Batman vs Robin je další záležitost, která u nás zažívá premiéru. Jedná se o pokračování u nás již vydaného Batman a Robin: Batman znovuzrozený a u scénáristického kormidla opět stojí Grant Morrison. Hned v úvodu se vydáváme do Anglie ve společnosti Dicka Graysona a zapátráme v jeho společnosti po Lazarově jámě. Celá pointa je velice povedená a to včetně zasazení, mírně rušivě však působí postavy, které pro našince patrně nebudou úplně známé a chvíli trvá, než se člověk zorientuje a rozklíčuje o koho se vlastně v dané situaci jedná. Poté se pokračuje v pátrání po osudu Bruce Wayna a rozplétáme síť intrik, dávných kultů a rituálů včetně Barbatose, který je u nás již známý z Batman: Temný rytíř - Temné město a pokud se nepletu, hrál roli v Batman: Metal. Všemu také vévodí organizace Černá rukavice, kterou již známe z předchozích Morrisonových příběhů a opět je naservírována spousta otázek, avšak odpovědí dostaneme velice poskrovnu. Kniha končí velice překvapivým rozuzlením, které doslova láká na další pokračování, takže uvidíme, kam celá tahle situace bude eskalovat. Batman vs Robin je další z velice povedených příběhů, kterému mírně kazí reputaci skutečnost, že na další pokračování si budeme muset počkat. Nicméně, snad nebude ono čekání dlouhé.

Krize identity je jedním z těch komiksů, který si musíte buďto oblíbit či přímo zamilovat. Na začátku čtení jsem byl mírně skeptický, přeci jen se jedná o příběh, kde vystupují desítky různých postav ze stáje DC a orientace v ději pro našince bývá obvykle lehkou překážkou. Velice rychle jsem však zjistil, že zde nebude překážkou vůbec nic a ponořil jsem se do čtení, které ubíhalo naprosto zběsilým tempem až do samotného konce knihy. Brad Maltzer popisuje jednotlivé postavy a jejich vztahy s takovou lehkostí a umem, že jsem chvílemi zapomínal, že čtu komiks s Batmanem, Supermanem a dalšími. Příběh samotný je krásně rozmanitý, takže chvíli čteme napínavou krimi, abychom plynule přešli do dramatické polohy a začali pitvat jednotlivé vztahy, charaktery a identity. To vše s naprostou hladkostí. Ke čtení prakticky není potřeba znát různé postavy či události odehrávající se v tomto univerzu, příběh dokonale funguje sám o sobě a nic navíc k němu znát nepotřebujete. Všemu napomáhá samotná kresba, která je skvělá a některé pasáže včetně pohřbu, scény Batmana s Robinem či například jen obálka s Wonder Woman působí jednoduše nádherně. Vlastně celá kniha je protkána naprosto skvělými scénami. Krize identity je jedním z nejlepších příběhů, které jsem měl letos možnost přečíst. Je jedním z komiksů, který jasně dokazuje, že lze ve světě plném hrdinů a záporáku stvořit dospělý příběh, který chytne za srdce.

Temné můry by měly znamenat předzvěst velkého finále v Kingově režii a tudíž jsem čekal pořádnou jízdu, která čtenáře dostatečně naláká. Nestalo se a já měl co dělat, abych při čtení neusnul. Batman od samého začátku tak nějak netuší co je sen a co realita, tak jak slibuje anotace a z mého pohledu se čtení některých pasáží rovnalo takřka můře noční. Hned první sešit navazuje na příběh obsažený v některé z předchozích knih a jednalo se o slibný rozjezd. Poté nastoupí profesor Pyg a s ním spoustu keců a řečí, to vše odehrávající se v jedné místnosti a je to fakt nuda. Opravdu jsem lehce trpěl. Ani další sešity s osobnostmi jako Constantine či Joker nikam nevedly a opět se jednalo o prázdné tlachání, které děj nikam neposouvalo a byl to prostě bordel. Příběh se Supermanem a rozlučkou lehce vybočoval a byl světlým bodem celé knihy. Chápu, že jednotlivé příběhy patrně najdou rozřešení ve finální knize, ale zde to celé působí hodně nešťastně. Nejsem si jist, zda jsem při čtení prostě jen neměl tu správnou náladu, ale ve své podstatě se spíše jednalo o vatu, kterou King zaplácl hluché místo před vyvrcholením jeho runu. Ale ta vata je veskrze průměrná a po čertech nudná.

Hodnoceno v rámci celé série. Se čtením série Grandville jsem otálel poměrně dlouho dobu, ostatně tak, jako se všemi ostatními sériemi a opět jsem se přesvědčil o tom, že to byla chyba grandiózních rozměrů. Grandville je totiž naprostou parádou a čtení jsem si dokonale užíval. Detektiv-Inspektor Lebrock je frajer každým coulem a jeho všestrannost je naprosto ohromující. V jednu chvíli tedy máme na scéně Sherlocka, Bonda i Ramba s Terminátorem dohromady, ale pořád se jedná o dokonale vybroušenou zábavu. Pařížské a Londýnské zasazení příběhu jednoznačně svědčí a zvolené interiéry a exteriéry díky naprosto fantastické kresbě plné páry a všudypřítomných parních lahůdek, dokáží naprosto učarovat. Jednotliví zvířecí hrdinové jsou propracováni do sebemenších detailů a není to jen kresba, která je staví do naprosto přesvědčivé roviny, ale i vybroušené charaktery, které si člověk musí zamilovat. Politické pletichy, vraždy, vloupačky, převraty, sektáři a mnohem více, jen nám servírováno s takovou lehkostí, že čtení je naprostá parádička. Na sérii Grandville opravdu musím pět pouze ódy, protože na tolik odkazů, nádherných lokací a skvěle vymyšleného světa, plného jedinečných zvířecích postaviček se v jedné sérii často nenarazí. Těším se, až se časem příběh v mé mysli zamlží jako při projetí parodrožky a já si všechno s chutí zopakuju. Dokonalost.

Hřbitovní směna u nás již vyšla v rámci new 52 a jednalo se o několik příběhů, které vyplňovaly jisté mezery napříč několika sériemi a pokud si dobře pamatuji, tak se celkem odkazovalo i na série, které u nás nevyšly, takže celkem chyběl onen kontext a čtení se vytrácelo lehce do ztracena. Hřbitovní směna, která vyšla teď, v rámci série Legenda o Batmanovi je chudší o několik sešitů a to konkrétně o příběh Světlé včerejšky, který předchází událostem v Batman: Rok nula, následně kratší příběh Zítřek a také Gotham věčný, který má pokračování v Batman Eternal. Celkově se mi zdálo, že vynechání těchto příběhů, patrně až na Světlé včerejšky nijak výrazně nevadilo a celkově mi ono složení přišlo daleko stravitelnější. Je potřeba k příběhům přistupovat způsobem, že se nejedná o knihu, která by obstála sama o sobě, ale jedná se o výplň řady Scotta Snydera, která doplňovala celý jeho run. Příběhy, však nebyly vůbec špatné, dostali jsme se do Arkhamu, došlo i na střetnutí s Clayfacem, spolupráci se Supermanem či divokou bitku s roztomilými pejsky, nadopovanými dobrůtkou zvanou Venom. Po vynikající předchozí knize Oběť, tedy přišlo odlehčení v podobě několika příběhů, které však nejsou vůbec k zahození a předchozím dílům nedělají ostudu.

Byl jsem velice zvědav na komiksové zpracování Cyberpunku 2077, protože svět jaký nám autoři této hry naservírovali je opravdu mohutný a to včetně postav, frakcí, města samotného a hlavně perfektního příběhu, který stojí na fantasticky propracovaných charakterech. Příběh tohoto komiksu přináší pohled na jednu z korporací nesoucí název Trauma Team. Samotný příběh je ve své podstatě strašně jednoduchý. Členka Trauma Teamu při jedné zpackané akci přijde o své kolegy, poté je na pozadí odvyprávěna rozborka jejího psychického stavu s několika flashbacky a po zbytek příběhu jsme svědky záchrany klienta ze stopatrové budovy. Tolik v kostce k příběhu, který dle mého minimálně vytěžuje možnosti světa Cyberpunku. Chápu, že na takto skromném počtu stran nejde zcela zachytit ducha samotné hry se všemi možnostmi, které svět nabízí, ale nebýt přítomnosti Trauma Teamu, pár billboardů s názvy korporací jako například Arasaka a několika frajerů s chromem, tak prakticky nevím, že se jedná o komiks ze světa hry s nimž sdílí název. Příběh samotný není totiž vůbec špatný a jednat se o příběh, který by se netýkal Cyberpunku, budu poměrně spokojen. V tomto případě se dle mého jedná o promarněný potenciál, který prakticky ničím nerozšiřuje již tak bohatý svět. Kresba rozhodně nebyla špatná, ale celkově mi ve spojení se scénářem příliš neseděla. Chápu motivaci Crew přinést komiksovou adaptaci hry, která zrovna vycházela a měla dle slov tvůrců přinést revoluci v herním průmyslu, avšak z technického hlediska se jednalo o fiasko, které se pomalu podařilo napravit více než rok po vydání. Prodeje tohoto komiksu toto fiasko zcela jistě nijak nepodpořilo a tak si myslím, že dalšího dílu se již nedočkáme. Z mého pohledu se však nejedná o přílišnou škodu. Člověka hrou nepolíbeného ale komiksová adaptace zaujmout může, jelikož ke čtení prakticky nemusí znát žádné pozadí hry, což může být výhodou. Dle mého však průměr s neužitým potenciálem.

Kniha obsahující tři příběhy Vzestup Kyla Rena, Na kraji galaxie a Oddanost se rozhodně nevyrovná nabušeným knihám ve kterých hlavní roli zaujímal děda Kyla Rena, ale jakožto člověk, kterému sequelová trilogie ničím nevadí a neodsuzuje ji, se kniha četla poměrně dobře. Hned první příběh nás zasvětí do událostí týkajících se Bena Sola a díky tomuto příběhu jsem si rozšířil obzory, takže v něm spatřuji jistou přidanou hodnotu a člověka, kterému nová trilogie vyloženě nevadí, jistě potěší. Na kraji galaxie je příběh plný různých odboček včetně skákání v čase a orientace ve spojení s větší dávkou postav vyznívala někdy mírně zmateně. Nicméně samotná příběhová linka byla dobrá a nenudila. Patrně nejslabším prvkem byl příběh Oddanost, který byl recyklátem předchozích událostí a prakticky nepřinesl nic moc nového. Ve výsledku si mi však kniha líbila a hezky vyplňovala některé mezery sequelové trilogie. Zarytým fanouškům původních dílů, ale nepřinese prakticky nic hodnotného.

Začátek čtení nejnovějšího přírůstku do série Detective Comics, byl dle mého mínění poměrně vlažnější a to také díky kresbě, která působila dost barevně a budila dojem cílící na mladší publikum. Ničemu nepřidal také fakt, že hned v úvodu jsme svědky rozhovoru s největším fandou temného rytíře, který vlastní na svém účtu Viewtube miliony shlédnutí a miliony sledujících. Naštěstí příběh poté nabral na obrátkách, vykašlal se na nějaké Viewtuby, selfíčka, sledující a začalo se pěkně po staru vraždit, Batman přizval do party další novou tvář a společně se pustili do pátrání a vystopování hlavního záporáka tohoto příběhu, který již do konce šlapal jako na drátkách. Sešit na závěr o prokletí Gothamu byl už slabší a lehce zmatený, vyloženě ale celkový dojem nekazil. Po změně scénáristy jsem měl mírné obavy, ale dobře jsem bavil. Konec celkem navnadil na pokračování, takže jsem zvědav a poměrně se těším.

Hodnoceno v rámci celé série. Zámek a klíč jako ostatně spousta dalších sérií čekala v knihovně na ten správný čas a díky seriálu a hlavně obecné diskuzi na téma kolosálního vydání jsem dostal chuť se do série pustit. Asi není potřeba se nijak dlouze rozepisovat a rovnou musím říct, že se jedná o opravdu skvělý počin. Celá série staví na brilantně vykreslených postavách u kterých naprosto přesvědčivě funguje chemie a vy jako čtenář máte o celou partu vážně strach a prožíváte všechny situace zároveň s nimi. Celé mystično ohledně klíčů a všech tajemství je vybroušeno téměř k dokonalosti i když je pravdou, že sem tam se vloudila scénáristická nesrovnalost, ale vzhledem k uhrančivosti celé série si ničeho možná ani nevšimnete. Zároveň je velikou výhodou, že děj není příliš komplikovaný, čtení je naprosto hladké a tudíž jsem neměl žádnou potřebu příliš přemýšlet a uvažovat nad souvislostmi a mohl jsem si tak vychutnat každý příběhový dílek v této kouzelné mozaice. Gabriel Rodriguez se svou kresbou výborně doplnil scénář a bylo radostí sledovat téměř až pohádkový nádech na jednotlivých stránkách, měnící se s nástupem stínů ve skoro až hororovou záležitost. V tomto případě bude určitě kolosální kniha vynikat a rozhodně minimálně kvůli kresbě, bude stát za koupi. V mém případě raději zůstanu u menšího formátu, který se přece jen daleko lépe a pohodlněji čte. Zároveň mě zaujalo, když jsem si všiml komentáře, kde se zmiňuje ,,Kulišák,´´ aniž bych během čtení tuhle přezdívku v knihách zahlédl, abych vzápětí zjistil, že se jedná o ,,Fintu,´´ který byl přejmenován v pátém díle a následně dotisky předchozích knih, došlo k úpravám překladu v rámci celé série a prakticky nikde nebyla tato informace uvedena. Zvláštní řešení. Nicméně však Zámek a Klíč hodnotím naprosto plným počtem, jelikož se jedná o sérii, která dokáže uhranout a zanechat v mysli vzpomínku na jedinečné dobrodružství.

Nejnovější přírůstek Legendy o Batmanovi nesoucí název Oběť, spadá do sešitové řady Legends of the Dark Knight, která začala vycházet v roce 1989 a Oběť konkrétně pochází z roku 1990. Jedná se o uzavřený příběh o pěti sešitech a sám jsem byl překvapen o jak kvalitní čtení se jedná. Dobře rozehraná psychologická hra kterou zosnoval doktor Strange, perfektně napsané dialogy, skvělá noirová atmosféra s dokonale uvěřitelnými postavami a to vše zabaleno do excelentního a téměř realistického pojetí, které mi v příbězích s temným rytířem sedí absolutně nejvíc. Celý příběh je také poměrně ukecaný a Hugo Strange podrobuje Batmanovu mysl kompletní rozborce, ale ani na malou chvíli jsem se nezačal nudit. Užíval jsem si doslova každou stránku díky kresbě, která ač se jedná o více než třicet let starou záležitost vynikala perfektními dynamickými souboji, které vypadaly zkrátka hodně dobře. Prakticky se navazuje na Batman: Rok jedna od Franka Millera, takže se připravte na Catwoman v epesním oblečku s fousky či bat-rogalo a jiné. Příběhově jsem v některých aspektech spatřoval jisté podobnosti s nedávno vydaným komiksem Batman: Dvojník a je možné, že autor Mattson Tomlin bral lehkou inspiraci právě z tohoto titulu. Obět je další trefou do černého a řadím tento díl k těm úplně nejzajímavějším, které u nás doposud vyšly. Celkové zpracování a hlavně atmosféra funguje na sto procent a rozhodně potřebuju další podobné příběhy.

Za zlatou peřejí a další příběhy je kniha, která je o něco málo slabší než předchůdce s názvem Na stezce dobrodružství, ale ve své podstatě se stále jedná o záležitost, která překypuje vřelostí, kamarádstvím a hlavně láskou k přírodě a lidem. Číst tyto příběhy v dnešní době je tak trochu sci-fi a proto je mám tak rád. V knize citelně ubylo dobrodružství postavené na různých záhadách a pátráních a soustředí se hlavně na výpravy po vodě a úskalí včetně radostí z nich plynoucích. Několikrát jsem při čtení zavzpomínal na mnou absolvovanou vodáckou výpravu po Vltavě a vrátil se do let, dnes už poměrně dosti dávných. Tyto příběhy nikdy neomrzí. Díky za ně.

V tomto díle opouštíme starou známou partu z předchozích dvou dílů a vydáme se vstříc dobrodružství po boku čaropsů. Třetí pokračování výrazně ubralo na humoru a lehce zabrnkalo na vážnější notu s temnější atmosférou. Nic z toho však nebylo na škodu a opět se jedná o velice působivý příběh se zvířecími hrdiny v hlavní roli. Velice potěšila lehká paralelní provázanost s událostmi odehrávající se mezitím v Burden Hillu, které zmiňuje Miranda, která s partou místních ochránců na dálku komunikuje. Díky těmto detailům působí příběh živě a hlavně promyšleně. Kresba byla skvělá, včetně vykreslení nejrůznějších příšer a bojů či hlavních psích hrdinů. Bestie burdenské jsou skvělou oddychovou zábavou a tahle psí parta ví jak zaujmout.

Velmi rozmanitá sbírka příběhů Rychlých šípů od nejrůznějších autorů a rozhodně se jedná o záležitost, která originálu nedělá ostudu. Kniha je rozdělena do tří bloků, kdy v prvním jsou obsaženy příběhy zasazené do jiných časových období, druhý je osazen odlišnými žánry a ve třetím se autoři snaží co nejvíce přiblížit původním příběhům. Některé příběhy jsou naprosto skvělé, dokáží rozesmát a hlavně dokáží rozvíjet původní scénáře a dostávat je do jiných a hlavně nových rovin. Je skvělé sledovat původní příběhy naroubované na dnešní dobu či podnikat výlety do budoucnosti a podobně. Určitě se zde najdou slabší příběhy, které příliš neoslní ale rozhodně však převažují ty dobré. Kresba se nese v duchu scénářů, tedy různorodý mix u kterého si každý čtenář najde to své. Kniha je také doplněna o různé informace z historie Rychlých šípů či úplný seznam autorů, včetně informací o nich. Nová dobrodružství Rychlých šípů je velice zdařilý počin, který udělá radost jak fanouškům originálu tak novým čtenářům, kteří tuhle partu teprve objevují.

Batman R.I.P je čistokrevný Morrison. Vyznat se v jeho příbězích je docela problém a pokud nemáte načteno, jedná s o problém ještě vetší. Je to komplikované, chaotické a člověk se při čtení cítí jako na drogovém tripu. Pamatuju dobu, kdy zde R.I.P vyšel zcela osamocen bez Batman a syn a Černé rukavice a spoustu lidí nadávalo, že příběh absolutně nedává smysl. Pokud nemáte dostatečně načteny i Batmanovy příběhy staré několik desítek let, které u nás samozřejmě nevyšly, bude čtení i s Černou rukavicí a Batman a syn zcela nejednoznačné a chaotické. Protože takový je prostě Morrison. Namíchal neskutečně divoký mix, snad ze všech období ve kterých se Batman objevoval a nahustil ho do svých příběhů. Takže jen pro informaci pro čtenáře, kteří s Legendou o Batmanovi začínají a lámali si třeba hlavu nad tím, co že to vlastně četli. Chyba patrně nebude na vašem přijímači, ale na straně autora. Nicméně najdou se však tací, kteří mají jeho příběhy rádi a já se řadím mezi ně. R.I.P jsem ve své době považoval za jeden z nejzásadnějších komiksů s Batmanem vydaných u nás. Dnes už vyšla další velká hromada příběhů s tímto hrdinou, takže tvrzení o nejzásadnějším komiksu již vzalo za své, ale pořád se jedná o skvělý počin. Avšak pouze jen v případě, že přistoupíte na pravidla určená autorem.

Údolí zrůd bylo z mého hlediska velkou neznámou ale jelikož se mi v CC až na malé výjimky trefují do vkusu, neměl jsem příliš obavy. A po přečtení rozhodně musím říct, že se mi Údolí zrůd velice líbilo. Pokud by někdo dle názvu očekával hororovou vyvražďovačku ve stylu Texaského masakru, bude patrně rozlícen. Údolí zrůd má daleko blíže ke kouskům které píše Jeff Lemire, takže navštívíme malebný venkov s nejrůznějšími statky, dobytkem a obyvatelstvem které není zrovna přívětivé a budeme řešit mezilidské i mezizrůdovské vztahy. Je pravdou, že Lemire dokáže na citovou strunu zabrnkat daleko více, než dokázal autor scénáře Steve Niles, nicméně i tak se jednalo o velice pěkně zpracovaný, komorněji laděný příběh, který stojí na pár postavách a jejich tajemství. Je sice pravdou, že ono tajemství zůstane do větší míry zachováno i po přečtení, protože na vysvětlování kdo, proč a jak není moc prostoru, takže čtenáři, kteří rádi odhalují všechna tajemství, mohou být po přečtení mírně rozladěni. Za sebe musím říct, že mi absence některých odhalení vůbec nevadila a hezky to pomohlo dotvořit jakousi tajemnou kulisu. Kresba byla výborná, krásně díky ní vyniklo prostředí a rozhodně všemu pomohl formát v jakém ho CC vydalo. Údolí zrůd je krásně nakreslený příběh dvou bratrů, který stojí na komorněji pojatém vyprávění a určitě dokáže zaujmout minimálně po pocitové stránce či skvělou kresbou.

V jako Vendeta jsem viděl už před poměrně delší dobou jako filmové zpracování a byl jsem spokojen. Originál jsem si nechával v knihovně dlouhý čas uležet a konečně na něj také přišla řada. Je tedy pravdou, že jsem neočekával nic menšího, než řemeslně přesně odvedenou práci, která bude dalece přesahovat všechny možné podobné díla a proto jsem s přečtením otálel, protože nebylo kam spěchat. Moore je prostě král a toto mé přesvědčení bylo již mnohokrát naplněno, nicméně roste s přečtením každého jeho veledíla. Rozepisovat se zde o příběhu je naprosto zbytečné, jelikož čas toto dílo prověřil více než důkladně a vše podstatné bylo vyřčeno. Nicméně, zmíním však genialitu jakou Moore oplývá, protože V jako Vendeta je skvělým příběhem, který i přes skutečnost, že byl napsán před více jak třiceti lety, oplývá neskutečnou nadčasovostí. Čtenář je hned od samého začátku vtažen do naprosto geniálně zpracovaného světa plného násilí, lží, mystifikací, ovlivňování a vyhrožování nejrůznějšími způsoby, aby si ve finále řekl, že dnešní svět není prakticky v ničem, až na drobné odchylky jiný či snad lepší. Kresba šla skvěle na ruku scénáři a geniálně dokázala vystihnout celkovou atmosféru. Nicméně sám Moore v jednom textu v knize zmiňuje, že tak, jako neznamená nic V jako Vendeta bez něj, neznamená nic ani bez Lloyda. Scénář jde naprosto ruku v ruce s kresbou a já musím jedině souhlasit. V jako Vedeta je naprosto brilantně vybroušený klenot, který si musí přečíst každý milovník tohoto žánru a rozhodně doporučuji každé dílo za kterým stojí Alan Moore. Protože se jedná o naprosto geniální záležitosti.

Čekal jsem lehce slabší díl a byl jsem příjemně překvapen. Opět se jedná o velice kvalitní záležitost, která dokázala zaujmout hned v úvodu, protože již první příběh byl opravdu hodně povedený. Komornější atmosféra odehrávající se na ukradené lodi fungovala výborně a dokázala skvěle udržovat pocit napětí. Druhý kratší příběh byl také výborný a já začínal pociťovat, že tohle bude trefa do černého a jedna z nejlepších knih z téhle série. Poslední příběh Rostříštěné impérium mé pocity lehce umírnil. Příběhově se jednalo o velmi dobrý, ačkní počin, avšak celkově mi k prvním dvoum příběhům příliš neseděl a rozhodně bych byl raději za jednodušší pašerácký příběh s Landem v hlavní roli. Nicméně i přes tuhle drobnost, byla kniha velice povedená a já se v Landově přítomnosti dobře bavil. Ocenil bych klidně více příběhů z jeho pašeráckých výprav.

Tajné příběhy se nesou v podobném duchu jako Blouznivý rytíř. Dostáváme tedy několik příběhů s různými záporáky, ale rozhodně se sluší říct, že kvalitativně nejsou nijak výjimečné a určitě udělají daleko větší radost čtenáři, který s Batmanem tímto kompletem začíná, než někomu, kdo má již načteno. Jedná se o jednoduché příběhy s relativně obyčejnými zápletkami a nějaký větší zážitek asi ve čtenáři nezanechají, ale jako odreagování se před spaním, poslouží více než dobře . Větší prostor dostanou i postavy jako Zatanna či Scarface, což bylo velice fajn a jednalo se o mírné zpestření od těch úplně nejklasičtějších záporáků. Vypíchnul bych určitě příběhy Koleda Koleda se Zatannou a vyšetřovačku s Riddlerem, které bez debat kvalitativně zvedly laťku. Mírně rušivě na mě lehce působil překlad, konkrétně počešťování jmen záporáků, protože to působilo v některých situacích mírně úsměvně, stejně tak jako telefonní hovor mezi Batmanem a Gordonem v závěru prvního příběhu, který zněl jako volání paní třídní učitelky rodičům, kvůli chování neposlušného žáčka. To mě opravdu pobavilo a absolutně vůbec to k Batmanovi aneb temnému mstiteli nesedělo. Ale nejednalo se o nijak zásadní záležitost, která by mi kazila celkový dojem z Tajných příběhů. Kresba jednoduchá, ale ve své podstatě dobře doplňovala jednodušší scénář, takže prakticky nemám moc připomínek. Kvalitativně tedy mírně slabší díl, který příliš neoplývá originalitou, ale jako dobrá oddychová zábava na večer, zcela jistě postačí.

Naprostá paráda. Requiem: Upíří rytíř je opravdu skvělá záležitost, která dokáže zapůsobit naprosto luxusním vizuálním zpracováním a je radostí sledovat nejrůznější monstra, upíry a další havěť, společně s naprosto geniálně ztvárněnou technikou, zbraněmi a vůbec vším, co se na jednotlivých stránkách mihne. Samotné pojetí příběhu není zatím nijak komplikované, ale díky geniálně vymyšlenému světu, obsahujícímu naprosto úžasné postavy, dostáváme skvěle sladěný mix vyprávění a akce, která dokázala pohltit do takové míry, že nebylo prakticky možné se od ní odtrhnout. Při prvním prolistování mi akce připadala jako hrozný chaos, ale ve finále se vše sledovalo a četlo více než skvěle, akce byla přehledná a hlavně pořádně našlapaná. Zpracování knihy je na opravdu vysoké úrovni a perfektně působí vetší formát, který kresbě nechá náležitě vyniknout. Requiem je nadmíru zdařilá záležitost, která zaujme ohromujícím světem a postavami. Rozhodně se těším, až se pustím do pokračování.

Batman: Dvojník je celkovým pojetím hodně podobný novému filmovému zpracování s Robertem Pattinsonem v hlavní roli. Je pořádně noirově temný, nikam nespěchá a dokonale buduje komorněji pojatou atmosféru a hlavně samotný Batman působí více nezkušeně a poněkud více realisticky, než je u něj běžné. Dvojník se četl velice dobře a všemu napomáhal relativně přímočarý příběh, který nebyl zbytečně komplikovaný a nebylo nutné znát, až na pár drobností, nic navíc. Samotné pojetí a kresba mi dávala vzpomenout například na skvělou sérii Gotham Cetral, jelikož jsem po celou dobu čtení, pociťoval nádech velice podobné atmosféry . Panelování bylo zajímavě pojato a někdy bylo řešení samotných panelů vyloženě skvělé, avšak občas nebylo zcela patrné, co že se v daném panelu odehrává a několikrát jsem chvíli přemýšlel, na co se to vlastně dívám. Jednalo se však o opravdovou drobnost. Hodně povedený jednorázový příběh s Batmanem, který skvěle souzní s novým filmem. Kdo má rád pomalejší tempo vyprávění, méně akce a více důrazu na realismus, bude zcela jistě potěšen.

Po několika dílech ve kterých figuroval hlavně Vader, dostáváme knihu, kterou táhnou Leia, Luke a Han a opět se jedná o kvalitní počin, který oplývá obrovskou porcí výbušného dobrodružství. Je sice pravdou, že stejně jako v případě Aphry se nejedná o tak vyťukané knihy jako předchůdci s Vaderem, ale pořád jde o skvělé doplňkové příběhy, které perfetkně zvládají rozšířovat celé universum. Je pravdou, že v některých pasážích mi přišly rozhovory lehce neurčité a hůř jsem se orinetoval, ale nejednalo se o příliš častý jev a nakonec jsem se vždy dokázal vydat správným směrem. Ale tohle byl opravdu jen malý detail v jinak velice povedeném dobrodružství. Příběhově oceňuji nápad s infiltrací věznice ve stylu špionských filmů, zahrnující měňavce, 3PO povýšeného do hodnosti lídra či Chewieho s Hanem jako luxusní osvěžovací službu. Kresba byla rozmanitá a ve všech příbězích se na ni dobře dívalo. Opět po vzoru svých předchůdců dobrá práce.

Lady Mechanika rozhodně nevyniká svým scénářem, protože ten není hlavním lákadlem celé knihy. Tou je bezesporu nádherná kresba, která Lady Mechaniku posouvá na daleko vyšší úroveň a je radost otáček stránku za stránkou a nechat se vtáhnout krásným světem s ještě lépe nakreslenými postavami. Celý příběh točící se kolem minulosti hlavní představitelky však dokázal také zaujmout a rozhodně se nejednalo o nic, u čehož bych se nudil. Textu je zde opravdu požehnaně, takže pokud se raději kocháte kresbou a máte raději úspornější textové části, tak zde můžete být mírně rozlíceni. Z mého pohledu samotné dialogy nepůsobily nijak strojeně či hloupě a perfektně pomáhaly dotvořit celkově uvěřitelnou steampunkovou kulisu. Kniha, jakožto první díl přinese spoustu otázek na jejichž odpovědi budeme muset počkat do dalších dílů, ale o to větší je chuť si pokračování přečíst. Lady Mechanika je sama o sobě velice sympatická a rozhodně jsem zvědav, kam dál se bude její osud ubírat a jak to vůbec bylo s její minulostí.

Než jsem se pustil do čtení Blouznivého rytíře, vůbec jsem netušil, že za ním stojí duo Loeb a Sale, kteří stojí za klasikami Temné vítězství a Dlouhý Halloween. Hlavní doménou těchto příběhů je fakt, že se jedná o speciály s Halloweenskou tématikou a i když stojí na poměrně jednoduchém scénáři, skvěle jsem se bavil. Co se záporáků týče, žádné překvapení se nekoná a dostáváme zde profláklou Gothamskou sebranku, která nicméně k těmto tematickým příběhům sedí dokonale. Jelikož se jedná o příběhy vytvořené před třiceti lety, kresba dnes již moc neoslní, ale perfektně dává vzpomenout na již zmíněné klasiky jako Dlouhý Halloween s kresbou Tima Salea. Celé to má ten správný temný a noirový nádech, Batman letící vzduchem vstříc nepříteli, držící konce svého pláště mě prostě baví a jednoduše to celé má nezaměnitelné kouzlo. A jelikož mám starší příběhy Batmana velice rád, tak jsem si příběhy včetně kresby náležitě užil. Tento díl je obrovským překvapením, protože je mi dané téma hodně blízké a vždy si rád přečtu příběhy odehrávající se v období Halloweenu. Já bych se určitě nezlobil, za další díl s touto tématikou. Jsem moc rád, že tohle u nás vyšlo.

Tak tenhle díl již nedokázal zapůsobit jako jeho předchůdci, kde hlavní roli hrál Darth Vader, ale pořád se jedná o povedenou záležitost. Aphra jako postava není špatná a prakticky ničím mi nevadí, ale v tomto případě mi hlavně první část přišla lehce zmatená a v některých částech mi motivace a rozhodnutí některých postav nepřišly zcela jasné. Citadela hrůzy se mi zdála, co se zábavnosti týče mírně lepší a poměrně svižně se četla. Tato kniha kterou táhne Aphra je pořád velice kvalitní dobrodružství, které skvěle doplňuje svět Star Wars, ale na příběhy, kde hlavní roli zaujímá lamač dívčích srdcí Vader nestačí. Nicméně ale pořád je to nadprůměr.

Z Incalu jsem měl docela strach a vlastně jsem tak nějak neplánoval ho vůbec číst. Každopádně jsem si řekl, že to alespoň zkusím a uvidím. Co by se mohlo stát? Ve výsledku jsem velice mile překvapen, protože se jedná o opravdu skvělou záležitost. Už jen všudypřítomné nano, techno, hyper, super mě sice lehce odrazovalo a hlavně nejsem úplným fanouškem fyziky, astrofyziky a dalších těchto libůstek, tudíž před samým začátkem čtení jsem měl mírné obavy, do jaké míry budu těmi termíny zahlcen. A zahlcen jsem dozajista byl, ale postavy a samotný svět Incalu je tak neskutečně pestrý, skvěle navržený a zajímavý, že se mi vše četlo naprosto hladce. Během čtení jsem přišel na to, že není nutné rozumět každému super hyper názvosloví a pochopit na jakém principu pracuje nebo v které dimenzi se ten či onen momentálně nachází, aby jsem si tuhle výpravu neskutečně užil. Kresba v dnešní době působí opravdu hodně retro, ale v mém případě to není nic proti ničemu, protože já mám retro komiksy hodně rád a dokonce v tomto případě mi jednodušší, i když opravdu skvělá a osobitá kresba přišla vhod, protože dokonale pomáhala svou jednoduchostí soustředit se na vyznění příběhu. Velice se těším na další příběhy z tohoto univerza, poněvadž tento svět je opravdu neskutečně bohatou záležitostí. Ve finále jsem neskutečně rád, že jsem k Incalu našel cestu, protože i přes skutečnost, že doba od vydání notně pokročila se pořád jedná o zásadní komiks a v mém případě jej rozhodně řadím k těm opravdu hodně vysoko hodnoceným.

Kvalita jako všechny předchozí knihy s Vaderem. Válka na Shu-Torunu je pořádně epická, výbušná a jednoduše skvělá. Kniha oplývá pořádnou porcí humoru ze strany BT1 a 0-0-0, díky nimž je všudypřítomné válečné snažení místy perfektně odlehčeno. Vader zde působí jako ostřílený mazák, stratég a trhač dívčích srdcí, takže jako v předchozích knihách je obrovským tahounem. Dočkáme se zde také vyústění příběhů načatých v přechozích knihách, tudíž samostatně příliš nefunguje a není vhodný jako nástupní stanice do série. Tyhle knihy jsou jednoduše skvělé a docela mě mrzí, že zbývají u nás zatím vydané čtyři díly, avšak někdy na květen jsou ohlášeny další, tudíž nezbývá doufat, že kvalita se bude držet vysoko. Protože tyhle díly s nařachaným Vaderem jsou zatraceně skvělé!

Přiznám se, že od Linky jsem příliš neočekával a o to větší bylo mé překvapení po dočtení. Dostal jsem relativně jednoduchý, ale chytlavý příběh několika lidí, které pojí cesta autobusem. I když možná pro některé je příběh lehce předvídatelný a celou pointu uhádnou již na samém začátku, u mně se tak nestalo a na samém konci se dostavil pocit překvapení při rozuzlení. Příběhy cestujících jsou různorodé, nenudí a opravdu dokáží čtenáře vtáhnout. Anotace uvádí, že se v dnešní době jedná o nečekaně nekorektní čtení či ,,erkovou´´ zábavu. Z mého pohledu se jistě dalo přitvrdit, protože pár nadávek a mrtvol vidíme dnes pomalu i v komiksech typu ,,Barbie a její cesta za pomstou´´ nebo něco podobného. Zkrátka bych rozhodně Linku viděl ještě drsnější a odvázanější ale chápu, že dnešní doba tomuto moc nepřeje. Kresba samotná je jednodušší, ale přijde mi, že k danému žánru sedla naprosto perfektně a prakticky nemám moc výhrad. Oceňuji také cameo v podobě Tarantina a hlavně třeba narážku na skvělé Gaunery. Já jsem si tuhle cestu prostě užil od samotného nastoupení cestujících až po úplné finále. Dobrá práce.

Vader opět v akci a další z jeho megalomanských výprav. Tentokrát jsme svědky jeho tažení na planetě Vrogas Vas, kde se utká s celou partou v čele s Lukem, Hanem a dalšími. Opět se jedná o akci nabité a hlavně pořádně výbušné dobrodružství, které funguje jako dobře namazaný stroj. Další dva příběhy V utajení a Věznice povstalců jsou lehce komornějšího typu a hlavně V utajení je příjemná lehce špionská záležitost, týkající se atentátu na císaře. Věznice povstalců zaujala hlavně tísnivou atmosférou věznice Sluneční skvrna a příjemné bylo i setkání s některými postavami z přechozích dílů. Osobně mám tyhle příběhy, hlavně s Vaderem v hlavní roli velice rád a jedná se o záležitosti, které mi dělají pořádnou radost.

Další velice povedená záležitost, která si drží výborné tempo po celou dobu čtení a dokáže upoutat i příběhově, což se zatím daří všem u nás poprvé vydaným dílům, ze série Legenda o Batmanovi. Ať už narazíme na Soví tribunál, lidožravou bandu či potyčku mezi Damianem a jeho bratry ve zbrani, všechno působí velice příjemně. Možná příběh s Terminusem byl sfouknut poměrně rychle a tak nějak mi chybělo pár střípků a motivací, ale i přes tento neduh se jednalo o velice dobrou práci. Kresba nebyla nijak překvapující, typická pro příběhy s Damianem a seděla tedy více než příhodně. Rozhodně také velice kvituji samotnou obálku, která je skvělá a rozhodně patří k těm, které dokáží upoutat na první pohled. Rozhodně už se těším na další porci nových příběhů v rámci této kolekce. Zatím je laťka dost vysoko!

Kniha Moře v plamenech, Pevnost Vader pokračuje v krasojízdě našlapaných příběhů ze světa Star Wars a tento díl svou kvalitou patří rozhodně mezi špičku. Další obrovská porce Dartha Vadera a to doslova, protože kniha je pořádný špalek, tudíž v přítomnosti tohoto sympaťáka v černě lesknoucí se zbroji, strávíte v galaxii nějaký ten čas. Příběhově opět skvělé, temné a strhující. Plus připočtěme parádní kresbu, která nechá všem těm megalomanským soubojům a pózám Vadera excelentně vyniknout a jedná se o jasnou tutovku. Knihy z této série se čtou jedním dechem a jsem nesmírně rád, že si všechny které jsem zatím přečetl, drží takto vysoce nastavenou kvalitativní laťku. Opět skvělá práce.

Další parádní cesta galaxií v čele s průvodcem Vaderem, který zde opět exceluje. První putování vedoucí na říční měsíc Al´doleemu dá Vaderovi pěkně zabrat a obsahuje některé naprosto geniální momenty, jako například rozestoupení nebezpečně se blížící vodní pasti v elegantním provedení Temného pána ze Sithu. Následně Vader dostane pěkně na budku, aby opět vstal, opravil si svůj oblek v polních podmínkách ze součástek válejících se kolem a následně s každou nohou jinou si nakráčel nakopat zadek frajerovi, který mu tohle způsobil. Mohl se na celou tuhle zapeklitost vykašlat a vyrazit někde na rekreaci, kdy by světelný meč vyměnil za sklenici vychlazené Bloody Mary s řapíkatým celerem, ale je to prostě Vader kráčející po cestě temné strany Síly a tato možnost tedy nepřichází v úvahu. Následně jsme svědky dalšího pronásledování posledních Jediů a já se opět po celou dobu královsky bavil. Parádní záležitost, která opravdu stojí za přečtení.

Argo vydává další válečný komiks a opět je to trefa do černého. To byla zákopová válka je komiks, při jehož čtení budete pocitově chyceni ve spárech všudypřítomného děsu a neskutečného zmaru, budete skoro až cítit jak obtížné je pohybovat se nánosem bahna mezi padlými spolubojovníky a mezi tím vším, se bude ve vzduchu vznášet nebezpečí nepřáteli vypuštěného plynu. Vše v této knize je podáno neskutečně syrově, autenticky a bez příkras. Jedná se o několik událostí či střípků, nejedná se tedy o ucelený děj, díky kterým dokázal Tardi rozprostřít onu bolest a neskutečnou beznaděj mezi více lidí a tudíž i více příběhů a nám čtenářům tedy otevřel daleko širší pohled na ony hrůzné události. Ve srovnání s loňskou Bombou, která se řadí mezi absolutně nejlepší komiksy, které jsem měl tu čest zatím přečíst, je Bomba příběhově zaměřená více technicky, je více zaměřená na pozadí války a na postavy, které tahají za provázky. To byla zákopová válka je jiná, zaměřuje se přímo na bojiště, dává do popředí boj muže proti muži a hlavně vykresluje ony vojáky a jejich příběhy v první linii, kteří stanuli tváří v tvář smrti. Černobílá kresba je opravdu geniální, osobitá a hlavně vojenská technika je až hrůzně impozantní. To byla zákopová válka je tedy dalším opravdu skvělým počinem a já jen doufám, že bude více takových. Protože tohle je přes všechnu tu hrůzu neskutečná krása!

Úvodní příběh, kde hlavní roli hraje Darth Maul je pořádně našlapané akční dobrodružství s cílem najít a zlikvidovat zajatou padawanku. Přes svou jednoduchost příběh dokáže zaujmout, jsme seznámeni s motivacemi pohánějící Maula za pomstou, akce působí fakt dobře a příběh prakticky nemá hluchá místa. Syn Dathomiru je také velice povedenou záležitostí, která nám lehce přiblíží rodinné vztahy hlavního hrdiny a přinese spoustu bitev, akčních scén a soubojů. Celkově jsem nadmíru spokojen, nenudil jsem se ani minutu, všechno skvěle odsýpalo a knihu jsem slupnul jako malinu. Další perfektní záležitost ze světa Star Wars a už se těším na další dobrodružství.

Když u nás Temné děsy před pár lety vyšly, hodnotil jsem tenhle díl pouze průměrně. Mým dnešním pohledem už průměrně nepůsobí a pokud se přenesu přes fakt, že už jsem tento díl četl snad po třetí a tudíž se nedostavoval žádný moment překvapení, jedná se o svižnou, akčně pojatou záležitost plnou sice dobře známých ale prověřených záporáků. Kniha je navíc doplněna pořádnou dávkou opravdu hutné a temné atmosféry, potěší sexy králíček jako vystřižený z pánského časopisu a potěší také účast několika Batmanových parťáků. Jen upřesním, že na rozdíl od Temných děsů vydaných již dříve, tohle vydání neobsahuje příběh Noc sov ,,Už mě nemohou zlomit´´. Tudíž je kniha oproti předchůdci ochuzena o jeden sešit.

Vader, Stíny a tajemství je pořádně atmosférická jízda, která stojí hlavně na výborných postavách. Vader, kterého opravdu můžu je dávkován v opravdu velkých dávkách, takže jeho fanoušci si ho pořádně vychutnají. Aphra je další postavou, která se vyloženě povedla a BT-1 s 0-0-0 byli jen příjemným bonusem. Pár hlášek 0-0-0 bylo vyloženě perfektních. Vyšetřovací pasáž Vadera s inspektorem Thanothem byla také opravdu velice povedená. Vader, vůbec v celém příběhu působí daleko více zranitelněji. Není jen tím nezlomným a neohroženým frajerem, což se mi velice líbilo a i přes skutečnost, že v císařových očích klesl, nic nevzdal, nepropadl do depresí a neodletěl se ožírat někam do kasína, nýbrž okamžitě převzal iniciativu a začal pracovat na cestě k nabytí císařovy důvěry. A tímto se vlastně dostáváme k tomu, že Vader je nezlomným a neohroženým frajerem. Ale to k němu prostě patří. Kresba opět parádní a hlavně scény typu, kdy Vader mrskne světelným mečem po letounu, který se odporoučí do věčných lovišť jediným zásahem, jsou prostě lahůdkové. Tohle je jednoduše paráda a už se těším na další díly.

Tak tohle byla opravdová jízda. Aaron prostě umí a dává to náležitě najevo. Příběh je od začátku nabitý skvělě napsanými dialogy, dobrým a inteligentním humorem a hlavně akcí, která doslova vystupuje z jednotlivých stránek. Scénář skvěle pracuje se všemi ústředními postavami, hlavní hrdinové dostávají uměřené množsví času na scéně a celkově je všechno výborně propleteno až do samotného vyústění. Opravdu dobrá práce. Kresba je také skvělá, akce díky ní působí dynamicky a hlavně větší a výbušnější potyčky jsou oku lahodící. Rozhodně také potěší pevná vazba s počtem stran, který na nějaký ten delší večer vystačí a to je v případě téhle hvězdné party jen a jen dobře.

Hodně solidní práce. Je fajn, že si zatím díly které u nás doposud nevyšly a v rámci Legendy o Batmanovi zažívají premiéru, drží svou kvalitu. Detektiv je tedy, jak sám název napovídá zaměřen hlavně na vyšetřování a v této pozici mám Batmana hodně rád. Samotné případy jsou fajn, nejedná se sice o vrchol sofistikovanosti, ale po celou dobu jsem se dobře bavil. Kvituji také, že každý příběh je uzavřený a hlavně není nutná znalost dalších událostí, tak jak tomu bývá zvykem. Takže se bude perfektně orientovat i čtenář, který s Batmanem začíná. Poslední obsažený příběh s Jokerem a Robinem u nás už vyšel, pokud se nepletu v knize Joker: Oslava 75. výročí, ale jedná se opravdu o velice povedenou záležitost, takže jsem si ho s radostí přečetl znovu. Co se kresby týče, ta má občas slabší chvilky ale komplexně se jedná o povedený standart, který rozhodně neurazí a až na pár směšných obličejů mi kresba sedla. Celkově opět velice povedený díl.

Zatím dobrý mi vyloženě sedlo. Trochu jsem se obával větší zkratkovitosti, ale po přečtení musím říct, že jsem neměl až na pár drobností větší problém. Byla to jízda od začátku do konce. Sám jsem byl překvapen množstvím vtipných situací a hlášek, které bych u tohoto žánru přiliš neočekával. První polovina knihy byla naprosto skvělá a zároveň se četla jedním dechem, druhá polovina věnovaná útěku plná přestřelek a schovávaček už nebyla tak zajímavá, ale jednalo se o logické vyústění činů hlavních hrdinů a pořád se jednalo o parádní práci. Kresba byla výborná a použití barev bylo na jedničku. Rozhodně také doporučuji přečíst komiks Tři králové, který Zatím dobrý předchází. Potěšily také medailonky postav na konci, které obsahovaly informace s osudy jednotlivých postav. Jsem rád, že jsem se mohl s přiběhem bratrů Mašínů touto formou seznámit.

Deník Anne Frankové v komiksové podobě je velice krásně zpracovaná kniha. Vydání Triády je na vysoké úrovni a rozhodně samotnému obsahu nedělá vůbec žádnou ostudu. Předlohu ve formě psaného deníku jsem nečetl, avšak i tohle komiksové zpracování mi přiblížilo strasti života Anne Frankové poměrně důstojně. Je pravdou, že jsem před čtením očekával trochu více hrůz a zmaru pramenícího ze samotné probíhající války a moc jsem neočekával, že ono vyprávění vlastně přiliš není o válce samotné, ale o rodině, pocitech, dospívání, lásce a vztazích, čili prakticky o věcech, které se nám lidem v dnešní době zdají naprosto běžné a malicherné, avšak né pro mladou dívku zavřenou a schovanou během nejkrutějšího období lidských dějin v zadní části domu. Jsem tedy opravdu velice rád, že mi toto komiksové zpracování rozšířilo obzory o čem že vlastně je deník Anne Frankové. Kresba je skutečně krásná, vtipná i roztomilá a celkově pomáhá odlehčit velice těžká témata odehrávající se na jednotlivých strankách. Kdybych měl psaný deník načtený, určitě bych dokázal toto komiksové zpracování daleko více ocenit. Ale i tak se jedná o velice krásné deníkové zpracování a jsem rád, že jsem měl možnost jej přečíst a hlavně vlastnit.

Velice zajímavý a zároveň velice nepříjemný pohled na sešlost plánující „konečné řešení židovské otázky“. Celá kniha je protkána tíživou atmosférou, kresba a zvolené barvy přidávaly na celkovém depresivním vyznění a zcela morbidně pak působily naháněčky místních myší či krys utíkajících před krvelačnými kočkami během oné sešlosti, díky kterým mi v hlavě vyskakovaly vzpomínky na četbu skvělého komiksu Maus. Výborné také byly popisy jednotlivých účastníků konference s několika vysvětlivkami na samém konci knihy. Velice dobře zpracovaná záležitost, která oplývá opravdu depresivní atmosférou, dobrou kresbou a z historického hlediska se jednalo o obohacující čtení.

Velice hezky zpracovaný příběh, který mapuje Zátopkovy začátky, až po fenomenální úspěch v Helsinkách. Celkově kniha obsahuje vše podstatné, takže nakoukneme na Zátopkovy studentské začátky u Bati ve Zlíně, první běžecké úspěchy, seznámení se s budoucí manželkou Danou, i nesnáze které musel překonávat díky tehdejšímu režimu. Jako seznámení se s tímto velikánem komiks skvěle dostačuje. Občas některé situace však působily mírně zkratkovitě, ale nejednalo se o nic přiliš zásadního. Já osobně bych klidně ocenil více informací z běžného Zátopkova života, ale i s tímto rozsahem jsem byl spokojen. Kresba byla velice povedená a hlavně vynikala použitím barev, které byly dobře zvolené. Velice zdařilá záležitost naší sportovní legendy.

Angel je mírně rozporuplný. Postava je to zajímavá a vlastně prakticky celá první půlka příběhu byla opravdu velice fajn a bavil jsem se. Celé se to potom zvrhlo se záporákem, který se ukájel ve světě sociálních sítí, odběrů, lajků a influencerů. Prostě věcí, které jsou sice dneska úplně běžné, já se s nimi však příliš neztotožňuji a v tomto případě mi to přišlo mírně komické a spíš než u Angela, bych tuhle příběhovou linku očekával v komiksu s Barbie kočičkama. Angel je sympaťák, který by mohl nabídnout určitě více, než záporáka blbouna, který chce utáhnout partu děcek na sociální nudli. Ale budiž. Jedná se zatím o rozjezd, kdy je pouze nastíněno kam se bude příběh ubírat, takže tomu uřčitě šanci dám a nebudu s hodnocením příliš kritický, protože první půle byla včetně postav, kresby a lokací hodně zajímavá. Takže uvidíme, s čím se Angel vytasí příště.

Z Vrány jsem měl trochu strach. Doposud jsem viděl pouze filmové zpracování a předloha se do mých rukou dostala až potom, co Comics Centrum přišlo s dalším vydáním a to hned v kolosálním formátu. Strach jsem měl hlavně ze samotného obsahu, protože jsem předpokládal, že kniha bude neskutečně ukecaná a plná filozofování a různých blábolů, které ve větší míře příliš nemusím a celé to bude neskutečně utahané, kdy na samém konci zjistím, že vlastně nechápu celý ten kultovní status. Chyba lávky. Vrána je pecka jako blázen a já si užival každou stránku. Už samotné zpracování, kterému vévodí nádherná obálka je famózní a přes skutečnost, že normálně obálky přiliš neřeším a nijak se nad nimi neukájím, tak v tomto případě se jedná o naprostou nádheru. Příběh samotný je perfektní mix deprese, řízlý pořádnou dávkou akce, na pozadí tragédie a následná cesta za pomstou a vykoupením. Všemu vévodí nádherná kresba, která v kolosálním formátu maximálně vynikne a bylo opravdovým zážitkem nechat spočinout zrak na výjevech odehrávajících se na jednotlivých stranách. Kniha navíc obsahuje množství bonusů, včetně odkazů na různé songy, vysvětlivky a obálky. Vrána je opravdovou lahůdkou a právem se jedná o kultovní záležitost, kterou by neměl nikdo minout.

Tráva je další z komiksů po vzoru Mause, u kterého je skvělé, že byl realizován a hlavně také, že byl vydán v našich končinách. Takovýchto témat není z důvodu poučení se z historie nikdy dost a mladé dívky sexuálně zotročené během 2. světové války je jedno z témat o kterých jsem doposud prakticky nic moc nevěděl. Kniha je opravdová bichle a k její masivnosti přispívá opravdu hrubý papír a také autorčina záliba v zobrazování nejrůznějších dřevin a podobně, takže díky těmto vlastnostem kniha nabyla do opravdu obřích rozměrů a já jsem se při čtení vrátil do dob, kdy jsem hltal špalky Her o trůny. Nicméně mi tento fakt absolutně vůbec nevadil a dokonce tato rozsáhlost přidávala svou těžkostí jistým způsobem na autenticitě danému tématu. Samotný příběh je opravdu emotivní, těžký i krutý a jako otci malé dcerky jsem rozhodně některé situace prožíval daleko intenzivněji než v dobách, kdy jsem dcerku neměl. Život I Okson byl opravdu strašný a ani se nedivím jejímu výroku ,,Co jsem na světě, nikdy se mi nežilo dobře´´. Celé tohle opravdu těžké téma autorka dokázala velice čtivě ukočírovat a knihu jsem musel přečíst na jeden zátah. Po přečtení jsem si kladl otázku, zda by nebylo na škodu některé momenty více vyhnat do extrémů, přidat na vulgárnosti a násilnosti. Celkově se možná může zdát, že autorka pouze lehce klouže po povrchu daného tématu a příliš se nevydává pod prohnilý povrch. Sama to ale popisuje na konci knihy ,,Zařekla jsem se, že ať se sama budu cítit jakkoli, nikdy nebudu přehnaně zdůrazňovat násilí, utrpení a trauma, které hrdinové komiksu zažívají. Nepoužila jsem žádné dráždivé výjevy ani slovník, které by snad mohly uspokojit něčí povrchní touhu po senzaci. A já jednoznačně souhlasím. O zvěrstvech během 2. světové války je toho známo mnoho, takže si čtenář, pokud bude chtít, může udělat obrázek sám ve své vlastní hlavě, jaké další šílenosti se ve stanicích útěchy odehrávaly. Kniha je tedy daleko více přístupná i lidem, kteří se daným tématům obloukem vyhýbají. Samotná kresba je jednoduchá, ale vystihuje vše podstatné, neodvádí přiliš pozornost od hutného scénáře a dle mého se zde hodila naprosto dokonale. Tráva je opravdu dalším velice důležitým komiksem, který u nás vyšel a bude jen dobře, když si najde cestu k co největšímu počtu čtenářů. Určitě si to zaslouží.

Další velice povedená kniha u které jsem se perfektně odreagoval a o to jde v případě těchto knih především. Družina čápů mi svým dobovým zasazením udělala obrovkou radost a bylo skvělé sledovat partu hlavních hrdinů stojících proti proradným Hitlerjugend. Tyto příběhy jsem si vyloženě užíval a řadím je mezi ty nejlepší. Psáno na březové kůře spolu s T-O. Sedmdesátka se také povedly a určitě bych vyzdvihnul Tábor ve Žlutých skalách s moc hezkou pointou na konci příběhu. Celkově moc krásná sbírka, která mi udělala opravdovou radost.

Hodně povedená záležitost, vyznačující se jak skvělou obálkou, která prostě musí na první pohled zaujmout, formátem a zpracováním které zvolilo Comics Centrum a hlavně neskutečnou mírou všudypřítomné fantazie a šílenství, válící se na čtenáře prakticky s každým otočením stránky. Příběh jako takový není příliš rafinovaný či jedinečný, ale ve finále se stejně budete kochat scénáristickými fantaziemi realizované v perfektní kresbě. Všemožné lámání kosti, výstřiky krve, páčení čelistí, sekání prstů, stahování z kůže a mnohem více těchto radovánek, za kterými stojí záporáci, kniha obsahuje. Takže co slibuje obálka, čtenář opravdu dostane. Vyobrazení Hladového světa a monster v něm obsažených je také skvělé a byla děsivá radost na ně pohledět. Hlavní záporák Čipera Jack byl mírně otravný a nesympatický ocas, ale perfektně to vyvážil Obrtlík, který byl opravdu lahůdkový. Škoda, že tento týpek nedostal více prostoru. Celkově je samotný svět včetně hlavních postav bravůrně vymyšlen, avšak pořádnou dávku odpovědí na vyřčené otázky příliš neočekávejte. Při čtení se rozhodně vyplatí nechat se unášet na vlně šílenství, kochat se nápady a kresbou a příliš nepřemýšlet nad otázkami typu proč, kdo, jak a co. V opačném případě by mohl být čtenář lehce rozčarován. Chlad je velice povedená záležitost u které jsem rád, že se jí Comics Centrum chopilo a vydalo.

Zde se hodnocení ,,vyjimečně dobrý´´ hodí tak, jako parůžky na hlavu hlavního hrdniny. Naprostá nádhera, kdy jsem při čtení opět zažíval pocit, že čtu něco naprosto vyjímečného. Ale tohle Lemire prostě umí. Při čtení se mi vybavovaly výjevy postapokalyptických šlágrů jako Šílený Max či například moje oblíbená hra The Last of Us, která, aniž bych to předtím tušil, opravdu hodně čerpala inspiraci právě z tohoto díla. Scény jízdy na koni Guse a Jepperda s batohem a flintou na zádech zdecimovanou krajinou, naprosto přesně kopírovaly ikonické scény ze hry. Příběhově je to emotivní, napínavé, dobrodružné, drsné a má to neskutečnou sílu chytnout za srdce. Kresba je typický a osobitý Lemire a barva kterou přidal Villarrubia tomu neskutečně sedí . Je působivé, jak autor na pozadí sice obrovské smrtící epidemie rozehrává opravdu až komorní příběh několika málo postav, kdy má člověk k postavám daleko bližší vztah hned od samého začátku a dokáže tím takřka okamžitě brnkat na emotivní strunu. Skvělé je také vydání v pevné vazbě obsahující dvanáct sešitů, takže se jedná o pořádnou nálož naprosto jedinečného obsahu. Tohle je opravdová povinost kterou si musí přečíst každý. Už teď se těším na další knihu a doufám, že se k nám dostane co nejdříve.

Opět velice povedený Batman. Prakticky celá řada si drží svou kvalitu a ve finále se jedná o příjemné čtení, které sice není nic zcela převratného, ale já rozhodně spíše oceňuji Batmana držícího se nohama při zemi, než svými eskapádami demolujícího doslova celý Gotham. Hlavní dějová linka končí v tom nejlepším a na pokračování si musíme počkat, rozhodně jsem byl velice spokojen s příběhem Den otců, který se mi vyloženě líbil a vlastně všechny obsažené sešity si držely svou kvalitu, ať se jednalo o problémy s drony, honbu za nestvůrou v lesích či problémy po užití halucinogenního plynu. King sice není žádný megaloman, ale ona umírněnost mi u celé řady fakt sedí. Dobrá práce.

Vražedně dokonalá je komiks, který rozhodně není dokonalý, tak jak trochu napovídá samotný název, ale určitě se jedná o velice dobrou záležitost, při které člověk nemusí příliš uvažovat či zapojovat mozkové závity více než je nutné, tudíž se může jen ponořit do čtení a sledovat vražedný um Josie Schullerové, která je mimochodem fakt kočka. Příběhově to sice není vůbec sofistikované a prakticky se všechny sešity smrskávají do několika nahodilých vyvražďovaček doplněných o nějaké ty pracovní a rodinné trable pramenící z faktu, že máma od rodiny po večerech vraždí na zakázku. Hodně se mi líbila celková stylizace pramenící ze zasazení do šedesatých let, která byla umocněna opravdu hezkou kresbou, jež hlavně barvama dodávala všemu autenticky vražedně laděný nádech. Fakt, že Comics Centrum tohle vydalo v jedné knize opravdu kvituji, protože se jako obvykle jedná o krásně provedenou záležitost obsahující zajímavé bonusy, krásné obálky a vůbec celá kniha působí prostě skvěle. Z mé strany tedy velká spokojenost a jsem zvědav, zda se někdy dočkáme pokračování. Vůbec bych se tomu nebránil.

Když jsme se v devadesátých letech proháněli po hřišti na sídlišti s hokejkama a tenisákem, všichni chtěli být jako Jágr. Jarka mám fakt rád, je to legenda ale přiznám se, že větší povědomí jsem o jeho osobním životě (pokud nepočítám jeho ženské) či kariéře nikdy moc neměl. Proto jsem se těšil až si přečtu novinku Jágr, legenda a rozšířím si obzory. Kniha je v první řadě skvěle provedená. Velký formát, pevná vazba, papír ale hlavně boží kresba, která celé knize dodává jedinečný nádech. Je úžasné sledovat jak na led vstupují hráči New Jersey Devils a jsou stylizováni do podob rudých ďáblů s rohy včetně ocasů a naproti tomu náš Jarda s Máriem zatlačující je svými fenomenálními výkony zpět do horoucích pekel. Takovýchto výjevů je kniha plná a je opravdu radost se kochat kresbou. Scénáristicky se také jedná o velice dobrou práci a rozhodně kvituji i zapojení informací komentátorského dua, které přináší spoustu zajímavostí. Kniha byla tak poutavá až mi skoro přišlo líto, že podstatnou většinu tvoří části zápasů z bitev o Stanley Cup a dalších utkání z NHL a například Naganu či běžným životním situacím z Jardového života mohlo být klidně věnováno podstatně více obsahu. Ale chápu, že život takovéhoto velikána by vydal na tisíce stran, takže i v takovém rozsahu se určitě jednalo o skvělou práci. Jágr, legenda je velice zdařilý komiks mapující ty nejslavnější léta Jaromíra Jágra, který od absoluteria dělí fakt, že se možná až příliš soustředí na vykreslení jednotlivých zápasů na úkor běžnějších reálií z Jardova života. A jelikož kniha končí někde zhruba uprostřed Jardovy kariéry, určitě bych se nebránil případnému pokračování. Materiálu by bylo jistě dost!