No, jak tohle uchopit? Asi bych řekl za co.
V poslední mi přijde, jestli autoři náhodou nepíší tyto témata jenom proto, že buďto se to dobře prodává, nebo chtějí za každou cenu šokovat. Ztotožňuji se s předchozími pisateli v jejich myšlenkách. Tak nějak to kolem Vás proletí, pobavíte se, zakroutíte hlavou a je to pryč. Uvidím, jestli si to do budoucna znovu přečtu, nebo tím budu jen zvědavě po letech listovat.
Kresba je ale něco neskutečného! Množství dobových reálií, smysl pro detail a zasazení do renesančního Říma se povedla na výbornou.

Líbí se mi na tom ta zkratkovitost. Pár stránek a hotovo. Perfektní konvolut příběhů od světových kreslířů. Akorát si tak říkám, jestli některé kreslíře lze považovat za "opravdové" umělce. Párkrát to byl docela perfektní a přestřelený úlet.

Chvilkama telenovelka. Líbí se mi to propojení (možná prastarých afrických mýtů) africké linky a trochu filosofického zamyšlení prostřednictvím Ezekiela. Jinak na kresbu už jsem si docela zvykl, i když furt to není topka.

Už předmluva od historika umění nádherně shrnuje celé Manarovo dílo, že by se snad nedalo nic vytknout. Nádherně složený hold pro umělce od umělce. První album je prozářené římským sluncem, které slábne a světlo se postupně rozplývá, pohasíná. I přes některé historické nepřesnosti, které jsou pochopitelně (někdy i nepochopitelně) pozměněny, díky poutavosti příběhu a zasazení vybraných děl do kontextu, lze tento prohřešek Manarovi odpustit. Caravaggio zemřel v přístavu Porto Ercole, nikoliv v Porto Palo. Konvolut pláten pro kostel San Luigi dei Francesi je věnován životu a umučení svatého Matouše, nikoliv svatého Matěje (špatný překlad). Zajímavé je, že Manara nakreslil a zmínil pouze první verzi obrazu Svatého Matouše s andělem, které bylo zničeno za druhé světové války. Posléze byla namalována druhá verze obrazu (která je dodnes osazena v kapli Contarelli), protože si objednavatelé nepřáli, aby se prostý Matouš dotýkal anděla, ale také pro jeho sedlácké vzezření se špinavýma nohama. To by dozajista mohlo jako anekdotická historka v příběhu zafungovat, ale takových anekdot kolem objednavatelů a jeho pláten je mnoho. Taky jsem dost skřípal zubama nad překladem "oltářní deska" - raději oltářní plátno, nebo obraz.
Milo Manara zde zanechal svoji uměleckou duši i obdiv ke Caravaggiovi. Téma bylo pro něj tak vážné, že se oprostil od svých porno kresbiček a menších úchylek. Sem tam nějaký holý zadek, jinak nic jiného.
Skládám tímto hold i CRWákům. Krásná vazba, citlivě zvolená ražba na deskách a trefně zvolená barva.

Důstojné a dokonalé finále mého nejoblíbenějšího comicsového hrdiny. Jenom ten poslední comics o Punisherovi a Karen Page mi přijde zcela zbytečný, jako dovětek.

Temnota vábí a stále rezonuje na všech stranách. Epizodka s Natašou byla příjemné osvěžení a starý pán Bont taktéž nezklamal. Opět pecka!

Nějak nám ty libreta začínají pokulhávat. První dva booky vypadaly slibně, krom té groteskní kresby, ale ta syrovost k tomu nějak patřila. Tady je kresba fajn, jen ta podobnost s Disneyovkama a následně styl ala Princ z Persie mne trochu vytáčela. Opět comics, který se rychle prolistuje a kde nic, tu nic.

Je to Kája, proto ta cena za nostalgii. Povídky jsou takové klukovské - naivní.

Tady zkrátka nejde uhnout a nedat opět plný počet. Něco tak dokonale temného a noirového snad ještě nikdo předtím nevytvořil. Nebudu skrývat to, že jsem odjakživa Daredevila žral za jeho civilní postavu, která převyšuje zmutovaného hrdiny celého MU. Lidskost, utrpení, bystrost, vtip, životní síla - tím vším pro mě Daredevil je a bude. Bendis a Maleev jsou pro mne bohové.

Jedním slovem: "Masterpiece"!

Krásná kresba, akorát místy dost skicovitě provedená. Argo opět dalo na trh kus, který ukrývá nejednu gramatickou chybu, nebo písmena zde chybí úplně. A to bych opět mohl jmenovat zástup comicsů od Arga, kde je tomu také tak. Příběh to byla ukecaná fraška, která byla na výsost nudná a tak tak jsem se těšil, že to utrpení už skončí. No nevím nevím, jak celá série dopadne.

No těžký průměr... Nechce se mi říkat, že podprůměr, ale nějaká ta snaha tam byla. Gal má fantasticky rozmáchlou a bohatou kresbu na detaily, ale chybí tomu vyhraněnost, u které bych si i po letech řekl: "...Jo! To je Galova kresba!". Je to takové povšechné a smrdí to až moc akademickým vyjádřením bez jakéhokoliv osobního vkladu do celé věci. A jak připomenula Draco, ty jeho ženské to je křeč jak blázen. Ani sama Diosamante nebyla nějakým TOP sexsymbolem. A samotné naskenování některých stránek je taky příšerné, ale to má Argo tak nějak jako jejich osobitý firemní folklor.

Po tomto comicsu se začnu shánět po perských legendách, ba dokonce i po knize Tisíce a jedné noci. Perskou a orientální kulturu mám rád už odmala, díky stejnojmenné hře. Kresba je perfektní, příběh kulhá - dějové linky matou a matou. Po dvou přečteních je stejný výsledek mého pocitu ohledně scénáře. Čtenář příliš rychle listuje, než aby se zastavil u jednotlivých panelů. Rychlá perská jízda.

Kresba je to první na co si vzpomenu u tohoto comicsu, kladena na první místo a naprosto vystihující těžkost doby. Ono už ale mnoho chvály nezbývá. Z některých pasáží mě bylo "relativně" blbě, neboť nejsem přívrženec nějakého mlácení v sexu, i když vím co jsem se chystal číst. Nějak mě to obchází. Další, co by se dalo vytknout, je ultimátně pixelovaná předsádka comicsu, kdy bych v tuhle chvíli grafikovi nejradši urval ruce.

Matička Praha je vlastně jedna velká epizoda. Ať už to člověk bere po stránce historické, lidské, osudové či z jiného konce. Báje a pověsti Prahy autor spojil do jednoho velice zajímavého celku a já bych si dal i další nášup. Čtenář se střetává s rozzuřeným Janíčkem z Pomuka, který mlátí svým atributickým křížem amorka do hlavy, díky jedné roztržce, zatímco Golem rabiho Löwa v utajení posrkává škopek v hospodě "U Černého vola". Co víc by si milovník Prahy, legend a historie mohl více přát?

Něco tak milého a krásného, co čtenáře chytí za duši, může napsat jedině Gaiman. Povedená záležitost po všech stránkách.

To byla ale blbost...

Jak už to tady zaznělo mnohokrát, taková chvilková erotická blbinka. Tady ale musím trochu zaseknout sekeru, neboť ta kresba a styl jejího vybarvení mi trochu dere nervy. Mám rád zkrátka vyzrálejšího Manaru a jeho historizující kresbu.

No v tomhle mne převážně štvaly ty dialogy hrdinky samotné se sebou. Ještě jednu takovou knihu či comics a po pár stránkách ji odhodím do rohu. Kresba je stále mistrovská a Druuna je vlhký sen každého honimíra na planetě. Jenže kresba a příběh je zkrátka 100:1. Rád bych, aby některé vydavatelství vydalo Serpieriho westernové comicsy, ty by mne asi zajímaly více.

Sbírka erotického comicsu v tomto formátu, potažmo vydání, je skvostnou ukázkou francouzské tvorby. Setkání s různými kreslířskými styly podtrhují příběhy, které jsou promyšlené a nejsou prvoplánové. (Ponechávám bokem kreslíře jako The Pit či různé, kterým jde v tomto médiu jen o jedno a bohužel bez tvaru a příběhu) Rozhodně se těším na další vydání podobné antologie, která by otevřela vrata všem obdivovatelům tohoto žánru. Nu bitva mezi Crwí a Argem v podobě grafické erotické literatury započala :-)

Nejvíce co zamrzí na comicsu, nebo na jakékoli knize, jsou hrubky. A tady jich teda docela bylo. Neříkám, že jsem vyloženým zastáncem erotické literatury, ale comics, to je panečku něco jiného. Nářky ostatních v komentářích docela chápu, neboť i já sám jsem sáhnul po jinačích comicsech, než ty co kreslil Moebius a postupně si doplňuji vzdělání. Moebius mne ničím nikdy nezaujal a jeho kresbu řadím do zlatého průměru - Neuškodí/Neurazí. Ale teď k příběhu. Člověk se potýká se silným náboženským fanatismem, který nadále vyústí v něco jiného, než předpokládal. Konec se mi zdál docela odfláknutý na to, jak byla prezentována linka od začátku. Ve třetí knize se začalo nabalovat na sebe vše, jak v argentinské telenovele (A to jsem nebyl daleko od pravdy). Takové nemastné, neslané.

Docela rychlá erotická jízda u mladé slečny z církevního internátu. Byl jsem docela překvapen těmi "změnami", co se po orgasmu děly, ale pak jsem si na ně docela zvykl a spíše jsem nečekal u tohoto dílka nějaké nadpřirozeno. Dívka byla v comicsu dobře sexuálně zvědavá, což s nadšením kvituji, ovšem kdyby se měla více na pozoru. Někdy to sklouzlo do situace: "Nu což, tak pojďme na to...", to mi přišlo chvílemi laciné a bez většího promyšlení.

Doctora Strange jsem od UKK bohužel nečetl, tak nemůžu srovnat, jaké to bylo - nebylo. Tahle trpce temná magická jízda mne však úplně dostala, díky tomu, že konečně je ukázáno, že ne všechna magie je zdarma. Vybírá si svoji nejkrutější daň. A tak Doctor Strange není pouze kouzelnický Playboy, ale postava, která za moc platí. Ve všem je zde znatelná rovnováha. A to se mi sakra líbí!!!

Patřím k dlouholetým fanouškům tvorby Nicka Cavea. Na koncertech jsem byl nespočetněkrát a vždy mne tenhle démon-kněz-mág dostal do varu či do slz. To co jsem dostal v téhle knize, byla přesně ta temné hranice fantasie mezi reálným světem a nějakou ještě temnější astrální rovinou samotného Cavea. Oceňuji Reinharda Kleista za jeho temnou a dynamickou kresbu, kdy on sám se proměnil v démona gestických inkoustových tahů.

Kresba Terryho Dodsona je mistrovská práce, o tom není pochybu, ani sporu. Samotný příběh lze považovat za jednohubku, bez dalšího hlubšího přemýšlení. Kresba jednoznačně kraluje nad příběhem, i když ke konci má zápletka vcelku originální vyústění, ale kam se to hrabe na nějakou větší ligu. Někdy je v jednoduchosti krása, ale tady to zůstane silně nevyváženo. Uvidíme časem, po dalším přečtení.

Detektivka, která ve čtenáři eskaluje, až si stále dokola začne klást otázku: "Kdo je onen sváteční vrah?". Na jeden příběh je zde dostatek klasických ikonografických padouchů DC univerza, jež příběhů se v příběhu neztrácejí a mají svoje důležité role. Některé části spojené s rodinou Falcone, jakoby byly vystřiženy z Kmotra, ač přímo Carmine vypadá jak Brando po odtučňovací kůře. Vlivy jsou nanejvýše jasné a není je třeba zmiňovat dále. Kresba mi v tomto případě vůbec nevadí, i když je fakt, jak zde bylo zmíněno, že některé ženské postavy nepůsobí jako femme fatale, ale jako Eva Pilarová. To jest snad jediný mínus, který bych u tohoto zdařilého dílka shledal.

Inu co budu povídat a rozepisovat se o něčem, co je dokonalost sama o sobě. Ženu staví Frank stále na piedestal a je to dobře, protože mu v tomto fandím na 100%. I v tomto příběhu měla svoji hlavní roli a stálo za to pro ni obětovat život. Přes krev, střely a lámání kostí nakonec svoji Ester dostal...

Na tohle dílko nejde nedat plný počet, jako u ostatních děl. Kresba fantastická a scénář tak mrazivý a vzrušivý, že to sjedete na jeden zátah se zatajeným dechem. Jsem rád, že si Frank vymyslel a nakreslil svůj temný rybníček, do kterého se občas každý rád ponoří a nechá se unášet bezvadnou atmosférou.

Ano, to je ten Hellboy, kterého mám tak rád a za což jsem vděčný Mignolovi, že zpracovává staré legendy a mytologická témata.

Je to opět Manara, který se ani u Osla neobešel bez análního aktu. Nejlépe výtvarné ztvárněná blbinka, nic víc, nic míň.

Mila Manaru mám moc rád, hlavně jeho vyjádření ženského těla v kresbě. Bohužel tohle je ještě jiný styl jeho výtvarného projevu a moc se mi nelíbí. Pro mne je vrchol v Manarově tvorbě Borgias a poslední jeho výtvor comics Caravaggio. Co se týče příběhu, tak je to těžká účelovka, která více sází na vyobrazení, než na scénář. Ale s klidem můžu tvrdit, že při pár scénách mi sakra houplo. Jinak to kvitování Manarovy absence vaginálního sexu je někdy až zarážející. Holt v každém z nás je kousek úchyláka :-)

Takové jednodušší čteníčko. Pan kreslíř se rád vyžíval v kresbě nahaté Ciri :-P Nemám mu to za zlé, i když jiní kreslíři ženskou nahotu umí vystihnout lépe. Oproti předchozím dílům je hlavně kresba lepší. V těch minulých jsem se nějako nemohl s tou kresbou smířit.

Hlavní hrdina, jakoby vypadl z oka Geraltovi z Rivie a těžko říct, jestli by byl bývalý mistr inkvizice takový zdatný bojovník. Pár nesrovnalostí by tam našel každý, ale zase tak špatné to nebylo. I přes nádhernou kresbu s neskutečnými zkratkami, mne to zkrátka moc nevtáhlo do děje. I tak jsem ale zvědav na další díl.

Je pravdou, že tento příběh je dosti k zamyšlení a ne všechny dialogy může člověk poprvé pochytit. Mignola umí zkrátka parádně pracovat s legendami a slovanským folklorem. A to já strašně žeru a uznávám! Něco podobného co dokázal Sapkowski se Zaklínačem. U mne není co řešit.

Erotika provází člověka od samého počátku dějin. Je přítomná prakticky všude a na každém kroku v dnešním světě. Kdo tvrdil, že v dřívějších časech tomu tak nebylo, šeredně se mílí. O počátcích erotiky v comicsu pojednává tato kniha, která je až po strop naplněna výpravnou obrazovou částí a stručnými, leč výstižnými poznámkami o jednotlivých autorech. Tato publikace je i o tom, že ožehavá témata se dají vyprávět slušně a s grácií sobě vlastní (i když v obrazové části tomu tak není :-) ). Jakožto hodnotitel a dlouhodobý čitatel comicsů, jsem se rád nechal poučit erotickým undergroundem autorů napříč celým světovým spektrem.

Postavu jako Hellboye znáte už mnoho let. Ale až po těch mnoha letech se konečně prokoušete si přečíst TU první knihu. Každý si může posléze namítat a srovnávat s filmem. Bohužel nejde to a ani nemůže jít. Pro mne je Hellboy srdeční záležitostí, která snad nikdy nespadne do pomyslné temné díry opomenutí. Mike Mignola má tak osobitou kresbu a čerpá tak nádherně z mytologií, a z umění celého světa, že jedině před ním můžete - Ne! Musíte smeknout kloboukem.

No nevím, jaksi jsem se po dobu čtení nemohl s tím příběhem sžít. Nějak nejsem fanda sci-fi a rádoby vědecko-technická omáčka kolem a kolem mne trocha srala. Kresba je fantastická a sex. scény dechberoucí, ale to je tak asi všecho.

Za prvé jsem velice rád, že vycházejí comicsy, dá se říci, vycházejících hvězd domácí sféry. Příběhy klasika české sci-fi Ondřeje Neffa, jak podotýká sám autor, by bylo možno kresliti po tisícech, neboť autor má toho ve své kabele ještě hodně. Comics se četl příjemně a svižně. Čtenáře kolikrát až zamrazí jak moc velká rychlost to byla. Možná všechny zmíněné Neffovi povídky vyznějí ještě o něco lépe ve psané formě, než v kreslené. Michal Suchánek se s látkou popasoval bravůrně a tímto se mu dozajista otevřely brány do světa. V této chvíli mne jen mrzí fakt, že už většina kreslířských autorů se soustřeďuje na digitální umění, než aby do pazour vzali tužku a štětec.

Než se člověk do toho celkového fantasy mumraje dostal, tak to bylo celkem obtížné, avšak pak to přineslo své plody. Někdy se v tom čtenář ztrácel, pravda. Někdy políčka řádně pozlobila. Ale nakonec z toho vykrystalizoval příběh s velkým poselstvím. Loiselova frankofonní kresba je brilantní, i když jsem autora předtím neznal. Určitě se ke comicsu ještě jednou vrátím, protože po prvním přečtení zkrátka nevychytáte všechno. Konec vyprávění byl trocha uspěchaný, ale jeho vyvrcholení bylo nádherné.

On je to takový rychlo - kurz antickým božstvem v novém, moderním kabátě. Fascinující to není, ale nuda také ne. Zeus je stále pěkný kanec a božstvo se dívá na smrtelníky stejně se svými vrtochy. Jako menší origin Wonder Woman to neuškodilo, ale žádný skvost to také není.

Při pohledu na Druunu snad každému chlapovi se začne instinktivně zvětšovat. O tom zkrátka a jasně není pochyb. Kresba Serpieriho je mistrná, barvičky jsou trochu unylé, ale to vše zapadá do pochmurného galaktického světa. Kolikrát jsem se ale bohužel ztrácel v bublinách, kdy každá začínala úplně někde jinde a působilo to na mne docela chaoticky. Nikdy jsem nebyl příznivcem těchhle sci-fi oper a četlo se mi to trochu s obtížema, ale svět který byl Serpierim stvořen mne nakonec pohltil a vtáhnul. Mnohokráte bylo řečeno: "Kresba vládne, ale scénář pokulhává...". Viděl bych to asi stejnako.

Kresba Joea Queria mne vůbec neoslovila. U takového tématu jako je Zaklínač bych čekal propracovanější kresbu a ne nástěnku ze školní družiny. Příběh, ač místy temný, byl docela plytký a bez větší jizvy zapamatování. Za mne docela ušmudlané tři hvězdy a je to škoda.

Docela svižná jízda v celkově netradičním stylu. Kresba je úžasná o tom žádná. Scénář je taktéž poutavý a chytlavý. Jen stále mi tam něco chybělo a ani nedokážu říci co.

Kresba fajn, ale scénář je totální hrůza. Nevím, jestli bych svého oblíbeného hrdinu Daredevila nechal padnout až na takové dno. Comics byl rychle přečten, jako prolistování nedělním Bleskem. A to je sakra málo. Partička hrdinů v pohodě, ale připadá mi, že byla až moc v pozadí. Slabé, slabé a ještě jednou slabé!

Docela zajímavý dodatek od Stana Lee. Super nakreslená Black Cat :-P

Příjemné, svižné, dospělé čtení. Spider-man ukázal, že i odnož Marvel Knights mu sedí a Millar se pěkně předvádí. Bohužel mne mrzí, že kniha není tlustší a přidala by další příhody. O to více nechává čtenáře napjatějšího a musí šáhnout po literatuře z Améru.

Je to zkrátka krásně zvrhlé. Jelikož studuji historii a sem tam se prostě narazí na jasnou nepřesnost, tak mi to vůbec nevadilo, nechal jsem se unášet touhle "historickou freskou". Manara bravůrně předvedl svůj smysl pro detail a kresbu do té podoby, skoro jako fresky v Sixtýnské kapli. Perugino a Signorelli by si s Manarou určitě rozuměli. Inu středověk neskončil, středověk trvá...

A tak jo, je to Spidey, jakého máme rádi. Já sám jsem se na toto vyprávění těšil, a také jsem rád, že jsem si ho tehdy nekoupil od Crwe. Návrat mne bavil, tyhle díly nebyly špatné, ale stále jim něco podle mne chybělo.

Hrdina můj nejmilovanější! S láskou a nadšením hltám, ať už české, či originální mutace všeho co se DD týče. Comics jsem si užil, příběh super, ale do dokonalosti tomu ještě trocha scházelo.

Vynikající scénář Gaimana vedl čtenáře postupně za ruku a jak i sám autor řekl, že mnozí netuší jak zaonačil slavné hrdiny Marvelu. Jednoduše tleskám jeho fantasii a smyslu pro výborné drama!