Další pokračování Ligy spravedlnosti a další trefa do černého. Tak, jak jsem si pochvaloval relativně komorněji pojaté uchycení příběhu ve Zrození zla, které nebylo tak výbušné a megalomanské jak bývá u Ligy zvykem, zde opět dostáváme pořádnou bitvu o záchranu planety, která je však tak dobře pojatá, že mi tahle změna tempa vůbec nevadila. Začátek patří Cheetah, které u nás v komiksech nebyl dán příliš velký prostor a mohli jsme ji vidět například ve filmu Wonder Woman 1984, který z tohoto příběhu čerpá. Hodně slušný rozjezd. Poté se dostáváme k hlavnímu příběhu trůn Atlantidy, ze kterého čerpá zase filmové zpracování o Aquamanovi a jedná se o skvělou megalomansky pojatou akční jízdu. Vše je doplněno o naprosto skvělou kresbu hlavně Ivana Reise, která lahodí oku a dvojstránky jsou prostě lahůdka. Liga spravedlnosti pod vedením Geoffa Johnse je alespoň prozatím bezkonkurenční akční jízda a doufám, že to takhle půjde dál. Nemůžu jinak než plný počet!

Po seznamovacím prvním dílu, kdy s Ligou změřil své síly Darkseid, se posuneme v čase o pár let dopředu, aby partě klaďasů zatopil další záporák. Velice mi na rozdíl od předchozího dílu vyhovovalo nastolené pomalejší tempo. Zatímco v jedničce se jednalo o globální katastrofu a invazi Darkseida, takže všechno vybuchovalo a bylo předurčeno k absolutní destrukci, ve Zrození zla na scénu přichází záporák, který ve své podstatě nemá za cíl zničit celou planetu, nýbrž pouze Ligu spravedlnosti. Záporák sám o sobě se mi hodně líbil a jeho motivaci jsem mu věřil, ba dokonce možná s ním trochu i soucítil. Chemie mezi členy Ligy je skvělá a funguje perfektně. Začínají se více budovat vzájemné vztahy, důvěra a přátelství ale taky nevraživost a rozdílné názory. Celkově scénář hodnotím velice pozitivně, protože dokázal vtáhnout od samého začátku až do konce. Kresba opět parádní jako v případě prvního dílu, takže zde není co vytknout. V případě Zrození zla jdu s hodnocením ještě výš než v případě předchůdce , protože jsem se po celou dobu královsky bavil!

Na Muže hněvu jsem v obchodě narazil zcela náhodou a nebýt Aaronova jména na obálce, asi bych je minul. Což by byla škoda, jelikož se jedná o solidně komorně pojatý akčňák z prostření amerického zapadákova. Příběh se nebude řadit mezi úplně to nejlepší co u nás vyšlo, ale rozhodně Aaronovi nedělá ostudu a ve své podstatě se jedná o fajnovou jednohubku, která se nechá zhltnout na jedno posezení, u kterého se však ani na minutu nebudete nudit. Vše šlape v dobrém tempu a příběhově zde nejsou hluchá místa. Určitě tomu přispělo zasazení na americký venkov, který mám osobně prostě rád a ve spojení s typickými venkovskými křupany a spoustou krve a vystřílených nábojů, to zkrátka nemohlo dopadnout špatně. Kresba to vše podtrhovala a celou dobu se na ni perfektně dívalo. Po přečtení jsem si říkal, že jsem možná od Aarona čekal víc, ale ve své podstatě tohle má být příběh jedné rodiny, založený na událostech autorových vlastních historických rodinných reálií a rozhodně se nemělo jednat o rozmáchlý titul či sérii typu Skalpy, ale o jednorázovou komorně pojatou záležitost, takže ve finále spokojenost a rozhodně Muži hněvu stojí za přečtení!

Soukromý očko je prostě klasická Lobákovina. Příběh samotný je jednoduchý, ale rozhodně jsem se u něj nenudil. Stejně je zde jen jako křoví pro tunu Lobových parádiček ve formě rozbitých kebulí, roztrhaných páteří a vybuchlých pazourů. Rozhodně mi ale chyběly pořádné hlášky, které by to celé pozvedly na vyšší úroveň, což se však nestalo. Frajer jako Lobo, by měl hláškovat jako o život, zatímco maximálně díky překladu Španihela, balancuje někdy na samé hraně předpokládané vtipnosti. Jinak se Soukromý očko četlo moc dobře, kresba bylo naprosto v pohodě, neměl jsem s ní sebemenší problém a rozhodně jsem se pobavil. Takže za mě spokojenost a zamrzela pouze absence pořádně kulervoucích hlášek, kterých jsem se bohužel nedočkal. I tak ale hodně slušná práce!

Hodně dobře zvládnutý rozjezd Ligy spravedlnosti v podání Geoffa Johnse. Příběhově se nejedná o nic o čem by se ještě po letech povídalo, ale rozhodně to má svou kvalitu. Jak již název napovídá, jsme svědky zrození Ligy v plné parádě, kdy její schopnosti a dovednosti prověří samotný Darkseid. Tohoto záporáka mám rád, takže za něj palec nahoru. celkově všechno dobře odsýpá, akce střídá akci, sem tam se prohodí nějaký vtípek či narážka a čtenář nemá do konce absolutní šanci vydechnout. Kresba byla fajn a nemám k ní výhrad. Pokud hledáte dobrou popkornovou zábavu, je Liga spravedlnosti: Počátek super volbou.

Jelikož mám rád příběhy z Druhé světové války a ještě lépe, pokud jsou k dostání v komiksové podobě, neváhám a pouštím se do čtení. Je pravdou, že mi chvíli trvalo, než na tento kousek přišla řada, protože jsem cítil, že Maus bude něco jedinečného. A hned v úvodu zmíním, že něco jedinečného vskutku je! U Aloise Nebela jsem se zmiňoval, že když jsem komiks kupoval, měl jsem v hlavě jakousi představu o čem to celé bude a v závěru jsem byl mírně zklamán z nenaplnění mých očekávání. Což se však v případě Mause nestalo a má očekávání byla mílovými skoky pokořena. Již párkrát jsem u některých komiksů zmínil, že ve mě cosi zanechaly ale Maus se do mě vtiskl. Opravdu se jedná o mimořádný zážitek a přesto že toho bylo o holocaustu a všech zrůdnostech páchaných na Židech vyřčeno spousta, v tomto případě se jedná o mistrovské dílo, které bych z fleku neváhal zařadit mezi povinnou četbu. Forma, kterou je celá kniha vyprávěna je dechberoucí. Sledujeme syna pracujícího na novém komiksu a jeho otce, vyprávějícího svůj životní příběh. Kniha má dvě dějové linie a to jak vztah otce a syna, kdy jsem se s některými pasážemi sám ztotožňoval co se týče vztahu se svým otcem a poté vyprávění o hrůzách Němců páchaných na Židech. Některé části popisující roztáčení dětí za kotníky (dál popisovat nebudu) příslušníky Německé armády, jsem jako otec bral opravdu těžce a takovýchto situací je komiks plný, protože zde není nic cenzurováno či bagatelizováno. Rozhodně však kniha neobsahuje pouze násilí a utrpení, ale jsme svědky rozličných maličkostí a situací, které působí vedle všeho toho zvěrstva jako balzám na duši. Hodně se mi líbil popis otce, který ze začátku působí jako naprostý lakomec kterým i bezesporu je, avšak postupem příběhu se dozvídáme důvody, které ho k těmto činům a patologickému shromažďování věcí vedly a následně mu pomohly přežít válku. Maus je příběh, který by si měl přečíst naprosto každý. Jedná se o naprostý klenot, který pojednává o jednom z nejzrůdnějších období lidstva a je potřeba si ho připomínat! Pokud si ho však můžeme připomenout ve formě tohoto perfektního souborného vydání, není co řešit. Naprostá geniálnost a tuplovaný plný počet!

Kontrakt na Boga je další z šílených jízd velkého šéfa a já jsem byl opět spokojen. Je pravdou, že úroveň humoru není úplně nejvyšší, protože chybí výraznější hlášky, které například z Lobo se (z)vrací dělaly opravdovou lahůdku. Nic to však nemění na tom, že se příběhově jedná o parádní kousek, kdy všechno skvěle odsýpá, nejsou zde hluchá místa a člověk se zaručeně pobaví či odreaguje. Některé vtípky jsou skvělé, některé horší ale po přečtení jsem Kontrakt na Boga odkládal s pocitem, že Lobo odvedl další kus dobré práce. Kresba jak jsem si již u Loba zvykl, není ničím výjimečná ale k šéfíkovi sedí perfektně a ve spojení s hektolitry krve a tunou sraček vypadá dobře. 96 stránek není mnoho a přečtení trvá skoro stejně jako Lobovi vytržení páteře z těla nepřítele ale já se opět skvěle pobavil. Lobák je prostě šéf a pokud potřebuje člověk trochu vypnout a odreagovat se. tak tohle je trefa hákem mezi oči!! Teda, trefa do černého!

Jeden z vyprodaných příběhů hlásí návrat a Lobo se (z)vrací !! Pravdou je, že název českého vydání lehce na zvracení je, ale naštěstí nereflektuje kvalitu samotného komiksu. Hned ze začátku je absolutně jasné, že buď jste fanoušek Loba a nevadí vám sarkasticky nevybíravý humor okořeněný létajícími vnitřnostmi a urvanými údy, nebo prostě fanoušek takového humoru nejste a je vám krajně nepříjemné sledovat vystřelenou páteř do vesmíru spolu s čelistí zaraženou do zadnice. Takoví lidé dají zcela jistě ruce pryč a schoulí se v obýváku pod růžovou deku s čajíkem v ruce a láskyplně si přečtou grafický román Stmívání od geniálně skvělé a ojedinělé Stephenie Meyer !!!!!! No vážení, dost bylo humoru a ostatní si napálí pořádnou dávku šílené vysokooktanové jízdy ve společnosti velkého šéfa Loba! Příběh není příliš nápaditý ale na ten se v případě Loba nehraje. O různé komické situace není nouze a já se smál od začátku až do konce. Některé vtípky byly naprosto geniální a všemu kraluje náš překlad, který se pokaždé zcela nepovede ale v tomto případě se vše zdařilo na výbornou a byla radost číst každou stránku. Kresba se na první pohled zdá pěkně hnusná ale při bližším pohledu je znát kus práce a míra detailů je skvělá. Po chvíli jsem se na kresbu adaptoval a musím říct, že se k všem těm sračkám a hnusu hodila dokonale. Více netřeba dodávat. Lahůdková jízda největšího šéfíka ve vesmíru! Plný počet!

Po přečtení trilogie, kterou jsem hodnotil zcela průměrně a vytýkal jsem jí její zmatenost, jsem měl lehké obavy při pohledu do knihovny, kde čekal Alois Nebel: Na trati. S trilogií jsem tenkrát vzal i tyto kreslené povídky s tím, že Nebel bude určitě sázka na jistotu a zcela jistě ho zařadím v komiksovém žebříčku na vysoké příčky. Bohužel se tomu tak nestalo, ale co se dá dělat. S mírnou skepsí jsem se pustil do povídek a nebudu lhát, že po pár stránkách jsem měl chuť knihu zavřít a tohohle kníratého nádražáka vymazat z hlavy. Začátek nic moc, ale nenechal jsem se nakonec zlomit a pokračoval ve čtení. Nakonec jsem povídky přečetl na posezení, protože 128 stran uteče jako voda a ke všemu jsem byl mile překvapen, jak jsem se dobře bavil. Celá kniha je psaná stylem jedna stránka, jedna povídka. Povídky na sebe mírně navazují, přinášejí jak staré tak nové postavy kdy jsou lehkou formou rozvíjeny i jejich charaktery a to vše je perfektně srozumitelné, takže odpadá mou kritizovaná zmatenost, která mě u trilogie tolik iritovala, ruku v ruce s kresbou, která je zde také naprosto čitelná a čtenář tedy naprosto přesně chápe, která bije. Některé z povídek jsou lehce nudnější, ale převládají ty zábavné které mě několikrát dokázaly rozesmát. U čtení povídek Na trati jsem se dobře bavil a rozhodně se jednalo o stravitelnější kousek než v případě trilogie.

Po shlédnutí několika scén z filmového zpracování jsem nabyl dojmu, že Alois Nebel nesmí chybět v mé knihovně. V hlavě jsem si vytvořil poměrně přesnou ideu o čem pravděpodobně titul pojednává a po zakoupení Alois Nebel poměrně dlouho čekal mezi ostatními nepřečtenými tituly, až na něj přijde řada. Přišel správný čas a já se plný dojmů a očekávání pustil do čtení. Začátek se tvářil velice slibně, kresba mi stylem připomínala Sin city a já si v duchu říkal, že je to přesně to pravé. Postupem času jsem však začal zjišťovat, že ve čtení začínám mít mírný chaos. Čtu stránku, otočím ji a najednou se děj posunul na úplně jiné místo v naprosto jiném čase, prostoru a možná i jiné galaxii, takže se pouštím do luštění, co že se vlastně na jednotlivých panelech odehrává. Takových situací je zde velké množství a přiznám se, že ke konci už mě ani nebavilo luštit, o co vlastně jde. Také ke čtení mladším ročníkům doporučuji Německý, Ruský a Polský slovník, protože nejvíc miluju, když můžu číst texty v cizím jazyce a absolutně nevědět o co jde. Jasně, ony texty nepředstavují nic zásadního a není jich mnoho ale běžný čtenář nemá ponětí o čem se mluví a to v kombinaci se skákáním v čase a prostoru přináší opravdu fascinující zážitek. Štěstí je, že Alois Nebel vlastně nemá žádný ucelený příběh a čtenář tedy dostává pouze střípky ze života hlavních protagonistů, doplněné o historické reálie a různá vyprávění a vzpomínky. Ono by to v podstatě stačilo, nebýt onoho zmatečného vyprávění, kterému v žádném případě nepomáhá ani kresba, která je ve většině případů zmatená stejně jako scénář. Možná jsem měl velká očekávání, nebo jsem prostě jen nepochopil autorův záměr, ale musím se přiznat, že mě to moc nebavilo. Někdy tomu ještě dám rozhodně šanci, protože například první kapitola Bílý Potok mě opravdu bavil. Ovšem momentálně po prvním přečtení to vidím na průměr, který ve mě nic nezanechal a hodně mě to mrzí, protože zrovna na Aloise jsem se tolik těšil. Tak snad na druhý pokus!

Batman v podání Toma Kinga, má perfektně vzestupnou tendenci být každým dílem lepší a lepší. Právě naopak tomu bylo v případě New 52 od Snydera, kdy kvalita s každým dílem spíš klesala a klesala, tudíž jsem rád, že v tomto případě je situace zcela opačná. Díl Svatba, je opět parádní jízdou, kdy se opravdu neřeší počet svatebních hostů, materiál jídelního servisu, dodavatel květin a barva motýlka. Budeme cestovat časem společně s Booster Goldem, očekávat svatební pozvánku s Jokerem, který následně uspořádá menší přátelské třaskavé setkání v Mooreově katedrále, abychom se nakonec dozvěděli, zda dojde k té dlouho avizované svatbě či nikoliv. Přečteno na jeden zátah, protože se to čte prostě skvěle. Hrozně se mi líbí Kingův Joker. Ten nemele snůšky rádoby chytrých keců, které ve finále nedávají hlavu ani patu. Například jeho monolog s Cat v katedrále, byl prostě skvělý. Celkově je zde málo akce a hodně povídání, avšak ničemu to nevadí, protože King to má v tomto případě pevně v ruce a nejsou zde hluchá místa či prostor, aby se čtenář začal nudit. Daniel, Janín, Mann a jejich kresba je naprostá paráda. Tady není co řešit. Poslední sešit obsahuje kresby speciálních hostů, kteří mimo jiné odkazují na již legendární komiksy a rozhodně se jedná o fajn zpestření. Po nedávno vydaném Detective Comics 9: Gordon ve válce, který byl mimo jiné také skvělý, dostáváme dalšího parádního Batmana a já doufám, že v tomhle duchu, bude Batman pokračovat i nadále. Plný počet!

Detective Comics #09: Gordon ve válce mi trochu naháněl hrůzu. Pořád mám v živé paměti Supertíhu a Květy zla od Snydera, kdy mi Gordon jako Batman prostě absolutně neseděl. Do jisté míry tomu zcela určitě přispěl svou kresbou Greg Capullo, kdy mi jeho kresba v celkovém dojmu vyloženě nevadí, avšak v případě Jimba aka Batmana jsem to docela těžce rozdýchával. Každopádně tady se ale žádná hrůza a problémy s rozdýcháváním naštěstí nekonají a všechny předsudky byly po pár stránkách rozptýleny. Dokonce si troufnu říci, že se jedná o jeden z nejlepších Detective Comics dílů, které u nás vyšly. Neřeší se zde obrovská apokalypsa s Gotham City na pokraji absolutního zhroucení, nýbrž hodně dobře rozjetá vyšetřovačka s fanatickým záporákem. Tady mi Gordon ve své roli Batmana vyloženě sednul a společně s Bullockem znovu utvořili rozjetý tandem dvou matadorů potírající zločinnost v Gothamu. Co se týče příběhu druhého, zde se s Gordonem podíváme daleko za jeho domovinu a zavzpomínáme na jeden starý průšvih, jehož následky doslova vylezly ze dna na povrch. Celkově celý devátý díl měl mírně jiný nádech než předchůdci z této řady, což však považuji za velké plus, jelikož zde nehrál svou roli Bruce ale Jim, který rozhodně dokázal, že může táhnout kvalitní příběh o Batmanovi zcela sám. Kresba mi rozhodně a bez debat sedla daleko více než v Capullově podání a konečně jsem byl s Gordonem jako Batmanem spokojen. Rozhodně velká spokojenost! Plný počet!

Kapitán Kloss, mi do nedávné doby absolutně nic neříkal. Poté jsem začal registrovat komiks ale vzhledem k jeho absolutnímu a beznadějnému vyprodání, jsem si nechal vzhledem k ceně za kterou ho někteří prodejci nabízeli, zajít chuť. A jako blesk z čistého nebe se Slovart vytasil s novým vydáním, takže se do příběhů polského Jamese Bonda mohou začíst i komiksoví nadšenci, které tento kousek vydaný u nás před bezmála dvaceti lety minul. Je zcela jasné, že tento komiks nebude pro každého a sáhnou po něm buď příznivci seriálu, fanoušci druhé světové války, či zapálení fanoušci retro příběhů. Já, jak jsem již zmínil, seriálovou adaptaci neznám vůbec ale třeba u nás jsem měl rád Majora Zemana, který mi J-23 až nápadně připomínal, mám rád válečné příběhy a ještě ke všemu v této opravdu retro podobě, takže tohle pro mě byla jasná volba. A rozhodně jsem nadšen. Určitě je důležité zmínit, že se jedná o silně propagandistický komiks poplatný době, takže je na každém čtenáři, zda se nad propagandistickou masáží pohorší či zasměje. Dvacítka příběhů na sebe většinou vůbec nenavazuje. Kloss se někde objeví, dostane úkol, okamžitě ho splní a přesune se dál na frontu, kde je ho potřeba. Takto jednoduchá je zápletka každého příběhu. Avšak musím konstatovat, že to bohatě stačí. Já jsem se třeba každý večer po práci těšil až usednu spolu s Klossem a dám si jeden či dva příběhy, které svou nenáročnou formou, znamenaly příjemný relax. Jediné co mi trochu vadilo, byly relativně uspěchané závěry jednotlivých kapitol a někdy šílený lettering, doplněný o pravopisné chyby. Celkově jsem byl ale opravdu nadšen a jsem rád, že Slovart přišel s novým vydáním. Rozhodně se jedná o krásný špalek, který rozhodně pár večerů zabere!! Plný počet!

Co se mangy týče, jsem absolutní neznalec a jedinou mangu kterou jsem zatím přečetl, byla Zpráva pro Adolfa, která byla naprosto skvělá. Teď mám za sebou i Ryby a tady už takovým nadšením neskáču. Začátek vypadal velice slibně a opravdu jsem se do Ryb začetl. Některé takřka až komické scény se střídaly s těmi nechutnými a někdy mi až zůstával rozum stát nad tím, co Itó dokáže vymyslet. Postupně se příběh slibně rozjížděl, avšak pomalu sklouzával ke stereotypu, dle dokola opakující se šablony. Docela mě mrzí, že konec zůstal naprosto otevřen a nedozvěděli jsme se prakticky nic z motivace ani původu strůjců této apokalypsy. Co se povídek na konci týče, tak Přesmutný příběh o nosném pilíři řadím mezi top WTF??? povídek které jsem měl zatím možnost přečíst, protože tohle bylo opravdu hodno mistra. Jinak celkově pociťuji, že zřejmě nejsem úplná cílovka. Rozhodně mě to ničím neurazilo, avšak ani neuchvátilo. Pocity jsou někde mezi a na půli cesty. Kdyby na konci Itó vyložil karty na stůl, šel bych s hodnocením určitě výše. Ale to bych chtěl asi příliš a takhle to nejspíš Itó zamýšlel. Každopádně jsem rád, že doma nemáme rybičky. Za 3*!

Jeff Lemire mi učaroval již v komiksu Rváč a Essex County tak byla jasná volba. Už celkové provedení knihy a cena za jakou se prodává je nadstandartní a přikláním se k názoru, že pokud by komiks vydalo jakékoliv jiné nakladatelství než Paseka, cena by byla několikanásobně vyšší. Co se týče příběhu samotného, tak ten mi učaroval ještě více než v případě Rváče. Už při čtení prvních stránek jsem věděl, že tohle bude jeden z těch opravdu jedinečných příběhů, které v člověku zanechají stopu. A zanechal. Celý příběh točící se kolem lidí vzájemně propojených jak rodinnými vztahy či sousedskými, je naprosto skvělý a nádherný, stejně jako smutný až depresivní. To vše se odehrávající v kulisách zapadlého a poměrně ponurého Essex County, které všemu dodává jedinečnou atmosféru. Komiks se čte jedním dechem a nebýt opravdu toho, že jsem četl do pozdních noční hodin a celkově na mě dopadla únava z celého dne, asi bych se neubránil tomu přečíst Essex County na jeden zátah. Až tak moc je příběh vtahující, čtivý a kvalitně podaný. V jednu chvíli jsem měl dokonce slzy v očích, což se mi opravdu často nestává. Je skvělé jak Lemire poměrně na malém prostoru, avšak v rozmezí jednoho století dokáže vykreslit nádherný příběh ze života, s použitím absolutně obyčejných lidí v ještě obyčejnějším městečku a nepotřebuje k tomu megalomanské kulisy, klaďase či superhrdiny a další berličky. Kresba je nádherná a i když je poměrně jednoduchá, tak vystihuje vše podstatné a rozhodně bych si nedokázal představit jinou kresbu, než tuto osobitě černobílou. Z Essex County jsem nadšen a rozhodně ho doporučuji všem. Tady opravdu člověk nešlápne vedla a já se rozhodně těším na další autorské komiksy, které od tohoto chlapíka u nás vyjdou. Plný počet!

Batman: Evropa slibuje parádní jízdu dvou nesmiřitelných rivalů, nám blízkými metropolemi a to vše pod vedením velikého Briana Azzarella. Tohle prostě samo o sobě musí být nářez. No a po dočtení musím konstatovat, že bohužel není. Celé se to tváří velkolepě a megalomansky. Gotham, Berlín, Praha, Paříž, Řím ! Smrtící virus, Batman vs Joker. Těšil jsem se na pořádný Eurotrip ve společnosti Batmana, ale dostal jsem absolutně nezajímavý příběh doplněný o někdy až katastrofální kresbu a to vše završené zcela triviálním vyvrcholením. Celé putování po Evropských metropolích je zcela okrajově vyplněno o pár informací o daném městě či státu obecně a poté celé město působí jako bezduchá kulisa. Kdyby se daná situace neodehrávala v Praze ale v Komorní Lhotce, nepoznali by jste rozdíl. Tady vidím jednu z obrovsky promrhaných příležitostí, jak tenhle komiks vytáhnout o několik pater výš, ale bohužel se to nepovedlo. Stejně je na tom hlavní zápletka, která je směšně jednoduchá a postavena na nelogických situacích. Celé vyvrcholení je pak sfouknuto absolutně uspěchaně a tak nějak neuspokojivě. Co se týče kresby, tak to bylo trápení. Chápu, že kresba koresponduje s postupně se vyvíjejícím působením viru na Batmanovu mysl a tak je kresba halucinogení a nepříjemná. Ale mě prostě nesedla a ten paskvil u kapitoly s Paříží, mi opravdové halucinace snad i přivodil. Já chápu, že komiks u nás vyšel už jen díky Praze obsažené v příběhu a taky hlavně díky Azzarellovi, ale rozhodně je daleko více lepších komiksů s Batmanem. Každopádně abych úplně nehanil, o totální průšvih se nejedná, dá se to přečíst relativně rychle a nějakým způsobem ani neurazí, ale měl jsem daleko větší očekávání. Jednu hvězdu přidávám za Batmana s Jokerem, které zde Diego LaTorre pěkně výtvarně znásilnil. Za 3!

Pokračování Ligy je ve všech směrech rozmáchlejší, kontroverznější, zábavnější a prostě lepší. Jednička byla skvělá ale přemíra bizarnosti, erotiky, urvaných končetin a ufounů tomu všemu dodává jedinečný nádech a zde se opravdu Moore vyřádil. Příběhově není co vytknout a variace na Válku světů ve spojení s různorodými postavičkami ze světa stvořeného Moorem je naprosto dokonalá. Ke konci se Moore už absolutně utrhl ze řetězu a pořádně dupl na plyn, což povýšilo tento díl ještě na vyšší úroveň. Jak jsem již psal k prvnímu dílu, Ligu již prověřil čas a její kvality jsou už naprosto zřejmé a tudíž není důvod se více rozepisovat. Opravdu se jedná o dvě jedinečné díla hodná mistra a určitě je řadím mezi nejlepší komiksy které jsem měl tu čest přečíst. Skvělá záležitost. Plný počet!

K Lize výjimečných jsem se dostal až 20 let po vydání originálu a 18 let od vydání v našich končinách. Jsem rád, že jsem toto samozřejmě dávno vyprodané dílo Alana Moora sehnal společně s druhým dílem, protože se bezesporu jedná o perfektní záležitost. Film jsem viděl dávno a až díky němu jsem se dozvěděl, že existuje nějaká komiksová předloha. Co se však týče originálu v komiksové podobě, zde jsem byl opravdu nadšen. Příběh není kdovíjak rafinovaný ale největší síla se zde skrývá v detailu. Moore je opravdu detailistický hračička, takže všemožné narážky na různé postavy a literární díla jsou tu téměř na každé stránce a já jako né příliš znalý odborník, jsem si příběh i tak dokázal dokonale užít. Čte se to naprosto skvěle a v souladu s kresbou, která je výborná se jedná o opravdový zážitek. Nemá cenu se příliš rozepisovat. Ligu výjimečných prověřil sám čas a já osobně, ji zařazuji mezi mé nejoblíbenější komiksy vůbec. Dávám plný počet protože tohle je opravdová klasika!

Já tyhle alternativní verze Batmana mám opravdu rád. Je naprosto skvělé sledovat padouchy v naprosto odlišných rolích a zcela překroucené nastavené standardy, které jindy bývají už stereotypní. Je pravdou, že zcela nový čtenář který chce naskočit do Batman universa a nevybere si Rok jedna, ale pustí se do čtení Země jedna, bude zmaten, protože kniha na to, že se jedná o alternativní příběh nijak zvlášť neupozorňuje. Každopádně co se týče příběhu samotného, tak ten jen napsaný více než skvěle. Rozhodně se nejedná o úplné překopání zrození Temného rytíře, ale změny jsou tu viditelné a rozhodně nepůsobí nijak rušivě či nevhodně. Na rozdíl od Roku jedna, kdy více prostoru dostal Gordon, zde Batman utrhuje snad i větší kus příběhu a jedná se perfektně sladěnou dějovou linku dvou velikánů Gothamského boje proti zločinu. Příběh rychle odsýpá, namakaný záporák je řádně zvrácený a celé to působí opravdu dobře. K tomu parádní kresba Garyho Franka, na kterou se skvěle dívá a drží krok s kvalitně podaným scénářem. Když jsem se čtením Země jedna začínal, moc jsem neočekával, ale na konci jsem byl mile překvapen a určitě se jedná o skvělý alternativní Batmanův začátek ,který patří rozhodně k tomu nejlepšímu s Temným rytířem co u nás vyšlo. Plný počet!

Ed Brubaker je dle mého jedním z nejlepších komiksových scénáristů a každým svým veledílem to jen a jen dokazuje. Po vydání Zatmívačky jsem si řekl, že je potřeba dohnat resty a přečíst druhý díl Criminalu, který jsem si ani nevím proč, šetřil v knihovně na horší časy. Vzal jsem to tedy kompletně i s prvním dílem a musím říct, že to byl skvěle investovaný čas. Není nic lepšího, než se ponořit do noirového světa v podání mistra svého oboru. Tak jak jsem byl prvním dílem s podtitulem Každý je zločinec nadšen a zcela nekompromisně jsem zvedal palec nahoru, tak v případě dílu druhého musím zvednou nahoru palce oba a uznale smeknout klobouček. To co zde předvedl, považuji za jeden z nejlepších komiksových příběhů, který jsem měl možnost přečíst. Už v prvním příběhu dává Brubaker jasně najevo, že se pojede ve stejném tempu jako v předchozí knize a budeme se opět setkávat se starými známými. Čtenář se zcela okamžitě cítí jako ryba ve vodě a hltá stránku za stránkou, aby zjistil, že je na konci prvního příběhu a že dostal to co očekával. V tom Brubaker dupe na plyn a přináší příběh Hříšníci, kdy rozjíždí perfektně kulervoucí jízdu plnou krve, sraček, podrazů, ženských, drog a vlastně všeho co ke skvělému noiru patří. Po přečtení Hříšníků jsem si říkal, že tohle byl opravdu vrchol a jednoznačně to nejlepší co kniha může nabídnout. Potom jsem ale přečetl Poslední z nevinných a opravdu mi spadla brada. Perfektně postavený děj, který nebyl tak kulervoucí jako předchůdce, ale svým pojetím, perfektně napsanými charaktery, lidskými tragédiemi a životním neštěstím, považuji tento příběh tím nejdůstojnějším zakončením, jaké si Brubaker mohl dovolit. Co se týče kresby Phillipse, tak ta je prostě skvělá a není třeba ji nějak více komentovat. Criminal opravdu patří k tomu nejlepšímu co u nás vyšlo a rozhodně by si jej neměl nechat ujít absolutně nikdo. Jeho příběhy čtenářem až rezonují a rozhodně zanechávají v duši stopu, kterou příliš komiksů zanechat nedokáže. Plný počet!

Série Gotham Central dospěla do svého konce a zcela jistě se jedná o jednu z nejlepších sérií u nás vydanou. Poslední díl s názvem Corrigan nás naposledy protáhne špinavými ulicemi Gothamu se všemi jeho zkorumpovanými poldy a po přečtení jsem byl absolutně nadšen, avšak i zklamán z toho, že je tato skvělá série u konce. Rucka s Brubakerem předvedli jedinečnou detektivní jízdu, na kterou budu rád vzpomínat a rozhodně se po nějaké době opět vrátím k přečtení příběhů poldů z MCU. Psát o tom který díl byl lepší a který horší je zde naprosto zbytečné, protože každý z dílů přinesl silné momenty plné překvapení, aby následně čtenář obrátil list a dostal poklidnější příběh na zvolnění tempa, které tandem Rucka s Brubakerem šponovali až k prasknutí. To vše doplněné o famózní kresbu, která všemu dodávala autenticky noirovou atmosféru a to vše v podání několika kreslířů, kteří zachovávali jednotný styl. Prostě perfektní. Celou sérii doporučuji i čtenářům kteří Batmanovo universum normálně nečtou, protože tohle obstojí i samo o sobě a jedná se o řemeslně scénáristicky perfektní detektivku, která musí pohltit každého fanouška tohoto žánru. Nic jiného než plný počet si série nezaslouží! 5z5!

Na Fell - Kruté město jsem narazil zcela náhodně a fakt, že je k sehnání i po deseti letech a scénáristou je Warren Ellis mě přesvědčil. A absolutně nelituji. Jedná se o perfektní noir thriller z hnusem a špínou prolezlého městečka, kde nedávají dobrou noc lišky ale vrahové, feťáci a všemožná i nemožná havěť. Už hned první případ detektiva Richarda Fella je zcela neotřelý a perfektně zpracovaný. Vlastně celá kniha se skládá z několika případů, každý je něčím zvláštní a rozdílný, ať už je to vyslýchání podezřelého v ,,akváriu´´ či bombový atentát v kabince obchoďáku. Myslím, že zde si vybere opravdu každý. Ellis skvěle scénáristicky vystihl všechnu tu depresi, bolest, žal a bezmoc, ruku v ruce s Templesmithem, který svou kresbou vše podtrhuje i když se může zdát jeho kresba odfláklá až odpudivá, tak opak je pravdou a k tématu Krutého města sedí dokonale. Jedinou výtkou k jinak skvělému Fellu mám, že Ellis se k pokračování nedostal a kdo ví jestli se někdy vůbec dostane, tudíž některé nastíněné věci zůstaly nedořešeny a snaha o začátku něco budovat vychází tak nějak do ztracena. Určitě ale i tento jediný díl stojí za přečtení, protože se jedná o kvalitně zpracovanou thrillerovou noir detektivku, kterých u nás moc nenajdeme.

Hodiny posledního soudu řadím mezi to nejlepší, co jsem letos četl. Jelikož Strážce neskrytě obdivuji, po oznámení vydání tohoto počinu u nás, jsem byl nadmíru potěšen. Já osobně propojení mezi Strážci s universem DC kvituji, protože mi tohle k sobě absolutně sedí a vidět Batmana spolu s Rorschachem nebo Ozymandia s Luthorem je pro mě lahůdkou. Potěšila i celková stylizace jako u Strážců, spolu s informačními předěly jednotlivých sešitů a hlavně Noir detektivka Nathaniela Duska, která vzdává hold černobílým krimi šlágrům, mi přišla osobně daleko bližší než příběhy Černé lodě. Nové postavy Marioneta a Mim jsou naprosto skvělé a měl jsem obavy, zda-li nebudou působit rušivě ale opak je pravdou a rozhodně se jedná o perfektně doplňující se sourodou dvojici, na kterou je radost se dívat. Co se týče politikaření tak jako v případě Strážců, kteří řešili aktuální problémy té doby, zde dostáváme problémy doby dnešní a vidíme, že se vlastně nic moc nezměnilo. O kresbě Garyho Franka není potřeba se dlouze rozepisovat, protože je naprosto excelentní a je radostí se na ni dívat. Celkově jsem byl spokojen i když došlo spíše na oťukávání postav a představení nově příchozích, tak i přesto jsem dostal parádní jízdu, kterou jsem zvládl prakticky na jedno posezení a určitě budu netrpělivě vyhlížet jaro příštího roku, kdy má vyjít druhá část. Dávám plnou palbu!

Comics Centrum v závěru roku přináší již druhé pokračování psí partičky, doplněné o kočičí kumpány a slibují pořádnou dávku napětí, dobrodružství a všemožných peripetií. První díl jsem si velice oblíbil jak svým příběhem, tak i gangem hrdinů, kteří střežili Burden jako oko v hlavě. V případě druhého dílu pokračujeme v zajetých kolejích, tudíž dostáváme spousty paranormálních jevů, démonů a všemožných pekelných stoupenců. Hellboy, který se našim hrdinům připlete do cesty a pomůže vyřešit jednu ze záhad, se do knihy výborně hodí, přináší jisté zpestření ale pokud by se v knize nevyskytl, určitě by se nejednalo o nic zásadního. Zvířecí parta dokáže knihu táhnout sama, což je jedině dobře a tyhle hostovačky jiných hrdinů, beru jako fajn bonus. Příběhy samy o sobě jsou rozmanité a vypíchnul bych Křístek má hlad, kdy mě absolutně potěšil závěr a zcela neskrytě přiznávám, že jsem byl záškodnicky rád, jak Křístek dopadl. Fantastické! Mučení jehňátek taky mělo něco do sebe a poslední Jonášova vzpomínka na konci byla řádně hororová. Kresba stejně jako v případě prvního dílu byla úžasná a nemalou měrou k tomu přispěl i Benjamin Dewey, který laťku podržel stejně vysoko jako Thompsonová. Celkově se opět jedná o skvělý počin, avšak co se týče kvality a zábavnosti, musím přiznat, že v případě prvního dílu jsem se bavil o kousek více. Rozhodně se ale stále jedná o skvělé počtení s ještě lepší kresbou, která stojí za to a určitě se těším na pokračování příběhů téhle bandy.

Další díl Ligy spravedlnosti se zbavil nejen loga znovuzrození na obálce knihy, ale taky scénáristy Bryana Hitche, který stál za pěti předchozími díly. Hitch a jeho Liga nebyla v žádném případě špatná ale taky se nejednalo o žádný zázrak. Proto jsem byl zvědav, s čím se vytasí pro mě absolutně neznámý Priest a jestli vnese do Ligy svěží vítr. Povedlo se to polovičatě. Ono vlastně celé to téma týkající se pochybení Ligy a následném propírání jestli jsou tito hrdinové vůbec potřeba a vlastně svým způsobem neohrožují naši planetu a lidstvo, zde již několikrát bylo a minimálně každý z Ligy s tímto má své zkušenosti. Ale Priest se s tímto tématem popral celkem solidně a rozhodně se jedná o fajn čtení. Dobře působí i záporák, který se vydává za členy Ligy a v kombinaci s praním špinavého prádla vůči Lize a samotnému Batmanovi se jedná o příjemný mix. Bohužel ke konci to všechno začalo ztrácet dech a hodně dobrý rozjezd vzal přinejmenším za své. Třešničkou na dortu byl Flash a jeho chytré řeči ke konci, které mě vyloženě uspávaly. Jedná se však podle mého o solidní týmovku, která mě rozhodně nenudila a převážnou část také bavila. Kresba se mi hodně líbila a neměl jsem s ní absolutně žádný problém. Jsem zvědav, kam dál se bude směr této Ligy ubírat. Nějaké náznaky na konci jsou, takže uvidíme příště. Za 4*.

Poslední kniha ze série Tomb Raider přináší prakticky dějově totožný obsah jako u předchozích dílů ale rozhodně nedosahuje kvalit prvního a hlavně třetího archívu. I zde se setkáváme s neduhy, které se objevily v případě druhého archívu a tou je hlavně problém s nepochopením některých dějových zvratů z důvodu neznalosti všech okolností, protože u nás tyto příběhy bohužel nevyšly. Už od příběhu Vše, jak má být až po dvanáct kapitol Cest za dobrodružstvím, které tvoří zdaleka největší část této knihy, jsem měl pocit že něco postrádám. Příběhy mě absolutně nedovedly vtáhnout a ani kresba mi nepřišla zrovna nijak nápaditá. To se však změnilo s kapitolou Škorpionova hůl, která mě vrátila bezmála o 20 let nazpět, do dob prvního herního Tomb Raidera. Perfektní kapitola plná starých dobrých nástrah a pastí, kterýma byla hra vždy prošpikovaná. Tohle jsem tak nějak ve všech knihách až na malé štěky postrádal. Dále následovala kapitola Tisící prvá noc, která se mi z knihy líbila absolutně nejvíce.. Měla skvělý pohádkově neotřelý příběh s absolutně geniální kresbou Billyho Tana, která všemu dodala jedinečnou atmosféru. No a na závěr Největší ze všech pokladů s realistickou kresbou Joea Juska, která má čtenáři připomenout, co je v životě opravdu důležité... Manga na konci je jen takovým zanedbatelným bonusem.. Nebýt posledních tří příběhů hodnotil bych poslední knihu kritičtěji, ale myslím že vzhledem ke zpracování, formátu a vůbec tomu, že tyhle archívy u nás vyšly, nebojím se dát čtyři hvězdy.

Po druhých archivech které mi svou kolísavou kvalitou, někdy divnou kresbou a hlavně příběhy spojenými s jinými sériemi trochu kazily zážitek z celé knihy, dostáváme archivy třetí a ty perfektně zvedají laťku o třídu výš. Tak jako v případě druhého dílu, tak i zde dostáváme více scénáristů a kreslířů, avšak vše je zvládnuto daleko lépe. Příběhy na sebe perfektně navazují, tudíž čtenář dostává ucelený zážitek a nemusí mít načteno spoustu dalších sérií. Jedině u Magdalény jsem absolutně neměl ponětí o koho se jedná, ale na příběh samotný to nemělo jakýkoliv vliv. Co se týče kresby, tak tady jsem neměl sebemenší problém a nikde jsem si neřekl, že by se mi vyloženě nelíbila. Některé z příběhu byly vyloženě perfektní a vyzdvihnout musím například Krvavou kletbu, který byl hororově laděný a skvěle atmosférický. Možná příběh Poslední sbohem byl mírně slabší, ale celkově se jedná o další perfektně nabušenou knihu s Larou, která mi rozhodně udělala radost. Plný počet!

Druhé pokračování Lary Croft přináší více stran než jeho předchůdce, ale taky podstatně více scénáristů a kreslířů. Kdo si zvykl v prvních archivech na skvělou kresbu Andyho Parka a jeho ztvárnění Lary, bude v pokračování mírně rozčarován. Někdy je Lara vyobrazena jako cartoonová postavička, aby za pár stránek změnila vizáž v anorektickou dívku s třímetrovým copem. Každopádně nebylo to nic hrozného a vzhledem ke kratším povídkám, které tuto kresbu obsahovaly se to dalo přežít. Co však považuji za slabinu druhého dílu, jsou určitě příběhy psané Johnem Ney Rieberem, protože se mi do nich poměrně těžce dostávalo. Problém totiž je, že jeho příběhy jsou propojeny se sérií Witchblade a jelikož třeba já osobně s touto sérií žádné zkušenosti nemám, byl jsem občas mírně ztracený. Jasně, tohle je moje chyba že nemám načteno. ale mírně mi to kazilo zážitek z celkového dojmu knihy. Každopádně se ale jedná opět o perfektní špalek napěchovaný akcí, dobrodružstvím a sexy Larou. Osobně mě nejvíce zaujal příběh Anděl Temnoty s kresbou Tonyho S. Daniela, která se mi k Laře perfektně hodila. Dva mini příběhy sborníku Tales of Lara Croft na konci byly skvělé a potěšily. Jako v případě prvního dílu už to není na plný počet, ale pořád je to skvělá zábava a pro fanouška Lary, jsou tyhle archivy prostě povinnost.

Vzpomínám na druhou polovinu devadesátých let, kdy jsme u nás doma s kamarády na Playstationu, pařili první díl Tomb Raidera. Mohli jsme oči nechat na brutálně hranatém bujném poprsí Lary Croft, aniž jsme tušili, jaký kult se z tého mladé archeoložky stane. Následovaly další hry, filmy a když vyšly u nás Tomb Raider Archivy S.1 věděl jsem, že tohle je přesně to co potřebuju. Nicméně tři dlouhé roky mi všechny čtyři bichle archivů ležely v knihovně aby uzrál čas a já se konečně pustil do čtení. A hned v úvodu musím říct, že jsem dostal přesně to co jsem očekával. Pořádnou dávku akce a všemožných i nemožných šíleností v podání té nejvíc sexy archeoložky na světě. Hned v úvodu na mě dýchla ta stará známá atmosféra z her a já si užíval každou stránku. Zásluhou na tom všem má samozřejmě kolosální formát, díky kterému je každá stránka a panel pastvou pro oči. Andy Park odvádí sakra skvělou práci a Lara v jeho podání je prostě k sežrání. Scénáře jsou někdy úsměvné a nelogické, ale u Lary jsem logiku nikdy moc nehledal. Prostě jen vypnu a skvěle se bavím. Archivy jednoznačně doporučuju, protože se jedná o nádherný špalek protkaný parádní kresbou, exkurzí kolem světa za pár stovek a hlavně sexy Larou, která tomu všemu dominuje. Bezkonkurenční plná palba za 5*.

Docela nenápadně se tvářící příběh s Batsem v hlavní roli, který neskutečným způsobem potěšil. Neočekával jsem prakticky nic a dostal jsem parádní komiks ze staré školy, doplněný o skvělou černobílou kresbu, která to vše jen podtrhuje. Oceňuji, že Batman je zde spíše v roli detektiva a začátek točící se kolem vražd je perfektně napínavý. Poté na scénu vstupuje ruská mlátička z dob dávno minulých aby rozséval svůj rudý hněv do srdcí občanů Gothamu. Celý příběh je poplatný době ve kterém byl napsán, takže zde dostáváme agenty KGB a proti nim stojící agenty CIA a FBI, komunisty, hrozbu v podobě válečného konfliktu a dokonce i Ronalda Reagana. Sám hlavní záporák KGBeast je nesmrtelná mlátička, které se snad může rovnat jen jeho krajan soudruh Ivan Drago z Rockyho IV. Každopádně i sám neohrožený Temný rytíř má s tímto strojem na zabíjení potíže a příběh někdy viditelně sklouzává k úsměvným momentům ale tohle k příběhům z těchto dob prostě patří a absolutně to ničemu nevadí. Po příběhu točícího se kolem KGBeasta ještě dostaneme rozřešení případu vražd Gothamských žen, které Batman na začátku nestihl rozlousknout. Černobílá kresba byla perfektní a skvěle doplňovala příběh. Rozhodně parádní počtení a velice mě mrzí, že se tahle řada neuchytila a nevyšlo více takových. Uvidíme, možná v budoucnu.

Já jsem s tím, kam se série dostává nadmíru spokojen a rozhodně tomu není jinak, ani v případě šestého pokračování. První příběh je atmosférický, napínavý a jedná se o skvělý rozjezd. Co se týče příběhu s Wonder Woman, tak zde jsem si užíval každou stránku a v duchu si říkal, že tohle celé bude na plný počet. Poté přišel hlavní příběh s Poison Ivy a musím říct, že tohle mě zase mírně vrátilo na zem, ale v žádném případě se nejedná o velký sešup směrem dolů, jen to téma bylo dost podobné Gothtopii vydanou v rámci Detectvice Comics a asi bych ocenil něco komornějšího, než celosvětové ovládnutí lidstva v podání Pam Isleyové. No a příběh na konec byl perfektní a skvěle zakončil celou knihu. Co se kresby týče, tak Janin odvádí dobrou práci a prakticky ani ostatní kreslíři mi v ničem nevadili. Na všechno se perfektně dívalo a vypíchnou musím Dianu se Selinou, které jsou prostě kočky.Obě!. Na plný počet to sice není, ale čtyři si to určitě zaslouží a těším se na svatbu!

Komiksová adaptace stejnojmenného filmu na motivy knihy Brama Stokera. Po shlédnutí filmu a přečtení originálu v knižní podobě jsem se pustil i do adaptace komiksové a rozhodně se jedná o kvalitní počin dle filmu, což jak jsme se už mnohokrát přesvědčili, se vždy úplně nepovede. Velkou zásluhu na tom všem má Mike Mignola, protože jeho kresba k danému tématu sedí a je řádně temná, depresivní, melancholická a po celou dobu se na každou stránku dobře dívá a neměl jsem s ničím absolutně žádný problém. Co se týče scénáře samotného, tak ten se drží filmové předlohy ale naprosto souhlasím s názory již řečenými, že zkracování děje je zde spíše na škodu, protože pokud budete číst komiksovou adaptaci jako první, budete se zřejmě u některých panelů ztrácet. Proto je určitě lepší předlohu znát. Menší problém jsem měl i s některými úryvku z deníku, kdy jsem luštil, co je v nich vlastně napsáno. Ve finále se jedná o velice kvalitně zpracované komiksové ztvárnění, kdy zkracování děje a mírné problémy s čitelností některého textu brání, abych komiksu dal plný počet. I přes tyhle neduhy, ale rozhodně stojí za přečtení.

Je dokonáno! Velká výpravná pouť za vyřazením ďábelských ex z kola ven, dospěla do svého cíle a musím konstatovat, že to byla jízda. Parádně jsem se bavil po dobu celé série a ať už byl nějaký díl lepší či horší, tak pořád si držel laťku pekelně vysoko. Všechny díly byly skvělé a člověk se vždy těšil, co přinesou nového.. Je pravda, že kresba někdy byla matoucí, hlavně v počátečních dílech nebylo poznat kdo je kdo, ale v pozdější fázi jsem si na postavy zvykl a nebyl to už zase takový problém. Konec série mi však přišel mírně rozpačitý. Nebyl špatný, ale osobně jsem čekal něco jiného...Něco, u čeho řeknu wau tak tohle jsem nečekal. To se bohužel nestalo, ale takhle série byla po celou dobu tak skvělá, že tohle dokážu odpustit. Jen mě mrzí docela špatná kvalita knih.. Po prvním přečtení se snad polovina knih začala rozlepovat a rozpadat. Trochu to zamrzí, ale vzhledem k ceně za jakou jsem tuto skvělou sérii pořizoval je to v pohodě. Parádní série, která není na plný počet ale rozhodně pobaví a dokáže perfektně strhnout svou originalitou a na odreagování neznám moc lepších sérií!

Tímto dílem se blížíme k vyvrcholení celé série a je to docela poznat. Celý pátý díl bych nazval jakýmsi odrazovým můstkem pro to, co příjde. Humoru zde nebylo tolik jako napřiklad v předchozí knize ( mobil SADOMASUNG mě ovšem rozsekal na lego kostky ), málo bylo také vtipných momentů a situací, ale ve finále je to kvalitativně pořád na výši a spíše tento díl jen doplácí na to, že je jakousi vstupní bránou do finále...Každopádně i tak jsem se bavil a teď už se těším na závěr, jak to všechno dopadne!

Čtvrté pokračování příhod trouby Scotta považuji zatím za nejzdařilejší. Po minulém dílu kdy se řešil pernamentní souboj táhnoucí se celou knihou, zde dostáváme opět příběh ze života hlavních aktérů a zase se dozvíme pár střípků ze Scottova života. Kniha je opět narvaná humornými situacemi a hláškami, takže o zábavu nebyla ani tentokrát nouze. Oceňuji že série nemá absolutně sestupnou tendenci co se kvality týče a musím říct, že když jsem do série šel a neměl jsem vůbec ponětí o čem série vůbec je, byl jsem nadmíru skeptický. Jak jsem se mýlil. Jedná se o perfektní nadupanou sérii kterou jedině doporučuji!

Třetí pokračování eskapád blbouna Scotta je sice mírně horší než díl předchozí, ale pořád drží laťku pěkně vysoko a stále se jedná o nabušenou šílenou jízdu s perfektní dávkou humoru. Někdy je možná trochu problém vyznat se v tom kdo je kdo díky černobílé kresbě, ale to tu bylo už mockrát řečeno a na konci knihy tohle autor vyřešil jakýmsi schématem postav a vztahy mezi nimi, takže za tohle palec nahoru. Všemu vévodí všemožné šílené situace, kdy vypíchnu například Kudlanku Čau a její nástup na scénu v megahustokrutopřísném skoku s kopačkou a následném naboření čelně do zdi. Takhle vytrženo z kontextu to člověku moc neřekne, takže je nutno přečíst osobně. Perfektní série u které si člověk odpočine a jsem zvěd, jak tohle bude pokračovat!

Druhý díl navazuje tam kde předchozí skončil a opět dostáváme parádní porci zábavy a šílené akce. Dozvěděli jsme se něco málo ze Scottovy minulosti, seznámili jsem se s dalšími postavami z jeho života a opět jsme také dostali spoustu otázek, na které snad najdeme odpovědi v dalších dílech. Rozhodně se jedná o super pohodovku na večer, u které se člověk odreaguje a taky se hlasitě zasměje. Jsem zvědavý jak budou Scottovy eskapády pokračovat, protože rozjeté to má slibně.

Scott Pilgrim je perfektní odreagovačkou. Pokud potřebujete vypnout a pobavit se je tohle tou správnou volbou. Film jsem neviděl, takže nemohu posuzovat co je a není lepší, ale já byl nadmíru spokojen. Dobře se to čte, kresba k tomu sedí perfektně a celé to člověka naladí na další pokračování, protože jednička přináší hodně otázek a pramálo odpovědí. Jedinou výtku bych měl k vazbě a to konkrétně k lepidlu, protože kniha vydržela dvě ty nejšetrnější přečtení a začala se rozpadat. Každopádně to nic neubírá na kvalitně samotného příběhového zpracování a rozhodně se těším na pokračování.

Opravdu velké překvapení! Nic moc jsem od Batman: Můj temný princ nečekal a s přečtením jsem dlouho otálel. Každopádně hned ze startu konstatuji, že se jedná o skvělou jízdu od začátku až do konce. Marini dokázal příběh a celkové vyznění vytáhnout až do filmového zpracování, kdy všechno perfektně plyne a čtenář hltá každý panel a nepřestane dokud není konec. Kresba je fantastická a osobně jsem z ní byl nadšen. Marini se nechal zcela jistě inspirovat Benem Affleckem a jeho ztvárněním Batmana, ale to mě absolutně nevadilo, protože mi ničím Affleck nevadil. Celkově Batman tak jak ho ztvárnil Marini mi je hodně blízký a po celou dobu čtení kdy byl na scéně, jsem na něm mohl oči nechat. To se však úplně netýkalo Jokera. U něj jsem měl trochu problém uvěřit, že se jedná o tu největší Batmanovu nemesis. Každopádně svou roli sehrál dobře a dokázal Batmana řádně zaměstnat a dohánět k nepříčetnosti. Hodně se mi líbilo jak Marini Batmana nebo spíše samotného Bruce dokázal vykreslit jako člověka z masa a kostí, který pokud se jedná o někoho blízkého dokáže vyvinout neskutečné úsilí a odhodlání, aby dotyčného našel. Opravdu se pro mě jedná o veliké překvapení, kdy jsem se po celou dobu náramně bavil a rozhodně bych si nechal líbit nějaké pokračování. Tohle si plný počet zaslouží!

Batman: Kameňák a další příběhy rozhodně patří né k tomu nejlepšímu ale přímo do top výběru příběhů o Batmanovi a jeho rivalovi Jokerovi. Musím se přiznat, že Brubaker a Moore jsou jedni z mých nejoblíbenějších scénáristů, takže tady není co řešit. Kameňák je skvělý, ukazuje zrod největší nemesis Batmana a vykresluje jejich věčný boj, kdy ani jeden nechce přijít o toho druhého.. Perfektní záležitost, která jede ve skvělém tempu..Já ale musím vyzdvihnout příběh od Brubakera..To je naprostá lahůdka. Originální příběh česky vyšel tuším v Jokerově oslavě 75. výročí, takže čtenář může porovnat, jak se vše od dob vydání změnilo. Brubaker tomu dal vše ze sebe. Vše co na něm tak obdivuju. Skvělé noir provedení, výtečné charaktery a perfektně dávkovaná palba napětí, která nenechá čtenáře vydechnout. Strašně jsem si tohle užil. Celkově se jedná o jeden z nejlepších kousků, který jsem měl možnost přečíst. Neskutečná klasika a povinnost!

Jokera jsem měl v knihovně už nějaký ten pátek a né se k němu dostat. Čas uzrál a dal jsem se do čtení. Vzhledem k počtu stran se jedná o jednohubku, avšak o kresbu se postaral Lee Bermejo, takže to zase tak rychle sfouknout nepůjde. Každopádně sledujeme návrat Jokera z Arkhamu a jeho následnou cestou za vydobytí si respektu, území a vlivu. Azzarello ukazuje Jokera v jeho nejzběsilejší podobě a jeho výbuchy vzteku eskalující v čisté šílenství jsou skvělé. Pokud jste milovali Jokera v Temném rytíři od Nolana, tak zde budete chrochtat blahem. Určitě je zajímavé podání příběhu očima Jokerova řidiče, které přináší jistý rozdílný pohled na všechno to šilenství páchané v ulicích Gothamu. Musím ale konstatovat, že příběhově se zase o tak silný zážitek nejedná. Je to takový komornější příběh o cestě přes desítky mrtvol za znovuzískáním vlivu a moci. Prostě mě to příběhově z bot nevystřelilo. Což ale určitě zvyšuje mé hodnocení je Bermejova kresba. Ta je opravdu fantastická a Batman v jeho podání je skvělý i když zde měl minimum prostoru. Ale tohle nebylo o Batmanovi.Kresba to vytáhla na perfektní 4*.

S Lobem jsem něco málo četl ale byly to příběhy, kde hrál víceméně druhé housle. I když i ty druhé housle proměnil v brutální řežbu. Takže toto je má prvotina co se týče Loba v hlavní roli. Hned v úvodu musím konstatovat, že se jedná o jednu velkou brutální řežbu, kde se prakticky rezignuje na jakoukoliv snahu přinést čtenáři smysluplný příběh. Na tohle se zde nehraje a proto dostáváme od začátku až do konce tuny sraček, utržených údů a létajících očních bulv. Lobo s Maskou sází hlášky jako o život, avšak v některých případech co se týče českého překladu, nejde o kdovíjak vtipné a kulervoucí špeky. Příběh Lobo vs Maska bych hodnotil tak třemi hvězdami. Neurazí, má to pár vtipných hlášek a kresba k tomu sedí jako rozmašírovaná prdel na urvané záchodové prkýnko. Co ale u mně zvyšuje hodnocení je příběh Lobo Spoutaný. To byla prostě lahůdka, kterou dokazuje i přítomnost Mansona se sekáčkem v ruce s typickým hákovým křížem na čele, kdy si ho vzápětí vezme Lobo do parády, aby mu urval ruku vlastníma zubama. Prostě parádička kterou jinde neuvidíte a ve finále si to ty čtyři hvězdy zaslouží!

Pokračování Birds of Prey s podtitulem Zdrojový kód je opravdu velice příjemným překvapením. Už v případě prvního dílu jsem zmiňoval že se jedná o fajn oddychovou zábavu, která rozhodně stojí za přečtení. V prvním díle zůstalo několik nezodpovězených otázek, na které najdeme odpovědi právě ve Zdrojovém kódu. Celkově mi toto pokračování přišlo o dost rozmáchlejší než u předchůdce, který působil komornějším dojmem. Rozhodně potěší přítomnost hostujících postav jako Green Arrow, Nightwing, Catwoman a dalších, více či méně známých postav. Důrazněji se zde řeší minulost nového Oraclea, která zamíchá kartami a osudy všech členů Birds of Prey. Jednotlivé příběhy jsou dobře namixované a nemají hluchá místa. Kresba je totožná s předchůdcem a k této ženské týmovce prostě sedí. Celkově se opět jedná o fajn počin, který slušně odsýpá a jsem zvědav co nám přinese třetí pokračování.

Druhá část Temného vítězství pokračuje ve zběsilém tempu a nikdo si není jistý, kdo že je onen Šibeniční vrah. Mimo pátrání Batman dostává nového parťáka Robina, se kterým se již klasicky snaží rozkrýt vraždu chlapcových rodičů. Jak jsem psal již v případě první dílu, tak ani zde nedostává čtenář absolutně nic nového, ale Loeb prostě psát umí, takže vír událostí dokáže pořádně vtáhnout do děje a nepustit. Mám strašně rád příběhy tohoto typu, kdy se hraje na noirovou notu, mafiánské klany se navzájem vraždí hlava nehlava a všemu kraluje neznámý vrah který obchází nočním Gothamem a nikdo si nemůže být ničím jistý. Loeb perfektně buduje atmosféru a Sale tohle všechno podtrhuje svou kresbou. Ještě nesmím zapomenout zmínit úsměvný moment v českém překladu, kdy se Batman ptá Robina jestli nemůže chvíli postát. A Robin odpovídá. To mi povídej. Máma mi říkala ,,Robin´´ páč jsem furt něco ,,robil´´... Takovou volovinu fakt nevymyslíte ale já se zasmál .. S Dlouhým Halloweenem se jedná o naprosto parádní záležitost a jednoznačně Temné vítězství doporučuji. Plus jako příjemný bonus bude čtenáři odtajněno, odkud pochází přezdívka Robin. Takže určitě stojí za přečtení :D !

Temné vítězství navazuje tam, kde jsme v Dlouhém Halloweenu skončili. A hned ze začátku musím konstatovat, že je to pokračování stejně kvalitní jako v případě DH. Vracíme se na místa která čtenář DH důvěrně zná a dokonce zápletka je velice podobná. Každopádně se však nedostavuje stereotyp či rozčarování z toho, že tohle jsem již někde viděl. Opět se na scéně objevuje spoustu Batmanových nepřátel a všemu samozřejmě dominuje Šibeniční vrah, který vraždí policisty. Ústřední zápletka je zajímavá a dokáže čtenáře vtáhnout a nepustit, dokud nedojde k rozřešení tohoto zapeklitého případu. A jelikož je kniha opět rozdělena na dva díly, tak v případě této knihy se konce nedobereme. Každopádně se však jedná o skvělou první část prvotřídního příběhu, která spolu s Dlouhým Halloweenem patří mezi nejlepší příběhy týkající se Batmana!

První díl skvěle navnadil na pokračování které ještě více šlape na plyn a přináší nám totožnost Svátečního vraha, přeměnu Harveyho Denta v Two-Face a čtenáře čeká několik zvratů, které rozhodně čekat nebudou.Však je taky nečekal ani sám Batman! Prostě jak jsem psal u prvního dílu, tohle je povinnost pro každého fanouška Batmana, protože ve dvou knihách nalezneme kvalitně zpracovaný noir příběh o zrodu jedné z Batmanových hlavních nemesis a to vše zabalené do hávu Svátečního vraha, který rozsévá strach v ulicích Gothamu. Do toho pár dalších známých padouchů, neúnavně zákon hájící Jimbo Gordon a perfektně se měnící roční období doplněné o různé svátky, které nedovolí příběhu sklouznout do stereotypu. Prostě více psát je zbytečné. Tohle je nutné si přečíst!

Příběh ze začátku kariéry temného rytíře patří rozhodně mezi to nejlepší co u nás vyšlo. Hned v úvodu se seznamujeme s hlavní trojicí tohoto noirově podaného příběhu a těmi jsou Harvey Dent, James Gordon a hlavně Bruce Wayne aka temný rytíř, kteří budou hybnou silou celého tohoto příběhu. Na záda jim samozřejmě dýchá klasická Gothamská galerka v čele s Falconem, jako třešnička na dortu doplněná o Svátečního vraha, který vraždí pokaždé ve sváteční den. Příběh není absolutně nic složitého či převratného, ale kombinace noir, Batman, Gotham k sobě prostě perfektně sedí, takže už to je zárukou, že se čtenář nebude nudit. Příběhově to odsýpá a to tak, že prakticky zhltnete první díl na posezení. Kresba mi v některých pasážích přišla trochu cartoonová ale to je spíš můj pocit, dokáže však po většinu času na čtenáře zapůsobit. Batmanovy kilometrové uši jsou toho příkladem. Jelikož je kniha rozdělena na dva díly, tak v knize první se dočkáme pár vražd, pár překvapení nicméně konce se zcela logicky dopátráme až v díle druhém. První díl však perfektně navnadí a skvěle se čte. Rozhodně další z povinností pořádného fanouška křižáka v kápi!

Komiks který se stal předlohou pro různá filmová zpracování a absolutně se nedivím, protože obsahuje pár opravdu nezapomenutelných momentů. Po delší době jsem si dal tento příběh z pera scénáristy Franka Millera znovu a musím říct, že se mi líbil ještě více než při prvním čtení. Kresba, ač se může na první pohled zdát dokonce ošklivá má v některých pasážích až elektrizující náboj a sledovat temného rytíře v záři záblesků, kdy se mu za zády do výšky tyčí špínou prolezlý Gotham je fantastický. Sice jsem si na kresbu chvíli zvykal, ale ve finále se mi hodně líbila. Co se týče příběhu, tak ten je dost poplatný době. Prostě všechny problémy tehdejší doby se odrážejí v tomto syrově podaném dramatu a viděno dnešníma očima musím konstatovat, že se svět příliš nezměnil. Války gangů, všudypřítomní maniaci, vojenské konflikty a hrozby jadernými zbraněmi a hlavě překrucování pravdy v podání novinářů a bulvárních plátků. Vůbec televizní zprávy, které jsou čtenáři dávkovány ve velkém v podobě malých televizních obrazovek, jsou stěžejní pro vyprávění příběhu, protože naprosto přesně ukazují, jak jednoduché je přes tato média manipulovat s myslí občanů. Jedná se tedy o perfektně napsaný příběh temného rytíře, který už měl dost popíjení třicetileté whisky s Gordonem a válením se na kanapi a povstal jako fénix z popela aby nakopal naposled pár zadků. Já se fakt královsky bavil a tahle klasika si zaslouží plný počet!

Perfektní odrazový můstek pro začínající čtenáře Batmana, avšak perfektní počteníčko i pro ostřílené matadory. Kresba z osmdesátek k tomu skvěle sedne. Hraje se zde na noirovou notu, která ke Gothamu samotnému a všemožné špíně všude kolem sedne jako zadek na hrnec. Toto dílo ukazuje Gotham v tom nejhorším světle a čtenáři přináší samou korupci, drogy, prostitutky a padouchy. Perfektní hřiště pro začínajícího a nezkušeného Temného rytíře, který se po dlouhých letech vrací zpět do Gothamu, aby zasel strach do srdcí svých nepřátel a navázal spojenectví s nezkorumpovatelným Jimem Gordonem. Perfektní komiks i když přiznávám, že sešit navíc by vůbec neškodil. Každopádně se však jedná o zásadní dílo, které musí přečíst každý kdo to s Batmanem myslí skutečně vážně. Zasloužený plný počet!

Bestie burdenské jsem absolutně neznal a neregistroval a tudíž jsem nevěděl do čeho jdu. Ale přečetl jsem si krátkou ukázku která mě poměrně zaujala, takže jsem se rozhodl do toho jít. A musím říct, že jsem opravdu chybu neudělal. Parta složená se psů a koček mě dokázala zaujmout a vtáhnout do děje. Četlo se to skvěle a i když o horor se v tomto případě opravdu nejedná, tak co se týče všemožných mytologických a magicky založených situací, tak těch je zde dostatečné množství. Všemu samozřejmě vévodí nádherná kresba, která k ospalému městečku perfektně sedí a vykreslení zvířat samotných je prostě geniální. Řeč těla zvířecích hrdinů je perfektní a krásně se na to všechno dívá. Každý hafan má svou charakteristickou osobnost a je skvělé sledovat věčné rozepře mezi Mopsem, Jonášem, Rexem. Tulákem a dalšími. Jednotlivé příběhy jsou chytlavé a fungují perfektně jak na jedno posezení, či jako rozkouskované příběhy před spaním. Já se tedy rozhodně těším na pokračování téhle zvířecí party a rozhodně doporučuji i těm, kteří zrovna nemají psy či kočky zrovna v lásce. Třeba po přečtení Bestií burdenských změníte názor. Nemůžu jinak než plný počet!