Pořád mě to baví. A za mě by tam klidně mohlo být i méně Batmana.

Tohle je tak skvělá série!

Průměrné 80kové retro.

Kresba parádní, od příběhu jsem čekal víc.

Ze sovích dílů jsem nijak vystřelený na měsíc nebyl, ale tohle je jeden z nejlepších batmanovských příběhů. Parádní Joker a kresba.

Tohle mě bavilo hodně. Nejvíc asi práce s panely. Jinak hodně příjemná jednohubka, ve které mi dělalo problém prožít naplno ten hrdinův rozpor. Skok z týpka, který miluje a chce zachránit svoji dívku do ožraly, který jen obráží bary se svojí milenkou mi přišel zbytečně rychlý.

Má to samozřejmě spoustu klasických neduhů retra, ale příběh je to monumentální.

WW vypadá skutečně jako ideální start pro nové čtenáře (Já s ní tedy dosud nic nečetl a nemám problém se v příběhu orientovat.) a tento převyprávěný origin to jenom podtrhuje. Jediné mínus je pro mě velký krok zpátky v kresbě oproti první knize. Na většině míst je fajn, ale na zbytku špatná. Nicméně nejde o nic, co by mi výrazně kazilo zážitek z četby. Rucka ženské postavy umí.

Poměrně příjemné retro, především první číst Son of the Demon. Je tam samozřejmě spousta textu, která je zbytečná a k neučtení, ale jako další důležitý mezník Batmanova univerza se to dá zvládnout. Navíc všemu pomáhá dobrá kresba. Naopak bonus Démonova dcera je strašný.

Nic moc jsem od toho nečekal. Ale Batgirl je parádní.

Celou sérii si hrozně užívám, ale tohle byl jednoznačně zatím nejlepší díl.

Lepší než jednička a horší než dvojka. Ale závěrečná jednohubka je to nejlepší, co jsem v téhle sérii četl. Za ni o hvězdu víc.

Přestože jde zase o stokrát opakované problémy z dětství, tak je tenhle příběh o parník lepší, než hrůza prvního dílu. Není to nic, k čemu bych se chtěl zásadně po letech vracet a opakovaně číst, ale jako příjemná jednohubka to neurazí. I když mám radši uvěřitelnější záporáky, tak Scarecrow je tady poměrně fajn.

Tenhle šílený eintopf byl skutečným utrpením, které nezachránil ani sexy zajíček v růžovém prádle. Ani tuctová mainstreamová kresba.

Druhý díl pokračuje v trendu prvního dílu. Zajímavý by mohl být závěrečný twist, který však na člověka s maturitou z češtiny pomrkává už od prvního dílu, nebo paralela z dětství, která je ale zase na konci zabitá klasickým skautíkovským rozuzlením, jenž nenechává na blyštivém štítu nejnudnějšího superhrdiny ani nejmenší šmouhu.

Byl jsem zvědavý, jestli alespoň autor, jako je Scott Snyder, dokáže se Supermanem napsat dobrý příběh. A asi první tři stránky jsem si myslel, že by mohl. To téma, že atomová bomba na Nagasaki byl vlastně nějaký "superhrdina", vypadalo zajímavě. Ale ani tady se to nepovedlo. Další stránky se už raději věnují omílaným klišé a boji s generickým záporákem, který pracuje na 140 procent.

Skvělá žánrovka a Darwyn Cooke. Pro milovníky Parkera povinnost.

Poslední sešit je famózní.

Takové The Wire, řízlé beznadějí z noiru a správnou špetkou Batmana. (A tohle všechno já rád.)

Velmi dobrá žánrovka vystavěná na pozadí slavného Stevensonova příběhu, který si ale užijí i čtenáři neznající původní příběh Dlouhého Johna Silvera.

Pro mě zatím asi nejslabší knížka celé série. Ale věřím, že na ní zvládne Willingham vystavět další epický příběh. A třeba jej později docením více, než nyní. Myslím, že by mi vlastně stačilo, kdyby kniha byla jen epilogem vypořádávajícím se se závěrečnou bitvou. Zrození nového záporáka je pro mě zatím velkým zklamáním působícím, jako první nejjednodušší nápad.

Jedna z nejlepších poct chandlerovým detektivkám, jakou jsem kdy četl. A zatím nejlepší komiks ze série.

Velká rubačka tak za tři hvězdy, kdyby:
- Hlavní bůh pomsty nebyl týpek na motorce s hořící hlavou.
- Daredevil ke svému úpadku dospěl sám (já teda nevím, jak k němu přímo dospěl, pač to tady vůbec není) a ne skrz nějakou bájnou bestii.
- neexistovala taková spousta skvělých příběhů Daredevila, se kterými můžu srovnávat.

Tohle mohl být tak parádní komiks...

Klasický 80kový komiks se všemi jeho neduhy. Počínaje zbytečnou popisností (o kolik působivější by byla například scéna výbuchu atomové bomby), přes různé scenáristické berličky (od těch klasicky hrdinských - "Vy jste si mysleli, že jsem mrtvý, ale já jsem v poslední chvíli udělal něco." - až po jedno z největších klišé: "I am your father, Luke!") a konče hrdinou se zdánlivě neomezenou mocí.
Navíc ze začátku se může člověk nepolíbený dalšími komiksy o Doktorovi v ději trochu plácat. Pokud to však překoná a smíří se s výše popsanými neduhy, čeká ho poměrně tradiční uzavřený příběh s malým nastíněním Strangeova originu na závěr.

Skvělý nápad i zpracování.

Esence všeho, co ze Supermana dělá jednoho z nejnudnějších superhrdinů. Nezranitelného, správňáckého, který když už narazí na někoho, komu ublížil, tak ho dotyčný v jediném monologu dokáže obvinit i mu odpustit. A přitom je tam několik skvělých zárodků, které kdyby se rozpracovaly, mohly by ze Supermana udělat mnohem zajímavější postavu a z jeho originu mnohem zajímavější příběh. Především mám na mysl jeho první setkání s reakcemi lidí na jeho schopnosti (ať už ve fotbalovém týmu nebo při záchraně letounu) či vztah k Lane a Lois.

Nejlepší NHM, jaký jsem zatím četl.