4

Jako "charakterové studie", jak je pojmenovává Greg Rucka v předmluvě, bych těchto šest "samostatných" povídek zrovna neviděl, nijak extra zainteresované postavy nedefinují či neprohlubují. Každé je věnována jedna a Azzarello je (povětšinou) doplňuje ještě vedlejší linkou "titěrných životů"; i na tak malé ploše (bez kufříku) opět dokáže mistrovskými dialogy – a za pomoci kongeniální Rissovy kresby – vtáhnout a ani v celkovém příběhu nestát na místě.

Azzarello zpomalil a díky bohu za to, protože konečně máme chvíli na to pobrat dech a vychutnat si všechny ty dokonale vystavěné scény a scenérie a na pozadí kurva zajímavých epizodek jít zároveň do větší hloubky postav i toho, co se na nás valí dál. Mě tohle naprosto vyhovovalo, řekl bych, že je tahle kniha švédský stůl, ty předchozí byly např. několikachodové menu.

Šest samostatných povídek, takové střípky spíše vysvětlující, na první pohled moc hlavní děj neposunující, ale v dalším pokračování se předpokládám ukáže, že až tak "nedůležité" to nebylo. Jinak příběhy i kresba opětovně výborné - je až k neuvěření, kolik děje se autorům do jednotlivých povídek podařilo vměstnat, když víceméně v každé povídce je vedle hlavního příběhu vyprávěna ještě nějaká dodatečná dějová linka. Opět naprostá spokojenost.

Příprava na něco většího. Stále dobře napsané avšak tentokrát je to spíše přešlapování na místě a je zde spoustu nevysloveného. Kresba je opět skvělá. 75%

Šest sešitů, šest samostatných dílků do mozaiky. Moje A4-ka, kde si píšu co se kde dělo je už skoro popsaná z obou stran. Opět je třeba připomenout, že největší zážitek ze čtení lze dosáhnout jedině, když to člověk čte naráz v rychlém sledu. Ten díl s Lonem, kdy skončí jak skončí - tak to jsem si říkal, že je nějaká retrospektiva, ale jelikož jsem už začal číst další knihu, je zřejmé, že se to děje všechno postupně a autor nás netrápí v tom brutálním propletenci ještě časovými skoky. To už by bylo k zesrání a Lono je zjevně nesmrtelný. Setkáváme se i se stále spícím minutemanem Willim Timesem a s tím koncem se to celé zamotává ještě více. Je to geniální po všech stránkách.

100 nábojů #06: Šest na odstřel - Gangy, přestřelky, organizovaný zločin a lůzři, jenž získali druhou šanci ... S šestou knihou přichází menší intermezzo, Azzarello se tentokrát rozhodl více zaměřit na ústřední postavy a my tak máme možnost těch šest nejdůležitějších ještě lépe poznat. Nicméně jelikož se jedná o sbírku krátkých a zdánlivě nesouvisejících mikropříběhů, nikoho snad nemůže překvapit proměnlivá kvalita jednotlivých povídek. Přesto si však tato série udržuje svou neměnnou kvalitu a to i když stále netušíme kam to celé vlastně směřuje ... Za mě 4*!

6 povídek, šest příběhů,6 mrazivých ponaučení. Azzarello nenápadně poodhalil o dost větší kus celé mozaiky a poslední stránkou vmete čtenáři do obličeje brutální zvrat, který vás donutí pochybovat o motivacích všech. Proč?!

Naprostá spokojenost.

Kniha "Šest na odstřel" není špatnou knihou, ty příběhy jsou dobré, ale svůj význam, skutečný význam budou mít až ve chvíli, kdy budete číst dál. Tady se připravuje půda pro něco většího a vlastně se nic pořádně neřeší. Azzarello nás napíná, trochu natahuje děj, protože některé ty příběhy se přece jen mohly odehrát rychleji - třeba ten Gravesův nebo Colův. Jenže tahle série se stejně tak dobře čte, že i ty slabší sešity jsou dostatečně kvalitní na to, aby udržely vaši pozornost. Tohle je jeden z nich. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/11/373-100-naboju-6-sest-na-odstrel-75.html

A máme za sebou první třetinu! Příběh ale pokračuje!

Tentokrát nám Brian Azzarelo naservíruje pěkný guláš! Guláš, ve kterém se šest lidí snaží co nejlépe plavat, protože kdo přestane, tak zemře! Dizzy, Cole, Benito, Lono, Graves a Wylie, ti všichni mají svůj život, který si prožili podle svého, ale budou mít dost sil přežít v této době? To vše se dozvíte právě v této knize 100 nábojů, která opravdu stojí za to!

zvyšuju hodnocení, po druhém pomalejším přečtení booku (poprvé snad asi hlavně hltám tu kresbu), kdy po první povídce s Dizzy (ano, taky mi připadá, že její části jsou nejslabší) a rozhovoru Gravese a Shepherda, nastoupí Cole, tak se to mnohem zlepšuje a někde u Benita a Looneho je to opět geniální.

"To je jedno, co vidí, Gravesi, protože... nevidí, co tu doopravdy je." Po předešlém, pro mě scenáristicky slabším booku, opět díl, se kterým jsem plně spokojen. Po utlachané první povídce (jsem jedinej, komu přijde Dizzy od začátku série extrémně otravná?) sází Azzarello s Rissem jeden fajnový, atmosférou a ramenatými dialogy napumpovaný kousek se slastně geniální kresbou za druhým, od přepadení baru až po nejnovějšího držitele kufříku. Obzvlášť výživná je povídka s Lonem a nechybí ani pořádný cliffhanger.

Výtečné...opět. Pauzy mezi jednotlivými díly nejsou tak dlouhé a tak se mi podvědomí o jednotlivých postavách velice rychle obnovilo a netápal jsem co, kdo, kde, jediným problémem tak zůstává PROČ? Na to si však budu muset počkat, věřím, že Azzarello smotá všechny nitky do grandiózní tapisérie a odhalí nám skutečné motivy těch opravdu nejmocnějších. Je zajímavé, jak se autor důsledně vyhýbá židovské i zednářské symbolice. Asi by to pak nevydali:) Komplexní a propletený příběh se spoustou drobných vsuvek a titěrných životu na okrajích, způsob vyprávění obrazy, kdy člověk musí být opravdu pozorný na každý náznak v každém panelu a geniální, přímo božská Rissova kresba, dělá z této série takovou malou komiksovou šlechtičnu. 100 nábojů je po všech stránkách zážitek a geniální záležitost. Klepu se na další díly a hlavně na to, až si to jednou přečtu v celku.

Na každý díl této série se moc těším, i když tento mě, co se týče příběhu, tentokrát ve formě povídek, trošku zklamal. Minulý díl se mi líbil mnohem více, každopádně pořád je to to nejlepší, co zde vychází. Pořád nevím povětšinou o čem postaví mluví, ale nějak mi to nevadí,líbí se mi atmosféra, kterou vytváří hlavně Risso svojí geniální kresbou (stránka č20, kde si pan Shepherd povídá s agentem Gravesem a mezi panely je silueta chlápka se ságem je božská) a gangsterské příběhy jsou moje závislost.

Azzarello jak ho mám rád! V tomto díle vystavil výborné atmosférické intermezzo. 100 nábojům sice více sluší delší příběhy, ale i těchto šest povídek, které nechají vzpomenout na nejdůležitější postavy, se kterými jsme se setkali v předchozích dílech, stojí za to. Ani zde se moc nepoodhalují skutečné úmysly agenta Gravese a já jsem tak sakra napnutý, kam tohle všechno směřuje...

Kresba Rissa znovu skvělá. Jsem moc rád, že se kreslíři nestřídají jako u jiných sérii, protože tady by to znamenalo opravdu velkou ztrátu z kouzla, které celá série 100 nábojů pro mne má. Opravdu výborná série a už se nemůžu se dočkat dalšího dílu!

No jestli má tohle nějaké chyby, tak já je nevidím, nebo je prostě podvědomě ignoruju. Každý díl téhle série je zážitek, kresba je neskutečně dobrá, má to atmosféru jako prase, člověk skoro cítí ten cigaretový kouř... Tohle je za pět hvězd, bez debat, a musím si udělat čas na přečtení starších dílů.

Zřejmě by člověk jednotlivé knihy této serie mohl hodnotit za používání "ctrl c" a "ctrl v". Risso opět naprosto úchvatná kresba, i když na můj vkus je tam tentokrát moc málo nahotinek.
Scénář a noirová atmoška opět parádní, a to i nazvdory tomu, že půlku doby netušíme, kdo to s kým táhne, nebo o čem konkrétním se postavy baví. Zejména dvojka Sheperd-Graves je pro mě zatím naprosto nerozluštitelná.
Azzarelo prošel další zkouškou a ukázal, že i povídky mu jdou. Je ovšem škoda nutit scénáristu jeho formátu psát na tak malém prostoru. Věřím, že čím delší příběh, tím lépe může Azzarelo rozehrát postavy a atmosféru a že na tak velkém místě, které mu poskytuje celá dlouhá serie 100 nábojů, se máme ještě všichni hodně na co těšit. Je mi ale jasné, že ještě u několika dalších knih budu psát "Risso nepřekonatelnej, atmosféra a příběh dokonalej, ale furt nechápu kdo s kým táhne a proč."

100 nábojov som si obľúbil. Kto by nežral tie malicherné spolčenia každého proti každému a s každým, navyše, v geniálnej kresbe Eduarda Rissa. To sa nedá opísať, treba vidieť a čítať. Kniha ponúka šesť jednohubiek venovaných hlavným postavám, z ktorých každá sa pokúša dostáť svojim túžbam, čo sa, ako asi každý vie, nikdy nesplní. Som veľmi zvedavý, ako sa dvojica Shepherd-Graves napokon poráta a či vôbec. A ešte viac ma napína (nie na zvracanie) to, či sa vôbec zmysluplne podarí vysvetliť ten kufrík so sto nábojmi (prečo ich je napríklad práve sto). Jasné poviedky paradoxne nemajú v sebe to napätie, kedy netuším, o čo ide, kam sa ide a či sa vôbec ide, ale to nevadí. Na ďalší diel sa teším.