4

Kniha se rozjíždí rychle, v mediální čtvrti řádí ostřelovač a přichází devastující skoro-superbouře (terminus technikus), není tedy čas na řeči, stačí se Spiderem a ohavnými asistentkami jen zděšeně koukat (a všímat si podezřelých okolností). Podobně drtivě pak dopadá diagnóza zdravotního stavu, která vyúsťuje v ještě zavilejší odhodlání svrhnout zmetka / vraha / egomaniaka prezidenta. Katastrofická polovina má zběsilé tempo, zatímco ta druhá dělá v mírně melancholickém odéru ze Spidera skoro vyrovnaného (ehm), citlivého (ehehm) člověka (ehm ehm).

Hlavně v první půlce se toho moc nenamluví, o to silnější ale příběh působí. Pomalu jde cítit, že se blíží konec.

Zatím úplně bez debat nejlepší díl z celé série. Spider prošel od prvního dílu velkým přerodem, kdy se z naprosto bezpáteřního parchanta stává člověk, který dokáže projevit city. Celkově se mi líbí, jak pomalu Ellis buduje své universum kousek po kousku. Pak jsou totiž nejvíc patrné rozdíly mezi tím, co bylo na úplném začátku a co v pozdějších fázích. Co se týče příběhů samotných, tak Žalozpěv naprostá pecka. Bouře a následný všudepřítomný bordel byly naprosto skvělé. Už jen stopování taxíku, kdy Shannon vybalí své dva míče je prostě na plný počet. Poté už následují komornější příběhy, které ale skvěle ukazují jakou Spider prošel proměnou a následuje opět fantastické finále, které nás pomalu ale jistě láká na zakončení celé série, které se bohužel blíží.Nicméně nás čekají ještě dva díly na které se neskutečně těším. Takže plný počet. Skvělé!!

Parádní díl. Ellis už konečně začíná bez okolků odhalovat karty a příběh se rozjíždí do finální rovinky plynuleji než kdy předtím. Snad poprvé v této sérii dostáváme zcela ucelený komiks bez odboček a díky tomu je čtení velmi svižné a dokáže vás to od začátku až do konce zcela pohltit. Dost tomu pomáhá i kresba a přijde mi že se zde Robertson překonává. Nevím zda je to nejlepší kresba v sérii, ale rozhodně ve mě zanechala zatím ten nejlepší pocit, stejně jako celkově kniha samotná. 90%

Zatím nejlepší Transmetropolitan, bez debat. Kombinace nálad - první tři příběhy, plné napětí a akce, další tři spíše klidnější, až melancholické. Po tomto díle už pro mě Spider není jen ten parchant, ale získává novou tvář. Krása.

Davam pet hvezd,a sestou za to,jak Channon stopuje... 3:)))

"Transmetropolitan #08: Žalozpěv" - Tak po letech si to dám konečně "celé" znova... Skoro před třemi lety mě to odrovnalo a odrovnalo mě to i teď! Epický příběh vystavěný od první knihy se totiž pomalu ubírá ke konci a tak se autoři nebojí přitvrdit. Superbouře, odstřelovač, nemoc ... Svět "Transmetropolitanu" se začíná čím dál víc bortit a začínám mít obavy, jak to nakonec celé teda dopadne. Tohle je prostě mistrovská série amerického komiksu, bez debat ... Za mě 5*!

Po dlouhé době opětovné setkání s JXD v mírně levicovější verzi. Na začátku je až příliš obrázků, které zachycují akci (zdá se, že se nějak musí vyplnit sešit) a rozhovor Spidera s prezidentem se mi jeví v kontextu tohodle světa trochu nesmyslný, i když uznávám, že scénáristicky je tahle konfrontace jistě lákavá. Na druhé straně Spiderův monolog v bezvědomí je vynikající, asi nejlepší část tohoto dílu.

Celkový dojem: 70%

A je to tady, když ne nejlepší, tak jedna z nejlepších komiksových knih, jakou jsem kdy četl - Fry

"Transmetropolitan 8 - Žalozpěv" - Tak jsme se konečně dočkali tzv. bodu zlomu! Příběh "Žalozpěv", neboli "Dirge" patří podle mě určitě na první místo ze všech příběhů této série (kdyby někoho zajímalo, jaký je druhý, tak to je "Osamělé město".) A víte proč? Protože se všechno sere. V medialní čtvrti je odstřelovač, na město jde super bouře, jejíž výjevy jsou naprostý skvost a na Spidera doléhá jeho nemoc. Je až k popukání, že se to všechno sejde v jeden určitý den. Opravdu fakt parádní kapitola. Poté přicházejí tři kraťasy "To, co vím", "Chce svůj ksicht na dolarovce" a "Nezbývá moc", které tentokrát plně navazují na linii "Žalozpěvu", kdy uvidíte Spidera, jak se vyrovnává se svojí nemocí, a jak se připravuje na závěrečné střetnutí s Calahanem!

Hurá! Konečne sa Ellis zbavil tých pubertálnych pokrikov a začal z príbehu dolovať vážnu drámu. Prezident neváha vyhladiť mestá, rodinných príslušníkov, každého, kto predstavuje čo i len náznak hrozby. Spider sa dostal do bodu, kedy nemá šancu vyviaznuť s holým životom a tu už nie je miesto na nejaké urevané kydy. Textov výrazne ubudlo, takže dielo je prečítané raz-dva. Ako sa vraví, šelma zahnaná do kúta je najnebezpečnejšia, nuž sa teším na finále.

Hoci ma Transmetropolitan v minulej knihe začal celkom baviť, nič extra som nečakal. Avšak táto časť ma dostala ako celok a s prehľadom ju považujem za najlepšiu, aká zo série doteraz vyšla. Azda bude ešte lepšie.

Tak přišlo něco, co jsem opravdu nečekal. Místo rozjuchaného pálení střevními trhači a barových bitek dostáváme poměrně vážnou mezihru, která mě překvapila svým pesimismem a tím, co se Ellis Spiderovi provedl. Zřejmě se rozhodl, že z hasteřivé řevnivosti mezi investigativním žurnalistou a zkorumpovaným politikem udělá mnohem větší záležitost. Zatímco je v tomto díle Spider Jerusalem sražen na samotné dno, z prezidenta Ellis dělá nikoliv pouze zkorumpovaného politika, ale absolutního svinskýho hajzla. Role, kdo je v tomto příběhu klaďas a záporák, jsou tentokrát vykresleny velmi zřetelně a nezáleží na tom, kolik babiček Spider ještě nakope. Rozhodně to natahovanější je, celý příběh by se určitě dal nacpat do čtyř sešitů, na druhou stranu, Robertsnova kresba mi přijde skvělá a drobná rozmáchlost jí sem a tam neuškodí. Hostující výtvarníci tentokrát obálky opravdu zprasily.

Mám Transmetropolitan moc ráda, ale nemám rád, když u zaběhlých sérií hostují výtvarníci a ani v tomto případě to knize neprospělo. Jo, takový speciál - jedno číslo - kde se vyřádí celá řada kreslířů, to je něco jiného, ale takhle uprostřed sešitu, e-e, to mi nesedí. Celá kniha je tak kapku natahovaná a některé panely jsou kvůli zaplácnutí místa nepřiměřeně velké, což mi taky nesedí, stejně jako absence pozadí u hostujícího kreslíře. Příběh mělce a sentimentálně plyne a nabírá dech (předpokládám) na blížící se finále, které doufám bude řádně explozivní, takže bez problémů akceptuju klidnější mezihru, za rok už to bude venku komplet a já se na to moc těším.