4

Zvláštny komiks. Nie ani tak vojnovou tematikou (takých komiksov vychádza našťastie/žiaľbohu veľa: Punisher: Četa, Bitevní pole, Denník Anny Frankovej od Ari Folmana, Kapitán Kloss...), ale jednak tým, že za takou ťažkou témou stojí Joe Kubert (jeden z najslávnejších mainstreamových amerických komiksových tvorcov: Tarzan, Batman, Před Strážci...) a jednak formou, keďže klasický komiksový príbeh je prekladaný faxovou komunikáciou medzi manželmi Kubertovcami a hlavným hrdinom komiksu (reálne existujúcim) a na konci sa nachádza masívny bonusový textový materiál vrátane fotiek, ktoré ma paradoxne zasiahli a dojali oveľa viac, než samotný komiks. Chce sa mi dodať, že všetko zlé je však na niečo dobré (rodinu to posilnilo a zocelilo a z dcéry vyrástla doktorka), ale niečo mi hovorí, že by sa bez takej strašne doživotnej traumy radi zaobišli. Samotný komiks bol každopádne divný. Kubert „len“ zadaptoval to, čo mu Ervin povedal/napísal a akoby sa ani nesnažil, aby to malo vnútornú dramaturgickú štruktúru. Takže to nie je klasický scenár, ale skôr „len“ akési výseky z vojnou rozvráteného mesta. Toho vinou sú mnohé scény nedokončené. Napr. hrdinov malý syn má horúčky, sú na ne lieky, ktoré by ho z nej dostali, ale v nemocnici ich nemajú a tak hrozí, že umrie. S napätím čakáte, ako to dopadne... a ono to nedopadne nijako. Proste sa z jedného z faxov „dodatočne“ dozviete, že chlapcovi s liekmi pomohli dobrí ľudia a prežil to. Inokedy je Kubert nevhodne patetický (psy naozaj nedokážu pochopiť, prečo musia trpieť, pes takýmto štýlom vo svojej hlave resp. inštinktoch nepremýšľa, nie je schopný takýmto „ľudským“ spôsobom si spájať súvislosti a udalosti, takto dedukovať, je to proste len zviera) a zjednodušujúci (v budove prebieha detská oslava a len o pár metrov ďalej vonku na ulici pri streľbe a výbuchoch umierajú ľudia; Kubertovci v USA sediaci za bohato prestretým stolom atď.). Keď sme pri vojnových komiksoch, viac ma dostala Smečka z Bagdádu.

Příběh o tom, jak snadno se můžete ocitnout v pekle a jak není vůbec snadné se z něj dostat. Snažení hlavního hrdiny mi hodně připomínalo Kafkův zámek. Výborný komiks, kerý rozhodně stojí za přečtení.

Silný příběh, jehož autenticitu - z mého pohledu - trochu podkopávalo autorovo zjednodušování situace a nezabíhání do detailů. Fax ze Sarajeva tak bohužel funguje spíš jako osobní zpověď než coby jasná zpráva o konci světa.
Drsné vyprávění to totiž je, o tom žádná. Ono až děsí, v jakém marastu se ocitli lidé, kteří se od nás zas až tak moc neliší. A jak celá Evropa stála a koukala se. Ostřelování dětí, podřezávání civilistů na mostech, hromadné znásilňování žen – a ministři diskutovali.
Vzpomínky muže, který se ocitl v soukolí válečné mašinérie a není mu dovoleno odejít ani ven, ani zůstat. Vzhledem k tomu, že měl na starost manželku a dvě děti, byla mi situace o to bližší. Jeho strastiplná cesta z válečného pekla sice neohromí kaskadérskými kousky, ale přesto se dočkáte momentů, ze kterých mrazí až do morku kostí – viz proslulá Ulička smrti. Důležitá připomínka toho, jak rychle se dá o životní luxus přijít a jak snadno se člověk přizpůsobí novým pravidlům, byť jsou sebedestruktivnější.

My co jsme byli dospělí v 90. letech si vše dobře pamatujeme a dozvuky rozpadu Jugoslávie jsou patrné dodnes. Komiks sám o sobě se skládá s poslepovaných epizod na základě odeslaných faxů. Jsou zde samozřejmě dějové zkraty a hlavní hrdina není žádný obyčejný člověk, což mu patrně zachranilo život. Kresba i scénář jsou standardní ze staré školy a jak už u pozdního Kuberta bývá s jakousi snahou o výchovu čtenáře ( viz Protokoly). Za komiks 3 hvězdičky , za to co připomíná o jednu více.

Jeden z nejlepších komiksů, které jsem minimálně v poslední době četl. Dost dobře to uvede do situace, o které jsem vůbec nic nevěděl. Doplnění příběhu faxy zážitek pouze stupňuje.

Příběh rodiny s velkýma kontaktama. Nějak sem se nedostal do stavu soucítění i když procházeli strašnýma věcma. Napsané to není špatně, ale něco tomu chybí.

Fakt, že se tento skutečný příběh odehrává v nedávné historii je opravdu zneklidňující. Mnohdy jsem byl šokován děsivými momenty až mě hlava ani nechtěla přijmout, že se to vůbec mohlo stát. Strasti, kterými si tato rodina musela projít jsou popsány skvělým způsobem a nikdy mi nepřišlo, že by autor z čtenáře chtěl ždímat emoce jen pro efekt. Zapojení faxů nikdy nerušilo, ba naopak to z knihy udělalo o to silnější zážitek. Toto si potřebuje přečíst více lidí!

Další skvělý komiks, který já hodnotím jako komiks od starého mistra v moderní době, resp. oldschool se setkává s přelomem 20. a 21. století. Kresba je už něco co patří trochu dozadu, nicméně Joe Kubert kreslí tak krásně a procítěně, že mu to bez problému odpustíte, a to tak, že první na co myslíte je sehnat si jeho další komiksy. Mně se to prostě líbí a jenom jediný důvod, proč nedávám 5 hvězd, je jistá zkratkovitost v ději, díky které se mi to opravdu blbě četlo. Ano, je to podle faxů. Ano, je to cíleně propojené "nějak" pro naše vypravěčské účely. A ano, je to uvedeno v závěru knihy. To vše beru, nicméně se snažím to hodnotit tak, jak to na mě působí a i když jsem si plně vědom kvality a práce za tím, pořád to beru jako jistý rušivý element při četbě. Takhle, rád bych dal 4,5 hvězdy, ale to tu zatím nejde :-).
Komiks se mi jinak až na tu pověstnou výtku moc a moc líbil. V tomto komentáři jsem se výhradně soustředil na literární stránku. Řešit tu umělecký potenciál, smysl a historickou přesnost či vyjádření, byli bychom někde úplně jinde a v takovém případě je to nad 5 hvězd. Sám si to moc dobře pamatuji ze zpráv a celé naše město a i škola, do které jsem chodil, to silně prožívaly. Za to panu Kubertovi smekám klobouk a měl jsem co dělat, abych zamáčkl tu pověstnou slzu. Děkuji.

Tak jsem právě dočetl a ještě to se mnou cloumá. Pro úplné pochopení všeho zobrazeného je nejspíš dobře, že jsem se ke čtení dostal až ve věku, kdy mám dvě malé děti. Do té doby si člověk asi nedokáže představit, co se hlavnímu protagonistovi muselo honit hlavou. Když jsem se pokusil představit si, že by se do obdobné situace dostala má rodina, mozek mi začal vypínat. Číst tu knihu před pěti lety, bude pro mě asi jen "dalším", byť velice působivým, svědectvím o krutostech a nesmyslnosti války. A komu by ten zážitek nestačil, může si ještě představit, že v tom městě žily další desetitisíce lidí, kteří by si mohli o nějakých přátelích venku nebo spaní v normální posteli nechat jenom zdát....

V roce 1945 jsme světu řekli: "Už nikdy víc." V roce 1992 jsme na svůj slib zapomněli. Príbeh Ervina Rustemagića je ťažkým a nepríjemným čítaním. Žiť stovky dní v obliehanom meste bez prístupu k základným ľudským potrebám a v nevedomosti, či sa zobudíte do ďalšieho rána je pre nás dnes nepredstaviteľné. Vlastne, nemať internet je pre nás nepredstaviteľné. Prežiť to, čo Ervin s rodinou a tisícky ďalších, je nereálne. A pri tom to bola realita len 22 rokov dozadu. A na to nesmieme zabúdať, tak choďte do kníhkupectva a pýtajte si Fax ze Sarajeva.

Pro mě jedno z největších komiksových překvapení. Komiks jsem si původně nechtěl vůbec pořizovat a kdyby nebyl jako dárek v rámci crowdfundingu k Zabijačce, tak ho ani nepořizuji, ale byla by to velká chyba. Výborný komiks s mrazivou atmosférou, který mi alespoň trochu dokázal přiblížit, co se nedaleko od nás dělo. Opravdu silný zážitek.

Perfektní a silný příběh protkaný spoustou detailů a lidských emocí, jež je zároveň úžasně nakreslený. Jsem strašně rád, že komiks vyšel v ČR a že jsem měl možnost si jej přečíst - ukazuje, jak komiksové médium umí i vážné příběhy. Vážně jsem moc vděčný za tenhle "jeden příběh ze Sarajeva", který mi trochu dokresluje pro mě už trochu nepředstavitelný konflikt na Balkáně (po němž ale dodnes zůstaly stopy).

Silny zazitek! Autorovi se podarilo vytvorit skuteny pribeh, ktery vas jen tak nepusti a na ktery jen tak nezapomenete! Chvilema jsem byl hodne namekko... jsem rad, ze tento komiks u nas vysel.

Nechal jsem si Fax ze Sarajeva odležet na dobu, až se na četbu budu moct pořádně soustředit - a dobře jsem udělal. Myslel jsem, že vím, do čeho jdu - a prdlajs. Tohle je mazec. Nejsilnější kniha, co se dojmu týče, za rok 2016. Fakt, že Fax ze Sarajeva vyšel česky, beru jak dobrou zprávu o situaci komiksu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku :)

To byla síla! Po dočtení to ne a ne dostat z hlavy.

Jedna z vážnějších Kubertových knih ilustrující paměti jeho přítele Rustemagiče původem ze Sarajeva, který zůstal s rodinou uvězněn za obléhacími liniemi. Zvěrsta války, počínaje skandálním zničením originálu Price Valianta v Rustemagičově kanceláři a vraždami dětí konče, jsou to vyobrazená přímo z první ruky a doprovázena komentářem i autentickými fotografiemi. Kniha je sugestivní výpovědí jednoho civilisty, který se snaží spasit život svůj i svých blízkých. Jedno z celkem zásadních děl komiksu, nesoucí s sebou i nezanedbatelnou historickou hodnotu.

Válka je hnus, ještě když je to válka na civilistech, a skoro by se pak chtělo říct, že v tomhle smyslu "Fax ze Sarajeva: Příběh o přežití" nepřichází s ničím novým, jenže když je příběh silný a když je době vyprávěn, tak vás zasáhne. A přesně tohle se vám stane i v případě komiksu "Fax ze Sarajeva: Příběh o přežití". Více: http://www.comics-blog.cz/2016/08/1230-fax-ze-sarajeva-pribeh-o-preziti-90.html

Po Saccovi a Bunjevacové (co si tak vzpomínám a vybavuji) další komiks z divoké balkánské historie. Asi se nelze divit těžce jednostrannému a černobílému stylu vyprávění lidí, kteří si podobným peklem prošli. Navíc proč relativizovat něco, co je pravda, byť ve své hrůzné podobě? Nedávno jsem si zase musel vyslechnout nářek a vztek nad tím, kterak zlý "bombometčík Havel" podporoval bombardování Jugoslávie a pád Miloševiče, kterak jsme zradili naše slovanské bratry a spřáhli se se zlými Spojenými státy. Tahle kniha je možná vystihující odpověď na otázku "proč". Klasická devadesátková kresba se nezaobírá pláštěnkami a barevnými slipy, nýbrž opravdu nechutnými zvěrstvy, které si nezadají se zločiny nacistů během druhé světové války (tak trochu genocida, tak trochu Leningrad). Klasické komiksové velké "bum" a "prásk" tentokrát nezpůsobují superhdinové, ale srbská armáda... když jsem si pročítal záveřečné přílohy, měl jsem skoro vlhké oči, opravdu. Síla.

Celkový dojem: 90%

Silný a depresivní příběh
http://www.youtube.com/watch?v=QDVz20HuyFk

Nejhorší na téhle knize je to, že je to všechno pravda. “Fax ze Sarajeva” není odpočinkové čtení. Bude vás z toho mrazit, budete se divit a na konci si možná na internetu vyhledáte heslo “Válka v Jugoslávii”. Kresba má skvělou dynamiku, takže například rychlá jízda vypadá fakt skvěle. Úžasně nakreslené jsou výbuchy, které však trhají na kusy lidi, kteří třeba stojí ve frontě na humanitární pomoc. Dokonalé jsou detaily zoufalých tváří. Skvělé jsou skupinové scény, u kterých má čtenář pocit, že je pozoruje z okna ve druhém patře. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/986-fax-ze-sarajeva

„Sarajevo... 25. září 1993. Souvislý příkrov dýmu zahaluje kdysi krásné město jako ve scéně z Dantova pekla...“

Komiksových románů zabývajících se válečnou tematikou u nás v posledních letech vyšlo mnoho. Málokterý z nich však poskytuje natolik intenzivní popis událostí jako Fax ze Sarajeva.

Více zde: https://edblok.blogspot.com/2016/07/fax-ze-sarajeva-pribeh-o-preziti.html

"Fax ze Sarajeva - Příběh o přežití" - Na to, že jsem původně tomuto příběhu vůbec nevěnoval pozornost, což by byla určitě velká chyba, tak jsem si ho vzal na čtení téměř okamžitě hned po koupi na Crweconu. O tom, že je to silný příběh plný emocí, asi nikoho přesvědčovat nemusím. O tom, že je vůbec zázrak, že to Rustemagicova rodina přežila celé ve zdraví asi taky ne, ale rád bych vás přesvědčil, že je to přinejmenším velmi surový příběh z nedaleké minulosti, který by asi nikomu neměl uniknout. Místy mi sice připadalo, že už se to celé trochu točí v kruhu, ale jako celek to překvapivě funguje a doplněné faxy jen stupňují celý zážitek ... Za mě 4*!

Naprosto souhlasím s cyboyem. Srovnání se Saccem se samo nabízí a mám z toho totožné pocity. Ne, že by Saccova komiksová reportáž nebyla výborná, ale nic se nevyrovná příběhům zaměřujícím se na osudy konkrétní osoby či malé skupinky lidí, osobním zkušenostem, prožitkům a traumatům, která Fax ze Sarajeva nabízí. Působí to na mne stejně silně jako třeba Maus či loňský Boxer. Fax, jak praví obálka, je opravdovým příběhem o přežití obyčejných lidí, jenž se nevědomky stali pěšci na šachovnici dějin. Je niternou zpovědí o lásce a všudepřítomné smrti, která může místy působit až neuvěřitelně a emotivně na doraz. Všichni však známe obrázky a informace z TV (já osobně navíc i skrze tetu žijící v chorvatském Zagrebu), jaké zvěrstva páchaly vojska Radovana Karadžiče v Bosně, nehledě na hromadné hroby u Srebrenici, kde srbské jednotky pod vedením Ratka Mladiče rozpoutaly peklo na zemi. Ale jen hrstka si dokáže představit, jaké je to mít každou minutu strach o život svůj i svých blízkých, jako se to stalo právě Ervinu Rustemagičovi. Tady ty emoce prostě patří a jsem za ně hodně vděčný.

Jestliže si někdo na konci 2. světové války řekl "nikdy více" nemohl být dál od pravdy. S nastupující postupnou globalizací světa přichází také globalizace válečných konfliktů a prakticky přestávají existovat lokální konflikty. Zní to hrozně, ale jugoslávská válka je jedním z mnoha kamínků v řece vedoucí k bodu, kdy bude svět zcela v troskách. Vraždění se stává intenzivnějším a metody jejich provedení ještě krutějšími. Memento minulosti hovoří jasnou řečí, ale jak ukazují každodenní události ve světě, je až přes příliš těch, kteří se nechtějí poučit. Proto jsou díla jako je Fax ze Sarajeva potřebná a mělo by si je přečíst co nejvíc lidí.

Kde se Joe Sacco na stejny konfikt dival svym zpusobem zprostredkovane a jako pozorovatel, Rustemagic poskytuje jedinecnou osobni vypoved. Nektere sceny jsou opravdu silne a celkove jde o skvely dokumentarni komiks, ktery je sice zatizen ciste subjetivnim pohledem, ale na druhou stranu je to prave ta subjetivnost, ktera tomu dodava silu a diky ktere je pomerne snadne se s postavami ztotoznit. Pro me osobne jsou asi nejsilnejsi ty sceny, kdy se Ervinovi podari dostat ven a snazi se dostat ven i svou rodinu. To cire zoufalstvi v jeho faxech vyda za tisic obrazku.
95%