"Natte?" - "...Tommy?" Hitman končí. Není to vyvrcholení dlouhého strastiplného putování s od začátku jasným cílem jako u Preachera, je to prostě jen vytažení do poslední z mnoha epických bitev, jejichž standardem jsou desítky na sračku rozstřílených záporáckých pěšáků, stovky vypálených nábojů všech možných kalibrů a občas nějaký ten zostuzený démon či superheroj. Byť určitá snaha zaklenout celou sérii tu je a tak se řeší emzáci, od kterých Tommy kdysi nafasoval superschopnosti, počátek jeho a Nattova přátelství, definitivní rozseknutí Tommyho bouřlivého vztahu s Tieglovou a připomene se i několik starých známých od jisté sexy drsňačky z FBI (nápadně podobné Scullyové) po syna Patova vraha. Záporák je sice slabý, ale jinak podle mě jde o adekvátní zakončení, anžto Tommyho eskapády nikdy na nějakou přílišnou sofistikovanost nehrály, i když nešlo ani o tupou akci bez nápadů, srdce a vlastního světonázoru. Takže nezbývá než se rozloučit a to Baytor zcela úžasně zvládl za nás za všechny.

Dinosauří třísešitovka je prvoplánová srandička o ničem. Stará páka nabídne obvyklý ennisovský mix pohnutých válečných storek a oblíhacího se škorpení s mafiány + smrt jedné zásadní postavy. Tu je samozřejmě třeba patřičně masivně pomstít, čemuž se ale Ennis zajímavě vyhne. Vtipnou tečku za průměrným bookem pak představuje dvousešitovka s Paragrafem 8, který jako vždy spolehlivě baví.

Nemůžu se dočkat, až si Skalpy koupím, drsárna přesně podle mého gusta. Rex Mundi a Anitu už ani nečtu.

Pro mě jedna ze zábavnějších knih série a to díky Lonovi a Spainovi, kteří to tu fajnově rozjedou a nabídnou dva pokusy o znásilnění a jedno mučeníčko. Intrikaření hlavounů z Trustu naopak představuje hromadu rádobyfatálních nudných plků, korunovaných ale úmrtím jedné významné postavy, a moc nezaujme ani další Gravesovo hraní si s kufříkem. Rissova kresba špičková jako vždy.

"Vtrhli do mého domu... ...a já jim teď ten jejich srovnám se zemí." První dva sešity druhé knihy popisující útok Pařátů na Waynovu rezidenci jsou parádní (oslabený hrdina vs masivní přesila, která je navíc nesmrtelná, takže se s ní hrdina nemusí mazat a taky se s ní nemaže) a drží vysokou úroveň předchozí knihy. Pak přijde sešit s Freezem, který bych nejradši z knihy vytrhl, protože potom, co Snyder přišel s vlastními perfektními záporáky, neměl tohle utíkání se k osvědčeným padouchům ani trochu zapotřebí. Následné finále by bylo super, kdyby ho nehyzdily dvě značné vady na kráse - z dálky průhledná identita padoucha a s tím spojený telenovelózní zvrat. Dva bonusové příběhy nejsou špatné, ale klidně bych se bez nich obešel.

"Vtrhli do mého domu... ...a já jim teď ten jejich srovnám se zemí." První dva sešity druhé knihy popisující útok Pařátů na Waynovu rezidenci jsou parádní (oslabený hrdina vs masivní přesila, která je navíc nesmrtelná, takže se s ní hrdina nemusí mazat a taky se s ní nemaže) a drží vysokou úroveň předchozí knihy. Pak přijde sešit s Freezem, který bych nejradši z knihy vytrhl, protože potom, co Snyder přišel s vlastními perfektními záporáky, neměl tohle utíkání se k osvědčeným padouchům ani trochu zapotřebí. Následné finále by bylo super, kdyby ho nehyzdily dvě značné vady na kráse - z dálky průhledná identita padoucha a s tím spojený telenovelózní zvrat. Dva bonusové příběhy nejsou špatné, ale klidně bych se bez nich obešel.

Snad jsem příliš zhýčkaný překombinovaností a skvěle načrtnutými postavami Zápisníku smrti nebo nápaditostí a úchylností Spirály, ale první Gantz mi přišel dost slabý. I Zápisník smrti mě sice pořádně zahákoval až ve třetím díle, ale tam to do té doby držel nosný a rozvíjený námět. Postavy v Gantz zatím nejsou nijak zvlášť zajímavé nebo sympatické, většinu času nevědí, která bije, což je spíš otravné než napínavé, a děj mě nijak extra nezaujal, jako by to někdo psal z oleje a přitom fakt nikam nespěchal. Další díl si nechám ujít.

Knížku jsem nečetl, takže kvalitu adaptace neposoudím, ale komiks je slušná, atmosféricky nakreslená nihilistická depka, u které vlastně nedokončení nevadí, protože to podtrhává všeprostupující pocit bezvýchodnosti a zmaru. Všechny postavy tu berou ten neporazitelný byrokratický začarovaný kruh tak fatálně stoicky, že i když hrdina není pasivní, říkal jsem si, že by byla sranda hodit místo něj do toho světa nějakýho cholerika :D Nebo Loba :D Jestli se nepletu, je to už třetí u nás vydaný černobílý komiksový Kafka a zajímalo by mě, jestli si někdo někdy troufne na Kafku v barvě :)

Skalpy mě napodruhé definitivně chytly a všechno to ultradrsné fuckování a ohánění se brokárnama jsem si fest užil, do jejich koupě bych šel. To Rex Mundi jsem rovnou přeskočil, život je krátký. Hellblazer obecně není úplně můj kůň, ale na spojení Ennise a Lloyda, kteří jsou podepsaní pod některými nejlepšími Hellblazery, co jsem zatím četl, jsem byl hodně zvědavej. Výsledek není špatnej, ale bohužel na Hellblazer: Jak jsem se naučil mít rád bombu z Crwe 33 nedotahuje ani náhodou. Suma sumárum, skóre Crwe se pomalu zvedá - tentokrát dvě slušné trefy ze tří, to není zlé.

Ještě před Batmanem uvrhl Miller do hodně drsné depky Daredevila. Hrdina připravený o všechno tvrdě dopadá na dno svých fyzických i psychických možností a s ním se v drtící mašině poháněné ledovou krutostí bezskrupulózních i vyšinutých zločinců ocitají i jeho nejbližší. A temnotě příběhu ani v nejmenším neubírá Mazzucchelliho echt osmdesátková, jásavě barvičková kresba, kterou rozhodně můžu. Výborný černohumorný moment bylo setkání několika zabijáků před Foggyho domem. Finále s Avengers (připomínající finále Návratu Temného rytíře se Supermanem) mi tam moc nesedělo.

Konečně se mi k dílům 2-4 podařilo sehnat i jedničku. Ta mi přijde nejzábavnější, ještě nezabředla do moc velké podivnosti, líbí se mi dialogy i kresba, která má dynamiku i atmosféru, a příběh dobře kloubí civilní současnost s mysterióznem. Ale stripového Volemana mám radši.

Od výměny Saju za zápisník po útok na skrýš záporáků je to opět fest napínavý, Near - snad až přílišná kopie L - dá Lightovi pořádně zabrat, Mello se profiluje jako slušný záporák a nový smrtonoš se postará o pár komických vsuvek. Nevidím důvod proč nenapálit max.

"Holčičí Lobo bez osobnosti, hlášek a oblečení" jménem Anita vysloveně opruzuje a zasloužila by už ránu z milosti. Rex Mundi mě ani napodruhé nechytil a žádnou třetí šanci ode mě nedostane. Takže vyhrávají Skalpy, které kromě trochu otravně ultradrsných postav a jejich siláckých keců nahodily potenciálně zajímavou zápletku zahrnující neokoukané prostředí indiánské rezervace, hrdinu v utajení, které ho staví proti vlastní rodině, a slušného záporáka. Tady jsem na pokračování docela zvědav.

Po přežitých útrapách uvnitř bere Kirkman část hrdinů ven na výpravu po stopách ztroskotané helikoptéry, aby jim přichystal další peklíčko. Jedním slovem mazec, v téhle fázi se už od toho nedá odtrhnout.

Tak se mi sem omylem podařilo rubnout koment k druhému dílu :( Tak náprava: Vztahy ve věznici se i nadále pěkně serou a můj respekt ke Kirkmanovi roste. Pěkná tečka v podobě Rickova závěrečného depkózního monologu.

Stejně jako Zápisník smrti i Živí mrtví mě pořádně zahákovali až ve třetím svazku. Nápad s věznicí je geniální a začíná tu hodně těžká depka, když i v novém a zdánlivě bezpečném domově na postavy čeká jedna tragédie za druhou.

Výměna kreslíře v mých očích výrazně pomohla, i dějově se to slušně rozjelo.

Výměna kreslíře v mých očích výrazně pomohla, i dějově se to slušně rozjelo.

Vůbec nechápu, proč se tomu u nás dostalo tak luxusního potažmo drahého vydání. U předešlé Drsné školy měl velký formát smysl kvůli kochací kresbě, tady zato podle mě nestojí ani kresba, byť není špatná, ani kraťounký příběh, který působí dojmem, že je pouhým prologem rozsáhlejší story.

Vysoce kvalitní noirové počteníčko, které je scenáristicky i kresebně civilnější protiváhou Sin City a 100 nábojů. Nemá ani jejich výrazné postavy, které si rychle oblíbíte, nenajdete v nich ani čtvrť ovládanou šlapkami nebo kufříky s nevystopovatelnými pistolemi a náboji, a ani luxusní kresbu mazlící se se světlem a stínem a kompozicemi, ze které byste si v jednom kuse cvrkali do kalhot. Ani ty ramenaté monology a dialogy nejsou až tak cool jako u zmíněných sérií. Ale kdo to rád tlumenější a realističtější, ten to ocení, a ani ostatní by neměli být zklamáni. Obzvlášť když se to u nás dočkalo tak parádního vydání.

Superhrdinský mainstream, který neurazí ani nenadchne. Nebo jsem možná už moc zmlsaný Moory a Millery. Zápletka je rozehrána zajímavě - když v Metropolis přistane další kryptonský klučina, Superman jako by sledoval svoje mladší já, ale s tímhle dítětem je spojené temné tajemství a už brzy se Země ocitne v ohrožení, na které Superman sám stačit nebude.... Kresebně jsem si užil hlavně panely zdestruovaného města s tiráky narvanými do vyšších pater mrakodrapů a akce, třeba když Superman srazí Zodovi brýle a je v nich vidět.

Tak už mi ze série Sólo chybí k přečtení a do sbírky jen Třetí pusa od princezny a zatím jsem byl s každým kouskem spokojen. Kamarádi z prérie jsou takový Tanec s vlky pro děcka vydaný k výročí objevení Ameriky, který scenáristicky ani kresebně rozhodně neurazí a navrch se může pochlubit velkým formátem a pevnou vazbou.

Takový dietní mix Ennise a 100 nábojů. Ennise to připomene vojenskou a špionážní hantýrkou a storkami, co ze sebe postavy sypou, bohužel tomu chybí Ennisova osobitost-úchylnost, práce s postavami a humor. 100 nábojů to trochu evokuje kresbou (a postavou Aishi, což je taková Dizzy), ale stejně jako Diggle není Ennis, ani Jock není Risso. Hlavní problém jsem měl s postavami - když vám v týmovce není ani jedna postava sympatická, je to blbé. Akce je soustředěná až do druhé půlky knihy a i když její umístění na ostrov s aktivní sopkou bylo fajn, nic o čem bych psal domů a opět ve mě zanechalo pachuť pomyšlení, jak by se na ní vyřádil Ennis. Kolem a kolem, jako akční mainstream pro puboše, eventuelně pro odrostlejší na záchod dobré, ale žádný zázrak, který je tu podle mě hodně nadhodnocený.

Lenny: díky za tip, mám další komiks, po kterým se můžu pídit :)

Druhý díl Čolák a Doláč: Na stopě je pro mě už od dob jeho vydání/mé puberty geniální a kultovní záležitostí a jedním z mých vůbec nejoblíbenějších českých komiksů. Očekávání byla tedy zatraceně vysoká, umocněná tím, že pídění se po jedničce bylo zatraceně dlouhé. Konečně jsem ji ve svých kristových letech získal do sbírky a při té příležitosti si ji i poprvé slavnostně přečetl. A jsem asi jedinej, kdo si myslí, že je to bída. Respektive že je to jen velmi rozpačité oťukávání terénu. Dvojka je lepší prakticky ve všem - má originálnější formát, lepší barevné provedení, mnohem zábavnější bonusovou výbavu, neotravuje nesouvisející reklamou a samotný komiks je kadencí gagů, jejich rozvíjením a celkovou dynamikou někde úplně jinde. Stačí porovnat první stránky obou dílů - kde dvojka okamžitě rozjíždí zběsilou akci na 13 panelech, jednička startuje příběh jen velmi nevzrušeně na polovičním počtu panelů a s jediným fórkem. Navíc abyste se ke komiksu vůbec dostali, musíte u jedničky překonat stránku s úvodníkem, stránku s vysvětlováním jakési mimózní mytologie (kterou dvojka naštěstí opustila), stránku se slevovým kupónem na oděvní výrobky O.P. Prostějov (který tenhle sešit vydal a napěchoval reklamou na svou produkci), stránku s extrémně trapně veršovanou a přitom vágní představovačkou postav (z níž a ani z komiksu se absolutně nedozvíte, kde Čolák a Doláč přišli ke sluhovi mimozemského původu!), stránku s rozhovory s tvůrci... až už jsem si myslel, že na komiks vůbec nedojde. Komiks se sice záhy rozjede, ale většina gagů a hlášek mi přišla hluchá a zaujala mě až parádní obálka vložená za komiksem, lákající na další díl, ne ale na Na stopě, které o tři roky později vydaly Trnky brnky, ale na jakési Horské dobrodružství. Zajímalo by mě, jestli vůbec vzniklo a pokud ano, tak na jaké bylo kvalitativní úrovni.

Bof, velký fanda Saudka, se kterým má mnoho společného (amerikanofilii, parodičnost, slabost pro sexbomby, výrazný výtvarný styl) a jeho neúspěšný pokus o vlastní Muriel. Místo space opery gangsterka (k níž Saudek přičuchnul ve Čtyři vraždy stačí, drahoušku), zápletka i hrdinka ale stejně naivní a hrdinka navíc stejně blonďatá, vyvinutá, sexy a s talentem zaplétat se do nebezpečných dobrodružství. Bofova kresba se mi vždycky líbila (obálka je vysloveně luxusní), propašoval sem i dost zdařilých fórků ("Sloužím kapitalistické vlasti!", žralok, co připraví Sheilu o kalhotky...) a celkově to hodnotím kladně, ale vůbec se nedivím, že to ve své době nenašlo čtenáře a skončilo jen jako devadesátková rarita, ilustrující tehdejší vydavatelskou/podnikatelskou neschopnost. Pro děti je tu trochu moc erotiky a zkrvavených mrtvol (vůbec nechápu, že to vydal Čtyřlístek) a dospívající potažmo dospělí dali v té době nepochybně přednost nejakému Lehkému Erotickému Osvěžení, o která tehdy nebyla nouze a do kterých se Bof se svými dalšími erotickými komiksy (Tarzanův syn, Orgysea, Sperman) následně přesunul.

Busiek a Ross postavili Marvelu k jeho pětapadesátce monumentální pomník kompilující nejzásadnější mezníky Marvel Universe od zrodu prvního marveláckého/timelyáckého superhrdiny Human Torche ze Zlatého věku až po smrt Gwen Stacy v polovině 70. let. Pomník, který sice kompletně rozkódují jen znalci Marvelu a Marvel Universe (mezi něž se troufnu počítat), ale který dokáže svým epickým záběrem nahlíženým osobním pohledem a vyvedený úchvatnou kresbou vyrazit dech všem. Lidstvo ve stínu superhrdinů a jeho úžas i strach z nich, téma, na kterém Busiek postavil i pozdější Království tvé, nad nímž u mě Zázraky jasně triumfují.

Jedničku mám hodně rád, ale dvojka je zklamání. První půlka dost o ničem, až v druhé začne být Millar zlej (tak zlej, že jsem zvědav, co z toho zbude ve filmu), vrátí do hry Red Mista, nechá zmasakrovat jedno předměstí a propuknout finální bitvu, kde se konečně dostane ke zbrani i Hit-Girl. Končí to tak otevřeně, že jsem kontroloval, jestli mi nechybí jeden sešit. Série o Hit-Girl mě bavila víc.

Přijde Minuteman do baru a... Úvodní jednosešitovka s líčením kořenů Trustu je fajn, ale žádné zásadnější informace než že Trust stál u zrodu Spojených států amerických nepřinese (máme-li vůbec vypravěči věřit). Zbytek knihy je vyhrazen poněkud otravnému Minutemanovi Wyliemu, který si to musí v kulisách New Orleansu vyříkat se Shepardem, zatímco Dizzy mezi nimi tvoří nárazník a Graves se potlouká okolo. Je to story standartní azzarelovské kvality - pěkně vykreslený postavičky a prostředí, dobrý dialogy a slibný vyústění, to celý s lahodně atmosférickou Rissovou kresbou, ale nijak extra mě to nevzalo, stejně jako předchozí kniha. Doufám, že příště už přijde nějaká bomba.

Rozhodně silný díl a výrazný dějový mezník v celé sérii. Úvodní dohrávka minulého sešitu respektive dvou sešitů, kdy se sešit vrátí k Lightovi je napínavá jak malý slipy, v půlce knížky čeká pro mě nepříjemný zvrat jako kráva (ale předpokládám, že není definitivní), objeví se nové zajímavé postavy... jediné, co mi brání napálit plný počet je, že tu není víc vtipného pošťuchování v trojúhelníku Light-L-Misa jako ve čtyřce, to pro mě byl vrchol série co do zábavnosti.

Velmi kvalitně napsaný a nakreslený mainstream, pošilhávající po Millerových klasikách. Scott Snyder si získal můj respekt už na konci prvního sešitu - hned v úvodu si bleskově odbyl debilní povinnost zařadit do každého příběhu s Batmanem všechny jeho záporáky, čehož využil k výbornému atmosférickému monologu, pověsil pušku na zeď (elektromagnetická obdoba latexových masek z Mission: Impossible - tohle bude ještě hodně zajímavé) a zakončil dvojicí cliffhangerů. A ve stejném tempu pokračuje i dál, kdy zručně buduje záhadu a nezapomíná ani na akci - drsné setkání s velmi cool zabijákem Pařátem na sebe nenechá dlouho čekat, stejně jako vrchol téhle první knihy a sice bloudění zdrogovaného Batmana v Sovím bludišti, kdy si sáhne na svoje dno, přesně tak, jak to má v pořádné superhrdinské story být. Luxusní obálky. Velká spokojenost, těším se na pokračování.

"Batmane, Soví tribunál tě odsoudil k smrti." Velmi kvalitně napsaný a nakreslený mainstream, pošilhávající po Millerových klasikách. Snyder si získal můj respekt už na konci prvního sešitu - hned v úvodu si bleskově odbyl debilní povinnost zařadit do každého příběhu s Batmanem všechny jeho záporáky, čehož využil k výbornému atmosférickému monologu, pověsil pušku na zeď (elektromagnetická obdoba latexových masek z Mission: Impossible - tohle bude ještě hodně zajímavé) a zakončil dvojicí cliffhangerů. A ve stejném tempu pokračuje i dál, kdy zručně buduje záhadu a nezapomíná ani na akci - drsné setkání s velmi cool zabijákem Pařátem na sebe nenechá dlouho čekat, stejně jako vrchol téhle knihy a sice bloudění zdrogovaného Batmana v Sovím bludišti, kdy si sáhne na svoje dno, přesně tak jak to má v pořádné superhrdinské story být. Luxusní obálky. Velká spokojenost, těším se na pokračování.

Při prvním přečtení jsem byl samozřejmě zklamán, jak asi člověk na konci takový ságy nutně musí být. Ale postupně mi došlo, že je to solidní zakončení. Epické bitvy už máme dávno za sebou, takže se končí komorně. Všemožně zmrzačený Starr se knihou prohláškuje ("Čurák zkázy!") až ke svému poslednímu zranění, před kterým akorát stihne připomenout, že není jen komickou figurkou, ale taky jedním z hlavních záporáků a Jesse si to dlouze a působivě vyříká s Cassidym. A Bůh konečně dostane, co si zaslouží, všivák jeden. Snad jen ten poslední sešit je jak opsaný ze špatných romantických filmů. Každopádně to byla až na pár zaškobrtnutí vynikající série, chytrá, vtipná a s velkým srdcem, která mi bude fest chybět.

Pokud jste četli Mause nebo Persepolis a čekáte něco podobně osobitého, živého a silného, budete těžce zklamáni. Tohle není autorský, autobiografický komiks, u kterého by se člověk zasmál i si poplakal, ale na objednávku rutinně nakreslená suchá přednáška z dějepisu, do jejíhož dočtení jsem se musel nutit. Pro žáky základních škol řekněme, ale i oni by si zasloužili záživnější podání.

Jesse/Ennis/Preacher se vyhrabali z nudné Spásy a jsou zase v sedle. Servíruje se origin Tulip, dozvíme se i pár nepěkných drobků z Casovy minulosti, Herr Star se vtipně vypořádá s nevítanou a neodbytnou inspekcí z Grálu a k tomu zábavné scénky (poslouchání diskuse v rádiu, historka o kastraci) a fajn tečka s charizmatickým texaským rangerem. A finále je na dohled.

Oba příběhy průměr. A inzerovat novou překopanou Crew lobácko-batmaňáckou obálkou (která na mě navíc graficky působí dost lacině) jakoby propadlou sem strojem času z devadesátek mi nepřijde jako nejlepší nápad.

Příjemná záležitost pro děti. Kresebně se mi to líbilo, ale příběh je těžká vykrádačka čtyřlístkovského Modrého přízraku - od vytvoření si superauta z krámů ze skládky po každou jednotlivou sabotáž od protivníků na trati (hřebíky, olej...).

Ztracený mezičlánek (za mezicenu) mezi Kometou a Crwí kombinující zahraniční profi komiksy s vlastní šuplíkovou amatéřinou a publicistikou, který vědomě (viz. kamikadze úvodník) spáchal sebevraždu tím, že vtrhl na porevoluční trh v době, kdy už pokrachovalo co mohlo, ale ještě nenastal čas na odražení se ode dna. Obálka na jedničku, zahraniční komiksy solidní (Storma bych si rád dočet, Burton a Cyb lehce připomenou Sinistera a Dextera), český vklad slabý a za publicistiku samozřejmě palec nahoru.

Patřím ke generaci, která v Ohníčku hltala až Schonbergova geniálního Malého piráta a poté Šmouly a Krákulu, a tenhle ohníčkovský pravěk mi nic neříkal a ani mě dvakrát nebavil.

Zatím zdaleka nejobjemnější BubbleGun, tentokrát věnovaný hororu, což je potěšitelné. Dle očekávání je odhadem polovina příspěvků nevážných (pobavil Fanouš a Pavoučí error se svým sracím útokem) a mnohé končí tím nejokoukanějším způsobem a sice zacykleně (na konci se opakuje situace ze začátku), ale nic extra žánr posouvajícího nebo trenky přebarvujícího jsem ani nečekal. Nic mě vysloveně nesejmulo, ale z těch vážných věcí se mi líbil Fňuk nebo Sídlo.

Za jedinou slabinu bych označil nijak extra sympatický hlavní postavy. Jinak je to slušnej rozjezd série s vynikajícím námětem a kvalitní mainstreamovou kresbou.

Sáhl jsem po tom namlsán podobnou Spirálou (také soubor hororových příběhů se společným hrdinou, lokací a zlem), ale ta byla výrazně nápaditější a makabróznější.

Po silné šestce v mých očích další scenáristický výkyv v sérii směrem dolů. Dva delší příběhy, které mě ale nijak extra nebavily, posun v ději prakticky žádný. Ten nečekaný návrat jedné z postav ve vězeňské story mě příjemně zaskočil, ale jinak mi to přišlo jen jako slabší odvar zmíněných geniálních Těžkých časů. Risso tradičně válí, už dávno mi nad jeho obrázky došla superlativa.

Svým způsobem to zjevení je, protože po takové době (a Foglarově smrti) čekal nový komiks s Rychlými šípy a to v podání jejich původního kreslíře asi málokdo. A zrovna dneska jsem shodou okolností četl toho posledního Kruana, kterého už nekreslil Kobík, a kresba byla hrozná, už to vůbec nebylo ono, to z Čermákovy byť trochu proměněné kresby okamžitě dýchne klihovitá nostalgie. Na druhé straně, stejně jako komiksové adaptace prvních dvou dílů stínadelské trilogie, i tuhle vnímám jen jako rutinu, která nemá tomu, kdo knihy četl, co nabídnout a tudíž vůbec nemám pocit, že by tímto dokončením komiksové trilogie byl splacen nějaký zásadní komiksový dluh (narozdíl od druhé Muriel). Navíc třetí díl je nejtemnější a tady není po temné atmosféře ani památky. Body za pevnou obálku, za barvu a za ediční poznámku.

Stínadelskou trilogii miluju, ale tohle převedení jejích prvních dvou dílů do komiksu mi přijde rutinní a celkem zbytečné. A moje hodnocení sráží i to, že to není barevné.

Předchozí díl byl díky Mise zábavnější, navíc Light je tu ve své ďábelskosti utlumený. Ale ten korporátní skupinový padouch je dobrý nápad, stejně tak vystrčení Macudy do popředí.

Dlouho jsem tomu odolával, protože komiksy podle skutečných válečných událostí mě moc nelákají, ale je to pecka. Zajímavý námět je rozvinutý do dobře napsaného scénáře s vykreslenými postavami (zaujmou silné ženské postavy, kterým ale nechybí slabosti) a působivými scénami, ze kterých v pravidelných intervalech mrazí, včetně až hororového finále. Ze začátku mi nesedělo, že se spolu všechna zvířata mohou univerzálně domluvit, ale minimálně kvůli dialogům s medvědem jsem tomu nakonec rád :) A kresba a barvy (dodávající hořícímu Bagdádu nádech pekla) jsou taky výborné.

Díky tomuhle kultovnímu kompletu jsem se až v druhé půlce devadesátek poprvé seznámil s Arnalem (Saudka už jsem znal z Komety), první dva příběhy mě ale nikdy nechytly.

K Arnalovi jsem se vyjadřoval už u jeho prvního vydaní (jedním slovem geniální), tohle vydání má sice pevnou vazbu, ale mizerný odfláknutý koloring (který údajně není dílem Káji) + 3 kratší příběhy dosti o ničem, z nichž je mi nejsympatičtější Slavkovská romance. Když jsem to viděl v Levných knihách za potupných 29,- Kč, měl jsem silné nutkání to odtamtud všechno zachránit.

Po dvojce, která sice tvrdila ouchylně strašidelnou muziku, ale příběh nikam neposouvala, se v závěrečné části kromě obligátní nálože děsu a haluzí konečně dočkáme i nějakého toho vývoje (Kurouzu leží v troskách definitivně ovládané spirálami) a mytologie. Z městečka není úniku, člověk člověku se stává vlkem a jedinou naději lze upínat snad jen k tajemně odolávajícím starým řadovkám... Poslední dvě kapitoly, kdy přeživší hlavní postavy prochází spirálovitým labyrintem (s další spirálou na obloze nad jejich hlavami) do jeho centra odhalit původ toho všeho, jsem byl napnutej jak malý slipy a s vyústěním jsem spokojen. Parádní hororová série.