1

Príbeh bol tak sľubný, ale tá raketa to pokazila. Ako fakt? Raketa v tvare Batmana a Supermana ? Aj s nepeknou kresbou nižší priemer, ale ten retro komiks na konci! Skvelé! Veľmi zábavné sledovať Clarka a Bruca v jednej kajute keď si uvedomia, že jeden je Batman a druhý Superman. Vtipný bol aj záver s Robinom a Lois, narozdiel od ostatných retro zošitov - tento stál za to!

Hoc boli Superman a Batman jednými z najslávnejších DC superhrdinov, museli od ich debutov ubehnúť roky, kým sa bok po boku stretli v spoločnom dobrodružstve. Konkrétne sa to historicky prvý raz udialo v Superman #76 v roku 1952 (dovtedy sa stretali len na spoločných obálkach). V r. 2003 sa novej série, nazvanej lakonicky Superman/Batman, chopil Jeph Loeb (Spider-Man: Smutek) a prvých 6 zošitov si môžete prečítať práve v knihe Nepřátelé státu. Pravdupovediac, viac ako skvelú prácu Loeba, mi to pripomínalo prácu Geoffa Johnsa. Úvod je skvelý. Emotívny, výstižný a silný. Prostredníctvom špecificky ladeného monológu sa dostaneme pod kožu oboch postáv. Žiaľ, po skvelom rozjazde sa z toho stáva obrovská, akoby nekonečná mlátička. Navyše ukecaná, lež nie dobre a zábavne ukecaná, ale nudne ukecaná. B a S sa k sebe hodia napriek tomu, že na prvý pohľad sa k sebe nehodia. Opak je však pravdou. Ich priateľstvo (pretože „len“ spojenectvo to nie je) je miestami až dojemné. Chápeme, prečo si nezničiteľný Superman váži „nejakého“ chlapíka v kostýme netopiera a naopak rozumieme dôvodom, pre ktoré si dotyčný pán pustil tak blízko k telu niekoho, ako je Clark. V tomto komikse je ale medzi nimi slabá chémia. Neustále ju totiž oslabujú súboje. Na konci ste radi, že je koniec, pretože ste fakt unavení. Pachuť vytvárajú i tradičné neduhy typu hlavný záporák prežije neprežiteľné, neobjasnená vražda Bruceových rodičov zostáva „prekvapivo“ naďalej neobjasnená a nechýba gigantická vesmírna raketa s podobou Supermana/Batmana. Na takéto veci som už asi starý. Meno ilustrátora znie originálne. Ed McGuinness. S takým menom čakáte kresbu, ktorá sa zapíše do Guinnessovej knihy rekordov. Nanešťastie, po vizuálnej stránke je to bežný, ničím výnimočný štandard, klasické mainstreamové remeslo. Nič proti, len som proste očakával viac (a Amanda Waller je nakreslená ako karikatúra). Nečakane zameniteľný vizuálny priemer oživuje aspoň farbiar Dave Stewart. Ten si zjavne užíva sviežich farieb (žltá, modrá, zelená). Sviežo ich kombinuje a výsledkom je ľahký letný šalátik a nie ťažké mäso, ktoré v bruchu cítite dva dni. Zjavne to preňho predstavovalo vítanú zmenu, keďže je známy predovšetkým ako farbiar ponurých, azda až hororových svetov Mikea Mignolu (Abe Sapien, Baltimore, Hellboy). Na konci nájdete nielen historicky prvé stretnutie netopiera a Muža z oceli z 5O. rokov, ale tiež chuťovku v podobe dvojstranového minipríbehu ukazujúceho Bruceove a Clarkove detské stretnutie, ktoré nakreslil legendárny Tim Sale (Dlouhý Halloween, Temné vítězství) a vyskytlo sa aj v Superman: V každé roční době.

Vynikajúca tímovka s perfektným záporákom. Označiť Supermana s Batmanom za nežiadúcich a snažiť sa ich poraziť sa nevypláca, čo Lex Luthor a jeho zaplatení žoldnieri spoznali na vlastnej koži. Celý príbeh ubieha svižným tempom, kresba je parádna a voči akcii nemám výhrady. Jedinou vadou na kráse je to tradičné cestovanie v čase. To ja fakt nemusím a bohužiaľ, na ňom sa stavia skoro všetko v DC univerze.

Na Loeba slabota i když světlé okamžiky by se našly. Začátek s Metalem je výborný. A to jak autor staví defakto po celou knihu do kontrastu osobnost Supermana a Batmana včetně různých historických nuancí je takřka virtuózní. Problémem knihy je fádní pozadí s Luthorem na postu prezidenta a meteorem kryptonitu jako deus ex machinou. Tohle už tu bylo stokrát a devadesátkrát zpracované podstatně lépe. Situaci pořád ještě dokáže zachránit zábavný mladistvý vynálezce s příchylností k hračkám a kozám. Ale celou knihu bohužel nespasí. Hezky našlápnutý pokus, který nevyšel. Holt i mistr tesař se někdy utne.

Superhrdinkský mišmaš. Má to i světlé stránky a některé pasáže byli fajn, ale povětšinou je to jen rubanice, která s vnitřními monology dohromady působí spíše směšně. Navíc chování většiny postav jsem naprosto nepochopil. Kdyby byl komiks založený čistě jen na rubačce a nesnažil si hrát na něco víc, tak bych se možná bavil více. Loeb mě zkrátka tentokrát zklamal. Kresba neurazí, nenadchne.

Po druhém přečtení jsem změnil názor. Je to zajmavý komiks, Loeb umí psát a tohle mě v tom utvrdilo. Co se mi však nelíbilo byla kresba, tenhle styl se mi moc nelíbí, ale dalo se to..

Jeph Loeb umí a opět mě o tom dokonale přesvědčil. Bavilo mě číst vnitřní monology jak Supermana tak Batmana. Navíc pokaždé, když na scénu přišel nějaký záporák, který si na tyhle dva brousil zuby, tak jsem chrochtal blahem a komiks jsem si vyloženě užíval.

Takhle, píše to Loeb, takže úroveň samotného psaní je na dost vysoké úrovni. Dobře se to čte, má to několik výborných nápadů, především styl, jakým je vyprávěn příběh. Hrozně mě zaujalo, jak je většina příběhu vyprávěna stylem, kdy Batman mluví o svém pohledu na Supermana a naopak. Na tom je vidět, jak moc se tito dva hrdinové odlišují a jak odlišné mají pohledy na superhrdinství, ale zároveň chovají k tomu druhému respekt a v určitých aspektech ho obdivují. I ono zasazení, kdy je prezidentem Luthor, je výborné a dost testuje Supermanovo přesvědčení a víru v lidi a USA. Na druhou stranu kniha trochu trpí přílišným (pro superhrdinským komiks by se dalo říct typickým) megalomanstvím. Ty vlny, které jsou na B a S posílány, jsou možná až moc intenzivní a opět to trochu ztrácí takový ten náboj a napětí. Navíc finální rozřešení příběhu je trochu víc přitažené za vlasy, vlastně cca od poloviny knihy se až příliš tlačí na pilu a Loeb se trochu víc utrhl ze řetězu, což je škoda. Ale když se od toho oprostím, tak vnitřní rozbor obou hlavních aktérů je podán skvěle. Kresba je fajn, taková přehnaně superhrdinská, všichni jsou na steroidech, jako kdyby to dělal PAN Jim Lee. Možná právě i ona trochu ubírá na síle atmosféry a daleko víc z toho dělá obyčejnou mlátičku (což je velká škoda), ale nemohu říct, že se na ní špatně kouká. Finálové retro je fajn, vůbec mě neurazilo.

Přesně to co jsem čekal 3,5/5

Dětská kresba příběhu se trošku nehodí ale dá se zvyknout. Mšlenkové bubliny Supermana a Batmana které se někdy doplnují někdy rozchází jsou geniální a vidíte jejich pohledy na věci. To je hodně super. skvělý rozjezd který pak trošku slábne a pak znovu naskočí. Parádní komiks který vřele doporučím.

Děs a hrůza. Kdo pustil toho McGuinesse k peru! Já ho fakt nedávám, on je tak dětský až to bolí. Ta kresba mi tam prostě ani za mák nesedí. Přitom Jeph Loeb je za kormidlem. Napodruhé už se ten příběh dal přelouskat a opravdu není tak hloupý, jenom ta kresba mu kazí dojem a napoprvé ještě příběh snese srovnání s jeho filmovou adaptací. Je to skoro to samé, až na pár výjimek. Naštěstí druhé čtení napravilo škody z toho prvního a už mě to docela i bavilo, teda až na tu kresbu. Fuj fuj fuj!

Skvělý rozjezd, kterému trošku došel dech. Ale přesto spolupráce dvou největšcíh postav DC funguje a je čtivá od začátku do konce. Nejvíce jsem si užíval vnitřní dialogy obou hlavních hrdinů, které ukazují různý (a přesto v mnoha ohledech principielně stejný) pohled na věc. V komiksu se objevuje velké množství superhrdinů, celkem to i funguje, ale na druhou stranu se Superman s Batmanem, na to kolika čelí rivalům, s nimi vypořádají příliš snadno, jakoby to vlastně ani superhrdinové nebyli. Možná by v tomto případě méně bylo více. Nedostatečně pak bylo vysvětleno cestování v čase a to, zda mohl Superman v budoucnosti vystupovat ve zničené Zemi, když ta byla nakonec zachráněna. Závěrečný retro komiks ukazuje první společnou akci S a B. Je to samozřejmě usměvné a naivní, ale přesto i to stojí za přečtení.

Povedené vnitřní monology a kontrasty mezi Batmanem/Supermanem, většinu příběhu bohužel tvoří neoriginální mlátičky.
Více na http://www.youtube.com/watch?v=QNyLRG3p00Q

Jeph Loeb mě tady nezklamal (doteď marně přemýšlím, co to vyváděl v Ultimates 3 a Ultimátu, protože to vypadalo, jako by to psal někdo jiný). Na téhle knize je zajímavé to, že ačkoli normálně tunu myšlenkových bublin nemusím, tady patří k tomu nejlepšímu na knize díky tomu, jak jsou nám tu předkládány odlišné pohledy na svět, které mají Superman a Batman. Příběh samotný je sice o trošku slabší, než třeba Ticho, Dlouhý Halloween nebo Spider-Man smutek, ale pořád se jedná o mainstream v té nejlepší podobě, tady podpořený skvělou, byť trochu cartoonovitou kresbou. Bonusová klasika na konci je pak ve své nehynoucí naivitě fajn. 90 %

Spike:
"nic špatného jsem od něj nikdy nečetl" - tak to si přečti Ultimatum :)

Jeph Loeb, to je pojem. Můžu upřímně říct, že nic špatného jsem od něj nikdy nečetl (přestože rozuzlení některých jeho 'detektivek' jsou trochu zbytečně zauzlovaná, ale to sem nepatří). Toto tvrzení platí i po přečtení Nepřátel Státu, přestože mírnému zklamání jsem se přeci jen neubránil.
Mám podobný problém jako u Babylonské Věže - hrdinové tu čelí hrozbě a problémům, které by jim mohly/měly dát víc než jen řádně zabrat a scénář z toho mohl dost emotivně těžit. Jenže asi v rámci akčnosti se příběh řítí kupředu až moc rychle, nedá čas přemýšlet a napínat čtenáře - "Jak tohle sakra zvládnou?" Ne, tady se hlavně něco musí pořád dít. Díky tomu je komiks příjemnou a bavící akční jednohubkou, bohužel nic víc si z něj po nějaké chvíli pamatovat nebudete. Být to jiný autor, nechám to být, ale od Loeba jsem četl už tolik skvělých věcí, že se nad tím trochu pozastavit musím. Třeba celá ta linie Lexe Luthora jako prezidenta se musela budovat docela dlouho, a jestli tohle mělo být její definitivní ukončení, derou se mi na mysl slova jako 'zbrklé' a 'odfláknuté'. Ale odhlédnu-li od toho o jakého autora jde, pořád se jedná o příjemné počtení. I takovýhle mainstream je potřeba - akční zábava, která si na nic víc nehraje. Kresba není zrovna můj šálek čaje, taková moc cartoonová a jednoduchá, ale špatná taky není a některé panely opravdu stojí za to. A díky tomu že není moc detailní, vlastně dokonale sedne k rychle pádícímu scénáři a čtenář se tak při čtení nemusí 'zdržovat' tím že by se u každé stránky kochal detailní kresbou. Tohle je krásný příklad akčního superhrdinského mainstreamu který pohodově přečtete na jedno posezení.
Co se týče bonusového příběhu, nemám v podstatě co vytknout. Mě tyhle oldschoolovky nesmírně baví a jsem rád že alespoň v téhle podobě se k nám dostávají. Je to naivní, hloupoučké, ale zábavné a nostalgické. A hlavně ta historická hodnota, když si uvědomíme že o příbězích typu 'Superman poprvé potkal Batmana' jsme dřív tak maximálně četli, a teď si je díky DCKK můžeme na vlastní oči přečíst v češtině. Vzhledem k tomu že nějaké Omnibusy z 30. - 60. let asi nehrozí vydat, jsem za tyhle bonusové příběhy opravdu rád ;)

Moc se mi to líbilo. Opět se mi potvrdilo že DC komiksový komplet je paráda! Akční scénář, kterému není co vytknout.

Scénář Jepha Loeba je akční, o tom žádná. Rozhodně tu není nouze o souboje, a tak se Ed McGuinness mohl vyřádit i v tomhle ohledu. Tím si užije i čtenář, který akci vyžaduje. Ale mnohem zajímavější mi přišlo, jak si Loeb pohrál s vnitřními monology, které jsou skutečně dobře provázané a díky nim je propojený i příběh Supermana a Batmana a jejich osudy, minulost i současnost. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/07/1471-dc-komiksovy-komplet-13.html

Príbeh fajn. Kresba super.

Jaké to může být, když se potkají takoví dva velikáni a jsou okolnostmi přinuceni spolupracovat takříkajíc na jednom případu? Občas překvapivě velmi vtipné. Kontrast obou hrdinů částečně stírají jejich monology a částečně i ta spousta superpadouchů a superhrdinů, které na jeviště posílá Lex, a kteří duo S/B nenechají vydechnout. Díky tomu všemu má příběh pěkný spád, na druhou stranu se v něm vyskytují místa, která připomínají hodně divoký střih. Občas jsem si díky tomu připadala ztracená a mám pocit, že některé scény odkazují na něco, co se stalo někde jinde a někdy jindy a tak nějak se předpokládá, že čtenáři vše znají. Např. rošáda. Nebo Toyman. Ostatně ona zkratka k vyřešení problému letícího šutru je jako králík vytažený z klobouku. To, že ho vytáhli, to jsem jakž takž skousla, ale kde, sakra, toho králíka vzali? A vlastně, kde vzali i ten klobouk? Před koncem pátého sešitu jsem nabyla dojmu, že v příběhu pár stránek chybí. Co pár stránek! Pár sešitů! Za toto „řešení“ zápletky dávám body dolů. Za co naopak přidávám, je řada povedených a vtipných scén a narážek. Kresba se mi líbí a k takovémuto příběhu celkem dobře pasuje.
Retro číslo z roku 1952 je příjemným zpestřením knihy, a to i přes svoji jednoduchost.

Cyboy: jo, tenhle tiskařskej šotek bude asi všude :)

Loeb uz nam driv predvedl, ze to umi i lepe, ale neni kazdy den posviceni. Trochu mi vadila ta "rosada", protoze neni vubec jasne jak se to povedlo a vysvetlovani dost kulha (nekde beha nahatej Marvel a Hawkman?). Kazdopadne me cteni docela bavilo.
75%
P.S.: Taky mate v knize dva treti dily? :)

Na tomhle DCKK mi vadí jen to jak se řešení problému zas vytáhne na konci "z klobouku".
Určitě je to někde v nějakých paralelních sešitech, které nemáme, protože nejsou až tak důležité, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Jedna z nejlepších věcí, co zatím v DCKK vyšla. Úžasný příběh, který je výborně vyprávěn z pohledu obou hlavních hrdinů.

První příběh není špatný, je to naivní a blboučké, ale krásně blboučké a četlo se to celkem krásně. Druhý příběh má neuvěřitelný začátek, kontrast Batmana a Supermana a jejich životní paralely opravdu při čtení nutí k zamyšlení, ten začátek je skvělý. Potom ta kvalita postupně klesá ale pořád to má celkem dobrou úroven, četl jsem horší ale i lepší. Od Loeba bych čekal nějakou skvělou pecku, toto bylo sice dobré a mělo to vysokou úroven, ale pořád mě to nějak nechává chladným, což se u předchozích jeho příběhů nestává. 80%