Finále Hellblazera je tu. John skončil svou americkou odyseu a odhalení zločinu, který John nespáchal je na spadnutí. Prakticky od poloviny knihy se čtenář dozvídá krutou a promyšlenou pravdu o temném pozadí Klikaře a samotného Johna Constantina. Za mě se Azarello vyřádil s odhalováním amerického pozlátka a dost velkou příležitost mu k tomu dal sadomaso klub, který temné, špinavé atmosféře dodával nechutné grády. Pokud by někomu chyběly nadpřirozené prvky, Azarello je využívá během celé série, ale jako prim je využitá lidská hniloba, které právě nadpřirozené prvky chytře sekundují. Tak nebo tak, je Azarellův Hellblazer spíš pro otrlejší, a rozhodně se nejedná o úplně nedělní pohodové čtení. Azarellův Constantine je temná, chytrá, depresivní, špinavá a zvrácená sonda do lidské mysli, ve které vám bude dělat průvodce cynický John Constantine. Vítejte v jeho sociálním pekle. 8/10
P.S. Na celé sérii jde poznat, že se tvůrci snažili informace okleštit jen na ty, které se zde objeví. Problém je ten, že ne vždy se tomu úplně podařilo a člověk občas tápal v příběhových detailech a postavách/jménech, které se za celé dějství třeba vůbec neobjevily.

Azarello protahuje Johna sionistickou konspirací a pomalu si chystá už tak horkou půdu pro závěrečné odhalení Johnova pobytu v base a Klikařovi sebevraždy. Děj rozbíhá pomalou, dusnou atmosféru, za přítomnosti splašených nácků a dost svojského výkladu Bible. John se sice setká s vdovou Ferminovou, a objeví se pár zásadních postav, ale na samostatné číslo je to trochu málo. Proto jsem rád, že se mi poštěstilo pětku se šestkou přečíst po sobě. 7/10.
Potopu spolu s Popel a prach beru jako jednolitou záležitost a možná by se mi to chápalo i líp, kdyby se to vydalo jako dvěstěšedesátiosmi stránkový komplet. Celé vyznění by bylo asi lepší. V tomhle případě jsem i rád za to, že se mi do ruky dostaly poslední tři díly a já si je na zátah mohl přečíst. S pauzou mezi sešity by to asi dost ztratilo na temné atmosféře.

"Jedný věci ten samolibej náfuka v autě rozuměl moc dobře: Udržovat legendu naživu je správný." Zamrznutí je adrenalinová jízda. John se přes své hříchy z minulosti, a americký vidlákov dostal do zamrzlé pustiny, kde rozehrává psychologickou hru. Hru, která mezi lidmi existuje už po staletí. Azarello si mě pomalu, ale jistě omotává kolem prstu, a líbí se mi, jak si hraje se čtenářovou hlavou. A jeho Constantin do toho vesele mává prostředníkem s cigárem v puse a sarkastickým pohledem. Úvodní příběh mě nechal relativně chladným. Ústřední příběh přikoval čtenáře atmosférou, dokázal občas i rozesmát, aby divákovi v další sekci zamrzl úsměv na tváři. Zvraty, které Zamrznutí provází se závěrečnou myšlenkou, chytrým scénářem na mě udělaly dost dobrý dojem, a v dojezdu je pro mě čtvrtý Constantine prozatím nejlepší sbírkou. Závěrečný příběh z Constantinova mládí dokázal člověka navnadit a předpokládám, že s konkrétní postavou se ještě do konce téhle šestidílné série určitě John potká. "Víra a strach je to, co drží naši lidskost pohromadě." 9/10

Syn člověka je bizardní jízdou, kde s každou kapitolou atmosféra jen houstne. Bohužel, pátá kapitola mi přišla po tak bytelném vystavování temné atmosféry uspěchaná a celý nádech apokalypsy se pomalu rozplynul, jak pára nad hrncem. Co se Ennisově Constantinovi, mimo atmosféry, upřít nedá jsou sympatické a chemicky fungující postavy, kdy každé věříte její motivace. Co se mi na téhle sérii (prozatím dva sešity) líbí, jsou přesahy u Constantinových závěrečných monologů. Takže byť může děj působit v závěru ukvapeně, tak myšlenkový přesah čtenáři Constantina nechá strašit ve věži ještě nějaký čas po přečtení. 8/10

Nadčasová a propracovaná záležitost. Moore je Ďábel, který si příběh klidně zakončí kontroverzí a nechá čtenáře s otevřenou pusou sledovat posledních pár stránek. Jeho postavy mu sami diktují, jaký bude jejich další krok, a jakou cestu si zvolí. Strážci jsou rozhodně příběhem, který bude aktuální v každé době a to právě díky množství myšlenek, který rozebírá buď sám Dr. Manhattan nebo jsou obsaženy v osudu jednotlivých postav, ať už těch hlavních nebo vedlejších. Různorodost psychologie jeho "hrdinů" dodává komiksu právě na jeho vyjímečnosti. O jeho závěru a přesahu ani nemluvě.

Drsná, (ne)originálně pojatá zápletka, která si brutální satirou jde ruku v ruce s explicitním násilím, sexem a velkou várkou suchého černého humoru.

Sugestivní, překvapivé, originální, filozofující, a řekl bych, že i nadčasové. Sandman má tu výhodu, že první kniha dokáže fungovat sama o sobě, má uzavřený děj, a zároveň pootevřené vrátka pro příležitostné pokračování. A toho Gaiman využil, sem s dalším dílem.

U téhle série budu mít asi v chronologii pořádný bordel, ale paradoxně, Dobré úmysly byly mým prvním komiksovým setkáním s Johnem a víceméně i s Azarellovou tvorbou. Pokud nepočítám různorodou autorskou Evropu s Batmanem. Na úvod bych chtěl asi napsat, že jsem vyrůstal na Reevsově Constantinovi, který je plný magie, andělů, démonů, a jiných pochodujících relikvií. Pak přišel seriál, který byl víc syrovější a míň magičtější. A v třetí řadě přišel komiks, který mi dal tak přes držku, že jsem po přečtení uvažoval, jestli neexistuje úplně jiný John Constantine, než kterého jsem doposavaď znal z hraných příběhů. Dobré úmysly byly jediné ze série, co byly tehdy v knihovně volné a mě bylo relativně jedno, odkud začnu, byl sem natěšený, komiksového Johna tahajícího jedno cigáro za druhým. Co jsem, ale dostal, byl pořádný šok. Minimum nadpřirozeného, a koňskou dávku lidské špíny. Když nad tím tak přemýšlím, tak Hellblazer je spíš sonda do temnoty člověka a syrový žalozpěv nad lidskostí a hodnotami společnosti. Předpokládám, že Johna s Azarellem čeká ještě dlouhá cesta, kde pro slabé není místo. 6/10

Temné, krvavé, originálně sepsané a kurevsky dobře čtivé. Víceméně se dá použít, co sem psal u Zrození. Kresba byla místa nepřehledná, ale čtenář se velice rychle zorientuje. Děj je přehledný, ikdyž je psán fragmentovaně, a místy atmosféra působí dost hororově. Působivé čtení. P.S. Filmový Origins mě jen upevňuje v tom, že tvůrce měli před premiérou dostat do tohodle komiksu, aby si s Wolviem taky užili pár kol na chodbách.

Lepší průměr. Šlo o moje první setkání s komiksovým Conanem, a až na pár perfektních a poutavých povídek, je kniha spíše slabší přehlídkou brakového komiksu. Kresba byla místy taky dost nečitelná. K dalším conanovským příběhům se časem možná zas prokoušu.

Příjemná, atmosférická komiksárna. Moore umí.

Výborný, atmosférický Origin. Jenkins si dal na scénáři dost záležet a Wolverinův původ je dost surové, atmosférické a výborné čtení. Na styl kresby jsem si musel chvilku zvykat, ale to nebránilo tomu, abych si pak příběh užil na nejvyšší úrovni. Zrození je příběh, který nastavil laťku sakra vysoko. P.S. Zabít tvůrce filmového originu s Wolverinem.

Perfektní atmosféra, první polovina výborně vtáhne, uvede do děje (víc textu vůbec v ničem neškodí) a zbytek je už jen krvavý masakr, kde, byť vystupují v zásadě jen dva druhy monster, tak stojí za to a jde z nich respekt. Za mě kvalitní béčkové fantasy, kde se vnitřnostmi, drsnou, tajemnou atmosférou, a charakterní hlavní postavou nešetří.

Moje první setkání s Lobem nedopadlo nejhůř. Dlouho jsem si na něj brousil zuby a čekání se vyplatilo. Povídka "Poštovní super giga masakr" byla spolu s povídkou "Sedm zbytečných" asi nejlepší z celé sbírky a člověka ta ironie a brutální černý humor dost pobavil. Závěrečný příběh "Vošoust byznys" byl s Lobovými variacemi na slavné zpěváky taky vcelku solidní, ale pro mě se jednalo spíš o průměrnou povídku. Příběh Prima wálky taky nebyl špatný, jen sem se při něm vcelku nutil do pokračování, dějově je asi nejslabší. Za mě tahle Lobova sbírka lepší průměr, který mě neodradí od dalších příběhů masakroidního Czarniana.

Perfektní atmosféra, první polovina výborně vtáhne, uvede do děje (víc textu vůbec v ničem neškodí) a zbytek je už jen krvavý masakr, kde, byť vystupují v zásadě jen dva druhy monster, tak stojí za to a jde z nich respekt. Za mě kvalitní béčkové fantasy, kde se vnitřnostmi, drsnou, tajemnou atmosférou, a charakterní hlavní postavou nešetří.

Vtahující, sugestivní a dospělá komiksárna. Kingdome Come je výbornou polemikou o moci a fungování lidí. Zasazení náboženského podtextu a Víry není nijak agresivní, ba naopak, přidává příběhu větší punc filozofie mezi superhrdinskou řežbou a rozmluvou o vedení světa. Velice povedené dílo. P.S. Kresba je dokonalá. Zatím asi nejlepší, kterou jsem v komiksu zaznamenal.

Po váhavém prvním svazku si autoři přestávají brát servítky a masakrují batmanovský charakter ze všech možných stran. Atmosféru má příběh hustou a hluché místa oproti první části jsou minimální. Závěr knihy je působivé zahloubání nad Waynovou minulostí a originy, každého jednoho temného rytíře šikovně vymyšlené. Občas se člověk v zěch X zemích ztrácel, ale celkový dojem to nijak zvlášť nenabourávalo. No, a slyšel sem, že v třetím svazku se snad objeví Sandman. Mininálně v první knize, ve výčtu postav, byl zmíněný Sen. Že by se čtenáři ukázal vztyčený prostředníček po gaimanovsku a celé to byla "jen" Batmanova noční můra?

Temné noci. Událost, která přepíše svět DC. Možná to bude znít absurdně, ale Snyderovým Batmanem jsem nepolíben, a o to víc je čtenář vděčný, za úvody knihy, kde jsou (asi) ty nejpodstatnější věci k pochopení METAL série vyňaty. Za mě je první svazek čerstvý a dost čtivý příběh, kde mi celou atmosféru temna bořila jen druhá polovina s gothamským odbojem. Jinak musím pochválit kresbu a relativně originální scénář. Po zklámání s názvem Evropa je první svazek temných nocí příjemné překvapení. Knihu jsem dostal jako dárek.

Výborná, působivá a sugestivní kresba. Obzvlášť Paříž byla dost LSD zážitek. Nápad spojit Batmana s Jokerem v jeden tým, kde jeden bez druhého umře, byl perfektní a před čtením knihy mě dost nadchnul. Bohužel právě zmíněná Paříž a závěr knihy mě až tak nevzal, spíš mi dobře zamotal hlavu. Potenciání nejasnost závěru mi až tak nevadí, jen mi příběh celkově přišel sepsaný.. jakoby horkou jehlou. Za úhlavního padoucha v Římě si člověk opravdu může dosadit jakýkoliv charakter z Batmanova světa. A to mě zklamalo asi nejvíc. Co nemůžu ale upozadit jsou výborné nápady (Praha), atmosféru (Berlín), a (znovu) kresbu, která byla dokonalá. Evropa je pro mě dost rozporuplný komiks, kdy bych si ho přečetl znovu asi jen kvůli určitým detailům v rámci kresby, jinak bych asi neměl moc důvod se ke knize vrátit.

Dost dobrý origin postavy a zároveň cítím počátek Temné ligy spravedlnosti. Povídka s Etriganem byla perfektně hororová, a víceméně, celá Moorova procházka bažinou je dost atmosférická. Za mě maximální spokojenost. Jediné mínus byla občas zmatečná kresba. Původně sem to viděl, na lepší čtyři, ale poslední povídka The Burial, korunovala Swamp Thinga na perfektní ucelený původ komiksové postavy.

Kvalitou výš oproti dvojce. Povídky byly zajímavější a atmosféru by člověk mohl krájet motorovkou. Constantine perfektní hajzlík.

S první a třetí části Swampthingova pekelného života, je právě Hejno vran, za mě perfektním vyvrcholením s působivě a inteligentně zpracovaným zlem. Scénáristicky a kresbou shakespearovská jízda peklem s mooreovskými přesahy o dobru a zlu.

Swamp thing mě rozpolcuje. Na jedné straně se jedná o dokonalou, monumentální, poetickou komiksárnu a na straně druhé o metafyzickou, ujetou lsd jízdu. Kombimace, kterou asi nikdo nezvládne dát dohromady tak, aby z toho všeho vznikl příběh, co má hlavu, batát, a patu. Jen mistr Moore pronikl do logiky takového scénáře.

Míň odkazů a více soustředěnosti. Moore dokončuje svou bizarní jízdu a tlačí na pilu víc, než v předešlé šarvátce. Soustředí se víc na vývoj postav, které pak korunuje osobitým a rozdílným koncem každé jedné z nich. Na pozadí je rozdmýchána wellsovská válka světů, ale opravdová střet nastává přimo v srdcích naší Ligy (Nemův odchod ze scény mě velice oslovil). Moore mi díky své sexuální explicitnosti vždy bude připadat, jako pacient ústavu, ale právě díky jeho všepožírající schopnosti stavby příběhu mu to pokaždé zhltnu i s navijákem. Bon Voyage!

Není to mistrovský Old Man Logan, ale tahle variace na sovětského Supermana mě bavila. Sám o sobě supermanovské komiksy neznám, a po tomhle jsem šáhl právě kvůli originálnímu námětu, a s klidem můžu říct, že mě děj nezklamal. Miller bravurně zvládá míchání postav a zakomponování Supermamana do stalinistického režimu mi sedlo v každém momentu příběhu. Supermanova proměna z nestraníka na politicko/totalitní zvíře byla logická a právě zadrnkání na totalitní vidinu z pohledu právě Supermana mi přijde jako výborný námět ke zpracování. Ať už je to Injustice, nebo právě Rudá hvězda. Superman je prostě nebezpečná osoba, a vždy mi přišel z DC světa jako právě nejlíp zmanipulovatelný charakter.

Loeb se Salem po Halloweenu dotahují svůj gangsterský masakr do zdárného konce. Tam kde jiné příběhy gradují a končí, tam Temné vítězství nabírá dech, aby děj mohl vygradovat a vzít dech čtenáři.