Viděl jsem skoro celé anime, takže vím co se bude dít do zhruba padesátého dílu. Stejně jsem se chtěl do mangy pustit, protože mám na Naruta super vzpomínky. No a je to stejně fajn jako seriál - vtipné, sympatičtí hrdinové a pěkné nastínění světa v úvodním dílu. Líbí se mi autorovy poznámky po každé kapitole. Trošku jsem si zvykal na mrňavý formát ale to je prostě manga. Určitě si sem tam pořídím další díly.

Tentokrát se Roland ocitne v městečku kde zfanatizovaní obyvatelé dávno ztratili naději a po večerech se nalívají v místním baru. Scénář skvěle buduje atmosféru, aby v závěrečné části přišel masakr, kde se s tím Roland opravdu nemaže. V příběhu jsme se pravděpodobně moc neposunuli, ale vlastně to nevadí. Temná věž je mnohem víc o cestě než o jejím cíli.

Technokněží mají všechno co byste čekali od Jodorowského komiksu. Epická sága, postupně představuje rodinu s pokřivenými vztahy a hlavní postavu Albina, který má ambice stát se tvůrcem her - hry tu představují možnost seberealizace a uměleckého vyjádření. Albino ale postupně zjistí, že jsou pouze nástrojem technů, jak ovlivňovat lidské mínění, degenerovat mozky a vést ke konzumu. Dokud je tu Jodorowsky pouze vypravěč, provází nás po jednotlivých školách a zařízeních technů, kniha skvěle baví. V poslední třetině se už klasicky uchyluje k oblouku mesiáše, tématu nápravy a návratu k duchovnu a přírodě. Konec už na mě v tomhle ohledu působil násilně a uspěchaně. Jinak je komiks narvaný dějem a vybízí k opakovanému čtení. Pokud Jodorowského čtete bez výhrad je to určitě za 5*. Z hlediska vyprávění jsou ale například Metabaroni dokonalejší. Incal na mě zase působil promyšleněji a jeho sdělení nebylo tak prvoplánové.

Castaka by v pohodě obstála jako první kapitola kasty metabaronů. Jodorowsky se tu drží přehledného vyprávění a představuje pro něj typické postavy. Tohle jsem si užil a připomnělo mi to, jak výjimečný svět jodoversum je. Druhá část knihy, metabaronovy zbraně, je naštěstí kratší protože i když tu Jodo navazuje na svého Metabarona, už jsem se trochu v ději ztrácel a dělo se tu příliš mnoho věcí na malém prostoru. Už jen kvůli Castace se ale určitě vyplatí knihu číst.

Nemám rád horrory a už vůbec ne noir. Tohle mě ale bavilo a i když mi Josephine přišla spíše jako naivka, než femme fatale, rád si dám pokračování. Fajn zábavná jednohubka.

Ucelenější vyprávění mi sedělo víc, ale pořád je to Sandman a pořád je to skvělý. Nevím jestli jsem vyjímka ale scénáře jako bonus mě nebaví.

Zatím nejukecanější díl, ale vůbec to není na škodu. Ústřední trojice Guts, Griffith a Casca odhalují své vnitřní démony a do dalšího dílu máme slibně rozmístěné figurky na šachovnici, kde půjde pravděpodobně o záchranou akci. Poslední dvě kapitoly velice potěšily

Roland putuje dál k Temné veži a dostává se do zapadlého městečka, kde narazí na tajemné sestry s děsivým tajemstvím. Komiks provází tísnivá horrorová atmosféra a tentokrát se děj soustředí výhradně na titulní Elurii a jinam se nepodíváme. Zápletka je jednoduchá, ale dostatečně poutavá, aby jste těch 120 stran projeli za dvě hoďky a přitom se i pokochali kresbou, která se mě osobně líbí. Scénaristům se povedlo dávkovat napětí, hrůzu a depresi. Nic pozitivního sjevně Rolanda už bohužel nečeká.

DC at it´s finest.. Krize identity mě bavila jako za poslední dobu máloco a jsem rád, že jsem vydržel a nekoupil si vydání v angličtině. Konečně něco hodno (s Návratem TR samozřejmě) legend DC. Brad Meltzer nás nechává nahlédnout do osobních rovin členů JLA, což byl v době vydání svěží přístup. V sázce tak není lidstvo, planeta, nebo dokonce celá realita jak jsme v eventech zvyklí, ale pro jednotlivé hrdiny něco bližšího - manželky, maželé a.. otcové. Scénář je napínavý a vede čtenáře jedním směrem k pachateli, jen aby nakonec udělal prudkou odbočku a vy si uvědomíte jak jste byli vedle. Málokterému komiksu se daří ždímat emoce jako právě Krizi identity, řadím ho mezi to nejlepší co u nás z DC vesmíru a obecně superhrdinském žánru vyšlo. Díky Crwi, že se ubírá také tímto směrem. A teď jdu konečně načítat bonusy :).

Docela jsem se na Dobyvatelé těšil a teď po dočtení.. Jsem spíše rád že je to za mnou. Je to krásně realisticky nakreslené a dobře odvyprávěné, ale prostě jsem si za celou dobu nenašel k postavám vztah a bylo mi tak nějak jedno jak to dopadne. Celý svět je navíc tak trochu blábol, babylon, skýté, chetité ok.. Do toho mastodonti, gryfové a magie.. Už to za mě prostě moc nefungovalo. Závěr je fajn a napínavý i když docela předvídatelný. Jako jednohubka mezi náročnějšími kusy je to ovšem v pohodě.

Série už je rozjetá, v tomhle díle se dostane na politku a intriky. Griffith se neštítí ničeho aby dosáhnul svých cílů a Guts se rozhodne odejít od jestřábů. Vyprávění si skvěle drží pozornost čtenáře a postavy na stránkách dýchají. Miura prostě odvedl na Berserkovi výbornou práci.

Celá kniha jsou vlastně dvě velké akční scény, které proletíte rychle. Vypráví se tu tedy o dost méně než v prvním díle. Snad se v pokračování tempo zase trochu zvolní. Vydání knihy, papír, překlad opět top.

"Jediná naděje jak prožít dětství je dosáhnout hodně vysokého věku.. Protože málokdo je tak dětinský jako starci na honbě za mládím." Pokračování Temné věže má stále spoustu věcí k odvyprávění, vypilované dialogy s typickým jazykem a nádhernou kresbu. Dlouho jsem se odhodlával jestli se mám pouštět do dalších knih, ale teď vůbec nelituju. Roland vypráví co se stalo bezprostředně po bitvě na kopci Jericho, kde jeho ka-tet našla svůj konec. Ve vzpomínkách se vrací k Eileen, Bertovi a taky Susan...Vyprávění je to pomalé, na jeho tempo se musíte naladit a přistoupit na jeho hru. Cesta začíná opravdu výborně.

Výborné. Připomněl jsem si proč jsem kdysi dávno začal číst komiksy, protože na Gaimanovi je strašně znát Moorův vliv. Z druhého dílu jsem ještě nadšenější než z první knihy. Zdejší hodnocení prostě mluví za vše.

Velice povedený Moore a krásné vydání knihy. Pro mě to není na 5* jen z důvodu, že nemám načteného Lovecrafta ani Providence, ke které se ale doufám někdy dostanu. Příběh sleduje sérii vražd, která dvojici detektivů dožene až ke kultistům v Salemu. Dlouho jsem nebyl ke komiksu takhle "připoután", pravděpodobně ho přečtete na jedno sezení. Postavy jsou perfektně napsané a zvlášť bych taky vypíchnul český překlad.

První půlka docela šlape a má rychlé tempo. Poznáme zákonitosti ostrova Damanuestra na kterém vládne totalitní režim. Bohužel ve druhé části je na mě příliš náboženského plkání a mesiášství. Posledních padesát stran už jsem doslova protrpěl. Tohle asi nebylo pro mě. Vůbec se mi nechtělo se v tom šťourat a přemýšlet nad tím, jako to mám například se sérií Incal. Potěší tak hlavně Boucqova kresba, která je stejně jako v Bouncerovi precizní.

Johns představuje další barvy emočního spektra, růžovou a žlutou. Události které povedou až k Sinestro corps war což je jeden z vrcholů GL od Johnse. Škoda že vydání v DCKK zase postrádá kontinuitu a nedostaneme ani kompletní sešit sinestro corps. České vydání průměr, en sešitovky nebo omnibus 4*

Jako součást Johnsova runu je to v pohodě, i když jde o slabší arc. Manhunteři prostě nedosahují kvalit klasických GL záporáků, prakticky pouze hláškují. Objeví se tu ale Blackhand a první střípky vedoucí k Blackest night. Jestli chcete číst Lanterna od Johnse který je skvělý, doporučuju omnibus než tohle.

Hodnotím jako součást Johnsova runu, nikoliv české vydání, které je naprosto vytržené z kontextu a českému čtenáři chybí buildup. V prvních dvou sešitech zavzpomínáme na partnerství Hala s Oliverem Queenem, nic zajímavějšího ale nakonec příchod mladého Mongula nenabízí. Další sešit už je lepší, atmosféra mezi Halem a Batmanem naprosto skvělá a tohle vynikne jen pokud máte načteno GL od Johnse. V titulní pomstě Green lanternů už se Hal vypořádává s následky svého útoku na sbor jakožto Parallax a dostaneme pár osudných setkání. Johns a hlavně Reis v plné síle. Jeden z nejslavnějších DC runů vedoucí až k Blackest night.

No já nevím, je to trochu slátanina. DC má spoustu skvělých záporáků, a to i na galaktické úrovni, ale Snyder musí přijít s dalšími bohy/titány požírajícími planety. Nic méně originálního mě už asi nenapadá. První sešit je ještě solidní rozjezd i když složení týmů je pure marketing. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč by proboha Brainiac vybral Harley aby s palicí zachraňovala svět. Co funguje tak jsou bitky a krásná kresba. Tohle si klasicky DC pohlídalo. No ale dialogy a celý koncept na formátu čtyř sešitů, tohle prostě nemohl nikdo ukočírovat. Jsem moc rád že tu DC vychází, ale tenhle kus je bohužel podprůměr a čtením hlavně druhé poloviny jsem se pronudil.

Výborný díl. Asi začínám chápat proč je golden age arc mezi fanoušky tak oblíbený. Děj působí uceleněji a mám pocit, že se výrazně zlepšila kresba, která už je naprosto dokonalá. Každé prostředí, ať je to hrad nebo les je detailně prokreslené a je to prostě radost. Rozjíždí se to docela pomalu, více poznáme Cascu, nejdříve jako dívku v nesnázích. Pak už klasicky následuje spousta akce a tentokrát je tu i pár vtipných panelů. Vše vyvrcholí bitvou o Doldrey, kde Miura předvedl jak bravurně zvládá zobrazit bitvu tisícihlavých armád. Kapitola bohužel není ukončená ale aspoň tak navnadí na pokračování.

Jak se Guts dostává ke královskému dvoru, začíná se politikařit a hrát zákulisní hry. Hlavní roli tu tentokrát přebírá Griffith. Opět dostaneme pár skvělých emotivních momentů i dobré akční scény. Já byl spokojen.

Do Sandmana se mi nikdy moc nechtělo. Odrazovala mě obálka, Gaiman v mých očích nebyl Moore jehož run Swamp Thinga mě fascinuje dodnes. Teď po dočtení je mi docela líto, že jsem Sandmana nečetl právě okolo dvaceti let, protože by pro mě byl určitě tím čím je pro mě Bažináč a měl bych zase větší rozhled ve Vertigo/DC dark univerzu. Celá kniha má krásně temnou atmosféru. Putování za znovuzískáním třech mocných artefaktů je napínavé a zase se dostaneme do mého oblíbeného pekla (Etrigan!). Je tu taky skvělý John Constantine (ta postava na stránkách komiksu prostě dýchá!) a potěšili mě i staří známí Kain a Ábel. Na kresbu Sama Keitha jsem si chvíli zvykal. Je spíše stylizovaná, ale k prostředí snů, démonů a všeobecného šílenství se hodí. Dnes je Sandman samozřejmě kult a já si jdu doplňovat vzdělání dalšími díly. Pokud je tohle, jak píše Gaiman v doslovu, pouze začátek a ještě tu neměl vše ideální, tak se těším na to co předvedl v dalších dílech.

Když v tom člověk nehledá historii tak se skvěle pobaví. Klasický Jodorowsky plný násilí a Manarovy krásné ženské, mě to ke štěstí stačí. Papež ukrutný se mi líbil trochu víc, možná mi i více sedí Theova kresba, určitě jsem ale rád že Borgia u nás byla znovu vydaná, protože už se sháněla těžko. Dohromady tyhle dvě knihy pěkně navazují a kdo chce číst Joda tak tady určitě nešlápne vedle.

Džundži Itó musí být génius. Nebo blázen. A nebo obojí. Moje první setkání s tímhle autorem dopadlo na výbornou a dojem ze Spirály ve mě bude ještě dlouho doznívat. Příběh má ze začátku pozvolné tempo, ale velice tíživou atmosféru. V městečku Kurouzu se dějí nepopsatelné hrůzy, které na konci vyvrcholí v události plné beznaděje a poznání, že některé věci prostě my jako lidé nejsme schopni ovlivnit. Co byla na konci spirála? Příroda, prastará síla jiných civilizací, nebo šmejd z vesmíru? To ať si každý vyloží po svém

Co si pamatuju tak byl tohle můj první komiks mimo Čtyřlístky, Donaldy atd. Vzpomínám na něj tedy s určitou dávkou nostalgie. Scénář jede podle filmu a ničím tak moc nepřekvapí. Dnes už to moc číst nejde, ale třeba pro děti je to asi pořád v pohodě.

Těžko si lze představit, že by Star wars komiks mohl být lepší. Scénář ždímá univerzum do maxima a přitom citlivě rozvíjí to co známe z filmů.

Když už se zdá, že DC vesmír nemůže být složitější, přijde Geoff Johns a všem ukáže, že je možné propojit tento fenomén s Moorovými Watchmen. A to tak, že vše dává smysl (asi). Dostane se nám uspokojivých odpovědí na otázky z první knihy (toho noire tam na mě bylo moc) i mindfuck konce, který je za mě skvělý. Druhá kniha se více soustředí na Supermana a představuje ho jako alfu a omegu celého metaversa. Dostáváme tak další event, který je nakonec možná fatálnější než všichni čekali. Zatím 4*, musím si dát po sobě oba díly, protože těch detailů je tam moc a myslím že pouze jako celek to lze správně pochopit a docenit.

Moc pěkná detailní kresba, o té je to především. Příběh je takový nadprůměr a třeba na Millerovo 300 se v rámci žánru historie/fikce moc nechytá. Na postavy se tedy hezky kouká, už mě ale moc nezajímalo co říkají. Pořád ale super komiks, který patří v modré crwi určitě k tomu lepšímu. Zápletka se docela pěkně rozvinula a druhý díl by mohl být ještě zajímavý.

No nevím. Spíše bych se přiklonil k těm rozpačitým názorům na databázi. Jodo tady ani zdaleka nesplňuje svůj standard. Děj je zrychlený a postavy bohužel působí až parodicky. Je tu sice pár dobrých nápadů. ale poprvé mi Jodovy postavy byly tak nějak jedno a moc se mi nechtělo číst. Fructusova kresba/malba je fajn a k vidění je opět pár velkolepých vesmírných výjevů, jak už je u Jodorowského knih zvykem. Celkově docela průměr i když mě to mrzí. Srovnání s Metabarony, nebo Incalem to nesnese ani náhodou.

Tak nejdřív musím říct, že když mi kniha přišla, měl jsem trochu šok z papíru a provedení a napadlo mě jestli se mi do rukou nedostal nějaký zkušební výtisk. Papír působí jakoby někde ležel 40 let (což je možná pravda, jak jsem pochopil z videí Crwe, co všechno jim japonci nadiktovali, aby tu Akira mohla být vydaná). Přu čtení to samozřejmě nevadí a pokud to mělo vyjít v podobě mangy z 80. let, tak se to pravděpodobně povedlo. Působí to jako takový pěkný artefakt. Se samotným příběhem jsem se doteď nesetkal a film jsem neviděl, moje vědomosti o Akiře se smrskly na pár popkulturních odkazů ve filmech. No musím potrvrdit, že chápu ten kultovní status. Když vezmeme, že jde o 40 let starou mangu, jde o hodně nadčasovou věc. Zajímavé je, že příběh nemá vyloženě kladného hrdinu. Sledujeme partu sígrů v motorkářském gangu (možná inspirace moto gangy Bosozoku - navrátivší se vojáci WW2, co nebyli schopní návratu do normálního života, postupně jejich roli převzali teenageři v 60. A 70. letech). Ti se dostanou do konfliktu s vládou, která skrývá hrozivé tajemství. Vše na pozadí temného Neo-Tokia po pádu vodíkové bomby. Kulisy a setting jsou skvělé, atmosféra taky. Jednotlivé panely krásně prokreslené. Ocenil bych hlavně překlad všech mini nápisů na budovách, stěnách atd., čtenáře to pěkně vtahuje do děje a skvěle dokresluje dojem ze scény. První díl zatím rozdal karty a úplně mě neodpálil. Na dvojku se ale těším, protože mám pocit, že tady se může stát úplně cokoliv a to taky beru jako plus, jak je příběh nepředvídatelný.

Tak jsem si to po letech dal znovu protože mi padl do oka omnibus a rozhodl se jestli do něj jít. No.. Už z toho nejsem tak nadšený. Ellis tu míchá spoustu žánrů, jednotlivé epizodky jsou zkratkovité a postavy mě moc nezaujaly. I když je tu pár dobrých nápadů, je první kniha spíše takovou ochutnávkou co celá série může nabízet, vzhledem k tomu že série u nás skončila hned po druhém dílu, šlo spíše o takový výkřik do tmy.

Guts v průběhu knihy zestárne o tři roky, děj se ale až tak moc neposunul. Pomalejší tempo vyprávění mi tu ale vůbec nevadí. O Griffithovi se možná konečně dovídáme něco temného... Postavy jsou poutavé a máme tu zase spoustu bitek na mangu v luxusním formátu. Čekání na další díl bude opět dlouhé.

Díky Pasece a Comicsdb za vypsanou soutěž! Tahle kniha by měla být povinnou četbou všem otcům/nastávajícím otcům. Lemire tu nádherně rozehrává další rodinnou minitragédii tentokrát v kulisách kanadského regionu New Scotland, nejvýchodnějšího cípu Kanady a zapadákova, kde dávají racci dobrou noc. Ve srovnání s Essex County (které taky hodnotím 5*) pro mě je tento příběh aktuálnější a osobnější. Myslím že s Jackem se ztotožní spoustu mužů po třicítce, jejichž život se najednou smrskne pouze na práci a dítě. Potřeba být sám, vzpomínání na "staré dobré časy" a šťourání se v minulosti jsou potom motivy co můžou hlavního hrdinu dovést až na dno. Lemire přidává navíc dávku mystična, kterou si lze vyložit vícero způsoby. Opravdu se vše stalo, nebo měl jsen Jack halucinace spojené s nemocí z dekomprese z prvního ponoru? Právě to je na komiksu tak krásné kolik vyvolává otázek a přímo volá po opakovaném čtení. Za mě Lemirův nejvíc autorský komiks, ve kterém možná odhaluje hodně ze své duše.

Tak poslední díl Ality co u nás vyšel dočten a musím říct, že mi postavy budou chybět. Všechny dějové linky dostaly uspokojivé zakončení a i když je konec strašně zkratkovitý, stejně mi udělalo radost jak to dopadlo. Ano, pořád je tu pár drobností co nedávají úplně smysl ale v rámci daného vesmíru asi fungují. Alita je prostě perfektně napsaná manga. Pokud by u nás vyšlo pokračování, určitě bych do něj šel.

Docela v pohodě odvyprávěný a napsaný "horror", nic víc, nic míň. Nějaké pokračování nebo rereading ale pro mě nepřipadá v úvahu :D..

Tak tady už jsem měl solidní zásek.. Množství ženských postav a tajných organizací, korporací ve kterých se člověk vůbec neorientuje. Samé klišoidní postavy (Trevorova parta je na zabití). Když jsou na scéně amazonky tak to trochu zachraňují, ale jinak mě tato WW vůbec nezajímá. Dlouho jsem se u komiksu takto nenudil.

Tady už jede Alita sama na sebe, kompletně přebírá iniciativu a likviduje všechno co jí přijde do cesty. Poprvé se vydáváme mimo Vrakoviště do postapo pouště a jde o vítanou změnu prostředí. Přichází i spoustu nových postav, které vám opět nejsou jedno a Jukito Kiširo jim do úst vkládá zajímavé myšlenky. Super je linka s Four Figure a Jorgem. Už jsme celkově s Alitou něco zažili, takže ty hrůzy co se jí dějí mají i nějaký emoční dopad. Kresba je opět na mangu prvotřídní. Akční scény, kterých je tu zase spousta, mají pěknou choreografii a oceňuju, že se autor nedrží při zemi při zobrazování násilí všeho druhu.

Skvělé pokračování cyberpunkové mangy. Děj trochu zvolní a většina knihy se soustředí na motorball, sport plný adrenalinu a násilí. Je nám tedy zase odkryta nová část tohoto světa i když tentokrát to nepůsobí tak osudově. Kresba je na mangu velice detailní, akce občas trochu nepřehledná. Na jednotlivých závodnících bylo použito spousta dobrých nápadů a daří se kombinovat různé bojové styly. Konec se jakoby vrací k hlavní lince a je to i docela napínavé takže jdu hned na další díl.

Pro mě zatím nejlepší kniha s Vaderem, jakožto hlavní postavou, co tu vyšla. A to z jednoduchého důvodu, Vader si tu doslova šáhne na dno a konečně o něj můžeme mít strach. Prochází tady nějakým vývojem osobnosti, staví si nový oblek, světelný meč, pátrá po přeživších Jedi, prostě je to zábava, kterou jsem trochu postrádal v předešlých knihách, kde Vader působí jako stroj. Asi to bude i tou dobou ve které se příběh odehrává, tedy krátce po filmové epizodě III. Vader prostě ještě není tak moc badass a musí o svoji pozici bojovat což jsme zatím moc neviděli. Je tu pár skvělých dialogů s Palpatinem a líbilo se mi i zobrazení sith meditace.

Příběh pokračuje, Hulk se snaží svrhnout Rudého krále, a taky aby se jeho přátelé nezačali mlátit mezi sebou. Scénář už mi tu přišel takový epizodický a nedržel tak pohromadě. Pokud bych to měl s jedničkou brát jako jednu knihu, bylo by to ale určitě za čtyři *. Sakaar má dobře vymyšlené kulisy, funkční sociální vazby mezi rasami a jde tam vidět čas a péče jakou komiks dostal. Akční scény fungují a o těch je to především. Samostatně je tato kniha, ale slabší než jednička.

Zábavná oddechovka. Jsem moc rád že jsem se k tomu ještě dostal (UKK mě většinou nějak míjely). Hulk se ocitne na Marvel v nezvyklém fantasy-sci-fi prostředí a opět dělá to co mu jde nejlíp, ničí vše kolem sebe, až se přichomítne k odboji proti tyranské vládě. Je tu spousta dobrých nápadů a děj šlape po celou dobu knihy. Navíc tu máme krásné obálky od Ladronna.

Po Berserkovi moje druhá manga série do které jsem se nějak vážněji pustil a zase je to trefa do černého. Postavy působí, i přesto že většinou mají pár částí těla z kovu, velice lidsky a rychle si tak čtenáře získají. Za to můžou hlavně skvělé dialogy a na mangu opravdu detailní kresba. Příběh je až béčkový, ale vůbec ničemu to nevadí. Zkažená společnost plná kyborgů, vrahů a zlodějů, nad nimi se tyčí záhadný Salem, město v oblacích, do kterého se většina touží dostat. V tomto světě opraví doktor-mechanik Ido kyborga Alitu, která je stejně tak naivní jako vražedná. Kniha se skládá ze dvou příběhů, přičemž první o Makakuovi se mi líbil trochu více. Ve druhé části o Hugovi se tempo vyprávění trochu zpomalí a kluk do kterého se Alita zamiluje mi by docela protivný. Konec je ale dost emotivní a skvěle pracuje s panelováním, čímž příběh úžasně graduje. Natěšenost na další díl je teda velká, i když je tady hodnocený hůř. No uvidíme. A ještě jedna věc, nevím jak to vycházelo v originále, ale díky Crwi, že máme 4 tlusté bichle a ne 8 polovičních.

Další zdařilá kniha Star wars univerza. Rychle jsme hozeni do děje, Vader přilétá k Vrogas Vas a zlikviduje několik x-wingů. Nakonec je však sestřelen, způsobem, no nad kterým zůstává trochu rozum stát, ale co, prostě Star wars. Nakreslené je to opět realisticky, postavy jsou velice podobné svým hereckým protějškům (obálka je nádherná). Tím že sledujeme Lukea, Hana, Leiu atd. nastává problém, že se nemůžeme o postavy bát, prostě z toho vždycky vyváznou. Nejlepší momenty si tu pro sebe krade Nulák, který mě baví a s Aphrou jde o opravdu zajímavé nové postavy. Pro fanoušky prostě povinnost, jinak nic zásadního.

Marvel komiksovému Star Wars svědčí. Scénář je opravdu propracovaný a na čtení je třeba so docela soustředit, protože v množství planet a dějových linek se dá lehce ztratit. Děj jde rychle dopředu a je nabitý událostmi. Kresba realistická a celkově svědčí filmovému vyznění série.

Opět kvalitní DCčko, které tentokrát představuje hrdinku Huntress. Mě jenom moc nebaví mafiánská poloha Gothamu a tady je jí plno. Scénář je dobře napsaný a rychle se dá zorientovat ve všech jménech italských rodin. Flashbacky z Helenina mládí jsou asi to nejzábavnější co komiks nabízí, protože hlavní dějová linka vyšumí trochu do ztracena. Pokud máte rádi příběhy italské mafie tak si klidně hvězdičku přidejte. Po dlouhé době se tu taky dá přečíst retro sešit, který ukazuje první podobu Huntress, ještě jako dceru Bruce a Seliny. Tady přepracování a nový origin této postavě rozhodně prospěl a jako mafiánská dcerka je mnohem tajemnější a její motivace uvěřitelnější.

Velkolepé dílo, které stavím stejně vysoko jako Kastu metabaronů. Jodo se tu drží poměrně při zemi a vypráví tři nádherně nakreslené povídky z doby konce občanské války, jejichž hlavním motivem jsou opět rodinné tragédie. V tomhle podání je divoký západ opravdu drsný a nikdo tu nejde pro nějakou tu vraždu či znásilnění daleko. Násilí tady ale vždy slouží příběhu, postavy jsou mistrovsky napsané a na stránkách doslova dýchají. Největši komiksový zážitek za poslední dobu a čirá esence westernu!

Slabší 4. I když je prostředí maloměsta a farmy kouzelné a dialogy zajímavé, jde pořád jen o slabší odvar Essex County, které téma osamění a nenaplněných snů vyždímalo naplno. Tady se Lemire mnohdy opakuje. Některé postavy jsou originální a pokračoval bych kvůli nim ve čtení série -plk. Bizár, Vážka, jiné naopak působí až parodicky (což možná měly) a jejich skutečné předobrazy z DC a Marvel vesmíru jsou příliš očividné - Zlatuše, Valda. Další mínus vidím v příliš pozvolném vyprávění děje, kdy máte po dočtení pocit, že se nic nestalo a cítil jsem se prázdný jako hlavní postavy. Tedy zcela opačný dojem než po zmíněném Essex County. Abych jen nekritizoval, pořád jde o dost nevšední dílo se zajímavým námětem a s kresbou padnoucí jako prdel na hrnec. Navrch se spoustou bonusů objasňující proč jde o Lemirovu srdcovku.

Guts dospívá, prochází bitvami a útrapami ze strany svých společníků. Démony a monstra tady střídá středověká řežba, bitev je tu opravdu hodně a vyprávění je v tomhle díle trochu upozaděno spoustě akce. Ta je zase krásně vykreslená s úžasnými detaily zbraní, zbroje, malých vojáků v davu atd. Guts se nakonec potkal s Griffithem a půjde o osudové setkání. Pořád skvělé, i když ta temná fantasy mi seděla více, snad se tam rychle zase dostaneme. Dva měsíce čekání teď budou dlouhé.

Příběh dostal hloubku a je nám odkryt hlavní (pravděpodobně) Gutsův nemesis. Kniha je opět hlavně o akci, která je úžasně vykreslená. Boží ruka působí opravdu ďábelsky a jde o zajímavé postavy, které si udrží čtenářovu pozornost až do konce. V poslední kapitole začíná vyprávění o Gutsovu dětství a zjevně nepůjde o nic veselého. Berserk se ve třetí knize parádně rozjel. Celý
ten krutý svět temného středověku, plný démonů a násilí, má v sobě něco přitažlivého co vás nenechá knihu odložit.