nejočekávanějších a nejrozporuplnějších v loňském roce. Jejím základním problémem je, že spousta lidí očekávala, že s názvem stejným, jako tehdá před dvaceti lety, půjde o pokračování toho kontroverzního příběhu, který známe úplně všichni. Akorát, že to tak vůbec není a osnova a celý ten pojem je brán jen jako nosný základ pro koncept, který s původním příběhem má jen pramálo společného.
Ano, může se zdát, že je to zbytečná onanie, ale Chuck takový prostě je. Drzý, sebevědomý a provokující. A tu onanii si může dovolit.

Za mne osobně ten příběh funguje bezvadně od chvíle, kdy si uvědomíte, že to není příběh " Klub rváčů", ale příběh o Klubu rváčů.
Wow efekt na první přečtení funguje bezvadně, ale kvůli tomu, že to právě na tom wow-efektu stojí, tak opakované čtení už je takové meh a do TOPky loňského roku se to proto nedá řadit.

http://www.mdscomics.net/musis-verit-tyleru-durdenovi/

"...je to prostě taková My Fair lady štrejchnutá reklamou na Michelin, Stopařovým průvodcem po galaxii, antikapitalistickou satirou, náboženskými dogmaty, alternativní, na hlavu postavenou historií, celé je to zakápnuté LSD a posypané koksem. A zabalené do decrécyovské estetiky..."

De Crécy jak ho známe i jak ho neznáme. Více v článku.

http://www.mdscomics.net/nebesky-esteticka-psychoza-povanocniho-ducha/#more-9536

Sarah´s Scribbles je bezvadná, odlehčená sranda věc nakreslená svižnou karikuující linkou. Neměla bych obavu z toho, že by "mladí" mohli tu zobrazovanou úzkost brát jako normu, protože mi nepřijde, že by se ve stripech objevovaly jakékoliv patologické vzorce chování, jen takové ty běžné úzkosti a pochyby člověka, který stále ještě zpracovává informaci, že už je papírově dospělý, ale mozku to nějak moc ještě nedošlo. A že to vlastně není tragédie, ale že to známe všichni. Není to o tom, že " je normální bejt neustále ve sračkách", ale že se to tak občas prostě sejde a že je to úplně běžný a život kvůli tomu nekončí. Vtipy o krámech nejsou vždycky vtipný, ale těch dobrých tam je přeci jen pořád většina.

Bohužel celá tahle sranda moc nefunguje v češtině.

Je to sranda. :) Úsměvně relaxační četba a estetické orgie. Nádherně poetický vizuál.

496 stran! 496 stran, které uběhly kupodivu rychle a svižně. Zajímavě vystavěný příběh, kterým postupně prochází gradace, překvapení, předvídatelnost, vážnost i radost jako sinusoidová křivka, ale kupodivu to v tom kapacitním rozsahu nevadí. Ani ta předvídatelnost není úplně od věci, protože se máte alespoň čeho chytnout dřív, než začnete v gargantuovsky obsáhlém, ale zároveň téměř komorním díle plavat a začnou vám unikat souvislosti.
Sovy nejsou tím, čím se zdají být. Nic není jak se zdá. Nic není, jak by mělo být, i když vám bylo dáno, aby to bylo tak, jak chcete.
Kresba skvělá, jednoduchá ve své detailnosti, místy přímo boží a strhující a v tom nezvyklém modro-indigovém monochromu skvěle atmosférická a melancholická.
V podstatě jednoduchý příběh se spoustou malých filozofických či čistě lidských zastavení. V závěru sice trochu graduje ta předvídatelnost a přidává se trocha patosu, ale je to fajn. Aspoň to není tak smrtelně vážné. Nesnaží se to někomu změnit život, ale stejnak si z toho asi chtíc nechtíc odnesete poselství, že důležitost je subjektivní a že je vždycky někde trochu jinde, než si myslíte.