1

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Je to sice jen mlátička, ale neskutečně dynamická a svižná. A co víc, dokázala vybudovat napětí u postavy, o kterou se jinak příliš nebojíte, a to v příběhu, ve kterém už ze samotného názvu předem víte, jak dopadne. Je zde cítit každá Doomsdayova rána (který je působivý a po vytření si zadku s celou JL respekt vzbuzující protivník) a s tím i stále se zvětšující Supermanovo vyčerpání. Poslední sešit je pak opravdu parádní, ve velkém měřítku jak po symbolické, tak doslovné stránce. Nicméně přestože Doomsday výborně funguje právě jako přímočaré destruktivní monstrum (v jednoduchosti je síla), tak mě i tak lehce zamrzelo, že jsme se o něm nedozvěděli ani to absolutní minimum. A mít to alespoň o sešit navíc, ve kterém by byl zobrazen Supermanův pohřeb, tak se vůbec nezlobím taky. Nakonec ale hodně přimhouřím oči, přikloním se k tomu všemu, co mě na téhle jízdě bavilo, a za první přečtení to nechám za 4*.

Zo začiatku som si myslel, že tomu viac ako 2* nedám. Postupne sa to navýšilo na 3. Ale tak dlho mi to ležalo v hlave, že napokon po druhom prečítaní musím ísť na 4*. Rozumiem, prečo mnohých komiks sklamal, naštval, znechutil. Ostatne, aj ja som čakal viac. Ani ja nechápem, prečo, keď už scenáristi dostanú povolenie od šéfstva zlikvidovať zásadnú postavu (čo ozaj v histórii komiksu nikdy nebola žiadna samozrejmosť), tak že prečo to poriadne nevyužijú a prídu s priemerným scenárom. V Marvele sa to stalo Stacyovým a v DC nielen Supermanovi, ale i Robinovi. Tragické úmrtia, či už kapitána Stacyho a jeho dcéry, alebo Batmanovho sidekicka, boli síce z podstaty znepokojujúce (a áno, otriasli kánonom), ale predchádzali im zdĺhavé a pravdupovediac neveľmi pútavé príbehy. Samotné smrti boli silné, lenže dovtedajší dej, ktorý k nim nevyhnutne smeroval, do značnej miery nudil. Supermanova smrt je však predsa len iná. Páčilo sa mi na nej, že Superman nezomrie v revolučnom, šokujúcom príbehu, ale v „normálnej“ akčnej scéne natiahnutej na celú knihu. Bavilo ma, ako k tomu všetko osudovo smeruje. Najvýdatnejšie to vidieť na momente, kedy Superman robí rozhovor v televízii a je to prestrihávané na likvidáciu (tentokrát neuveriteľne slabej) Ligy spravodlivosti. Práve v priamočiarosti a jednoduchosti sa ukrýva živočíšna razantnosť. Jasné, u Spider-Mana podobné „nonstop akcie“ fungovali lepšie (Nezastavitelný Juggernaut, Návrat alebo Masky), keďže o Spajdyho sa môžete báť, kým o Supermana nie, lebo je to Superman. Skvelé každopádne je, že získal protivníka budiaceho rešpekt svojou bezcitnosťou, mlčanlivosťou, nekompromisnosťou. Síce nechápete, ako je možné, že Clark dostáva tak mohutne do držky, ale zas môžeme to brať aj tak, že Doomsdaya hrubo podcení a naletí naňho s tým, že ho odrovná behom sekundy. Ako však súboj naberá na intenzite a trvá čoraz dlhšie (a Superman dostáva čoraz mohutnejšie do tela), tak ho to vyčerpáva. Takže áno, ak sa na to pozrieme z tohto uhla, tak to zmysel dáva. Absencia silných spojencov (WW, Martian Manhunter, Batman) ho naopak nedáva, ale zas ak by sem nabehli, paradoxne by to stratilo na pôsobivosti (na konci je možné zaznamenať nenápadnú vetu, že najmocnejší hrdinovia planéty Doomsdayovi podľahli: mám tomu rozumieť tak, že Wonder Woman a spol. zomreli mimo záber?!). Vlastne sa mi páčila tá intimita, to, že sa bez prestávky mydlia len dvaja „ľudia“ a nie celé armády. Naokolo všetko vybuchuje a padajú mrakodrapy a šokované ľudstvo sa tomu bezmocne prizerá. Nad všetkým sa vznáša atmosféra zmaru a fatálnosti, keďže súboj (a z neho vyplývajúca spúšť) sa ťahá cez celý kontinent. Je zničujúci. Zdrvujúci. Devastačný. Apokalyptický. Je mrazivé vidieť, ako Supermanovi (Supermanovi!) dochádzajú sily v súboji so súperom, ktorý nepotrebuje oddychovať. Je každopádne neuveriteľné, že túto jednohubku museli napísať štyria ľudia vrátane Rogera Sterna, ktorý stvoril jedny z najlepších Spider-Manových osemdesiatkových dobrodružstiev (V kůži vetřelce, Nezastavitelný Juggernaut, Hobgoblin, Tarantulovo znamení). Komiks svojho času svoj účel splnil dokonalo: bolo jasné, že keď v niečom zomrie Superman, predaje budú rekordné a to sa aj vyplnilo. Čitateľom však zostala na jazyku pachuť prameniaca z presvedčenia, že boli podvedení (keďže sa Superman neskôr vrátil). Ak by som to robil ja, poňal by som to v komornom duchu: Superman by dostal kryptonskú rakovinu, s každým by sa rozlúčil a napokon by odišiel do Pevnosti osamenia a tam by v tichosti navždy zavrel oči. Ale nie som naivný, chápem, že v 90. rokoch by mi niečo také neprešlo a na hodinu by ma vyrazili. Kresličsky je to fajn, taká deväťdesiatková mainstreamová klasika (ale znepokojila ma fixácia na mužské bradavky).

Proslulý komiks ve kterém dojde k zásadní události týkající se jedné ikonické postavy. Je proslulý právě díky této události. Je to totiž jediná zajímavá věc, co se v tom příběhu stane. Jinak je to úplná blbina. Vlastně ani ta Supermanova smrt není nic extra. A ten zbytek? Je zde Doomsday, záporák, kterému se dostane pocty, jenž se v tomto díle nedostala Lexi Luthorovi, generálu Zodovi ani Bizzarovi... a je to prosím vás obrovský humanoid, který vrčí, chodí, zabíjí a ničí. Nic jiného nedělá, nic jiného neumí, o nic mu nejde. Na férovku, takhle blbého záporáka jsem neviděl ani nepamatuju. Seriozně, nepamatuji si, že bych kdy viděl takhle blbého padoucha. Pokud samozřejmě nepočítám animovaný film Supermanova smrt. Doomsday jde a ničí. Útočí na něj, armda, superhrdinové, technoarmáda, Superman, on to kašle, zmydlí je a jde dál. A to je všechno, až do finálního souboje se Supermanem, ve kterém tedy umírají. Nejenže je to dějově prázdná série bitev, ani ty bitvy nejsou zajímavé (mlácení pěstmi, střílení paprsků. Taktické nápady? Nic.). A není to ani moc dobře kreslené. Jako jo, jsou to rané devadesátky, nemůžu čekat současnou kresbu, ale jako už jsem viděl starší věci kreslené líp.

Tohle opět není úplně na zhodnocení jednoduchý Supermanovský komiks. Tentokrát má nezpochybnitelný kultovní status, ale ne díky příběhu jako takovému, ale kvůli události co se zde stane, jak název velmi jemně naznačuje. K tomu se samozřejmě pojí jistá očekávání. Povedlo se jim dostát?

Legenda o tom, kterak v době, kdy umírání (a vracení se) kultovních komiksových ikon zdaleka nebylo běžnou záležitostí, se padouchovi jménem Doomsday povedlo zabít se navzájem se samotným Supermanem, už i u nás byla dostatečně známá. A několikrát adaptována, rovnou do dvou animáčů, seriálového Smallville nebo neprávem nedoceněného filmu Batman v Superman. A teď se nám tenhle zásadní milník komiksové i kulturní historie konečně dostal do rukou.
Moje dojmy? Rozhodně se nejedná o komiks špatný, odhlédneme li od toho hypu kolem, jedná se o komiks solidně napsaný i nakreslený. K plnému užití nám sice chybí všechno to co tu bylo předtím, proto některé narážky nebo postavy nám budou neznámé, ale pořád tu máme knihy Muž z oceli, Krize karmínového kryptonitu a především Panika na obloze, na kterou tu máme odkazů víc a i postavy Maximy a "Supergirl" nebo "nový" Luthor mají své kořeny (nebo alespoň víc informací) právě tam, takže pokud si v rámci našich možností chcete Supermanovu smrt co nejvíce užít, doporučuji předtím přečíst. Ale není to nutnost, vcelku kniha funguje sama o sobě.

Na začátek tu máme krátkou story o jakýchsi podzemních mutantech, jako bonus hodný bezdomovec a otravný černoušek. Moc záživné to není, ale být to tu musí, neboť do toho se nám tu prostříhávají scény na Doomsdaye který se dostal ze svého vězení a pomalu se vydává na svou cestu zkázy. Nutno podotknout, že ta atmosféra neznámého mocného zla se tu daří budovat skvěle, nic o té postavě nevíme, není u ní žádný text, není ji vidět do tváře, jen tiše ničí a zabíjí vše co potká. Netrvá dlouho a dojde na konfrontaci s Ligou Spravedlnosti, která ovšem toho času sestává ze značně béčkových a druhořadých hrdinů, takže výsledek bitvy nikoho nepřekvapí. Asi abychom mohli pocítit tu bezdůvodnou zkázu i z prostého lidského pohledu, máme tu excelentně trapnou postavičku puberťáka homoeroticky fixovaného na Guye Gardnera, který seřve svou svobodnou matku protože v ledničce není limča a jeho otec ji tam přeci vždycky má. Taky nerad odpovídá na otázky jak se měl, nemá rád svou mladší sestřičku protože je jí asi půl roku a matka se tak musí věnovat jí místo aby doplnila do ledničky limču. A taky nemá rád školu, protože je 'dementní'. Asi příklad teenage rebélie z počátku 90's. Ale zasmál jsem se, to zas jo, jen nevím jak moc je to dobře…
Nicméně, potom co Doomsday roznese Ligu, konečně se objeví Superman, který jediný je schopen s ním nějak držet krok. Z Doomsdaye konečně uvidíme něco víc i pod maskou, nutno dodat že jeho design je velmi povedený a až dodnes nepotřeboval výraznějších změn.

Pak už víceméně až do konce se jedná o rubačku mezi těmito dvěma. Do konce zbývají 4 sešity, ten první má na každé straně 4 panely, další 3, předposlední 2 a finále je celostránkovou pastou pro oči. Jak v mnoha komiksech mi finální souboje přijdou odbyté, nebo pitomě utnuté nebo ukončené, vzhledem k tomu že tady je finální souboj většina knihy, si akci plně vychutnávám. Souboj je čím dál zuřivější, často se mění lokace, a ač je to "jen" mlátička, je v rámci možností nápaditá. Je dobře budována atmosféra toho, že tohoto soupeře ani Superman nezvládne, aniž by do toho dal opravdu všechno, navíc je znevýhodněn tím že musí uklízet bordel a zachraňovat lidi a Doomsday mu tak vždy unikne blíž k Metropolis, kam má namířeno. Z toho plyne že komiks je dostatečně akční a dynamický, ač pořád trochu ukecaný, no jsou to začínající 90's… ale není to tak hrozné. Gradace je dobrá, a vzhledem k povaze příběhu ani nevadí že jde skoro jen o akci. Ačkoli, když už jde o tak zásadní událost, byl bych rád kdyby tu byla i nějaká silná civilní linka, hned by to bylo emotivnější. Takhle závěrečné emoce plynou čistě z toho že postavu má čtenář rád. Což já mám, ale přesto uznám, že se z toho dalo vyždímat víc. Třeba se Supermanovým koncem v Mooreově Co se stalo s mužem zítřka? se to srovnávat nedá, ale aspoň je to Supermanův konec pojatý diametrálně odlišně. Víc akčnější a epičtější. A poslední sešit, to jsou opravdu vizuální hody, ty celostránkové ilustrace jsou opravdu krásné. Vůbec kresba se mi líbí, už je víc dynamičtější 90's než statické 80's. Nejslabším kreslířem tu je Jon Bogdanove, jehož obličeje a anatomické proporce jsou občas docela prasárnička. Naopak Dan Jurgens nebo Tom Grummett, to je poctivá kresba na kterou se dívá vskutku dobře. Barvy poplatné době, ale aspoň oproti Panice na obloze jsou hezky syté. Scénář až na pár zbytečných dialogů a monologů, homo teenagera, a absenci více emocí a civilní linky, jede od začátku dobrým tempem a není problém dát komiks na jeden zátah. Zároveň je to poslední z u nás vydaných sólo Supermanů z téhle série, která započala Byrneovým Mužem z oceli, a jelikož tuhle řadu jsem měl rád, lehce mačkám slzu.
Retro bonus, to je taková nostalgická blbůstka, ale bavil jsem se. Superman v Golden & Silver Age se mi čte překvapivě ještě docela dobře, možná proto že i přes naivitu zápletek je postava v základu pořád podobná, kdežto ve stejné době takový Batman je diametrálně někde jinde než dnes, proto mi jeho dobová veseloučká dobrodružství voní méně.

Ve své době musela být Supermanova smrt neskutečná pecka a člověka to muselo opravdu zasáhnout. Z dnešního pohledu víme že smrt nebyla konečná a komiks samotný je už docela retro (devadesátky jsou takový přelom toho co pro mě ještě je retro a co ne…) tak je jasné že takový efekt nemá, na to příběh nemá dostatečný emoční přesah. Ale punc něčeho zásadního mu nikdo neodpáře, proto jsem neskutečně rád že si ho můžeme přečíst i my tady v češtině. I bez toho pozlátka, je to akční, dobře gradovaný příběh, co se rychle čte a má kresbu na kterou se (s jednou vyjímkou) i dnes dobře dívá. A to není málo. 7,5/10

Ano je to průměr. Děj vlastně neexistuje a téměř celá kniha je pouze jedna dlouhá naivní mlátička s pár vedlejšími epizodkami, ale ten poslední sešit to celé zachraňuje a dělá z toho něco víc. Krásný celostránkový výjevy a kvůli nim to určitě stojí za to pročíst. Devadesátková kresba mi sedí. Škoda že jsme se nedozvěděli víc o složení ligy spravedlnosti v téhle knize.

Supermanova smrť Doomsdayom a čitateľova nudou. Žiaľ, aj keď je potenciál príbehu veľmi vysoký, realizácia je nanajvýš priemerná. Celý príbeh je v podstate jedna veľká bitka, v ktorej si Superman a Doomsday rozdávajú jednu facku za druhou, pri čom ničia všetko naokolo. Najhorší je úvod, kedy sa snaží Doomsdaya zastaviť Liga Spravodlivosti, pozostávajúca z naozaj bizarných a divných hrdinov. Časom kvalita stúpa, ale aj finále by si zaslúžilo niečo "viac". Kresba je tiež maximálne priemerná a málo detailná. Nápad sa mi naozaj páčil, predstavoval by som si však celé spracovanie úplne inak.

Hovadina na entou. Teda né, že by smrt Supermana byla dementní nápad, dementní je bohužel styl, jakým k tomu došlo. Na to, že tehdejší hlavouni DC chtěli nějakou pecku, která zahýbe jejich komiksovým světem, tak to se teda mohli pochlapit a Supermanovi dopřát důstojnější odchod. Ono by to vážně stálo za to, kdyby se toho chopil někdo, kdo z toho dokáže opravdu udělat kulervoucí drama, u kterého budou čtenáři hltat každou stránku a na konci je to totálně sejme. Mě to bohužel taky sejmulo, ale uplně jinak, než bych chtěl. Další nenaplněný potenciál.

Dobře, tak to mám potvrzené… Ač nějakou postavu nemohu téměř vystát, tak to neznamená, že bych si nemohl užívat jeho příběhy ba dokonce je považovat za výborné. Tohle byl super akční komiks s parádně emotivním vyvrcholením. Jen je škoda, že když jste předem upozorňováni na to, že někdo zemře (vždyť je to už v nadpisu), tak ten emocionální efekt je dost utlumen. Nicméně se jedná snad o nejdelší superhrdinskou bitku, jakou jsem v komiksu četl. A světe div se, celou dobu je to zábavné, napínavé a vy si jen užíváte totální devastaci prostředí kolem (vždyť spolu bojují dva, co mají sílu ničit planety). Až na první sešit a závěrečné retro se jedná o nepřetržitou bitku, což je nějakých 150 stránek? Vše vygraduje posledním sešitem příběhu, který je kreslen formou jednostran, což akční efekt umocňuje, tady je ovšem škoda, že to do rukou nedostal lepší kreslíř, než je Jurgens (jehož kresba mi přijde až moc průměrná – vzdáleně mi připomínal Millerův styl, ale bez té upuštěné uzdy, takže to spíš vypadalo, jako něco ne příliš povedeného). Retro bylo fajn, Superman dostal trochu detektivnější roli, je zde pár malých scénáristických úletů, ale na svou dobu a vlastně i dobu dvacet let poté se jedná o nadprůměrný kousek. Lehce přímočaré, možná by čtenář čekal něco, co víc tlačí na emoce, ale já si především užil to, jak to celé působí jako jedna velká akční scéna (a ono to funguje).

WOW! Jinak to nelze. Redakce DC chtěla něco velkého a povedlo se jim to. Každým sešitem jsme blíž Supermanově smrti, tušíte ji, ale přece jen někde v hloubi duše věříte, že název je zavádějící. Bohužel, není a Superman nás všechyn zachránil, ale položil při tom to nejcennější co měl - svůj život. Díky Supermane! Já tomuto příběhu věřím a je mi fuk, že kresba už je trochu OUT, čte se to parádně a kresba je pořád dobrá a mě prostě baví. Dan Jurgens v tom lepším světle. Skvělá a přímočará akce, přitom to není jenom o tom. Je tam toho daleko víc. Skvělá práce.

Je to v podstatě první díl Rockyho, akorát místo Apolla je tady Doosmday a místo Balboy Superman. Čte se to dobře, ale od ikonické smrti Supermana jsem čekal něco zajímavějšího než rozbíjení tlamy v několika sešitech.

Šlo z toho rozhodně udělat víc. Mělo to velký potenciál.

"Legendární smrt ikonického superhrdiny." Vůbec jsem však nepobral, kde se Doomsday vzal a proč to vlastně všechno dělá. Na takovou událost bych čekal trochu důmyslnější zápletku.

Jeden se pak diví, kam se vlastně podařilo Supermana posunout a že z něj další autoři zvládli udělat funkční postavu. Kniha "DC komiksový komplet 22: Superman - Supermanova smrt" to sice nepotvrzuje, ale aspoň tady máte jednu verzi toho, jak Superman zemřel. Není dobrá, ale asi to odráží scenáristickou impotenci mainstreamu v 80. letech, kterou naštěstí narušili schopnější autoři. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/11/1559-dc-komiksovy-komplet-22-superman.html

Nejvíc jsem si užíval jak Doomsday vytíral podlahu s těma alespoň pro mě no name hrdinama, to bylo opravdu uspokojující :) Jinak to bylo celkem čtivý akorát z tohohle komiksu vůbec nevim o co Doomsdayovi šlo a působil akorát jako vypatlanej bijec kterej by vlastně Supermana i ignoroval kdyby se mu nepletl do cesty a trochu mě zklamalo, že smrt byla jen vyčerpáním a teda ubitím.

Na úvod dostaneme krátkou epizodu z podzemí Metropolis, pak už je to ale akční jízda až do konce, která postupně vygraduje k závěru souboje před Daily Planet, kdy celý sešit obsahuje jen celostránkové panely.
Dnes už jsme samozřejmě na úmrtí a návraty superhrdinů zvyklí, ale zajímalo by mě, jestli v té době čtenáři tušili/věděli, že se Clark vrátí.

Nuda. Na to, že zabíjí komiksovou ikonu, přišli s tím nejlínějším způsobem.
Více na: http://www.youtube.com/watch?v=PonR-ZkgPgU

Příjemná jednohubka. Nejedná se o nic světoborného, ale má to spád a je to nabité akcí. Kresba mi příjde supr, přesně můj oblíbený styl. Mi se to líbilo. Má jediná výtka nesměřuje ani tak k tomuto komiksu, jako k DC kompletu celkově. Opět mi chybí jakýkoli úvod do děje. Takový guláš v postavách jako tady, jsem neměl snad ani v Krizi na nekonečnu Zemí. Snad jediná postava, kterou z JLA znám, je Guy Gardner... ale fakt nerozumím tomu, jaktože má schopnosti, když není Lantern. O jaký klon nebo verzi z jiné dimenze Lexe Luthera se jedná tentokrát? A mohl bych pokračovat.

Prekvapive primocare a stravitelne. Posledni sesit v celostrankovych ilustracich je dobry napad. Cele by to bylo skvele kdyby Superman opravdu umrel, ale jsme v komiksu, takze to nehrozi.
75%

Navzdory informacím uvedeným v tiráži kniha obsahuje pouze následující sešity:
Superman: Man of Steel #18-19
Justice League America #69
Superman, vol 2 #74-75
Adventures of Superman #497
Action Comics #684
+ bonusový retro sešit Superman #21
(zbývající 4 sešity, které kniha chybně uvádí, tvoří prolog příběhu, který ale v knize obsažen není)