Příběhově se vrháme po hlavě do kratší záležitosti nesoucí název Letmé setkání a hned v úvodu bych měl menší výtku a to takovou, že je tohle zatraceně krátké a chci prostě víc. Smrt naděje se však zcela utrhne ze řetězu a dostáváme pravou a nefalšovanou galaktickou bitvu s hvězdným obsazením v čele s Lukem, Hanem a samo sebou samotným Vaderem. Jejich naháněčky v blízkosti hvězdných destruktorů jsou jednoduše parádní. Ztrastání Shu-Torunu je pouhou třešničkou na dortu a zcela logickým vyústěním předchozích událostí. Celá kniha se pěkně postaru zaměřuje na destrukci, ničení, masakrování a hlavně Vader si střihne pár líbivých sólo akcí čítající usekané údy se dvěma světelnými meči či jiné lahůdky a hlavně vůbec se zde neztrácí čas s řešením pohlaví a následných romanťáren, tak jako v případě knihy s Aphrou. Tohle je prostě klasa.

Další kniha ze světa Star Wars s doktorkou Aphrou v hlavní roli se řadí mezi velice kvalitní kousky, ostatně tak, jako v případě předchůdců. Příběhově se zde navazuje na události ohledně získání vědomostí dávného Jedie z jedné z přechozích knih a pokračování rozhodně ničím neurazí. Celou knihu dost táhnou dva vražední droidi, kteří v sobě mají jisté charisma a dokážou hlavní hrdince pěkně zatopit. Nouze není ani o lorda Vadera a celkově jsem se fakt bavil. Nicméně alespoň v mém případě mi lehce cukaly koutky a oči šly směrem vzhůru při zcela nečekaných milostných scénách stejného pohlaví, které byly do daných situací naroubovány zcela ,,nenásilně´´ ale tohle prostě v dnešní době nesmí chybět a já si na to začínám pomalu zvykat Jinak velice povedená záležitost, která ostatním knihám rozhodně nedělá ostudu.

Brány Gothamu svou zápletkou, stylem vyprávění a hlavně celkovou stylizací ve mě zanechávají velice pozitivní dojmy a v této rovině mám Snydera úplně nejraději. Celé to má ten správný noirový říz a po celou dobu čtení jsem byl opravdu zcela ponořen do vyprávění. Celé je to orámováno kresbou v temném stylu doplněnou o fajn dynamické pohyby a souboje. Propojení dvou časových rovin je zmáknuto více než výborně a absolutně se nedostavuje pocit jakési roztříštěnosti tempa vyprávění. Samotné rozřešení příběhu patrně nebude patřit k těm nejdůmyslnějším ale tak, jak se Brány Gothamu po celou dobu nesly v lehce komornějším duchu, tak i se samotným odhalením a zakončením jsem byl nadmíru spokojen. Kniha je také doplněna o dva sešity s Nightrunnerem, který k předchozímu příběhu svým stylem příliš neladí, avšak s přihlédnutím k faktu, že Bruce operuje v zahraničí v rámci Batman Incorporated a v hlavním příběhu se s touto skutečností pracuje, tak jeho zasazení v knize dává smysl. Další z řady novinek, které zažívají v rámci tohoto kompletu premiéru v našich končinách a další z tref do černého.

Tak tohle byla fakt velká paráda. Vždycky si po několika přečtených příbězích s Batmanem o které se postaral například Grant Morrison či Scott Snyder a další zvučná jména, rád dám pořádné retro, kde můžu naprosto vypnout, nepřemýšlet nad šílenou motivací hlavního záporáka a nechám se unášet na vlně naprosto triviálních scénářů, které překypují absurditou, trapností a notnou dávkou humoru a nejlepší na tom všem je skutečnost, že je to celé myšleno úplně smrtelně vážně. Rozhodně chápu, že pokud si někdo sem tam přečte něco s Batmanem či naskakuje do rozjetého Batmobilu s tímhle kompletem a prostě očekává kvalitní příběhy, bude patrně nad kvalitou scénářů v této knize dlouhé noci plakat. Nicméně i takové příběhy vycházely a já jsem za ně hrozně rád, protože nebýt tohoto kompletu, tak bychom se k nim patrně nikdy vůbec nedostali. Určitě potřebuju co nejdřív další porci pořádného bat-bizáru.

Když si vzpomenu jak jsem před pár lety kupoval knihu Batman a Robin v levných knihách s pocitem, že dalších dílů se u nás možná nikdy nedočkám a tento pocit byl následně náležitě umocněn po samotném přečtení, protože se jednalo o opravdu dobrý kousek. No a dnes se můžeme díky tomuto kompletu začíst do dalších dílů a já jsem opravdu rád, že Batman a Robin musí zemřít přináší návrat Bruce do Gothamu, rozuzlení s doktorem Hurtem, které mistrně zakončí sám Joker a jsem svědci založení Batman Incorporated. Celá kniha je přes počáteční lehkou zmatenost a následnou psycho jízdu v podání Pyga opravdu dobře čitelná ale pořád je to Morrison, takže chápu, že může příběh místy budit rozpaky. Celkově ale povedený díl, který rozhodně potěšil.

Smrt rodiny, kniha druhá je opět doplněna o nové příběhy a to konkrétně ze série Batman a Robin a Nightwing a opět se sice nejedná o nic závratného kvůli čemu bych skákal do vzduchu ale když jsem po oznámení celého kompletu zvažoval, zda jít do celé sbírky či kupovat pouze díly které u nás nikdy nevyšly, dost jsem vnitřně bojoval s pocitem, že budu mít dost dílů dvakrát s tím samým obsahem. Z tohoto důvodu jsem velice rád, že knihy obsahují i sešity z ostatních sérií a jsou tak oproti starším vydáním něčím rozdílné a nejedná se o pouhé duplikáty. Doufám, že i v případě následujících knih, které u nás již vyšly se dočkáme dalších nových sešitů a podobně.

Smrt rodiny řadím mezi absolutní top. Zde v knize je příběh rozšířen o nějaký ten sešit s Catwoman a Nigthwingem a jedná se o příběhy, které nejsou ničím příliš zajímavé či nápadité ale rozhodně oceňuji jejich začlenění, protože přinášejí pro čtenáře kteří vlastní ,,starší´´ vydání jakousi přidanou hodnotu a lehce dotvářejí ucelenější dojem z celé téhle zvrácené hry.

Darkseid se rozhodne rozdat si to tváří tvář s Anti-Monitorem a jako bojiště si zcela překvapivě a nečekaně vyberou naši planetu. Proti nim se postaví celá škála klaďasů a v sázce není nic menšího než zničení země a celého vesmíru. No a jak jsme už zvyklí, celé je to zabalené do obrovsky explozivního balení obsahující navíc perfektní kresbu a výborně nastolené tempo vyprávění. Johns už svými minulými díly jasně dokázal, že má celou sérii pevně v ruce a jedná o prvotřídní záležitost. Jelikož jde v tomhle případě o první část, tak nezbývá než doufat, že druhá dorazí co nejdříve.

Román NOS4A2 jsem nečetl a tudíž jsem kvitoval informaci, že se v tomto případě jedná o samostatně fungující a uzavřený příběh, který však představuje částečný prequel právě k onomu románu. Vánoční říši jsem si tak přečetl pěkně během svátků a musím říct, že se jednalo o absolutně skvělý zážitek na rozdíl od milionkrát opakovaných pitomostí v televizi. Už samotný ústřední motiv obsahující hlavního hrdinu Manxe, jeho Rolls a celou Vánoční říši je skvělý. Hned v úvodu jsme vhozeni do děje a dozvídáme se počátek příběhu samotného Manxe, abychom následně na plný plyn vklouzli do říše plné dětské radosti a smíchu a závěrem se během skvělé psané části doplněné o ilustrace dozvěděli, jak to vlastně celé bylo. Celé se to četlo jedním dechem a nemalou měrou všemu přispěla kresba, která je prostě skvělá a v tomto případě rozhodně oceňuji kolosální formát, protože tenhle materiál si jej jednoduše zaslouží. Vánoční říše je další lahůdkou o kterou se postaral Joe Hill a rozhodně by neměla minimálně milovníkům podobně laděných příběhů uniknout.

Samotný úvod čtení ve mně evokoval pocit, že se na to asi vykašlu a nechám to prostě na někdy jindy. Gotham ovládající záporáci, Bane oplývající rádoby honosně chytrými bláboly a já si prostě říkal, že tohle jsem už sakra četl a viděl tolikrát. Naštěstí se situace po prvním sešitu zlepší a celkový chaos nastolený hned v úvodu vezme za své a děj začne příjemně nabírat na obrátkách. Když se pak přesuneme společně s Brucem a Selinou do sluncem zalitého plážového resortu, kde Bruce zdárně operuje v přestrojení za Magnuma ze stejnojmenného seriálu a Selina působí zatraceně sexy, musel jsem uznat, že tohle Kingovi prostě žeru. Sice jsem tak trochu rád že se blížíme do finále, ale tahle první část mi fakt sedla. Plus ke všemu ta Selina. Fakt dobrá práce.

Neviditelné království je další z věcí u kterého jsem si nebyl tak úplně jistý jestli se mi do něj chce pouštět. Už samotná informace, že kniha bude vydána v kolosálním formátu mě upřímně příliš nenadchla, protože nejsem zrovna největším příznivcem tohoto formátu a opravdu ho dokážu ocenit jen v případě opravdu kvalitního počinu. Anotace však zněla poměrně hodně dobře a dávala příslib pořádného sci-fi dobrodružství. Už samý začátek vypadá velice slibně a seznamujeme se s kapitánkou lodi Grix a řeholnickou církve Svatého odříkání Ves, které zde sehrají hlavní role. Je také nastíněna místní hierarchie a vše je zahaleno mlhou tajemství ohledně konspirace mezi církví a korporací Lux. Již v polovině knihy však příběhově začneme přešlapovat na místě a například celých pět sešitů jsme svědky útěku jedné z pirátských lodí a do konce příběhu se již pomyslný jazýček vah nenakloní na počáteční povedenou atmosféru. Ona vlastně celá konspirace, církev a korporace Lux je pouhou kulisou v milostném příběhu Grix a Ves a ve finále jsem byl lehce zklamán, že prakticky nic z celé konspirace a podobně, nebylo vůbec rozvinuto a opravdu se pouze jednalo o berličku, která příběhu měla dodávat jakýsi punc důležitosti. Jinak zde najdeme vše co je dneska velice aktuální. Silné ženy které absolutně nepotřebují chlapy, láska mezi ženami, postavy které mají několik pohlaví a tak dále a tak dále. Samotná kresba je velice barevná a v některých situacích dokázala v kolosálním formátu opravdu zaujmout ale jinak jsem po celou dobu čtení nepociťoval žádné větší nadšení a dokonce v některých případech mi přišla poněkud komická. Kolosální formát mi v tomto případě připadá opravdu zbytečný a myslím, že bych celou knihu i trochu více ocenil v klasickém formátu ve kterém knihy od CC běžně vycházejí. V samotném závěru musím konstatovat, že prakticky nejsem nijak zklamán, protože jsem od knihy příliš neočekával žádnou velkou pecku ale myslím, že se ze všeho dalo vytřískat daleko více, protože potenciál tam opravdu byl. Takhle jsem dostali jen love story, která je postavená na dnešních aktuálních tématech, nic víc nepřináší a já už jsem z toho všeho mírně přesycen. Průměr který neurazí ale v tomto případě koupi příliš nadšeně doporučit nemůžu.

Po oznámení tohoto titulu jsem si z počátku nebyl tak úplně jistý zda koupit či nikoliv. O hudbu se nikterak nezajímám, článek přibližující danou knihu mě nijak neoslovil a anotace obsahující něco o létajících klavírech mě nechala chladným. Poté jsem si však přečetl krátkou ukázku která už tak špatně nevypadala a fakt, že dvojice Melo a Cavia stojí za nedávno vydanou knihou Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou, mě ke koupi nakonec celkem navnadil. A po přečtení se v mém nitru rozhodně misí jen pozitivní pocity. Vzhledem k tomu, že samotný příběh a život hlavního hrdiny rozhodně příliš pozitivní není, vše je napsáno s opravdovou lehkostí a prakticky od samého začátku do konce se tahle balada čte jedním dechem. I přes všechny útrapy které hlavní protagonisté během svého života prožívají, Melo s neskutečným umem v mezičase nadávkoval pořádné porce pozitivní energie která z knihy doslova sálá. Kresba za kterou stojí Cavia je opravdu skvělá a perfektně se ji daří vystihnout jedinečnou atmostéru. I celkové provedení knihy si zaslouží palec nahoru, protože se jedná opět o vyťukanou záležitost. Baladu pro Sofii jednoznačně doporučuji. Jedná se o opravdu krásný příběh který si mohou přečíst i lidé, kteří o hraní na klavír ví velké kulové tak jako v mém případě. A úplně na konec si baladu rozhodně nezapomeňte poslechnout.

Hodnoceno v rámci celé série. Preachera jsem poměrně dlouho dobu sháněl a když se naskytla možnost koupit celou sérii, tak jsem prostě vzhledem k nadšeným ohlasům neváhal. A rovnou musím říct, že se opravdu jedná o neskutečný nářez a sérii která i dnes dokáže přímo uhranout. Už první díl nastolil laťku opravdu vysoko a Ennis každým dalším pokračováním šlapal na plyn. Hlavní hrdina Jesse Custer je sympaťák každým coulem a jednalo se o jednu z nejlepších postav se kterou jsem se během čtení komiksů setkal. Frajer který dokáže spráskat či přesvědčit kohokoliv a ještě si při tom všem zachová neskutečné charisma. Ennisovy postavy jsou svými charaktery a jejich vývojem naprosto jedinečné a to včetně záporáků, kteří těm kladným svou oblíbeností naprosto rovnocenně sekundují. Prakticky všechno spolu maniakálně ladí a je úplně jedno jestli zrovna probíhá úporná tanková bitva zakončená efektivním atomovým výbuchem či Jesse nakopává prdel členům Ku Klux Klanu v totálním prdelákově. Protože vždycky z toho Ennis dokáže vycucnout maximum a vy se jen těšíte s čím přikouří příště. Finále této slovutné série bylo patrně umírněnější než jsem předpokládal ale na druhou stranu autor vše dokázal krásně ukočírovat a hlavně ukončit se ctí. Některé střípky jsou poté doplněny v poslední knize Pradávná historie, která je stejně kvalitní jako hlavní řada a slouží jako opravdová třešnička na dortu. Dillon svou kresbou Ennisův scénář jen podtrhnul a vnesl duši do tohoto skvostu. Je opravdu velká škoda, že tato série se asi jen tak nedočká svého dotisku, protože dle vyjádření Crwe jsou některé díly stále k mání a ačkoliv téma dotisku se sem tam přetřásá, tak patrně ještě nenastala ta správná doba. Tak snad jednou, protože tahle série si rozhodně zaslouží mít čestné místo v knihovně každého komiksového nadšence. Jen pro upozornění, čtenářům kteří příliš neholdují všelijakým zadkovým, análním, řitním či dalším daleko peprnějším narážkám na tuto část lidského těla hrozí možnost lehké nevolnosti, oslepnutí či jiné zdravotní indispozice, jelikož Ennis je prvořadý labužník a gurmán. Takže bacha!

Nářek čarodějnice ve mě lehce evokoval mírné rozpaky již z pouhého pohledu na kresbu. Vůbec ale vůbec se mi do čtení nechtělo. Nicméně hecnul jsem se a tenhle nejnověji u nás vydaný díl přelouskal. A vždyť to bylo super! Spolu s předchozím dílem jsem si tohle fakt užil. Příběh byl temný, srozumitelný a hlavně celková atmosféra brnkala na zaklínačskou notu. Kresba je samozřejmě specifická a orientace v postavách není vůbec jednoduchá, na druhou stranu je zde postav minimum a v rámci celkem srozumitelně napsaného scénáře jsem prakticky neměl během čtení problém. Tím jak byla kresba až odpudivá ale přidávala na pořádně temné atmosféře a během pár chvil jsem ji dokonce shledával čímsi přitažlivou. Nářek čarodějnice se mi opravdu trefil do vkusu a po posledních dvou dílech se těším na nějaké z dalších pokračování.

Vrána: Soumrak bohů je prakticky čistokrevná řezničina nácků a rozhodně se neubráním pocitu, že by šlo z tohoto tématu vytřískat daleko více. Na druhou stranu frajer, který si to přihasí vlakem do koncentračního tábora přímo mezi nácky a začne je prvotřídním způsobem likvidovat takovým způsobem, že tábor spadne jako domeček z karet, tohle fakt nikdy neomrzí. Soumrak bohů mi hodně evokoval hru Wolfenstein. Tam se taky až tak nehrálo na příběh. Ale ten pocit z dobře pokosených skopčáků byl prostě k nezaplacení. Sice to s původní Vránou má společné prakticky pouze a jen tu vránu ale i tak jsem se bavil. Kresba všemu dodávala správný náboj a nechávala náležitě vyniknout explodujícím čelistem a urvaným končetinám. Sice to není mistrovství světa v originálnosti scénáře ale jako velice dobře nakreslená divočina a hon na úctyhodný zástup nacistů v čele s jedním podělaným Sturmbannführerem, to vystačí více než dokonale.

Tyhle retro příběhy já prostě můžu, takže když Comics Centrum ohlásilo vydání Conan přichází, mé srdce zaplesalo. A dostal jsem přesně to, co jsem očekával. V prvé řadě vyťukané vydání, obsahující pořádnou nálož obsahu a bonusů, na kterých osobně sice vyloženě neujíždím ale dokážu si představit, že starým conanovským harcovníkům udělají velkou radost. Samotné příběhy jsou vyloženě skvělé a po celou dobu jsem se nechal unášet senzační retro vlnou na které jednotlivé příběhy frčí. Po několik večerů jsem se těšil na další příběh s Conanem a dávkoval jsem si dva až tři příběhy barbarského drancování a plenění, doplněné o krásné ženy a lstivé psy! Naprostá lahůdka. Chápu, že kresba může být pro spoustu lidí překážkou ale z mého pohledu má jedinečné a neotřelé kouzlo. Co se zdejších ukázek týče, je pravdou, že jsou svou barevností notně přepálené a v samotné knize jsou na tom barvy daleko lépe a působí přirozeněji. Doufám, že se tato archivní kolekce uchytí a najde si spoustu fanoušků, protože by byla veliká škoda přijít o další retro příběhy.

Ztráta tváře je poměrně pohodovým dílem, který sice není ničím originální ale jedná se o umírněný, dobře odsýpající a hlavně při zemi se držící příběh. Rozhodně mě potěšilo, že celý scénář jede na relativně jednoduché zápletce a nemusíme zde příliš řešit různé halucinogenní situace či pitvání se v psychice záporáka nebo Batmana doplněné o tuny filozofických keců a básniček tak, jako v případě hlavní příběhové linky od Kinga. Tady se prostě držíme jakési vyšetřovací linky, která následně přeroste ve spolupráci, aby nakonec vyvrcholila ve finále spojené s nakopáním nespočtu zadků a možná se na konci dočkáme i nějakého toho překvapivého rozuzlení. A nebo možná taky ne. Tečka konec. Nic světoborného ale jelikož Batmanovi vždycky trochu nadržuju, tak po přečtení spokojenost.

Lobo ve výborné formě. To znamená litry krve, urvaných rypáků a obrovská dávka infantilního humoru. Jako vždy se však jedná o pohodovku, která mi jednou za čas výborně sedne a hlavně dokáže vykouzlit úsměv na tváři při pohledu na hromadu sraček zbývající ze zmasakrovaných nepřátel. Bullíkův případ je perfektně nahláškovaný díky překladu Pavla Dorta a některé libůstky jako Robert De Nitro , Prd a Zmrd a další, vycházejí jednoduše od srdce. Zbývající dva příběhy nejsou o nic horší a celkově tvoří našlapaný a hlavně pořádně výbušný mix. Příjemná a nenáročná zábava jako je u Loba zvykem a já se prostě a jednoduše dobře bavil.

Liga spravedlnosti za kterou stojí Geoff Johns je pořádně našlapaná záležitost, která si drží zatraceně vysoko nastavenou laťku. Musím vzpomenout ligu ze série znovuzrození a její vysoce kolísavou kvalitu, která této lize nesahá ani po Supermanovy trencle. Tady šlape a funguje naprosto vše, scénář je vybalancovaný a prakticky nepřináší hluchá místa kdy má čtenář pocit jakéhosi přešlapování na místě, kresba je během soubojů dynamická a celkově jsem se po celou dobu skvěle bavil. I když jsem poslední díl četl již před delší dobou a mezitím jsem stačil přelouskat kilometr dalších knih, tak jsem vůbec neměl pocit že by mi něco unikalo, takže z této strany taky spokojenost. Jedinou nevýhodou tedy určitě je celková časová prodleva ve vydávání, ale i přes tuhle skutečnost jsem rád, že se to nezařízlo a další díly vychází.

Celá série Baltimore je opravdu skvělou záležitostí a od Lady Baltimore jsem prakticky nic moc nečekal, nicméně ve finále to dopadlo poměrně dobře. Pokud pominu fakt, že se tady do popředí tlačí ženská síla, chlapská nadřazenost, ženské vztahy a další trendy věci dnešní doby o kterých všichni víme a upřímně už mi docela svou všudypřítomností lezou krkem, tak jsem se docela bavil. A to hlavně díky hexenkorps a náckům, protože tohle spojení mi fakt sedlo. Příběhově to příliš neoslní, někdy to bylo lehce zmatečné, na druhou stranu potěšila přítomnost Krumlova a docela povedená akce ve spojitosti s příjemně odpornými čarodějkami. S kresbou jsem byl taky spokojený. Vůbec nemám ponětí jestli je v plánu či není nějaké pokračování, ale takhle po celé sérii Baltimore mi Královny čarodějek přišly jako docela příjemný návrat do světa zmítaného monstry.

V případě Zlatého věku jsem čekal pouze sbírku na sebe nenavazujících příběhů, které budou fungovat jako výplň či nastavovaná kaše a hlavně chudší příbuzný skvělé série. Tohle však bylo velice mylné očekávání a po samotném přečtení musím konstatovat, že Zlatý věk je naprosto skvělým počinem, který v určitých chvílích dokonce převyšoval svou geniálností původní sérii. Všechny příběhy jsou propojeny a tvoří úžasný obsah, který je radostí číst. Nevím, jestli seriál Netflixu čerpá něco málo z povídek či povídky čerpají něco z povídek ale výborně doplňují i děj na této platformě a tvoří tak vynikající propojení mezi příběhem z komiksové série tak i seriálem na Neflixu, který šel ale poměrně jinou příběhovou cestou a celkem chápu, že to vzbudilo jisté rozčarování. Paradoxně nejméně jsem si užil crossover se Sandmanem a to jen z jediného důvodu, protože jsem tuto sérii ještě nečetl a tudíž jsem se příliš nemohl kochat setkáním s jednotlivými postavami. V mé knihovně tato série čeká už poměrně dlouhou dobu a Zlatý věk mě obrovsky na její přečtení navnadil. Samotný crossover samozřejmě i přes tuto skutečnost naprosto brilantně sednul mezi ostatní povídky a byl skvělým zakončovatelem této knihy. Kresbu o kterou se postaral Gabriel Rodriguez asi není potřeba nějak rozmazávat a snad jen zmíním, že je naprosto fenomenální a nedovedu si představit, že by se o ni v případě Zlatého věku postaral někdo jiný. Výsledný efekt a pocit výjimečnosti by tím pádem byl sotva poloviční. Zlatý věk rozhodně funguje i samostatně, nicméně daleko lepší zážitek čtenář dostane, jakmile si tohle dá jako úplnou třešničku na dortu po přečtení celé série. Protože tohle je obrovská pecka!

Už samotný název tohohle titulu Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou ve spojistosti s anotací ve mě vzbuzoval dojem, že se bude jednat o pořádnou šílenost. Po přečtení musím konstatovat, že příběhově se autor scénáře zas až tak moc neutrhl ze řetězu a jsem velice rád, že tahle krásná bichle nakonec přinesla velice vtipnou, výbušnou a dokonce i lehce dojemnou porci skvělého čtení. Kniha však před samotným čtením zaujme hlavně svým vzhledem, jelikož se jedná o pěkného macka čítajícího 416 stran v klasické formátu za který jsem velice rád, protože přes svůj počet stran se kniha pořád dobře drží při čtení. Hned úvodní příběh s náckama je skvělý a funguje dobře jako seznamovačka s hlavními postavami, abychom byli plynule vrženi do nabité akce. Určitě doporučuji těm, kteří neovládají němčinu použít překladač a přeložit si nejen pár hysterických Adolfových hlášek . Druhý příběh točící se kolem apokalypsy zabrnkal na šílenější notu a byl patrně nejslabším článkem této knihy, ale i tak se jednalo o velice příjemný počin. Laťku však opět zvedly kratší příběhy o Rafanově původu a celou knihu uzavíral komorněji podaný příběh. K samotným postavám nebylo příliš obtížné najít si cestu a vypíchnout musím hlavně Pazuula, protože tahle postava byla jednoduše skvělá. Oceňuj také množství nejrůznějších vtípků, filmových narážek a dalších odkazů, které zde byly hojně zastoupeny. S kresbou včetně barev jsem byl velice spokojen, možná mi však místy přišla dost tmavá. Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou je opravdu velice povedenou knihou a je dobře, že se s tímto Comics Centrum vytasilo. Určitě bych se nebránil dalším podobně laděným příběhům.

Modrá pětka a další jejich příběhy mi opět velice padly do noty. Setkáváme se zde spíše s kratšími příběhy které však nejsou vůbec špatné a oceňuji větší zaměření i na různé zimní radovánky které mě opravdu bavily a po všech příhodách odehrávajících se hlavně na vodě se jednalo o skvělé zpestření. Co se kvality týče, text někdy špatně čitelný či úplně ujížděl mimo stránku a poslední příběh mi přišel divně ukončený a celé to působilo, že jedna stránka chybí. Nicméně v tomto případě tyto drobnosti neřeším a jsem rád, že tyhle starší klasiky vůbec vychází.

Hodnoceno v rámci celé série. Baltimore je bezesporu skvělou sérií, která vyniká pořádně temnou a depresivní atmosférou umocněnou obdobím ve kterém se příběh odehrává. Upíři, ďábelské jeptišky, mrtví potápěči nebo vražední inkvizitoři, to vše zde najdeme a užijeme si je plnými doušky v rámci celé série. Schéma jednotlivých příběhů je alespoň v úvodu dosti podobné, takže Baltimore někde vleze, všechno poseká, postřílí či profackuje a zase se vypaří. Velice jednoduchá zápletka která je zde však podána velice líbivě a je radostí se do těchto příběhů začíst. Nemalou měrou přispívá i kresba, díky ní všichni ti upíři a další havěť dostane pořádné charisma a perfektně tak doplňuje scénář. Ani tato série se však neobešla bez drobnějších chyb a zmíním jen dva případy z posledního dílu protože mi zcela unikl přerod jedné z hlavních postav kdy na jakékoliv vysvětlování se jednoduše rezignovalo či situace jak musela jedna z postav zcela zbytečně a hlavně účelně zemřít aby v následujícím panelu další postava všem dalším zúčastněným rozdá oblečení pro splynutí s davem a tím je zachrání. Kdyby sakra to oblečení rozdal o panel dříve tak nikdo nemusel zemřít. Fakt by mě zajímalo na co ten ocas jako myslel. Každopádně se ale jednalo o drobnosti které mi nijak nekazily celkový dojem z této série. Baltimore určitě doporučuji všemi deseti jelikož se jedná o skvělou sérii která se perfektně čte a hlavně je skvělé pohledět na všudypřítomné létající hlavy, údy a já nevím co ještě. Prostě pohodovka.

Po Temných můrách které mi přišly opravdu nudné jsme se dočkali pokračování, které sice přináší pár odpovědí ale hlavně se jedná o záležitost, která zvedla laťku oproti minulému dílu o pořádný kus výše. Tak jako v případě předchůdce, i zde se jedná o ukecaný díl, který mi však svými dialogy přišel fajn a hlavně rozprava mezi Thomasem a Brucem během jejich cestování nebyla vůbec špatná. Akce byla přiměřená, halucinujících situací zde bylo minimum a celkově se mi tenhle díl líbil. Celý tenhle run není žádným obrovským veledílem ale já celkem oceňuji ten komorněji laděný nádech který dost staví na dialozích než na megalomanském boření měst. Kresbu asi není potřeba nijak více komentovat, protože v podání minimálně Janina je skvělá. Velice povedený díl.

Kriminalistiku v komiksech jsem objevil úplnou náhodou a jakožto fanoušek nejrůznějších krimi seriálů či dokumentů a s přihlédnutím k faktu, že komiksů s podobnou tématikou u nás vychází jako šafránu, koupil jsem ji a přečetl. V dnešní době už dané téma příliš neohromí a jedná se o informace, které jsou díky nejrůznějším seriálům poměrně dost profláklé ale já se opravdu dobře pobavil a taky se dozvěděl pár střípků a informací o kterých jsem dosud nevěděl. Příběhy jsou samy o sobě fajn, některé lepší či horší ale takhle dohromady tvoří rozličný mix, který se soustředí jak na balistiku, antropologii a také na samotné místo činu. Kresba ničím nevybočuje ale k těmto kriminalistickým příběhům sedí dobře. Na jedno odpoledne příjemná záležitost.

Ve své podstatě jsem tohle koupil pouze ze zajímavosti a hlavně také samozřejmě kvůli Batmanovi. Scénáristicky se jedná o záležitost, která mě naprosto míjí a s hlavní myšlenkou a vyzněním se vůbec neztotožňuju. Záporák byl ubrečený ocas, který svou neschopnost svaloval na ostatní a tak si to v palici urovnal způsobem, že jich pár vyvraždí a tím pádem se to všechno vyřeší nebo co. Docela by se mi líbila spíš verze, kde by dostal od Batmana dva batarangy mezi oči a bylo by to vyřešeno. Ale to budu muset sáhnout po jiném příběhu. Kresba ale byla fajn, takže alespoň nějaké pozitivum tímto směrem.

Superman: Rudá hvězda je zcela určitě jedním z nejlepších alternativních příběhů jaký jsem kdy četl. Už vůbec samotná idea, že Superman skončí v zemědělském družstvu kdesi na Ukrajině je z mého pohledu naprosto skvělá a ono se hlavně Millarovi podařilo tuto ideu také transformovat ve zcela unikátní dílo, které má prakticky vše, co by jste od skvělého komiksu očekávali. Už na samém začátku čtení jsem si říkal, jak by bylo skvělé vidět i Batmana v této alternativní realitě a ono prásk ho a Batman byl na scéně v naprosto přesně padnoucí ušance a začal celému režimu pěkně zatápět. Do toho všeho zasáhli další verze dobrých či záporných superhrdinů a to co se zpočátku jevilo jako příběh Supermana hájící pouze zájmy svého domovského Sovětského svazu se změnilo v konflikt daleko větších rozměrů. Mark Millar zde hýřil obrovským množstvím nápadů a vše zvládl zakomponovat s takovou precizností až jsem pomalu ale jistě začal smekat klobouček. Kresba výborně sekundovala scénáři a perfektně vykreslovala syrovost SSSR včetně jednotlivých megalomanských střetnutí či pouhých přehlídek plných soudruhů a soudružek. Superman: Rudá hvězda mě opravdu dokázal posadit na prdel a to i díky skvělému zakončení, které bylo jen pouhou rudou třešničkou na závěr této famózní Millarovy vize.

Persepolis je jedním z komiksů, který mě z počátku absolutně ničím nelákal a prakticky jsem neměl vůbec žádnou motivaci si jej přečíst. Avšak vzhledem k tomu, že mé znalosti o Íránu a vůbec celkově o tamní kultuře jsou opravdu na nízké úrovni, řekl jsem si, že by nebylo na škodu trochu si rožšířit obzory. Z počátku jsem měl mírné obavy, které však byly během několika prvních stránek rozmetány na kusy a já se bavil od začátku do konce. Marjane Satrapiová popisuje svůj život s opravdu obrovskou dávkou emocí, humoru i smutku a to vše doplněné o životní eskapády, které by jen málokdo chtěl v životě zažít. Satrapiová je však bojovnice s neskutečnou kuráží a je radostí sledovat její cestu životem. Kresba je roztomile jednoduchá, dokáže čtenáři přinést vše podstatné a hlavně příliš neodvádí pozornost od samotného scénáře, který je opravdu velice silný a emotivní. Persepolis je komiks u kterého je obrovskou chybou jej minout. Vřele doporučuji.

Bílou nemoc jsem tenkrát při přípravě na maturitní zkoušku minul a po přečtení této adaptace jsem si uvědomil jaká že to byla škoda. Jedná se o naprosto nadčasovou záležitost, která i dnes souzní se všemi aktuálnostmi počínaje covidem a probíhající válkou konče. Jelikož jsem tedy Bílou nemoc nečetl, nemůžu příliš hodnotit kvality či případnou zkratkovitost této adaptace ale z mé strany se jedná o opravdu kvalitní počin, který shrnuje vše podstatné a hlavně neznalce předlohy dokáže s tímto dílem naprosto výborně seznámit. S kresbou jsem již nemusel bojovat tak jako v případě Psa baskervillského a hlavně mi zde samotný grafický styl seděl daleko více. Celkově jsem byl s touto adaptací nadmíru spokojen a mohu ji vřele doporučit i neznalcům originálu.

Doma vlastním knihu Tajemství Velkého Vonta v rámci klasických komiksů Marko Čermáka, Záhadu hlavolamu a Stínadla se bouří obsažené ve Svorných Gambusínech a také Stínadelskou trilogii v proužcích a svědomitě musím říct, že si klidně tyto příběhy koupím znovu, protože této nádhery není nikdy dost. To jakou duši vtiskl Jaroslav Foglar do svých příběhů je naprostá esence přátelství, lásky i dobra a hlavně v dnešní době se opravdu stojí za to vydat ve stopách party Rychlých šípů a zapomenout na nejrůznější apokalyptické scénáře dnešní doby, které jsou nám každý den servírovány. Rozepisovat se k jednotlivým příběhům je naprosto zbytečné. Sám čas již prověřil jejich kvality a bylo by to nošením dříví do lesa. Jsem opravdu rád, že pan Čermák stihl trilogii před několika lety zkompletovat a my se můžeme kochat všemi díly v jednom svazku, protože se jedná o neskutečnou parádu. Velice potěšilo také přidání originálního a autorského zpracování počátku Záhady hlavolamu v komiksovém provedení dle vlastního scénáře mladého Marko Čermáka, který ho zhotovil již ve svých cca 13 letech a jedná se o obdivuhodnou raritu. Velký dík také patří panu Vávrovi, jelikož jím vydané knihy jsou lahůdkou a vždy dokáží doslova pohladit na duši. Díky!

Dracula o kterého se ve své adaptaci postaral Georges Bess mi učaroval neskutečným způsobem a i přes skutečnost, že jsem již stihl přečíst tunu dalších knih a komiksů, stále mi v paměti utkvívá ta nádherná kresba, která byla hodna pověšení na zeď do obýváku. Frankenstein je na tom hodně podobně a opět se jedná o skvělou záležitost, které dominuje naprosto nádherná kresba, která však není tak úplně vyťukaná jako v případě Draculy ale pořád se jedná o prvotřídní práci. Originální předlohu jsem bohužel v životě nečetl a tudíž v tomto případě nemohu příliš srovnávat jak moc se Bess popasoval se svou adaptací vzhledem k originálu. Vše mi ale přišlo naprosto srozumitelné a hlavně jsem nepociťoval onu zkratkovitost, která je častým problémem a bolestí těchto adaptací. Po celou dobu se vše četlo naprosto svižně a jsem opravdu rád, že jsem se s dílem Mary Shelleyové mohl seznámit díky tak skvělé adaptaci. Určitě zmíním také naprosto krásnou obálku knihy a prakticky celé její provedení, protože přesně tak jako v případě Draculy se jedná velkou parádu. Zde tedy jednoznačně plný počet, jelikož tvorba kterou se pyšní Georges Bess je opravdu neskutečně skvělá.

Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi je další z řady komiksů s válečnou tématikou a tak jako v případě majstrštyků Bomba, To byla zákopová válka či Wannsee se opět jedná o výbornou záležitost. Svým rozsahem se nejedná o příliš opulentní dílo ale dané téma je natolik silné, že i v případě skromnějšího počtu stran přesahující lehce stovku, dokáže zabrnkat na pocitovou stránku docela vehementně. Stáváme se svědky soudního procesu s Adolfem Eichmannem, včetně všech náležitostí s ním souvisejících a přiznám se, že některé pasáže, hlavně co se týkaly dětí, semnou dokázaly zamávat. Projdeme si samotným procesem včetně dopadení, výslechem svědků či samotným rozsudkem a musím říct, že vše je odvyprávěno opravdu skvěle, nejednou se naskytne prostor pro různé úvahy na témata okolo šílenství, ideologií či fanatismu a celé jsem to musel dát na jeden zátah. I když samotná kniha relativně podrobně rekonstruuje konferenci ve Wannsee, doporučuji nejprve přečíst i stejnojmenný komiks který u nás vyšel a rozšířit si tak celkový obzor a rozhodně mohu doporučit i knihy V pekle plynových komor, Svědkové z továrny na smrt či Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení, které se zabývají prací členů sonderkommand v Osvětimi a díky nimž dostane Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi úplně jiný rozměr. Černobílá kresba se vyloženě nabízela a po většinu času byla doplněna o modrou a žlutou barvu, kdy výjevy z Osvětimi či další vzpomínky zůstaly bez barvy a pomáhaly tak dotvořit pocit zmaru a beznaděje. Peklo je prázdné je opravdu velice silným komiksem vyprávějícím o jedné z nejstrašnějších etap v lidských dějinách a rozhodně jsem rád, že u nás podobné komiksy vychází a nadále snad budou v hojném počtu vycházet.

Jednu dobu už jsem byl Scottem Snyderem celkem přesycen a velkou měrou k tomu přispěl jeho run v rámci New 52, který hlavně svou druhou polovinou šel dle mého až za hranu. Robo-Gordon jako nový Batman a další jeho výmysly ve spojení s kresbou Grega Cappula mi úplně nesedly. V poslední době však Snyderovi opět přicházím na chuť a to hlavně díky skvělému Černému zrcadlu, které bylo naprosto skvělé a Batman, který se směje se mi líbil rovněž. Snyder zde využívá několik prvků a postav ze svého runu a pomáhá tak utvořit skvělou kulisu živoucího Gothamu. Pro pochopení celého příběhu je doporučeno mít načtenou sérii Metal a Snyderův run, ale není to úplnou podmínkou. Příchod a motivace záporáka jsou zde dostatečně vysvětleny, takže se chytnou i svátečnější čtenáři. Příběhově je to klasický Snyder. Spousta akce, výbuchů, bitek, krve a hlavní prim hraje zběsilé tempo od začátku do konce. Hlavní záporák je skvělý a hlavně ve spojení s kresbou o kterou se postaral Jock, vše dostává skvělý noirový nádech. Možná jen na úplném konci, začal Snyder věci okecávat více než bylo úplně nutné ale jednalo se v tomto případě o drobnost, kterou rád odpustím. Batman, který se směje je z mého pohledu opravdu příjemným překvapením a po dosti těžko uchopitelném Metalu u kterého musel mít člověk docela dost načteno, zde dostáváme uzavřený příběh o další pohromě v Gothamu, který šlape ve všech směrech.

Harleen je čtení, které je zatraceně ukecané, rozevláté, depresivní a hlavně po čertech skvělé. Na první pohled kniha zaujme jedním z nejlepších přebalů na našem trhu, minimálně co se komiksových knih týče a vůbec formát, včetně desek a obálky působí opravdu na úrovni. Obsah samotný sleduje cestu doktorky Harleen Quinzelové, která se před očima čtenářů mění z obyčejné obrýlené blonďaté psycholožky v sexy dračici v epesním oblečku, nakopávající zadky všemu, co se hne. Akce je zde velice málo, Batman se zde mihne pouze sporadicky a celý scénář tedy staví na dialozích mezi doktorkou Quinzelovou a chovanci Arkhamova ústavu. Největší prostor samozřejmě dostane léčba nejproslulejšího chovance ústavu Jokera, který zde působí překvapivě velice sympaticky a perfektně tak ztvárnil svou roli mistrného manipulátora. Kresba vynikající, včetně nápaditého panelování a barev. Série týkající se Harley Quinn příliš nečtu, vnímám ji jen coby postavu vystupující napříč sériemi s Batmanem, ale v tomto případě se jedná o opravdovou trefu do černého a naprosto skvělou záležitost.

Je pravdou, že už samotná obálka v sobě skrývá cosi přitažlivého. Nevěděl jsem do čeho jdu, co očekávat či neočekávat, ale anotace vypadala slibně a hlavně ta přitažlivá obálka jednoduše zafungovala. A po přečtení převažují určitě pozitivní pocity. Skvěle působí hlavně zasazení samotného příběhu do Vals, které díky všudypřítomným horám, chatkám a sněhu působí kouzelně. Značně záhadně se jeví i komplex termálních lázní, skrývající dávné tajemství. Je potřeba zmínit, že vyznění samotného příběhu může v každém evokovat rozdílné pocity a rozhodně nemusí každému sednout fakt, že se opravdu hodně pracuje s faktorem jakéhosi tajemna a příval odpovědí na vyřčené otázky se prakticky nedostavuje. A možná právě tato skutečnost utváří onu přitažlivost. Kresba byla v některých pasážích výborná, hlavně co se komplexu lázní týče, ale na druhou stranu někdy působila dost jednoduše. Ve výsledku však ve spojení se scénářem tvořila velmi povedenou autorovu prvotinu. Z mé strany opravdová spokojenost.

Po minulé knize, která byla prakticky celá zaměřená na vodácké výpravy, dostáváme zde příhody více tajemné, dobrodružné a hlavně se podíváme i do lesů či starých stavení. Záhada staré tvrze, pytláci, tajuplný letec a mnohem více skvělých příhod je servírováno s takovou lehkostí a dobrosrdečností, že je naprostou radostí se do těchto výprav pouštět. Nejvíc zamrzí fakt, že se do těchto dobrodružství můžeme vrhat pouze jako čtenáři a pozorovatelé, jelikož jsou tyto doby dávno pryč. I z tohoto důvodu se k příhodám Modré pětky velice rád vracím a prožívám po večerech jejich kamarádské, nenásilné a hlavně vřelé eskapády.

Už je tomu pár let, co jsem se věnoval pohostinství, barmanství a pomrkával jsem také po sommelierství. Avšak cesty jsou někdy nevyzpytatelné a tudíž jsem se vydal cestou naprosto odlišnou. Když jsem však narazil na knihu Neználci, snoubící vinařství a komiks, nenechal jsem si jej ujít. Ve své podstatě se jedná o velice jednoduchý scénář, kdy sledujeme dva chlapíky poznávající navzájem své životy a hlavně profese, se všemi úskalími, strastmi a slastmi. Kniha je mnohem více zaměřená na vinařství, což by nebylo tak úplně na škodu, ale v polovině knihy, jsem již měl pocit jakéhosi přesycení a přiznám se, že bych raději ocenil kladení většího důrazu na komiksové téma, či alespoň stejně vyvážený poměr mezi těmito dvěma světy. Pravdou ale je, že části týkající se různých komiksových autorů ocení opravdoví znalci a hlavně Francouzi, protože já se chytal pouze v několika málo případech, takže co se zvučných jmen autorů týče, byl jsem mírně ztracen. Rozhodně se však nedá upřít i výborné zasvěcení do tajů vinařství, které je jednak velice zajímavé a za druhé poučné. Oba hlavní představitelé jsou sympaťáci a hlavně skvělí průvodci svých profesí. Kresba je příjemná, nenáročná a spíše nechává vynikat textovou formu, než aby na sebe poutala přílišnou pozornost. Neználci jsou velice dobrým počinem, kterému v absolutním hodnocení brání pouze fakt, že čtení nebylo úplně snadné a hladké, jak jsem si představoval. Určitě to není čtení pro každého a je potřeba počítat s tím, že se toho daleko více namluví o víně, než o komiksech.

Westerny nejsou příliš můj panák kvalitní whisky, ale v tomto případě jsem udělal výjimku, jednak, že za scénářem stojí Jodorowsky a za druhé, že kniha je pořádný špalek, který evokuje pořádně dlouhý a zcela jistě intenzivní zážitek. A musím se přiznat, že se opravdu jednalo o táhlý zážitek ze samotného čtení, jelikož jsem knihu přelouskával až nezvykle dlouho. Samotný scénář je dobrý a nemá příliš hluchých míst. Pořád se něco děje, všude kolem lítají kulky, válejí se mrtvoly a whisky teče proudem. Bouncer je vlastně sympaťák, který pro kolt neváhá sáhnout během mžiku a tudíž dostáváme tuny přestřelek či pěstních soubojů ve kterých, vybaven pouze jednou rukou exceluje. To vše je zabaleno do kresby o kterou se postaral François Boucq a tady jsem již pociťoval mírný problém, jelikož nejsem přílišným obdivovatelem jeho práce. Také mi přišlo, že samotný scénář, možná až příliš často sází na náhodu, všichni jsou vlastně příbuzní a vlastně celé mi to tak trochu přišlo jako rodinná sešlost po letech, odehrávající se na jednom place. Bouncer je však rozhodně kvalitním počinem u kterého milovníci westernů budou vrnět blahem. Já jsem se přesvědčil, že tenhle žánr z mého pohledu nebude úplně tím pravým, ale i přes pár drobností jsem se při čtení bavil. Ale jiné westernové příběhy již přenechám ostřílenějším fanouškům. Ale i tak díky Bouncere, byl to docela fajn výlet do krajiny hazardu, vnadných žen a frajerů, kteří nosí kolty proklatě nízko.

Batman vs Robin je další záležitost, která u nás zažívá premiéru. Jedná se o pokračování u nás již vydaného Batman a Robin: Batman znovuzrozený a u scénáristického kormidla opět stojí Grant Morrison. Hned v úvodu se vydáváme do Anglie ve společnosti Dicka Graysona a zapátráme v jeho společnosti po Lazarově jámě. Celá pointa je velice povedená a to včetně zasazení, mírně rušivě však působí postavy, které pro našince patrně nebudou úplně známé a chvíli trvá, než se člověk zorientuje a rozklíčuje o koho se vlastně v dané situaci jedná. Poté se pokračuje v pátrání po osudu Bruce Wayna a rozplétáme síť intrik, dávných kultů a rituálů včetně Barbatose, který je u nás již známý z Batman: Temný rytíř - Temné město a pokud se nepletu, hrál roli v Batman: Metal. Všemu také vévodí organizace Černá rukavice, kterou již známe z předchozích Morrisonových příběhů a opět je naservírována spousta otázek, avšak odpovědí dostaneme velice poskrovnu. Kniha končí velice překvapivým rozuzlením, které doslova láká na další pokračování, takže uvidíme, kam celá tahle situace bude eskalovat. Batman vs Robin je další z velice povedených příběhů, kterému mírně kazí reputaci skutečnost, že na další pokračování si budeme muset počkat. Nicméně, snad nebude ono čekání dlouhé.

Krize identity je jedním z těch komiksů, který si musíte buďto oblíbit či přímo zamilovat. Na začátku čtení jsem byl mírně skeptický, přeci jen se jedná o příběh, kde vystupují desítky různých postav ze stáje DC a orientace v ději pro našince bývá obvykle lehkou překážkou. Velice rychle jsem však zjistil, že zde nebude překážkou vůbec nic a ponořil jsem se do čtení, které ubíhalo naprosto zběsilým tempem až do samotného konce knihy. Brad Maltzer popisuje jednotlivé postavy a jejich vztahy s takovou lehkostí a umem, že jsem chvílemi zapomínal, že čtu komiks s Batmanem, Supermanem a dalšími. Příběh samotný je krásně rozmanitý, takže chvíli čteme napínavou krimi, abychom plynule přešli do dramatické polohy a začali pitvat jednotlivé vztahy, charaktery a identity. To vše s naprostou hladkostí. Ke čtení prakticky není potřeba znát různé postavy či události odehrávající se v tomto univerzu, příběh dokonale funguje sám o sobě a nic navíc k němu znát nepotřebujete. Všemu napomáhá samotná kresba, která je skvělá a některé pasáže včetně pohřbu, scény Batmana s Robinem či například jen obálka s Wonder Woman působí jednoduše nádherně. Vlastně celá kniha je protkána naprosto skvělými scénami. Krize identity je jedním z nejlepších příběhů, které jsem měl letos možnost přečíst. Je jedním z komiksů, který jasně dokazuje, že lze ve světě plném hrdinů a záporáku stvořit dospělý příběh, který chytne za srdce.

Temné můry by měly znamenat předzvěst velkého finále v Kingově režii a tudíž jsem čekal pořádnou jízdu, která čtenáře dostatečně naláká. Nestalo se a já měl co dělat, abych při čtení neusnul. Batman od samého začátku tak nějak netuší co je sen a co realita, tak jak slibuje anotace a z mého pohledu se čtení některých pasáží rovnalo takřka můře noční. Hned první sešit navazuje na příběh obsažený v některé z předchozích knih a jednalo se o slibný rozjezd. Poté nastoupí profesor Pyg a s ním spoustu keců a řečí, to vše odehrávající se v jedné místnosti a je to fakt nuda. Opravdu jsem lehce trpěl. Ani další sešity s osobnostmi jako Constantine či Joker nikam nevedly a opět se jednalo o prázdné tlachání, které děj nikam neposouvalo a byl to prostě bordel. Příběh se Supermanem a rozlučkou lehce vybočoval a byl světlým bodem celé knihy. Chápu, že jednotlivé příběhy patrně najdou rozřešení ve finální knize, ale zde to celé působí hodně nešťastně. Nejsem si jist, zda jsem při čtení prostě jen neměl tu správnou náladu, ale ve své podstatě se spíše jednalo o vatu, kterou King zaplácl hluché místo před vyvrcholením jeho runu. Ale ta vata je veskrze průměrná a po čertech nudná.

Hodnoceno v rámci celé série. Se čtením série Grandville jsem otálel poměrně dlouho dobu, ostatně tak, jako se všemi ostatními sériemi a opět jsem se přesvědčil o tom, že to byla chyba grandiózních rozměrů. Grandville je totiž naprostou parádou a čtení jsem si dokonale užíval. Detektiv-Inspektor Lebrock je frajer každým coulem a jeho všestrannost je naprosto ohromující. V jednu chvíli tedy máme na scéně Sherlocka, Bonda i Ramba s Terminátorem dohromady, ale pořád se jedná o dokonale vybroušenou zábavu. Pařížské a Londýnské zasazení příběhu jednoznačně svědčí a zvolené interiéry a exteriéry díky naprosto fantastické kresbě plné páry a všudypřítomných parních lahůdek, dokáží naprosto učarovat. Jednotliví zvířecí hrdinové jsou propracováni do sebemenších detailů a není to jen kresba, která je staví do naprosto přesvědčivé roviny, ale i vybroušené charaktery, které si člověk musí zamilovat. Politické pletichy, vraždy, vloupačky, převraty, sektáři a mnohem více, jen nám servírováno s takovou lehkostí, že čtení je naprostá parádička. Na sérii Grandville opravdu musím pět pouze ódy, protože na tolik odkazů, nádherných lokací a skvěle vymyšleného světa, plného jedinečných zvířecích postaviček se v jedné sérii často nenarazí. Těším se, až se časem příběh v mé mysli zamlží jako při projetí parodrožky a já si všechno s chutí zopakuju. Dokonalost.

Hřbitovní směna u nás již vyšla v rámci new 52 a jednalo se o několik příběhů, které vyplňovaly jisté mezery napříč několika sériemi a pokud si dobře pamatuji, tak se celkem odkazovalo i na série, které u nás nevyšly, takže celkem chyběl onen kontext a čtení se vytrácelo lehce do ztracena. Hřbitovní směna, která vyšla teď, v rámci série Legenda o Batmanovi je chudší o několik sešitů a to konkrétně o příběh Světlé včerejšky, který předchází událostem v Batman: Rok nula, následně kratší příběh Zítřek a také Gotham věčný, který má pokračování v Batman Eternal. Celkově se mi zdálo, že vynechání těchto příběhů, patrně až na Světlé včerejšky nijak výrazně nevadilo a celkově mi ono složení přišlo daleko stravitelnější. Je potřeba k příběhům přistupovat způsobem, že se nejedná o knihu, která by obstála sama o sobě, ale jedná se o výplň řady Scotta Snydera, která doplňovala celý jeho run. Příběhy, však nebyly vůbec špatné, dostali jsme se do Arkhamu, došlo i na střetnutí s Clayfacem, spolupráci se Supermanem či divokou bitku s roztomilými pejsky, nadopovanými dobrůtkou zvanou Venom. Po vynikající předchozí knize Oběť, tedy přišlo odlehčení v podobě několika příběhů, které však nejsou vůbec k zahození a předchozím dílům nedělají ostudu.

Byl jsem velice zvědav na komiksové zpracování Cyberpunku 2077, protože svět jaký nám autoři této hry naservírovali je opravdu mohutný a to včetně postav, frakcí, města samotného a hlavně perfektního příběhu, který stojí na fantasticky propracovaných charakterech. Příběh tohoto komiksu přináší pohled na jednu z korporací nesoucí název Trauma Team. Samotný příběh je ve své podstatě strašně jednoduchý. Členka Trauma Teamu při jedné zpackané akci přijde o své kolegy, poté je na pozadí odvyprávěna rozborka jejího psychického stavu s několika flashbacky a po zbytek příběhu jsme svědky záchrany klienta ze stopatrové budovy. Tolik v kostce k příběhu, který dle mého minimálně vytěžuje možnosti světa Cyberpunku. Chápu, že na takto skromném počtu stran nejde zcela zachytit ducha samotné hry se všemi možnostmi, které svět nabízí, ale nebýt přítomnosti Trauma Teamu, pár billboardů s názvy korporací jako například Arasaka a několika frajerů s chromem, tak prakticky nevím, že se jedná o komiks ze světa hry s nimž sdílí název. Příběh samotný není totiž vůbec špatný a jednat se o příběh, který by se netýkal Cyberpunku, budu poměrně spokojen. V tomto případě se dle mého jedná o promarněný potenciál, který prakticky ničím nerozšiřuje již tak bohatý svět. Kresba rozhodně nebyla špatná, ale celkově mi ve spojení se scénářem příliš neseděla. Chápu motivaci Crew přinést komiksovou adaptaci hry, která zrovna vycházela a měla dle slov tvůrců přinést revoluci v herním průmyslu, avšak z technického hlediska se jednalo o fiasko, které se pomalu podařilo napravit více než rok po vydání. Prodeje tohoto komiksu toto fiasko zcela jistě nijak nepodpořilo a tak si myslím, že dalšího dílu se již nedočkáme. Z mého pohledu se však nejedná o přílišnou škodu. Člověka hrou nepolíbeného ale komiksová adaptace zaujmout může, jelikož ke čtení prakticky nemusí znát žádné pozadí hry, což může být výhodou. Dle mého však průměr s neužitým potenciálem.

Kniha obsahující tři příběhy Vzestup Kyla Rena, Na kraji galaxie a Oddanost se rozhodně nevyrovná nabušeným knihám ve kterých hlavní roli zaujímal děda Kyla Rena, ale jakožto člověk, kterému sequelová trilogie ničím nevadí a neodsuzuje ji, se kniha četla poměrně dobře. Hned první příběh nás zasvětí do událostí týkajících se Bena Sola a díky tomuto příběhu jsem si rozšířil obzory, takže v něm spatřuji jistou přidanou hodnotu a člověka, kterému nová trilogie vyloženě nevadí, jistě potěší. Na kraji galaxie je příběh plný různých odboček včetně skákání v čase a orientace ve spojení s větší dávkou postav vyznívala někdy mírně zmateně. Nicméně samotná příběhová linka byla dobrá a nenudila. Patrně nejslabším prvkem byl příběh Oddanost, který byl recyklátem předchozích událostí a prakticky nepřinesl nic moc nového. Ve výsledku si mi však kniha líbila a hezky vyplňovala některé mezery sequelové trilogie. Zarytým fanouškům původních dílů, ale nepřinese prakticky nic hodnotného.

Začátek čtení nejnovějšího přírůstku do série Detective Comics, byl dle mého mínění poměrně vlažnější a to také díky kresbě, která působila dost barevně a budila dojem cílící na mladší publikum. Ničemu nepřidal také fakt, že hned v úvodu jsme svědky rozhovoru s největším fandou temného rytíře, který vlastní na svém účtu Viewtube miliony shlédnutí a miliony sledujících. Naštěstí příběh poté nabral na obrátkách, vykašlal se na nějaké Viewtuby, selfíčka, sledující a začalo se pěkně po staru vraždit, Batman přizval do party další novou tvář a společně se pustili do pátrání a vystopování hlavního záporáka tohoto příběhu, který již do konce šlapal jako na drátkách. Sešit na závěr o prokletí Gothamu byl už slabší a lehce zmatený, vyloženě ale celkový dojem nekazil. Po změně scénáristy jsem měl mírné obavy, ale dobře jsem bavil. Konec celkem navnadil na pokračování, takže jsem zvědav a poměrně se těším.

Hodnoceno v rámci celé série. Zámek a klíč jako ostatně spousta dalších sérií čekala v knihovně na ten správný čas a díky seriálu a hlavně obecné diskuzi na téma kolosálního vydání jsem dostal chuť se do série pustit. Asi není potřeba se nijak dlouze rozepisovat a rovnou musím říct, že se jedná o opravdu skvělý počin. Celá série staví na brilantně vykreslených postavách u kterých naprosto přesvědčivě funguje chemie a vy jako čtenář máte o celou partu vážně strach a prožíváte všechny situace zároveň s nimi. Celé mystično ohledně klíčů a všech tajemství je vybroušeno téměř k dokonalosti i když je pravdou, že sem tam se vloudila scénáristická nesrovnalost, ale vzhledem k uhrančivosti celé série si ničeho možná ani nevšimnete. Zároveň je velikou výhodou, že děj není příliš komplikovaný, čtení je naprosto hladké a tudíž jsem neměl žádnou potřebu příliš přemýšlet a uvažovat nad souvislostmi a mohl jsem si tak vychutnat každý příběhový dílek v této kouzelné mozaice. Gabriel Rodriguez se svou kresbou výborně doplnil scénář a bylo radostí sledovat téměř až pohádkový nádech na jednotlivých stránkách, měnící se s nástupem stínů ve skoro až hororovou záležitost. V tomto případě bude určitě kolosální kniha vynikat a rozhodně minimálně kvůli kresbě, bude stát za koupi. V mém případě raději zůstanu u menšího formátu, který se přece jen daleko lépe a pohodlněji čte. Zároveň mě zaujalo, když jsem si všiml komentáře, kde se zmiňuje ,,Kulišák,´´ aniž bych během čtení tuhle přezdívku v knihách zahlédl, abych vzápětí zjistil, že se jedná o ,,Fintu,´´ který byl přejmenován v pátém díle a následně dotisky předchozích knih, došlo k úpravám překladu v rámci celé série a prakticky nikde nebyla tato informace uvedena. Zvláštní řešení. Nicméně však Zámek a Klíč hodnotím naprosto plným počtem, jelikož se jedná o sérii, která dokáže uhranout a zanechat v mysli vzpomínku na jedinečné dobrodružství.

Nejnovější přírůstek Legendy o Batmanovi nesoucí název Oběť, spadá do sešitové řady Legends of the Dark Knight, která začala vycházet v roce 1989 a Oběť konkrétně pochází z roku 1990. Jedná se o uzavřený příběh o pěti sešitech a sám jsem byl překvapen o jak kvalitní čtení se jedná. Dobře rozehraná psychologická hra kterou zosnoval doktor Strange, perfektně napsané dialogy, skvělá noirová atmosféra s dokonale uvěřitelnými postavami a to vše zabaleno do excelentního a téměř realistického pojetí, které mi v příbězích s temným rytířem sedí absolutně nejvíc. Celý příběh je také poměrně ukecaný a Hugo Strange podrobuje Batmanovu mysl kompletní rozborce, ale ani na malou chvíli jsem se nezačal nudit. Užíval jsem si doslova každou stránku díky kresbě, která ač se jedná o více než třicet let starou záležitost vynikala perfektními dynamickými souboji, které vypadaly zkrátka hodně dobře. Prakticky se navazuje na Batman: Rok jedna od Franka Millera, takže se připravte na Catwoman v epesním oblečku s fousky či bat-rogalo a jiné. Příběhově jsem v některých aspektech spatřoval jisté podobnosti s nedávno vydaným komiksem Batman: Dvojník a je možné, že autor Mattson Tomlin bral lehkou inspiraci právě z tohoto titulu. Obět je další trefou do černého a řadím tento díl k těm úplně nejzajímavějším, které u nás doposud vyšly. Celkové zpracování a hlavně atmosféra funguje na sto procent a rozhodně potřebuju další podobné příběhy.

Za zlatou peřejí a další příběhy je kniha, která je o něco málo slabší než předchůdce s názvem Na stezce dobrodružství, ale ve své podstatě se stále jedná o záležitost, která překypuje vřelostí, kamarádstvím a hlavně láskou k přírodě a lidem. Číst tyto příběhy v dnešní době je tak trochu sci-fi a proto je mám tak rád. V knize citelně ubylo dobrodružství postavené na různých záhadách a pátráních a soustředí se hlavně na výpravy po vodě a úskalí včetně radostí z nich plynoucích. Několikrát jsem při čtení zavzpomínal na mnou absolvovanou vodáckou výpravu po Vltavě a vrátil se do let, dnes už poměrně dosti dávných. Tyto příběhy nikdy neomrzí. Díky za ně.