4

V 9. knize se naplno rozjíždějí vyjednávání / oťukávání nejvýznamnějších protagonistů z obou stran, ať už pod dohledem, či za zády agenta Gravese. Opět v naprosto brilantně napínavých dialozích a unikátně přesné / vhodné kresbě. Tohle již nelze číst samostatně bez vědomí předchozích událostí, přestože ani zde Azzarello nerezignuje na začlenění drsných krimi dramat "náhodných kolemjdoucích".

100 nábojů je série, která mě baví číst a to hned z několika důvodů. Když to zjednoduším, tak stačí vyjmenovat dva hlavní důvody, Azzarello a Risso. Oba dva do toho dávají mnoho a jejich um se jim daří skvěle prodat. Bohužel někdy do toho dávají až moc, a je převelice nutné dávat velký pozor kdo, s kým, a proč a to nemluvím o detailech, kterými to zde jen překypuje. A to právě můj problém, pokud se tato série nečte v podstatě najednou, tak nemá člověk šanci se pořádně chytat. A čím dál tato série spěje, tím více je to znát. Tento díl, mě opět bavil a nemohu říct, že bych přečetl něco špatného. Jen jsem se zkrátka mnohdy nechytal a neužil jsem si to tak, jak by se bývalo patřilo. Tudíž mé hodnocení považuji za dočasné, a třeba se někdy v budoucnu změní až si to přečtu všechno naráz. Prozatím 4*

Paráda. Číst devět knih celkem komplikovaného příběhu s neobjasněným cílem, narativem a motivy, to musí bejt fakt námrd a on je, protože mě to pořád dost baví. Kufřík se sto kulkami ustoupil dávno do pozadí, utopen v moři postav a detailů. Otázek je mnoho, já jen doufám, že se všechno dozvíme.

Tak tvůrci zřejmě i u mne dosáhli svého cíle. Po tomto díle mohu směle prohlásit „Vím, že nic nevím“. Jak jsem si dosud myslel, že v hlavních směrech tuším, o co komu jde a proč, kdo s kým a proti komu, tak nyní v tom mám pěkný guláš. Takže je jasné, že sovy nejsou tím, čím se zdají být, ale čím skutečně jsou, to se snad dozvím ve zbývajících dílech. No, ale aby to hodnocení nevyznělo negativně – stále skvělé čtení i kresba, které si opravdu užijete.

Takže se nám zase pár věcí dovysvětlí a pár se zamlží, trochu si zakucháme a máme zase o jednu až dvě rodinu méně. Graves se jmenuje Filip a Shepherd Pepa, to je jediné jasné. Na kolik stran, v kolika vrstvách to Graves hraje a jaké jsou jeho cíle ale není jasné vůbec. Spain se objevil pouze jako postava na pozadí, kdežto Mindžu (skvělá přezďýfka morééé) už jsme viděli při pašování Arating z Mexika. Na konci nám zůstane zajímavý smutně milostný čtyřúhelník. Na druhé čtení mi ta obecná čeština tak nevadila, jako minule, když to po sobě čtu a už celý slintajíc nadržeností otevírám desátý díl!

100 nábojů #09: Smrt je mým řemeslem - Gangy, přestřelky, organizovaný zločin a lůzři, jenž získali druhou šanci ... Ve srovnání s předchozími díly je ten devátý tak trochu zklamáním, jelikož když už to začalo vypadat, že známe nějaké pravidla a tušíme, kam bude děj dále směřovat, tak se vše opět změnilo. Bývalí Minutemani se kamarádí s Trustem, Graves to nejspíše hraje na obě strany a celkově všechny postavy se najednou začaly chovat jinak, než doposud. Takže buď měl Azzarello slabší chvilku, nebo nás celou tu dobu jen tahá za nos ... Za mě 4*!

Kouzlo 100 nábojů spočívá v pomalém dávkování informací skrze skvěle vypointované příběhy s obvykle dvojznačnými verbálními narážkami napsanými často ve slangové formě. Osudy hlavních hrdinů pokračují, nebo končí a Azzarello pomalu rozplétá tajemství skrze postavy černé jako žánr noir sám. Konec na poušti je odporně otevřený a mě ničí, že budu muset čekat něco přes rok na desátý svazek téhle mistrovské série.

Naprostá spokojenost.

Ježkovy voči, Pahejle, to mě zase při čtení hele vomejvali ty kráso, jsem mejslel, že mě vodvezou hele houkavým auťákem. Dobře, že aspoň představitelé nejvyšších rodů nemluví jak podavač reklamních novin zadara na Můstku, ale čekal bych to i od minutemanů, prvotřídních zabijáků, chlapech v luxusních oblecích na úrovni. Přijde mi toto přetavování jednoho z nezměrných amerických slangů do toho jediného, co tu zdejší překladatelé umí – a to do otřesné obecné češtiny – hodně nešťastné a čtení takhle mrzačené češtiny fakt bolí. Chtělo by to trochu invence, neříkám, že by hantec a ostravština byly nutně řešení ale takovýhle vomrdávání je vopřesdržku!!

Kniha Roberta Merleho “Smrt je mým řemeslem“ o Rudolfu Hössem patří k jedné z těch nejzásadnějších, co jsem během svého dospívání četl. Doporučil ji na střední učitel a já ji zhltal jak malinu. Pak, u maturity, jelikož jsem v seznamu přečtené literatury měl věci, které jsem skutečně četl a ne jako moji spolužáci fikaně např. Vojnu a mír, jsem o ní mohl i něco povyprávět. Komiks téma nacistického pohlavára nijak neodráží, ale krvavá a drsná je víc než kdy jindy. K tomu se vysvětluje zase kousek z pozadí celého příběhu a dost věcí se spojí a pohne se kupředu. Všechno začíná nabírat tempo, krom vydavatele, takže další díl nejdříve za rok, to zase spoustu věcí zapomenu a budu v příběhu tápat. Škoda, věřím, že se to dovydá do konce, nerad bych to dočítal v originále, i když třeba se v něm nevaří tolik rejže ve vejtahu na vejletě a mě by nemuseli vomejvat zase.

Promakaností příběhu a dokonalým kolorovaným noirem patří série ke komiksové špičce, věřím, že sklady BBArtu se brzy trochu vyprázdní a sevřu v ruce desátý díl co nejdříve.

Pro mě jedna ze zábavnějších knih série a to díky Lonovi a Spainovi, kteří to tu fajnově rozjedou a nabídnou dva pokusy o znásilnění a jedno mučeníčko. Intrikaření hlavounů z Trustu naopak představuje hromadu rádobyfatálních nudných plků, korunovaných ale úmrtím jedné významné postavy, a moc nezaujme ani další Gravesovo hraní si s kufříkem. Rissova kresba špičková jako vždy.

Azzarello drží neskutečně vysokou scenáristickou kvalitu, dává si záležet na každém příběhu, i když by se měl odehrát jen na několika panelech, a před námi tak dál roste série, která si rozhodně zaslouží ovace. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/11/389-100-naboju-9-smrt-je-mym-remeslem.html

Nebude to ani nejlepší díl téhle série, určitě ale ani nejhorší. Prostě je to další část kolosálního příběhu jehož vymakanou propracovanost oceníme pořádně až tehdy, když si to přečteme celé na jeden zátah. Jedná se však pořád o stejnou kvalitu, kterou si tahle série drží už od začátku.

Neviem prečo, ale mňa táto séria baví. Azzarello rozmiestňuje figúrky po šachovnici, tí, čo sa v jednom momente priateľsky rozprávajú, v druhom si vrazia dýku do chrbta, majstrovské kresličské orgie už ani nemá cenu spomínať (nepamätám si, že by som doteraz v komikse videl záber z rozparku na ženskú tvár). Celkovo dokonalá záležitosť, teším sa, až si to celé prečítam na jeden záťah.

Tak kde začít? První co u této knihy nadchne je, jako vždy u 100 nábojů, skvělá obálka. Na druhý pohled potěší počet stran, který značí přes 200 stránek napínavého příběhu.
U této série je nejlepší to, že ač po prvních dílech vypadalo, že hlavním tématem je kufřík se 100 nevystopovatelnými náboji a někde v pozadí je nějaký příběh, který to spojuje, tak po každém dalším čísle, včetně tohoto, je nadevše jasné, že kufřík už je minulostí (i když i zde se mihne) a už se rozvíjí hlavní příběh o Trustu a Minutemanech. Každý další díl nám ukazuje, že všechny postavy a situace, které se na začátku zdály jako epizodní či nedůležitéi měli svůj smysl a teprve postupem času se spojují do jednoho příběhu.
Tento díl je docela "ukecaný", ale není se třeba bát, že by se nic nedělo a jen žvanilo, právě naopak, je tu několik zajímavých situací včetně mučení, ale to hlavní co dělá tuto knihu tak poutavou je hlavní příběh a předzvěst konečného řešení v Trustu. Kresba včetně barev je opět skvělá, nechybí zajímavé úhly pohledu (např. skrz štípač doutníků) a tradiční hra s černou barvou.
Bohužel brzy přichází velké mínus této knihy a to, že budeme muset čekat další půl rok na 10. díl a celé dva roky na ukončení celého příběhu.
Ačkoliv máme za sebou již téměř 70 sešitů, přičemž většina uzavřených komiksových sérií končí u čísla 60, tady jsme stále sotva ve třetině.
Scénář ovšem nezačíná nudit, právě naopak, nabývá grády a člověk je natěšený jak to celé dopadne.

Kým prepadnete depresii, máme za sebou 67 zo 100 zošitov, a teda ani náhodou nie sme "sotva ve třetine". Skôr tretinu pred koncom.

Imo jedna z nejlepších obálek, kterou jsem ya poslední rok viděl :)