4

Tak už známe všechny Minutemany, ovšem nejednotné ve třech skupinkách (s, mezi, anebo proti Trustu/Gravesovi), tím pádem dochází i k prvním ztrátám. Ojedinělou koncentrovanost dějové linky neudržel druhý, návazný příběh, který kromě vzpomínání na naverbování Shepherda do organizace sleduje i (opět veleklasicky "noirové") podrazy při koupi/prodeji jednoho nám dobře známého obrazu. Přestože Azzarello občas šroubuje nejednoznačné dialogy přehnaně na sílu (nebo se mi tentokrát nečetly úplně plynule kvůli kostrbatějšímu překladu?), spolu s Rissem vysoko položenou laťku s přehledem dorovnávají.

Pořád mě ubíjí dezorientace, ale tenhle díl mě bavil víc než předchozí. Já absolutně nepochybuju o tom, že celý příběh je geniální a až si přečtu poslední knihu, dostane mě to, ale číst si neustále dokola dialogy, které znějí sice výborně, ale netušíte o čem jsou, to je už trochu otrava. Každopádně se blížíme do konce a to je dobrá vyhlídka na pořádnou řežbu, která už je třeba.

První půlka knihy byla lepší než druhá, která mi přišla méně akční a hodně retrospektivní, spíše vysvětlující. Na druhou stranu musím ocenit tyto potůčky - vedlejší přítoky, bez nichž by hlavní řeka nebyla tak silnou a krásnou. Minipříběhy vyprávěné jakoby jen tak mimochodem souběžně s hlavním příběhem dávají vyniknout skvělým dialogům, po nichž se mi při čtení dalších komiksů asi bude stýskat.

To jsem to hezky napsal minulý leden :))) Když to čtu v kuse, tak už se necítím jako s cizí ženou v cizím pokoji, asi to bičování růžencem zabralo a vše dává mnohem větší smysl. I když Azael umí překvapit a i tam, kde jsem si myslel, že fakt vím, tak posléze zjistím, že nevím. Došlo mi, že Neila Walkera upálit nemohli, protože to bylo někdy v šedesátkách, co "umřel." Kdo má hlavu v tom pytli, na to jsem fakt zvědavý. Jak jsem si pochvaloval, že autor aspoň do toho propletence nemíchá skoky v čase, tak to už taky neplatí. Nedostaneme nic zadarmo. Rozhovoru Graves/Shepherd s Wyliem u kolotočů, po tom, co jim bylo oznámeno, že se jich chce Trust zbavit, jsem nerozuměl ani po přečtení té pasáže s Rose Madridovou v 8. knize. Tam je ještě něco neodkryto, co dá smysl asi až v posledním díle. No uffff - co a jak se přesně semlelo v té Itálii taky nevím, v čekárně u zubařky jsem na to neměl úplně to správné rozpoložení mysli a snad ten průběh nebude úplně důležitý - předpokládám, že Echo má obraz i prachy, Ronie je mrtvý a to mi pro teď stačí. Tak ještě jednu tenkou knížku, kterou jsem už četl a jde se na finále, které bude pro mně nové. Těším se na to jak cyp!!!

100 nábojů #11: Začátek konce - Gangy, přestřelky, organizovaný zločin a lůzři, jenž získali druhou šanci ... Velké finále se pomalu blíží a Azzarellovi tak nezbývá nic jiného než vyložit karty na stůl a nechat zabít další důležitou postavu v této velmi složité hře. První polovinu knihy však mírně sráží ta druhá, jelikož nám nabízí další odchylku od hlavního příběhu a opět vrací do hry onu patálii s ukradeným obrazem, která byla zajímavá leda tak v pro mě dosud nepřekonané páté knize. Takže i když děj značně graduje, musím hodnotit trochu níž ... Za mě 4*!

A já jsem to už nevydržel. Nebavilo mě číst další díl, aniž bych věděl, která bije, a tak jsem začal pěkně jedničkou a poslední dvě knihy načetl ukradené z internetu s tím, že buď za ně pak zaplatím BBArtu, jestli to dotáhne, nebo za dva roky Amazonu. Takže jsem celou sérií prosvištěl na jeden zátah, konečně jsem si pamatoval všechny postavy, konečně jsem chápal vztahy a způsob, jakým se příběh vyvíjí. Konečně jsem mohl docenit komplexnost příběhu, jaký 100 Nábojů nabízí a je třeba si na plnou hubu říci, že tahle série je něco, co by v českých luzích a hájích nemělo zapadnout.

Kresba téhlé série je skvělá. Risso si nejen skvěle hraje se světly a stíny, ale i střídá úhly pohledu. Když se dva baví v baru, nikdy není statický záběr na dva obličeje, které mluví. Jednou je pohled na ně standartně, jednou se díváme jakoby přes rameno barmana, pak je bar nakreslený zvenčí a před ním se zrovna odehrává ozbrojená loupež, potřetí je dialog postav veden jakoby pomyslná kamera kreslíře byla snad v popelníku. A tak je každý obrázek z dialogu hoden dlouhého a pečlivého prohlížení.

(O způsobu, jak nakreslit ženské křivky se radši ani nezmiňuji, zde Risso hodně konkuruje Millerovi a jeho Sin City).

Příběh samotný je zamotaný hůř, než sluchátka od diskmena nošeného tři měsíce na dně krosny. Vlastně mi to stylem vyprávění připomíná dnes tolik populární hru o trůny. Řekli by jste, že to bude jednoduchý příběh o pomstě zhrzeného agenta, který postupně probere své spící minutemany a vyrazí proti dávným chlebodárcům. Jenže nic by nebylo snad dál od pravdy. Probuzení minutemani na zhrzeného agenta střídavě kašlou, bojujou proti němu, utváření rychle se rozpadající společenství, vedou si svojí vlastní linku, stejně tak jednotlivé rodiny Trustu v ohrožení utváří různé koalice po vzoru "Tonoucí se stébla chytá". Celé je to prošpikované masivním umíráním hlavních postav, které mnohdy neumírají hrdinsky, ale často úplně hloupou a blbou smrtí. Přirovnal bych to asi k tomu, jakoby Ned Stark, místo aby byl setnut na náměstí plném lidí, spadl z koně cestou do Králova přístaviště. Azzarello mocně několikrát zdvihá prostředník čtenáři ve stylu "Jo tak ty sis myslel, že tenhle romantický hrdina to potáhne? Hovno, zabije ho zbloudilá kulka."

Chvály na tuhle sérii bych mohl pět dalších sto řádků a nestačilo by to. Osobně bych nazval 100 nábojů moderním noirem, který si sice bere mnohé žánrové klišé, ale převypraví je jiným způsobem, pro čtenáře mnohem bolestivějším. Prostě si to přečtěte, fakt to stojí za to!

Je to jako s vlastní ženou v cizím pokoji...nebo s cizí ženou ve vlastním pokoji?, kterou nerozeznávám, jak klasy mezi obilím, v hospůdce páté cenové skupiny - jak to hezky napsal ten náš nový vekslácký kandidát na prezidenta. Znám ty stěny, starý paraván s rozvrzaným stolkem i špinavý koberec, znám ty barvy a zákoutí, miluju každý detail na tapetách, hru světel na skleničkách i zaprášené temné kouty, ale neznám tu ženu! Za těch deset let, co tato série vychází jsem pozapomněl její motivace, názory i činy - sice jsem si něco epizodního zavzpomínal, ale celkový rámec jejího konání mi bohužel není dáno úplně pochopit. Kdo s kým proti komu a proč - kdo je mrtvý a kdo ho zabil atd.. A navíc už Graves ve své pomstě světovládnému Trustu nenabízí kufřík!

Ale to není jistě chyba této dokonalé série, modlím se pokorně oděn pouze v jutovém pytlu od kobzol, klečíc hladov na plesnivé podlaze své chladné klášterní cely, zbrocen vlastní krví, po bičování devítiocasým růžencem, ať to ten BBArt už letos konečně kurva dovydá!!!!

Pěšáci na hrací ploše jsou rozestavění. Minulost se rozjasňuje. Jen na hru s kufříkem už nezbývá místo, zůstává pouze vyšší dívčí. Dilema, nejistota, smrt a kouzelná debata o nečistotě análního styku.

Přiznám se, že mi jedenáctá kniha přišla lehce roztahaná a že by bylo možno některé scény zkrátit. Ale nutno říct, že pokud vás série dostala tak, jako mě, budete rádi za každou stránku navíc. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/10/1291-100-naboju-11-zacatek-konce-90.html

Myslím, že tady přesně podstatu knihy vyjadřuje její název. Příběh se pomalu, narozdíl od minulého dílu, posouvá dál a vše se připravuje na velké finále. Opět se dozvíme něco málo i z historie a skládačka začíná do sebe zapadat. Perfektní série, která nemá výraznějších slabin.

Musim se priznat, ze po rocni pauze jsem si po chvili cteni musel jit osvezit predchozi dva dily. Jestli budeme vazne cekat dalsi dva roky na dokonceni, tak to bude chtit precist vse znovu pred ctenim posledniho dilu.
Kazdopadne Azzarello zacal "cistit" herni plan od prebytecnych postav. Ono to vlastne zacalo uz v minulem dile. Kvalita je setrvale dobra a vazne se tesim na posledni dva dily.
Pokud bych si mel najit nejakou slabinu, tak snad jedine tu, ze diky "zacatku konce" uz prakticky nezbyva prostor na samotny kufrik s pistoli a naboji a s nimi spojene fatalni pribehy.
Jinak musim snad poprve zminit preklad, ktery mi misty prisel kostrbaty a prilis doslovny.
90%