Příběh dospělého chlapce závislého na své matce, sbližující se s náhle se objeveným otcem, promíchaný s jeho fantaziemi a zábavně trpkou historií jeho života a jeho předků.
Ocenění: "Guardian" - Nejlepší prvotina
Ocenění: "comiCZaward 2004" - Klenot českého comicsu za nejlepší publikaci- Scénář
- Chris Ware
- Art
- Chris Ware
- Překlad
- Viktor Janiš
- CdbID
- 271
- Žánry
- humorný, ze života
- ISBN/ISSN
- 80-7341-193-8
- Vazba
- šitá v tvrdých deskách s přebalem
- Formát
- 210 x 172 mm
- Hmotnost
- 1049 g
- Tisk
- barevný
- Stran
- 360
- Původní cena
- 690 Kč
- Originál
- Jimmy Corrigan, the Smartest Kid on Earth (Pantheon Books, 2000)
Ufff… kde začít? Po dočtení téhle knihy toho mám v hlavě tolik, co bych k ní chtěl říct a zároveň se obávám, že na něco z toho zapomenu. Jimmyho Corrigana můžu směle zařadit k nejpodivnějším knihám, jaké jsem kdy četl. V prvé řadě pro mě vůbec nebylo jednoduché se do ní začíst. Když jsem ji začal číst poprvé, tak jsem ji po určité době v záchvatu zoufalství odložil s tím, že na tohle prostě nemám. Že jsem vyhodil peníze za něco, čemu zkrátka nerozumím. Při druhém pokusu jsem zatnul zuby, nadopoval jsem se kofeinem a navzdory návalům zoufalství jsem se prokousal přes první třetinu (asi) knihy, která je příšerně matoucí. Je v ní plno zmatených snů a představ, které se nedají odlišit od vzpomínek či odlišných časových rovin příběhu. Taky ještě nejste zvyklí na to, že do normálního toku vyprávění jsou vložené momentální představy, aniž by byly nějak vizuálně odlišené. Nechápu, že toto mohlo vycházet jako novinové stripy a lidi, ani vydavatelé, s tím neposlali Chrise Warea k šípku.
Jakmile se však dostanete přes první třetinu knihy, tak vyprávění začne být souvislejší a stravitelnější. Stane se z toho čistá existenciální deprese, která vás sice drtí, ale alespoň víte kde jste a co se děje. Sledujete historii jednoho rodu, ale optika, kterou to sledujete, je značně pokřivená. Možná je to tím, jak jsou hlavní postavy nakreslené a nebo je to tím, jak se scénář vyžívá v trapných momentech, trapném tichu a trapnosti obecně. Například zrovna Jimmy Corrigan - má práci v kanceláři a žije zcela samostatně, ale podle jeho chování a výrazu v obličeji byste řekli, že je zcela nesvéprávný a že utekl z ústavu pro mentálně zaostalé. Podobné je to s jeho předky. Bylo mi zpočátku velmi nepříjemné sledovat takovéto postavy a jejich trapné dialogy. A to není moje kritika scénáře, ony jsou opravdu napsané tak, aby byly trapné. Celkově je to vyprávění velmi absurdní. Často jenom sledujete postavy, jak zmateně sedí, čumí a neví co říct. Doslova celé stránky koncentrované trapnosti.
Když se na to ale podívám z jiného úhlu, tak tohle je naprosto upřímný popis života. Takový život bohužel často je. Jdeme z trapnosti do trapnosti a v hlavě si tajně přehráváme teoretické scénáře situací, které mohou nastat.
Zmínit musím samozřejmě výtvarné zpracování, které je úzce propojené se scénářem. Chris Ware rozbíjí stránky na kvanta malých panelů, ve kterých úspěšně rozkresluje a prodlužuje trapné chvíle ticha, či se pomocí nich v rychlosti posouvá dopředu s tím, že zároveň načrtne, co se všechno stalo. Naprosto unikátní jsou vysvětlující diagramy, které když se naučíte číst, tak vás zkrátka pobaví. Zajímavé je také to, že všechny texty v knize jsou psané velmi malým písmem. Tak malým, že by ke knize měl BBart dávat i lupu.
A vůbec, celý tento můj komentář je úplně trapný…
Styl kresby pěkný, příběh hodně melancholický až depresivní - pravděpodobně zčásti autorova autobiografie. Čekal jsem něco trochu jiného.
Zvláštní...asi jsem čekal něco jiného, nebo nejsem ten nejchytřejší kluk na svjetě... :)
„Víš, co mě někdy napadá? Že si ženský vymyslely manželství a tak, jen aby mohly pohodlně tloustnout a být čím dál ošklivější.“ (vidíte, to mě nenapadlo... no uvidíme, přinejhorším podám reklamaci)
James Corrigan, 36 let, je „osamělý a emocionálně narušený ztroskotanec.“ Denně volá matce (a když nevolá, volá matka jemu), při hovoru s opačným pohlavím se mění v koktající karikaturu a jeho psychotické představy a fantasmagorické sny by i ostřílenému Freudovi zavařili mozek. Zkrátka, nesympatický potrat na přesdržku, kterého vám občas bude líto.
/A/ tenhle maskot podivínství se jednoho dne rozhodne vyhledat svého odcizeného otce. Ne, že by mu otce nekdo ukradl, prostě jeden z těch případů, kdy to táta zabalí dřív než by jeden čekal. A jako mávnutím kouzelného proutku náhle rozebíráme bohatou mezigenerační historii Corriganovic famílie. Titulní Jimmy tak není jediným protagonistou, nahlédneme pod pokličku komplikovaných vztahů mezi jeho otcem, dědou i pradědou, projdeme si několika traumatickými okamžiky a možná dojde i na odpuštění. A také budeme svědky Supermanova úmrtí.
/TAKŽE/ Chris Ware je neskutečný hračička. Geometrická strohost jeho stylu kresby je nadmíru efektivní, piktogramy sype rovnou z rukávu, posloupnosti láme co to jde, stránku bez mrknutí oka zaplní i pětadvaceti panely a nemá problém do nejmenšího detailu rozkreslit třeba běžnou snídani nebo nepříjemnou defekaci. Obrázky plné šílenství, architektonických skvostů a citového strádání. Ten chlap je prostě magor. Nejvíce mě rozhodily vzpomínky z dětství Jimmyho dědečka, jež eskalují během Světové kolumbovské výstavy. Čistý emocionální hardcore ze sklonku 19. století. Autor se v postskriptu čtenářům přiznává, že román je zčásti autobiografického ražení a při jeho tvorbě si foukal na osobní bolístky. Kam se hrabe O'Barr, tomu říkám komiksová autoterapie.
/A TAK/ mi nezbývá, než vám Jimmyho Corrigana doporučit. Ale bacha, není to pro každého. Rozjezd je trošku těžkopádný a pokud neovládáte pokřivené vnímání času a prostoru, ztratíte se v tom jako muňka v pubickém ochlupení. Tohle už je komiks pro starší a pokročilé. A připravte si k četbě nůžky a lepidlo. Budou se vám hodit.
„Mami! Mám ti od něj vyřídit, že si to fakt užil!“
Nejcitlivější věc, jakou jsem kdy četl, obrovská krása po všech stránkách.
Musím se přiznat, že komiks jsem si užil v originále a rozhodně to pro mě nebyla "oddechovka na půl dne", ale kniha, se kterou jsem strávil pár příjemných večerů. Teď už mohu konečně říct, že se jedná o zcela jedinečný (a závažný) komiks.
Nevím čím začít, neboť komiks je unikátní jak po stránce vnitřní, obsahové, tak po stránce vnější, tedy výtvarné. Horizontální formát, který se zprvu čte jako trhací kalendář se po pár stránkách naštěstí srovná, ale nesmírně bohatá mozaika okének nepřestane fascinovat až do konce knihy. Jak dlouho to musel Chris Ware asi malovat, nepřestává se vkrádat čtenářovi na mysl (mimochodem, odpověď je 7 let), zatímco si očima hledá cestičku zleva doprava, shora dolů a někdy tak různě cik-cak. Kompozice je totiž něco, s čím si autor nesmírně vyhrál a porušil tak klasické komiksové šablony. Někdy klidně až 20-25 různě velkých okének, které zaplňují jednu jedinou stránku a nevytváří žádnou pravidelnou komiksovou kostru, přesto nepůsobí rušivě, ale čtou se úplně zlehka a elegantně. Jaksi "pop-artově prostá" kresba pak z tohoto kvanta obrazů neudělá barevný guláš způsobující bolest hlavy, ale perfektně fungující komiksový zážitek.
Není to však zážitek veselý, Jimmy Corrigan je dílo smutné, emocemi překypující a velmi znepokojující. Poslední adjektivum je, řekl bych, asi nejvýstižnější pro celou knihu. Pokud si Ware hraje s obrazy, nepřestává si ani hrát s příběhem. Jsme svědky několika dějových linií, které jsou někdy skutečné, někdy snové, a každá se odehrává na jiném místě a v jiném čase. Různě se proplétají, odbíhají a zase se sbíhají, nečekaně střídají, v některých chvílích začínají působit už velmi zmatečně, ale právě tehdy, kdy už má čtenář pocit, že se ztratil, dějová linka a vyprávění se uklidní a vše se zase "vysvětlí". A tato zvláštní sinusoida se několikrát opakuje, ale jede po jasně vyjetých kolejích - vše má svůj řád a smysl.
Jak již bylo řečeno přede mnou, hrdinové jsou outsideři, u kterých není jasné, zdali by si zasloužili více soucit nebo pohlavek, aby se vzpamatovali. Monotematické a v jistém ohledu nudné životy však naruší společné setkání. Na pozadí šedi a bezčasí jsou jinak lehce asociální postavy konfrontovány a nuceny komunikovat, čímž vznikají poněkud trapné situace. Je jedno, zdali se v knize mluví o 20. či 19. stol. a předcích, tito antihrdinové nejsou žádné společenské "star". Ware je mistr okamžiku, detailů a dialogů. Navzdory umělé (nerovná se nekvalitní) kresbě působí veškeré situace paradoxně naprosto neuměle a přirozeně. Rozhovory a scény protkané všudypřítomnými citoslovci vytváří nesmírně autentickou atmosféru; každé zakašlání, podrbání, zakoktání, polknutí nebo vrznutí přivádí čtenáře rovnou na stránky papíru, které se tak skoro hýbají. Člověku je o to víc účasten některému z nešťastných Corriganů, ať už zažívá šikanu ve škole, nepříjemné setkání s otcem či neopětovanou lásku.
Je velmi zajímavé, že autor chtěl zprvu psát krátký experimentální strip a že čerpal ze svých vlastních zkušeností. To jsem se však dozvěděl až ex post a můj náhled na celý komiks to tedy nijak neovlivnilo, mohl jsem číst dílo samo o sobě očištěné od jakýchkoliv interpretací a informací. A jsem strašně rád, že jsem se k tomuto komiksu dostal, protože spadá do kategorie "nevšední a originální".
P.S.: Dočetl jsem se, že někteří lidé předhazují - včetně autora samotného - seriálu Family Guy, že postavu Jimmyho Corrigana vykradl a využil ho jako předlohu pro Stewieho Griffina. To mi však přijde úplně nesmyslné ze dvou důvodů. Podobnost obou postav sice existuje, ale není zase tak do očí bijící. Ale hlavně, jedná se o dvě úplně, ale úplně jiné osoby se zcela odlišnými vlastnostmi. Skoro bych řekl, že najdeme velmi málo kontrastnějších charakterů než jsou Jimmy a Stewie.
Celkový dojem: 90%
Jimmy i se svým dědou jsou chvílema docela na pěst, a taky to často schytaj - takže v pohodě. Kresba je moc příjemná. Příběh pak lehce uvěřitelnej, promakanej, zajímavej a klidným tempem plynoucí oddychovka na půl dne.
Vynikající dílo, v životě jsem neviděl takovou kompozici.
Hrdina, tady spíš hlavní postava, je opravdu takový budižkničemu, že čtenář má chuť na něj použít nějaké inkviziční metody (včetně žhavení lebky zvané "budík"), aby se probral. 360 stran schématické kresby a pomalu plynoucího děje. Jinak všechno důležité je už napsáno kolem. Jimmy mně k srdci nějak nepřirost, svou pasivitou chvilkama leze na nervy, na druhou stranu jsem neměl problémy z dočtením do konce a originalitu tomuhle komiksu taky nelze upřít.
Nudní antihrdinové, okupující odlehlý ostrov, mimo dosah gama paprsků, radiace a meteoritického záření, stále představují pouze drobný mys naděje v komixových vodách. Není divu, komu by se také mohli líbit? Neoplývají výjimečnými schopnostmi, neprožívají fantaskní dobrodružství, jejich význačnost tkví pouze v protipólu ke klasickému komixovému osazenstvu. Přesto se najde několik podivínů mezi už tak dost divnou partičkou čtenářstva, kteří právě tyto hrdiny hledají. Jsou to milovníci alternativních komixů a jim je poslední dílo Chrise Warea, Jimmy Corrgian, určeno.
Hlaví hrdina eponymního titulu "Jimmy Corrigan nejchytřejší kluk na světe" není ani inteligentní a dávno už ani klukem. Nosí šle a košili zastrčenou v kalhotech, když mluví se ženou, což se nestává moc často, nikdy se jí nepodívá do tváře. Kontakt s opačným pohlavím pro něj vlastně představují jen dlouhé telefonáty s matkou, doprovázené výčitkami a iluzorní představou druhého otce, superhrdiny z krabice na vločky, který jej, narozdíl od toho skutečného, nikdy neopustil.
V Jimově pomalu hníjícím, otupujícím a vágním životě však dochází ke kolapsu, když Jima po letech právě jeho biologický otec vyhledá a stráví s ním několik dní. Historie rodiny Corriganů se uzavírá a zacyklí. Je to řetěz nesouladu otců a synů, zklamání, bezvýchodnosti a míjení, plný nanicovatého ticha, které jen místy protne zpěv mrtvého ptáka, či kašel umírající báby.
"Jimmy Corrigan", komixové drama z pera a tuše Chrise Warea, je, jak už vám patrně došlo, neveselým počtením a jak autor přiznává, i velmi osobní zpovědí.
Filmovou formu s jakou Ware při rozvržením oken komixu pracuje lze přitom popsat jako opojnou, líbivou, dokonce až naivní. Právě kontrast obsahu a formy je tím geniálním i šíleným zároveň. Aby se snad čtenář v labyrintu halucinací, vzpomínek a časových rovin jednotlivých životů Corriganů neztratil, Ware poskytuje hned zkraje návod jak komix číst. Přes jistou netypičnost sledu oken, ho však rozhodně není třeba a jeho přítomnost, spolu s dalšími texty laděnými do stylu reklamních sloganů, je spíš cynickou sebeironií, stejně jako vystřihovánky, potištěné z obou stran, které tak nelze složit.
I tyto nejmenší drobnosti mají za úkol podrthovat nenaplněnost Jimova života, jehož je on spíš pozorovatelem, než aktérem. A právě díky tomu se s Jimem ocitáte na stejném břehu a intimita s jakou prožíváte jeho démony minulosti a strašáky nynějška, se tak stává přímo nesnesitelnou.
Pokud je na "Jimmovi Corriganovi", krom jeho mnohovrstevnosti a rafinovaného využítí všech myslitelných vyprávěcích prostředků, které médium komixu skýtá, ještě něco pozoruhodné, pak jistě výtvarná stylizace. Pokud by se Chris Ware neživil komixem (což se asi nakonec taky neživí), jistě by našel uplatnění coby architekt. Jestli je pro vzezření "Jimmyho Corrigana" totiž něco typické, pak až maniakální přesnost s níž je vedena každá linie. Komix by stejně dobře mohl posloužit jako obrázková učebnice americké architektury za posledních padesát let. Každý, kdo má pro tohle slabost, bude nadšen. Ware si navíc potrpí i na náladové scény, takže se lze na několika oknech obdivovat tomu, jak elektrické dráty nad McDonalds postupně pokrývá sníh.
Ať už tedy půjde o kochání se strhující formou, nacházení zprvu skrytých detailů, či hlubší pronikání do symbolické, či významové roviny příběhu, "Jimmy Corrigan" zkrátka nabízí hodně příležitostí, proč se k němu vracet a znovu nadšeně adorovat jeho komplexnost.
Milovníky alternativního komixu musí jistě ohromit ♣
Tak tohle mě teda dostalo!! Při prvním pokusu o zdolání této, hustě textem, piktogramy a různými sympatickými neobvyklostmi nacpané, knihy jsem nebyl úspěšný a dřív, než jsem si z apatického zoufalství podřezal hrdlo, jsem ji radši v nastupující depresi z myšlenek na smrt mou i mých nejbližších odložil. Druhý pokus byl úspěšnější a tento poloautobiograficko-piktografický román mi vzal vskutku vítr z plachet. Jimmy je ten člověk, kteréhož by mi bylo spíše líto, kdybych byl nucen s ním trávit nějaký čas. V jeho pohledu se jasně značí zděšení a panika, kdykoli má opustit bezpečí svého hnízdečka, přesto se ale vydá na cestu letadlem za svým biologickým otcem, kterého v životě neviděl. Btw tam potká i svou “sestru“ a svého děda, jehož dětský příběh s otcem a babičkou se nese jako druhá příběhová paralela komiksem – tento pro změnu vyrůstal bez matky, na kterou je oproti tomu aktuální Jimmy poněkud nezdravě fixován. Povětšinou miniaturní piktogramy - zhusta bez textu, prolínající se dějové linie a naprosto nezaznamenatelné přechody mezi skutečností a Jimmyho představami způsobí, že občas člověk vypadne z toho která bije a jestli by si neměl tu mašlu motat rychleji. Je až k neuvěření, jak srozumitelně se maestrovi povedlo v někdy opravdu minipanýlcích ztvárnit výrazové pocity od zděšení, přes strach, zoufalství, beznaděj, příšernou sebelítost, naléhavost až po odevzdaně nervózní mlčení. Autor si nedělal hlavu s počtem panelů a na některé scény jsou použity desítky oken, i když se zdánlivě nic neděje. Ale právě s tímhle komiks pracuje a tohle dává kresleným okamžikům, u kterých by se v reálu asi každý cítil minimálně nesvůj, spíš ale trapně, empatický potenciál a schopnost zažrat se do mozku tak, že jsem místy nevnímal co se kolem mne děje, jak jsem byl vtažen do této nelehké psychózy.
Myslím proto, že toto výrazné dílo jasně ukazuje, že komiks jako médium nemá hranice možností o čem je schopen vyprávět a zrovna tento román je posouvá ještě trochu dále. Jsem si vědom paradoxu v předešlém souvětí;-) Umělecky, lidsky a technikou vyprávění i kresby je o hodně výše než většina komiksové produkce u nás. Styl nebo spíš zvláštní typ diagramu, kterým bylo popsáno na jedné dvojstraně narození matky + otce + kousek dál po časové linii Jimmyho, z toho vedoucí šipky do různých období života hrdinů, k roztrženým fotkám apod., mi na pojmutí zabral dost času (myslím, že jsem tu stránku louskal ze všech stran snad 15 minut), ale po jejím vstřebání jsem byl na sebe hrdý, že tato nitěrná práce nepřišla vniveč a bohatší o pro mne úplně nový způsob pojetí juxtapoziční sekvence. Stejně funguje třeba obrovská plachta obálky a takovýchto nelehkých momentů, kdy intuice je to jediné, co člověku zbývá, aby pochopil co se před ním děje, je v knize požehnaně. Nedá mi to, abych nepřesně necitoval přímo z vnitřní dvoustránky desek: “je možné, že lidé neobeznámeni s novými vlnami avantgardy mohou mít problém držet se děje v předkládaném piktografickém materiálu.“ Omlouvám se za výcuc, ale rozvinutý text je v knize dlouhý asi jako tento megakomentář. Ostatně přední dvoustrana je sama o sobě dostatečně šílená, aby si čtenář udělal představu do čeho jde. Doporučuji před čtením samotného komiksu důkladně přelouskat. Někdo třeba už pak dál ani číst nebude, většina se však perfektně pobaví.
Gadžopádně jediná věc mi kazí dojem a to, když jsem na výše zmíněné úvodní dvoustraně vyplnil test, zda-li jsem vůbec zralý začít se čtením, pásovou pilou jsem ho dle návodu vyřezal z pevné vazby a zaslal autorovi, spolu s 20 dolary, tak mám teď díru v deskách.:/ No ale tuto maličkost jsem nahradil tím, že jsem si neskládal vystřihovánku z přebalu a tak to na první pohled nejde vidět. Tak jako tak, zážitek z tohoto dílka je příliš silný, než abych dal méně bodů než plný počet a gratuloval si k tomu, že můj život byl zatím vlastně jen procházka růžovou zahradou:-)
Ojedinelý komiks. Je to také malé (formátovo) umelecké dielo, na ktorom by sa mali grafickí dizajnéri učiť. Čisté, nenásilné, úderné, melancholické. Uchvátilo ma to napriek tomu, že to vôbec nie je môj štýl.
100 % Woffce Líp než Slaine bych to nenapsal.
Ware si nelhal - nejlepší komiks na českém trhu.
Možná budu kamenován, ale mě Jimmy nijak neoslovil. Kresba je zajímavá, místy až přehnaná a děj mi přijde poněkud rozvleklý. Budu si to muset přečíst ještě jednou, protože je možný, že jsem měl při čtení "svoje dny". :) MdS
P.S. jeden z komiksů, ke kterým se určitě (i přes jeho relativní složitost) vrátím.
Výborná věc. Můj postoj k téhle knížce se měnil z "noční můra" přes "tichá radost" na "totální nadšení". Nutno dodat vše v nejlepším slova smyslu. Je tam tolik známejch i neznámejch (bohudík) pocitů. Dokonale propracovaný. Úchvatný.
Dokonale propracovany komiks, ktery se nesnazi opicit po ostatnich a neni delany tak, jak se bezne komiksy delaji. Je proste originalni. Vypraveni pribehu je presne a detailni, nekdy tak, ze vas to unavi, takze doporucuju cist, az budete odpocati, pokud si nechcete zazitek prerusovat. Detailnost je hlavni znak tohodle dila stejne jako hlavni postavy - castecne autobiograficke - a proto i stejne jako autora. Kdo ma rad presnost a navic zna loserovske pocity trvajici delsi dobu nez je u vetsiny lidi bezne, bude pravdepodobne nadse. Milovnici akcnich komiksu (ktere, jak doufam pomalu ustupuji) by si to asi kupovat nemeli.
Zpocatku jsem byl nadsenej, ale po cca 40 stranach se dostavilo zklamani z toho, ze se v pribehu objevujou stale stejna schemata. Navic mi tak trochu vadi castecna neprehlednost a zmatene deleni poli, coz podle me vede ke snizene ctivosti.
Moc zajimave. Zpocatku sem mel problemy zorientovat se v pribehu (hlavne v jednotlivych Corriganovcich) presto se mi trpelivost vyplatila a po par prectenych stranach neuveritelne chytlava a az lidska zalezitost. Ke kresbe nemam nic moc co dodat-sedi vytecne.
Vizualne prijemna kresba, scenaristicky po par desitkach stran zacina nuda...
Tak asi takhle, krasne zpracovany, neuveritelne pracny detaily (skladacky, ktery maji navaznost na pribeh, viz tvorba kolotoce, prebal, vtipny uvod na deskach, stranky s rodokmenem rodiny, ktera je nadherne schematicky a pochopitelny), zajimava minimalisticka kresba, ale co me fakt nechytlo je scenar. Docetl jsem to a citil jsem se, jako kdyz jsem docetl Gogolovi Mrtvi duse. Takovy pomaly, nudny, nic co by me nutilo cist dal, protoze se porad nic nedeje. Tech 65% je za mravenci praci, kterou tomu Ware venoval + nadherny zpracovani. Mozna za deset, patnact let si z toho kecnu na zadek, kdo vi:)
Kristepane, to muselo dát práce!!!
Hodně dobrá záležitost. Jakoby triviální, čisťounká kresba skvěle doplňuje dlouhá, depresivní mlčení hlavních hrdinů (která se neskrývají jen mezi panely, ale vydrží i několik stránek:) Jimmy je koncentrát pocitů, z nichž některé každý asi zažil a raději by si na ně už nevzpomněl... Skvělé technické zpracování - jen prostudovat rozkládací obálku mi zabralo asi hodinu...
Chytře vymyšlený a napsaný komiks, který není pro každého.
Kresba je kouzelná a dokonale se hodí k tomu lehce dementnímu způsobu vyprávění, kdy autor záměrně porušuje všechny základní pravidla comicsu, alespoň co se týče sazby panelu. Příběh to je vcelku skromný, ideální pro komorní divadelní hru, nicméně některé fantazie a historické vsuvky jsou svojí až dětskou naivností naprosto dokonalý. Místama se asi ztratíte v postavách (všichni Corriganove jsou v urcitym veku stejni, takže netušíte jestli to vypráví Jimmy nebo jeho otec nebo jeho děda), hlavní hrdina je takový looser, že byste mu nejradši nafackovali (takový ten typ, co vás nutí jen svým chováním ho šikanovat, i když to třeba vůbec nemáte v povaze :). Kolem a kolem, je to celkem zabavný čtení, zábavný tím lehce intelektuálním způsobem, žádný haha bum bum...
- Četl/a (58)
- 123peta, 2scha, adevr, aza, Balů103, ben_bella, besikv, bierce, binnmode, calvin10, calviti, ComicBookGuy, cybern, DEmnoG, Doppelganger, Draco nobilis, flipflop, Fox01, guseppe, hromotlk, hypermlok, invape, J.Connor, James, jd., jindroush, jiskra, Kaluž, Kapis, kaylin, Kocour, kubosos, Le Porello, libcenko, Light, Mariohurbanek, Mitak, mozzu, MP81, mywiel, NecRoman, Nexis, Norri, Pej, Petrisko911 , RaidcomH, robertsedmik, seneke, Slaine, spagr, SpiderJerusalem, Spike, start05, tacmud, trudoš, Velkej šéf, VXP, zgrywus
- Má (182)
- 2scha, adam.ra, adevr, amazing_k, ardath, arnecht, aza, Azbest, AZTeck, Balů103, bboorreekk, BeeSee, Benny, ben_bella, besikv, binnmode, blackJag, Bob, bourgeois, Braindead, calvin10, calviti, Choky86, ComicBookGuy, Corvus, CoupeC, CP, Cr4sh, cybern, DAxik, DEmnoG, disclose, doophy, Doppelganger, Draco nobilis, dre, Dzoglik, farnhajt, faster86, fel68, fifas, filemon, filippo, filosh, Fox01, FrankieCZ, freestyletricker, Fréza, Frizer, Fry, gongon44, goodspeed, grellenort, grinder, guseppe, hahahoho, Hamichal, Hash, hawkzn, Hawwwran, haxxor, Hebled, hellw10, holubdema, hromotlk, Hugin, hypermlok, iantomasik, invape, J.Connor, Jabba, James, jankie, japes, jd., jendavondra, jerom, jett, jindroush, jiskra, Josh, Joshua_T, K-Os, Kaluž, Kapis, karel, karl173, Kazumaki, Keenkeen, keplik, Klatic, Kocour, koudak89, kubosos, Le Porello, Lenny, libcenko, Light, listr, Lobodlak, Lobok257, Mariohurbanek, Martin Buchal, Marvin, mcleek, mclusky, merhyx, mikado, Mikei, mikki.maser, milgouse, misa, Mitak, moiqpiom, monty.cl, moris.cz, mozzu, MP81, mrtvý muž, NecRoman, Netorack, Nexis, Nightmare, Norri, Odrikani, ohromno, oletadelku, pata, pavel, pearlxjam, pechna, Petrisko911 , POLAKST, Poseidon1978, RadimNemec, Radiomir, RaidcomH, raimi, RaptoR, Redlum, Ricarderon, robertsedmik, royan, Saiffer, Salien, Samurai-Jack, san, Saran, sedllak, seneke, Shpeckk, Skot, Slaine, sleepless, SpiderJerusalem, Spideyy, Spike, Stara.kryta, start05, strougy, tacmud, Tialster, tomastrejbal, Tombal, Tommmson, Trevelyan, trudoš, Velkej šéf, vranakx, VXP, willis, Wiruss, Woffce, xai, xintax, yama, yogi, yojimbo, Zajo original, zebedee, zgrywus, Zod
- Chce (10)
- BlackDragon, delsemela, DracoAn, Druid, fusnix, kjghme, Moyek, nepěkná perspektiva, Suši, tuzexchrist
- Koupí (1)
- Orbeek
- Prodá (4)
- arnecht, Draco nobilis, filemon, karl173