Poslední Czarnian zcela určitě není ten nejlepší Lobo, který u nás kdy vyšel, avšak samotná zápletka s transportem třídní učitelky, spojená se všemi problémy z toho čišící, je sama o sobě velice solidním tahákem. Protože, kdo z nás by si nepřál eskortovat svou nejvíce oblíbenou učitelku napříč vesmírem a mít tak dost času, probrat s ní veškeré resty, pěkně ručně a stručně. Dobrých vtípků nebylo moc, Lobo se držel kvůli nejoblíbenější paní učitelce relativně zpátky, avšak nádherně to vynahradil v závěru. Kresba je dnes již klasické retro z počátku devadesátých let a ničím mě neurážela, jelikož mám tuto kresbu velice rád. Příběhově je to opravdu průměr, avšak kdo má Loba rád, vždy si nějaké to pozitivum mezi litry krve a vyhřezlých střev najde. Příjemná oddychovější zábava která ničím neurazí. Já se bavil.
Lobo ani v případě Univerzálních gladiátorů neztrácí dech a opět se vrhá na scénu společně se svým hákem na řetězu, aby posekal pár šmejdů a roztrhal kilometry střev. Celkový nápad s gladiátorským kláním je poměrně jednoduchý, ale přináší opravdu obrovský prostor pro nejrůznější šílenosti. Některá klání a pasti jsou naprosto lahůdkové a rozhodně ze dokáží vrýt do paměti. Postavy všemožného vzezření a původu také potrápí bránici a vlastně jsem se bavil od začátku do konce. Co musím ale vyzdvihnout, jsou některé počeštěné zvukové efekty, které jsou vyloženě kulervoucí a všemožné nápisy na reklamách či billboardech zrovna tak. Kresba byla absolutně v pořádku, na dnešní dobu už lehce retro, ale tenhle styl mám rád, takže u mě spokojenost. Celkem mě potěšila i volba papíru, který mi k oné retro kresbě perfektně sednul. I když jsem se však po celou dobu dobře bavil, lehce ve mě hlodá pocit, že nejsem se Španihelovým překladem moc spokojen. Daleko raději mám překlad od Dorta. Ten dokáže jednotlivé vtípky a hlášky přeložit daleko trefněji, vtipněji a prostě lépe. Ale jinak opravdu nemám co bych vytknul. Další skvělý Lobo!!!
O operaci Anthropoid jsem věděl naprosté minimum, takže jako v případě komiksu Tři králové, šlo mimo jiné o rozšíření obzorů, což se v tomto případě podařilo perfektně. Tři králové sázeli spíš na sled různých událostí a skákalo se z akce do akce, kdežto Anthropoid se zaměřuje opravdu pouze a jen na události předcházející atentátu na říšského protektora a na události následující po něm. Ani zde se ovšem neubírá na rychlém tempu, takže čtenář je vhozen do víru událostí a pro neznalce jsou jistou berličkou medailonky na konci knihy, které osvětlují některé situace a hlavně popisují jednotlivé postavy. Já jako absolutní neznalec, jsem ihned po zmínce o důležité postavě listoval dozadu, přečetl si o ní dané informace a pokračoval ve čtení. Neměl jsem tedy prakticky žádný problém s orientací v ději. Scénář jde ruku v ruce se skvělou kresbou Michala Kociána, která byla perfektní již v případě Tří králů. Zde šla ještě dál a byla radost na ni pohledět. Určitě tedy velká spokojenost, protože jsem si zase o něco rozšířil obzor a mimo jiné, jsem dostal perfektně napsaný a hlavně nakreslený komiks české výroby. Skvělé!
Tři králové jsou komiks, na který jsem narazil poměrně náhodou a přiznám se, že mé znalosti týkající se odbojářů a dalších tehdejších zcela určitě záslužných akcí a činů, jsou opravdu na mizivé úrovni. Proto jsem byl rád, že budu mít možnost přečíst si něco o hrdinech našeho odboje a hlavně si doplním pár znalostí z naší historie. Úvodem zmíním, že Tři králové tak trochu doplácí na svou délku. Vymyslet zajímavý příběh na sto stranách není nic moc jednoduchého, ale to zde ani nebylo záměrem. Zdeněk Ležák nám servíruje nejzásadnější momenty odboje a proto se neztrácí čas a jde se z akce do akce, situace střídá situaci a nikdo se s ničím příliš nepáře. Já osobně jsem nebyl tímto stylem vyprávění vyveden z míry a musím říct, že mi absolutně nevadil. Nebyl čas na zbytečné vytáčky, všechno plynule odsýpalo a relativně dost věcí navíc, mohl člověk vyčíst z medailonků na konci knihy, kde dostal čtenář potřebné informace o koho že se vlastně jedná. Problém byl jedině ten, že pod jednotlivými popisky postav, byly vyznačeny stránky na kterých se daná postava vyskytuje, avšak samotný komiks číslován není. Takže orientace nebyla příliš dobrá. Nepotěšilo ani pár gramatických chyb. Co se kresby týče, tak zde nemám co bych vytknul. Líbily se mi jak postavy, tak samotné prostředí a celkově hodně dobrá práce. Určitě jsem se dozvěděl něco nového, i když vše není zcela úplně historicky přesné, ale to je již zmíněno v předmluvě. S komiksem jsem byl spokojen, je však třeba počítat s rychlejším tempem bez zbytečné omáčky. Dobrá práce která stojí za přečtení.
Z pekla, jsem měl doma dobrých 6 let. Když jsem viděl množství dodatků a vůbec rozsáhlost knihy, bujel ve mě pocit, že Z pekla si musím prostě nechat na později. Až přijde ten správný čas. V nedávné době jsem přečetl Providence a byl jsem Moorem opět tak nadšen, jako po přečtení Strážců a řekl jsem si, že nastal ten pravý čas, vypravit se spolu s Jackem Rozparovačem na exkurzi do Londýna. Hned v úvodu zmíním, že rozhodně doporučuji číst knihu i včetně dodatků. Prakticky si nedovedu představit číst knihu bez nich a nebo se k nim vracet, až úplně na konec. Obrovské kvantum informací nedává bez dodatků smysl a čtenář poté jen tápe, co tím vlastně Moore chtěl říct a proč to sakra vlastně nedává hlavu a patu. Doporučuji tedy mezi dodatky hodit záložku a pěkně hned po přečtení stránky, doplnit informace. Někdy se dodatky týkají každé stránky, někdy je obsaženo stránek více. Tímto kniha nabídne úplně jiný rozměr a komiks se změní v opravdu napěchovanou encyklopedii a průvodce Londýnem v době řádění Jacka Rozparovače. Scénář je naprosto geniální a absolutně jsem nečekal nic menšího od komiksového velikána, jakým Alan Moore bezesporu je. Při čtení každého dodatku, jsem nechápavě a obdivně kroutil hlavou nad obrovským kvantem nastudovaných informací a vůbec nad celou přípravou, kterou musel Moore absolvovat. Smekám klobouček a klaním se mistře. Příběh se četl perfektně a každý večer jsem se těšil, až se zase vypravím do pochmurného Londýna, na další dávku ďábelského běsnění. Jedinou kapitolou, která se nečetla příliš hladce,, byla exkurze po Londýně s představením dominant a dalších, pro příběh klíčových informací, které ovšem daly zabrat a přiznám se, že jsem byl opravdu rád, když tato kapitola skončila. Zde se Moore opravdu vyžíval, ale takový on prostě je. Kresba byla jednou z věcí, která mě od čtení také dlouho odrazovala. Při letmém listování jsem nabyl dojmu, že mi příliš nesedne. Že je jaksi nepřehledná a orientovat se v ní, bude jako hledat totožnost Rozparovače, mezi všemi obyvateli Londýna. Ale více jsem se nemohl mýlit. Kresba byla naprosto famózní a po přečtení si nedovedu představit jinou kresbu, než tu od Eddieho Campbella. Je pravdou, že občas během Gullova běsnění, nebylo zcela jasné, co že se na panelu odehrává, avšak vzápětí bylo vše rozřešeno, buď na dalších panelech během vyšetřování, nebo v dodatcích. Takže naprosto skvěle řešení. Po přečtení Providence, jsem u recenze napsal, že je to autorovo Opus magnum. Po přečtení Z pekla musím konstatovat, že své Opus magnum napsal již o několik let dříve. Z pekla, je pro mě rozhodně jeden z nejlepších komiksů jaký jsem kdy četl. A zřejmě zatím úplně nejlepší. Je to dílo, které by si měl přečíst každý, kdo o komiksu pochybuje. Mimochodem BB/art, chystá na letošní rok vydání v barvě. Originál je jen jeden, ale rozhodně zkusím i barevnou verzi a vypravím se velice rád do Londýna znovu. A závěrem pozor, není to četba pro každého. Vstupte pouze na vlastní nebezpečí…
Tak tohle byla totálně kulervoucí, páteřrvoucí a neskutečně nadupaná postapokalyptická výprava v podaní neohrožené amazonky. Samotná kniha je krásná a jen odráží perfektní obsah v sobě ukrývající. Příběh mi hodně připomínal ty nejlepší momenty ze Šíleného Maxe, říznutý příběhem Prokletá země z komiksu Soudce Dredd, kdy příběhovým pojidlem je pouť přes zemi spálenou atomovými bombami. To vše protkané náznaky na další filmové fláky, ale všechno podáno s takovou lehkostí, že člověk nemá absolutně pocit, že čte něco, co už stokrát předtím viděl či četl. Příběh dokáže dokonale vtáhnout, aby vás na konci vyplivl s pocitem, že tahle cesta byla sakra syrová, náročná a pořádně nebezpečná, ale vy jste si ji, i přes to všechno neskutečně užili. Kresba naprosto luxusní, na některých stránkách jsem měl dokonce pocit jako ve 3D, kdy jsem byl dokonale vtažen mezi letící monstra a skvěle vykreslenou bitevní vřavu. A to se mi opravdu příliš často nestává. Vlastně, prakticky skoro vůbec. Wonder Woman v komiksu vypadá skvěle, hlavně díky parádně padnoucímu odění, které z ní dělá pravou postapokalyptickou válečnici. Potěší i zapojení dalších postav ze světa DC. Mrtvá Země je opravdu skvělý dospělý komiks, který funguje ve všech ohledech. Naprostá povinnost pro každého fanouška DC, ale rozhodně neprohloupí ani člověk, který normálně tenhle typ komiksů nečte. Skvělá záležitost. Víc takových.
Komiks Proti přírodě, mě zaujal hlavně svou alternativní obálkou, kterou nakreslil Milo Manara. Neodolal jsem tedy, ale úplně mi nebylo jasné, zda-li mě tenhle komiks zaujme. Rozhodně zaujal a jsem dokonce velice spokojen. Hned od samého začátku si mě Proti přírodě zaháčkovalo a nepustilo do úplného konce, který ale vzhledem k počtu stran přišel logicky poměrně brzo. Což vzhledem k tomu, že čtenář musí čekat na další díl zamrzí, ale budu doufat, že Crew s pokračováním nebude příliš otálet. Hlavní hrdinka Leslie je opravdu sympatická prasnička a celkově jak postavy, tak kulisy ve kterých se příběh odehrává, mi neskutečně sedly, takže prakticky nemám co bych vytknul. Samotná zápletka je zajímavá, někdy humorná, autorka se nebojí jít přes mrtvoly a jsem zvědav, kam se příběh bude ubírat. Kresba parádní ve všech ohledech, takže zde taky spokojenost. Proti přírodě je opravdu skvělý komiks, kterému momentálně škodí pouze fakt, že dokáže skvěle navnadit na pokračování, které se zatím čtenáři nedostane. Takže nezbývá než doufat v brzké vydání pokračování, abychom se dozvěděli, jak bude příběh Leslie pokračovat. Hodně povedené překvapení!
Co se týče nové Buffy tak musím říct, že předchozí díl mě bavil o něco víc. Rozhodně za to může kresba, na kterou jsem se absolutně nemohl naladit a některé výrazy vykulených očí byly opravdu hrůzostrašné. Ale zase na druhou stranu ke komiksu s přemožitelkou upírů v hlavní roli se možná tento styl kresby hodil dokonale. Jen já jsem ji asi nedokázal úplně ocenit. Ale rozhodně to nebylo nic, co by kazilo dojem z celého komiksu. Příběhově se pokračuje tam kde jsme skončili minule, ale v tomto případě jsem knihu zavíral s pocitem, že se toho příliš neudálo. Těžko se mi to hodnotí, protože těch pár sešitů opravdu rychle uteče a než se člověk stihne pořádně začíst je konec. Rozhodně ale pořád hodnotím jako nadprůměr, který se dobře čte a na pokračování se těším.
Krále, jenž byl a bude jsem neměl v plánu kupovat. Vůbec mě nezaujala ukázka a po zklamání v podobě Podivného nebe nad východním Berlínem, jsem měl mírné obavy. Po přečtení jsem byl však mile překvapen. Příběhově se jedná o celkem svižně odsýpající komiks, který lehce doplácí na svou délku. S ničím se tedy neztrácí čas a počítá se s tím, že čtenář bude vědět kdo byl Artuš, Excalibur, svatý grál a podobně. V opačném případě se může čtenář lehce ztrácet a některé souvislosti nejsou zcela jasné. Ale na druhou stranu, se příběhově o nic příliš rafinovaného nejedná. Hlavní ústřední dvojice mi přišla docela fajn, což jsem po přečtení ukázky ani nečekal, ale je pravdou, že v některých situacích se tyto postavy chovaly značně podivně. Hlavním tahákem pro mě však byla kresba a hlavně tedy barvy, které jsou skvělé a vyšvihly Krále, jenž byl a bude o patro výš. Celkově jsem byl ale spokojen a rozhodně jsem dostal o mnohem více než jsem v tomto případě očekával. Rozhodně jsem se bavil a těším se na pokračování.
Jsem rozhodně rád, za každého Batmana obsahující starší klasiky u nás dosud nevydané, takže tenhle Batman Mikea Mignoly, byla jasná volba. Zkázu jež postihla Gotham jsem četl již po vydání v DC kompletu a musím říct, že jsem tenkrát příliš nedocenil ono střetnutí se světem H. P. Lovecrafta, protože jsem o něm zkrátka věděl velké kulové. Dnes mám něco načteno a rozhodně jsem již ony střípky viděl a rozhodně se jednalo o potěšující detaily. Jasně, nejedná se o kvantum detailů jako například v případě Providence, ale to ani nebylo záměrem. Zde šlo pouze o citlivé propojení obou světů, které se povedlo na jedničku. Gotham ve světle plynových lamp jsem četl úplně poprvé a hodně se mi líbil. Hon na Jacka Rozparovače v ulicích Gothamu byl skvělý, kresba poplatná době, přece jen se jedná o více než 30 let starý flák. Jsem strašně rád, že tohle u nás vyšlo, protože i přes nepříliš valnou délku se jednalo o skvěle podaný příběh, který mě opravdu bavil. Plynárna, již u nás taky vydaná se mi líbila už v kompletu svou kresbou a jedná se spíše o rychlovku s docela vtipnou pointou. Svatyně mi přišla absolutně nejslabší a prakticky mě ani moc nebavila. Ale prostě chápu, že zde má své místo a někoho rozhodně potěší. Možná to bude na druhé přečtení lepší. Každopádně se v tomto kompletu Legend DC jedná o skvělou sbírku příběhů Mikea Mignoly a jeho Batmana, který rozhodně potěší každého fanouška křižáka v kápi. Víc takových!
Batman od Kinga je prostě fajn. Hned začátek, kdy jsme svědky přelíčení s Mr. Freezem je parádní a v jistých chvílích mi kresbou v hlavě probleskla jakási spojitost s Criminalem od Brubakera. Četlo se to skvěle, avšak nedá se tomu upřít jistá míra patosu. Ale u Kinga to není nic nového a jeho Batman velice rád rozjímá nad různými principy, nesmrtelnostmi brouka a dalšími zásadními otázkami o nekonečnosti vesmíru. Vše je ale podáno v relativně komorně pojaté rovině a ničím mi tohle nevadí. Parádní byl ovšem návrat KGBeasta na scénu. I když u nás vychází opravdu zanedbatelné množství komiksů, tak rozhodně potěšila provázanost s u nás vydaným komiksem Deset nocí KGBeasta, který rozhodně patřil k tomu lepšímu co u nás s Batmanem vyšlo. Kresba klasicky fajn hlavně tedy Tony S. Daniel, kterého můžu. Celkově opět povedený Batman, kdy potěšil hlavně návrat KGBeasta. Příjemná záležitost.
Mangu téměř vůbec nečtu a z hororů mám doma z mangy pouze Ryby a Balónky oběšenců, ale těším se i na Spirálu. Zvrácená, mě ale dost zaujala a jelikož jsem dělal u Crew větší objednávku, tak jsem ji přibral. A dobře jsem udělal. Jedná se o velice svižnou hororovou mangu, která se vyznačuje téměř neustálou akcí a téměř vůbec, nenechá čtenáře vydechnout. Musím se přiznat, že já osobně mám raději, když dokáže scénář chvílemi zvolnit a čtenář tak dostane trochu prostoru vydechnout a popřípadě se dozvědět o postavách a jejich motivacích něco více. Tady opravdu dostáváme akční hororovou nálož téměř nonstop, takže kdo má tenhle styl rád, určitě si přijde na své. Co se týče kresby, tak opravdu nejsem žádný manga znalec, ale přišla mi fajn a nebylo zde nic, co by mě rušilo či mi nějakým způsobem vadilo. Jak napovídá název této mangy, tak hlavní hrdinka je řádně zvrácená a některé její praktiky a techniky jsou lahůdkové a určitě nad nimi zaplesá srdce každého hororového labužníka. Zvrácenou určitě doporučuji, protože se jedná o kvalitní horor s dobře zvolenou ústřední postavou, která akci dávkuje kulometem a nenechá čtenáře vydechnout. Dva kratší příběhy na konci neurazí a jsou příjemným bonusem. Celkově parádní kousek, kdy mě od plného počtu dělí pouze fakt, že na mě bylo tempo až příliš zběsilé. Ale ti, kteří mají rádi pořádnou akci bez zbytečných vytáček a omáček, nechť si hvězdičku přidají. Zvráceně dobré!
Jelikož čekám na poslední díl Pochmurného kraje, abych si ho přečetl komplet, rozhodl jsem se pro Odkaz rodu Blacků, abych se lehce navnadil. A musím říct, že se povedlo. Kresba je naprosto parádní, tady není o čem příliš dlouho diskutovat. Příběhově se jedná o nenáročnou, dobře stravitelnou zábavu, která hezky plyne, vzhledem ke čtyřem sešitům, které opravdu moc času nezaberou. Líbilo se mi rozdělení vyprávění do dvou proplétajících se linek, kdy na jedné straně sledujeme čaroděje dělající v zapadlém městečku bordel a na straně druhé policistu, který onen bordel vyšetřuje. Dozvíme se několik informací o různých rodech a silách a vše dává přislib něčeho většího nebo sofistikovanějšího. Největším problémem však je, že jsem ke knize přistupoval jako k uzavřenému příběhu, který bude mít na konci možná snahu nalákat na možné pokračování, ale tak nějak se vše uspokojivě uzavře. Ale chyba lávky. Vše je jen lehce nastíněno, velmi rychle přijde konec s ,,Pokračování příště´´ a pokračování v nedohlednu. Škoda. Protože osobně bych o pokračování dost stál. Takhle čtenář dostane fajn ochutnávku, která je sice hodně dobrá, ale člověk má chuť dát si víc. Avšak přídavek se zatím a možná vůbec podávat nebude. Ale i tak Odkaz rodu Blacků nebyl vůbec špatný a dobře jsem se pobavil, takže ve finále převládá spokojenost.
Jelikož jsem od Jakuba Duška nic nečetl a zatím jsem od něj registroval pouze Kroniku nacismu, byl pro mě Štěkot uvázaných psů překvapením, o kterém jsem neměl vůbec tušení. Ale prostředí protektorátu, černobílá kresba a hlavně spojení detektivky a thrilleru, to vše v balení opatřené nálepkou made in Czech Republic, bylo pro mě silnou motivací ke koupi. Co se týče samotného příběhu, tak zde se s ničím neotálí a okamžitě je čtenář vhozen do víru událostí, začínající vraždou legendárního policisty, pokračující přes rozplétaní nitek vedoucí k vyřešení tohoto případu, protkaného různými menšími i většími odbočkami a zákoutími. Příběh perfektně plyne a vše do sebe na samém konci zapadne. Nejedná se o nic příliš sofistikovaného, ale já se bavil po celou dobu a byl jsem zvědav, jak to celé dopadne. Mám rád tyhle typy příběhů, kde nezůstávají otázky a vše se podaří uzavřít bez zbytečností typu, domysli si sám. Černobílá hrubá kresba, tomuhle typu komiksu z prostředí ve kterém se odehrává seděla dokonale a kdybych chtěl opravdu hledat nějakou drobnější výtku, tak by směřovala směrem k obličejům, které v některých situacích působily poněkud zvláštně. Ale jednalo se opravdu o drobnost, která mi lehce bila do očí jen v počátku a po zvyknutí si na styl kresby, jsem ji už téměř neregistroval. Jinak oceňuji, že i přes různé šarvátky a přestřelky kresba nepůsobila chaoticky a perfektně se v ní orientovalo . Celkově tedy velká spokojenost a jsem opravdu rád, že v našich luzích a hájích vznikl takhle dobře fungující komiks z prostředí protektorátu. Doufám, že tohle nebyl autorův poslední počin z tohoto období. Skvělá práce.
Když u nás vyšla komiksová kniha Providence, neměl jsem prakticky ani ponětí kdo je to H. P. Lovecraft. Věděl jsem jen tolik, že existuje něco, čemu se říká Cthulhu a tím mé zkušenosti s tímto autorem skončily.. Je pravdou, že jsem již delší dobu uvažoval o přečtení Lovecraftových povídek, avšak v záplavě obrovského množství nepřečtených komiksů, jsem tenhle rest s dostatečně velkým umem oddaloval a oddaloval. Po vydaní Neonomiconu s limitovanou obálkou, která mi naprosto učarovala, jsem se však rozhodl, že tenhle rest s přečtením povídek splním, koupil jsem tedy společně s Neonomiconem a Providence i komplet sebraných spisů. Po menší čtenářské přípravě, čítající něco málo přes 1700 stránek povídek, jsem se pustil do čtení Providence. Po bezmála 600 stránkách, které Providence obsahuje, musím konstatovat, že tohle je opravdu velký opus velmistra komiksového žánru. Společně s hlavním hrdinou se vydáváme na fantastickou výpravu světem H. P. Lovecrafta a já žasnul, nad každým Moorovým vloženým střípkem i umem, zakomponovat sebemenší detail do mozaiky tvořící ucelený obraz kosmického světa, stvořeného horrorovým mistrem. Téměř bez přestání potkáváme nové a nové postavy známé ze světa povídek HPL, které ve finále z knihy tvoří takřka ucelenou encyklopedii. V případě Providence, určitě doporučuji mít načteno nějaké povídky, nejlépe však opravdu co nejvíce, protože se odkazuje prakticky na každé straně a bez znalostí předlohy, bude čtenář číst pouze nic neříkající informace, o nic neříkajících událostech. Neříkám, že si čtenář nebude schopen knihu užít, pokud od HPL nikdy nic nečetl, ale všechna ta maniakální práce Moora na tomhle díle, vyzní a hlavně se prakticky vytratí někam směrem daleko do ztracena. Příkladem jsou deníkové zápisky, kterými končí každá kapitola. Je mi naprosto jasné, že pro člověka, který nemá s HPL žádnou zkušenost, může čtenáře forma a obsáhlost deníkových zápisků dohánět k horám šílenství....Avšak, kdo má tohoto velikána načteného ví, že i sám HPL si liboval v obrovsky dlouhých popisech různých věcí či situací a některé povídky byly tedy takřka nesnesitelně zdlouhavé. Pro mě byly deníkové zápisky naopak skvělé a vždy jsem v nich našel ještě nějaký ten detail, který v hlavní příběhové linii zanesen nebyl a perfektně shrnovaly předešlý děj. Co se týče všech odkazů a detailů, tak na první přečtení jsem nebyl schopen zdaleka najít ani jejich většinu, protože v tomhle je Moore opravdovým ďáblem, který má neskutečně načteno a jeho příprava je opravdu obdivuhodná. V případě kresby není prakticky co hodnotit, protože ta je skvělá a vše naprosto detailně ladí s vybroušeným scénářem. Naprosto skvělé je, že u nás vyšel i Neonomicon, kterému předchází prvních 10 kapitol Providence, aby ve zbylých dvou kapitolách příběh Neonomiconu dovršil. Takže čtenář má možnost přečíst si vše hezky pohromadě. Upřímně jsem se trochu obával, zda-li mě vůbec povídky HPL zaujmou a jestli mě následně chytne i Neonomicon a Providence, ale musím říct, že těch několik týdnů ve společnosti povídek HPL ve spojení s Moorovými lahůdkami, bylo naprosto perfektních a skvělých. A to je hlavní důvod, proč knihy a komiksy tolik miluju. Prostě se u nich bavit. Neskutečná paráda. Opus magnum.
Když u nás vyšel Neonomicon, byl to pro mě signál konečně načíst Lovecrafta a dostatečně se tak připravit na vydané komiksové adaptace a příběhy pramenící z jeho tvorby. Neonomicon začíná jako klasická kriminálka s agentem FBI v hlavní roli, kdy Courtyard slouží jako takové zasvěcení a uvedení čtenáře do děje. Už začátek dává jasný přislib, že tohle bude perfektní jízda přesycená Lovecraftem až k prasknutí. I samotný Neonomicon začíná jako skvěle vybroušená filmová krimi, aby se v pozdější fázi zvrhla v děsivou, Lovecraftovsky vesmírným šílenstvím nasáklou jízdu, řízlou Moorovým smyslem pro utrhnutí se ze řetězu, obsahující lahůdky typu perverzní sexuální orgie a pořádně slizké a kluzké chapadla, doplněné o pořádné údy šupinatých krasavců a mnoho dalšího. Kresba skvělá a prakticky nic bych zde nevytknul. Prostě opravdový majstrštyk pro fanoušky jak Lovecrafta tak Moora. Jako výhodu shledávám v tom, že Neonomicon u nás vyšel až po vydání Providence, protože obsahuje poměrně otevřený konec, jehož vyústění člověk nalezne právě v knize Providence a nemusí tedy dlouze čekat, tak jak tomu bylo v originále. Nenomicon si rozhodně užijí daleko více čtenáři, kteří mají Lovecrafta načteného, protože se odkazuje opravdu hodně, ale Moore dokázal přiběh podat tak, že obsahuje poměrně dost vysvětlení a vodítek, aby se chytl i člověk, který s Lovecraftem zkušenosti nemá. Je to rozhodně stravitelnější a neodkazuje se tolik, jako v případě Providence. Ale i tak bude pro neznalce zážitek sotva poloviční. Co se týče limitované edice, tak ta je naprosto fantastická a je radost na ni pohledět. Celkově jednoznačně plný počet.
Velice příjemný komiks, popisující několik etap v životě H. P. Lovecrafta. Určitě si tuhle knihu dovedu lépe představit v rukou čtenáře, který nemá s Lovecraftem moc zkušeností a chce se dozvědět něco ze života tohoto spisovatele, než v rukou ostříleného znalce, který o tomto horrorovém tvůrci ví první a poslední. Já osobně žádným znalcem nejsem, povídky jsem četl a něco málo o jeho životě vím, ale i přes to jsem se dozvěděl něco nového, což vidím jako velké pozitivum této knihy. Moc fajn jsou lehké skryté i neskryté narážky na Lovecraftovy povídky, kterých zde není příliš, ale rozhodně potěší. V knize se taky vyskytují postavy, které zkřížily cestu s našim hlavním hrdinou a ocenil jsem poznámky na konci knihy, které jednotlivé osobnosti krátce představují. Což ovšem nepotěší jsou drobné chybky našeho vydání jako Arkham ( patrně jméno chlapce, se kterým chodil Lovecraft s dalšími přáteli na zmrzlinu :-D ) , nebo údaj o úmrtí Lovecraftovy manželky, kdy u její vysvětlivky dostáváme informaci, že o smrti Lovecrafta se dozvěděla až v roce 1945, přitom však dle jejího data narození a úmrtí uvedeného v knize, zemřela již v roce 1926. Ovšem, možná se jedná o lehkou skrytou narážku nebo žertík na Lovecraftovy povídky. Kdo ví. Kresba byla příjemná a musím říct, že mi zde seděla více než obstojně. Celkově jsem byl s touto knihou spokojen a rozhodně se jedná o pěkné životopisné setkání s horrorovým velikánem, které jistě potěší každého začínajícího i kovaného fanouška H. P. Lovecrafta.
Celá Liga spravedlnosti v rámci Znovuzrození hrdinů DC, se nějakým způsobem pořád nemohla rozjet, nebylo to špatné, ale rozhodně to nebylo ani extra dobré, nebylo to průměrné ani nadprůměrné, bylo to někde mezi, pořád se to nemohlo nakopnout a rozjet, až tahle Liga došla ke svému závěrečnému dílu a pořád z toho mám pocit, že to celé zůstalo někde na půli cesty. Hitch se od začátku snažil vystavět příběh, který dával naději v něco většího, lepšího a hlavně zajímavějšího, avšak k celkové realizaci jaksi nedošlo, aby ho následně vystřídal na pozici scénáristy Priest, který už ani neměl prakticky moc velký prostor něco rozjíždět a nezbylo mu nic jiného, než to jen celé ukočírovat. Co se týče Ztracené spravedlnosti, tak jako v případě Lid versus Liga spravedlnosti, tedy solidně rozjetý začátek, který postupně sklouzával do průměru, absolutně vůbec mě nebavily chytré kecy Cyborga, tak jako Flashe v předchozí knize a celé to prostě nemělo šťávu. Kresba taky nijak neohromí a ve výsledku se jedná o průměr, který sice neurazí, ale ani nenadchne. Ale jelikož mám Ligu spravedlnosti rád a nijak zásadně jsem se u ní nenudil, dávám Ztracené spravedlnosti a celé téhle sérii 4* s odřenýma ušima a rozhodně doufám, že další Liga na tom bude o poznání lépe.
Po skvělém Casino Royale, je tu další docela dlouho odkládaná komiksová Bondovka Žít a nechat zemřít. V recenzi na Casino Royale jsem zmiňoval, že doufám v případě Žít a nechat zemřít ve stejně kvalitní adaptaci, která nebude Bondovi dělat ostudu. S klidným srdcem můžu říct, že ostuda se nekoná a jedná se o další skvělou adaptaci, která Casino ještě převýšila. Žít a nechat zemřít se na rozdíl od filmového zpracování drží knižní předlohy tak jako v případě Casina a jedná se o poutavou akční výpravu se vším všudy. Společně s Bondem navštívíme jak město které nikdy nespí, harlemské nebezpečím nasáklé uličky a podniky, užijeme si cestu vlakem vstříc americkou krajinou, abychom doputovali do prosluněného Karibiku, se zářivými úsměvy místních žraloků a barakud. To vše si užijeme ve společnosti starých známých i neznámých a hlavně Solitaire, která je prostě kočka. Pan Big je velice solidní záporák budící respekt a hodně se mi líbil. Kresba je skvělá a hlavně podmořské dobrodružství je nádherně kolorováno včetně všech žraloků, chobotnic a další mořské havěti. Detailnější zachycení žraloka, který si dává záporáky ke svačině je taky lahůdkové. Jediné co bych vytkl je mimika obličeje hlavně u Bonda, kdy v některých situacích jeho výraz ve tváři úplně nekoresponduje s jeho celkovou povahou, nebo se do dané scény jeho výraz úplně nehodí. Někdy Bond prostě působí jako by právě spadl z kolotoče přímo na hlavu a nevěděl která bije. Ale v celkovém součtu se jednalo opravdu o detail. Žít a nechat zemřít je skvělá dobrodružná akční jízda, která příjemně plyne, hezky se na všechno, i díky Solitaire dívá a já jsem si tuhle Bondovu misi užil od samého začátku až do finálového vyvrcholení. Rozhodně jsem zvědav, zda-li vzniknou další pokračování těchto původních příběhů. Doufám že ano, protože jsou skvělé! Plný počet!
Mýtus Cthulhu je perfektní sbírka Lovecraftových povídek, která potěší jak zkušeného čtenáře Lovecrafta, tak úplného nováčka, který se do jeho světa pouští poprvé. Samotný výběr povídek je zvolen skvěle a prakticky nemá hluchá místa. Scénáristicky nepřináší nic nového, kromě samozřejmě zjednodušenějšího děje, které je však provedeno šetrně a samotné povídky tak nepostrádají nic ze své geniality vtisknuté autorem. Jedinečnost této knihy tkví v její kresbě. Ta je naprosto úžasná a hlavně díky ní, je každá povídka mistrovské dílo. Přináší v sobě skvěle nakreslené scenérie a postavy, na které je radost pohledět, v kontrastu s naprostými čmáranicemi a šílenými variacemi různých bytostí, kdy dovoluje čtenáři popustit uzdu své fantazie tak, jak to zamýšlel sám Lovecraft. Kresba v některých situacích působí opravdu hrůzostrašně a dokonale ladí s jednotlivými povídkami. Kniha ani po letech kdy spatřila světlo světa, neztratila nic ze své velkoleposti a rozhodně dělá dílu H. P. Lovecrafta čest. Jednoznačně plný počet!
Jak již bylo řečeno, jedná se o krátký na pocitech založený komiks, který ve své podstatě nemá žádný kloudný příběh a konec se dostaví velice rychle. Nebyl jsem úplně rozhodnut, zda do Podivného nebe nad východním Berlínem jít či nikoliv, ale lokace východního Berlína kam je příběh zasazen, špioni, studená válka a mimozemšťani, mi dávali naději a příslib, že v téhle kombinaci to bude prostě sázka na jistotu. A ona to taková sázka na jistotu zase nebyla.. Z východního Berlína vidíme velké kulové, protože skoro celý děj je zasazen do krytu, který kdyby ležel pod ulicemi Havířova, tak nepoznáme rozdíl, špióni zde hrají houby roli a prostě celkově všechno je jen kulisa, která má čtenáře nalákat na něco většího a sofistikovanějšího, než ve finále dostanou. Škoda, protože tohle mohlo být hodně zajímavé. Takhle hodnotím jen jako průměr!
Conana jsem neměl v plánu číst. Nikdy jsem neviděl film, nikdy jsem nečetl žádnou jeho povídku a celkově jsem věděl asi tolik, že filmového Conana hraje Arnold. Konec, tečka. Avšak stále jsem měl takové tušení, že bych si měl Conana přečíst. Že bych se měl pustit na výpravnou cestu vstříc všemu tomu barbarství, síle, krvi a drsným krajům, kde hlavní úlohu hrají neohrožení hrdinové, kterým k nohám padají vnadné krásky a padlí nepřátelé. A teď v době kdy se do Comics Centra řítí další kolosálka s Conanem, řekl jsem si, že nastal čas vypravit se na drsné cimerské bitevní pole a seznámit se s Conanem osobně. A bez debat přiznávám, že jsem nadšený. Skvěle vyprávěný zrod Conana, který absolutně nemusí působit nijak megalomansky, aby dokázal čtenáře zaujmout od začátku do konce. Z každé stránky jde cítit ta skvěle podaná atmosféra, drsný kraj a všudypřítomné nebezpečí. Skvělé provedení zrození na bitevním poli jak v samém začátku, tak i na samém konci. Kresba perfektní a zobrazení bojů a bitev bylo lahůdkové. Celkové ztvárnění a vykreslení drsné krajiny je parádní a pomáhá utvářet dokonalou kulisu a hřiště pro všechny hrdiny příběhu. Conan si mě získal a rozhodně se těším na další pokračování. Skvělý začátek série. Plný počet!
Velice příjemná oddychovka, která sice nezabere moc času, avšak rozhodně neurazí. Jasně, je to celé podané trochu odlišně, celé to tajemno, nebezpečí a hrůza je až moc líbivě nekreslená a do detailu předvedena v plné parádě, což úplně nekontrastuje s Lovecraftovou vizí pracovat s čtenářovou představivostí a odhalit co nejméně. Adaptace jednotlivých povídek jsou ale provedeny dobře, dával jsem si je v těsném závěsu za přečtením jejich námětu a musím říct, že velice zdařile pomáhali utvořit působivou kulisu i když jsem to celé bral spíše jako takové zpestření než čtení plnohodnotné adaptace. V tomto případě spíše doporučuji Mýtus Cthulhu, také od Arga, která s jednotlivými povídkami pracuje daleko lépe hlavně díky vynikající kresbě. Z neznámého světa a další příběhy, určitě spíš doporučuji čtenářům, kteří nemají s Lovecraftem žádnou zkušenost a chtějí si přečíst něco z jeho tvorby, avšak nemají chuť číst povídky. V takovém případě je tato kniha dobrou volbou a na krátké rande s tímto autorem vystačí. Znalcům Lovecrafta nepřinese nic nového, avšak jak jsem zmínil již na začátku, jedná se o příjemnou pohodovku ze světa Lovecrafta, která je líbivě nakreslena a výběr jednotlivých příběhů je poměrně dobře zvolen. Já jsem byl spokojen a 4* si určitě zaslouží.
Čertův rypák/ Tulipánek. Dva příběhy, dva hlavní hrdinové a dva naprosto diametrálně odlišné světy, ve kterých se tyto příběhy odehrávají. Čertův rypák je příběhem ruského špióna, kterému od útlého dětství při výcviku vštěpovali ideologii, které se v pozdější fázi svého života rozhodl vzdát a osvobodit se od ní. Začátek příběhu je skvělý a hlavně škola pro špióny dýchá parádní socialistickou atmosférou, naplněnou zmarem a všeobecným napětím, abychom se spolu s hlavním hrdinou přenesli do USA, včetně jeho pozlátka překypujícím svobodou a všudypřítomným americkým snem. Podobně je postaven i druhý příběh, kdy školu pro špiony vystřídá gulag, který dýchá svou nezaměnitelně odpornou, smrtí nasáklou atmosférou, včetně místních nadržených dozorkyň a dalších individuí. Život v gulagu je popsán skvěle, včetně představení místní hierarchie a rozhodně se jedná o místo, kam by se člověk nechtěl absolutně za žádnou cenu dostat. Oba příběhy jsou dobře napsané a skvěle nakreslené. Co se týče mysticky založených konců, tak v mém případě se nejednalo o žádný problém, ale chápu, že někomu s přihlédnutím k celkovému vyznění a tempu příběhu, takovéto zakončení nemusí zcela vyhovovat. Za sebe se musím přiznat, že jsem ještě možná čekal o něco více a nemůžu tedy hodnotit plným počtem, ale rozhodně se jedná o skvělý počin, který je postaven na kvalitním scénáři opírající se o kresbu, která všemu tomu zmaru v kontrastu s americkým leskem přidává na atmosféře. Tohle rozhodně stojí za přečtení. za 4*!
Spirálu jsem zatím nečetl a Ryby mě zrovna úplně nezaujaly, ale Balónkům jsem chtěl dát šanci a rozhodně jsem dobře udělal. Balónky oběšenců mi neskutečně sedly a bavil jsem se u nich od začátku do konce. Každý příběh je jedinečný, některý lepší a některý horší, ale všechny si drží vysoko nastavenou laťku a čtenář hltá stránku za stránkou vstříc vyústění. Itó má neskutečně zvrácenou představivost a dává to prakticky na každé stránce znát, protože příběh s názvem TUK je opravdovou prasárničkou hodnou pravých labužníků a vlastně všechny příběhy jsou řádně zvrácené, horrorové a nechutné. To je však dobře a člověk nemá šanci do samého konce vydechnout. Po těchto skvělých příbězích dám Rybám určitě ještě šanci a rozhodně se těším na kompletní vydání Spirály. Tady nemůžu jinak, než hodnotit plným počtem. Skvělé!
Rychlé šípy jsem miloval už jako kluk a nic se na tom nezměnilo ani po letech. To kouzlo už nikdy nezmizí. Kniha je absolutně nádherná a z každé stránky jde cítit ten obrovský kus práce, který na ní byl odveden a všemu vévodí nádherný přírodní krémový papír, který je radost otáčet a sledovat na něm příhody Rychlých šípů. Plus krásně doplněno o různé bonusy v podobě dalších verzí a hlavně spousta stránek o Fischerovi samotném, včetně jeho archivních kreseb a podobně. Naprostý klenot. Rozhodně se také těším na druhou knihu a doufám že světlo světa spatří co nejdříve. Plný počet !
Třetí a poslední pokračování Birds of Prey uzavřelo kruh událostí prolínající se všemi třemi díly. První díl byla příjemná oddychovka, kdy díl druhý byl ve všech směrech rozmáchlejší. Třetí pokračování všechno posouvá o level výše a dostáváme více postav, více akce a hlavně přináší rozuzlení všech událostí. K týmu se připojí další členky jako Poison Ivy, Harley Quinn s Catwoman s několika dalšími postavami a opravdu se jedná o fajn týmovku, kterých zde už sice bylo nepřeberné množství, ale ne vždy to úplně vyšlo tak, jako v tomto případě. Všechny rozmanité příběhy mi sedly a přiběh točící se kolem pandemie v Gothamu, byl vzhledem k dnešní situaci vyloženě trefný. Potěšila i určitá narážka na Terminátora, která mi dokázala vyvolat na tváři úsměv, takže zde palec nahoru. Kresba jako v předchozích dílech hezky barevná až cartoonová, ale nedokázal bych si v tomto případě představit nic jiného. Jsem rád, že si k nám Birds of Prey našly cestu, protože se jedná o příjemnou týmovku, která patří k tomu lepšímu co zde z této řady vyšlo. Za 4*
Od sebraných soudních spisů jsem prakticky nic moc nečekával a ve finále jsem byl překvapen, jak dobře jsem se bavil. Kniha obsahuje dva dlouhé příběhy, které jsou opravdu různorodé a setkáme se v nich jak s mimozemšťany a dinosaury, ale také s různými kulty a dalšími šílenostmi. Kresba byla fajn a korespondovala s dobou, jen jsem měl občas problém s kresbou McMahona, která byla někdy dost nepřehledná a já se vždycky radoval, když další pokračování kreslil například Bolland. Celkově se ale jedná o fajn retro které se dobře čte a zabere pár delších večerů. Za 4*!
Celkově vyvedená oddychová zábava, cílící převážně na mladší čtenáře. Příběh je většinu času jednoduchý a příjemně odsýpá. Hlášky jsou někdy lepší, někdy horší, ale nesklouzávají k trapnosti, což je určitě v komiksu tohohle typu velké plus. Je pravdou, že se v příběhu mihne docela velké množství postav, ale dle mého se nejednalo o nic zásadně špatného a průměrný čtenář Batmana a Želv se v pohodě zorientuje. Kresba je příjemně cartoonová a celkově zde sedí perfektně. Solidní zábava na odreagování, buď společně s prckem, nebo jako fajn dárek mladšímu čtenáři. Rozhodně ale neurazí ani náročnějšího čtenáře či milovníka klasických animáků. Za 4*!
Když nakladatelství Argo před nedávnou dobou ohlásilo vydání komiksové adaptace antiutopického 1984, musím uznat, že mé vědomosti týkající se tohoto díla, byly téměř nulové. Orwella jsem znal, o knize 1984 jsem něco málo zaslechl, ale tím to haslo. Téma knihy a hlavně všeobecné nadšení mě přesvědčilo knihu přečíst a připravit se tak na komiksovou adaptaci v případě, že mě kniha zaujme. Zaujala, avšak nesdílím to absolutní nadšení, které z některých recenzí přímo čiší. Vyzdvihnout musím však rok vzniku knihy, protože fakt, že spatřil světlo světa v roce 1949 je neuvěřitelný a děsivý zároveň. I když jsem tedy z knihy nebyl vystřelen z bot rovnou na měsíc, rozhodně mě dokázala zaujmout a rozhodl jsem se do komiksové adaptace jít, už jen z čiré zvědavosti, jak se s tímhle dílem v komiksové podobě autoři poperou. Z čista jasna grafický román 1984 vyšel a já předpokládal, že se jedná o adaptaci vydanou Argem. Chyba lávky, protože tohle vydal Dobrovský a verze Arga byla odložena na někdy. V tom případě jsem se tedy podíval na pár ukázek z tohoto grafického románu a kresba mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl ho zakoupit. A rozhodně ani v nejmenším nelituju. Jedná se o skvělou adaptaci s ještě lepší kresbou, která je opravdu fantastická. Hned ze začátku jsem měl mírné obavy z jemně futuristického nádechu ihned při přeletu helikoptérou se špionážní technikou, avšak po několika stránkách byly obavy rozptýleny a Namai na mě sypal tuny betonu, špíny a zmaru v kontrastu nádherných megalomanských budov ministerstev a všeobecného blahobytu tak, jak tohle všechno Orwell zamýšlel. Kresba je opravdu obrovským tahákem knihy a vyzdvihnout musím jednoznačně skvělé zakomponování červené barvy, na kterou bylo radost pohledět. Červený nápis palác vítězství, červeně namalované rty, červený šátek Ligy proti sexu a mnoho dalších a dalších působí v záplavě černobílé jedním slovem úchvatně a já si užíval opravdu každou stránku. Byl jsem zvědav, jak se v komiksové adaptaci poperou s ,,knihou bratrstva´´ protože její rozsáhlost v originále byla dost mučivá a rozhodně se nedá říct, že by se dobře četla. Naštěstí v adaptaci je text dost vyselektován, zkrácen a přišel mi daleko stravitelnější. Určitě komiksovou adaptaci doporučuji spíše lidem, kteří znají originál, protože někdy je děj mírně zkratkovitý, ale rozhodně nebudou zklamáni ani čtenáři, kteří předlohu nečetli. Co se překladu týče, v knižní podobě u mého vydání překládala Eva Šimečková a v adaptaci Milan Soutor. Rozdíly zde jsou, ale určitě se nejedná o nic zásadního a věřím, že člověk který má knihu opravdu načtenou, může pociťovat mírné rozpaky. Celkově jsem tímto grafickým románem opravdu nadšen a myslím, že Argo, které hodlá vydat některou ze zahraničních verzí, nemusí příliš pochodit. Tohle je totiž paráda, která stojí na skvělé kresbě, celkovém zpracování a v žádném případě nedělá originálu ostudu, nýbrž se jedná o senzační alternativu. Plný počet!
Další Lemire a další famózní záležitost. Musím se přiznat, že nic jiného či menšího jsem nečekal. Když vidím, že se chystá něco dalšího z tvorby tohoto Kanaďana, vůbec neváhám a beru. Tak jako mi učaroval Rváč a hlavně Essex County, které je prostě famózní, neskutečně jsem byl natěšen, až se ponořím pod hladinu společně s Jackem a začtu se do dalšího z úžasných příběhů, které Lemire servíruje. Opět dostáváme ospalé zapadlé městečko, pár úplně obyčejných lidí na pozadí docela běžných problémů. Někomu by se mohlo zdát, že tohle už zde bylo a rozhodně by se nemýlil, ale Lemire vše dokáže ukočírovat takovým způsobem, že i přes nespornou podobnost, je jeho každý další počin přesto odlišný a jedním slovem geniální. Jack v potápěči řeší otázku otcovství a musím říct, že v několika ohledech jsem se s ním ztotožňoval a vzpomínal, jaké pocity se ve mně mísily před narozením dcery. Potápěč je vlastně daleko komornější než Essex County a více bych jej přirovnal ke Rváči, kdy příběh stojí výhradně na hlavním hrdinovi a je zde tedy větší prostor, utvořit si k němu bližší vztah. Vše od vztahu s otcem a matkou, po řešení problémů týkající se otcovství, utíkáním od problémů a následným procitnutím je opravdu krásně vybalancováno a ke konci jsem měl opravdu slzy na krajíčku. Tohle v mém případě dokáže jen a pouze Jeff Lemire. O kresbě snad není ani nutné se rozepisovat, protože je jednoznačně skvělá tak jako scénář. Potápěč je nádhernou sondou do života úplně obyčejného chlapíka, kterých po světě běhá nespočet, jeho příběh je však vyprávěn a nakreslen jedním z nejtalentovanějších komiksových tvůrců a to z něj dělá něco absolutně výjimečného. Plný počet!
Načmárance jsem pořídil téměř náhodou, ale strašně mě na něm lákalo cosi tajemného. Možná podivné stvoření na obálce, či tajuplně vyznívající info k obsahu. Každopádně po přečtení převládají kladné pocity. Příběhově se vše rozjede parádně a vše pokračuje v mysteriózním duchu, kdy čtenář neví která bije. Vzhledem k počtu stran, je zde velký prostor vytvořit si k postavám vztah a věřit jejich činům a rozhodnutím. Komiks se točí hlavně kolem ženského osazenstva, ale absolutně mi to nevadilo, postavy byly sympatické a já společně s nimi netrpělivě čekal na rozuzlení celého příběhu. Co se týče několika situací, po přečtení jsem neměl úplně jasno, jestli jsem pochytil vše co chtěl autor říci a dokonce si troufám říct, že mi dost souvislostí uteklo, nebo jsem je jen neviděl, ale rozhodně tohle je příběh, který si rád přečtu znovu. Konec samotný je relativně rychlý a rozhodně by zasloužil více péče, protože budovaná atmosféra byla skvělá a čtenář by čekal, že se promítne i do samotného finále. Avšak vzhledem k tomu, že po většinu času se jednalo o parádní mysteriózní kousek,, dokážu těchto pár neduhů odpustit. Co se kresby týče, ta výborně sekundovala scénáři a černobílá tomu sedla perfektně. Ve finále jsem spokojený, škoda jen toho konce, protože tohle mělo potenciál na plný počet. Ale i tak zasloužené 4*!
Po shlédnutí filmu, přečtení knihy a také komiksu od Thomase s Mignolou, jsem se pustil do Bessovy adaptace a rozhodně musím uznale pokynout hlavou nad tím, jak skvěle se mu jeho komiksový Dracula podařil. Už samotná obálka klasické verze mi naprosto učarovala a určitě v mém případě předčila tu limitovanou. S Bessem jsem do přečtení Draculy neměl žádnou zkušenost, takže jsem byl mírně skeptický, jestli mi jeho kresba sedne, ale Draculu mám prostě rád, takže jsem do této adaptace bez delšího rozmýšlení šel. Všechny rozpaky se rozplynuly během několika vteřin při listování knihou a rozhodně musím říct, že se jedná o jeden z nejlepších komiksových zážitků, hlavně co se kresby týče. K Draculovi jeho kresba sedla přesně jako špičáky na odhalený krk a některé stránky, dvojstránky a panely má člověk chuť dát zarámovat a pověsit na zeď. Něco tak úžasného jsem opravdu dlouho neviděl. Co se týče scénáře, tak zde Bess odvedl další kus dobře odvedené práce a rozhodně bych neřekl, že člověk který nečetl knihu či neviděl film, by se měl ztrácet či nevědět která bije. Rozhodně si komiks užije znalec knihy daleko více, ale Bess dokáže i absolutnímu neznalci přinést stravitelně podaný příběh, který ocení i čtenář, který měl například s knihou jakýkoliv problém. Některé věci jsou zjednodušeny, některé mírně upraveny či vynechány, ale celkově jsem byl opravdu spokojen a s počtem 200 stran, si myslím Bess dokázal poradit maximálně. Rozhodně by možná prospělo, kdyby komiks měl oněch avizovaných 360 stran, obávám se však, že by tím ztratil na dynamice vyprávění děje. Ponechaná poznámka a jedna chybka v textu byly opravdu mírnou kaňkou na perfektním komiksu a žádným způsobem mě nijak nepohoršují. Dracula od Besse je opravdu skvělou adaptací knihy, kdy kresba je naprosto úchvatná a člověk si užívá každou stránku společně s vynikajícím dynamicky pojatým scénářem, který rozhodně musí potěšit i člověka Draculou na krk nepolíbeného. Plný počet!
Batman: Bílý rytíř, je pro mě obrovským překvapením. Čekal jsem hodně, ale ve finále jsem byl opravdu nadšen a rozhodně se jedná o jeden z nejlepších Batmanových příběhů vydaných u nás . Celý příběh je vyšperkován skvělými nápady, které v některých pasážích až nápadně připomínají starší stěžejní díla o temném rytíři, ale není to vůbec na škodu, protože si bere z těchto příběhů to nejlepší a v některých případech je dokonce řádně vyšperkovává, takže čtenář dostává nabušený mix vysokooktanové akce ala Rychle a zběsile, ve spojení s opravdu skvělými dialogy, které jsou zde obsáhlé a je jich spousta. Obsáhlost textu v komiksu je v některých případech spíše na škodu, ale v Bílém rytíři je radost začíst se do servírovaných dialogů, které nemají hluchá místa a není tedy čas začít se nudit. Vše perfektně koresponduje s kresbou, která může ze začátku působit poněkud divně až nevzhledně a hlavně Batman se mi v začátcích nepozdával, avšak během pár chvil a otočení pár stránek mě utvrdilo v tom, že tohle je opravdu paráda. Od samého začátku až do konce jsem hltal každou stránku a řítil se vstříc finále, které bylo mimochodem také skvělé a Bílého rytíře doporučuji všemi deseti. Bez debat plný počet!
Nepamatuju si, co mě tenkrát vedlo ke koupi Děsivých radostí. Jestli to byla obálka, nebo jen fakt, že se jedná o počin z našich luhů a hájů. Věděl jsem jen, že se jedná o sci-fi a tím to haslo. Od Neffa jsem pokud mě paměť nešálí, nikdy nic nečetl a kdybych se při čtení nedozvěděl že Suchánek má za partnerku Alžbětu Trojanovou, také bych absolutně nevěděl, o koho že vlastně jde. Takže s absolutně nulovou představou do čeho jdu, jsem si jedno sobotní odpoledne sedl, vzal Děsivé radosti do ruky a pustil se do čtení. Hned v úvodu je patřičné zmínit, že se jedná o jednohubku, která moc času nezabere. 124 stran není opravdu moc a to ještě několik stránek tvoří Neffovo povídání a nějaké ty bonusové malůvky. Co se ale týče třech samostatných příběhů, stojících na Neffových povídkách zpracovaných jak scénáristicky tak kreslířsky Michalem Suchánkem, zde jsem byl opravdu mile překvapen. Asi jsem čekal nějaký sci-fi chaos, kdy absolutně nic nebude dávat smysl, ale dostal jsem perfektní jednohubkové příběhy, které měly hlavu a patu, skvěle se četly a kresba, ač se nedá říct že by mě odrovnala, avšak naprosto stačila k celkové spokojenosti. Nebudu polemizovat který z příběhů byl lepší a který horší, jelikož každý měl něco do sebe a jako celek fungují skvěle. Opravdu se jedná o příjemné překvapení a skvělou jednohubku na odreagování a rozhodně bych se nebránil další spolupráci Suchánka a Neffa.
Casino Royale jsem bohužel nikdy nečetl a vlastně jsem nečetl žádnou Bondovku, kromě jednoho brakového novodobého dílu, který jsem koupil za pár korun v levných knihách a která stála absolutně za houby. Filmy jsem však viděl úplně všechny a hlavně díky nim, jsem si postavu Jamese Bonda velice oblíbil. Frajer ve skvěle padnoucím obleku, který v absolutně bezvýchodné situaci vytáhne z kapsy skládací vrtulník a odpálí to vstříc dalšímu románku s krásnou Bondgirl, prostě ví, co je dobré. Nicméně, když Comics Centrum vydalo Casino Royale, nijak zvlášť jsem neváhal a šel do něj. Je to přeci Bond... James Bond.. Tohle nemůže být špatné. A není. Je to dokonce skvělé. Od začátku až do samého konce se akce střídá s poklidnějšími pasážemi jako na horské dráze a všechno šlape jako Bondovy hodinky značky Rolex. Hraní Bakaratu bylo na rozdíl od filmového Pokeru daleko zajímavější a jsem rád, že jsem se dozvěděl, jak se vůbec hraje. Hned na začátku je napsáno, že text byl dosti minimalizován z důvodu větší akčnosti, což bych ani neřekl, protože textu je zde více než dost, avšak absolutně ničemu to nevadí, protože se čte jednoduše skvěle. Kresba perfektní, možná jsem měl u pár panelů problém s identifikací toho, na co že se vlastně dívám. Ale těchto panelů bylo minimum. Celkově na mě takhle komiksová adaptace zapůsobila více než zdařile a četla se jedním dechem. Letos se CC vytasí s dlouho odkládaným Žít a nechat zemřít, což v mém případě bude jistá koupě ale doufám, že se bude jednat o minimálně dobře odvedenou práci, jako v tomto případě. Plný počet!
Buffy a její ,,devadesátkový´´ seriál jsem kdysi sledoval, ale relativně zapadl vedle všech těch Čarodějek, Sabriny a podobně laděných seriálů tehdejší televizní tvorby. Proto když CC přišlo s edičním plánem, který obsahoval ukázku z připravovaného komiksu o přemožitelce upírů, nabyl jsem zvědavosti. Musím však říct, že mě příliš nezaujal a dokonce jsem o koupil přestal uvažovat. Nakonec jsem jí však dal šanci a ve finále to nebylo vůbec špatné. Na své si přijdou jak znalci seriálu, tak úplní nováčci, takže je určitě fajn, že čtenář nenaskakuje do již rozjeté série a o postavách ví velké kulové. Někdy relativně rušivě působí mírná zkratkovitost děje, kdy se některé informace dozvídáme jen tak mimochodem, avšak s přihlédnutím, že kniha obsahuje pouze čtyři sešity se tohle dá pochopit. Spoustu věcí je pouze nastíněna a určitě bude rozvinuta v dalších knihách. Tady se opravdu jen jedná o rozjezd, který má za úkol čtenáře seznámit s postavami a městečkem, kde se následující bitva proti upírům bude odehrávat. Kresba byla perfektní, krásně barevná a obálky k jednotlivých sešitům se mi vyloženě líbily. Rozhodně se tedy jedná o dobrý komiks ,který možná jen doplácí na svou relativní zkratkovitost, ale jinak mu není co vytknout a rozhodně se těším co přinesou další pokračování.
Když jsem si pořizoval komiks Mrtvý nebo živý, naprosto jasně jsem věděl o čem bude, protože jsem přece viděl film s Jamesem McAvoyem v hlavní roli. Pustil jsem se do čtení a na konci jsem zjistil, že podobnost s filmem začíná a končí tím, že hlavní roli zde představuje maník jménem Wesley Gibson a to je vše přátelé. Film se mi opravdu líbil, ale po přečtení předlohy si říkám, proč z toho udělali to, co udělali? Jelikož jsem opravdu čekal něco jiného a prakticky tedy nevěděl do čeho jdu, byl jsem velice mile překvapen. Komiks je parádní akční jízdou s perfektně vytvořeným světem, ale hlavně skvělými postavami. A ničemu nevadí fakt, že postavy Millar ve své podstatě vykrádá z jiných komiksů. Všemu skvěle sekunduje náš překlad Štěpána Kopřivy, protože postavičky jako Sračkoun, Držkus nebo Psychomrd jsou prostě fajn a dokáži vyčarovat úsměv na tváři. Příběh není zcela jistě tahounem celého komiksu, pro mě to byly spíše právě postavy, které všemu dodávaly parádní nádech. Kresba J.G. Jonese se mi moc líbila a seděla zde dokonale. Vše jsem si užíval od samého začátku, mírné zklamání přišlo s relativně uspěchaným koncem. Nemůžu se ubránit pocitu, že tohle mělo mít o několik sešitů více. Vše perfektně odsýpalo, dokázalo to skvěle vtáhnout do děje a najednou konec, šmitec, finíto. Jen díky rychlému a úplně ne zcela podařenému finále, nemůžu dát plný počet, přestože zde potenciál vydolovat z toho majstrštyk, opravdu byl. Ale i tak se jedná o skvělou akční jízdu, která rozhodně stojí za přečtení!
Mark Millar posílá naposledy do boje své věrné bojovníky se zločinem a já hned v úvodu konstatuji, že se jedná o naprosto důstojné a hlavně parádní zakončení. Po trochu drsnějším a hlavně brutálnějším druhém dílu, jsem měl mírné obavy, zda-li se Millar neutrhne ze řetězu ještě více a nenaservíruje nám totální jatka. Opak je pravdou a čtenář tak dostává o mnohem komornější zakončení, než se mohlo po druhém dílu zdát, avšak ani v nejmenším to ničemu nevadí a příběh od začátku až do samého konce letí rychlostí vystřeleného projektilu, vstříc svému zakončení a to vše dávkované v parádním tempu, bez zbytečných vytáček a kompromisů. Pokud zmiňuji menší míru brutalismu, než v případě druhého dílu, nenechte se zmást. I závěrečný díl je řádně syrový, akční a krvavý, ale pojatý celkově v daleko klidnějším tempu, namixovaný vkusnými komickými situacemi a hláškami. S celkovým zakončením jsem byl naprosto spokojen a rozhodně bych nic neměnil. Tak jako mi v prvním Kick-Ass přišla kresba Romity nezajímavá, po přečtení všech čtyř dílů musím říct, že jeho kresba má něco do sebe a určitě ji teď vnímám úplně jinak. Rozhodně má koule a všechny usekané končetiny, ustřelené palice a vytrhané střeva vypadaly skvěle a i díky ní, jsem si Kick-Ass hodně oblíbil. Byla to parádní kulervoucí jízda, která měla grády a rozhodně ji doporučuji všem. Bezkompromisní plný počet!
Kick-Ass 2 je ve všech směrech větší, drsnější, krutější, vulgárnější a hlavně šílenější než předchůdce. Příběhově perfektně navazuje na první díl, kdy všechny předchozí akce jsou zde po zásluze potrestány. Už zde nehraje superhrdinský prim pouze Nářez se Zabijačkou, ale o slovo se hlásí celý tým, aby nakopal pořádné množství zadků a dostáváme tedy mnohem větší množství rozličných postaviček, avšak představených jen povrchově, takže žádné velké představování nových hrdinů nečekejte. Přiznám se, že jsem byl mírně překvapen krutostí hlavního záporáka a jeho bandy, kdy jsem v některých chvílích přemýšlel, jestli toho není snad až příliš. Nejsem žádné uplakané ořezávátko ale je možné, že od narození dcerky beru některé situace trochu jinak a na chladnokrevné postřílení dětí, jsem chvíli koukal s mírně pootevřenými ústy. Každopádně možná to tak Millar zamýšlel, ale záporáka mi pořádně znechutil. Což bylo jen dobře a perfektně mě to vtáhlo do děje. Někdy prostě záporákovi od samého začátku fandíte, ale v tomto případě se jedná o opravdového debílka, takže jako čtenář jste zvědavý, jakým způsobem ho Nářez či Zabíjačka vykastrují. Celkově tedy parádní pokračování, které bylo hodně drsné, ale je to prostě Kick-Ass, který je mou srdcovkou. Plný počet!
Millar s Romitou pokračují ve své kulervoucí jízdě a tentokrát nehraje hlavní roli Nářez, ale malá roztomilá Mindy, alias Zabijačka. Je asi pravdou, že Nářez je nesmírně důležitou postavičkou pro vyprávění příběhu a přiznám se, že mi celkem chybělo jak dostává na držku. Ale Zabijčka je prostě o Mindy a opravdu se nejedná o nějaký pokles v celkové kvalitě. Příběh perfektně plyne kupředu, zase lítají střeva a končetiny, perfektně se hláškuje a celé to má ten Kick Ass odér. Po prvním dílu jsem se na Romitu adaptoval a tady se mi kresba už vyloženě líbila. Normálně bych hodnotil o malinko níž než v případě prvního dílu, ale Zabijačku považuji za jednu z nejlepších komiksových postav a hodně tomu dopomohla Chloë Grace Moretz, která ji ve filmu famózně zahrála. Proto nemůžu jinak než plný počet. Nářeza a Zabijačky není nikdy dost !
Kick ass jsem poprvé viděl doma na DVD a působil na mě jako zjevení. Mimoň Nářez v tandemu se Zabijačkou, bylo skvělé nesourodé duo, které z poměrně jednoduchého příběhu, dokázalo vykřesat majstrštyk. Ke komiksu jsem se dostal až teď a bez debat se jedná o královskou zábavu. Příběhově dostaneme tentýž děj s mírnými odlišnostmi, ale ničemu to nevadí a taky kvituji, že se film drží komiksové předlohy, protože proč měnit něco, co absolutně funguje a má koule. Jediné co jsem po přečtení komiksu nepochopil, byl oblek použitý ve filmu u Taťuldy. Proč prostě nevypadal jako v předloze? Každopádně komiks je výborný. Je perfektně nahláškovaný, plný kulervoucí akce a já se bavil od samého začátku do konce. Romitova kresba asi nepatří k těm nejpamětihodnějším, avšak hektolitry krve, usekané končetiny a vyhřezlá střeva vypadaly skvěle a celkově mi zde jeho kresba sedla a ani jednou, za celou dobu čtení, jsem s ní neměl problém. Kick Ass je dnes už taky díky skvělému filmovému zpracování klasikou a není se čemu divit, protože dostal skvělý základ v komiksové předloze . Je to prostě NÁŘEZ, který zasluhuje plnou palbu!
Věční hrdinové jsou skvělým doplněním Věčného zla a opět se jedná o zdařilou Ligu spravedlnosti, která je o několik tříd lepší, než novější Liga spravedlnosti ze Znovuzrození a proto mě také mrzí, že se jedná o zatím poslední u nás vydanou knihu ze série. Každopádně potěšilo zrození Ultramana a hlavně Owlmana. Skvělí byli Kovoví lidé, kteří mě opravdu zaujali a vůbec bych se nebránil přečíst si o nic něco více. Cyborg a náhled na jeho úlohu při záchraně parťáků byl také fajn a celkově se mi takhle doplňovačka střípků informací opravdu líbila. Budu doufat ve vydání pokračování a to hlavně v brzké době, protože tato série je opravdu skvělá, jak jsem již zmínil v komentářích dříve a za přečtení rozhodně stojí!
Věčné zlo hodnotím velice kladně, jako v případě předchozích Lig spravedlnosti od Johnse. Určitě je to i díky tomu, že jsem si všechny vydané díly u nás, pořídil až teď a nečetl je s odstupem několika let, tak jak je BB/art vydává. Protože tenhle systém je opravdu špatný a zrovna tato série, by si neskutečně zasloužila vydat celá, v co nejkratším možné čase. Každopádně Věčné zlo popisuje události po Válce velké trojky a představuje nám odboj v podobě padouchů v čele s Lexem Luthorem. Děj má spád a parádní tempo, nečekejte však nijak komplikovanou zápletku. Opravdu se spíše jedná o popkornovou zábavu, kdy nejsme svědky záchrany planety Ligou spravedlnosti, ale jejími úhlavními nepřáteli, kteří si to chtějí s mimozemskými vetřelci vyřídit ručně a hlavně stručně. Kresba se drží nastolené vizualizace předchozích dílů ligy a opět se na všechno dívá skvěle. Celkově se tedy jedná o další z parádních dílů ligy od Johnse, která je prostě skvělá a člověk zde nešlápne vedle.
Po Americké lize spravedlnosti a Lize spravedlnosti s pořadovým číslem 4, které díky sešitům z Války velké trojky nedávaly bez ní samotné moc velký smysl, dostáváme tedy tento event a já, jsem si tedy opravdu spravil chuť. Vzhledem k tomu, že komiks obsahuje více než 300 stran, měl jsem menší obavy, jak se bude český čtenář orientovat a kolik věcí zůstane nepochopených, kvůli obrovskému množství komiksů u nás nevydaných. Hned v úvodu musím říct, že obavy nebyly na místě, protože Válka velké trojky je perfektně srozumitelná, obsahuje téměř vše co člověk k dobré orientaci potřebuje a i když nedostaneme v tomto eventu odpovědi na všechny otázky, myslím, že vyřčené odpovědi a nástin věcí budoucích, čtenáři budou stačit ke spokojenosti. Určitě se však takto velký event neobešel bez několika mírných nelogičností, které byly v celkovém měřítku vzhledem k obsáhlosti zanedbatelné. Kresba na které se vystřídalo několik kreslířů, skvěle doplňovala scénář a jednalo se ve všech případech o skvělou práci. Hlavně kresbu Ivana Reise a Mikela Janina musím vyzdvihnout, protože ta v mém případě bodovala. Celkově se tedy jedná o perfektní satisfakci po mírně zpackaných dílech Americká liga spravedlnosti a Liga spravedlnosti: Síť a je opravdu škoda, že BB/art vydává tuhle řadu tak pomalým tempem, protože se jedná o skvělou záležitost a rozhodně zatím tu nejlepší Ligu spravedlnosti vydanou u nás.
Jelikož jsem Ligu spravedlnosti 04: Síť přečetl až teď, tedy v době kdy u nás vyšly další díly téhle série, nehodnotím ji tedy příliš kriticky. Ale dokážu si představit rozčarování těch, kteří knihu koupili v době vydání a vše co dostali, byly tři sešity, které dávají smysl a dále sešity Války velké trojky, které byly našemu čtenáři absolutně k ničemu. Každopádně ale i vydání Války velké trojky na věci nemění to, že čtenář za ( v době vydání nemalých ) 399 kč dostane tři sešity a nic víc se nekoná. To je vážně slabota. I když jsou ony tři sešity poměrně dobré a jedou na vlně předchozích lig od Johnse, nedokáží kvalitou vytáhnout hodnocení do závratných výšin, aby měl čtenář pocit, že to za ty peníze stálo. U Americké ligy spravedlnosti jsem hodnotil méně kritičtěji z důvodu toho, že čtenář dostane alespoň sešitů pět, které navíc byly zábavnější. Ve finále se tak jedná o průměrnou jednohubku, která jen doplňuje střípek informací k Válce velké trojky ale zásadním způsobem neurazí.
Americkou ligu spravedlnosti 1 hodnotím pouze na základě prvních pěti sešitů. Vše se rozjede opravdu fajn. Po vzoru filmového Sebevražedného oddílu dojde na seznámení se s hlavním osazenstvem, vše velice příjemně plyne a tým je nasazen do první ostré akce. Dozvídáme se střípky o jakémsi společenství a já jsem se po celou dobu čtení oněch pěti sešitů opravdu bavil. Kresba líbivá a absolutně jsem neměl žádný problém. Avšak poté přišlo vystřizlivění v podobě sešitu Války velké trojky kdy čtenář absolutně neví která bije. Takže cca polovina knihy prakticky k ničemu. Naštěstí u nás samozřejmě už Válka velké trojky vyšla, ale chápu že v době kdy u nás k dostání nebyla, tohle dokázalo pěkně naštvat. Každopádně ale prvních pět sešitů hodnotím velice kladně a rozhodně jsem se nenudil. S vědomím, že je u nás k dostání i Válka velké trojky to už zase tak velký průser není a ty 4* tomu klidně dám.
Další pokračování Ligy spravedlnosti a další trefa do černého. Tak, jak jsem si pochvaloval relativně komorněji pojaté uchycení příběhu ve Zrození zla, které nebylo tak výbušné a megalomanské jak bývá u Ligy zvykem, zde opět dostáváme pořádnou bitvu o záchranu planety, která je však tak dobře pojatá, že mi tahle změna tempa vůbec nevadila. Začátek patří Cheetah, které u nás v komiksech nebyl dán příliš velký prostor a mohli jsme ji vidět například ve filmu Wonder Woman 1984, který z tohoto příběhu čerpá. Hodně slušný rozjezd. Poté se dostáváme k hlavnímu příběhu trůn Atlantidy, ze kterého čerpá zase filmové zpracování o Aquamanovi a jedná se o skvělou megalomansky pojatou akční jízdu. Vše je doplněno o naprosto skvělou kresbu hlavně Ivana Reise, která lahodí oku a dvojstránky jsou prostě lahůdka. Liga spravedlnosti pod vedením Geoffa Johnse je alespoň prozatím bezkonkurenční akční jízda a doufám, že to takhle půjde dál. Nemůžu jinak než plný počet!
Po seznamovacím prvním dílu, kdy s Ligou změřil své síly Darkseid, se posuneme v čase o pár let dopředu, aby partě klaďasů zatopil další záporák. Velice mi na rozdíl od předchozího dílu vyhovovalo nastolené pomalejší tempo. Zatímco v jedničce se jednalo o globální katastrofu a invazi Darkseida, takže všechno vybuchovalo a bylo předurčeno k absolutní destrukci, ve Zrození zla na scénu přichází záporák, který ve své podstatě nemá za cíl zničit celou planetu, nýbrž pouze Ligu spravedlnosti. Záporák sám o sobě se mi hodně líbil a jeho motivaci jsem mu věřil, ba dokonce možná s ním trochu i soucítil. Chemie mezi členy Ligy je skvělá a funguje perfektně. Začínají se více budovat vzájemné vztahy, důvěra a přátelství ale taky nevraživost a rozdílné názory. Celkově scénář hodnotím velice pozitivně, protože dokázal vtáhnout od samého začátku až do konce. Kresba opět parádní jako v případě prvního dílu, takže zde není co vytknout. V případě Zrození zla jdu s hodnocením ještě výš než v případě předchůdce , protože jsem se po celou dobu královsky bavil!
Na Muže hněvu jsem v obchodě narazil zcela náhodou a nebýt Aaronova jména na obálce, asi bych je minul. Což by byla škoda, jelikož se jedná o solidně komorně pojatý akčňák z prostření amerického zapadákova. Příběh se nebude řadit mezi úplně to nejlepší co u nás vyšlo, ale rozhodně Aaronovi nedělá ostudu a ve své podstatě se jedná o fajnovou jednohubku, která se nechá zhltnout na jedno posezení, u kterého se však ani na minutu nebudete nudit. Vše šlape v dobrém tempu a příběhově zde nejsou hluchá místa. Určitě tomu přispělo zasazení na americký venkov, který mám osobně prostě rád a ve spojení s typickými venkovskými křupany a spoustou krve a vystřílených nábojů, to zkrátka nemohlo dopadnout špatně. Kresba to vše podtrhovala a celou dobu se na ni perfektně dívalo. Po přečtení jsem si říkal, že jsem možná od Aarona čekal víc, ale ve své podstatě tohle má být příběh jedné rodiny, založený na událostech autorových vlastních historických rodinných reálií a rozhodně se nemělo jednat o rozmáchlý titul či sérii typu Skalpy, ale o jednorázovou komorně pojatou záležitost, takže ve finále spokojenost a rozhodně Muži hněvu stojí za přečtení!
