4

Niektorí fanúšikovia európskeho komiksu a undergroundu radi hádžu nenávistné horiace gule do amerického komiksu, je preto krásne, že jeden z najťažších komiksov, aké som kedy čítal, sa točí okolo milenky jedného z najslávnejších marveláckych superhrdinov. Kresba Billa Sienkiewicza je zvláštna a špecifická. Čosi také sa nevidí často. Istým spôsobom chápem dôvodom, pre ktoré je Bill legendou. Ale zas to, že je niečo iné, ešte neznamená, že je to aj dobré. Tu už sa pochopiteľne dostávame na tenký ľad, kresba je subjektívna vec, ktorá sa niekomu nepáči a ďalší je z nej úplne paf paradoxne práve z dôvodu, pre ktorý sa prvému nepáčila. Mne výtvarná stránka pripomenula Návrat Temného rytíře, tiež od Millera, vtedy však nielen písal scenár, ale aj kreslil. Atentát „len“ písal a kresbu prenechal Billovi. Preto je kuriózne, že vizuál pripomína Millera. Mne sa kresba nepáčila, bola zaujímavá a ojedinelá, ale po chvíli ma z nej bolela hlava a bol som nešťastný, že sa na ňu musím pozerať. Fury je nakreslený super a „mrakodrapové“ SHIELDácke bojové helikoptéry geniálne, ale to je všetko, odpustite rúhanie. Scenár je na tom ešte horšie. O čo viac som sa tešil na spin-off gréckej vrahyne, o to mohutnejšie sklamanie mi dosadalo na plecia každou ďalšou prečítanou stranou. Absolútne som sa nechytal, neorientoval som. Je to napísané nezrozumiteľne a chaoticky. Síce nepochybujem o tom, že naschvál, ale opäť: to, že je niečo naschvál napísané neprehľadne ešte neznamená, že je to dobré. Možno je to proste len neprehľadné. Každý komiks čítam dva razy a veril som, že pri repríze sa chytím, ale bol to ešte väčší guláš. Každopádne či sa mi to páči alebo nie, Elektre ja nakreslená a napísaná spôsobom, aký je svojím spôsobom unikátny. Predstavuje povinné čítanie pre každého, kto to so štúdiom komiksov myslí vážne. To, že sa mi bohvieako nepáčila, vlastne vôbec nie je dôležité. Dôležité je, že je na nej nádherne vidno, ako sa médium koncom 8O. rokov vyvíjalo. Zbavovalo sa pestrofarebných blbiniek a začalo potemnievať a stávať sa osudovejším, psychologickejším a náročným na čítanie (Arkham, Batman: Rok jedna, Spider-Man: Smrt Jean DeWolffové, Měsíční stín atď.).

Tohle mi nesedlo. Zajímavá a poměrně drsná myšlenka a děj, ale rozmělněný do tuny nepřehledných panelů a keců. Kresba jakžtakž, někdy dobrý, někdy blbý. Celkvě Sienkiewicze můžu, ale občas mi tady přišel, že neví co by měl dělat a jakoby se předváděl.Narativ je hrozně roztříštěný pod balastem myšlenkových pochodů, které mi tam přijdou účelové, nikoliv pro děj potřebné. Celkově je to ale nakonec docela dobrý, když se přes to všechno člověk nějak přenese. Kratší délka by neuškodila, 8 sešitů po cca. 30 stranách je moc. Dávám 3 hvězdy, protože nakonec dobrý, ale místy ušlapané Millerovými hrátkami, které ne vždy si sednou.

Čtení téhle knihy je psychicky náročné. Je to jako procházet si psychickou poruchou a vysokými horečkami s halucinacemi. Uznávám, že je to neotřelé a má to své kvality, ale abych to plně docenil, tak si to budu muset dát ještě jednou. Nebo dvakrát. Mám rád Franka Millera i kresbu Billa Sienkiewicze, ale tenhle komiks vnímám jako experiment a underground s mainstreamovými postavami. Je to zajímavé, ale náročné. Sakra že jo. :-)

Za život jsem přečetl celkem dost komiksů, ale i tak mě to nepřipravilo na setkání s Elektrou a jejím Atentátem. Jsou komiksy, které jsou z velké části mainstreamová záležitost, jsou zábavné, barevné a přístupné pro všechny. A pak jsou taky komiksy, jenž jsou natolik osobité, že ze čtení dělají velký zážitek. A do této druhé skupiny jednoznačně patří Elektra: Atentát. Tohle není jednoduchá a zábavná četba, u které mozek může jet na půl plynu. Tady je potřeba se soustředit skoro na každé slovo, zorientovat se v panelech, dialozích a taky v tripové kresbě a stylu vyprávění. Tento komiks nám nedá nic zadarmo a mě osobně trvalo dvě kapitoly, než jsem se pořádně zorientoval a pochopil, jakým způsobem komiks vnímat. Frank Miller a Bill Sienkiewicz vytvořil nezapomenutelné dílo, které je jiné a hlavně předčí naše očekávání. A to je podle mě jeden z největších záporů komiksu. Komiks se sice jmenuje Elektra: Atentát, ale Elektry je tady méně, než jsem čekal, a když už tady je, tak ne v takové podobě v jaké jí známe z jiných komiksů. O to více se tvůrci mohli utrhnout ze řetězu a odvyprávět nám svůj příběh plný špionáže, konspirační teorií a soubojem dobra se zlem proti ještě většímu zlu. Na druhou stranu nemůžu říci, že bych se nudil, protože mě komiks neustále překvapoval, tím jak na všechno jde jinak. Některé věci, mě dost nesedli, a osobně je považuji za slušný bizár, ale tak nějak to k tomuto příběhu sedí, zvláště, když je podpořený takovou kresbou jakou má. Elektra: Atentát je parádní komiks, který si hraje s komiksovým médiem a nutí čtenáře neustále být v pozoru a přemýšlet nad tím co čte, ale bohužel je občas té tripové jízdy moc.

Je třeba říct, že styl vyprávění je velmi náročný, což není výtka, ale pouhé konstatování. Navíc taková první kapitola - obzvlášť pro ty, co se ve světě Marvelu tolik neorientují (jako třeba já) - je spolu s vypravěčskou rozkouskovaností hotové utrpení. Vůbec mě to zprvu nebavilo. Jenže! Výtvarná stránka je naprosto výborná, co obrázek, to menší umělecké dílko. U některých větších obrázků jsem skutečně slintal estetických blahem. Navíc samotné vyprávění se poněkud usměrní a je srozumitelnější. Ačkoli je Miller značně přeceňovaný autor a nečetl jsem od něj asi nikdy nic vysloveně hlubšího, tak scénáristicky zaujmout prostě umí, což dokládá i zde. Byť, jak říkám, přes veškerou snahu o pompéznost, art, hloubku či co všechno, je to pořád jenom spíše marvelovská akce. Ale setsakramentsky zajímavě podaná. Je to svým způsobem naprosto úžasný a vydařený komiks a po výtvarné a vypravěčské stránce zcela výjimečný. Jen z toho obsahu a zpod vyleštěného povrchu sálá místy klasická marve(vo)lovina...

Celkový dojem: 80%

Pokud čekáte akční příběh Elektry - zabijáka, nedočkáte se. Hlavní postavou je spíše agent Shieldu Garrett. A ani to není úplně jisté, protože děj je značně schizofrenní a skáče z místa na místo, z figury na figuru a z času do času. Nevyrovnaná psychická hladina většiny zúčastněných na jednoduchosti také nepřidá. To ještě podtrhuje kresba, na kterou je potřeba si zvyknout. Pro lidi, kteří se neorientují ve vesmíru Marvelu je kniha možná složitá až příliš.

Naprosto luxusní záležitost a pro mě nejlepší věc od Marvelu, co jsem zatím četl. Dospělé, temné, drsné a k tomu dokonalá synergie příběhu Franka Millera v vrcholné formě a kresby mistra Sienkiewicze. Pro komiksové fanoušky POVINNOST :-) 100%

Bylo to zajímavé, předpokládám, že ty "roztrhané" myšlenky měly být obraz toho, jak přemýšlí Elektra, protože ji ovládá její "ještěrčí" mozek.
Je to strašně nepřehledné, sice jsem z toho pochopil příběh, ale že by to bylo až tak skvělé.

Kresba se mi docela líbila, i když občas by nevadil nějaký větší detajl, řekl bych, ale že ta se snaží taky být taková "jak to vnímá Elektra".
Za mě teda nic extra zvláštního, ale na druhou stranu to neurazí. (dočetl jsem to :) )

Asi jsem omezený, ale já jsem to nepochopil. Ta kresba je tak matoucí, že pořádně nevím o čem to bylo. Jestli tam byl nějaký velký finální twist, tak jsem si ho v té kresbě nevšimnul.

Škaredě nakreslená zmatená nuda :) Tož tak.

Politický noir & krvavé sci-fi vyprávěné skrze úryvky často nesouvislých myšlenek. Miller v nejlepší formě. Sienkiewicz dodal punc vizuální vyjimečnosti. Neskutečné především po grafické stránce, ale některé myšlenky jsou nadčasové. Americká paranoia z komunismu, preventivní údery, tvorba nadčlověka, neuspokojivé výsledky.

Tak nevim,no..nevadi mi knihy tezsi na cetbu,ale tady jsem se ztracel docela dost..mozna,ze pri dalsim pokusu uz se do toho dostanu vic,ale prozatim za me 3 *,a to hlavne za kresbu...

Nejlepší komiks, jaký jsem minimálně za poslední rok četl. Starý dobrý Frank Miller a k tomu moje první zkušenost s Billem Sienkiewicze, který se u mě ovšem tímto dílem navždy nesmazatelně zapsal a jeho kresba bude jedna z mála, kterou si s konkrétním autorem vždy spojím. Ano, není to jednoduché dílo na čtení. Scénář nás nevodí za ručičku, ale díky tomu se jedná o výborné a neotřelé díro, které si s chutí ještě několikrát přečtu a vždy v něm najdu něco nového. Je třeba dodávat víc? Navíc i formát, v jakém Crew dílo vydala je skvělý a v poličce bude dělat jen radost.

"Elektra: Atentát" je prostě unikátní komiks, který si - pokud jste fanoušci komiksu a chcete ho objevovat - budete chtít pořídit. Tady opět uvidíte, že komiks má strašně široké hranice a že jsou autoři, kteří je ještě rozšiřují a ukazují, kam až je možné zajít. Ne jen v experimentování, ale jednoduše v tom, aby se vytvořil komiks, který je skvělý. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/01/1346-elektra-atentat-100.html

Za mne jeden z mála komiksů, co člověka donutí přemýšlet o přehodnocení 80% svých hodnocení za plný počet 5* :)
Fakt jsem si to užíval!!!

Šinky není můj šálek čaje a jsem fanda "klasické nudné mainstreamové" kresby. Jenže kresbě je v tomhle případě podřízen celej komiks a jindy relativně přímočarej Miller si tu notuje s kreslířským chaosem a experimentováním. Je tu spousta skvělých nápadů a úchvytných panelů, ale stejně tak místa, kde jsem se dost ztrácel.
Recenze na: http://www.youtube.com/watch?v=DwvNO89Akj4

Nevím co máte s tou první polovinou :) podle mě je to poměrně přehledné a srozumitelné, stačí přistoupit na ilustrátorovu hru a pomalu se vézt. Rozhodně to není UKK :) tohle je výjimečná záležitost,kterou si i po přečtení jen tak pro "kochání se" sem tam prolistuju.

Jinak informace dopředu ... je dobré vědět ale ne nutně. On je "Ruka" a "Bestie" 1000x omletý a znovu zabalený námět, který byl pod jiným názvem použitý mnohokrát před i po, takže porozuměnt o co jde není zas takový problém.

Jeden z nejúchvatnějších komiksů letošního roku. Sakra že jo!

„Komiks, ve kterém se snoubí ten nejjadrnější béčkový scénář s úchvatnou výtvarnou stylizací. Výbušná energie prýštící z každé stránky, ať už po okraj naplněné textem či zběsilými tahy štětcem, se jako tsunami valí celou knihou a na každičkém panelu je vidět, že se Miller se Sienkiewiczem tenkrát oddávali skutečně divokým tvůrčím orgiím.“

Více zde: https://edblok.blogspot.com/2016/12/elektra-atentat.html

Vpravdě prokousat se první polovinou není žádný med, člověk si není jistý, jestli sám něco nepožil.. Odměnou je cca druhá polovina knihy, kde se děj přesune do srozumitelnější reality a pořádně se šlápne na pedál! Ač mám raději okuvícelahodící kresbu, tahle umělecká se sem prostě hodí, jsem docela hrdej, že jsem to dočetl. Rozhodně klasika, která člověka posune někam vejš..:)

Berte ten komiks jako starou motorku, taky stojí za podívání i za svezení. Pěkně vypulírovaný veterán:
http://www.reflex.cz/clanek/kultura/76298/elektra-franka-millera-konecne-dorazila-k-nam-po-triceti-letech.html

Tady je určitě dobré dopředu vědět, že existuje něco jako ninja klan Ruka (Hand) a tvor (démon)Bestie, jinak je začátek dost psycho. Čtenář se musí koncentrovat a být svěží mysli aby stíhal a domýšlel co se tam vlastně děje. Já jsem to vyřešil dvojím čtením knížky ve dvou dnech.
Po prvním čtení jsem byl v rozpacích jak hodnotit, ale druhé dalo za pravdu těm, co tvrdí že to je mimořádný kus. To co ze začátku vypadá jako chaos postupně do sebe zapadá a odměnou mně byl super zážitek jak z kresby, tak ze scénáře i když některé věci jsem ještě nepobral.. možná až budu číst potřetí.

Miller Elektru psal ve stejné době jako Dark Knight Returns - takže jo, je to 30 let starej comics - a je na něm vidět, že i u Elektry si zkoušel, co funguje a co comics ještě dá. Tohle není pragmatický příběh, kde se posunujeme z místa A na místo B a víme, kdo, co, proč a nač. Scénář je chaos, který hraje na emoce. Podle mne to takhle nějak vypadá v hlavě ženský. Scénář by neobstál bez kresby skvělého, báječného, úžasného Billa Sienkiewicze. Tenhle týpek umí všechno a ještě si drží svůj styl. Je boží a kdo to nevidí, tak ať se vrátí k Stevu Dillonovi:).

Na těch starších Millerových comicsech je poznat, jak je jeho tvorba provázaná. Líbila se mi postel ve tvaru srdce (mrk-Sin-voe-City-mrk). Jen je smutný, že jeho scenáristický vývoj ho nakonec dovedl k takové sračince, jako je Holy Terror.

V českém vydaní mi chybí něco navíc - doslov, jak a proč comics vznikal, chybí mi představení autorů a kdyby na konci byly alespoň originální obálky v pořádným formátu či kreslířské studie, tak bych se fakt nezlobil. Jo a jako vždy Crew sere na záložku ve formě stužky.

Comicsu bych bez pardonu dal pět hvězd, ale protože nemám v českém vydaní bonusy, tak jednu hvězdu beru.

Kniha velkých protikladů. Artový styl ztvárnění v intervalu od karikatury po malbu má dokonalou reflexi v rovině Millerova scénáře, jehož první dva sešity z osmi jsou vlhkým snem devíti z deseti komiksfesťáků. A moje noční můra. Více umělečtější blábol snad Miller vymyslet nemohl. Od začátku třetí části se příběh trochu násilně narovnává a čtenář tak postupně odhalí, že za komplikovaným způsobem vyprávění vlastně je opravdu jen ten v názvu zmíněný atentát. Jediným zpestřením příběhu je tak celkem ucházející akce s některými opravdu pěknými grafickými výjevy, které jsou bohužel vyvážené množstvím festivalových karikatur. Těšit sice může finální pointa, ale cesta k ní i v průběhu knihy vede skrze momenty se zamlženou příčetností obou autorů. Elektru je možné brát jako předobraz legendárního Návratu temného rytíře, který používá podobnou, ale mnohem vyváženější a čtenáři přístupnější vypravěčskou rétoriku. I přes Elektřino nezpochybnitelné vnitřní fluidum tady už Millerova snaha o progresi zašla příliš daleko a výsledek vypadá přesně podle toho. Mistrovské dílo, které se po právu nestalo legendou. 70%

Jedna z ctenarsky nejnarocnejsich komiksovych knih letosniho roku. Sledujeme pribeh Elektry prakticky od jejiho detstvi (v prostrizich) az po onen Atentat.
Pri cteni je treba byt maximalne koncentrovany, wtf pocit se po nejakych 100 stranach vytrati a pribeh do sebe zacne zapadat. Cekal jsem psychedelickou zalezitost, ale tou Eletra neni, ackoliv zdatne klame telem (kresbou). To je asi jedina vec, kterou bych knize vytknul - Sienkiewicz je mistr, ale stejne jsem mel misty problem vyrovnat se s jeho temer az karikujici kresbou. To vlastne ani neni kritika, protoze jako celek je to graficka lahudka. Samotny zaver je skvely a ackoliv se muze zdat jednoduchy, tak si neumim predstavit jiny, protoze tenhle Millerovi umoznil potvrdit to, co behem celeho cteni vystrkuje ruzky - ze jde o mnohovrstevnate cteni, kde se Miller ukazuje v plne sile.
Bezprostredne po docteni bych dal 100% a ani ted po dvou dnech nemam potrebu to menit.