Po první části jsem měl strach, že se to autorům začíná rozpadat pod rukama a není už moc o čem vyprávět. Opak je ale pravdou. Tempo se zvolní, Roland se setká s chlapcem z našeho světa a pistolníka to tak nějak polidští. Jejich cesta je taková meditativní a pár motivů mi zase utkvělo v hlavě. Tohle je série ke které se budu rád vracet.

Pecka. Gaiman tady po minulém, trochu mdlém dílu, rozehrává další epické vyprávění o tom, komu připadne peklo potom co Lucifer předal klíče Pánovi snů. Na scénu tak přichází bytosti, nebo bohové z nejrůznějších mytologií, které má Gaiman v malíku. Za mě vynikají skvěle napsaný Thor a Loki. Úžasná je kapitola o chlapci, který zůstal sám na chlapeckém internátě, aby zjistil, že o těchhle prázdninách se mrtví vracejí. Epilog naznačuje, že důsledky činů v tomhle díle budou důležité do dalších knih.

DC Old man Logan... D.W.J. napsal svižný a jednoduchý scénář, ve kterém Diana odhaluje hroznou minulost ve světě poznamenaném jadernou katastrofou. Mísí se tu tak klasický superhrdinský komiks s prvky fantasy, kde postavy rubají hordy nestvůr meči, oštěpy a šípy. Především tu však jde o kresbu a výjevy z bitev, ty tu (i na pár dvoustránkách) krásně vyniknou. Jen podoba WW mi někdy neseděla a působí tu pro mě příliš divoce a tak nějak "wolverinovsky". Ještě víc to tak umocňuje fakt, že čteme elseworld mimo hlavní linii. Palec nahoru, že tohle bylo vedle všech Batmanů zařazeno do cz Black label.

Tempo se v tomhle díle zpomalí, ale pořád je to velice čtivé a napínavé. Důkazem je třeba to, že Kišimoto na cca 60ti stranách popisuje průběh psaného testu a stejně není nuda vidět jak si s ním postavy poradí. Jedna z mála věcí co jsem schopen přečíst najednou. Naruto je prostě jednoduchá manga, ale přesto má v sobě něco vyjímečného co vás nutí sáhnout hned po dalším dílu. Autorovy krátké poznámky ze života mangaky jsou taky skvělé a pěkně ty knížky obohacují, tím že můžeme aspoň trochu nahlédnout pod pokličku tvůrčího procesu.

Po epickém konci boje se Zabuzou, kde Kakaši poprvé vyvolá Čidori, nebo ukáže svoji vyvolávací techniku, startuje nový dějový oblouk. Jsou nám tedy představeny postavy ze skryté písečné vesnice, ale taky další geninové z Konohy. Masaši Kišimoto tak začíná čtenáři rozšiřovat svět, který nakonec dosáhne opravdu obrovského měřítka. Protože na téhle sérii je vyjímečné to, že žádná postava tu není jen jako vata, ale je jí dříve nebo později věnován prostor k představení původu nebo motivací jejich činů.

Tady už jsme na pomezí 5* :)..Jedna z prvních ikonických scén Naruta a to souboj na mostě se Zabuzou a Haku. Do toho se Sasukemu zrodí jeho Šaringan :D. Zní ti šíleně, ale tahle manga je prostě perfektní záležitost.

Pořád jsme vlastně na začátku a Naruto je vyslán na první misi. I když vím ci se bude dít tak mě to baví. Postavy jsou dobře napsané, Kakaši Naruta vtipně stírá. Kresba se do budoucna ještě zlepší jak se Kišimoto vykresloval.

Po zatím devíti vydaných dílech Ságy u nás je tohle jeden z jejích vrcholů. Vyústění děje na Phangu podtrhuje absurditu války (a víry). Vaughan je prostě hvězda.

Pro mě možná nejslabší díl Ságy. Start druhé poloviny série a možná takové intermezzo kde se Marko s Alanou musí zase shledat s Hazel. Ve srovnání s jinými sériemi, ale pořád vyjímečné.

Tady začíná jít do tuhého. Spousta akce a zákonitě jak je v Sáze zvykem, i smrtí. Po opakovaném čtení netrácí nic ze své čtivosti a originality.
U pátého dílu mi taky došlo jak má Sága skvělý překlad, který vyniká třeba na princi robotovi, nebo Gusovi.

Tady jednu hvězdičku uberu, protože toho rodinného dráma je tu na mě trošku moc. Posuneme se v ději o pár let a rodina řeší jak tak nějak každodenně fungovat. Marko je na mateřské a Alana musí něco vydělat v mixu telenovely a meziplanetární realityshow. Vytahuje to dění v robotím království, kde se schyluje k revoluci. Pořád úžasná série.

Děj v tomhle díle trochu zvolní. Je tu spousta dialogů a přemýšlení kam dál. S příchodem prince robota končí rodinná idylka a následuje pár cliffhangerů tak jak to Sága umí. Pořád skvělé tempo vyprávění a poutavé postavy.

Druhý díl vypráví hodně z historie hlavních hrdinů. Jsou tu scény z Markova dětství, i scény předcházející prvnímu dílu. Postavy už mi přirostly k srdci a opakovaným čtením je to stále lepší a lepší. Tady se skvěle podařilo snoubit scifi (fantasy) s rodinnou tragédií a říznými, uvěřitelnými dialogy.

Ságu čtu už potřetí. Tahle série je prostě vyjímečná. Postavy které se jinde jen tak nevidí, úžasný svět, který může působit jako chaos, ale vše je tu do detailu promyšlené. V prvním dílu se seznamujeme s Markem, Alanou, princem robotem a mým oblíbencem Vůlí. Úvod úžasné série, která vůbec nestárne!

Po skoro třech týdnech konečně dočteno. Nejde o odpočinkové čtení a já si to pěkně dávkoval. Vnitroblok a Neonimicon je skvělý svižný úvod. Brutální násilné detektivky, kde se Moore nebojí ukazovat násilí a sex. Četl jsem už dříve samostatné vydání, napodruhé ale příběh vynikne ještě více svoji atmosférou a rychlým spádem děje. Potom přichází Providence. Monstrózní bichle o deseti sešitech, vždy zakončeným deníkovým záznamem vypravěče Roberta Blacka. V každé části danou záhadu a tajemno Moore pouze naznačí. Nepřímo čtenáře vybízí k četbě autorů a děl vystupujících v příběhu. I bez těchto znalostí se ale dá kniha náležitě vychutnat. Doporučil bych každému fanouškovi Moorea, i když jde vidět, že se v psaní posunul jinam a nebere tak ohled na čtenáře. Pro někoho může být Providence nesrozumitelné a až příliš popisné. Opravdu hodně času zabere probrat se deníkovými zápisky, kde se vypravěč často opakuje a zapisuje své dojmy. Mě to ale docela sedlo a i tyto části mě bavily. Nakonec ubírám jednu hvězdu na hodnocení kvůli ztrátě tempa v kapitolách s Lovecraftem a pro mě mírně neuspokojivému konci.

Já se s Brubakerem dlouhodobě míjím. Tam kde mi první díl ještě přišel zajímavý, tady jsem se chvílemi nudil a temné rozervané postavy píchající si heroin ve špinavých hotelech jsou prostě k smíchu. Nechápejte mě špatně, přečíst se to dá, ale já prostě nejsem na noir, který mi přijde jako směs největších klišé co se dá v komiksu najít. Nějakou kvalitu to vzhledem ke zdejšímu hodnocení ale asi má.

Přímočarý a akční díl. Jestřábi se musí vypořádat s Černými psy a Wyaldem. I přesto že se tu hlavně máchá mečem, podařilo se zase dál rozvíjet postavy. Lore kolem apoštolů boží ruky je skvěle tajemné. Těším se na to co od třetího dílu víme, že přijde a jaké další hrůzy si pro hrdiny pan Miura vymyslel.

Souhlasím, že jde o zatím nejlepší díl série. Co kapitola, to příval emocí, nebo akce. Je skvělé jak Miura pracuje s panelováním. Vzbudí ve čtenáři naději, jen aby ji po otočení stránky rozprášil a ukázal, že tady už se hrdinům dobré věci dít nebudou. Postavy na stránkách dýchají a za těch deset dílů už jsem si je oblíbil. Detailní kresba, prokreslené prostředí- zase top. 10*

Viděl jsem skoro celé anime, takže vím co se bude dít do zhruba padesátého dílu. Stejně jsem se chtěl do mangy pustit, protože mám na Naruta super vzpomínky. No a je to stejně fajn jako seriál - vtipné, sympatičtí hrdinové a pěkné nastínění světa v úvodním dílu. Líbí se mi autorovy poznámky po každé kapitole. Trošku jsem si zvykal na mrňavý formát ale to je prostě manga. Určitě si sem tam pořídím další díly.

Tentokrát se Roland ocitne v městečku kde zfanatizovaní obyvatelé dávno ztratili naději a po večerech se nalívají v místním baru. Scénář skvěle buduje atmosféru, aby v závěrečné části přišel masakr, kde se s tím Roland opravdu nemaže. V příběhu jsme se pravděpodobně moc neposunuli, ale vlastně to nevadí. Temná věž je mnohem víc o cestě než o jejím cíli.

Technokněží mají všechno co byste čekali od Jodorowského komiksu. Epická sága, postupně představuje rodinu s pokřivenými vztahy a hlavní postavu Albina, který má ambice stát se tvůrcem her - hry tu představují možnost seberealizace a uměleckého vyjádření. Albino ale postupně zjistí, že jsou pouze nástrojem technů, jak ovlivňovat lidské mínění, degenerovat mozky a vést ke konzumu. Dokud je tu Jodorowsky pouze vypravěč, provází nás po jednotlivých školách a zařízeních technů, kniha skvěle baví. V poslední třetině se už klasicky uchyluje k oblouku mesiáše, tématu nápravy a návratu k duchovnu a přírodě. Konec už na mě v tomhle ohledu působil násilně a uspěchaně. Jinak je komiks narvaný dějem a vybízí k opakovanému čtení. Pokud Jodorowského čtete bez výhrad je to určitě za 5*. Z hlediska vyprávění jsou ale například Metabaroni dokonalejší. Incal na mě zase působil promyšleněji a jeho sdělení nebylo tak prvoplánové.

Castaka by v pohodě obstála jako první kapitola kasty metabaronů. Jodorowsky se tu drží přehledného vyprávění a představuje pro něj typické postavy. Tohle jsem si užil a připomnělo mi to, jak výjimečný svět jodoversum je. Druhá část knihy, metabaronovy zbraně, je naštěstí kratší protože i když tu Jodo navazuje na svého Metabarona, už jsem se trochu v ději ztrácel a dělo se tu příliš mnoho věcí na malém prostoru. Už jen kvůli Castace se ale určitě vyplatí knihu číst.

Nemám rád horrory a už vůbec ne noir. Tohle mě ale bavilo a i když mi Josephine přišla spíše jako naivka, než femme fatale, rád si dám pokračování. Fajn zábavná jednohubka.

Ucelenější vyprávění mi sedělo víc, ale pořád je to Sandman a pořád je to skvělý. Nevím jestli jsem vyjímka ale scénáře jako bonus mě nebaví.

Zatím nejukecanější díl, ale vůbec to není na škodu. Ústřední trojice Guts, Griffith a Casca odhalují své vnitřní démony a do dalšího dílu máme slibně rozmístěné figurky na šachovnici, kde půjde pravděpodobně o záchranou akci. Poslední dvě kapitoly velice potěšily

Roland putuje dál k Temné veži a dostává se do zapadlého městečka, kde narazí na tajemné sestry s děsivým tajemstvím. Komiks provází tísnivá horrorová atmosféra a tentokrát se děj soustředí výhradně na titulní Elurii a jinam se nepodíváme. Zápletka je jednoduchá, ale dostatečně poutavá, aby jste těch 120 stran projeli za dvě hoďky a přitom se i pokochali kresbou, která se mě osobně líbí. Scénaristům se povedlo dávkovat napětí, hrůzu a depresi. Nic pozitivního sjevně Rolanda už bohužel nečeká.

DC at it´s finest.. Krize identity mě bavila jako za poslední dobu máloco a jsem rád, že jsem vydržel a nekoupil si vydání v angličtině. Konečně něco hodno (s Návratem TR samozřejmě) legend DC. Brad Meltzer nás nechává nahlédnout do osobních rovin členů JLA, což byl v době vydání svěží přístup. V sázce tak není lidstvo, planeta, nebo dokonce celá realita jak jsme v eventech zvyklí, ale pro jednotlivé hrdiny něco bližšího - manželky, maželé a.. otcové. Scénář je napínavý a vede čtenáře jedním směrem k pachateli, jen aby nakonec udělal prudkou odbočku a vy si uvědomíte jak jste byli vedle. Málokterému komiksu se daří ždímat emoce jako právě Krizi identity, řadím ho mezi to nejlepší co u nás z DC vesmíru a obecně superhrdinském žánru vyšlo. Díky Crwi, že se ubírá také tímto směrem. A teď jdu konečně načítat bonusy :).

Docela jsem se na Dobyvatelé těšil a teď po dočtení.. Jsem spíše rád že je to za mnou. Je to krásně realisticky nakreslené a dobře odvyprávěné, ale prostě jsem si za celou dobu nenašel k postavám vztah a bylo mi tak nějak jedno jak to dopadne. Celý svět je navíc tak trochu blábol, babylon, skýté, chetité ok.. Do toho mastodonti, gryfové a magie.. Už to za mě prostě moc nefungovalo. Závěr je fajn a napínavý i když docela předvídatelný. Jako jednohubka mezi náročnějšími kusy je to ovšem v pohodě.

Série už je rozjetá, v tomhle díle se dostane na politku a intriky. Griffith se neštítí ničeho aby dosáhnul svých cílů a Guts se rozhodne odejít od jestřábů. Vyprávění si skvěle drží pozornost čtenáře a postavy na stránkách dýchají. Miura prostě odvedl na Berserkovi výbornou práci.

Celá kniha jsou vlastně dvě velké akční scény, které proletíte rychle. Vypráví se tu tedy o dost méně než v prvním díle. Snad se v pokračování tempo zase trochu zvolní. Vydání knihy, papír, překlad opět top.

"Jediná naděje jak prožít dětství je dosáhnout hodně vysokého věku.. Protože málokdo je tak dětinský jako starci na honbě za mládím." Pokračování Temné věže má stále spoustu věcí k odvyprávění, vypilované dialogy s typickým jazykem a nádhernou kresbu. Dlouho jsem se odhodlával jestli se mám pouštět do dalších knih, ale teď vůbec nelituju. Roland vypráví co se stalo bezprostředně po bitvě na kopci Jericho, kde jeho ka-tet našla svůj konec. Ve vzpomínkách se vrací k Eileen, Bertovi a taky Susan...Vyprávění je to pomalé, na jeho tempo se musíte naladit a přistoupit na jeho hru. Cesta začíná opravdu výborně.

Výborné. Připomněl jsem si proč jsem kdysi dávno začal číst komiksy, protože na Gaimanovi je strašně znát Moorův vliv. Z druhého dílu jsem ještě nadšenější než z první knihy. Zdejší hodnocení prostě mluví za vše.

Velice povedený Moore a krásné vydání knihy. Pro mě to není na 5* jen z důvodu, že nemám načteného Lovecrafta ani Providence, ke které se ale doufám někdy dostanu. Příběh sleduje sérii vražd, která dvojici detektivů dožene až ke kultistům v Salemu. Dlouho jsem nebyl ke komiksu takhle "připoután", pravděpodobně ho přečtete na jedno sezení. Postavy jsou perfektně napsané a zvlášť bych taky vypíchnul český překlad.

První půlka docela šlape a má rychlé tempo. Poznáme zákonitosti ostrova Damanuestra na kterém vládne totalitní režim. Bohužel ve druhé části je na mě příliš náboženského plkání a mesiášství. Posledních padesát stran už jsem doslova protrpěl. Tohle asi nebylo pro mě. Vůbec se mi nechtělo se v tom šťourat a přemýšlet nad tím, jako to mám například se sérií Incal. Potěší tak hlavně Boucqova kresba, která je stejně jako v Bouncerovi precizní.

Johns představuje další barvy emočního spektra, růžovou a žlutou. Události které povedou až k Sinestro corps war což je jeden z vrcholů GL od Johnse. Škoda že vydání v DCKK zase postrádá kontinuitu a nedostaneme ani kompletní sešit sinestro corps. České vydání průměr, en sešitovky nebo omnibus 4*

Jako součást Johnsova runu je to v pohodě, i když jde o slabší arc. Manhunteři prostě nedosahují kvalit klasických GL záporáků, prakticky pouze hláškují. Objeví se tu ale Blackhand a první střípky vedoucí k Blackest night. Jestli chcete číst Lanterna od Johnse který je skvělý, doporučuju omnibus než tohle.

Hodnotím jako součást Johnsova runu, nikoliv české vydání, které je naprosto vytržené z kontextu a českému čtenáři chybí buildup. V prvních dvou sešitech zavzpomínáme na partnerství Hala s Oliverem Queenem, nic zajímavějšího ale nakonec příchod mladého Mongula nenabízí. Další sešit už je lepší, atmosféra mezi Halem a Batmanem naprosto skvělá a tohle vynikne jen pokud máte načteno GL od Johnse. V titulní pomstě Green lanternů už se Hal vypořádává s následky svého útoku na sbor jakožto Parallax a dostaneme pár osudných setkání. Johns a hlavně Reis v plné síle. Jeden z nejslavnějších DC runů vedoucí až k Blackest night.

No já nevím, je to trochu slátanina. DC má spoustu skvělých záporáků, a to i na galaktické úrovni, ale Snyder musí přijít s dalšími bohy/titány požírajícími planety. Nic méně originálního mě už asi nenapadá. První sešit je ještě solidní rozjezd i když složení týmů je pure marketing. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč by proboha Brainiac vybral Harley aby s palicí zachraňovala svět. Co funguje tak jsou bitky a krásná kresba. Tohle si klasicky DC pohlídalo. No ale dialogy a celý koncept na formátu čtyř sešitů, tohle prostě nemohl nikdo ukočírovat. Jsem moc rád že tu DC vychází, ale tenhle kus je bohužel podprůměr a čtením hlavně druhé poloviny jsem se pronudil.

Výborný díl. Asi začínám chápat proč je golden age arc mezi fanoušky tak oblíbený. Děj působí uceleněji a mám pocit, že se výrazně zlepšila kresba, která už je naprosto dokonalá. Každé prostředí, ať je to hrad nebo les je detailně prokreslené a je to prostě radost. Rozjíždí se to docela pomalu, více poznáme Cascu, nejdříve jako dívku v nesnázích. Pak už klasicky následuje spousta akce a tentokrát je tu i pár vtipných panelů. Vše vyvrcholí bitvou o Doldrey, kde Miura předvedl jak bravurně zvládá zobrazit bitvu tisícihlavých armád. Kapitola bohužel není ukončená ale aspoň tak navnadí na pokračování.

Jak se Guts dostává ke královskému dvoru, začíná se politikařit a hrát zákulisní hry. Hlavní roli tu tentokrát přebírá Griffith. Opět dostaneme pár skvělých emotivních momentů i dobré akční scény. Já byl spokojen.

Do Sandmana se mi nikdy moc nechtělo. Odrazovala mě obálka, Gaiman v mých očích nebyl Moore jehož run Swamp Thinga mě fascinuje dodnes. Teď po dočtení je mi docela líto, že jsem Sandmana nečetl právě okolo dvaceti let, protože by pro mě byl určitě tím čím je pro mě Bažináč a měl bych zase větší rozhled ve Vertigo/DC dark univerzu. Celá kniha má krásně temnou atmosféru. Putování za znovuzískáním třech mocných artefaktů je napínavé a zase se dostaneme do mého oblíbeného pekla (Etrigan!). Je tu taky skvělý John Constantine (ta postava na stránkách komiksu prostě dýchá!) a potěšili mě i staří známí Kain a Ábel. Na kresbu Sama Keitha jsem si chvíli zvykal. Je spíše stylizovaná, ale k prostředí snů, démonů a všeobecného šílenství se hodí. Dnes je Sandman samozřejmě kult a já si jdu doplňovat vzdělání dalšími díly. Pokud je tohle, jak píše Gaiman v doslovu, pouze začátek a ještě tu neměl vše ideální, tak se těším na to co předvedl v dalších dílech.

Když v tom člověk nehledá historii tak se skvěle pobaví. Klasický Jodorowsky plný násilí a Manarovy krásné ženské, mě to ke štěstí stačí. Papež ukrutný se mi líbil trochu víc, možná mi i více sedí Theova kresba, určitě jsem ale rád že Borgia u nás byla znovu vydaná, protože už se sháněla těžko. Dohromady tyhle dvě knihy pěkně navazují a kdo chce číst Joda tak tady určitě nešlápne vedle.

Džundži Itó musí být génius. Nebo blázen. A nebo obojí. Moje první setkání s tímhle autorem dopadlo na výbornou a dojem ze Spirály ve mě bude ještě dlouho doznívat. Příběh má ze začátku pozvolné tempo, ale velice tíživou atmosféru. V městečku Kurouzu se dějí nepopsatelné hrůzy, které na konci vyvrcholí v události plné beznaděje a poznání, že některé věci prostě my jako lidé nejsme schopni ovlivnit. Co byla na konci spirála? Příroda, prastará síla jiných civilizací, nebo šmejd z vesmíru? To ať si každý vyloží po svém

Co si pamatuju tak byl tohle můj první komiks mimo Čtyřlístky, Donaldy atd. Vzpomínám na něj tedy s určitou dávkou nostalgie. Scénář jede podle filmu a ničím tak moc nepřekvapí. Dnes už to moc číst nejde, ale třeba pro děti je to asi pořád v pohodě.

Těžko si lze představit, že by Star wars komiks mohl být lepší. Scénář ždímá univerzum do maxima a přitom citlivě rozvíjí to co známe z filmů.

Když už se zdá, že DC vesmír nemůže být složitější, přijde Geoff Johns a všem ukáže, že je možné propojit tento fenomén s Moorovými Watchmen. A to tak, že vše dává smysl (asi). Dostane se nám uspokojivých odpovědí na otázky z první knihy (toho noire tam na mě bylo moc) i mindfuck konce, který je za mě skvělý. Druhá kniha se více soustředí na Supermana a představuje ho jako alfu a omegu celého metaversa. Dostáváme tak další event, který je nakonec možná fatálnější než všichni čekali. Zatím 4*, musím si dát po sobě oba díly, protože těch detailů je tam moc a myslím že pouze jako celek to lze správně pochopit a docenit.

Moc pěkná detailní kresba, o té je to především. Příběh je takový nadprůměr a třeba na Millerovo 300 se v rámci žánru historie/fikce moc nechytá. Na postavy se tedy hezky kouká, už mě ale moc nezajímalo co říkají. Pořád ale super komiks, který patří v modré crwi určitě k tomu lepšímu. Zápletka se docela pěkně rozvinula a druhý díl by mohl být ještě zajímavý.

No nevím. Spíše bych se přiklonil k těm rozpačitým názorům na databázi. Jodo tady ani zdaleka nesplňuje svůj standard. Děj je zrychlený a postavy bohužel působí až parodicky. Je tu sice pár dobrých nápadů. ale poprvé mi Jodovy postavy byly tak nějak jedno a moc se mi nechtělo číst. Fructusova kresba/malba je fajn a k vidění je opět pár velkolepých vesmírných výjevů, jak už je u Jodorowského knih zvykem. Celkově docela průměr i když mě to mrzí. Srovnání s Metabarony, nebo Incalem to nesnese ani náhodou.

Tak nejdřív musím říct, že když mi kniha přišla, měl jsem trochu šok z papíru a provedení a napadlo mě jestli se mi do rukou nedostal nějaký zkušební výtisk. Papír působí jakoby někde ležel 40 let (což je možná pravda, jak jsem pochopil z videí Crwe, co všechno jim japonci nadiktovali, aby tu Akira mohla být vydaná). Přu čtení to samozřejmě nevadí a pokud to mělo vyjít v podobě mangy z 80. let, tak se to pravděpodobně povedlo. Působí to jako takový pěkný artefakt. Se samotným příběhem jsem se doteď nesetkal a film jsem neviděl, moje vědomosti o Akiře se smrskly na pár popkulturních odkazů ve filmech. No musím potrvrdit, že chápu ten kultovní status. Když vezmeme, že jde o 40 let starou mangu, jde o hodně nadčasovou věc. Zajímavé je, že příběh nemá vyloženě kladného hrdinu. Sledujeme partu sígrů v motorkářském gangu (možná inspirace moto gangy Bosozoku - navrátivší se vojáci WW2, co nebyli schopní návratu do normálního života, postupně jejich roli převzali teenageři v 60. A 70. letech). Ti se dostanou do konfliktu s vládou, která skrývá hrozivé tajemství. Vše na pozadí temného Neo-Tokia po pádu vodíkové bomby. Kulisy a setting jsou skvělé, atmosféra taky. Jednotlivé panely krásně prokreslené. Ocenil bych hlavně překlad všech mini nápisů na budovách, stěnách atd., čtenáře to pěkně vtahuje do děje a skvěle dokresluje dojem ze scény. První díl zatím rozdal karty a úplně mě neodpálil. Na dvojku se ale těším, protože mám pocit, že tady se může stát úplně cokoliv a to taky beru jako plus, jak je příběh nepředvídatelný.

Tak jsem si to po letech dal znovu protože mi padl do oka omnibus a rozhodl se jestli do něj jít. No.. Už z toho nejsem tak nadšený. Ellis tu míchá spoustu žánrů, jednotlivé epizodky jsou zkratkovité a postavy mě moc nezaujaly. I když je tu pár dobrých nápadů, je první kniha spíše takovou ochutnávkou co celá série může nabízet, vzhledem k tomu že série u nás skončila hned po druhém dílu, šlo spíše o takový výkřik do tmy.