Příběh začíná prvním číslem série The Superior Spider-Man, které vyšlo v r. 2013. Spider-Man vyměnil červenomodrou za červenočernou a teprve si na nové tělo zvyká. Utkává se s novým seskupením Sinister Six, kterou vede Shocker. Narozdíl od Petera je 'nový' Peter o něco dál, co se týče vědy a technologií, které využívá k boji se zločinem, což se mu velmi vyplácí. Dále také udržuje vztah s MJ, čímž se dostáváme, dle mého, k zásadnímu problému tohoto čísla.

MJ se dál už neobjeví a my se dozvíme, že si Otto/Peter vlastně užívá někde jinde. Stručně a jednoduše, k pochopení všeho, co se v tomto čísle děje, je třeba mít načteno i jiné kousky, jinak se místy budete ztrácet, i když ne nějak zásadně. To se týká i setkání se Scarlet Spiderem. Asi na dvou místech je poznámka, ať si k doplnění přečtete toto a toto, což je fajn. Ale v konkrétní chvíli vám ty znalosti prostě chybí a leckdo může být lehce mimo.

Co se kresby týče, nemám s ničím problém. V prvním sešitu vidíme klasickou a ničím nepřekvapivou kresbu Ryana Stegmana. Pak se přesouváme do série Superior Spider-Man: Team-Up #1, kde trojice kreslířů Lopez/Owens/Rosenberg předvedla skvělou práci. Kresba je čistší a přehlednější, barvy živější. Pravé art porno přijde až někde uprostřed a to v sešitu Scarlet Spider Vol. 2 #20. In-Hyuk Lee předvádí fantastickou práci s photoshopem, podobně jako třeba Crain v Ghost Riderovi nebo Carnageovi. Tenhle styl kresby mám snad nejradši.

Celkově na mě celé číslo působí dobře, snadno se čte a až na některé dějové díry, se kterými se to ale dá i tak, je to skvělý kousek a určitě doporučuji.

Dinosauři posedlí Venomem, Hawkeye se schopnostmi Daredevila, Red Skull prezidentem, incest... jestli máte z tohoto výběru rádi alespoň jednu věc, pusťte se do tohohle 'mástrpísu'.

Nechci se nějak zbytečně rozepisovat, u tohohle díla je to stejně zbytečný. Můžu jen doporučit každému z té malé hrstky lidí, která to ještě nečetla. Já sám u toho skoro bez hnutí ležel cca 2 hodiny, nemohl jsem se odtrhnout a hltal jsem každou stránku.

Takže, pokud stále váháte, zda si Logana pořídíte, tak už nepřemýšlejte a prostě si ho vemte! Stojí to za to.

Nová Wonder Woman si rozhodně zaslouží pozornost, a to i těch fanoušků, kteří Dianě nikdy na chuť nepřišli (třeba jako já). Stejně jako u všech ostatních příběhů z DC Black Labelu se nejedná o kánonický komiks. Jde o poněkud drsnější pojetí oblíbených postav z DC.

Wonder Woman: Mrtvá Země nás zavede 100 let do budoucnosti a ukáže nám Zemi zdevastovanou atomovou válkou, jak v takové pustině lidé přežívají, kdo nebo co jim kazí každodenní 'idylku' a jak se s takovou situací (ne)dokáže Diana popasovat. Jednoduše jsme vtrženi do světa, který hrdinové zachránit nedokázali a jediný, komu by se to mohlo podařit, je právě Wonder Woman, která se po sto letech probudí do této apokalypsy.

Kromě příběhu, který je opravdu zajímavý, valí stále dopředu a nutí vás pokračovat na další a další stránky, je tu velmi dobře vykreslený onen zmiňovaný post-apokaliptycký svět. Jeho ztvárnění mě fascinovalo hned na začátku samotné knihy a i když kresba Daniela W. Johnsona může někoho na první pohled odradit, po začtení si na ni brzo zvyknete a možná rovnou i zamilujete (jop, já se zabouchl!).

Abych to shrnul, tento komiks určitě stojí za přečtení a i když možná nezaujme na první pohled, po dočtení nebudete zklamaní. Za mě rozhodně slušných 8/10.

Já nikdy moc nemusel ten zastaralý styl kresby z 80' a ještě pozdějších let, většinou se mu obloukem vyhýbám. Nicméně jsem si řekl, že by bylo fajn vědět jak, kdy a proč Venom vlastně vznikl a tak jsem v trafice sáhnul po tomhle kousku a řekl jsem si, že to nějak zvládnu.

Můj přístup 'nic nečekej a možná budeš mile překvapen' se vyplatil. Překvapivě mi kresba nevadila a příběh mě zajímal a bavil. Paradoxně, a to je za mě škoda, se s Venomem jako takovým setkáme pouze v jednom z asi pěti sešitů, které toto číslo obsahuje. Dvě poslední s Venomem nesouvisí už vůbec (máme zde Silver Sable).

To je hlavní důvod, proč ubírám jednu hvězdu. Poslední dva sešity sice přímo na ty předchozí navazují, ale o Venomovi ani zmínka... a to jsem se na něj opravdu těšil. Kresbu zde hodnotit nebudu, i když mi není kdovíjak po chuti, v té době takhle kreslil skoro každý a byla by škoda snižovat hodnocení na základě předpojatosti.