4

Probouzejí se poslední dva Minutemani (jednoho už sledujeme dlouho, ale nějak jsem jej – tu násilnou, sebevražednou trosku – nepodezíral :-)), zároveň pořádně nahlédneme na mocenské šarády / vraždy / tlaky za oponou Trustu. "Shakespearovsky" tragické, vypointované rozhodování o nové hlavě rodu Nagelových mezi dvojčaty se tak prolíná s poměrně přízemním (a skutečnou sílu a význam dlouho postrádajícím) škorpením dvou bratří "na opačné straně" kradení mafiánského masa.

Tak tady poprvé půjdu na pouhé tři hvězdy. Navázal jsem tímto dílem asi po dvou týdnech od přečtení posledního (což je nic v porovnání s čekáním na jednotlivé booky během vydávání) a opravdu mi dalo zabrat se orientovat. Ne že by to byl předtím med, ale tentokrát mě to ani nebavilo dost na to, abych to hodil za hlavu. Bylo to složité, mnoho postav a to, že nechápeme pořád o co komu jde je značně unavující a doufám, že to v dalších dílech půjde lépe.

Tak tu máme konečně do skládačky zasazené všechny Minutemany, ale ne všichni jsou na stejné straně skládaného obrazu. Nebo to tak alespoň v současné chvíli vypadá - což samozřejmě nic neznamená, protože dějových obratů u některých postav již bylo vícero. A naopak ze současného obrazu pomalu vypadávají některé rodiny Trustu. Ne všichni si mohou dovolit ten přepych zemřít stářím. Mám pocit, že v této sérii si to nakonec bude moci dovolit málokdo.

Ententýky, dva špalíky a z kola i elektriky je venku další rodina. Zato rodina minutemanů se nám rozrůstá a už máme na správném místě Netvora Highjacka i na druhé straně barikády Svatého Remiho, zvaného tež mámrádkurvajatka;) Kluci kdysi na té pláži na molu možná upálili Neila Walkera? Co? Zatím nevím. Na koho to slovo padne příště? Nebo kdo spadne? Tuhle knihu jsem četl poprvé poměrně nedávno, takže jsem si pamatoval zhruba, co bude následovat. Vůbec to nebylo na škodu a zavíral jsem sešit, jež ohraničil třetí čtvrtinu série, s velkým uspokojením.

100 nábojů #10: Dekadence - Gangy, přestřelky, organizovaný zločin a lůzři, jenž získali druhou šanci ... Posledních pár týdnů mívám často takovou tu smutnou náladu, kdy mi přijde, že všechno kolem mě je nějakým způsobem špatně, i když se nic špatného vlastně neděje. No a tahle kniha je přesným příkladem těchto nálad. Něco je zkrátka špatně, Augustus Medici se stále více dostává k moci, poznáváme posledního bývalého Minutemana, jeho bratra a brutální krveprolití a do toho zpovzdálí sledujeme i tragický rozpad další rodiny Trustu ... Za mě 5*!

Risso s Azzarelem odhalují některé své karty. Stále nevíme, stále tápeme, ale začínáme tušit k čemu se schyluje (snad). Probuzení posledního Minutemana s rodinnými kořeny je stylové a zase je o něčem trochu jiném. Síla je ale stále v těch malých vedlejších příbězích jejichž pointa přivede kýžené mrazení v zádech.

Tato skvělá série, a my s ní, trpí především těma dlouhýma pauzama, ale modleme se bratři a sestry k Bohu té jediné správné víry i jeho neposkvrněné rodičce, jakožto i Duchu svatému, ať to BB-Art dotáhne do konce. Byla by to strašná škoda, kdyby se série usekla v tak pokročilém stádiu.

Po té, již zmíněné pauze, pak má jeden trochu problém se zorientovat, ale genialita 100 nábojů ho zase rychle vcucne - já jsem tedy místy ani nedýchal. Musel jsem se párkrát vracet, protože časové prostřihy nejsou do očí bijící a těch postav je docela dost. Eduardo Risso je prostě Bůh (ne ten pravý jediný správný), jeho cit pro perspektivu, dokonalá technika, využívání odrazů ve sklech, děje na pozadí, to jsou orgie a mě se povedlo za šest hodin v Pendolinu do Prahy a zpátky přečíst pouze čtyři sešity. Zkrátka Bůh, který s Mignolou neotřesitelně sedí na vrcholu mého žebříčku výtvarníků. Děj se taky docela slušně pohnul, a i když pořád chybí hodně kousků skládačky, je to neuvěřitelně zábavné.

Nevím, jestli mám smůlu, ale je to druhá kniha ze dvou knih od BB-Artu za poslední dobu, jejíž vazba není dokonalá, v tomto případě je to naštěstí šité, ale i tak celý spodek se mi během prvního čtení odlepil.... no nic, jdu si dát další kolo růženců...

Taky jsem se v tom po těch dvou letech trochu ztrácel a snad až na napínavou pouliční bitku s Lonem mě tu nic moc nezaujalo.

Nejsem si jistý, jestli je to slabší díl než ostatní, nebo zkrátka stejně dobrý, ale oceníme jej až v rámci komplexní série. 100 Nábojů: Dekadence totiž snad více než všechny předchozí díly především navazuje na předchozí události a vytváří prostředí k dalšímu ději. Ale je to 2 roky, co jsem četl poslední díl a asi tak 100 let, co jsem četl díly předchozí. Vzhledem k propracovanosti série, která je plná zvratů a vzájemných intrik (+ dlouhá doba mezi díly), je poměrně nejednoduché sledovat kdo vlastně je s kým a kdo ho zrazuje. Zvládám to tak na 70-80%, ale i tak si občas řeknu "Hele a tohle je kdo? Já myslel, že dělá s těmahle...". Tolik tedy v rovině hlavního storyarcu. V rovině vedlejších (v této části série) příběhů o kufříku se zejména musí ocenit Azzarello, který servíruje další originální záplatku s otřepanou scénou "Tady je kufřík, 100 nevystopovatelných nábojů a člověk co ti zkazil život. Dělej si co chceš." Já bych prostě řekl, že už musel absolutně vyčerpat všechny varianty téhle scény, ale pan autor opět překvapuje! Tentokrát vinou okolností zbra'n s náboji od jejího původního majitele padne do rukou právě člověku, který je ve skutečností "tím, co zkazil život". Z této zajímavé zápletky se ale určitě dalo vytřískat víc, než kolik Azzarelo nakonec udělá.
Kresbu Rissa je třeba jako vždy opěvovat.
Azzarelo si zkrátka pečlivě připravuje finále. V rámci série se tedy jedná o další díl, kdy je "povinně odvyprávěn" kus příběhu, samostatně se (právě kvůli provázanosti příběhu v tento moment série) stává Dekadence spíš jakýmsi pahýlem. Máme tři díly do konce. Jestli BBArt příští rok nevydá pokračování, jdu do angličtiny. Už takhle to vypadá, že na dokončení budu muset počkat minimálně tři roky, což je maximum, protože jsem opravdu napjatý jako struna a chci BBArtu podporou při koupi poděkovat, že tu sérii drží. Snad tedy, když 100 Nábojů vydali jako jedinou z "pozastavených sérií", vyjde v dohledných letech i finále, protože tohle skutečně je velmi, VELMI kvalitní série.

Kniha "100 nábojů 10: Dekadence" je další skvělou ukázkou spolupráce těchto dvou tvůrců, kteří dokazují, že komiks není jen o scénáristovi a kreslíři, ale je o obou, protože vždy společně vytvářejí jedinečnost díla. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/10/1021-100-naboju-10-dekadence-90.html

Konečně po 2 letech vyšel další díl a pro mě to je, jako vždy u této série, jasná koupě.
Opět musím pochválit obálku, která je perfektní a navíc skvěle použitý parciální lak, který člověk objeví až při pozorném zkoumání.
Co se týče děje tak je to klasických 100 nábojů s tím, že je to strukturou hodně podobné minulému dílu, čili více keců, nějaká ta brutalita, seznámíme se s další postavou spojenou s Trustem a spousta situací, které budou dávat smysl až po ukončení celého příběhu.
Tato série prostě potřebuje být dokončena, aby to celé dávalo smysl, ale i tak to je výborné a proto věřím, že BBart to v blízké době dovydá.
Už jen 3 díly, to prostě musí vyjít...