Psa baskervillského jsem si chtěl přečíst už dlouhé roky, nebo alespoň minimálně shlédnout jeho filmové zpracování. Pořád jsem to ale odkládal, takže když vyšla takhle adaptace Jana Štěpánka řekl jsem si, že bych si mohl alespoň touto formou rozšířit obzory. Do jaké míry je děj zkratkovitý nemohu posoudit, jelikož jsem nečetl originál a jedná se všeobecně o problém skoro většiny těchto adaptací, ale absolutně jsem neměl problém s orientací v ději. Je však pravdou, že některé pasáže byly dost uspěchané a ve finále působily lehce úsměvně. Spíš jsem byl překvapen, jak byl samotný děj celkem jednoduchý a z finále jsem nebyl příliš ohromen. Chápu, že se jedná o dílo více než sto let staré, ale vždy jsem Psa baskervillského pokládal za jakýsi kult a ve své podstatě jsem tak moc unešen nebyl. Třeba změním názor, až si jednou přečtu knižní předlohu. Jelikož nemám ani se Štěpánkovou kresbou zatím žádnou zkušenost, byla pro mě dost specifická, ale k temně laděným pasážím z blat celkem dobře seděla a po chvíli jsem si na ni zvykl. Ale přiznám se, že se nejednalo úplně o můj šálek kávy. Při čtení jsem si všiml dvou chyb s přehozenými bublinami, ale nejednalo se o nic zásadního. Tuhle adaptaci hodnotím pozitivně. Jedná se o příjemnou záležitost, která je dle mého dobře zpracovaná a jsem rád, že jsem se s kletbou rodu Baskervillů seznámil zatím alespoň touto formou.

K Pérákovi jsem si našel cestu až teď, protože se mi tento hrdina a symbol protinacistického odboje zdál poněkud přiblblý. Ale po přečtení musím říct, že to vůbec nebylo marné a rozhodně jsem se při čtení dobře bavil. Velkou měrou k tomu přispělo zasazení do našich luhů a hájů ve spojení s nacisty, které prostě perfektně fungovalo. Příběhově se nejedná o nic převratného, ale na tohle se zde ani v nejmenším nehraje a primárně se zaměřuje na mix všemožných šíleností, naroubovaných na více či méně známé historické reálie. S kresbou jsem byl taky velice spokojen a rovněž potěšila i pevná vazba, kterou si Pérák rozhodně zaslouží. Celkově opravdu zábavný komiks o hrdinovi, který nakopává nacistům zadky ve velkém stylu a to rozhodně musí potěšit.

Opět skvělá sbírka příběhů kterou jsem si užil a vrátil se do dětských let. Rower Hogan přináší až akčně laděné dobrodružné příběhy, které hlavně ve druhé části nabírají opravdu divočejší tempo, samozřejmě poplatné době a v době vydání čtenáři museli trnout hrůzou, jestli si vůbec ústřední parta poradí s komandem záporáků. Dnes to působí dozajista úsměvně, ale já mám prostě rád tu naivitu kterou tyto komiksy oplývají. Tři kluci jsou taky velice příjemná záležitost a přinášejí lehce detektivní zápletku, která sice uteče velice rychle, ale určitě nenudí. Čermákova kresba jako vždy skvělá. Rozhodně další záležitost u které jsem velice rád, že je v mé knihovně.

S Corbenem nemám zatím žádné zkušenosti, takže nemám srovnání jestli se jedná o jeho lepší či horší počin, ale ve své podstatě se mi Bůh krys líbil. Lovecrafta mám načteného, takže potěšily různé větší či menší narážky a pomrkávání směrem k tomuto autorovi a vlastně celková atmosféra byla velice dobrá. 144 stran uteče velmi rychle, takže příběhově je Bůh krys svižné počtení, které nemá hluchá místa a čte se velice dobře. Přiznám se, že po dočtení jsem docela dlouze přemýšlel nad některými událostmi, které mi nepřišly v první chvíli dost dobře očividné a vlastně jsem se možná lehce ztrácel v souvislostech. Následně jsem se však dobral k nějakému vysvětlení, více či méně smysluplnému, takže ve finále vše dobře dopadlo. Co se kresby týče, tak tady jsem problém prakticky nezaznamenal a neměl jsem sebemenší problém. Jednoduše mě bavila právě svou jednoduchostí. Bohužel se však neubráním lehkému zklamání, protože jsem očekával něco trochu více hororovějšího, nebo možná spíše šokujícího a drsnějšího. I tak se ale jedná o nadprůměrnou záležitost říznutou Lovecraftem, která rozhodně není k zahození.

Temný rytíř - Historie Batmana a zrod nerdů je velice dobře provedená kniha mapující bohatou historii Batmana. Já osobně jsem jeho fanouškem, dost informací z jeho historie znám, ale rozhodně nejsem žádný odborník či znalec. To v žádném případě. Čtu pouze česká komiksová vydání, rád se podívám na jeho filmy a doma se mi válí spoustu věcí s jeho tématikou. Když měla tahle kniha u nás vyjít, měl jsem velkou radost, protože pokud se nepletu v našich končinách zatím žádná podobná kniha takového rozsahu o historii Temného rytíře nevyšla. Po přečtení mám jako ,,Batmanův fanoušek - amatér´´ z knihy opravdu dobrý pocit a jsem rád, že jsem si rozšířil obzory. Kniha se čte naprosto skvěle. Není to jen pouhá snůška faktů a historických reálií, ale vše je napsáno velice čtivě a po celou dobu jsem se nejen vzdělával v oblasti historie Batmana, ale hlavně jsem se skvěle bavil. Otázkou zůstává jestli kniha dokáže zaujmout někoho, kdo má historii Batmana v malíku, protože ač obsahuje velké množství informací, jedná se spíše o informace obecné a nejde se příliš do hloubky. Kniha taky mimo historické informace jak k Batmanově zrodu, tak například k různým filmovým zpracováním obsahuje pár stránek s ukázkami ze starších komiksů a jsou zde spíše pouze na ukázku a nic zásadního nepřináší. Knihu určitě doporučuju spíše čtenářům kteří mají Batmana v oblibě, ale co se jeho historie týče nejsou úplně znalí a rádi by se dozvěděli něco nového. Starým matadorům kteří mají historii Batmana nabiflovanou, kniha asi moc nenabídne. Já jsem rozhodně rád, že kniha u nás vyšla a mohl jsem se takhle souborně začíst do historie Temného rytíře. Glen Weldon rozhodně odvedl dobrou práci.

Brubaker a Phillips. Dvojice, která je naprostou zárukou kvality a já jim ty jich výtvory jednoduše neskutečně žeru. Zatmívačka je naprosto grandiózní a já se nechal vtáhnout do děje plný očekávání a byl jsem vyhozen na úplném konci s pocitem, že jsem přečetl další mistrovský počin. Miluju období ve kterém se Zatmívačka odehrává, společně se zasazením do Hollywoodu plného krásných žen, uhlazených frajírků, naleštěných bouráků a zářících neonů. Brubaker má dokonalý cit pro vykreslení dobové atmosféry, takže máte pocit, že jste přímo v centru dění. Že cítíte přítomný cigaretový dým vznášející se všude kolem, cítíte jemnou vůni dobré whiskey mixnutou drahým dámským parfémem, která prostupuje stylovou párty někde na terasách v kopcích Beverly Hills. Obálka je v tomto případě mírně zavádějící, protože kdo očekává akčněji laděnou noirovku bude lehce zklamán. Brubaker vše dávkuje velice pomalu, pracuje s postavami a akčních pasáží se čtenář dočká opravdu minimálně. Celý příběh je postaven převážně na pomalém rozplétání dávných tajemství, hříchů a starých křivd, než na vyřizování si účtů pomocí zbraní a podobě. Ale i na tohle v menší míře dojde. Já jsem si celý příběh neskutečně užíval, protože celé je to přesně ten styl který mi neskutečně sedí a chci určitě více takových. Kresba Phillipse je famózní a k Brubakerovi sedí ještě lépe než prdel na hrnec. Naprostá dokonalost. Zatmívačka je skvělá záležitost, která dokáže uhranout díky skvělému příběhu, který však svým pomalým tempem nemusí sednout každému a vyznavači akčnějších příběhů nemusí být zcela spokojeni. Ten, který však přistoupí na Brubakerovu cestu napříč Hollywoodským pozlátkem, bude odměněn naprosto brilantní exkurzí do života tamních hvězdiček, se všemi jejich démony, strastmi a slastmi. Nekompromisní plná palba.

Jelikož jsem se o indiány nikdy nezajímal a vlastně o nich příliš nevím, byl jsem zvědav co Walitaka přinese. A upřímně musím říct, že tohle se mi do vkusu moc netrefilo. Ač mám tyhle starší komiky strašně rád a vždycky se na ně vyloženě těším, zde se opravdu jednalo pouze o průměrné příběhy, které jaksi postrádaly onu dobrodružnost a celkově mi to přišlo poněkud slabší. Jednotlivé příběhy byly doplněny o různé zajímavosti ze života indiánů, kdy některé z nich byly zajímavé a rozhodně poučné, avšak různé návody byly spíše rozptylující a tříštily už tak nepříliš dobrodružné výpravy. Ale chápu, že v době vydání se jednalo o velice kladně přijaté návody jak si zhotovit různá kempovací lehátka, týpí a další indiánské náčiní. Kdybych se v životě více zajímal o indiány, určitě by mi Walitaka učarovala, ale i tak jsem rozhodně rád, že tohle vyšlo a mám to ve své knihovně.

Ve své podstatě má pokračování všechny pozitiva svého předchůdce a opět se jedná o hodně povedenou záležitost. Tentokrát se přesuneme z Gothamu do New Yorku, kde si začne přívržence do své armády verbovat sám Bane, kterému se ve své nařachanosti vyrovná pouze samotný Batman. Ale bez debat k tomu bude potřebovat celou želví partu a několik dalších přívrženců. Příběhově je to velice podobné prvnímu dílu, ale proč měnit něco co fungovalo poměrně hodně dobře. Proti předchůdci ovšem výrazně přibylo akce, které na můj vkus možná bylo až příliš, ale je pravdou, že na druhou stranu byla vyvážena relativně hodně ukecanými pasážemi, takže ve finále byl poměr vah mezi akcí a klidnějšími částmi vyrovnán. Kresba opět skvělá, tady se není o čem bavit. Také jako velké plus vnímám vynechání Batmobilu, který v prvním díle jasně aspiroval na titul největšího paskvilu v dějinách Batmanova vozového parku. Batman a Želvy nindža jsou hodně povedenou záležitostí se kterou rozhodně nešlápnete vedle.

Spojení Batmana s Želvami nindža může evokovat poměrně slušnou volovinu, ale ono to ve finále opravdu funguje velmi dobře a dokonce musím říct, že je to lepší než jsem původně očekával. Dlouho mi oba díly ležely v knihovně a pořád jsem se tomuto crossoveru vyhýbal, ale konečně jsem se odhodlal přečíst alespoň první díl a opravdu jsem se bavil. Scénář není příliš rafinovaný, ale to by asi nikdo v tomto případě nečekal. Prim zde hrají souboje jak fyzické tak slovní plné různých hlášek, které vůbec nejsou nijak trapné či dětinské a rozhodně jsou příjemným osvěžením. Celé je to nakresleno skvěle, akce je dynamická, Batman je nařachaný jako blázen, ale například Batmobil, tak ten k designovým skvostům rozhodně nepatří. Celé to dohromady ale funguje více než dobře a jedná se o nadprůměrnou záležitost, která rozhodně potěší fanoušky jak Batmana, tak celé želví party.

Na časopisu Kačer Donald jsem v devadesátých letech prakticky vyrůstal, takže každý další příběh téhle kačeří party mi zavání těžkou nostalgií a rozhodně mu neodolám. V tomto případě se však bohužel opravdu jedná pouze o průměrnou záležitost, která příliš neoslní a nenadchne. Osobně jsem měl vždycky raději příběhy, které se držely spíše při zemi a popřípadě se odehrávaly přímo v Kačerově, avšak v případě těchto příběhů se co chvíli skáče hlava nehlava po celém světě, takže než se kačeři stihnout ohřát po jednom dobrodružství, už se skáče do dalšího. Kdyby alespoň ono dobrodružství bylo něčím zajímavé či vtipné a poutavé, ale bohužel i v tomto směru se jedná o průměr. Kresba se mi hodně líbila a rozhodně patří k tomu lepšímu co kniha nabízí. Mladšího čtenáře to asi ničím neurazí a dokonce si dovedu představit, že bude spokojen, avšak v mém případě se jedná pouze o lehce zapomenutelný příběh, kterých kačeři prožili nespočet a rozhodně mají za sebou i daleko lepší. Rozhodně jsem však zvědav na druhý díl.

Parker je čistokrevný noir ze staré školy a musím říct, že jsem něco tak dobrého ani nečekal. Hned od samého začátku jsem byl překvapen kvalitním zpracováním samotné knihy, který je opravdu na vysoké úrovni a možná drobnou výtku bych měl k papíru, který je dost tvrdý a špatně se jednotlivé stránky otáčí. Jedná se ale prakticky o jedinou drobnost kterou bych vytkl. Po otevření knihy jsem prvotním pohledem na kresbu nabyl přesvědčení, že zvolený styl cartoonové kresby asi nebude pro tento žánr to pravé ořechové. Omyl. Je to přesně ten styl, který celému scénáři přidává na atmosféře, jedinečnosti či stylovosti a je pravdou, že je potřeba pečlivěji sledovat, co že se na jednotlivých panelech odehrává, což mi vůbec nevadilo a samotnou kresbou jsem byl nadšen. Co se scénáře týče, tak ten je ve své podstatě jednoduchý, přímočarý a neobsahuje zbytečné kličky či vytáčky. Jde se rovnou na věc, Parker se s ničím a nikým nepáře a ke všemu potřebuje pouze své dvě splašené kladiva v podobě žilnatých rukou. A to mi na tom všem přišlo skvělé. Celé je to vlastně tak jednoduché až to bylo geniální. Škoda, že nic dalšího zde nevyšlo, protože bych pokračování bral všemi deseti. Tohle je přesně to, co chci číst. Stylová noirová záležitost.

Zrozen k zabíjení si u nás odbyl svou premiéru a musím říct, že je to po delší době Batman, který mě opravdu bavil a prakticky nemám sebemenších výhrad. Příliš nekomplikovaný, přímočarý a dobře uchopitelný děj, který běží ve velmi slušném tempu, střídající se s klidnějšími, dobře napsanými pasážemi. Napětí mezi Batmanem a Robinem je téměř hmatatelné a vytváří po celou dobu čtení až depresivní atmosféru a chemie mezi nimi funguje na jedničku. Záporák dokázal Batmanovi pořádně zatopit jak fyzicky tak psychicky a rozhodně byl důstojným soupeřem hodným křižáka v kápi. Kresba skvěle doplňovala celkově ponurou atmosféru a některé scény byly vyloženě perfektní. Zrozen k zabíjení je pro mě velkým překvapením a rozhodně se těším na další u nás zatím nevydané příběhy. Doufám, že alespoň většina z nich bude stejně kvalitních, jako v tomto případě.

Tak tohle byla naprostá paráda. Ryby byly dobré, ale mnohem více se mi líbily Balónky oběšenců, které obsahovaly skvělé příběhy plné morbidnosti a hnusu. Ale to co Itó předvádí ve Spirále je čistokrevná esence zvrácenosti, která hraničí s naprostým šílenstvím. Jednotlivé kapitoly jsou opravdu nechutné, divné a zvrácené, ale dokáží tak neskutečným způsobem vtáhnout, že absolutně nemůžete přestat číst a zároveň odtrhnout oči od obrovského množství spirál vyskytujících se na stránkách tohoto opusu, ve všech možných i nemožných formách. Počáteční dvě třetiny celé knihy jsou opravdovou oslavou hnusu a já jsem žasnul nad neskutečnou autorovou zvrácenou představivostí. Poslední třetina co se týče morbidnosti už lehce snížila svou laťku a nebyla tak šokující, ale skvěle mířila vstříc vyústění a rozuzlení celého spletence. Spirála je absolutní paráda a jsem rád, že po letech znovu vyšla, protože se jedná o bezpochyby geniální záležitost. Itó je mistr zvrácenosti.

Když byl Batman: Svět oznámen, mé srdce zaplesalo. Povídková antologie včetně zastoupení borců z České republiky. Paráda. Ve finále jsem však čekal o dost víc. Příběhově se jedná o různorodý mix a musím ocenit, že jednotliví tvůrci přidali do svých příběhů něco ze své vlasti. Ať jsou to různé památky, legendy či místní zvyklosti, většina autorů toho využila a přiblížila něčím svou vlast ostatním čtenářům z celého světa. Je pravdou, že některé z příběhů jsou vyloženě slabé a některé lepší, ale asi ani v jednom případě jsem si neřekl, že by něčím některý vybočoval, či se jednalo o něco výjimečného. Prostě klasické Batmanovy příběhy naroubované do různých měst na světě. Co se kresby týče, zde taky není velký důvod k ovacím, protože se jedná veskrze o klasickou práci, která ničím nevybočuje. Nejvíce jsem se však těšil na příběh z naší domoviny a v tomto případě jsem byl zklamán nejvíce. Absolutně nezáživný příběh, který až trestuhodně nevyužil pražského zasazení. Chápu, že vzhledem k počtu stran toho moc kloudného vymyslet asi nešlo, ale v tomto případě se opravdu promrhalo potenciálem. Tak jako ostatní autoři dokázali svou vlast aspoň něčím minimálně přiblížit, zde se našinec nedočká prakticky ničeho byť jen lehce zajímavého či autentického. Suchánkova kresba však patřila k tomu lepšímu z celého sborníku. Celé to znělo velkolepě, ale provedení je o poznání horší. Jedná se opravdu pouze o průměrnou záležitost, která nemá příliš co nabídnout. Já jako člověk pro kterého je Batman srdcovou záležitostí a hlavně díky zastoupení naších autorů i když výsledný scénář není nic moc kvalitního, hodnotím jako lehký nadprůměr, bije ve ve mě však přesvědčení, že v tomto případě jsem dost benevolentní.

Rychlé šípy v tomto kompletním vydání jsou naprostou klasikou, kterou prověřil sám čas a není tím pádem nutno se více k obsahu rozepisovat. Foglar je mou srdcovou záležitostí, který mi vždy evokuje dětství a každá komiksová adaptace dle jeho námětu, je pro mě výletem do dob minulých, kdy svět byl mnohem lepší než dnes. Jsem velice rád, že jsem se dostal k druhému vydání v téměř perfektním stavu, protože se jedná o poklad. Zážitky a příběhy Rychlých šípů jsou zcela jistě v očích dnešních dětí naprostá historie a pravěk, ale já se moc těším až má dcerka povyroste a budeme se společně pouštět do čtení příběhů téhle party. Dcera úplně poprvé a já po několikáté, avšak vždy s láskou. Tohle je klenot, který už navždy klenotem zůstane.

Skvělé příběhy ze světa Star Wars, které dokáží patřičně vtáhnout a drží si kvalitativní laťku pořádně vysoko. Jasně, některý z příběhu je lepší, některý horší ale celkově tvoří perfektně vyváženou směsici. Detektivní vyšetřování ve společnosti Qui-Gon Jinna a Obi-Wana Kenobiho, hledání ztracené dcery a výcvik v podání Ki-Adi-Mundiho nebo snad nastražená past slovutnou lovkyní lidí Aurrou Sing. Celou sbírku příběhů uzavírá Darth Maul, který to roztočí ve velkým stylu a přináší pomyslnou třešničku na konec. Samotný název Vzestup Sithů zde není příliš zavádějící, jelikož celá kniha, ač příběhově na sebe jednotlivé kapitoly příliš nenavazují, je protkaná všemožnými náznaky, plány a intrikami samotných Sithů a postava Darth Maula se objeví ve více příbězích, než pouze v posledním, avšak třeba jen na jedné či dvou stranách. Kresba různorodá, v prvních dvou příbězích se jednalo o poměrně cartoonovou záležitost, která se střídala s temněji laděnou kresbou ale perfektně dotvářela atmosféru samotných příběhů. Nejvíc samozřejmě zaujal svým temně pojatým zpracováním Darth Maul. Vzestup Sithů je vynikající záležitost, která potěší všechny fanoušky Star Wars.

Změna na scénáristickém postu přináší i změnu v Bondově způsobu řešení situací, kdy se z agenta, který v Ellisově podání zabil absolutně vše co se hnulo (někdy jsem měl vážně strach, že to odnese i Moneypenny s M) a musím říct, že ačkoliv se jednalo o mírné osvěžení ze strany Ellise, mám daleko raději klasičtější podání 007. Bond v příběhu Hammerhead je už naštěstí daleko umírněnější a celkově jsem pociťoval daleko lepší pocit z jeho počínání. Příběhově se jedná o klasiku, kde hlavní roli hrají nukleární zbraně, zničení světa, prachy a moc. Takže nic závratného, ale já se bavil. Scénář byl svižný, Bond zabil o 150 lidí méně než v případě dvou předchozích dílů, záporák nebyl z těch nejlepších, ale ničím mi absolutně nevadil a všemu sekundovala hodně příjemná kresba. Hammerhead je opět dobrou akční jízdou, která minimálně fanouška Bonda musí potěšit.

S Conanem prakticky začínám a mám za sebou pouze Zrozen na bitevním poli, který se mi opravdu velice líbil. Dcera pána mrazu jde ještě dál a rozhodně musím říct, že se jedná o skvělou záležitost. Člověk se nenudí ani vteřinu, všechno perfektně plyne, souboj střídá souboj, krásnou krajinu střídá krajina ještě malebnější a to vše doplněno o líbezné dámy na které je radost pohledět. Po příběhové stránce nemohu soudit, jak moc se drží předlohy či nikoliv, protože jsem absolutně nečetl ani jednu povídku, ale jsem nadmíru spokojen s tím, co jsem dostal. Perfektní dobrodružnou výpravu přesycenou testosteronem, doplněnou o souboje se lvy, krysopavouky a další havětí, která potěší většinu po pořádné akci lačnících čtenářů. Kresba naprosto skvělá, náležitě jsem si všechnu tu nakreslenou bitevní vřavu užíval a mistrně vyzdvihovala hutnou atmosféru. Dcera pána mrazu je opravdovou lahůdkou a já se rozhodně těším na další Conanovu výpravu. A to jsem chtěl Conana vynechat a vůbec se do něj nepouštět. Jaká by to byla chyba!

Po Zaklínači s podtitulem Z masa a ohně bez debat kvalitativní skok směrem vzhůru. Tam, kde předchozí díl zklamal atmosférou, samotnou zápletkou a nezajímavými postavami, přináší Blednoucí vzpomínky tu pravou vědmáckou atmosféru, která je cítit doslova z každé stránky. Příběhově se sází na komornější notu, ale celé to působí velice dobře a vyprávění dokáže vtáhnout. Jediné co příliš nemusím je povídání vypravěče vsazené do panelů mezi konverzace, které mi vždycky přijdou rušivé a lehce to odvádí pozornost. Kresba měla jisté rezervy a někdy například co se mlhavců týče, působila lehce komicky, ale celkově mi k temné atmosféře seděla a byl jsem s ní spokojen. Blednoucí vzpomínky se mi hodně líbily a jsem opravdu rád, že kvalita šla od posledního dílu nahoru. Příběhově to má všechno co může fanoušek od Geraltova putování očekávat a doufám, že i případné následující výpravy budou minimálně stejně dobré.

Příběhově o stupínek lepší než v případě Bondovky Vargr a rozhodně opět dobře provedená akční pohodovka. Ellisův druhý Bond v pořadí přináší hlavně zajímavější příběh, který dokáže více vtáhnout do děje, avšak někdy jsou dialogy relativně komplikované a několikrát jsem se přistihl, že jsem daný rozhovor pročítal několikrát, než jsem rozklíčoval kdo s kým, kde a přes co tečou peníze a kdo pro jakou agenturu vlastně pracuje. Ve své podstatě se nejednalo o nijak důležité informace pro celkové pochopení příběhu, ale lehce to rušilo. Kresba opět dynamická, plná dobře nakreslených akčních scén. Co se Bonda týče, doufám, že v dílu Hammerhead již nebude onou divokou mašinou na zabíjení, protože dvakrát stačilo a byl bych rád za návrat daleko elegantnějšího 007. Přes pár neduhů se ale jedná o kvalitní Bondovku, která se nese v duchu klasických příběhů a rozhodně nedělá celému universu ostudu.

Scénárista Warren Ellis pojal Bonda po svém a přináší více akčních scén a mrtvol, než kdykoliv předtím. Čtenář se tedy musí připravit, že nelze příliš očekávat uhlazeného elegána řešící rafinovaně své zadané míse, nýbrž zabijáka ve službách Jejího Veličenstva, kterým bezesporu vždy Bond byl, ale vše řešil daleko elegantněji než Ellisův svěřenec. Jelikož mám Bonda hodně rád a jsem relativně otevřen novým nápadům, musím uznat, že mi tohle Bondovo ztvárnění nijak výrazně nevadilo. Co se příběhu týče, ten nesází na příliš megalomansky budovanou zápletku a jede spíše v umírněnějších kolejích, což byla taky fajn změna. Ačkoliv hlavní záporák spolu se svými kumpány nebyli zrovna úplně ten největší výkvět Bondovy galérky, ale svou úlohu sehráli relativně se ctí. Co se týče kresby, tak zde kvituji dynamiku při soubojích a hlavně akční scény, které vypadaly prostě dobře. Jako první díl této série mě Ellis poměrně zaujal a až na pár drobností nemám příliš výhrad. Nechtěl bych takového Bonda vídat pořád, přeci jen u mě převažuje ten elegán, hračička a milovník žen s vytříbeným vkusem pro plnění svých úkolů, citem pro dokonalé obleky a drahé hodinky, ale i tahle akčnější varianta jednou za čas neuškodí. Úplná paráda to není, ale nadprůměrná Bondovka ano. A rozhodně se těším, co přinese Ellis ve Fantomovi.

Kreslené seriály časopisu Junák jsou z dnešního pohledu opravdu těžkým retro kouskem a rozhodně nejsou pro každého. Já se však bavil od začátku do konce. Jelikož jsem od útlého dětství hltal Foglara, rád i dnes po večerech po práci vypnu a vypravím se alespoň touto formou na pořádnou dobrodružnou výpravu. Všechny obsažené příběhy jsou skvělé a prožijeme tak táboření uprostřed Žlutých Skal, abychom se následně s Družinou Lišek pustili do temněji laděného příběhu se špionážní zápletkou. Tento příběh je mimochodem hodně povedený. Tajemství Bažin má také svou nezaměnitelnou atmosféru a ani zde není nouze o pořádnou dávku napětí, samozřejmě poplatnou době. V zemi divů a nebezpečí přináší příběh o putování po dalekém Tibetu a číst ho v době vydání, musel být pořádně dobrodružný zážitek. Na konci knihy potěší doslov s krásnými obálkami a já velice děkuji nakladatelství Josef Vybíral, za tuto a další krásné knihy. Naprostá paráda.

Modrá pětka: Na stezce dobrodružství mi udělalo obrovskou radost. Po delší době, jsem měl chuť přečíst nějaké příběhy z dob minulých a Modrá pětka obstála dokonale. Napínavý příběh za přítomnosti fajn party, který se dobře a hlavně svižně četl, kresba v podání Marko Čermáka skvělá a vlastně celá kniha potěší. Vidím to na objednávku dalších vydaných dílů a rozhodně se těším na příští dobrodružné výpravy.

K Mýtům jsem se doma ještě ani nedostal, takže Mýty: Lamia, které vlastně nejsou Mýty, ale pouze přidruženou sérií, mě ani příliš nezaujala, ale zase to nebylo nic vyloženě špatného. Krátká oddychová zábava z období a zasazení mě velice blízkému. Ochutnávač opět hodně fajn a dobře jsem se pobavil. Co se Blacksada týče, tak ani v případě pokračování se nedostavil ten efekt absolutní blaženosti, kterou jsem zažíval při čtení souborných příběhů. Kresba nedosahovala předchozích kvalit a ani příběhově to nebylo ono. Jednalo se spíš o krátký roadtrip za přítomnosti pár známých, který neurazil, ale člověk v tomto případě čekal o mnohem více. Pořád je to nadprůměr, pořád se na to hezký dívá a pořád se to dobře čte. Ale absolutní nadšení se tentokrát nedostavilo. Škoda, tak snad příště!

Přečteno hlavně kvůli Blacksadovi, ale musím říct, že i Gaimanova Cena a Ochutnávač vůbec nebyly marné. Co se konkrétně Ochutnávače týče, tak toho bych si u nás dal klidně mnohem více. Celé to působilo hodně dobře a je škoda, že to neklaplo. Hlavním tahounem tohoto čísla, byl však jíž zmiňovaný Blacksad. Hodně jsem se těšil na pokračování zvířecího detektiva a ve finále jsem nedostal tolik, kolik jsem očekával. Alespoň co se první části týče. Kresba pořád skvělá, ale zdála se mi poněkud slabší než v případě předchozích příběhů a samotné budování zápletky taky neprobíhalo kdo ví jak rafinovaně. Uvidíme jak dopadne druhá část. Každopádně nadprůměrný výběr.

Tak tohle byla paráda jako hrom. Blacksad na své přečtení čekal v mé knihovně poměrně hodně dlouho, i když jsem věděl, že to dle ohlasů bude kvalita, po přečtení jsem byl doslova ohromen. Ani nevím, jestli ohromen scénářem nebo kresbou, nebo obojím dohromady a je to ve své podstatě úplně jedno, protože naprosto skvělý scénář s totálně exkluzivní kresbou, to je prostě radost. Blacksad si mě získal hned v úvodu, abych s ním absolvoval perfektní noirovku jako řemen a knihu zavíral přečtenou na jeden zátah. Absolutně nešlo přestat číst. Skvělý mix příběhů doplněný o uvěřitelné postavy, kdy věříte každému jejich slovu a činu i přes to, že v hlavní roli vystupují zvířata. Možná jsem byl před začátkem čtení mírně skeptický, zda si dokážu maximálně užít noirovku, kde detektiv je černý panter, šéf poldů pes a vlastně zde vystupují prakticky všechna zvířata, která si dokážete představit. Má skepse byla rozprášena hned v úvodu a celou tuhle kriminální výpravu ve společnosti zvířat, jsem si maximálně užil. On totiž sám příběh dokáže náležitě vtáhnout do děje a vyrovná se těm nejlepším krimi šlágrům. Všem sympatickým zvířecím hrdinům navíc sedí neskutečná kresba, která je opravdu úžasná a už dlouho jsme se takhle nekochal. Barevné New Orleans, zasněžené městečko nebo hořící továrna. Vše vypadá excelentně a kresbu rozhodně řadím k té nejlepší, jakou jsem měl v komiksu možnost vidět. Blacksad je opravdové mistrovské dílo, které doporučuji všemi deseti. Jednoznačně se jedná o výjimečný počin.

Poslední návštěva Sin City a velice důstojné rozloučení. Absolutně nebudu hodnotit, který díl byl lepší a který horší. Sin City beru jako celek a rozhodně je jasné, že některý z dílů měl světlejší chvilky a jednoduše obsahem převyšoval díl jiný, ale ve své podstatě všechny knihy utváří dokonalý celek. Celek, který pod Millerovým vedením skvěle funguje a vy věříte tomu, že Sin City žije. Že žijí postavy které tu během čtení potkáváme, že příběhy které jsou vyprávěny se opravdu dějí a že to celé prostě dává smysl. Cítíte cigaretový dým, který doslova čpí z jednotlivých stránek, dokážete nasát atmosféru automobilové honičky ulicemi Starého města, kdy nebezpečná malá Miho uhání po střechách vytahujíc dvojici katan a ve finále cítíte i smrad z toho malého žlutého parchanta, který je k zblití. Černobílá kresba všemu vévodila a rozhodně kvituji zapojení decentních barev u pozdějších dílů, které skvělou černobílou perfektně oživily, aniž by narušily celkově temný vizuál. Hlavně i barevná halucinogenní kapitolka byla skvělá a celkově knihu osvěžila. Celá série Sin City je rozhodně jedním z nejlepších počinů na komiksové scéně a musím říct, že čtení byla parádní jízda a jsem rád, že jsem ji konečně mohl absolvovat a vyvázl jsem z toho všeho se zdravou kůží. Ale bylo to tak tak. Maximální plná palba!

Sbírka čtyř příběhů ze života velkého šéfa a všechny byly prostě fajn. Hodně solidní oddychová zábava, která ničím nevybočuje a příběhy nejsou kdo ví jak rafinované či vtipné, ale celkově to prostě stačí k tomu, aby se člověk dobře pobavil a celé to nesklouzlo do průměru. Příběhově se jedná o rozličný mix se začátkem v podobě volby miss, lobáckou verzi gaunerů, přes pozlátko ve formě holywůůůdu a zakončují to masožraví šneci, takže suma sumárum si téměř každý přijde na své. Perfektně je tady vidět i kvalita překladu, který jsem zmiňoval již u více dílů Loba. Tři ze čtyř příběhů překládal Španihel a zbývající Dort. Téměř u každého dílu který překládal Španihel mám problém s tím, že překlad je nemastný neslaný, suchý a prostě se mi k Lobovi moc nehodí. Zde v této sbírce příběhů je to krásně vidět. Příběh, který překládal Dort má koule, je vulgární, vtipný a jeho různé kreace při vymýšlení vtipných překladů jmen jsou prostě fajn a sedí k Lobovi dokonale. Španihelův překlad nemá koule, není vulgární ani příliš vtipný a prostě celkově se spíše hodí pro sérii Twilight, než pro záležitost typu Lobo. Škoda. Ale i tak jsem se velice dobře pobavil a rozhodně pořád dokáže Lobo zahřát na duši. Nebo rozervat duši. Nebo střeva. Nebo tak nějak.

Sbírka kratších i delších příběhů, kdy některé jsou vyloženě skvělé a některé o něco horší, ale celkově se opět jedná o skvělou záležitost. V příbězích se setkáváme se starými známými a zbyde dost místa pro postavy nové, které skvěle doplňují celou partu města hříchu. Skvělé bylo doplnění barev do některých příběhů, které vyšvihly perfektní Millerovu kresbu ještě o stupínek výše, tak jako ve žlutém parchantovi. Černobílá je luxus, ale elegantně zakomponovaná barva, taky není na škodu. Perfektní doplňovačka před vyvrcholením série, která si drží neskutečně vysokou laťku.

Proti předchozím dílům Miller zlehounka zvolňuje tempo a přináší mírně komornější příběh. Není to nic proti ničemu a po čtyřech nadupaných dílech jsem tohle zvolnění opravdu ocenil. Pořád je všude hmatatelná špína a hnus města hříchu, pořád jsou všude litry krve, pořád je tu Dwight a nebezpečná malá Miho aby společně rozstříleli spoustu šmejdů a pořád je to Sin City. Takže za mě všechno na svém místě a přesně jak má být! Opět jsem se královsky bavil.

Ten žlutej parchant pokračuje v obrovsky vysoko nastavené laťce a dokonce tasí trumfy v případě skvělého Hartigana, který mi sakra sedl a neskutečně odporného, slizkého a smradlavého žlutého šmejda, který byl tak hnusný, až byl ve své podstatě přitažlivý. Přitažlivý pro Hartiganovu pěst, na kterou v průběhu celého příběhu několikrát chudák narazil. A nejen na ni. Prostě opět naprostá paráda. Má to úplně všechno. Charakterního poldu, který zachraňuje nevinné holčičky, bezcharakterního šmejda, nádherné baby, hnusné parchanty, hříšné město, automobilové honičky, no prostě všechno, co si člověk od této neonoirovky může přát. Kresba luxus a hlavně musím vyzdvihnout přidání žluté, která je prostě lahůdková a ještě lépe dokáže ve vší té černi a temnotě čtenářovy oči pomoct zaměřit na největšího sráče čtvrtého pokračování. Bez debat opět skvělá jízda.

Další parádní stylová jízda od samého začátku do konce. V tomto díle Miller šlape ještě více na plyn a názvem Velká tučná zabijačka se třetí díl pyšní naprosto dokonale. Dwight je skvělý a nebezpečná malá Miho mu zdárně sekunduje. Jejich společné porcování, kdy Dwight ladně přidržoval nožky oběti bylo naprosto brilantní. Ono vlastně vtipných momentů v tomto díle bylo několik a fakt jsem se při všech těch litrech krve a vnitřností stihl i zasmát. Paráda. Kresba opět naprosto perfektní, kdy některé stránky jsou vyložené labůžo. Sin City se mi neskutečně trefilo šípem do oka a jsem opravdu rád, že vyšlo nové vydání, protože tuhle sérii by si měl přečíst úplně každý.

Ženská, pro kterou bych vraždil je opět naprosto skvělou záležitostí. Dokonce lehce předčila Drsný sbohem, které už tak nasadilo laťku pekelně vysoko. Miilerovou předností je skvěle zvládnuté budování atmosféry, kdy čtenář při čtení dokonce cítí vlezlý kouř z cigaret a slyší burácení hromů při sledování vysokooktanové automobilové honičky. Naprostý luxus. Všechny postavy sehrály svou roli dokonale, v čele s Dwightem a Avou, kdy naprosto skvěle Miller dokázal propojit tento díl s dílem předchozím různými situacemi, které rozhodně výborně napomáhají k utvoření dokonalé iluze komplexnosti celého Sin City. Kresba opět sedí naprosto přesně jako prdel na hrnec a je ve všech ohledech skvělá. Obálky obecně ve 4. vydání jsou nádherné a co se použitého papíru týče, je pravdou, že se stránky poměrně hůře otáčejí a lehce se zvýšila robustnost jednotlivých knih, ale v mém případě se vůbec nejedná o nic zásadního a nemám s tím sebemenší problém. Celkově skvělá práce!

Sin City mi odpočívalo v knihovně pár let a jelikož mi jeden z dílů chyběl, čekal jsem až sérii zkompletuju a pustím se do drsného, špinavého a odporně temného města hříchu, které jsem dosud znal jen z perfektního filmového zpracování. Sin City tudíž čtu opravdu poprvé až teď, 30 let od vydání a musím říct, že tahle klasika absolutně neztratila nic ze své legendárnosti. Jelikož miluju noir, černobílou kresbu s pořádnou dávkou násilí a drsňáctví, ve spojení s vnadnými dámičkami, kterými Sin City oplývá, už dopředu jsem věděl, že tohle bude pecka. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával a knihu jsem zavíral s blaženým pocitem. Perfektně noirově podaný, akčně laděný příběh ze staré školy, kdy čtenář nemá šanci vydechnout, protkaný nejrůznější lidskou lůzou, které kontrují krásné ženy a namakaní frajeři. To vše zabalené do osobité černobílé kresby, která je absolutně jedinečná a pomáhá utvářet dokonalou kulisu zmaru, deprese a všeobecného zoufalství. Více snad ani není třeba zmiňovat a prakticky jsem se rozepsal daleko víc, než jsem původně chtěl. Sin City už totiž prověřil sám čas a svůj kultovní status si drží naprostým právem. Naprostá lahůdka a povinnost.

Ve své podstatě pořád nadprůměr a hodně dobře odvedená práce jak scénáristicky tak kresebně. Avšak nejedná se o nic nového, svěžího či překvapivého. Je to prostě věc, kterou jsme již v několik obměnách četli mnohokrát. Batmanovo trauma, Jasonovo trauma a jejich společné trauma, Jokerovo trauma, Barbařino trauma, Joker má nejradši na světě Batmana a Batman nemůže spát bez přítomnosti Jokera a tak dále a tak dále. Ničím mi tohle pořád nevadí a dokonce tohle považuji za nosný pilíř celého Batmanova bytí, ale v případě komiksu Tři Jokeři, jsem čekal něco o trochu víc. Každopádně i tak jsem se velice dobře bavil, svižně se to četlo a skvěle se na to dívalo. Prakticky jsem se ani na sekundu nenudil a knihu zhltnul téměř na posezení. Kdo nemá Batmana příliš načteného, věřím že ho dokáže komiks zaujmout na 100%. Ale i v mém případě se pořád jedná o nadprůměr a jsem rád, že u nás komiksy ze série Black Label vychází. Určitě se těším na další! A mimochodem, ten přebal se zeleným Batmanem včetně plakátu je skvělý!

Po přečtení U283 jsem byl vlastně docela překvapen, jakou měrou jsem byl vtažen do víru dění. Už před koupí jsem neměl prakticky žádná očekávání a komiks sem koupil vlastně kvůli anotaci, která mě dokázala patřičně zaujmout a kvůli obálce, která slibovala pořádný oldschool. Příběhově se jedná o kousek jako vystřižený z osmdesátých let, kdy hrdinové byli opravdoví frajeři a záporní šmejdi si dělali co chtěli. A vlastně mi ani nevadilo, že se opravdu jedná o lehký guláš, kdy některé pohnutky a činy vykonané hlavními postavami, v pár případech prostě nedávaly smysl. Nebo možná nedávaly smysl jen mně. Kresba byla opravdu jednoduchá a prakticky u ničeho jiného by v dnešní době neobstála, ale v tomto případě mi seděla skvěle a dotvářela kulisu, již zmiňovaného olschoolu. Opravdu netuším, zda autor komiksem U283 cílil na vážnou notu, ale za mě se jednalo spíš o dobrou, uvolněnou oddechovou zábavu, která se i přes některé nelogičnosti dobře četla a rozhodně jsem zvědav, jestli se někdy podaří vytvořit pokračování. Osobně bych byl všemi deseti pro.

Ač mangu příliš nevyhledávám, Akira mě zaujala hned při ohlášení. O filmu jsem nikdy neslyšel a vlastně jsem neměl vůbec žádné povědomí o existenci tohoto díla. Proto jsem velice rád, že u nás Akira vyšla, jelikož se jedná o velice kvalitní kousek, který rozhodně stojí za přečtení i když mangu příliš v oblibě nemáte. Ihned ze začátku mě zaujalo zpracování, které je dle mého opravdu skvělé, včetně celkového vzhledu obalu i přebalu a vévodí tomu volba papíru, díky kterému je kniha i přes svou relativní obsáhlost krásně lehká a perfektně se při čtení drží. Co se samotného příběhu týče, tak zde jsem byl překvapen velice svižným akčním tempem vyprávění, kdy jsem očekával spíše ukecanější pasáže, ale ničemu to nevadilo a jako seznamovací večírek na úvod, první díl fungoval více než dobře. Velice se mi líbilo také přenesení děje do dnešní doby, kdy prakticky nic nepůsobí přehnaně, jako některé filmové vize z osmdesátých let, které se snažily zpracovat budoucnost někdy až vyloženě úsměvně. Kresba byla skvělá, přehledná a opravdu nemám co bych vytkl. Celkově hodnotím Akiru opravdu nadprůměrně a hodně se těším na pokračování, které postupně rozkryje celou záhadu a přinese odpovědi na vyřčené otázky.

Kapsy, které jsem dostal před pár lety k narozeninám, ležely v mé knihovně netknuté poměrně dlouho a důvod byl takový, že jsem od Čapka nic moc nečetl. Něco málo ve škole, ale Povídky z první a druhé kapsy to nebyly. Večer jsem se tedy posadil, Kapsy během relativně krátké doby přečetl, a zjistil jsem, že bez znalostí povídek to samozřejmě absolutně není ono. Prostě, vše mi přišlo hodně zkratkovité, uspěchané či dokonce zmatené a konec se dostavil tak rychle, až jsem měl pocit, že jsem prakticky ani nezačal. Normálně by tento komiks rozhodně nebyl jeden z těch, které bych chtěl číst, protože vždy, když chci přečíst komiks podle literárního díla, čtu první zásadně předlohu a poté se až pouštím do komiksové adaptace. Avšak, některé z povídek nebyly vůbec špatné, kresba byla někde lepší, někde horší a ve své podstatě mi ničím nevadila. Celkově tato adaptace může potěšit fanouška Karla Čapka, ale v případě že nemáte načteno, Kapsy velmi lehce sklouznou do průměru.

NANITS je pro mě obrovské překvapení. Kdyby v nějaké diskuzi nepadla zmínka o předprodeji tohohle komiksu, absolutně bych nevěděl o co jde. A právě z takových, řekl bych až nenápadných počinů, vznikají opravdu kvalitní kousky. NANITS je perfektně atmosféricky budované sci-fi, u kterého jsem se nenudil ani minutu. Hned úvod rozjede návštěva ze samotného Marsu a celý příběh je neuvěřitelně čtivý a chytlavý, navíc obohacen o opravdu krásnou hlavní protagonistku. Pokračuje se vsuvkou v podobě drsné postapo a vše zakončuje s ničím se nepárající polda, který trojici příběhů uzavírá. Jednou z nevýhod všech příběhů a vlastně celé knihy je fakt, že ani jedna z kapitol není uzavřena. Příběhově se pořádně čtenář nadchne a prásk ho. Je konec, pokračování příště. Jelikož se dle informací, které jsem měl možnost přečíst dočkáme pokračování, nevidím tedy důvod, tohle považovat za mínus. Ovšem, informace o tom, že se jedná pouze o jakýsi začátek, mohla být uvedena alespoň v popisu. Ale chápu, že by to možná spoustu lidí mohlo odradit od koupě a to by byla velká škoda. Kresba, ač se na jednu stranu jedná o zahraniční kreslíře, byla na stranu druhou perfektní a dokonale ladila k daným scénářům. Za zmínku stojí drobné gramatické chybky, kterých si však nešlo nevšimnout, ale opravdu se nejednalo o nic katastrofického či rušivého. Co potěšilo, byl fakt, že za skvělou cenu, dostane čtenář špalek, který nějaké to odpoledne zabere a bude se bavit od začátku až do konce. A to vše v české režii. Za mě obrovská spokojenost a rozhodně budu netrpělivě vyhlížet pokračování. I když je jasné, že jen tak to nebude. Ale myslím, že se vyplatí počkat. Skvělá práce!

Jednoznačně jeden z nejlepších komiksových zážitků vůbec. Absolutně by mě nikdy nenapadlo, že komiks pojednávající o cestě za vynalezením atomové bomby a jejím následným použitím, může být tak čtivý a doslova bombasticky zpracovaný. Když Argo tento komiks ohlásilo, představa byla taková, že dostaneme dokumentárně podaný komiks, opírající se o přesné informace k vývoji atomové bomby, doplněný o spoustu odborných termínů, ze kterých půjde čtenáři hlava kolem. Že se bude jednat o věc pro fyzikální a chemické labužníky. Opak je pravdou. Vše je sice napsáno v relativně přesné terminologii, ale podáno je to výborně a absolutně jsem neměl pocit, že v něčem plavu či se začínám nudit. Určitě jsem nerozuměl všemu a přeci jen, nejsem jaderný fyzik ani nic podobného, ale docela dobře jsem se v odborných termínech orientoval a rozhodně musím říct, že mi kniha rozšířila obzory. A to jsem opravdu fyziku s chemií ve škole vyloženě nemusel. Díky příběhům obyčejných lidí a díky dalším historickým událostem, které jsou zde obsaženy v symbióze s vývojem atomové bomby, se komiks četl doslova sám. Už dlouho jsem takhle nehltal stránku za stránkou, i když jsem věděl, jak tenhle příběh skončí. Kresba byla naprosto perfektní a těším se až si knihu dám znovu a věnuji jí více času, protože první přečtení bylo opravdu umocněno totálním nadšením, co se scénáře týče a na kochání se kresbou, jaksi nezbýval čas. Některé pasáže mi však v paměti utkvěly a rozhodně výjevy z Hirošimy po dopadu atomové bomby, byly opravdu hrozné. Bomba je pro mě absolutním překvapením, kdy z komiksu o vývoji atomové bomby, autoři vykřesali klenot, který aspiruje na komiks roku a to minimálně. Plus to perfektní zpracování, s ještě bombastičtější cenovkou. Opravdová povinnost. Opravdová Bomba!

Hodiny posledního soudu jsou opravdu skvělá věc. Strážci jsou neskutečná klasika a spojení s DC univerzem beru všemi deseti. První kniha byla perfektní, ale jednalo se spíše o rozjezd, kdy cílem bylo čtenáře seznámit s postavami a nastínit pozadí příběhu. Pokračování je ve všech ohledech větší a celkově rozmáchlejší, avšak neubírá to na celkové komplexnosti. Vše je vyprávěno přehledně a myslím, že se v příběhu bude orientovat i průměrný čtenář komiksů ze stáje DC, což je velké plus, protože tady vychází opravdu zanedbatelné množství různých sérií, ale v tomto případě je vše dobře vysvětleno a na situaci, kdy by našinec mohl lehce tápat, jsem zde natrefil opravdu minimálně. Mít načteny Strážce, je však rozhodně doporučeno. Nechci zbytečně spoilerovat informace ohledně příběhu, takže jen zmíním, že se setkáme s opravdu velkým množstvím známých i méně známých postav a událostí, hodných spojení těchto dvou světů a já se bavil po celou dobu čtení. Nevstávat ráno v 5 hodin do práce, dal bych knihu na jeden zátah. Hodiny posledního soudu rozhodně nedělají legendárním Strážcům Alana Moora ostudu a myslím si, že Geoff Johns ukočíroval vše naprosto skvěle. Kresba Garyho Franka je perfektní, zde se není o čem bavit. Pro všechny milovníky Strážců a univerza DC jasná povinnost. Perfektní práce!!!

Sérii Detective Comics mám hodně rád a drtivou většinu času jsem se u ní skvěle bavil, jak jsem již několikrát zmínil u dřívějších dílů a Batmani navěky nejsou výjimkou. Jedná se opět o kvalitní jízdu, která perfektně navazuje tam, kde jsme ve Stínu nad netopýry skončili a jelikož se jedná o zakončení série, jsem rád, že se vše podařilo poměrně bez větších problémů ukočírovat. Když píšu poměrně, myslím tím, že i přes někdy mírně chaotický a někdy relativně překombinovaný děj v druhé části knihy oceňuji, že do sebe většina součástí zapadla a dobrali jsme se zdárného konce. Větší výtku mám však k některým dvojstránkám a chaoticky rozloženým panelům, kdy jsem se několikrát vracel zpátky a dumal nad tím, jak že to mám vůbec číst. Což se mi příliš často nestává, ale zde, to mírně rušilo. Kresba po celou dobu naprosto v pohodě, držela se standartu předchozích knih, takže žádné překvapení se nekonalo a dívalo se na to hezky. Rozhodně tuto sérii doporučuji, protože se jedná jednoznačně o nadprůměr s Batmanem a jeho parťáky v hlavní roli.

Poslední Czarnian zcela určitě není ten nejlepší Lobo, který u nás kdy vyšel, avšak samotná zápletka s transportem třídní učitelky, spojená se všemi problémy z toho čišící, je sama o sobě velice solidním tahákem. Protože, kdo z nás by si nepřál eskortovat svou nejvíce oblíbenou učitelku napříč vesmírem a mít tak dost času, probrat s ní veškeré resty, pěkně ručně a stručně. Dobrých vtípků nebylo moc, Lobo se držel kvůli nejoblíbenější paní učitelce relativně zpátky, avšak nádherně to vynahradil v závěru. Kresba je dnes již klasické retro z počátku devadesátých let a ničím mě neurážela, jelikož mám tuto kresbu velice rád. Příběhově je to opravdu průměr, avšak kdo má Loba rád, vždy si nějaké to pozitivum mezi litry krve a vyhřezlých střev najde. Příjemná oddychovější zábava která ničím neurazí. Já se bavil.

Lobo ani v případě Univerzálních gladiátorů neztrácí dech a opět se vrhá na scénu společně se svým hákem na řetězu, aby posekal pár šmejdů a roztrhal kilometry střev. Celkový nápad s gladiátorským kláním je poměrně jednoduchý, ale přináší opravdu obrovský prostor pro nejrůznější šílenosti. Některá klání a pasti jsou naprosto lahůdkové a rozhodně ze dokáží vrýt do paměti. Postavy všemožného vzezření a původu také potrápí bránici a vlastně jsem se bavil od začátku do konce. Co musím ale vyzdvihnout, jsou některé počeštěné zvukové efekty, které jsou vyloženě kulervoucí a všemožné nápisy na reklamách či billboardech zrovna tak. Kresba byla absolutně v pořádku, na dnešní dobu už lehce retro, ale tenhle styl mám rád, takže u mě spokojenost. Celkem mě potěšila i volba papíru, který mi k oné retro kresbě perfektně sednul. I když jsem se však po celou dobu dobře bavil, lehce ve mě hlodá pocit, že nejsem se Španihelovým překladem moc spokojen. Daleko raději mám překlad od Dorta. Ten dokáže jednotlivé vtípky a hlášky přeložit daleko trefněji, vtipněji a prostě lépe. Ale jinak opravdu nemám co bych vytknul. Další skvělý Lobo!!!

O operaci Anthropoid jsem věděl naprosté minimum, takže jako v případě komiksu Tři králové, šlo mimo jiné o rozšíření obzorů, což se v tomto případě podařilo perfektně. Tři králové sázeli spíš na sled různých událostí a skákalo se z akce do akce, kdežto Anthropoid se zaměřuje opravdu pouze a jen na události předcházející atentátu na říšského protektora a na události následující po něm. Ani zde se ovšem neubírá na rychlém tempu, takže čtenář je vhozen do víru událostí a pro neznalce jsou jistou berličkou medailonky na konci knihy, které osvětlují některé situace a hlavně popisují jednotlivé postavy. Já jako absolutní neznalec, jsem ihned po zmínce o důležité postavě listoval dozadu, přečetl si o ní dané informace a pokračoval ve čtení. Neměl jsem tedy prakticky žádný problém s orientací v ději. Scénář jde ruku v ruce se skvělou kresbou Michala Kociána, která byla perfektní již v případě Tří králů. Zde šla ještě dál a byla radost na ni pohledět. Určitě tedy velká spokojenost, protože jsem si zase o něco rozšířil obzor a mimo jiné, jsem dostal perfektně napsaný a hlavně nakreslený komiks české výroby. Skvělé!

Tři králové jsou komiks, na který jsem narazil poměrně náhodou a přiznám se, že mé znalosti týkající se odbojářů a dalších tehdejších zcela určitě záslužných akcí a činů, jsou opravdu na mizivé úrovni. Proto jsem byl rád, že budu mít možnost přečíst si něco o hrdinech našeho odboje a hlavně si doplním pár znalostí z naší historie. Úvodem zmíním, že Tři králové tak trochu doplácí na svou délku. Vymyslet zajímavý příběh na sto stranách není nic moc jednoduchého, ale to zde ani nebylo záměrem. Zdeněk Ležák nám servíruje nejzásadnější momenty odboje a proto se neztrácí čas a jde se z akce do akce, situace střídá situaci a nikdo se s ničím příliš nepáře. Já osobně jsem nebyl tímto stylem vyprávění vyveden z míry a musím říct, že mi absolutně nevadil. Nebyl čas na zbytečné vytáčky, všechno plynule odsýpalo a relativně dost věcí navíc, mohl člověk vyčíst z medailonků na konci knihy, kde dostal čtenář potřebné informace o koho že se vlastně jedná. Problém byl jedině ten, že pod jednotlivými popisky postav, byly vyznačeny stránky na kterých se daná postava vyskytuje, avšak samotný komiks číslován není. Takže orientace nebyla příliš dobrá. Nepotěšilo ani pár gramatických chyb. Co se kresby týče, tak zde nemám co bych vytknul. Líbily se mi jak postavy, tak samotné prostředí a celkově hodně dobrá práce. Určitě jsem se dozvěděl něco nového, i když vše není zcela úplně historicky přesné, ale to je již zmíněno v předmluvě. S komiksem jsem byl spokojen, je však třeba počítat s rychlejším tempem bez zbytečné omáčky. Dobrá práce která stojí za přečtení.

Z pekla, jsem měl doma dobrých 6 let. Když jsem viděl množství dodatků a vůbec rozsáhlost knihy, bujel ve mě pocit, že Z pekla si musím prostě nechat na později. Až přijde ten správný čas. V nedávné době jsem přečetl Providence a byl jsem Moorem opět tak nadšen, jako po přečtení Strážců a řekl jsem si, že nastal ten pravý čas, vypravit se spolu s Jackem Rozparovačem na exkurzi do Londýna. Hned v úvodu zmíním, že rozhodně doporučuji číst knihu i včetně dodatků. Prakticky si nedovedu představit číst knihu bez nich a nebo se k nim vracet, až úplně na konec. Obrovské kvantum informací nedává bez dodatků smysl a čtenář poté jen tápe, co tím vlastně Moore chtěl říct a proč to sakra vlastně nedává hlavu a patu. Doporučuji tedy mezi dodatky hodit záložku a pěkně hned po přečtení stránky, doplnit informace. Někdy se dodatky týkají každé stránky, někdy je obsaženo stránek více. Tímto kniha nabídne úplně jiný rozměr a komiks se změní v opravdu napěchovanou encyklopedii a průvodce Londýnem v době řádění Jacka Rozparovače. Scénář je naprosto geniální a absolutně jsem nečekal nic menšího od komiksového velikána, jakým Alan Moore bezesporu je. Při čtení každého dodatku, jsem nechápavě a obdivně kroutil hlavou nad obrovským kvantem nastudovaných informací a vůbec nad celou přípravou, kterou musel Moore absolvovat. Smekám klobouček a klaním se mistře. Příběh se četl perfektně a každý večer jsem se těšil, až se zase vypravím do pochmurného Londýna, na další dávku ďábelského běsnění. Jedinou kapitolou, která se nečetla příliš hladce,, byla exkurze po Londýně s představením dominant a dalších, pro příběh klíčových informací, které ovšem daly zabrat a přiznám se, že jsem byl opravdu rád, když tato kapitola skončila. Zde se Moore opravdu vyžíval, ale takový on prostě je. Kresba byla jednou z věcí, která mě od čtení také dlouho odrazovala. Při letmém listování jsem nabyl dojmu, že mi příliš nesedne. Že je jaksi nepřehledná a orientovat se v ní, bude jako hledat totožnost Rozparovače, mezi všemi obyvateli Londýna. Ale více jsem se nemohl mýlit. Kresba byla naprosto famózní a po přečtení si nedovedu představit jinou kresbu, než tu od Eddieho Campbella. Je pravdou, že občas během Gullova běsnění, nebylo zcela jasné, co že se na panelu odehrává, avšak vzápětí bylo vše rozřešeno, buď na dalších panelech během vyšetřování, nebo v dodatcích. Takže naprosto skvěle řešení. Po přečtení Providence, jsem u recenze napsal, že je to autorovo Opus magnum. Po přečtení Z pekla musím konstatovat, že své Opus magnum napsal již o několik let dříve. Z pekla, je pro mě rozhodně jeden z nejlepších komiksů jaký jsem kdy četl. A zřejmě zatím úplně nejlepší. Je to dílo, které by si měl přečíst každý, kdo o komiksu pochybuje. Mimochodem BB/art, chystá na letošní rok vydání v barvě. Originál je jen jeden, ale rozhodně zkusím i barevnou verzi a vypravím se velice rád do Londýna znovu. A závěrem pozor, není to četba pro každého. Vstupte pouze na vlastní nebezpečí…

Tak tohle byla totálně kulervoucí, páteřrvoucí a neskutečně nadupaná postapokalyptická výprava v podaní neohrožené amazonky. Samotná kniha je krásná a jen odráží perfektní obsah v sobě ukrývající. Příběh mi hodně připomínal ty nejlepší momenty ze Šíleného Maxe, říznutý příběhem Prokletá země z komiksu Soudce Dredd, kdy příběhovým pojidlem je pouť přes zemi spálenou atomovými bombami. To vše protkané náznaky na další filmové fláky, ale všechno podáno s takovou lehkostí, že člověk nemá absolutně pocit, že čte něco, co už stokrát předtím viděl či četl. Příběh dokáže dokonale vtáhnout, aby vás na konci vyplivl s pocitem, že tahle cesta byla sakra syrová, náročná a pořádně nebezpečná, ale vy jste si ji, i přes to všechno neskutečně užili. Kresba naprosto luxusní, na některých stránkách jsem měl dokonce pocit jako ve 3D, kdy jsem byl dokonale vtažen mezi letící monstra a skvěle vykreslenou bitevní vřavu. A to se mi opravdu příliš často nestává. Vlastně, prakticky skoro vůbec. Wonder Woman v komiksu vypadá skvěle, hlavně díky parádně padnoucímu odění, které z ní dělá pravou postapokalyptickou válečnici. Potěší i zapojení dalších postav ze světa DC. Mrtvá Země je opravdu skvělý dospělý komiks, který funguje ve všech ohledech. Naprostá povinnost pro každého fanouška DC, ale rozhodně neprohloupí ani člověk, který normálně tenhle typ komiksů nečte. Skvělá záležitost. Víc takových.

Komiks Proti přírodě, mě zaujal hlavně svou alternativní obálkou, kterou nakreslil Milo Manara. Neodolal jsem tedy, ale úplně mi nebylo jasné, zda-li mě tenhle komiks zaujme. Rozhodně zaujal a jsem dokonce velice spokojen. Hned od samého začátku si mě Proti přírodě zaháčkovalo a nepustilo do úplného konce, který ale vzhledem k počtu stran přišel logicky poměrně brzo. Což vzhledem k tomu, že čtenář musí čekat na další díl zamrzí, ale budu doufat, že Crew s pokračováním nebude příliš otálet. Hlavní hrdinka Leslie je opravdu sympatická prasnička a celkově jak postavy, tak kulisy ve kterých se příběh odehrává, mi neskutečně sedly, takže prakticky nemám co bych vytknul. Samotná zápletka je zajímavá, někdy humorná, autorka se nebojí jít přes mrtvoly a jsem zvědav, kam se příběh bude ubírat. Kresba parádní ve všech ohledech, takže zde taky spokojenost. Proti přírodě je opravdu skvělý komiks, kterému momentálně škodí pouze fakt, že dokáže skvěle navnadit na pokračování, které se zatím čtenáři nedostane. Takže nezbývá než doufat v brzké vydání pokračování, abychom se dozvěděli, jak bude příběh Leslie pokračovat. Hodně povedené překvapení!

Co se týče nové Buffy tak musím říct, že předchozí díl mě bavil o něco víc. Rozhodně za to může kresba, na kterou jsem se absolutně nemohl naladit a některé výrazy vykulených očí byly opravdu hrůzostrašné. Ale zase na druhou stranu ke komiksu s přemožitelkou upírů v hlavní roli se možná tento styl kresby hodil dokonale. Jen já jsem ji asi nedokázal úplně ocenit. Ale rozhodně to nebylo nic, co by kazilo dojem z celého komiksu. Příběhově se pokračuje tam kde jsme skončili minule, ale v tomto případě jsem knihu zavíral s pocitem, že se toho příliš neudálo. Těžko se mi to hodnotí, protože těch pár sešitů opravdu rychle uteče a než se člověk stihne pořádně začíst je konec. Rozhodně ale pořád hodnotím jako nadprůměr, který se dobře čte a na pokračování se těším.