1

Celá tahle série vyžaduje více pozornosti a vnímání detailů. Občas jsem se v ní trošku ztrácel. Autor vykládá karty na stůl postupně, přesto byly některé situace hůře pochopitelné. Velmi drsná série s perfektními dialogy, hodně mě to dostalo. Láska je ku*va. 90%

Finále Hellblazera je tu. John skončil svou americkou odyseu a odhalení zločinu, který John nespáchal je na spadnutí. Prakticky od poloviny knihy se čtenář dozvídá krutou a promyšlenou pravdu o temném pozadí Klikaře a samotného Johna Constantina. Za mě se Azarello vyřádil s odhalováním amerického pozlátka a dost velkou příležitost mu k tomu dal sadomaso klub, který temné, špinavé atmosféře dodával nechutné grády. Pokud by někomu chyběly nadpřirozené prvky, Azarello je využívá během celé série, ale jako prim je využitá lidská hniloba, které právě nadpřirozené prvky chytře sekundují. Tak nebo tak, je Azarellův Hellblazer spíš pro otrlejší, a rozhodně se nejedná o úplně nedělní pohodové čtení. Azarellův Constantine je temná, chytrá, depresivní, špinavá a zvrácená sonda do lidské mysli, ve které vám bude dělat průvodce cynický John Constantine. Vítejte v jeho sociálním pekle. 8/10
P.S. Na celé sérii jde poznat, že se tvůrci snažili informace okleštit jen na ty, které se zde objeví. Problém je ten, že ne vždy se tomu úplně podařilo a člověk občas tápal v příběhových detailech a postavách/jménech, které se za celé dějství třeba vůbec neobjevily.

Trochu jsem se bál, že opět nepochopím pointu, jako se mi to poštěstilo u předchozích dvou alb. Příběhová linie je naopak křišťálově jasná a konečně se i něco osvětlilo. Například jak to vlastně bylo s Klikařovou sebevraždou, díky čemuž se ozubená kolečka mé mysli konečně začala točit správným směrem. Jistě, stále mi chybí komplexní znalost jednotlivých příčin a následků, ale pro jednou mě to kupodivu zas až tolik netrápilo - hlavní je, že vím kdo, co, proč a jak. Alespoň v rámci alb vydaných Crwí.
Marcelo Frusin je jako obyčejně dokonalý a jeho atmosférická kresba skvěle koresponduje s temným scénářem Briana Azzarella, jenž by bez ní zdaleka nebyl tak působivý. Akorát na řízném humoru výrazně ubylo. Jak se přiblížil konec jedné etapy, je to najednou víc o černočerném cynismu a prohnilé lidské špíně. Ale ono se to k postavě Johna Constantina zkrátka hodí. Takže po všech stránkách spokojenost - teď ještě vydat zbývajících kolik, dvacet knih? Vážně bych chtěl žít ve světě splněných přání.

Tak trochu jsem pozapomínal, co se vlastně dělo dříve, ale to nevadí. Příběh je totiž poctivě vystavěn a držel mě napjatého do samého konce. Sex a nahota mi nepřišly násilně provokující, ani mě nepobuřovaly, více mi vadila předrsněnost některých postav, ale to tak u těhle komiksů bývá. Kresba mi nevadila, někdy je fakt ošklivá, někdy chytá s těmi duchy až mignolovské rysy.

Celkový dojem: 70%

Scénáristické vyvrcholení, kdy se objeví chybějící dílky skládačky a zapadá to, znamená úlevu, že se série zakončila a není to průšvih šumící do prázdna. Má to dobrý střih, tempo, dialogy i krimi atmosféru, parádní vizuální zpracování... ale nebylo té perverze už zbytečně moc? Na mě teda jo.

Parádní zakončení. Azzarello už nechodí kolem horké kaše, ale sešlápne pedál pěkně na podlahu. A komiks má díky tomu všechno. Emoce, zvraty, spád, a spoustu svinstva kolem. Azzarello umí krásně vystihnout všechno co se děje. Ať už jde o vraždy, lásku, perverzní choutky, či lidskou slabost a pocit nenaplnění. Jsem rád, že náboženský podtext nepřerostl Azzarellovi přes hlavu, a v příběhu má jasně dané místo. Příběh má dvě linky, a v kupodivu ani v jedné z linek není Constantine hlavní postavou. Spíše je takovým spouštěčem událostí, a taky spojovatelem obou linek, v parádním závěru. Komiks mě hodně sedl, bavil mě a jeho zakončení je podle mě velmi dobré. Jediné co mě mrzelo, že v celém Azzarollově runu bylo málo Constantinea. Nicméně Popel a prach je s Těžkými časy to nejlepší co nám Azzarello nabídl.

Azzarellovo heslo je: "čtěte pozorně", a pak ještě jednou "čtěte pozorně". V závěrečné knize dává čtenáři konečně objasnění událostí všech předchozích dílů ve stylu "nikdo neojebe Johna Constantina". Je dobré přečíst si celý run v kuse, pak prakticky zůstane bez nezodpovězených otázek. Snad kromě jediné: zavítá ještě někdy Hellblazer do českých a moravských luhů a hájů?

Tahle kniha je skvělá v tom jak je odvyprávěná a jak je zní cítit veškerá ta zkaženost ve které Constantine pobíhá. Kresba je také parádní a já si jí opět užil. Co mi ale trošku zklamalo bylo to jak se opět vše točí v nejasnostech. Čekal jsem že Azzarelo na svém konci přijde víc s odpověďmi, ale on opět přišel se spoustou nezodpovězených otázek. Na jednu stranu mi to trochu štve, ale na druhou stranu to zase dává čtenáři možnost dát si pár věcí dohromady a přijít na to sám, byť zkrátka některé věci si už musí domyslet. Takže...tohle je opět velmi dobré čtivo, které není úplně takovým tím typickým zakončením, které by si člověk představoval, ale i tak ho to dokáže uspokojit. 85%

Dokonalost. Zakončení Azzarellova Hellblazera ve velkém stylu. Nejlepší díl, jednoznačně. Já můžu být jen na pěti místech najednou.

V temných uličkách Los Angeles, v sado maso klubu, určeném jen pro tu nejvybranější smetánku je nalezena ohořelá mrtvola, která byla kdysi známá pod jménem Constantine, John Constantine... Azzarello pouť tohohle prolhaného zmetka ukončil se vší parádou. Lynchovská patina, kterou je pokryté celé Johnovo putování je nakřápnuta decentním osvětlením motivů S.W. Manora jehož zpověď je spojnicí posledního příběhu. Turro dostává konečně prostor, vidíme i jeho roli za tím vším. Malba je dokonalá. Frusin kouzlí, scény z S&M salónu jsou jako výjevy z pekla a i statické scény z výslechu mají náboj a spád. Šest let to českým distributorům trvalo, než se dovydávali až sem. A jestli to za to stálo? Stálo. "Může Bůh odpustit člověku, kterej nedokáže odpustit sám sobě?"

Výborné zakončení celého Azzarelova runu a je vidět, že měl příběh od počátku dobře promyšlený. Většina věcí z předchozích dílů se zde pospojovala a zdánlivé maličkosti začaly dávat smysl. Líbilo se mi prolínání více dějových ploch, které bylo v tomto případě zvládnuto na jedničku a ač se průběžnš střídaly dvě roviny příběhu, nepůsobilo to rušivě a děj hezky plynul. Crew nám za chvíli začne vydávat příběh, který píše Mike Carey, tak jsem zvědav, jak se mu podaří navázat. Azzarelo mě vážně bavil, ale rezervy určitě měl (zejména upozadění magie) a věřím, že Hellblazer jde napsat ještě lépe.

Ano, vysvětlilo se to, co jsem už dávno za ty roky zapomněl, kresebně to nebylo nejhorší, ale Risso to zkrátka není. Azzarello to opět zahnal do extrému a ta snaha šokovat byla až moc křečovitá. A že bude zrovna Hellblazer neukojitelně kmitat jazykem v hubě jiného chlapa, to jsem fakt nečekal.

"John Constantine, Hellblazer: Popel a prach" považuji za poměrně dobrou knihu, hlavně v tom, že dokáže spojit zajímavé prvky a dobře vystavěný příběh, který sám o sobě nemusí být až tak dobrý, ale právě jeho skladba je velmi povedená. Azzarello ukazuje, že je dobrý vypravěč a dokáže zakamuflovat, že vlastně nemá moc co vyprávět. Příběh je sám o sobě celkem předvídatelný, ale to, jak je podán, je prostě dobré. Navíc Frusinova kresba se k Azzarellovi hodí, stejně jako se k němu hodí Risso. Spojení příběhu se sado-maso salónem pak potěší, hlavně proto, že v mainstreamu tohle často neuvidíte. A i když ani zde zase neuvidíte tolik, ty náznaky a nakonec i celkem dobrá stínohra dělají svoje. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/01/471-john-constantine-hellblazer-popel.html

Inu, předchozí návštěva náckovského buranova mě uspokojila o fous víc, což je ve výsledku úplně jedno, neboť mě žádný díl neuspokojil tak, jak bych chtěl. Vždy mi chybělo takových třicet stran informací a to hlavně tedy o pozadí Johnova kouzelnických čachrů, ale hádám, že ono to vždycky bude především o těch vypilovaných vnitřních monolozích vedlejších postav a zatvrzele čvachtavém oparu mysteriózna. Popel a prach mi zodpověděl některé otázky, ale zároveň položil stovky dalších, což k této sérii už tak nějak patří, ale co k ní rozhodně nepatří je dle mého skromného názoru Johnův nově nabytý zálusk na řiťáky svých kolegů. Nechápejte mě špatně - strkejte si své vercajky, kam chcete, ale proboha živého, takhle pošlapat cejch nonšalantního přidrzlého frajírka schopného přetáhnout na druhý břeh kdejakou zarytou lesbičku je odporná svatokrádež. Zkrátka nechápu, proč John se svým čtyřprocentním smýšlením tenkrát v Těžkých časech nepřeblafnul toho černouška hned při první příležitosti a ušetřil se tak všem nepříjemnostem. Každopádně jinak úderná tečka za Azzarellovým bravurním držením žezla a jsem zvědavý, komu ho předá.

Perfektní závěr, kdy došlo konečně k úplnému vysvětlení důvodu sebevraždy Klikaře, kolem které se točil celá Azzarelová série. Atmosféra správně temná a magická, nejvíce podobná zmiňovaným výborným těžkým časům. A John nám opět dokazuje, že vetšího parchanta by jste pohledali..
PS: Milovníci SM si taky příjdou na své.

Návrat krále.

"Člověk musí hodně u tohoto dílu Constantina přemýšlet, protože i sebemenší maličkost znamená velké věci." Ani nechcem vedieť, o čom si premýšľal pri študovaní detailov v tom "jednom malém klubu, který je tak trošku Sado-maso". :)

"John Constantine, Hellblazer - Popel a prach" - Tak už je to tu, velké Azzarelovo finále na Hellblazerovi! Dnes už to nebude tak veselé jako obvykle, dnes už to nebude vůbec zábavné, protože v této knize neskončí jen Azzarelův run, ale možná i Constantine samotný! "Honba za démony" - malinký jedno kapitolkový příběh, ve kterém John potkává staré přátele a seznámíme se s další hlavní postavou této knihy! "Popel a prach ve městě andělů" - Našlo se tělo, tělo, které nejspíše patří Johnovi Constantinovi, který očividně skončil v jednom malém klubu, který je tak trošku Sado-maso. Podle všeho nejspíše začal Constantine hořet, ale nikdo najednou neví, kdo za tím je. Je na detektivu Turrovi (přítel Constantina), aby se do celé věci vložil a zkoumal výpovědi všech svědků, kteří tu noc byli v klubu. Je to dlouhá noc, ale na konci noci se vše dovyřeší a finále je opravdu ve velkém stylu. Člověk musí hodně u tohoto dílu Constantina přemýšlet, protože i sebemenší maličkost znamená velké věci. Tento run skončil opravdu se ctí a opět (jako všude jinde) se přimlouvám: "Vydávejte Hellblazera dále!"! Snad to vyjde a za mě 5*. A ještě taková maličkost na závěr: U minulé knihy "Potopa" jsem dal Hellblazerovi 4*, ale po této části své hodnocení měním, protože se zde hodně vysvětlí a "Potopa" dostává smysl!

Dobré úmysly vracajú úder! Keby ste chceli vedieť, prečo je Azzarello jeden z najhorších pisateľov Hellblazera v pôvodnej sérii, pokojne si prečítajte túto bezobsažnú zúfalosť.

Neviem, prečo je v amerických komiksoch rozšírená predstava, že ak sa zjaví kúsok nahoty a momentálne populárne homo, tak je to automaticky dospelé. Ani sa mi nechce písať o dajakom vyšetrovaní a ešte dajakovejšom kňazovi a treťom bratovi, tak mlčím.

Ku kresbe azda iba dve poznámky - jednak sa Frusin radí k tým zúfalým plagiátorom, ktorých si nikto nezapamätá (tá snaha o Rissoa v striptízovom klube, ten pokus o Hellboya v soškách jednej zbierky), a zároveň vie nakresliť až jeden úsmev. Prto ho cpe takmer na každú stranu medzi panely, nuž človek netuší, či sa to smeje Constantine alebo niekto úplne iný. Najprv je to úsmevné, ale časom to dosť irituje.

Som rád, že týmto Azzarellov "run" končí, to je plus.

Tak tohle bylo parádní. John Constantine ještě nikdy nebyl takovej "bedés mudrfaka". Většinu knihy John ani nevystupuje, spíš se o něm baví během výslechů při vyšetřování vraždy v S/M salonu. Azzarelovi se tak srze rozhovory hlavních postav daří budovat obraz Constantina jako jakési mýtické bytosti, atmosféra je jednoznačně nastavená tak, aby udělala z Constantina toho tajemnýho čaroděje, se kterým se fakt nevyplatí se vůbec setkat a něco po něm chtít, natož s ním jakkoliv vyjebávat.
Azzarelo měl ve svém runu silné momenty, i pár slabších. Za slabší považuji především "Dobré úmysly" a pár "one shot" příběhů, které během svého působení napsal (i když věřím tomu, že až si celý jeho run přečtu znova v jednom kuse, mnoho další detilů vyplave na povrch). Za ty silné prakticky zbytek série. Troufám si říct, že závěrečný díl se nese trochu v duchu "Těžkých časů" a podle mého názoru se opravdu povedl. Azzarelo sice odchází s velkou parádou, pravdou ovšem je, že příběh se na jednu stranu uzavírá, na tu druhou zůstává poměrně otevřený. Docela by mě zajímalo, jak s touto hozenou rukavicí naložil další autor.

Azzarello jede. Vlastně dojel. A dojel s velkou parádou, která Johna protáhla všemožnejma sračkama a vyplivla ho... jak vlastně? Závěr je tak otevřenej, že český čtenář musí plakat nad osudem Hellblazera u nás, který tímto možná končí... to nesmíme dovolit! John Constantine je frajer! A my ho tady chceme mnohem víc, než nějaký mainstreamový hovna. Nechte si Loba a perte do nás Constantina ;)