Neoznačil bych to za pecku, ale bavilo mě to, příběhově i kresebně a bez váhání jsem si koupil i druhý svazek. Filozofování o morálce prokládané výbuchy násilí mi naprosto vyhovuje a se studeným hrdinou jsem neměl problém. Fincherův film měl výrazně hutnější atmosféru.

Slušný výběr z bohatého odkazu Itóových kraťasů. Soubor sice otvírají slabší kousky (Deska z bazaru, Zimnice), ale Modelka už je správně creepy, Balónky dobrý bizár a Dům loutek správně znepokojivý. V Malíři Itó připomene svou slavnou postavu/ságu Tomie, Dlouhý sen má skvělý nápad (ze kterého se dalo vytěžit i víc), podobně i Velectění předkové a uzavírá lahodná okázalá nechuťárna Tuk. A v bonusové rychlovce se ještě jednou vrátí creepy modelka. A fajn jsou Itóovy stručné poznámky ke vzniku jednotlivých příběhů. Škoda, že si člověk nemůže sestavit antologii Itóovských kraťasů sám podle svého gusta.

Solidní žánrové řemeslo. Příběh o putování za pomstou, který čtenáři nabídne většinu toho, co čtenář od takového příběhu žádá - nesvatouškovského hrdinu conneryovského vzezření, výrazného záporáka, atraktivní indiánku, kulisy westernového městečka v pustině s rozestavěnou železnicí, nějaké to znásilnění (celkem tři), do drsného hrdiny se navážející záporáky, akci a hlavně palčivou otázku po motivaci padouchů, na kterou hrdina zarputile hledá odpověď a která udržuje čtenářovu zvědavost až do zajímavého závěrečného vysvětlení.

Dvojka je pro mě kult největší, ale tohle je bohužel kvalitativní návrat na úroveň rozpačité jedničky. Studená sprcha přijde hned na začátku s dlouhým bláboloidním úvodem s hukany. Poprvé jsem se pousmál až na šesté stránce a samotní Čolák a Doláč se poprvé objevují až na straně sedm! Tatarka sice rozjíždí obvyklý kolotoč obvyklých gagů, akcí a bizarních figurek (a trochu přitvrzuje - kde se dřív opakovaně prskala káva do obličeje, teď se opakovaně zvrací), ale tentokrát to na mě fungovalo minimálně. Dvojka mě přitom pořád baví, byť tam samozřejmě pracuje velká nostalgie a to, že ji člověk zná nazpaměť a je z ní schopen citovat x památných hlášek. Z tohohle mi neutkvěla žádná a potřeba číst to znova je nulová. I kresebně je to o level níž, včetně barevnosti - ve dvojce Tatarka sázel na syté barvy pozadí, hlavně žlutou, tohle je barevně o dost mdlejší, hodně světle žlutých pozadí a celkově nevýrazný look. Festovní zklamání.

Kresebně je to fajn retro, ale scenáristicky je to těžká naivita, kde jsem neustále přeskakoval bubliny s jalovými, zbytečnými dialogy. Nějak jsem čekal, že Jackalova pomsta skrz klona Gwen Stacy bude rafinovanější, než že ji jen vysadí u Petera doma a až bude po všem, klon prostě vyklidí pole. Jackal jako hlavní záporák ságy nevzbuzuje žádný respekt a odhalení jeho totožnosti nepůsobí nijak bombasticky. Všichni ostatní záporáci (Punisher, Cyclone, Tarantula) jsou charakterově ploší jako prkno a ani souboje s nimi nejsou ničím zajímavé. A pokud je tu nějaké to detektivní pátrání, obvykle rychle skončí. Takže ve výsledku je to jen taková průměrná melodramatická bitkařina.

Z Morrisonových Batmanů mě žádný neuhranul a celkový přehled o jeho runu nemám. Nápad poslat Batmana do různých časových období Gothamu je fajn, stejně tak některé nápady (Waynův předek jako inkvizitor, odpočet poslední hodiny před tepelnou smrtí vesmíru) ale jednotlivé epizodky moc zajímavé nejsou (bavila mě asi jen ta noirová) a nudilo mě i kdykoliv se objevila na scéně JLA.

Tak tohle mě fakt nebavilo. Nic proti upozadění Batmana, zaměření se na policajty nebo vynechání obvyklých padouchů a zcivilnění příběhu ve stylu Gotham Central (i když ten mě taky moc nebaví - sice miluju příběhy o policajtech, ale moc nemusím procedurálky). Ale ten příběh je prostě nuda a kresebně je to průměr. Už ta zápletka - někdo nasází tři střely Gordonovi do zad, přičemž hlavní podezřelou je Catwoman... a mě to má zajímat? Bohužel. Navíc nesnáším, když se kolem motá ta batmanovská omladina, prostě mám rád Batmana jako temného solitéra, který si vystačí jen s Alfredem a Gordonem.

Batman musí porazit 7 mistrů bojových umění, aby se dostal do formy a mohl jít zamést se svým nezvedeným nástupcem, který zatím dělá bordel v Gothamu. Ten výcvik mi přišel nekonečný a nijak zvlášť zábavný, paralelní linie s Robinem a Jean Paulem taky o ničem, kresebně průměr.

Gangsta nestojí na žádné haluzi ani epickém příběhu jako mnohé mangy, ale na jakési pohodovosti, kterou máme cítit při sledování dvojice hlavních cool drsňáků, kteří bezstarostně proplouvají od ničeho k ničemu a jen si vydělávají na živobytí násilím a sexem. Mohla by to být dost příjemná oddechová záležitost, ale já se na to nenaladil, postavy mě nezaujaly, dialogy mi přijdou jalové, akční scény nezajímavé a humor pro děcka.

Druhý svazek nám místo pokračování války o duši jižanského zapadákova nabízí vyčerpávající a působivý vhled do duše záporáka, který tak získává náš respekt, snad i sympatie. Věnovat tomu celý svazek je odvážné, ale je to zajímavější než klišoidní děj prvního svazku, takže jdu o hvězdičku výš.

Říká se, že je lepší s klišé začít, než s ním skončit, tak uvidíme, jestli se Aaron od tohohle obehraného rozjezdu odpíchne k něčemu zajímavějšímu. Protože zatím to působí jen jako naprosto nepřekvapivý remake Kráčející skály, nebo variace na Skalpy, v níž indiánskou rezervaci nahradil zatím mnohem méně exotický jižanský buranov. Jasně, testosteronem nabitý čtenář automaticky ocení ultrachlapský střet drsného nasraného hrdiny se stejně tvrdým záporákem, navíc v krásně neučesané kresbě, ale od Aarona čekám víc než generickou vigilantskou storku.

Stejně jako u Drsné školy, ani tady na scénáři nezáleží (byť se v blábolivých dialozích objeví pár vtipných hlášek) a je to "jen" epická a hravá přehlídka toho, jakej je Darrow kreslířskej frajer. A to on fakt je.

Druhý svazek adekvátně zakončuje příběh a oproti tomu předchozímu nijak zásadněji kvalitativně nevybočuje. Opět kresebně a scénáristicky solidní, ale ne strhující.

Kresebně solidní, ale příběhy mě zrovna nestrhly - trochu polechtaly, trochu napnuly, ale pamatovat si z nich nebudu nic.

Podobně jako v Sovím tribunálu Snyder vytahuje z historie Gothamu dalšího kostlivce a dalšího nového mstícího se záporáka připomínajícího Pařáty z Tribunálu. Místo epické story ale tentokrát dostáváme jen nahrubo nahozenou jednohubku s na můj vkus moc karikaturní kresbou postav - nad atmosférickými obrázky města a barvičkami jsem si ale pomlaskával. Škoda.

Brubaker si střihl sedmdesátkovou bondovku, kde místo Bonda řádí sexy a neméně schopná Moneypenny. A i když jsem si užil mudrování o špionské branži, formální vychytávky (jako znázornění ruského přízvuku), efektně nakreslenou akci a celkově parádní kresbu, barvy a atmosféru, tak postavy ani příběh mě nezaujaly a nic moc si z toho nebudu pamatovat. Ne, že by Brubaker nevybavil hlavní postavu potřebným backgroundem, ale stejně mi k srdci nepřirostla a všichni ostatní byli víceméně zaměnitelní agenti. Čekal jsem víc.

Nečekal jsem nic a velice příjemně mě překvapilo, jak zábavné to bylo. A to hned od první stránky, na níž hrdina rozebírá svoje finanční problémy a které svoje orgány kvůli nim prodal a za kolik. A později řeší třeba jaká paráda je dát si k jídlu i něco jiného než chleba, nebo jak rád by si sáhnul na prsa. Právě to, že hrdina není nějaký suverénní cool kosič démonů, ale sympaticky naivní a skromný klučina, je velké plus. A pak scénář, který po celou dobu přichází se zábavnými nápady. Akorát se mi hrubě nelíbilo rozostření končetin v pohybu na řadě obrázků - to prostě nevypadá dobře. Rád si přečtu i další díly.

Doufal jsem v mysteriózní příběh, ale během čtení jsem rychle pochopil, že tohle není o záhadách, ale o truchlení. Což není můj šálek kávy. Ale i když odhlídnu od osobních preferencí, scenáristicky mi to přišlo dost jednoduché a banální, od ohrané symboliky (Ariadnina nit) po rozuzlení. Kresebně se mi to líbilo, byť nic z čeho bych si cvrkal do gatí.

Průměrný, okoukaný příběh o posedlosti záhadou, bez výraznějších zapamatovatelných scén, nápadů nebo vyvrcholení, kterému dost pomáhá silně atmosférická kresba.

Scenáristicky přímočará honička parádně nakreslenou džunglí a ve výsledku fajn oddechová jednohubka. Z původně záporáka a lovce Zarova tady scenárista dělá hrdinu (jednoduchým trikem - pošle na něj přesilu) a loveného, tím ale veškerá vynalézavost končí. V podstatě jde o souboj dvou psychopatů, přičemž ale oba psychopati i ten souboj nejsou výrazněji propracovaní, zajímaví nebo zábavní. Od Zarova líčeného jako ultimátní lovec jsem čekal rafinovanější a barvitější lov.

Batmana nečtu kvůli soudním dramatům a la Dvanáct rozhněvaných mužů, ale pro jednou proč ne a když je to dobře napsáno... Zbytek příběhů nezaujal.

Sympatické Stranger Things like retro dobrodružství, ale s čistě holčičími hrdinkami a místo na horor tlačící na sci-fi, takže se tu cestuje časem a různé další haluze. Fajn postavy, dialogy i kresba, byť žádnou postavu bych neoznačil za výjimečnou a dialogy pravidelně přecházejí do otravných hádek, kterým vévodí otravná Erinina dospělá verze. Taky mě nepotěšilo, že moje nejoblíbenější hrdinka v druhé polovině na dlouho zmizí. Zatímco z první poloviny knihy sálala pohoda i mírné napětí, v druhé polovině mi záhy začalo být dost jedno, co se tam děje, prostě se z toho stal sled ne zas tak prudce zábavných haluzí.

Stejně jako Ivan níž conquistadory a hledání El Dorada můžu díky filmům jako Aguirre nebo El Dorado a z komiksů se mi na to téma taky hodně líbil Dlouhý John Silver. Dufauxův a Xavierův Conquistador vypadá už podle obálky na splněný sen, ale vyleze z něj jen mírně nadprůměrná záležitost. Dufaux sice nahazuje fajn nápady jako proroctví, které hrdina v dětství obdrží, hrdinovo postupné ládování se nabuzujícími kořínky a monstrum v džungli, ale zajímavé postavy a práce s nimi chybí a místo ní dostáváme jen průměrnou dobrodružnou honičku/vyvražďovačku džunglí. A Xavier dodává solidní mainstreamovou kresbu, ale taky nijak výjimečnou.

Jednička mě bavila slušně, dvojka už míň, nějak jsem nebyl moc zavědavej na hrdinu zavřeného docela dlouho v blázinci. A s motivem copycata se taky dalo víc vyhrát a ani závěr mě nějak nesejmul. Navíc ruští mafoši jsou už dost ohraní záporáci.

Pěkně nakreslený lechtivý steampunk. Ta naivní lechtivost to u mě spíš srážela a jalové monology hrdinky mě dost bolely, ale byl jsem zvědavý, co se z toho nakonec vyvrbí, takže jsem vydržel až do konce.

U Dufauxovy Murény jsem se nudil, ale tohle mě bavilo, přestože Dufaux po v žánru tradičním úvodním přepadení piráty s čtenáři celkem vyjebe a opustí výpravu za pokladem i titulní postavu ve prospěch romantické vztahovky v pirátském přístavu. Dost mě bavila linie se zotročenou aristokratickou dcerkou, která časem zotročí svého zotročovatele, jejíž kritizovanou nerealističnost neřeším. Kresebně taky spokojenost, ale konkurenční Dlouhý John Silver si u mě celkově stojí o level dva výš.

Další kresebně i scenáristicky fajn westernový komiks od Vybírala, který jsem si s chutí přečetl, ale ve kterém mi opět chybělo něco zapamatovatelného, zajímavější postavy nebo výraznější katarze.

Chtělo by to být sexy, provokativní, vtipné a zábavné, ale kvůli zoufale průměrnému scénáři jsem to vzdal v půlce. Kresebně solidní.

Batmanův vraždící dvojník je výborný nápad (dost se divím, že s ním někdo nepřišel mnohem dřív), ale mohl předvést něco mnohem zajímavějšího, než jen nevýrazně vraždit na pozadí. Čímž vůbec nemyslím, že si měli dát s Batmanem pořádně do držky - celkové civilní pojetí bez honiček, proskakování okny a povinného předvádění známých padouchů moc chválím, taky mám tuhle polohu rád. Ale ten nápad se prostě dal vytěžit lépe, příběh mě nestrhl a linie s psycholožkou nořící se do Wayneovy duše mě vyloženě iritovala. Detektivka Wongová je taky spíš sympatická, než zajímavá. Kresebně je to pak velká paráda - seděla mi kresba, zdivočelé rozpanelování i barevné provedení, bez rentgenových detailů zlomených kostí bych se klidně obešel, nějak to na mě nikde nedělá dojem. Obálka je super. Celkově Batman, který určitě stojí za přečtení.

I za mě určité zklamání. Kresebně opět parádní, příběhově zajímavě rozjeté a s drtivým finále, ale prostředek tentokrát nějak drhnul a dvakrát mě nebavil.

Těšil jsem se na příběh z podivného temného domu plného trubek a kdovíčeho, ale nakonec mě asi nejvíc bavily flashbacky do hrdinova dospívání. Scenáristicky i kresebně je to fajn (byť některé dialogy bych pokrátil, pecka úplně ne.

Nakreslený je to moc pěkně, ozvlášť obrázky lodě na vzdouvajícím se moři (ale i Kvíkveg se povedl), člověka zamrzí, že to nemá větší formát. Problém mám paradoxně s příběhem. Knihu jsem ještě nečetl (mea culpa), takže neposoudím, jak dobře je to zadaptované, ale nejen na to, že byl předlohou slavný klasický román mi to přišlo příběhově slabé. Prostě se pluje za velrybou, Achab se pořád mele o tom, jak musí velrybu dostat, zástupce mu to rozmlouvá, Achab ho fakuje, všichni ostatní blbě čumí a drží hubu, pak je velryba zmasí jednou, podruhé, potřetí (což mi ani nepřišlo nějak napínavé) a konec. Čekal jsem víc detailů ze života na moři, víc prostoru pro postavy, co nejsou Achab, nějaké zvraty možná... A to se v úvodu na začátku píše, jak tahle adaptace narozdíl od jiných nezjednodušuje předlohu na pouhý hon za velrybou. No, nevím. Taky to rozdělení do kapitol bylo takové legrační, vzhledem k tomu jak byly ty kapitoly krátké a jak málo se během nich stihlo stát.

Pavel Čech se skrz postavu Červenáčka ohlíží za rychlošípáckými dobrodružstvími a vyznává se z lásky k nim. Pocitová meditace nad koncem dětství má podobu koláže vzpomínek na známé příhody, ale také na jednu neznámou, dosud obestřenou tajemstvím a v knize napínavě rozkouskovanou - na Červenáčkovu sólovou výpravu do Stínadel, která pak vedla k jeho dočasnému vyloučení z klubu. Výtvarně tradičně krása nesmírná, ať už jde o celkovou atmosféru, výrazy postav, nebo ztvárnění Stínadel přetékající dobovými architektonickými detaily - Pavel Čech opět dokazuje, že je dvorním ilustrátorem Stínadel, která zatím nikdo nenakreslil lépe než on.

Za vydávání westernových komiksů musím vydavatele hlasitě pochválit, protože je to můj oblíbený žánr a vždycky si ho rád přečtu. I když z toho vyleze takový průměr jako Lonesome nebo Sykes. Oboje je pěkně nakreslené, ale chybí tomu zajímavější postavy, děj i výtvarné uchopení a tak se to po dočtení okamžitě vykouří z hlavy. Lonesome sází na to nejklasičtější schéma o tajemném drsném ostrostřelci, který přijíždí do městečka sužovaného záporáky a zachrání krásnou ženu v nesnázích i městečko. Ozvláštněno je to mystickou schopností hrdiny vidět minulost jiných lidí, které ale není nijak zajímavě využito, a zasazením příběhu do kvasu událostí vedoucích k občanské válce a narušením obecné představy, že všichni seveřani byli ti hodní.

Nejslabší Criminal. Kratší příběhy než obvykle, ve kterých se Brubaker noří víc do postav než do zápletek a ještě to "nastavuje" ukázkami z jiných komiksů. Z šesti příběhů bych vypíchl Smrtící ruce, které mě bavily jednak tou dětskou perspektivou, druhak vloženým komiksem připomínajícím sedmdesátkového Spider-mana a hezky zachycující ranou fascinaci komiksy, a pak Zlý víkend odehrávající se na Comics Conu, který nahlížel komiksovou branži skrz zahořklého kreslířského veterána. Výtvarně paráda jako vždycky a tučné bonusy taky.

Příběh o vztahu básníka a jeho múzy nahlížející do tehdejší pařížské umělecké bohémy není vysloveně strhující, ale je dostatečně zajímavý a plný dráždivé erotiky. Kresebně je to krása nesmírná.

Zatímco v základu podobní Živý nebo mrtvý a Kick-Ass se obracely k superhrdinským komiksům a sázely na přemrštěnost, Brubaker jde ve stopách vigilantských filmů jako Přání smrti a Taxikář a zůstává realistický a noirový. Jasně, objevuje se tu démon, který hrdinu motivuje, ale celou dobu visí ve vzduchu, že může jít jen o hrdinovu duševní chorobu. Bavilo mě spíš hrdinovo rozjímání nad (ne)spravedlností ve světě a příprava akcí, než líčení jeho vztahu se slečnou, která neví, co chce. Kresebně Phillipsův vysoký standart. Narozdíl od předchozí Zatmívačky mě to vtáhlo a nepustilo, ale po prvním přečtení nemám pocit instantní klasiky, jen velmi solidního žánrového kousku, kerý si brzo s chutí přečtu znova. Spokojenost.

Pěkně nakreslený, ale scenáristicky veskrze průměrný a neoriginální western, kterému chybí propracovanější postavy, pořádný záporák i zajímavější děj. Pro srovnání si přečtěte Hrobaře - ten je o dva levely výš.

Souhlas s Ivanem. Značně přeceněná záležitost. Pulpová kresba pěkná, ale scénář nudí - postavy s nulovými charaktery procházejí nezajímavým dějem a vedou dialogy, které bolí. Pulpová naivita je jedna věc, nezáživnost druhá. Utkví jen velrybaření na oběžné dráze.

Pozvolný banální rozjezd líčící těžký úděl ženy, kterou na baru balí žoviální blbci a doma se štěká s pubertální dcerou, docela odrazoval.Ale kresebně to bylo hodně fajn a líbila se mi atmosféra deštěm neustále zalévané Paříže i hrdinčiny výpadky řeči. Pak se rozjela příjemná mysteriózní atmosférická detektivka, při níž se hrdinka s dcerou přestaly štěkat a rychle vytvořily sympatické duo amatérských detektivů a záhadný Max to na chvíli překvapivě brutálně rozjel. Bohužel finále se rozplizlo v nezajímavý souboj mytologických bytostí a pobíhání hrdinek po nočním lese. A ze zamýšlených čtyř hvězdiček to u mě spadlo na tři. Navíc se obávám, že si z toho záhy nebudu nic pamatovat.

Ennis nám už x-krát ozřejmil, že válka není vůl, ale hnusná a nesmyslná zkurvenost. A tady v tom pokračuje a dává si záležet na tom, aby to bylo brutální. Ne vtipně brutální, ne cool brutální, ale brutálně-válečně-zvěrsky
-brutální. A první půlka příběhu solidně šlape - fajn otvírák s Castlem přicházejícím s křížkem po funuse, Castlův nový parťák je sympoš, výměna Vietnamu za Afghánistán je osvěžující, válečné historky jsou správně kruté a depresivní a kvituju i že pro jednou se ani slůvkem neřeší Castleova mrtvá rodina. Ale s únosem záporákovy manželky nastupuje nuda a vydrží po celé finále v lese. A pachuť nespláchne ani fajn skoncování s nevýrazným záporákem, o kterém se do té doby jen mluví. Kresba standartní, ničím neuhrane, obálky pěkný. Taky je ten svazek jakýsi podvyživeně hubený... Škoda, tu první půlku jsem si správně užíval.

Tak tohle bylo tak nudné, že jsem to po pár kapitolách vzdal.

Výtvarně je to nádhera a neméně osobitý a sugestivní je i příběh, který začíná civilním líčením letního dětského přátelství/lásky, ale přes lehce hororové podtóny se vyvine až v epickou bitevní fantasy s mytologií a potoky krve. Bavilo mě hlavně úvodní seznamování Agnes a Mily a preferoval bych, kdyby to spíš než do WTF fantasy vyústilo do hororu, ale každopádně jsem nadšený, tohle mi po všech stránkách sedlo.

Scenáristicky i kresebně kvalitní komiksový western, který stejně jako Hrobník netlačí na střílení, ale na morální dilemata a svižně a zajímavě spěje k nečekanému rozuzlení. Narozdíl od Hrobníka ale tady chybí podobně ikonická postava (nebo cokoli jiného výrazného) a tak se obávám, že se mi to rychle vykouří z hlavy.

Rozečetl jsem to s tím, že by to mohl být zajímavý origin nebo třeba příjemný coming of age, ale dostal jsem jen teenegerovský cajdák a ničím nepřekvapující průměr. Kde v okamžiku, kdy si hrdinka oblíbí roztomilé koťátko, je nad slunce jasné, že koťátko to má spočítané, nebo se hrdinka lituje slovy "Proč mě nikdo nemá rád", ačkoli před ní právě stojí nejúžasnější kluk ze školy a upřímně se zajímá o její problémy. A i když být bezdomovkyní v patnácti samozřejmě není žádná výhra, dokážu si snadno představit drsnější problémy, jaké může mít atraktivní teenagerka se svým hovadským otčímem, než že jí tu a tam vrazí facku a zavře mě do skříně. Ale i když přijmu, že tohle se o žádnou drsnost nesnažilo, pořád tomu zoufale chybí zajímavější příběh a výraznější scény. Takže jsem to někde za půlkou vzdal a proto nebudu hvězdičkovat (ale dal bych tak dvě). Kresebně je to takový ten roztomilý sexy čtenářsky vděčný mainstream, který k tomu sedí, tam bych problém neměl.

Dohrání akce ve skladišti, které opět trpí natahováním, dějovým vakuem a slabými dialogy (nejen štěkání se Vávry s Majkým). Taky mě štvalo, že hrdina v jednu chvíli div neoplakává smrt gaunera, který po něm před chvilkou šel s nožem.

Tentokrát celý díl zabírá Smrtihlavova akce ve skladišti a to se ani nestihne celá. I proto, jak je to zase roztahané - třeba úvodní třístránkový telefonát (ze kterého se stejně nic nedovíme) se dal zkrátit na třetinu, respektive na jednu stranu, taky - jak píše Sagikkun - je toho Smrtihlavova poskakování po střechách zbytečně moc, i ta závěrečná scéna s Majkým je jen prázdné kecání dokola. Taky dialogy gaunerů jsou úplně banální, s těmi se dalo vyhrát. Pár panelů moc pěkných, třeba Smrtihlav natahující před sebe při skoku ruku s rozevřenými prsty nebo kopačka do dveří auta, za kterými stojí gauneři. Ale ty máznuté panely bych si příště odpustil.

Smrtihlav s detektivem Vávrou se poznávají a vyměňují si informace - Smrtihlav se dozvídá, kdo je jeho hlavním protivníkem v podsvětí a vyráží po stopě, skeptický Vávra vzápětí dostává ke své nelibosti nového policejního parťáka na Smrtihlavově případu. Děj je zaměřený hlavně na Vávru, ale žádný ponor do jeho duše nás nečeká, nedočkáme se pro jednou žádné akční scény a hlavní záporák i nadále jen posiluje v pozadí, místo aby se pořádně uvedl na scénu.

Smrtihlav zajme a vyslýchá brutálního gaunera, kterého se ale marně snaží vystrašit, aby mu prozradil, kdo je hlavou pražského podsvětí. Hrdina tak naráží na svoje limity a rozhodne se získat informaci jinak - setká se mezi čtyřma očima s detektivem Vávrou. I ve třetím svazku Smrtihlav zůstává jen nadšenou a snaživou domácí hrou začínajícího autora na superhrdinský komiks, která až příliš okatě opisuje od svých vzorů, viz. batmanovské setkání hrdiny a policisty na střeše policejní budovy. A je která je plná klišé (přistání na střeše auta, vyhrožování zločinci shozením), i když věřím, že si je autor užívá. Také stále platí, že děje je tu mnohem méně než v běžné superhrdinské sešitovce - třetí sešit si vystačí jen se třemi, čtyřmi scénami. V reálu by první tři svazky Smrtihlava daly dějově dohromady tak akorát jeden sešit. Posun v příběhu tu ale je, hrdina naráží na svoje limity a spojuje se s detektivem. K těm limitům bych jen podotkl, že kdybych si dělal svou verzi Batmana, využil bych tvůrčí svobody, co mám, a nechal hrdinu, aby zločince zabíjel. Autor se drží tradiční neposkvrněné superhrdinské morálky a vznešeně tragického superhrdiny, což je podle mě škoda. Celkově by se totiž mohl mnohem víc odvázat a vykompenzovat tím, že zatím jen klouže po povrchu.

Druhý sešit už je dějovější a víc nám představuje hrdinu a přivádí na scénu vedlejší postavy - policajta, kterého bude mít hrdina v patách, a kámoše-tech guye, který hrdinovi pomáhá. A nějaké ty další gaunery na rychlé ztlučení. Hrdina vytrvale vnitřně monologuje, monology jsou ale v lepším případě nic moc, v horším silně patetické (hlavně ty batmanovsky zdůrazňující jeho vztah k městu) a stále chybí nějaké šťavnatější hlášky. A nějaké nápady. Taky nějaká ženská postava by byla fajn. A pořádný záporák. Kresba kolísává, má svoje momenty. Celkově o fous lepší než minule.

Fimi: proto taky hodnotím jen to, co tu vyšlo, co jsem četl a co tu má profil, nehodnotím celou sérii. Mě nevadí, že je to jiné, tím je to naopak zajímavé, vadí mi, že je to jiné málo a celkově slabé.

cyboy: nerad bych zněl jako uražený autor, ale chci uvést na pravou míru pár věcí, což by snad nemuselo vadit. Ten formát nevychází z jednostránkových příběhů Rychlých šípů - zjevně jde o jeden delší příběh, ne o jednostránkovou šípáckou jednohubku. Jestli z něčeho vychází, tak z komiksových adaptací stínadelské trilogie, kde Čermák přejímá rozkapitolování příběhu z knižních předloh (a v posledním díle stránky opatřuje i kreslenými záhlavími). Dále ten příběh nepředchází Rychlým šípům těsně, aspoň pro mě čtvrtstoletí není těsně. Nicméně souhlasím s tím, že i tak by ty postavy měly mít foglarovskou sociokulturní výbavu a myslím, že ji i mají. Otevřeně zištně se tam ve vztahu ke kolu chová jen jedna postava, ne náhodou starší kluk a není to nefoglarovské, takovou postavou staršího, zištného a mizerného kamaráda je třeba Ondra z foglarovek Pod junáckou vlajkou a Devadesátka pokračuje. Foglarovky jistě nejsou o individualismu, ale to není ani Hlavolam - stejně jako foglarovky je o přátelství procházejícím zkouškou.

Kapis: tak to mě rozsekalo :D

A co tak strašnýho jsem vyspoileroval?

Kde se to dá splašit?

Tak tohle vypadá na první mangu, co si ve svém životě koupím.

blackjag: jak ses k tomu sakra dostal, chlape? přivez to na ten slez :)

Jestli je to za nějakou rozumnou cenu, tak já si to snad z recese koupím...

Cha, cha...