1

Čtvrtou edici Daredevila otevřeli v roce 2011 scenárista Mark Waid a kreslíři Paolo Rivera a Marcos Martin. Ultimátní komiksový komplet nám představuje šest dílů této edice, které ve mně bohužel zanechaly rozporuplné pocity. Na první pohled není jasné, zda se jedná o nezdařený pokus o souvislou dějovou linku napříč všemi sešity, nebo řadu samostatných příběhů, které se stejně neúspěšně pokusily najít společnou nit. Zkratkovitě, nedotaženě a samoúčelně působí i většina vstupů, např. Spota, Captaina Ameriky, Ulyssese Klawa, ale i třeba zástupkyně státního návladního Kirsten McDuffieové. Mark Waid chtěl z Daredevila udělat muže, hýřícího optimismem, snad mu i vykouzlit úsměv na tváři, odpárat z jeho života všechen ten cynismus, ponurost a nesmiřitelnost, jenže jakoby se tento smělý koncept zadrhl v půli. Nakonec se zdá, že to není tak ani tak, a z celého nápadu zbylo jen roztříštěné obludárium jednotlivých skečí, které k sobě pasují jen s největším sebezapřením. Kresba tento dojem podporuje: chvíli precizní a vysoce dynamická, jindy zase dětsky skicovitá skoro až nudná. Dobrá zpráva je, že Daredevil neustrnul na místě, ale vyvíjí se. Otázkou je, zda se vydal tím správným směrem.

Fest sa mi to páčilo, ale predsa len sa k Diablovi z Hell´s Kitchen viac hodia komorné a temné príbehy odohrávajúce sa v nočných prístavoch a zapľuvaných bočných uličkách, keď má proti sebe lupičov, kriminálnikov, mafiánov a korupciu. Scenárista Mark Waid (Amazing Spider-Man: Rodinný podnik, Fantastic Four: Nemyslitelné) sa v roku 2011 pokúsil vytvoriť Daredevila, ktorý nie je ktovieako ponurý (ani melancholický), ale zároveň nerieši vieru (ani pochyby) a hoci je (v rámci možností) „realistický“, nejeden raz bojuje proti superprotivníkom. Inými slovami: snažil sa byť konzervatívny a zároveň liberálny. Vo výsledku to prekvapivo funguje. „Inému“ poňatiu slávnej postavy odpovedá aj kresba Paola Riveru: je parádna, čistá, neprekombinovaná (nič proti prekombinovanosti, ak sa vydarí), farebná a vcelku optimistická a pritom ako keby jednoduchá, nenáročná. Páčil sa mi nielen spôsob, akým Rivera zobrazil Daredevilov radar, ale i dvojstrana prechádzky a zaujímavo výtvarne znázornený Klaw (a najmä jeho pomocníci). Rivera má cit pre detail (psí výkal na chodníku, odtrhnuté Captainovo krídelko na helme), ale nenecháva sa tým zbytočne strhnúť. Páčili sa mi viaceré scenáristické nápady a veľmi ma bavili postavy a dialógy, aj keď nie až tak vehementne, ako u Kevina Smitha (v Daredevil: Ďábel strážný). Divný pocit som mal z toho, že všetci vedia, že Matt Murdock je Daredevil (hoci ten to neustále odmieta), z čoho takmer nič nevyplýva; nepochopil som, prečo to Waid spracoval takto „nijako“. Záporne vnímam aj načaté a nedokončené veci s prokurátorkou a Captainom America, ktoré pôsobia ako slepé uličky.

Nádherná práce s panely a kresbou. Humor a příběh byli taky slušné. A jako milovník daredevila musím dát 5 hvězd.

Relativně moderní Deredevil je trochu překvapivě protiváhou svého potemnělého kánonu za cenu jistého pospidermanštění hlavní postavy. Hrdina hláškuje, dělá vtipy a staví se svému osudu s čelem poněkud méně zachmuřeným než bylo zvykem. Změna je to příjemná, osvěžující a funguje hlavně díky dobře napsanému příběhovému podkladu. Kresba je poměrně dost nehezká i když má svá pozitiva, jako třeba čitelnost, nebo některé opravdu povedené designové prvky. Velmi slušná kniha. 90%

Rovněž výborný a skvěle propracovaný příběh. Mafiásnké, gangsterské, konspirační. Někdo příjemně tahá za nitky a ten slepý mladík skvěle obohacuje celý příběh. Líbí se mi vyváženost mezi Mattem a jeho alter egem v celém příběhu. Není to sólovka ani jednoho z nich. Každá postava má své opodstatnění a místo v příběhu. Tam, kde nemůže Daredevil, pošle Matta (a obráceně) a i Foggyho, který je zde víc než jen zábavný. Je zde opravdu důležitým. Vše sedí, jak má, i Klaw se zde povedl (bravo). Snad jedinou negativní stránkou je tisková chyba, s kterou jsem danou kopii dostal. Vrstvy u pár stran se špatně překrývají a proto mám rozmazaný text u několika bublin a tím pádem to schytala i kresba. Naštěstí zážitku na četbě to nijak markantně neuškodilo. Ještě ke kresbě bych rád něco dodal, není to vůbec můj šálek. Jasná linka a jasné dotažení mi k Daredevilovi moc nesedí. Podobně to má Quesada v Ďáblu strážném, ale tam je tolik detailů a barev, že se to ztrácí, navíc je to i typické pro tu dobu a člověk to tak i bere. Tady ta jednoduchost moc tomu všemu neprospívá, ALE, zase díky této kresbě vyniká Daredevilův radar, který je opravdu skvěle znázorněn a pak ještě určitá rozbitost panelů a vyprávění skrze stíny v malých panelech, popis Daredevilových pochodů během mise (podobně viz Old Man Logan od Lemira a Sorrentiniové, i když tam je to spíš v rámci jiného vypravěčského stylu) je pro dnešní moderní komiks jakousi normou a tady je to skvěle zvládnuté. Takže kresba jako taková není úplně moje, ale dílčí prvky jsou naopak skvěle zmáknuté. Za mě skvělá kniha.

Tak jsem si dal po roce repete a musim říct, že se mi to líbilo mnohem víc než napoprvé. Fakticky super.

Jo, je to fajn, na odlehčení, konec mě pobavil, ale kreba není moc dobrá, jak bych u Daredevila čekal. Odkazy na Marvel nemohly chybět a tak se tu dočkáme boje mezi Capem, máte Klawa, Avengers, FF nebo v jednom panelu týpka z A.I.M.u. Jo bavil, ale neni to nic úchvatnýho.

Nový, veselejší a sluníčkovější Daredevil. Poloha, ve kterého si čtenáři prostě nedokáži moc představit, navíc po příbězích, které psal Miller, Brubaker či Bendis. Je to prostě něco, co vám jakoby nesedí, i když je to vlastně velmi dobré. Waid hold potřeboval trochu času, aby si získal diváky a za těch šest sešitů se to povedlo jen částečně. Není tu silný záporák, což je další nevýhoda. DD je sice svým způsobem ten starý ochránce bezbranných, ale zároveň víc vtipkuje a přistupuje ke všemu pozitivně, chvílemi máte dokonce pocit, že čtete Spider-Mana. Do toho ta kresba, která mi přišla jako z nějaké teenage série o puberťačkách, jak balí kluky ze střední, ale uznávám, že má i několik velmi zajímavých a originálních prvků, především to, jak Matt vnímá prostředí ostatními smysli a radarem, díky tomu získává dost na zajímavosti. Ale ty barvy jsou moc barevňoučké a mě to nesedlo, ale uznávám, že to je dost o vkusu, nekvalitní ta kresba není. Kolem a kolem se jedná o velmi zajímavou sérii, kterou budu rád číst dál, ale do TOP příběhu s Ďáblem tomu ještě větší krok chybí...

Ďaleko lepší Daredevil, než by sa na prvý pohľad zdalo. Jednoduché a prehľadné čítanie, namiesto temnoty je tu množstvo svetlých farieb a Daredevilovi to náhodou vcelku sedí. Kevin Smith je zabudnutý. Je to po čase kniha z UKK, pri ktorej som dostal chuť pridať sem hodnotenie. Už to je plus.

Jsem rád, že to u nás vyšlo, s Waidovým DD jsem se setkal poprvé. Jistě, není to ani Bendis, ani Brubaker. A ani být nemůže. Vzhledem k tomu, že se ta opravdová přelomová díla odehrávají s přibližně dvacetiletou periodicitou, musíme si ještě deset let počkat. Ale myslím, že na Waida budeme vzpomínat jako na McKenzieho - rozhodně nic nezvoral. Pravda, po Shadowlandu se nic horšího napsat nedalo, to byla žumpa celého DD (doufejme že na dalších dvacet let). Takže bych si to chtěl přečíst dál. učí se v tom chodit. Bude to pak lepší? Jinak ten retro pop art je docela roztomilej.

Celkem v pohodě. Ani špatný ani žádná pecka. Byl tam hodnej muslim, byli tam gayové, takže normání moderní komiks, jaký si strana a vláda přeje:)

Daredevil v knize "Ultimátní komiksový komplet 77: Daredevil - Zvuk a zlost" není temný, je místy dokonce zábavný, ale pořád mu jde o to hlavní - aby pomáhal nevinným lidem, kterým nikdo jiný nepomůže. A je docela osvěžující, že ufouni v tom nejsou. O zajímavé záporáky rozhodně nepřijdete. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/10/1273-ultimatni-komiksovy-komplet-77.html

Tak není to vyloženě špatné, ale nic převratného v tom nevidím. Vlastně krom pitomého Shadowlandu, je pro mne tenhle DD nejhorším co tady vyšel. Možná je to mnou a jsem zvyklý na temné příběhy od Bendise a Brubakera, možná mi vadí, když z DD nepokrytě dělají mnou neoblíbeného vtipálka Spider-mana. Ale ten příběh, ty barvy... no udělejte si obrázek sami. Pro mne zlatá éra DD skončila s odchodem Brubakera a je mi naprosto jedno, kolik eisnerových cen waidova éra vlastně dostala.

Celkove to neni spatne, ale Bendisuv DD je o nekolik urovni jinde a to po vsech strankach. Co mi tady pomerne vadilo, byla prave ta nevyhranenost. Neni to ani vazne, ani vtipne. Mezi temito polohami to osciluje, podivnym, roztekanym zpusobem. V poslednich dvou sesitech uz je to trochu lepsi, takze myslim ze Waiduv DD take zraje a docela by me zajimalo jake jsou dalsi sesity. Kazdopadne co Waidovi odpustit neumim, je jeho odtazitost. Sice tvrdi jak chce vratit DD do ulic k normalnim lidem, ale me bylo celou dobu prakticky jedno co se s DD deje a to je proste spatne.
70%

SpiderDevil :) Nemůžu si pomoct, ale ti parchanti z něj udělali Spidermana light.

Takže líbilo, někdy i hodně, ale mám rád toho depkovějšího Matta. Ne že bych mu nepřál oddech.

Mám z toho trochu rozporuplné pocity. Netradičně začnu kresbou, protože ta je skutečně povedená, ať už ji má na starosti Rivera, nebo Martin, i když ta Riverova se mi líbila víc. Vlastně ani scénáři nemám moc, co vytknout. Není to tak ultimátní pecka jako DD od Bendise, ale je to moc fajn čtení. Co mi ale při čtení pořád nesedělo je atmosféra a hodně optimistický Matt. Po předchozích u nás vydaných Daredevilech je docela nezvyk. 75 %