11

Ach jo. A ještě jednou. Ach jo. Strašně moc jsem si přál, aby tohle byla pecka. Jenže ona není. Moore mne znovu a znovu přesvědčuje nejen o tom, že umí být skvělý, ale i o tom, jak snadno umí sklouznout buď na úroveň laciného kýče na straně jedné nebo ukecaného pseudofilozofování na té druhé. A nevím, co z toho je horší.
Ale popořádku. Nenomicon otevírá povídka "Vnitroblok". Vlastně ne, otevírá ho nádherná Burrowsova dvoustrana na téma R'lyehu a Velkého Cthulhu. A ta je úžasná. Ostatně jako celá výtvarná stránka komiksu. Těchhle dvoustran je tam ještě několik (ve "Vnitrobloku" tuším hned tři) a jsou jednoznačně jedním z toho nej, co tenhle komiks nabízí. Ale zpátky ke "Vnitrobloku" samému. Ten je skvělý, je tam všechno namíchané "správně". Tajemství, cizota, nepochopitelnost a neuchopitelnost, skvělá práce s literárním odkazem H.P.Lovecrafta (a nejen jeho). Úžasná vizuální stránka spolu s parádním a vypointovaným scénářem vytváří skvěklý zážitek. A (minispoiler) těch pár posledních panelů se Saxovou tváří s neměnným kameným výrazem... To je nebe. Teda peklo. A jednoznačně plná palba v hodnocení. Nemá to chybu.
Jenže pak přijde "Neonomicon". Ten velký brácha "Vnitrobloku". A v první kapitole to ještě všechno vypadá dobře. I když oproti "Vnitrobloku", tam už vlastně není nic nového. Jenže pak to jde od desíti k pěti a zbylé tři části jsou bídné. A vlastně jediné, co je alespoň jakž takž zachraňuje jsou pasáže se Saxem a Johnym Carcosou. A sama agentka Brearsová, která je jednak kočka a jednak dobře napsaná. Jinak je to ale bída. Nejdřív si toho možná pro všechny ty penisy, cákance spermatu a robertky podivných tvarů nevšimnete a nebo třeba doufáte, že tam bude něco víc (i když ta děsivě neoriginální pointa je Vám nejspíš jasná už od půlky), jenže ono není. Chtělo by se napsat, že to vlastně klasá na úroveň Serpieriho Druuny. Jenža to by nebylo spravedlivé. Druuna si na rozdíl od Neonomiconu na nic nehraje a dá Vám přesně to, co od ní čekáte. Neonomicon chce oproti tomu být velký a hluboký, ale to je bez šance. A ten explictní sex a násilí dneska už nikoho nešokuje, maximálně tak zhnusí či otráví. Závěr se to snaží jakž takž zachránit. Probleskne tam pár fajn nápadů a myšlenek (vnímání času), ale na záchranu už je pozdě.
Co říct závěrem? Kéž by tohle byly dvě knížky. Tu první bych si nechal a vracel se k ní a tu druhou obratem střelil...

Úchylná paráda.
Myslel jsem, že to přečtu na etapy, ale fakt mě zajímalo, jak ta celá věc dopadne (což se mi stalo naposledy nevímkdy).

Fajn napsaná úvodní povídka slouží jako předkrm. I v Neonomiconu jsem si chvíli myslel, že čtu relativně obyčejný kriminální příběh říznutý paranormálními lovecraftovskými motivy řádně dochucený krví a kvalitním Moorovým brakově-noirovým stylem vyprávění, ale v jednu chvíli se to přetočí ještě ve větší pornograficko-hororovou šílenost. Asi mě to přesvědčilo o tom, že si přečtu Providence.

Celkový dojem: 80 %

Zajímavé! Taková by byla moje první reakce na otázku, jaká ta kniha je. V prvé řadě je potřeba říct, že Lovecrafta nemám načteného. Z toho důvodu jsem se doposud vyhýbal Providence. Měl jsem strach, že bych tomu pořádně nerozuměl a neužil si to. Stejnou obavu jsem měl i u Neocomiconu, ale obálka limitky se mi hodně líbila, a tak jsem do toho šel. A rozhodně nelituji. Měl jsem jen velmi povrchní povědomí o Lovecraftových světech, a přesto jsem nebyl ztracený. Alan Moore to napsal tak, že hlavní postavy v dialozích čtenářům Lovecrafta a jeho svět vysvětlují a zároveň rozšiřují jejich mýtus. Současně nechybí napínavé vyšetřování, akce a nahota.
Co se týče výtvarné stránky, tak nemůžu říct, že jsem její fanda. Nejvíce se mi nelíbí, jak jsou nakresleny a kolorovány detaily obličejů. Tak nějak mě zneklidňovaly i kompozice jednotlivých panelů. Ale to asi ke komiksu o Lovecraftovi patří. Občas, hlavně ze začátku, jsem měl pocit, že je kresba příliš statická. Ke konci, když už měl scénář vysoké tempo, mi to už tolik nevadilo.
Toho Lovecrafta už si konečně musím načíst!

Předehra k Providenci díky níž bude její finále dávat přece jen trochu větší smysl. Kniha je to ale povahově dost jiná. Na rozdíl od rozjímavého přežvýkávání Lovecrftova mythosu a poklonkování mistrovi tu Moore předestírá svůj vlastní detektivní příběh týkající se mysteriózních vražd z nichž se nakonec vyklube osudová zápletka s velmi pěkně údernou pointou. Referencím na H.P a jeho spolek klasiků se tu samozřejmě nevyhneme, ale těžiště příběhu tvoří čistokrevný Moore poloviny prvního desetiletí. Tedy brutalita, sex ideálně zároveň. Dílko se oproti jeho dobové poloze přece jen trochu vymyká, protože s sebou nese dokonce i příběh a to příběh fakt povedený. Neonomicon je asi nejlepší novodobější Alan Moore od jeho hvězdné éry v 80. letech. Výtečná věc.

Za mě opět velká spokojenost, stejně jako u Providence... bezesporu špička v rámci lovecraftovského komiksu a navíc Moorův majstrštyk, spolu s Bažináčem a Z pekla, to nej co napsal. Takže suma sumárum maximální počet bodů!

Za mě je Neonomicon to nejlepší díl trilogie. Tam kde je Dvorek sice atmosférický, ale pouze navnazující a kde je Providence geniální, ale těžkopádné.. tak přesně mezitím balancuje Neonomicon, který je neuvěřitelně čtivý, zábavný a nejhororovější, pokud porovnáme zlo, které postavám skutečně zjevuje a ne na ně jen číhá. Nechybí humor a kvalitní porce Moorovy literární práce a Burrowsovy perfektně sedící kresby. Konečně to u nás vyšlo, spolu s Dvotkem, tak bude Providence dávat konečně ucelený smysl.