1

I superhrdinský komiks si zaslouží 5 hvězd. Když se s trochou nadsázky "prokoušete" omnibusama Captaina dostanete za odměnu tuhle knížku, která je ve vší skromnosti super. 5 fází smutku, 5 lidi (skupin) na které to má dopad, časově jednotlivé kapitoly krásně navazují na sebe a prolínají se. Dokonce i kresba Romity tu není rušivý element.

Tak toto byl opravdu zážitek. Smrt Captaina Americy jako taková mě tolik nezasáhla, ale po přečtení Padlého syna dostala zcela jiný rozměr. Tak citlivě a zároveň zábavně napsaný komiks o smrti legendární komiksové postavy, klobouk dolů. U kresby se střídali různí kreslíři, ale všichni mě bavili. Z pohledu superhrdinských komiksů top.

Marvelovský svět se vyrovnává se smrtí ikony. Každý po svém. Někteří se chtějí ujistit, někteří si jeho smrt vyčítají, jiní se ho snaží nahradit a ještě další se snaží utopit svůj smutek v karbanu. Ale není nikoho koho by se to netýkalo. Autoři tady prodávají emoce čtenářům více než zdařile. Škoda, že všichní víme, že je to Marvel, kde nikdo a nic nevydrží mrtvý na dlouho. Nemůžu říct, že by se mě kniha nedotkla, ale až ta jim na to zase neskáču.

Jo, tohle je přesně ta výplň, která mi chyběla ve třetím omnibusu Eda Brubakera. Tryzna, umožňující se důstojně rozloučit s odchodem ikony, a hlavně se vnitřně vypořádat s její smrtí. A koho jiného vybrat k podobné tematice než tvůrce komiksu Spider-Man: Smutek Jepha Loeba? Tentokrát musím hlavounům z Marvelu pogratulovat ke skvělému rozhodnutí, včetně perfektního výběru kreslířů.
Ponechme teď stranou Captainovo zmrtvýchvstání, které v čase vydání tohoto komiksu bylo teprve hudbou budoucnosti. Autor nehraje se čtenářem hru na schovávanou, netváří se, že věci nejsou takové, jaké jsou, nebo že ta kulka, kterou Steve Rogers schytal před soudní budovou, byla imaginární. Přistupuje k odchodu legendy se vší vážností, jak se sluší a patří, přičemž jednotlivé sešity nápaditě pojmenoval podle různých fází žalu, jakými si pozůstalí zpravidla procházejí. Přes veškerý očekávaný patos se mi to líbilo moc. Snad jen, že kdyby šlo o rozloučení definitivní, vyznění by bylo mnohonásobně působivější.

Po dočtení třetího dílu Captaina americi od Brubakera se tahle kniha přímo nabízela k přečtení. A jsem rád, že jsem si ji mohl přečíst hned druhý den. Veškeré příběhy na čtenáře umí dolehnout a udělat dojem. Vše je procítěné a bez zbytečného vykecávání svižně napsané, že tuto knihu slupnete jako malinu.
Střídání kreslířů mi vůbec nevadilo. Navíc každý sešit je díky tomu svůj.
Skvělá záležitost, kterou si mile rád přečtu ještě mnohokrát.

Capa mám hodně rád, a tohle je nejúžasnější komiks, kterej jsem kdy četl.
Pokud tenhle komentář někdo čte, tak si musí myslet, že se v komiksech nevyznám, když říkám, že tohle je jedno z nejlepších děl Marvelu, ale možná i komiksu jako takového. Takže bych vám to teď rád osvětlil. Nepůjde o kresbu, ale o to, co tenhle komiks představuje.
Jasně, pro někoho další nudnej mainstream. Pro mě ne. Komiks ukazuje, že Cap nebyl jen supehrdina jako Spider-man nebo Wolverine. Ukazuje nám, že Cap byl sloup, kterej držel celý Marvel Universe. Cap inspiroval superhrdiny. A to, že se jeho památku přišel uctít i Namor nám ukazuje, že Cap nebyl jen klasickej skautík jako Superman. Komiks ale neukazuje jen lidskost Capa. Ukazuje nám emocionálně zničené superhrdiny jako je Spider-man, Wolverine, Iron Man, Falcon nebo Bucky Barnes. Řekl bych, že tento kousek je perfektní důkaz toho, že komiksy od Marvelu (a obecně mainstream) nejsou jen hloupoučká řežba mezi superhrdiny, plná eventů, mimozemšťanů, cestování časem a oživování mrtvých postav. Ale chápu, že dneska už nebere komiks jako je Padlý Syn vážně, protože na jeden komiks tohohle typu připadá dvacet prkotin typu Rocket. Ovšem poslední sešit je jeden z těch nejleších sešitů, co jsem kdy četl. Ovšem co se mi na komiksu líbí nejvíce, je fakt, že se i superhrdinové a skautíci chovají konečně aspoň pro jednou lidsky.
Na komiksu mě štvaly dvě věci. Jako první kresba Romity Jr. Jeho kresbu mám rád jak kde. V Daredevil: Rok Jedna se mi líbil, v Avengers vs. Xmen ne. Tohle je ten druhý případ. A druhá věc, která souvisí s tímto komiksem a malinko mě štve, je skutečnost, že Cap bude za 2-4 roky oživen, takže celý komiks je prakticky k ničemu. A abych byl upřímný, kdyby bylo na mě, nechal bych Capa odpočívat na věky. Za mě 5*.

Tohle se opravdu moc povedlo. Zajímavý projekt a náhled na Captaina Americu. Každá kapitola má to své a zachovává si své. Jednou mi jeden kamarád řekl, že každou smrtí jednoho člověka, umře vždy ta část člověka, která ho znala. Zkrátka Captain America znal dané postavy a s jeho smrtí umřelo v nich něco, co znal jen on. Opravdu hluboké a pěkné. Široká paleta kreslířů o to více potěší.

Fallen son je zajímavě napsaný i nakreslený příběh, který má určitý přesah, škoda jen, že Marvel udělal sérii Reborn, kde celý tento event pohřbil, protože Cap zase ožil. Samotný komiks Padlý syn je kvalitní práce, zejména motiv se stádii smutku. 4*

Inu, je to mainstream a ač bylo jasné že Capa jednou zase oživí, trvalo tuším dobré dva roky než k tomu ve vesmíru Marvelu došlo. Následky pro celé universum byly tedy vskutku významné. Líbí se mi nápad s rozdělením pěti kapitol na psychologická stádia smutku. Celkově se jedná o povedený komiks, který mi pomohl pochopit význam postavy, kterou jsem dříve pokládal za zbytečnou a přežitou. Není tomu tak! :)

Kdyby postavy pořád nevstávaly z hrobu nebo s nimi alespoň člověk žil kontinuálně jako v zemi původu, tedy ne jen nárazově dle různých retrospektivních vydání, tak by to asi bylo o poznání působivější. Závěrečné vysvětlení Reborn v doslovu mi silně připomnělo návrat Bobbyho Ewinga. No nic, ale musím přiznat, že minimálně scéna na Arlingtonském hřbitově má svojí nespornou působivost.

Tohle mam i jako Omnibus od BB artu a je to TOP!

Tentokrát musím začít kresbou, protože ta mě zaujala na celém díle nejvíce. Ještě se mi nestalo, abych vyloženě hltal kresbu šesti různých kreslířů v jednom booku (příběhu). Každá kresba je jiná a přitom jsou všechny perfektní a vyloženě vystihují tu danou kapitolu, která se zaobírá určitými psychologickými pochody postav. Co mají kresby společného je určitá pochmůrnost. To krásně navazuje na příběh, který je rozdělen do šesti části, které jsou všechny jiné, ale zároveň se jedná o jeden ucelený příběh. První sešit je o samotné smrti Capa, mimochodem výborně zpracované a opravdu vás to zasáhne, nejedná se o žádnou lacinou smrt a rozhodně vám na chvíli ztuhne obličej a slzička se bude tlačit v koutku oka. Další kapitoly se zaobírají jednotlivými hrdiny (týmy), kteří prožívají konkrétní psychické stavy, které se dle moderní psychologie vyskytují, když nás zasáhne něčí smrt. Ani jeden ze sešitů není průměrný, všechny jsou více než nadprůměrné, což vypovídá o skvělém rukopisu Loeba. Smrt Capa vás zasáhne jako blesk, ovšem pocity, které vás nutí Loeb prožívat prostřednictvím hrdinů vás donutí si tím vším projít až dokonce. Akci tu moc nehledejte, jediná taková solidnější je Spidey vs. Rhyno a i ta je trochu komornější. Co ovšem tento komiks má, je atmosféra, u tohoto komiksu prostě musíte NĚCO prožívat a rozhodně to není nic příjemného, ale zároveň je to velmi silné a precizní. Jo a abych nezapomněl komiks je nabytý jednostránkový i dvojstránkovými panely a tady si tu kresbu vychutnáte opravdu plnými doušky. Všechno prostě do sebe zapadlo tak, jak to autor zamýšlel a já jako čtenář jsem byl maximálně spokojený.

Tohle bylo velice moc hezké a povedené dílo.! Škoda, že se mi to nedostalo všechno do ruky v chronologickém sledu: Brubaker, Občanská Válka, Smrt a opět zpět k Brubakerovi, nýbrž na přeskáčku odstartovanou omnibusy, ale to není chybou této knihy :-) Kresby pěkné! a příběhy mě také bavily. Vlastně to byl jeden z těch komiksů, které dočtu a ještě dobrých patnáct minut přemýšlím o odkazu a pocitu jenž ve mě zanechal. + finální epické rozloučení na severním pólu(tak nostalgicky a strategicky zvoleném bodě) to se mnou jednoduše řečeno vážně pohnulo.!.!! Musím přiznat, že pokud autoři správně použijí a zachytí scénu, kdy P.P. smutní a vzpomíná na onen osudový okamžik s Gwen S., tak to mě vždycky trochu dojme a pokud se nepletu i v této knize je povedeně zachycená menší narážka, to jen jako perlička. Další body dávám originálnímu pojmenování a zároveň charakterizování jednotlivých kapitol/sešitů. Rozhodně DOPORUČUJI !!!

Komiks jako psychologická studie může fungovat, a to dost dobře, pokud ho dostane do ruky schopný scénárista, kterým Jeph Loeb bezesporu je. Všech pět kapitol je naprosto bezchybných, stejně jako bonusový úvodní sešit od Eda Brubakera. Dosud jsem považoval za marvelovské komiksy s nejlépe zpracovanou psychologickou stránkou Kravenův poslední lov a Spider-man: Smutek, ale tohle to ještě o kousek překonalo. Pochvalu si zaslouží i kresby. Každý ze šesti sešitů je nakreslen naprosto famózně, přestože každý dělal jiný malíř. Na závěr už snad jen: "Rest in Peace, Steve Rogers! (for a while)"

Sice se to ostatním moc nelíbí, ale mě jo. Je zajímavé vidět, co by se stalo po smrti Captaina Americy. Myslím, že by se mělo na tento komiks nahlížet jako na takové What if.

Momentka o tom, čo sa dialo po smrti Captaina Americu. Vystriedalo sa v nej síce pár zaujímavých výtvarníkov, ale bez vzťahu k hlavnému hrdinovi to celé vyznieva mierne o ničom. Napriek výhradám je to slušnejší komiks venovaný Steveovi Rogersovi, čo v UKK vyšiel, a preto som zhovievavý. Ono Loeb tieto clivé komiksy vie, to sa musí nechať.

Kakubiman: ale dá, stačí přispět na comicsdb a stát se mecenášem;)

Škoda, že člověk nemůže svoje komentáře editovat celou dobu...kolikrát bych po sobě něco opravil a už to nejde... :/

Brubakerův Captain America, který u nás vydal BBArt, se mi hodně líbil a po přečtení posledního omnibusu jsem litoval,že si nepřečtu pokračování. Tenhle book mi částečné pokračování sice dodal,ale tím jak děj přeskakuje z jedné postavy na druhou mi to přišlo malinko takové "roztříštěné". Každopádně jo, docela dobrý,ale na zadek jsem si z toho zase nesedl. Ale v UKK jednoznačně nejlepší Captain Amerika.

Jeden z nejlepších dílů UKK, nevěřil bych, že mě tak dostane komiks zrovna o tomhle trapákovi :).

Čekal jsem nějakou nostalgickou pocitovku jako udělal Loeb ve Spidermanovi - Smutek. Tohle na mě nijak nezapůsobilo, nic jsem z toho necítil. A protože se zase tak moc nezajímám o nové dění v superhrdinském světě, tak jsem se v doslovu dočetl novinku o tom, že Stevea Rogerse po dvou letech opět oživili. To sráží snahu Marvelu a celý event s Captainovou smrtí až někam k rovině zbytečnosti

Padlý syn je první komiks, u kterého jsem měl opravdu na krajíčku. Možná tomu přispělo nedávné úmrtí v rodině, díky kterému jsem byl při čtení trochu naměkko, ale Falconův projev na pohřbu je opravdu skvěle napsaný. Dál bych také vyzdvihl Spider-Manův sešit, kde je naprosto famózní kompozice a kresba a prolínání současného a minulého vypadá fakt dobře.

Tohle je cesta, jak využít toho, co superhrdinové skutečně představují. "Padlý syn" naprosto skvěle funguje i ve chvíli, kdy víte, že se Captain America nejspíš někdy vrátí. Jeho síla je v tom, že je to skutečně dobře napsáno a že se Loebovi dařilo, s výjimkou poslední kapitoly, vyhnout patosu a napsat skutečně příběh, kterému věříte, kde cítíte ty emoce, jež v jednotlivých postavách hoří. Navíc, jak jsem uvedl, je tohle skvělý příběh jako celek, protože je zde zásadní Iron Manova linie, který je ve skutečnosti středobodem celého dění a to, co sám prožívá, je pak poměrně zásadní pro to, co se bude dál dít. Střídání kreslířů je pak navíc skvělým oživením a dokonale se hodí k jednotlivým psychologickým pojetím smutku. Příběhy jako "Popírání" nebo "Deprese" jsou v podání Lenila Yua a Davida Finche správně černé, je zde více linek, jsou temnější, kdežto poslední kapitola v podání Johna Cassadaye už je čistší, což jen potvrzuje smysl smíření. Barvy nejsou nutně zářivé, ale je zde možnost lepšího zítřku. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/07/708-ultimatni-komiksovy-komplet-53.html

Ono už ze samotného názvu, by si každý řekl: "Co to bude za klišé?" Ale opak je zde pravdou! Kresba je zde v každém ohledu dokonalá! A myšlenky i projev přednesený Falconem natolik museli každým pohnout, že jinak by měl srdce z Onyxu.

Uzasny! Nevim o kom jinem by to byl tak skvely pribeh, nez o captainu americovi. Libilo se mi, jak kazdy sesit kreslil nekdo jiny (kazda kresba bylo vyborna). 5 hvezdicek mluvi za vse..

Jeden z mých TOP komiksů. I když jsem ho tu četl snad popáté, pořád je to pecka!

škoda :)

Hehe.. určitě nechat tak! :-D

Překlep v názvu komiksu je boží. Padlý sny. Tak se to mělo jmenovat. Díky, Comicsdb!:-))

2 felis: Po zběžném prolítnutí tohoto čísla UKK - společného mají jen první sešit, zbylých 5 popisuje, jak smrt Capa zasáhla další hrdiny z Marvel Universe, a u nás vycházejí poprvé.

Mám dotaz. Může mi někdo objasnit, do jaké míry se tento svazek UKK kryje s omnibusem Captain America: Smrt, který vydal BB Art? Je to to samé, nebo něco jiného? Dík.