Čertův rypák/ Tulipánek. Dva příběhy, dva hlavní hrdinové a dva naprosto diametrálně odlišné světy, ve kterých se tyto příběhy odehrávají. Čertův rypák je příběhem ruského špióna, kterému od útlého dětství při výcviku vštěpovali ideologii, které se v pozdější fázi svého života rozhodl vzdát a osvobodit se od ní. Začátek příběhu je skvělý a hlavně škola pro špióny dýchá parádní socialistickou atmosférou, naplněnou zmarem a všeobecným napětím, abychom se spolu s hlavním hrdinou přenesli do USA, včetně jeho pozlátka překypujícím svobodou a všudypřítomným americkým snem. Podobně je postaven i druhý příběh, kdy školu pro špiony vystřídá gulag, který dýchá svou nezaměnitelně odpornou, smrtí nasáklou atmosférou, včetně místních nadržených dozorkyň a dalších individuí. Život v gulagu je popsán skvěle, včetně představení místní hierarchie a rozhodně se jedná o místo, kam by se člověk nechtěl absolutně za žádnou cenu dostat. Oba příběhy jsou dobře napsané a skvěle nakreslené. Co se týče mysticky založených konců, tak v mém případě se nejednalo o žádný problém, ale chápu, že někomu s přihlédnutím k celkovému vyznění a tempu příběhu, takovéto zakončení nemusí zcela vyhovovat. Za sebe se musím přiznat, že jsem ještě možná čekal o něco více a nemůžu tedy hodnotit plným počtem, ale rozhodně se jedná o skvělý počin, který je postaven na kvalitním scénáři opírající se o kresbu, která všemu tomu zmaru v kontrastu s americkým leskem přidává na atmosféře. Tohle rozhodně stojí za přečtení. za 4*!

Spirálu jsem zatím nečetl a Ryby mě zrovna úplně nezaujaly, ale Balónkům jsem chtěl dát šanci a rozhodně jsem dobře udělal. Balónky oběšenců mi neskutečně sedly a bavil jsem se u nich od začátku do konce. Každý příběh je jedinečný, některý lepší a některý horší, ale všechny si drží vysoko nastavenou laťku a čtenář hltá stránku za stránkou vstříc vyústění. Itó má neskutečně zvrácenou představivost a dává to prakticky na každé stránce znát, protože příběh s názvem TUK je opravdovou prasárničkou hodnou pravých labužníků a vlastně všechny příběhy jsou řádně zvrácené, horrorové a nechutné. To je však dobře a člověk nemá šanci do samého konce vydechnout. Po těchto skvělých příbězích dám Rybám určitě ještě šanci a rozhodně se těším na kompletní vydání Spirály. Tady nemůžu jinak, než hodnotit plným počtem. Skvělé!

Rychlé šípy jsem miloval už jako kluk a nic se na tom nezměnilo ani po letech. To kouzlo už nikdy nezmizí. Kniha je absolutně nádherná a z každé stránky jde cítit ten obrovský kus práce, který na ní byl odveden a všemu vévodí nádherný přírodní krémový papír, který je radost otáčet a sledovat na něm příhody Rychlých šípů. Plus krásně doplněno o různé bonusy v podobě dalších verzí a hlavně spousta stránek o Fischerovi samotném, včetně jeho archivních kreseb a podobně. Naprostý klenot. Rozhodně se také těším na druhou knihu a doufám že světlo světa spatří co nejdříve. Plný počet !

Třetí a poslední pokračování Birds of Prey uzavřelo kruh událostí prolínající se všemi třemi díly. První díl byla příjemná oddychovka, kdy díl druhý byl ve všech směrech rozmáchlejší. Třetí pokračování všechno posouvá o level výše a dostáváme více postav, více akce a hlavně přináší rozuzlení všech událostí. K týmu se připojí další členky jako Poison Ivy, Harley Quinn s Catwoman s několika dalšími postavami a opravdu se jedná o fajn týmovku, kterých zde už sice bylo nepřeberné množství, ale ne vždy to úplně vyšlo tak, jako v tomto případě. Všechny rozmanité příběhy mi sedly a přiběh točící se kolem pandemie v Gothamu, byl vzhledem k dnešní situaci vyloženě trefný. Potěšila i určitá narážka na Terminátora, která mi dokázala vyvolat na tváři úsměv, takže zde palec nahoru. Kresba jako v předchozích dílech hezky barevná až cartoonová, ale nedokázal bych si v tomto případě představit nic jiného. Jsem rád, že si k nám Birds of Prey našly cestu, protože se jedná o příjemnou týmovku, která patří k tomu lepšímu co zde z této řady vyšlo. Za 4*

Od sebraných soudních spisů jsem prakticky nic moc nečekával a ve finále jsem byl překvapen, jak dobře jsem se bavil. Kniha obsahuje dva dlouhé příběhy, které jsou opravdu různorodé a setkáme se v nich jak s mimozemšťany a dinosaury, ale také s různými kulty a dalšími šílenostmi. Kresba byla fajn a korespondovala s dobou, jen jsem měl občas problém s kresbou McMahona, která byla někdy dost nepřehledná a já se vždycky radoval, když další pokračování kreslil například Bolland. Celkově se ale jedná o fajn retro které se dobře čte a zabere pár delších večerů. Za 4*!

Celkově vyvedená oddychová zábava, cílící převážně na mladší čtenáře. Příběh je většinu času jednoduchý a příjemně odsýpá. Hlášky jsou někdy lepší, někdy horší, ale nesklouzávají k trapnosti, což je určitě v komiksu tohohle typu velké plus. Je pravdou, že se v příběhu mihne docela velké množství postav, ale dle mého se nejednalo o nic zásadně špatného a průměrný čtenář Batmana a Želv se v pohodě zorientuje. Kresba je příjemně cartoonová a celkově zde sedí perfektně. Solidní zábava na odreagování, buď společně s prckem, nebo jako fajn dárek mladšímu čtenáři. Rozhodně ale neurazí ani náročnějšího čtenáře či milovníka klasických animáků. Za 4*!

Když nakladatelství Argo před nedávnou dobou ohlásilo vydání komiksové adaptace antiutopického 1984, musím uznat, že mé vědomosti týkající se tohoto díla, byly téměř nulové. Orwella jsem znal, o knize 1984 jsem něco málo zaslechl, ale tím to haslo. Téma knihy a hlavně všeobecné nadšení mě přesvědčilo knihu přečíst a připravit se tak na komiksovou adaptaci v případě, že mě kniha zaujme. Zaujala, avšak nesdílím to absolutní nadšení, které z některých recenzí přímo čiší. Vyzdvihnout musím však rok vzniku knihy, protože fakt, že spatřil světlo světa v roce 1949 je neuvěřitelný a děsivý zároveň. I když jsem tedy z knihy nebyl vystřelen z bot rovnou na měsíc, rozhodně mě dokázala zaujmout a rozhodl jsem se do komiksové adaptace jít, už jen z čiré zvědavosti, jak se s tímhle dílem v komiksové podobě autoři poperou. Z čista jasna grafický román 1984 vyšel a já předpokládal, že se jedná o adaptaci vydanou Argem. Chyba lávky, protože tohle vydal Dobrovský a verze Arga byla odložena na někdy. V tom případě jsem se tedy podíval na pár ukázek z tohoto grafického románu a kresba mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl ho zakoupit. A rozhodně ani v nejmenším nelituju. Jedná se o skvělou adaptaci s ještě lepší kresbou, která je opravdu fantastická. Hned ze začátku jsem měl mírné obavy z jemně futuristického nádechu ihned při přeletu helikoptérou se špionážní technikou, avšak po několika stránkách byly obavy rozptýleny a Namai na mě sypal tuny betonu, špíny a zmaru v kontrastu nádherných megalomanských budov ministerstev a všeobecného blahobytu tak, jak tohle všechno Orwell zamýšlel. Kresba je opravdu obrovským tahákem knihy a vyzdvihnout musím jednoznačně skvělé zakomponování červené barvy, na kterou bylo radost pohledět. Červený nápis palác vítězství, červeně namalované rty, červený šátek Ligy proti sexu a mnoho dalších a dalších působí v záplavě černobílé jedním slovem úchvatně a já si užíval opravdu každou stránku. Byl jsem zvědav, jak se v komiksové adaptaci poperou s ,,knihou bratrstva´´ protože její rozsáhlost v originále byla dost mučivá a rozhodně se nedá říct, že by se dobře četla. Naštěstí v adaptaci je text dost vyselektován, zkrácen a přišel mi daleko stravitelnější. Určitě komiksovou adaptaci doporučuji spíše lidem, kteří znají originál, protože někdy je děj mírně zkratkovitý, ale rozhodně nebudou zklamáni ani čtenáři, kteří předlohu nečetli. Co se překladu týče, v knižní podobě u mého vydání překládala Eva Šimečková a v adaptaci Milan Soutor. Rozdíly zde jsou, ale určitě se nejedná o nic zásadního a věřím, že člověk který má knihu opravdu načtenou, může pociťovat mírné rozpaky. Celkově jsem tímto grafickým románem opravdu nadšen a myslím, že Argo, které hodlá vydat některou ze zahraničních verzí, nemusí příliš pochodit. Tohle je totiž paráda, která stojí na skvělé kresbě, celkovém zpracování a v žádném případě nedělá originálu ostudu, nýbrž se jedná o senzační alternativu. Plný počet!

Další Lemire a další famózní záležitost. Musím se přiznat, že nic jiného či menšího jsem nečekal. Když vidím, že se chystá něco dalšího z tvorby tohoto Kanaďana, vůbec neváhám a beru. Tak jako mi učaroval Rváč a hlavně Essex County, které je prostě famózní, neskutečně jsem byl natěšen, až se ponořím pod hladinu společně s Jackem a začtu se do dalšího z úžasných příběhů, které Lemire servíruje. Opět dostáváme ospalé zapadlé městečko, pár úplně obyčejných lidí na pozadí docela běžných problémů. Někomu by se mohlo zdát, že tohle už zde bylo a rozhodně by se nemýlil, ale Lemire vše dokáže ukočírovat takovým způsobem, že i přes nespornou podobnost, je jeho každý další počin přesto odlišný a jedním slovem geniální. Jack v potápěči řeší otázku otcovství a musím říct, že v několika ohledech jsem se s ním ztotožňoval a vzpomínal, jaké pocity se ve mně mísily před narozením dcery. Potápěč je vlastně daleko komornější než Essex County a více bych jej přirovnal ke Rváči, kdy příběh stojí výhradně na hlavním hrdinovi a je zde tedy větší prostor, utvořit si k němu bližší vztah. Vše od vztahu s otcem a matkou, po řešení problémů týkající se otcovství, utíkáním od problémů a následným procitnutím je opravdu krásně vybalancováno a ke konci jsem měl opravdu slzy na krajíčku. Tohle v mém případě dokáže jen a pouze Jeff Lemire. O kresbě snad není ani nutné se rozepisovat, protože je jednoznačně skvělá tak jako scénář. Potápěč je nádhernou sondou do života úplně obyčejného chlapíka, kterých po světě běhá nespočet, jeho příběh je však vyprávěn a nakreslen jedním z nejtalentovanějších komiksových tvůrců a to z něj dělá něco absolutně výjimečného. Plný počet!

Načmárance jsem pořídil téměř náhodou, ale strašně mě na něm lákalo cosi tajemného. Možná podivné stvoření na obálce, či tajuplně vyznívající info k obsahu. Každopádně po přečtení převládají kladné pocity. Příběhově se vše rozjede parádně a vše pokračuje v mysteriózním duchu, kdy čtenář neví která bije. Vzhledem k počtu stran, je zde velký prostor vytvořit si k postavám vztah a věřit jejich činům a rozhodnutím. Komiks se točí hlavně kolem ženského osazenstva, ale absolutně mi to nevadilo, postavy byly sympatické a já společně s nimi netrpělivě čekal na rozuzlení celého příběhu. Co se týče několika situací, po přečtení jsem neměl úplně jasno, jestli jsem pochytil vše co chtěl autor říci a dokonce si troufám říct, že mi dost souvislostí uteklo, nebo jsem je jen neviděl, ale rozhodně tohle je příběh, který si rád přečtu znovu. Konec samotný je relativně rychlý a rozhodně by zasloužil více péče, protože budovaná atmosféra byla skvělá a čtenář by čekal, že se promítne i do samotného finále. Avšak vzhledem k tomu, že po většinu času se jednalo o parádní mysteriózní kousek,, dokážu těchto pár neduhů odpustit. Co se kresby týče, ta výborně sekundovala scénáři a černobílá tomu sedla perfektně. Ve finále jsem spokojený, škoda jen toho konce, protože tohle mělo potenciál na plný počet. Ale i tak zasloužené 4*!

Po shlédnutí filmu, přečtení knihy a také komiksu od Thomase s Mignolou, jsem se pustil do Bessovy adaptace a rozhodně musím uznale pokynout hlavou nad tím, jak skvěle se mu jeho komiksový Dracula podařil. Už samotná obálka klasické verze mi naprosto učarovala a určitě v mém případě předčila tu limitovanou. S Bessem jsem do přečtení Draculy neměl žádnou zkušenost, takže jsem byl mírně skeptický, jestli mi jeho kresba sedne, ale Draculu mám prostě rád, takže jsem do této adaptace bez delšího rozmýšlení šel. Všechny rozpaky se rozplynuly během několika vteřin při listování knihou a rozhodně musím říct, že se jedná o jeden z nejlepších komiksových zážitků, hlavně co se kresby týče. K Draculovi jeho kresba sedla přesně jako špičáky na odhalený krk a některé stránky, dvojstránky a panely má člověk chuť dát zarámovat a pověsit na zeď. Něco tak úžasného jsem opravdu dlouho neviděl. Co se týče scénáře, tak zde Bess odvedl další kus dobře odvedené práce a rozhodně bych neřekl, že člověk který nečetl knihu či neviděl film, by se měl ztrácet či nevědět která bije. Rozhodně si komiks užije znalec knihy daleko více, ale Bess dokáže i absolutnímu neznalci přinést stravitelně podaný příběh, který ocení i čtenář, který měl například s knihou jakýkoliv problém. Některé věci jsou zjednodušeny, některé mírně upraveny či vynechány, ale celkově jsem byl opravdu spokojen a s počtem 200 stran, si myslím Bess dokázal poradit maximálně. Rozhodně by možná prospělo, kdyby komiks měl oněch avizovaných 360 stran, obávám se však, že by tím ztratil na dynamice vyprávění děje. Ponechaná poznámka a jedna chybka v textu byly opravdu mírnou kaňkou na perfektním komiksu a žádným způsobem mě nijak nepohoršují. Dracula od Besse je opravdu skvělou adaptací knihy, kdy kresba je naprosto úchvatná a člověk si užívá každou stránku společně s vynikajícím dynamicky pojatým scénářem, který rozhodně musí potěšit i člověka Draculou na krk nepolíbeného. Plný počet!

Batman: Bílý rytíř, je pro mě obrovským překvapením. Čekal jsem hodně, ale ve finále jsem byl opravdu nadšen a rozhodně se jedná o jeden z nejlepších Batmanových příběhů vydaných u nás . Celý příběh je vyšperkován skvělými nápady, které v některých pasážích až nápadně připomínají starší stěžejní díla o temném rytíři, ale není to vůbec na škodu, protože si bere z těchto příběhů to nejlepší a v některých případech je dokonce řádně vyšperkovává, takže čtenář dostává nabušený mix vysokooktanové akce ala Rychle a zběsile, ve spojení s opravdu skvělými dialogy, které jsou zde obsáhlé a je jich spousta. Obsáhlost textu v komiksu je v některých případech spíše na škodu, ale v Bílém rytíři je radost začíst se do servírovaných dialogů, které nemají hluchá místa a není tedy čas začít se nudit. Vše perfektně koresponduje s kresbou, která může ze začátku působit poněkud divně až nevzhledně a hlavně Batman se mi v začátcích nepozdával, avšak během pár chvil a otočení pár stránek mě utvrdilo v tom, že tohle je opravdu paráda. Od samého začátku až do konce jsem hltal každou stránku a řítil se vstříc finále, které bylo mimochodem také skvělé a Bílého rytíře doporučuji všemi deseti. Bez debat plný počet!

Nepamatuju si, co mě tenkrát vedlo ke koupi Děsivých radostí. Jestli to byla obálka, nebo jen fakt, že se jedná o počin z našich luhů a hájů. Věděl jsem jen, že se jedná o sci-fi a tím to haslo. Od Neffa jsem pokud mě paměť nešálí, nikdy nic nečetl a kdybych se při čtení nedozvěděl že Suchánek má za partnerku Alžbětu Trojanovou, také bych absolutně nevěděl, o koho že vlastně jde. Takže s absolutně nulovou představou do čeho jdu, jsem si jedno sobotní odpoledne sedl, vzal Děsivé radosti do ruky a pustil se do čtení. Hned v úvodu je patřičné zmínit, že se jedná o jednohubku, která moc času nezabere. 124 stran není opravdu moc a to ještě několik stránek tvoří Neffovo povídání a nějaké ty bonusové malůvky. Co se ale týče třech samostatných příběhů, stojících na Neffových povídkách zpracovaných jak scénáristicky tak kreslířsky Michalem Suchánkem, zde jsem byl opravdu mile překvapen. Asi jsem čekal nějaký sci-fi chaos, kdy absolutně nic nebude dávat smysl, ale dostal jsem perfektní jednohubkové příběhy, které měly hlavu a patu, skvěle se četly a kresba, ač se nedá říct že by mě odrovnala, avšak naprosto stačila k celkové spokojenosti. Nebudu polemizovat který z příběhů byl lepší a který horší, jelikož každý měl něco do sebe a jako celek fungují skvěle. Opravdu se jedná o příjemné překvapení a skvělou jednohubku na odreagování a rozhodně bych se nebránil další spolupráci Suchánka a Neffa.

Casino Royale jsem bohužel nikdy nečetl a vlastně jsem nečetl žádnou Bondovku, kromě jednoho brakového novodobého dílu, který jsem koupil za pár korun v levných knihách a která stála absolutně za houby. Filmy jsem však viděl úplně všechny a hlavně díky nim, jsem si postavu Jamese Bonda velice oblíbil. Frajer ve skvěle padnoucím obleku, který v absolutně bezvýchodné situaci vytáhne z kapsy skládací vrtulník a odpálí to vstříc dalšímu románku s krásnou Bondgirl, prostě ví, co je dobré. Nicméně, když Comics Centrum vydalo Casino Royale, nijak zvlášť jsem neváhal a šel do něj. Je to přeci Bond... James Bond.. Tohle nemůže být špatné. A není. Je to dokonce skvělé. Od začátku až do samého konce se akce střídá s poklidnějšími pasážemi jako na horské dráze a všechno šlape jako Bondovy hodinky značky Rolex. Hraní Bakaratu bylo na rozdíl od filmového Pokeru daleko zajímavější a jsem rád, že jsem se dozvěděl, jak se vůbec hraje. Hned na začátku je napsáno, že text byl dosti minimalizován z důvodu větší akčnosti, což bych ani neřekl, protože textu je zde více než dost, avšak absolutně ničemu to nevadí, protože se čte jednoduše skvěle. Kresba perfektní, možná jsem měl u pár panelů problém s identifikací toho, na co že se vlastně dívám. Ale těchto panelů bylo minimum. Celkově na mě takhle komiksová adaptace zapůsobila více než zdařile a četla se jedním dechem. Letos se CC vytasí s dlouho odkládaným Žít a nechat zemřít, což v mém případě bude jistá koupě ale doufám, že se bude jednat o minimálně dobře odvedenou práci, jako v tomto případě. Plný počet!

Buffy a její ,,devadesátkový´´ seriál jsem kdysi sledoval, ale relativně zapadl vedle všech těch Čarodějek, Sabriny a podobně laděných seriálů tehdejší televizní tvorby. Proto když CC přišlo s edičním plánem, který obsahoval ukázku z připravovaného komiksu o přemožitelce upírů, nabyl jsem zvědavosti. Musím však říct, že mě příliš nezaujal a dokonce jsem o koupil přestal uvažovat. Nakonec jsem jí však dal šanci a ve finále to nebylo vůbec špatné. Na své si přijdou jak znalci seriálu, tak úplní nováčci, takže je určitě fajn, že čtenář nenaskakuje do již rozjeté série a o postavách ví velké kulové. Někdy relativně rušivě působí mírná zkratkovitost děje, kdy se některé informace dozvídáme jen tak mimochodem, avšak s přihlédnutím, že kniha obsahuje pouze čtyři sešity se tohle dá pochopit. Spoustu věcí je pouze nastíněna a určitě bude rozvinuta v dalších knihách. Tady se opravdu jen jedná o rozjezd, který má za úkol čtenáře seznámit s postavami a městečkem, kde se následující bitva proti upírům bude odehrávat. Kresba byla perfektní, krásně barevná a obálky k jednotlivých sešitům se mi vyloženě líbily. Rozhodně se tedy jedná o dobrý komiks ,který možná jen doplácí na svou relativní zkratkovitost, ale jinak mu není co vytknout a rozhodně se těším co přinesou další pokračování.

Když jsem si pořizoval komiks Mrtvý nebo živý, naprosto jasně jsem věděl o čem bude, protože jsem přece viděl film s Jamesem McAvoyem v hlavní roli. Pustil jsem se do čtení a na konci jsem zjistil, že podobnost s filmem začíná a končí tím, že hlavní roli zde představuje maník jménem Wesley Gibson a to je vše přátelé. Film se mi opravdu líbil, ale po přečtení předlohy si říkám, proč z toho udělali to, co udělali? Jelikož jsem opravdu čekal něco jiného a prakticky tedy nevěděl do čeho jdu, byl jsem velice mile překvapen. Komiks je parádní akční jízdou s perfektně vytvořeným světem, ale hlavně skvělými postavami. A ničemu nevadí fakt, že postavy Millar ve své podstatě vykrádá z jiných komiksů. Všemu skvěle sekunduje náš překlad Štěpána Kopřivy, protože postavičky jako Sračkoun, Držkus nebo Psychomrd jsou prostě fajn a dokáži vyčarovat úsměv na tváři. Příběh není zcela jistě tahounem celého komiksu, pro mě to byly spíše právě postavy, které všemu dodávaly parádní nádech. Kresba J.G. Jonese se mi moc líbila a seděla zde dokonale. Vše jsem si užíval od samého začátku, mírné zklamání přišlo s relativně uspěchaným koncem. Nemůžu se ubránit pocitu, že tohle mělo mít o několik sešitů více. Vše perfektně odsýpalo, dokázalo to skvěle vtáhnout do děje a najednou konec, šmitec, finíto. Jen díky rychlému a úplně ne zcela podařenému finále, nemůžu dát plný počet, přestože zde potenciál vydolovat z toho majstrštyk, opravdu byl. Ale i tak se jedná o skvělou akční jízdu, která rozhodně stojí za přečtení!

Mark Millar posílá naposledy do boje své věrné bojovníky se zločinem a já hned v úvodu konstatuji, že se jedná o naprosto důstojné a hlavně parádní zakončení. Po trochu drsnějším a hlavně brutálnějším druhém dílu, jsem měl mírné obavy, zda-li se Millar neutrhne ze řetězu ještě více a nenaservíruje nám totální jatka. Opak je pravdou a čtenář tak dostává o mnohem komornější zakončení, než se mohlo po druhém dílu zdát, avšak ani v nejmenším to ničemu nevadí a příběh od začátku až do samého konce letí rychlostí vystřeleného projektilu, vstříc svému zakončení a to vše dávkované v parádním tempu, bez zbytečných vytáček a kompromisů. Pokud zmiňuji menší míru brutalismu, než v případě druhého dílu, nenechte se zmást. I závěrečný díl je řádně syrový, akční a krvavý, ale pojatý celkově v daleko klidnějším tempu, namixovaný vkusnými komickými situacemi a hláškami. S celkovým zakončením jsem byl naprosto spokojen a rozhodně bych nic neměnil. Tak jako mi v prvním Kick-Ass přišla kresba Romity nezajímavá, po přečtení všech čtyř dílů musím říct, že jeho kresba má něco do sebe a určitě ji teď vnímám úplně jinak. Rozhodně má koule a všechny usekané končetiny, ustřelené palice a vytrhané střeva vypadaly skvěle a i díky ní, jsem si Kick-Ass hodně oblíbil. Byla to parádní kulervoucí jízda, která měla grády a rozhodně ji doporučuji všem. Bezkompromisní plný počet!

Kick-Ass 2 je ve všech směrech větší, drsnější, krutější, vulgárnější a hlavně šílenější než předchůdce. Příběhově perfektně navazuje na první díl, kdy všechny předchozí akce jsou zde po zásluze potrestány. Už zde nehraje superhrdinský prim pouze Nářez se Zabijačkou, ale o slovo se hlásí celý tým, aby nakopal pořádné množství zadků a dostáváme tedy mnohem větší množství rozličných postaviček, avšak představených jen povrchově, takže žádné velké představování nových hrdinů nečekejte. Přiznám se, že jsem byl mírně překvapen krutostí hlavního záporáka a jeho bandy, kdy jsem v některých chvílích přemýšlel, jestli toho není snad až příliš. Nejsem žádné uplakané ořezávátko ale je možné, že od narození dcerky beru některé situace trochu jinak a na chladnokrevné postřílení dětí, jsem chvíli koukal s mírně pootevřenými ústy. Každopádně možná to tak Millar zamýšlel, ale záporáka mi pořádně znechutil. Což bylo jen dobře a perfektně mě to vtáhlo do děje. Někdy prostě záporákovi od samého začátku fandíte, ale v tomto případě se jedná o opravdového debílka, takže jako čtenář jste zvědavý, jakým způsobem ho Nářez či Zabíjačka vykastrují. Celkově tedy parádní pokračování, které bylo hodně drsné, ale je to prostě Kick-Ass, který je mou srdcovkou. Plný počet!

Millar s Romitou pokračují ve své kulervoucí jízdě a tentokrát nehraje hlavní roli Nářez, ale malá roztomilá Mindy, alias Zabijačka. Je asi pravdou, že Nářez je nesmírně důležitou postavičkou pro vyprávění příběhu a přiznám se, že mi celkem chybělo jak dostává na držku. Ale Zabijčka je prostě o Mindy a opravdu se nejedná o nějaký pokles v celkové kvalitě. Příběh perfektně plyne kupředu, zase lítají střeva a končetiny, perfektně se hláškuje a celé to má ten Kick Ass odér. Po prvním dílu jsem se na Romitu adaptoval a tady se mi kresba už vyloženě líbila. Normálně bych hodnotil o malinko níž než v případě prvního dílu, ale Zabijačku považuji za jednu z nejlepších komiksových postav a hodně tomu dopomohla Chloë Grace Moretz, která ji ve filmu famózně zahrála. Proto nemůžu jinak než plný počet. Nářeza a Zabijačky není nikdy dost !

Kick ass jsem poprvé viděl doma na DVD a působil na mě jako zjevení. Mimoň Nářez v tandemu se Zabijačkou, bylo skvělé nesourodé duo, které z poměrně jednoduchého příběhu, dokázalo vykřesat majstrštyk. Ke komiksu jsem se dostal až teď a bez debat se jedná o královskou zábavu. Příběhově dostaneme tentýž děj s mírnými odlišnostmi, ale ničemu to nevadí a taky kvituji, že se film drží komiksové předlohy, protože proč měnit něco, co absolutně funguje a má koule. Jediné co jsem po přečtení komiksu nepochopil, byl oblek použitý ve filmu u Taťuldy. Proč prostě nevypadal jako v předloze? Každopádně komiks je výborný. Je perfektně nahláškovaný, plný kulervoucí akce a já se bavil od samého začátku do konce. Romitova kresba asi nepatří k těm nejpamětihodnějším, avšak hektolitry krve, usekané končetiny a vyhřezlá střeva vypadaly skvěle a celkově mi zde jeho kresba sedla a ani jednou, za celou dobu čtení, jsem s ní neměl problém. Kick Ass je dnes už taky díky skvělému filmovému zpracování klasikou a není se čemu divit, protože dostal skvělý základ v komiksové předloze . Je to prostě NÁŘEZ, který zasluhuje plnou palbu!

Věční hrdinové jsou skvělým doplněním Věčného zla a opět se jedná o zdařilou Ligu spravedlnosti, která je o několik tříd lepší, než novější Liga spravedlnosti ze Znovuzrození a proto mě také mrzí, že se jedná o zatím poslední u nás vydanou knihu ze série. Každopádně potěšilo zrození Ultramana a hlavně Owlmana. Skvělí byli Kovoví lidé, kteří mě opravdu zaujali a vůbec bych se nebránil přečíst si o nic něco více. Cyborg a náhled na jeho úlohu při záchraně parťáků byl také fajn a celkově se mi takhle doplňovačka střípků informací opravdu líbila. Budu doufat ve vydání pokračování a to hlavně v brzké době, protože tato série je opravdu skvělá, jak jsem již zmínil v komentářích dříve a za přečtení rozhodně stojí!

Věčné zlo hodnotím velice kladně, jako v případě předchozích Lig spravedlnosti od Johnse. Určitě je to i díky tomu, že jsem si všechny vydané díly u nás, pořídil až teď a nečetl je s odstupem několika let, tak jak je BB/art vydává. Protože tenhle systém je opravdu špatný a zrovna tato série, by si neskutečně zasloužila vydat celá, v co nejkratším možné čase. Každopádně Věčné zlo popisuje události po Válce velké trojky a představuje nám odboj v podobě padouchů v čele s Lexem Luthorem. Děj má spád a parádní tempo, nečekejte však nijak komplikovanou zápletku. Opravdu se spíše jedná o popkornovou zábavu, kdy nejsme svědky záchrany planety Ligou spravedlnosti, ale jejími úhlavními nepřáteli, kteří si to chtějí s mimozemskými vetřelci vyřídit ručně a hlavně stručně. Kresba se drží nastolené vizualizace předchozích dílů ligy a opět se na všechno dívá skvěle. Celkově se tedy jedná o další z parádních dílů ligy od Johnse, která je prostě skvělá a člověk zde nešlápne vedle.

Po Americké lize spravedlnosti a Lize spravedlnosti s pořadovým číslem 4, které díky sešitům z Války velké trojky nedávaly bez ní samotné moc velký smysl, dostáváme tedy tento event a já, jsem si tedy opravdu spravil chuť. Vzhledem k tomu, že komiks obsahuje více než 300 stran, měl jsem menší obavy, jak se bude český čtenář orientovat a kolik věcí zůstane nepochopených, kvůli obrovskému množství komiksů u nás nevydaných. Hned v úvodu musím říct, že obavy nebyly na místě, protože Válka velké trojky je perfektně srozumitelná, obsahuje téměř vše co člověk k dobré orientaci potřebuje a i když nedostaneme v tomto eventu odpovědi na všechny otázky, myslím, že vyřčené odpovědi a nástin věcí budoucích, čtenáři budou stačit ke spokojenosti. Určitě se však takto velký event neobešel bez několika mírných nelogičností, které byly v celkovém měřítku vzhledem k obsáhlosti zanedbatelné. Kresba na které se vystřídalo několik kreslířů, skvěle doplňovala scénář a jednalo se ve všech případech o skvělou práci. Hlavně kresbu Ivana Reise a Mikela Janina musím vyzdvihnout, protože ta v mém případě bodovala. Celkově se tedy jedná o perfektní satisfakci po mírně zpackaných dílech Americká liga spravedlnosti a Liga spravedlnosti: Síť a je opravdu škoda, že BB/art vydává tuhle řadu tak pomalým tempem, protože se jedná o skvělou záležitost a rozhodně zatím tu nejlepší Ligu spravedlnosti vydanou u nás.

Jelikož jsem Ligu spravedlnosti 04: Síť přečetl až teď, tedy v době kdy u nás vyšly další díly téhle série, nehodnotím ji tedy příliš kriticky. Ale dokážu si představit rozčarování těch, kteří knihu koupili v době vydání a vše co dostali, byly tři sešity, které dávají smysl a dále sešity Války velké trojky, které byly našemu čtenáři absolutně k ničemu. Každopádně ale i vydání Války velké trojky na věci nemění to, že čtenář za ( v době vydání nemalých ) 399 kč dostane tři sešity a nic víc se nekoná. To je vážně slabota. I když jsou ony tři sešity poměrně dobré a jedou na vlně předchozích lig od Johnse, nedokáží kvalitou vytáhnout hodnocení do závratných výšin, aby měl čtenář pocit, že to za ty peníze stálo. U Americké ligy spravedlnosti jsem hodnotil méně kritičtěji z důvodu toho, že čtenář dostane alespoň sešitů pět, které navíc byly zábavnější. Ve finále se tak jedná o průměrnou jednohubku, která jen doplňuje střípek informací k Válce velké trojky ale zásadním způsobem neurazí.

Americkou ligu spravedlnosti 1 hodnotím pouze na základě prvních pěti sešitů. Vše se rozjede opravdu fajn. Po vzoru filmového Sebevražedného oddílu dojde na seznámení se s hlavním osazenstvem, vše velice příjemně plyne a tým je nasazen do první ostré akce. Dozvídáme se střípky o jakémsi společenství a já jsem se po celou dobu čtení oněch pěti sešitů opravdu bavil. Kresba líbivá a absolutně jsem neměl žádný problém. Avšak poté přišlo vystřizlivění v podobě sešitu Války velké trojky kdy čtenář absolutně neví která bije. Takže cca polovina knihy prakticky k ničemu. Naštěstí u nás samozřejmě už Válka velké trojky vyšla, ale chápu že v době kdy u nás k dostání nebyla, tohle dokázalo pěkně naštvat. Každopádně ale prvních pět sešitů hodnotím velice kladně a rozhodně jsem se nenudil. S vědomím, že je u nás k dostání i Válka velké trojky to už zase tak velký průser není a ty 4* tomu klidně dám.

Další pokračování Ligy spravedlnosti a další trefa do černého. Tak, jak jsem si pochvaloval relativně komorněji pojaté uchycení příběhu ve Zrození zla, které nebylo tak výbušné a megalomanské jak bývá u Ligy zvykem, zde opět dostáváme pořádnou bitvu o záchranu planety, která je však tak dobře pojatá, že mi tahle změna tempa vůbec nevadila. Začátek patří Cheetah, které u nás v komiksech nebyl dán příliš velký prostor a mohli jsme ji vidět například ve filmu Wonder Woman 1984, který z tohoto příběhu čerpá. Hodně slušný rozjezd. Poté se dostáváme k hlavnímu příběhu trůn Atlantidy, ze kterého čerpá zase filmové zpracování o Aquamanovi a jedná se o skvělou megalomansky pojatou akční jízdu. Vše je doplněno o naprosto skvělou kresbu hlavně Ivana Reise, která lahodí oku a dvojstránky jsou prostě lahůdka. Liga spravedlnosti pod vedením Geoffa Johnse je alespoň prozatím bezkonkurenční akční jízda a doufám, že to takhle půjde dál. Nemůžu jinak než plný počet!

Po seznamovacím prvním dílu, kdy s Ligou změřil své síly Darkseid, se posuneme v čase o pár let dopředu, aby partě klaďasů zatopil další záporák. Velice mi na rozdíl od předchozího dílu vyhovovalo nastolené pomalejší tempo. Zatímco v jedničce se jednalo o globální katastrofu a invazi Darkseida, takže všechno vybuchovalo a bylo předurčeno k absolutní destrukci, ve Zrození zla na scénu přichází záporák, který ve své podstatě nemá za cíl zničit celou planetu, nýbrž pouze Ligu spravedlnosti. Záporák sám o sobě se mi hodně líbil a jeho motivaci jsem mu věřil, ba dokonce možná s ním trochu i soucítil. Chemie mezi členy Ligy je skvělá a funguje perfektně. Začínají se více budovat vzájemné vztahy, důvěra a přátelství ale taky nevraživost a rozdílné názory. Celkově scénář hodnotím velice pozitivně, protože dokázal vtáhnout od samého začátku až do konce. Kresba opět parádní jako v případě prvního dílu, takže zde není co vytknout. V případě Zrození zla jdu s hodnocením ještě výš než v případě předchůdce , protože jsem se po celou dobu královsky bavil!

Na Muže hněvu jsem v obchodě narazil zcela náhodou a nebýt Aaronova jména na obálce, asi bych je minul. Což by byla škoda, jelikož se jedná o solidně komorně pojatý akčňák z prostření amerického zapadákova. Příběh se nebude řadit mezi úplně to nejlepší co u nás vyšlo, ale rozhodně Aaronovi nedělá ostudu a ve své podstatě se jedná o fajnovou jednohubku, která se nechá zhltnout na jedno posezení, u kterého se však ani na minutu nebudete nudit. Vše šlape v dobrém tempu a příběhově zde nejsou hluchá místa. Určitě tomu přispělo zasazení na americký venkov, který mám osobně prostě rád a ve spojení s typickými venkovskými křupany a spoustou krve a vystřílených nábojů, to zkrátka nemohlo dopadnout špatně. Kresba to vše podtrhovala a celou dobu se na ni perfektně dívalo. Po přečtení jsem si říkal, že jsem možná od Aarona čekal víc, ale ve své podstatě tohle má být příběh jedné rodiny, založený na událostech autorových vlastních historických rodinných reálií a rozhodně se nemělo jednat o rozmáchlý titul či sérii typu Skalpy, ale o jednorázovou komorně pojatou záležitost, takže ve finále spokojenost a rozhodně Muži hněvu stojí za přečtení!

Soukromý očko je prostě klasická Lobákovina. Příběh samotný je jednoduchý, ale rozhodně jsem se u něj nenudil. Stejně je zde jen jako křoví pro tunu Lobových parádiček ve formě rozbitých kebulí, roztrhaných páteří a vybuchlých pazourů. Rozhodně mi ale chyběly pořádné hlášky, které by to celé pozvedly na vyšší úroveň, což se však nestalo. Frajer jako Lobo, by měl hláškovat jako o život, zatímco maximálně díky překladu Španihela, balancuje někdy na samé hraně předpokládané vtipnosti. Jinak se Soukromý očko četlo moc dobře, kresba bylo naprosto v pohodě, neměl jsem s ní sebemenší problém a rozhodně jsem se pobavil. Takže za mě spokojenost a zamrzela pouze absence pořádně kulervoucích hlášek, kterých jsem se bohužel nedočkal. I tak ale hodně slušná práce!

Hodně dobře zvládnutý rozjezd Ligy spravedlnosti v podání Geoffa Johnse. Příběhově se nejedná o nic o čem by se ještě po letech povídalo, ale rozhodně to má svou kvalitu. Jak již název napovídá, jsme svědky zrození Ligy v plné parádě, kdy její schopnosti a dovednosti prověří samotný Darkseid. Tohoto záporáka mám rád, takže za něj palec nahoru. celkově všechno dobře odsýpá, akce střídá akci, sem tam se prohodí nějaký vtípek či narážka a čtenář nemá do konce absolutní šanci vydechnout. Kresba byla fajn a nemám k ní výhrad. Pokud hledáte dobrou popkornovou zábavu, je Liga spravedlnosti: Počátek super volbou.

Jelikož mám rád příběhy z Druhé světové války a ještě lépe, pokud jsou k dostání v komiksové podobě, neváhám a pouštím se do čtení. Je pravdou, že mi chvíli trvalo, než na tento kousek přišla řada, protože jsem cítil, že Maus bude něco jedinečného. A hned v úvodu zmíním, že něco jedinečného vskutku je! U Aloise Nebela jsem se zmiňoval, že když jsem komiks kupoval, měl jsem v hlavě jakousi představu o čem to celé bude a v závěru jsem byl mírně zklamán z nenaplnění mých očekávání. Což se však v případě Mause nestalo a má očekávání byla mílovými skoky pokořena. Již párkrát jsem u některých komiksů zmínil, že ve mě cosi zanechaly ale Maus se do mě vtiskl. Opravdu se jedná o mimořádný zážitek a přesto že toho bylo o holocaustu a všech zrůdnostech páchaných na Židech vyřčeno spousta, v tomto případě se jedná o mistrovské dílo, které bych z fleku neváhal zařadit mezi povinnou četbu. Forma, kterou je celá kniha vyprávěna je dechberoucí. Sledujeme syna pracujícího na novém komiksu a jeho otce, vyprávějícího svůj životní příběh. Kniha má dvě dějové linie a to jak vztah otce a syna, kdy jsem se s některými pasážemi sám ztotožňoval co se týče vztahu se svým otcem a poté vyprávění o hrůzách Němců páchaných na Židech. Některé části popisující roztáčení dětí za kotníky (dál popisovat nebudu) příslušníky Německé armády, jsem jako otec bral opravdu těžce a takovýchto situací je komiks plný, protože zde není nic cenzurováno či bagatelizováno. Rozhodně však kniha neobsahuje pouze násilí a utrpení, ale jsme svědky rozličných maličkostí a situací, které působí vedle všeho toho zvěrstva jako balzám na duši. Hodně se mi líbil popis otce, který ze začátku působí jako naprostý lakomec kterým i bezesporu je, avšak postupem příběhu se dozvídáme důvody, které ho k těmto činům a patologickému shromažďování věcí vedly a následně mu pomohly přežít válku. Maus je příběh, který by si měl přečíst naprosto každý. Jedná se o naprostý klenot, který pojednává o jednom z nejzrůdnějších období lidstva a je potřeba si ho připomínat! Pokud si ho však můžeme připomenout ve formě tohoto perfektního souborného vydání, není co řešit. Naprostá geniálnost a tuplovaný plný počet!

Kontrakt na Boga je další z šílených jízd velkého šéfa a já jsem byl opět spokojen. Je pravdou, že úroveň humoru není úplně nejvyšší, protože chybí výraznější hlášky, které například z Lobo se (z)vrací dělaly opravdovou lahůdku. Nic to však nemění na tom, že se příběhově jedná o parádní kousek, kdy všechno skvěle odsýpá, nejsou zde hluchá místa a člověk se zaručeně pobaví či odreaguje. Některé vtípky jsou skvělé, některé horší ale po přečtení jsem Kontrakt na Boga odkládal s pocitem, že Lobo odvedl další kus dobré práce. Kresba jak jsem si již u Loba zvykl, není ničím výjimečná ale k šéfíkovi sedí perfektně a ve spojení s hektolitry krve a tunou sraček vypadá dobře. 96 stránek není mnoho a přečtení trvá skoro stejně jako Lobovi vytržení páteře z těla nepřítele ale já se opět skvěle pobavil. Lobák je prostě šéf a pokud potřebuje člověk trochu vypnout a odreagovat se. tak tohle je trefa hákem mezi oči!! Teda, trefa do černého!

Jeden z vyprodaných příběhů hlásí návrat a Lobo se (z)vrací !! Pravdou je, že název českého vydání lehce na zvracení je, ale naštěstí nereflektuje kvalitu samotného komiksu. Hned ze začátku je absolutně jasné, že buď jste fanoušek Loba a nevadí vám sarkasticky nevybíravý humor okořeněný létajícími vnitřnostmi a urvanými údy, nebo prostě fanoušek takového humoru nejste a je vám krajně nepříjemné sledovat vystřelenou páteř do vesmíru spolu s čelistí zaraženou do zadnice. Takoví lidé dají zcela jistě ruce pryč a schoulí se v obýváku pod růžovou deku s čajíkem v ruce a láskyplně si přečtou grafický román Stmívání od geniálně skvělé a ojedinělé Stephenie Meyer !!!!!! No vážení, dost bylo humoru a ostatní si napálí pořádnou dávku šílené vysokooktanové jízdy ve společnosti velkého šéfa Loba! Příběh není příliš nápaditý ale na ten se v případě Loba nehraje. O různé komické situace není nouze a já se smál od začátku až do konce. Některé vtípky byly naprosto geniální a všemu kraluje náš překlad, který se pokaždé zcela nepovede ale v tomto případě se vše zdařilo na výbornou a byla radost číst každou stránku. Kresba se na první pohled zdá pěkně hnusná ale při bližším pohledu je znát kus práce a míra detailů je skvělá. Po chvíli jsem se na kresbu adaptoval a musím říct, že se k všem těm sračkám a hnusu hodila dokonale. Více netřeba dodávat. Lahůdková jízda největšího šéfíka ve vesmíru! Plný počet!

Po přečtení trilogie, kterou jsem hodnotil zcela průměrně a vytýkal jsem jí její zmatenost, jsem měl lehké obavy při pohledu do knihovny, kde čekal Alois Nebel: Na trati. S trilogií jsem tenkrát vzal i tyto kreslené povídky s tím, že Nebel bude určitě sázka na jistotu a zcela jistě ho zařadím v komiksovém žebříčku na vysoké příčky. Bohužel se tomu tak nestalo, ale co se dá dělat. S mírnou skepsí jsem se pustil do povídek a nebudu lhát, že po pár stránkách jsem měl chuť knihu zavřít a tohohle kníratého nádražáka vymazat z hlavy. Začátek nic moc, ale nenechal jsem se nakonec zlomit a pokračoval ve čtení. Nakonec jsem povídky přečetl na posezení, protože 128 stran uteče jako voda a ke všemu jsem byl mile překvapen, jak jsem se dobře bavil. Celá kniha je psaná stylem jedna stránka, jedna povídka. Povídky na sebe mírně navazují, přinášejí jak staré tak nové postavy kdy jsou lehkou formou rozvíjeny i jejich charaktery a to vše je perfektně srozumitelné, takže odpadá mou kritizovaná zmatenost, která mě u trilogie tolik iritovala, ruku v ruce s kresbou, která je zde také naprosto čitelná a čtenář tedy naprosto přesně chápe, která bije. Některé z povídek jsou lehce nudnější, ale převládají ty zábavné které mě několikrát dokázaly rozesmát. U čtení povídek Na trati jsem se dobře bavil a rozhodně se jednalo o stravitelnější kousek než v případě trilogie.

Po shlédnutí několika scén z filmového zpracování jsem nabyl dojmu, že Alois Nebel nesmí chybět v mé knihovně. V hlavě jsem si vytvořil poměrně přesnou ideu o čem pravděpodobně titul pojednává a po zakoupení Alois Nebel poměrně dlouho čekal mezi ostatními nepřečtenými tituly, až na něj přijde řada. Přišel správný čas a já se plný dojmů a očekávání pustil do čtení. Začátek se tvářil velice slibně, kresba mi stylem připomínala Sin city a já si v duchu říkal, že je to přesně to pravé. Postupem času jsem však začal zjišťovat, že ve čtení začínám mít mírný chaos. Čtu stránku, otočím ji a najednou se děj posunul na úplně jiné místo v naprosto jiném čase, prostoru a možná i jiné galaxii, takže se pouštím do luštění, co že se vlastně na jednotlivých panelech odehrává. Takových situací je zde velké množství a přiznám se, že ke konci už mě ani nebavilo luštit, o co vlastně jde. Také ke čtení mladším ročníkům doporučuji Německý, Ruský a Polský slovník, protože nejvíc miluju, když můžu číst texty v cizím jazyce a absolutně nevědět o co jde. Jasně, ony texty nepředstavují nic zásadního a není jich mnoho ale běžný čtenář nemá ponětí o čem se mluví a to v kombinaci se skákáním v čase a prostoru přináší opravdu fascinující zážitek. Štěstí je, že Alois Nebel vlastně nemá žádný ucelený příběh a čtenář tedy dostává pouze střípky ze života hlavních protagonistů, doplněné o historické reálie a různá vyprávění a vzpomínky. Ono by to v podstatě stačilo, nebýt onoho zmatečného vyprávění, kterému v žádném případě nepomáhá ani kresba, která je ve většině případů zmatená stejně jako scénář. Možná jsem měl velká očekávání, nebo jsem prostě jen nepochopil autorův záměr, ale musím se přiznat, že mě to moc nebavilo. Někdy tomu ještě dám rozhodně šanci, protože například první kapitola Bílý Potok mě opravdu bavil. Ovšem momentálně po prvním přečtení to vidím na průměr, který ve mě nic nezanechal a hodně mě to mrzí, protože zrovna na Aloise jsem se tolik těšil. Tak snad na druhý pokus!

Batman v podání Toma Kinga, má perfektně vzestupnou tendenci být každým dílem lepší a lepší. Právě naopak tomu bylo v případě New 52 od Snydera, kdy kvalita s každým dílem spíš klesala a klesala, tudíž jsem rád, že v tomto případě je situace zcela opačná. Díl Svatba, je opět parádní jízdou, kdy se opravdu neřeší počet svatebních hostů, materiál jídelního servisu, dodavatel květin a barva motýlka. Budeme cestovat časem společně s Booster Goldem, očekávat svatební pozvánku s Jokerem, který následně uspořádá menší přátelské třaskavé setkání v Mooreově katedrále, abychom se nakonec dozvěděli, zda dojde k té dlouho avizované svatbě či nikoliv. Přečteno na jeden zátah, protože se to čte prostě skvěle. Hrozně se mi líbí Kingův Joker. Ten nemele snůšky rádoby chytrých keců, které ve finále nedávají hlavu ani patu. Například jeho monolog s Cat v katedrále, byl prostě skvělý. Celkově je zde málo akce a hodně povídání, avšak ničemu to nevadí, protože King to má v tomto případě pevně v ruce a nejsou zde hluchá místa či prostor, aby se čtenář začal nudit. Daniel, Janín, Mann a jejich kresba je naprostá paráda. Tady není co řešit. Poslední sešit obsahuje kresby speciálních hostů, kteří mimo jiné odkazují na již legendární komiksy a rozhodně se jedná o fajn zpestření. Po nedávno vydaném Detective Comics 9: Gordon ve válce, který byl mimo jiné také skvělý, dostáváme dalšího parádního Batmana a já doufám, že v tomhle duchu, bude Batman pokračovat i nadále. Plný počet!

Detective Comics #09: Gordon ve válce mi trochu naháněl hrůzu. Pořád mám v živé paměti Supertíhu a Květy zla od Snydera, kdy mi Gordon jako Batman prostě absolutně neseděl. Do jisté míry tomu zcela určitě přispěl svou kresbou Greg Capullo, kdy mi jeho kresba v celkovém dojmu vyloženě nevadí, avšak v případě Jimba aka Batmana jsem to docela těžce rozdýchával. Každopádně tady se ale žádná hrůza a problémy s rozdýcháváním naštěstí nekonají a všechny předsudky byly po pár stránkách rozptýleny. Dokonce si troufnu říci, že se jedná o jeden z nejlepších Detective Comics dílů, které u nás vyšly. Neřeší se zde obrovská apokalypsa s Gotham City na pokraji absolutního zhroucení, nýbrž hodně dobře rozjetá vyšetřovačka s fanatickým záporákem. Tady mi Gordon ve své roli Batmana vyloženě sednul a společně s Bullockem znovu utvořili rozjetý tandem dvou matadorů potírající zločinnost v Gothamu. Co se týče příběhu druhého, zde se s Gordonem podíváme daleko za jeho domovinu a zavzpomínáme na jeden starý průšvih, jehož následky doslova vylezly ze dna na povrch. Celkově celý devátý díl měl mírně jiný nádech než předchůdci z této řady, což však považuji za velké plus, jelikož zde nehrál svou roli Bruce ale Jim, který rozhodně dokázal, že může táhnout kvalitní příběh o Batmanovi zcela sám. Kresba mi rozhodně a bez debat sedla daleko více než v Capullově podání a konečně jsem byl s Gordonem jako Batmanem spokojen. Rozhodně velká spokojenost! Plný počet!

Kapitán Kloss, mi do nedávné doby absolutně nic neříkal. Poté jsem začal registrovat komiks ale vzhledem k jeho absolutnímu a beznadějnému vyprodání, jsem si nechal vzhledem k ceně za kterou ho někteří prodejci nabízeli, zajít chuť. A jako blesk z čistého nebe se Slovart vytasil s novým vydáním, takže se do příběhů polského Jamese Bonda mohou začíst i komiksoví nadšenci, které tento kousek vydaný u nás před bezmála dvaceti lety minul. Je zcela jasné, že tento komiks nebude pro každého a sáhnou po něm buď příznivci seriálu, fanoušci druhé světové války, či zapálení fanoušci retro příběhů. Já, jak jsem již zmínil, seriálovou adaptaci neznám vůbec ale třeba u nás jsem měl rád Majora Zemana, který mi J-23 až nápadně připomínal, mám rád válečné příběhy a ještě ke všemu v této opravdu retro podobě, takže tohle pro mě byla jasná volba. A rozhodně jsem nadšen. Určitě je důležité zmínit, že se jedná o silně propagandistický komiks poplatný době, takže je na každém čtenáři, zda se nad propagandistickou masáží pohorší či zasměje. Dvacítka příběhů na sebe většinou vůbec nenavazuje. Kloss se někde objeví, dostane úkol, okamžitě ho splní a přesune se dál na frontu, kde je ho potřeba. Takto jednoduchá je zápletka každého příběhu. Avšak musím konstatovat, že to bohatě stačí. Já jsem se třeba každý večer po práci těšil až usednu spolu s Klossem a dám si jeden či dva příběhy, které svou nenáročnou formou, znamenaly příjemný relax. Jediné co mi trochu vadilo, byly relativně uspěchané závěry jednotlivých kapitol a někdy šílený lettering, doplněný o pravopisné chyby. Celkově jsem byl ale opravdu nadšen a jsem rád, že Slovart přišel s novým vydáním. Rozhodně se jedná o krásný špalek, který rozhodně pár večerů zabere!! Plný počet!

Co se mangy týče, jsem absolutní neznalec a jedinou mangu kterou jsem zatím přečetl, byla Zpráva pro Adolfa, která byla naprosto skvělá. Teď mám za sebou i Ryby a tady už takovým nadšením neskáču. Začátek vypadal velice slibně a opravdu jsem se do Ryb začetl. Některé takřka až komické scény se střídaly s těmi nechutnými a někdy mi až zůstával rozum stát nad tím, co Itó dokáže vymyslet. Postupně se příběh slibně rozjížděl, avšak pomalu sklouzával ke stereotypu, dle dokola opakující se šablony. Docela mě mrzí, že konec zůstal naprosto otevřen a nedozvěděli jsme se prakticky nic z motivace ani původu strůjců této apokalypsy. Co se povídek na konci týče, tak Přesmutný příběh o nosném pilíři řadím mezi top WTF??? povídek které jsem měl zatím možnost přečíst, protože tohle bylo opravdu hodno mistra. Jinak celkově pociťuji, že zřejmě nejsem úplná cílovka. Rozhodně mě to ničím neurazilo, avšak ani neuchvátilo. Pocity jsou někde mezi a na půli cesty. Kdyby na konci Itó vyložil karty na stůl, šel bych s hodnocením určitě výše. Ale to bych chtěl asi příliš a takhle to nejspíš Itó zamýšlel. Každopádně jsem rád, že doma nemáme rybičky. Za 3*!

Jeff Lemire mi učaroval již v komiksu Rváč a Essex County tak byla jasná volba. Už celkové provedení knihy a cena za jakou se prodává je nadstandartní a přikláním se k názoru, že pokud by komiks vydalo jakékoliv jiné nakladatelství než Paseka, cena by byla několikanásobně vyšší. Co se týče příběhu samotného, tak ten mi učaroval ještě více než v případě Rváče. Už při čtení prvních stránek jsem věděl, že tohle bude jeden z těch opravdu jedinečných příběhů, které v člověku zanechají stopu. A zanechal. Celý příběh točící se kolem lidí vzájemně propojených jak rodinnými vztahy či sousedskými, je naprosto skvělý a nádherný, stejně jako smutný až depresivní. To vše se odehrávající v kulisách zapadlého a poměrně ponurého Essex County, které všemu dodává jedinečnou atmosféru. Komiks se čte jedním dechem a nebýt opravdu toho, že jsem četl do pozdních noční hodin a celkově na mě dopadla únava z celého dne, asi bych se neubránil tomu přečíst Essex County na jeden zátah. Až tak moc je příběh vtahující, čtivý a kvalitně podaný. V jednu chvíli jsem měl dokonce slzy v očích, což se mi opravdu často nestává. Je skvělé jak Lemire poměrně na malém prostoru, avšak v rozmezí jednoho století dokáže vykreslit nádherný příběh ze života, s použitím absolutně obyčejných lidí v ještě obyčejnějším městečku a nepotřebuje k tomu megalomanské kulisy, klaďase či superhrdiny a další berličky. Kresba je nádherná a i když je poměrně jednoduchá, tak vystihuje vše podstatné a rozhodně bych si nedokázal představit jinou kresbu, než tuto osobitě černobílou. Z Essex County jsem nadšen a rozhodně ho doporučuji všem. Tady opravdu člověk nešlápne vedla a já se rozhodně těším na další autorské komiksy, které od tohoto chlapíka u nás vyjdou. Plný počet!

Batman: Evropa slibuje parádní jízdu dvou nesmiřitelných rivalů, nám blízkými metropolemi a to vše pod vedením velikého Briana Azzarella. Tohle prostě samo o sobě musí být nářez. No a po dočtení musím konstatovat, že bohužel není. Celé se to tváří velkolepě a megalomansky. Gotham, Berlín, Praha, Paříž, Řím ! Smrtící virus, Batman vs Joker. Těšil jsem se na pořádný Eurotrip ve společnosti Batmana, ale dostal jsem absolutně nezajímavý příběh doplněný o někdy až katastrofální kresbu a to vše završené zcela triviálním vyvrcholením. Celé putování po Evropských metropolích je zcela okrajově vyplněno o pár informací o daném městě či státu obecně a poté celé město působí jako bezduchá kulisa. Kdyby se daná situace neodehrávala v Praze ale v Komorní Lhotce, nepoznali by jste rozdíl. Tady vidím jednu z obrovsky promrhaných příležitostí, jak tenhle komiks vytáhnout o několik pater výš, ale bohužel se to nepovedlo. Stejně je na tom hlavní zápletka, která je směšně jednoduchá a postavena na nelogických situacích. Celé vyvrcholení je pak sfouknuto absolutně uspěchaně a tak nějak neuspokojivě. Co se týče kresby, tak to bylo trápení. Chápu, že kresba koresponduje s postupně se vyvíjejícím působením viru na Batmanovu mysl a tak je kresba halucinogení a nepříjemná. Ale mě prostě nesedla a ten paskvil u kapitoly s Paříží, mi opravdové halucinace snad i přivodil. Já chápu, že komiks u nás vyšel už jen díky Praze obsažené v příběhu a taky hlavně díky Azzarellovi, ale rozhodně je daleko více lepších komiksů s Batmanem. Každopádně abych úplně nehanil, o totální průšvih se nejedná, dá se to přečíst relativně rychle a nějakým způsobem ani neurazí, ale měl jsem daleko větší očekávání. Jednu hvězdu přidávám za Batmana s Jokerem, které zde Diego LaTorre pěkně výtvarně znásilnil. Za 3!

Pokračování Ligy je ve všech směrech rozmáchlejší, kontroverznější, zábavnější a prostě lepší. Jednička byla skvělá ale přemíra bizarnosti, erotiky, urvaných končetin a ufounů tomu všemu dodává jedinečný nádech a zde se opravdu Moore vyřádil. Příběhově není co vytknout a variace na Válku světů ve spojení s různorodými postavičkami ze světa stvořeného Moorem je naprosto dokonalá. Ke konci se Moore už absolutně utrhl ze řetězu a pořádně dupl na plyn, což povýšilo tento díl ještě na vyšší úroveň. Jak jsem již psal k prvnímu dílu, Ligu již prověřil čas a její kvality jsou už naprosto zřejmé a tudíž není důvod se více rozepisovat. Opravdu se jedná o dvě jedinečné díla hodná mistra a určitě je řadím mezi nejlepší komiksy které jsem měl tu čest přečíst. Skvělá záležitost. Plný počet!

K Lize výjimečných jsem se dostal až 20 let po vydání originálu a 18 let od vydání v našich končinách. Jsem rád, že jsem toto samozřejmě dávno vyprodané dílo Alana Moora sehnal společně s druhým dílem, protože se bezesporu jedná o perfektní záležitost. Film jsem viděl dávno a až díky němu jsem se dozvěděl, že existuje nějaká komiksová předloha. Co se však týče originálu v komiksové podobě, zde jsem byl opravdu nadšen. Příběh není kdovíjak rafinovaný ale největší síla se zde skrývá v detailu. Moore je opravdu detailistický hračička, takže všemožné narážky na různé postavy a literární díla jsou tu téměř na každé stránce a já jako né příliš znalý odborník, jsem si příběh i tak dokázal dokonale užít. Čte se to naprosto skvěle a v souladu s kresbou, která je výborná se jedná o opravdový zážitek. Nemá cenu se příliš rozepisovat. Ligu výjimečných prověřil sám čas a já osobně, ji zařazuji mezi mé nejoblíbenější komiksy vůbec. Dávám plný počet protože tohle je opravdová klasika!

Já tyhle alternativní verze Batmana mám opravdu rád. Je naprosto skvělé sledovat padouchy v naprosto odlišných rolích a zcela překroucené nastavené standardy, které jindy bývají už stereotypní. Je pravdou, že zcela nový čtenář který chce naskočit do Batman universa a nevybere si Rok jedna, ale pustí se do čtení Země jedna, bude zmaten, protože kniha na to, že se jedná o alternativní příběh nijak zvlášť neupozorňuje. Každopádně co se týče příběhu samotného, tak ten jen napsaný více než skvěle. Rozhodně se nejedná o úplné překopání zrození Temného rytíře, ale změny jsou tu viditelné a rozhodně nepůsobí nijak rušivě či nevhodně. Na rozdíl od Roku jedna, kdy více prostoru dostal Gordon, zde Batman utrhuje snad i větší kus příběhu a jedná se perfektně sladěnou dějovou linku dvou velikánů Gothamského boje proti zločinu. Příběh rychle odsýpá, namakaný záporák je řádně zvrácený a celé to působí opravdu dobře. K tomu parádní kresba Garyho Franka, na kterou se skvěle dívá a drží krok s kvalitně podaným scénářem. Když jsem se čtením Země jedna začínal, moc jsem neočekával, ale na konci jsem byl mile překvapen a určitě se jedná o skvělý alternativní Batmanův začátek ,který patří rozhodně k tomu nejlepšímu s Temným rytířem co u nás vyšlo. Plný počet!

Ed Brubaker je dle mého jedním z nejlepších komiksových scénáristů a každým svým veledílem to jen a jen dokazuje. Po vydání Zatmívačky jsem si řekl, že je potřeba dohnat resty a přečíst druhý díl Criminalu, který jsem si ani nevím proč, šetřil v knihovně na horší časy. Vzal jsem to tedy kompletně i s prvním dílem a musím říct, že to byl skvěle investovaný čas. Není nic lepšího, než se ponořit do noirového světa v podání mistra svého oboru. Tak jak jsem byl prvním dílem s podtitulem Každý je zločinec nadšen a zcela nekompromisně jsem zvedal palec nahoru, tak v případě dílu druhého musím zvednou nahoru palce oba a uznale smeknout klobouček. To co zde předvedl, považuji za jeden z nejlepších komiksových příběhů, který jsem měl možnost přečíst. Už v prvním příběhu dává Brubaker jasně najevo, že se pojede ve stejném tempu jako v předchozí knize a budeme se opět setkávat se starými známými. Čtenář se zcela okamžitě cítí jako ryba ve vodě a hltá stránku za stránkou, aby zjistil, že je na konci prvního příběhu a že dostal to co očekával. V tom Brubaker dupe na plyn a přináší příběh Hříšníci, kdy rozjíždí perfektně kulervoucí jízdu plnou krve, sraček, podrazů, ženských, drog a vlastně všeho co ke skvělému noiru patří. Po přečtení Hříšníků jsem si říkal, že tohle byl opravdu vrchol a jednoznačně to nejlepší co kniha může nabídnout. Potom jsem ale přečetl Poslední z nevinných a opravdu mi spadla brada. Perfektně postavený děj, který nebyl tak kulervoucí jako předchůdce, ale svým pojetím, perfektně napsanými charaktery, lidskými tragédiemi a životním neštěstím, považuji tento příběh tím nejdůstojnějším zakončením, jaké si Brubaker mohl dovolit. Co se týče kresby Phillipse, tak ta je prostě skvělá a není třeba ji nějak více komentovat. Criminal opravdu patří k tomu nejlepšímu co u nás vyšlo a rozhodně by si jej neměl nechat ujít absolutně nikdo. Jeho příběhy čtenářem až rezonují a rozhodně zanechávají v duši stopu, kterou příliš komiksů zanechat nedokáže. Plný počet!

Série Gotham Central dospěla do svého konce a zcela jistě se jedná o jednu z nejlepších sérií u nás vydanou. Poslední díl s názvem Corrigan nás naposledy protáhne špinavými ulicemi Gothamu se všemi jeho zkorumpovanými poldy a po přečtení jsem byl absolutně nadšen, avšak i zklamán z toho, že je tato skvělá série u konce. Rucka s Brubakerem předvedli jedinečnou detektivní jízdu, na kterou budu rád vzpomínat a rozhodně se po nějaké době opět vrátím k přečtení příběhů poldů z MCU. Psát o tom který díl byl lepší a který horší je zde naprosto zbytečné, protože každý z dílů přinesl silné momenty plné překvapení, aby následně čtenář obrátil list a dostal poklidnější příběh na zvolnění tempa, které tandem Rucka s Brubakerem šponovali až k prasknutí. To vše doplněné o famózní kresbu, která všemu dodávala autenticky noirovou atmosféru a to vše v podání několika kreslířů, kteří zachovávali jednotný styl. Prostě perfektní. Celou sérii doporučuji i čtenářům kteří Batmanovo universum normálně nečtou, protože tohle obstojí i samo o sobě a jedná se o řemeslně scénáristicky perfektní detektivku, která musí pohltit každého fanouška tohoto žánru. Nic jiného než plný počet si série nezaslouží! 5z5!

Na Fell - Kruté město jsem narazil zcela náhodně a fakt, že je k sehnání i po deseti letech a scénáristou je Warren Ellis mě přesvědčil. A absolutně nelituji. Jedná se o perfektní noir thriller z hnusem a špínou prolezlého městečka, kde nedávají dobrou noc lišky ale vrahové, feťáci a všemožná i nemožná havěť. Už hned první případ detektiva Richarda Fella je zcela neotřelý a perfektně zpracovaný. Vlastně celá kniha se skládá z několika případů, každý je něčím zvláštní a rozdílný, ať už je to vyslýchání podezřelého v ,,akváriu´´ či bombový atentát v kabince obchoďáku. Myslím, že zde si vybere opravdu každý. Ellis skvěle scénáristicky vystihl všechnu tu depresi, bolest, žal a bezmoc, ruku v ruce s Templesmithem, který svou kresbou vše podtrhuje i když se může zdát jeho kresba odfláklá až odpudivá, tak opak je pravdou a k tématu Krutého města sedí dokonale. Jedinou výtkou k jinak skvělému Fellu mám, že Ellis se k pokračování nedostal a kdo ví jestli se někdy vůbec dostane, tudíž některé nastíněné věci zůstaly nedořešeny a snaha o začátku něco budovat vychází tak nějak do ztracena. Určitě ale i tento jediný díl stojí za přečtení, protože se jedná o kvalitně zpracovanou thrillerovou noir detektivku, kterých u nás moc nenajdeme.

Hodiny posledního soudu řadím mezi to nejlepší, co jsem letos četl. Jelikož Strážce neskrytě obdivuji, po oznámení vydání tohoto počinu u nás, jsem byl nadmíru potěšen. Já osobně propojení mezi Strážci s universem DC kvituji, protože mi tohle k sobě absolutně sedí a vidět Batmana spolu s Rorschachem nebo Ozymandia s Luthorem je pro mě lahůdkou. Potěšila i celková stylizace jako u Strážců, spolu s informačními předěly jednotlivých sešitů a hlavně Noir detektivka Nathaniela Duska, která vzdává hold černobílým krimi šlágrům, mi přišla osobně daleko bližší než příběhy Černé lodě. Nové postavy Marioneta a Mim jsou naprosto skvělé a měl jsem obavy, zda-li nebudou působit rušivě ale opak je pravdou a rozhodně se jedná o perfektně doplňující se sourodou dvojici, na kterou je radost se dívat. Co se týče politikaření tak jako v případě Strážců, kteří řešili aktuální problémy té doby, zde dostáváme problémy doby dnešní a vidíme, že se vlastně nic moc nezměnilo. O kresbě Garyho Franka není potřeba se dlouze rozepisovat, protože je naprosto excelentní a je radostí se na ni dívat. Celkově jsem byl spokojen i když došlo spíše na oťukávání postav a představení nově příchozích, tak i přesto jsem dostal parádní jízdu, kterou jsem zvládl prakticky na jedno posezení a určitě budu netrpělivě vyhlížet jaro příštího roku, kdy má vyjít druhá část. Dávám plnou palbu!

Comics Centrum v závěru roku přináší již druhé pokračování psí partičky, doplněné o kočičí kumpány a slibují pořádnou dávku napětí, dobrodružství a všemožných peripetií. První díl jsem si velice oblíbil jak svým příběhem, tak i gangem hrdinů, kteří střežili Burden jako oko v hlavě. V případě druhého dílu pokračujeme v zajetých kolejích, tudíž dostáváme spousty paranormálních jevů, démonů a všemožných pekelných stoupenců. Hellboy, který se našim hrdinům připlete do cesty a pomůže vyřešit jednu ze záhad, se do knihy výborně hodí, přináší jisté zpestření ale pokud by se v knize nevyskytl, určitě by se nejednalo o nic zásadního. Zvířecí parta dokáže knihu táhnout sama, což je jedině dobře a tyhle hostovačky jiných hrdinů, beru jako fajn bonus. Příběhy samy o sobě jsou rozmanité a vypíchnul bych Křístek má hlad, kdy mě absolutně potěšil závěr a zcela neskrytě přiznávám, že jsem byl záškodnicky rád, jak Křístek dopadl. Fantastické! Mučení jehňátek taky mělo něco do sebe a poslední Jonášova vzpomínka na konci byla řádně hororová. Kresba stejně jako v případě prvního dílu byla úžasná a nemalou měrou k tomu přispěl i Benjamin Dewey, který laťku podržel stejně vysoko jako Thompsonová. Celkově se opět jedná o skvělý počin, avšak co se týče kvality a zábavnosti, musím přiznat, že v případě prvního dílu jsem se bavil o kousek více. Rozhodně se ale stále jedná o skvělé počtení s ještě lepší kresbou, která stojí za to a určitě se těším na pokračování příběhů téhle bandy.

Další díl Ligy spravedlnosti se zbavil nejen loga znovuzrození na obálce knihy, ale taky scénáristy Bryana Hitche, který stál za pěti předchozími díly. Hitch a jeho Liga nebyla v žádném případě špatná ale taky se nejednalo o žádný zázrak. Proto jsem byl zvědav, s čím se vytasí pro mě absolutně neznámý Priest a jestli vnese do Ligy svěží vítr. Povedlo se to polovičatě. Ono vlastně celé to téma týkající se pochybení Ligy a následném propírání jestli jsou tito hrdinové vůbec potřeba a vlastně svým způsobem neohrožují naši planetu a lidstvo, zde již několikrát bylo a minimálně každý z Ligy s tímto má své zkušenosti. Ale Priest se s tímto tématem popral celkem solidně a rozhodně se jedná o fajn čtení. Dobře působí i záporák, který se vydává za členy Ligy a v kombinaci s praním špinavého prádla vůči Lize a samotnému Batmanovi se jedná o příjemný mix. Bohužel ke konci to všechno začalo ztrácet dech a hodně dobrý rozjezd vzal přinejmenším za své. Třešničkou na dortu byl Flash a jeho chytré řeči ke konci, které mě vyloženě uspávaly. Jedná se však podle mého o solidní týmovku, která mě rozhodně nenudila a převážnou část také bavila. Kresba se mi hodně líbila a neměl jsem s ní absolutně žádný problém. Jsem zvědav, kam dál se bude směr této Ligy ubírat. Nějaké náznaky na konci jsou, takže uvidíme příště. Za 4*.

Poslední kniha ze série Tomb Raider přináší prakticky dějově totožný obsah jako u předchozích dílů ale rozhodně nedosahuje kvalit prvního a hlavně třetího archívu. I zde se setkáváme s neduhy, které se objevily v případě druhého archívu a tou je hlavně problém s nepochopením některých dějových zvratů z důvodu neznalosti všech okolností, protože u nás tyto příběhy bohužel nevyšly. Už od příběhu Vše, jak má být až po dvanáct kapitol Cest za dobrodružstvím, které tvoří zdaleka největší část této knihy, jsem měl pocit že něco postrádám. Příběhy mě absolutně nedovedly vtáhnout a ani kresba mi nepřišla zrovna nijak nápaditá. To se však změnilo s kapitolou Škorpionova hůl, která mě vrátila bezmála o 20 let nazpět, do dob prvního herního Tomb Raidera. Perfektní kapitola plná starých dobrých nástrah a pastí, kterýma byla hra vždy prošpikovaná. Tohle jsem tak nějak ve všech knihách až na malé štěky postrádal. Dále následovala kapitola Tisící prvá noc, která se mi z knihy líbila absolutně nejvíce.. Měla skvělý pohádkově neotřelý příběh s absolutně geniální kresbou Billyho Tana, která všemu dodala jedinečnou atmosféru. No a na závěr Největší ze všech pokladů s realistickou kresbou Joea Juska, která má čtenáři připomenout, co je v životě opravdu důležité... Manga na konci je jen takovým zanedbatelným bonusem.. Nebýt posledních tří příběhů hodnotil bych poslední knihu kritičtěji, ale myslím že vzhledem ke zpracování, formátu a vůbec tomu, že tyhle archívy u nás vyšly, nebojím se dát čtyři hvězdy.