Moje první setkání s Lobem nedopadlo nejhůř. Dlouho jsem si na něj brousil zuby a čekání se vyplatilo. Povídka "Poštovní super giga masakr" byla spolu s povídkou "Sedm zbytečných" asi nejlepší z celé sbírky a člověka ta ironie a brutální černý humor dost pobavil. Závěrečný příběh "Vošoust byznys" byl s Lobovými variacemi na slavné zpěváky taky vcelku solidní, ale pro mě se jednalo spíš o průměrnou povídku. Příběh Prima wálky taky nebyl špatný, jen sem se při něm vcelku nutil do pokračování, dějově je asi nejslabší. Za mě tahle Lobova sbírka lepší průměr, který mě neodradí od dalších příběhů masakroidního Czarniana.

Perfektní atmosféra, první polovina výborně vtáhne, uvede do děje (víc textu vůbec v ničem neškodí) a zbytek je už jen krvavý masakr, kde, byť vystupují v zásadě jen dva druhy monster, tak stojí za to a jde z nich respekt. Za mě kvalitní béčkové fantasy, kde se vnitřnostmi, drsnou, tajemnou atmosférou, a charakterní hlavní postavou nešetří.

Vtahující, sugestivní a dospělá komiksárna. Kingdome Come je výbornou polemikou o moci a fungování lidí. Zasazení náboženského podtextu a Víry není nijak agresivní, ba naopak, přidává příběhu větší punc filozofie mezi superhrdinskou řežbou a rozmluvou o vedení světa. Velice povedené dílo. P.S. Kresba je dokonalá. Zatím asi nejlepší, kterou jsem v komiksu zaznamenal.

Po váhavém prvním svazku si autoři přestávají brát servítky a masakrují batmanovský charakter ze všech možných stran. Atmosféru má příběh hustou a hluché místa oproti první části jsou minimální. Závěr knihy je působivé zahloubání nad Waynovou minulostí a originy, každého jednoho temného rytíře šikovně vymyšlené. Občas se člověk v zěch X zemích ztrácel, ale celkový dojem to nijak zvlášť nenabourávalo. No, a slyšel sem, že v třetím svazku se snad objeví Sandman. Mininálně v první knize, ve výčtu postav, byl zmíněný Sen. Že by se čtenáři ukázal vztyčený prostředníček po gaimanovsku a celé to byla "jen" Batmanova noční můra?

Temné noci. Událost, která přepíše svět DC. Možná to bude znít absurdně, ale Snyderovým Batmanem jsem nepolíben, a o to víc je čtenář vděčný, za úvody knihy, kde jsou (asi) ty nejpodstatnější věci k pochopení METAL série vyňaty. Za mě je první svazek čerstvý a dost čtivý příběh, kde mi celou atmosféru temna bořila jen druhá polovina s gothamským odbojem. Jinak musím pochválit kresbu a relativně originální scénář. Po zklámání s názvem Evropa je první svazek temných nocí příjemné překvapení. Knihu jsem dostal jako dárek.

Výborná, působivá a sugestivní kresba. Obzvlášť Paříž byla dost LSD zážitek. Nápad spojit Batmana s Jokerem v jeden tým, kde jeden bez druhého umře, byl perfektní a před čtením knihy mě dost nadchnul. Bohužel právě zmíněná Paříž a závěr knihy mě až tak nevzal, spíš mi dobře zamotal hlavu. Potenciání nejasnost závěru mi až tak nevadí, jen mi příběh celkově přišel sepsaný.. jakoby horkou jehlou. Za úhlavního padoucha v Římě si člověk opravdu může dosadit jakýkoliv charakter z Batmanova světa. A to mě zklamalo asi nejvíc. Co nemůžu ale upozadit jsou výborné nápady (Praha), atmosféru (Berlín), a (znovu) kresbu, která byla dokonalá. Evropa je pro mě dost rozporuplný komiks, kdy bych si ho přečetl znovu asi jen kvůli určitým detailům v rámci kresby, jinak bych asi neměl moc důvod se ke knize vrátit.

Dost dobrý origin postavy a zároveň cítím počátek Temné ligy spravedlnosti. Povídka s Etriganem byla perfektně hororová, a víceméně, celá Moorova procházka bažinou je dost atmosférická. Za mě maximální spokojenost. Jediné mínus byla občas zmatečná kresba. Původně sem to viděl, na lepší čtyři, ale poslední povídka The Burial, korunovala Swamp Thinga na perfektní ucelený původ komiksové postavy.

Kvalitou výš oproti dvojce. Povídky byly zajímavější a atmosféru by člověk mohl krájet motorovkou. Constantine perfektní hajzlík.

S první a třetí části Swampthingova pekelného života, je právě Hejno vran, za mě perfektním vyvrcholením s působivě a inteligentně zpracovaným zlem. Scénáristicky a kresbou shakespearovská jízda peklem s mooreovskými přesahy o dobru a zlu.

Swamp thing mě rozpolcuje. Na jedné straně se jedná o dokonalou, monumentální, poetickou komiksárnu a na straně druhé o metafyzickou, ujetou lsd jízdu. Kombimace, kterou asi nikdo nezvládne dát dohromady tak, aby z toho všeho vznikl příběh, co má hlavu, batát, a patu. Jen mistr Moore pronikl do logiky takového scénáře.

Míň odkazů a více soustředěnosti. Moore dokončuje svou bizarní jízdu a tlačí na pilu víc, než v předešlé šarvátce. Soustředí se víc na vývoj postav, které pak korunuje osobitým a rozdílným koncem každé jedné z nich. Na pozadí je rozdmýchána wellsovská válka světů, ale opravdová střet nastává přimo v srdcích naší Ligy (Nemův odchod ze scény mě velice oslovil). Moore mi díky své sexuální explicitnosti vždy bude připadat, jako pacient ústavu, ale právě díky jeho všepožírající schopnosti stavby příběhu mu to pokaždé zhltnu i s navijákem. Bon Voyage!

Není to mistrovský Old Man Logan, ale tahle variace na sovětského Supermana mě bavila. Sám o sobě supermanovské komiksy neznám, a po tomhle jsem šáhl právě kvůli originálnímu námětu, a s klidem můžu říct, že mě děj nezklamal. Miller bravurně zvládá míchání postav a zakomponování Supermamana do stalinistického režimu mi sedlo v každém momentu příběhu. Supermanova proměna z nestraníka na politicko/totalitní zvíře byla logická a právě zadrnkání na totalitní vidinu z pohledu právě Supermana mi přijde jako výborný námět ke zpracování. Ať už je to Injustice, nebo právě Rudá hvězda. Superman je prostě nebezpečná osoba, a vždy mi přišel z DC světa jako právě nejlíp zmanipulovatelný charakter.

Loeb se Salem po Halloweenu dotahují svůj gangsterský masakr do zdárného konce. Tam kde jiné příběhy gradují a končí, tam Temné vítězství nabírá dech, aby děj mohl vygradovat a vzít dech čtenáři.