4

V pátrání zafačovaného soukromého očka po ukradeném obrazu, pro který stojí za to zabíjet, Azzarello tentokrát vyloženě brousí do (možná až parafráze) noirového žánru: zamotaný případ, osudově krásné ženy, květnaté hlášky a monology barvitě líčící depresivní pocity i prohnilé město (což mistrovsky vykresluje i Risso). Známé postavy do něj zasahují spíše okrajově a bez větších návazností či důsledků na celkový příběh (nejspíš – vzhledem k fatálnímu uzavření). Rvavý, cynický, jak šmirglpapír drsný detektiv Milo s ohebnou morálkou mi nicméně k srdci dvakrát nepřirostl.

Je to velice zábavné a komplikované, ale na té komplikovanosti bych klidně trošku ubral, protože i přesto, že to čtu vše naráz postupně, tak je obtížný udržet krok a orientovat se v té mapě postav a jejich vztahů.. Tenhle díl byl parádní do stylizace, ale vyšumel do prázdna, protože jsem moc nepochopil oč jde. Asi nejsem dostatečně pilný čtenář, no..

Tento díl je koncipován jako pocta drsným soukromým očkům noirového střihu se všemi klišé, co k tomu patří, ale ono je to tak výborně napsáno a především nakresleno, že vám ta klišé vadit nebudou a budete si užívat příběhu Milo Garetta, možná bývalého Minutemana, pátrajícího ve své minulosti. Kniha hlavní děj moc neposouvá (alrespoň nyní po přečtení si to myslím:)), mohla by fungovat i samostatně, ale samozřejmě v celku si ji vychutnáte ještě více (i když začínám mít čím dál více intenzivní pocit, že mi některé dějové linky unikají).

Skvělá série pokračuje, ale v pár věcech jsem si u tohohle dílu nebyl jistej. Stále jsou tu skvělé dialogy, skvělá kresba a perfektní atmosféra. Stále mě to bavilo číst a hltal jsem každou stránku, ale tak nějak mi v tomhle díle příběh zajímal ze všeho nejmíň. Stále spousta otázek, narážek a náznaků. To po celou dobu až do konce, kdy pak ale nepřišel kýžený pocit naplnění z nějakého odhalení. Nýbrž tak trošku nezájem kam vše dospělo jelikož tak trochu netuším co všechno mělo znamenat. Možná tento díl až si přečtu celou sérii budu hodnotit jinak, ale v tuto chvíli je pro mě zatím " jen " velmi dobrou noirovkou, která ale má mnoho otázek a jen polovičaté nebo žádné odpovědi. 80%

Nóóó, tak to je zamotané kvalitněji, než ta šňůra od draka, co mi uletěl a někdo mi ho hned ukradl (shoř v pekle, hajzle!!). I když jsem to pročetl snad třikrát, nejsem si úplně jist, že přesně vím kdo s kým komu a hlavně proč. Nic není vyřčeno zcela jasně, vše se ztrácí v oparu cigaretového kouře a není jisté ani to, jak se kdo skutečně jmenuje. Jmenoval se minuteman Milo Garett Claude Rains? A jmenuje se ta kobra, co si hrála na děvku v Paříži a pan Branch ji v domnění, že neumí anglicky vyklopil všechno co věděl (a podepsal si tím rozsudek smrti počítám), opravdu Echo Memoria? A ovládá ona Lona nebo Lono jí? Ono bez velmi pozorného čtení nejde ani poznat ono minutemanské "probuzení." Objevuje se tu i vzpomínka, která proběhla hlavou i Coleovi, když se "probral" - autor to zase narafičil tak, že ta oběť, kterou zapálili, vypadá úplně jako Milo a nechá nebohého čtenáře klidně se topit.

No brutalitka po všech stránkách - hlavní hrdina této nadupané knihy je soukromé očko a ta jeho klišévitost, kdy je to klasicky supertvrďák, co všechny zmlátí či vyklátí a samomluvou vše vyřeší, je jediná minišmouha, ale i tak to docela sedělo, beru to jako poctu starým drsným detektivkám. A další věc, která mě na této sérii fascinuje a ještě jsem ji myslím nezmínil, jsou ty příběhy na pozadí, které se dějí při rozhovorech hlavní dějové linky - občas jsou důležité a mají přesah do jiných dílů a někdy zase ne. A hlavně - a to oceňuji snad nejvíc - furt se tam na tom pozadí jí a pije, to mě neskutečně baví. Stejně jako Lem v sci-fi je jeden z mála autorů, který neřeší jen epičnost a rozmáchlost, ale zabývá se praktickými záležitostmi - tím co postavy jí a kde chodí na záchod - tak stejně to dělá Azael v této své mistrovské sérii - já na sledování výbavy baru dokážu strávit několik minut. A ta pečlivost s kterou je to kresleno, uchh - na začátku je pohled na Mila přes ležící foťák, o tři sešity dál je jiný pohled na jeho kancl a ten foťák i s objektivy a filmy leží přesně na stejném místě.

DOKONALOST SAMA OD A DO Z!!!

100 nábojů #05: Nezabiješ - Gangy, přestřelky, organizovaný zločin a lůzři, jenž získali druhou šanci ... Pokud bych měl někomu doporučit pouze jednu jedinou knihu ze série 100 nábojů, byla by to právě tato. Atmosférická kriminálka v hlavní roli se zafačovaným investigativním detektivem Milo Garretem totiž rozjíždí dosud nejtemnější kapitolu cesty za pravdou a mixuje to nejlepší z temných detektivek osmdesátých a devadesátých let minulého století. Takže pokud stále váháte, nebo vás první díly moc nezaujaly, určitě jste ještě nečetli tuto knihu ... Za mě 5*!

Jedna z nejlepších poct chandlerovým detektivkám, jakou jsem kdy četl. A zatím nejlepší komiks ze série.

"Bude tak sedm večer, půlka ledna, slunce skomírá jak vajgl od cigára a déšť slabej jak dědkovo chcaní, dělá tomu Hollywoodskýmu pozlátku umaštěnej lesk." Především pocta starým detektivkám a možná i nejlepší "sólo" příběh (i když to sólo není úplně na místě), geniálně se prolínající s těmi nejzajímavějšími postavami. Milo Garret možná teď připomíná mumii, ale balit ženské umí jako málokdo a sviňák je to taky prvotřídní. Azzarello závěr opatřil brutálním obratem v (mém pohledu na) motivaci a skutečné záměry postav a zase mi nad hlavu nasadil do bubliny otazník. Dílek puzzle, který tak úplně nepasuje a právě pro to je tak výjmečný. Dá se číst i sólo, ale v kontextu je ještě lepší.

Naprostá spokojenost.

Brian Azzarello spolu s Eduardem Rissem v rámci své skvělé série vytvořily příběh, který je snad téměř dokonalý. Jen ten jeden prvek, že se spíše držely žánru, než svého příběhu, z něj dělá knihu, která si úplně nezaslouží 100 %. Miluji ale noirovou poetiku. Má v sobě něco temně nádherného. Asi nebudu jediný, kdo má tyhle příběhy rád. Milo Garret je skvěle zvolenou a skvěle napsanou postavou a je dobře, že tenhle příběh vyšel osamocený. Jinak by to ani moc nedávalo smysl. Po čtvrtém díle je to další trefa do černého, která z téhle série dělá vrchol komiksové kriminální tvorby. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/11/365-100-naboju-5-nezabijes-95.html

Myslím, že to bylo až příliš překombinované, a nejsem si jist, jestli se všechny postavy chovaly úplně logicky. Hlavně Megan, která kdyby chtěla, tak by si mohla pořídit celou armádu a má strach z jednoho zabijáka. Mno, doufám, že v dalším díle se hlavní dějová linie posune trošku dopředu.

100 nábojů je přesně ta série, kterou byste neměli přehlédnout!

A máme tady další příběh někoho, kdo se dostal do problémů díky někomu jinému. Je to Milo Garret (soukromý očko a snad bývalý minuteman?), který se kvůli jedné zakázce dostane do nemocnice, kde mu doktoři dokonale obvázali hlavu. No a v tuhle chvíli se do hry dává agent Graves, který přinese opět vše, co by Milo mohl potřebovat. Milo si první není jistý, ale vzápětí se rozhodne kufřík použít, ale pro jeho smůlu to už někdo za něho vyřešil. A to je jen první kapitola ze šesti, takže se máte na co těšit!

Milo, Graves, Megan Ditrichová, Lono a Echo M. - ti všichni + 100 nábojů a mnohem víc najdete v pátém díle této série, který nese název "Nezabiješ"!

V tomhle příběhu opravdu stojí 100 nábojů spíše na druhé koleji. Jsou jen jakousí paralelou zapomenutých vzpomínek a ztracené identity. Azzarello a jeho parťák ve zbrani Risso nám tentokrát servírují špinavou noirovou detektivku, která si v ničem nezadá s mistry pera drsné školy detektivního románu. Nikdo není takový jako zdá, neexistuje zde jednoznačně kladná postava. A přesto, že je hlavní postava tohoto dílu, soukromé očko Milo, celkem hajzlík a barový povaleč, fandil jsem mu hned od prvních stránek...

Čekal jsem další rozkrývání událostí na pozadí, ale jedná se spíš o příběh, kde 100 nábojů nehraje zase takovou roli. Uzavřený příběh s parádní kresbou, drsným hrdinou a super hláškama.

Dneska ráno jsem se probudil ve špitále
"Tak co, pane Garrete, jak se cítite?" Zeptal se doktor.
"Mimo" Odpověděl jsem.
Trochu se uchechtl a řekl mi,že člověk nemůže být mimo,protože když je mimo, nic necítí. Nemůžete se cítit mimo,mimo můžete jen být, řekl mi.

No, musím říct, že v motivech jednotlivých postav v tomhle díle mám kapku guláš, možná proto, že jsem to četl snad na pětkrát, nicméně hutné a kvalitní čtivo to bylo jako zatím vždy. Navíc jsem trochu pochopil o co agentu Gravesovi jde a jakým způsobem se to snaží udělat. Risso opět předvádí naprosto mistrovskou záležitost a souhlasím s chozem, že jde o ejakulační věc do kalhot s každou stránkou silnějšího tlaku:-) Moc se mi líbí např. pohledy přes šálek kávy nebo kouř - kdyby se to někdo pokusil takhle nafotit, asi by měl problém z hloubkou ostrosti. Z celého tohoto šestidílného booku jsem měl silný pocit, jako bych četl Sin City nebo Fell. Vrcholná spokojenost, jednoznačná bomba a orgasmus, jakému rozumíme jen my kluci ve sprše;-)

Azzarello tvrdí noirovou muziku, ale já na ni netančím rád, v těch intrikách jsem se ztrácel a byly mi celou dobu u zadku (z hláškování má samozřejmě za jedna). Z Rissovy luxusní kresby jsem byl ale opět totálně vyplesklej, s otevřenou hubou jsem hltal každej obrázek a při každým otočení na další stránku si ucákl do kalhot. Ten chlap je fakt eso a potkat ho osobně, padl bych jak ve Wayneově světě na kolena a skučel "Nejsem toho hoden, nejsem toho hoden!"

Možná je to mnou, ale tenhle díl mi zatím přišel vůbec "nej-noirovější". Občas mi dělalo problém držet celou dobu nit a neztratit jí, ale na to jsem si v téhle serii celkem zvyknul. Čtenář v podstatě dostává to samé, co v předchozích dílech. Týpek, má 100 nevystopovatelných nábojů a co s tím. Tahle serie je dost dlouhá a je možný, že jednou budu mít tohohle kolovrátku plný zuby, ale zatím mě to neskutečně baví. Možná to bude i díky tomu, jaký pěkný baby umí Risso namalovat nebo tím, jak odlišně si každý s kufříkem počíná.
Souhlasím navíc s Erikem. Ta scéna z kavárny, kdy na sebe hledí Milo a Lono, je jedna z nejlepších co jsem v tomhle žánru viděl. Mě osobně se tam velmi líbí ještě jedna věc, ale nechci spoilerovat.

Je to už trošku obohrané, ale napriek tomu som sa nenudil. A obzeracia scéna, ktorú zmarí servírka úplne žeriem.

Jako obvykle,nezklamalo.