10

Druhý svazek nám místo pokračování války o duši jižanského zapadákova nabízí vyčerpávající a působivý vhled do duše záporáka, který tak získává náš respekt, snad i sympatie. Věnovat tomu celý svazek je odvážné, ale je to zajímavější než klišoidní děj prvního svazku, takže jdu o hvězdičku výš.

Takže z toho hajzla, jenž byl v první knize sakra nesympatický a čtenář by mu nejdraději tu baseballovou pálku vrazil hodně hluboko do zadku, je ve druhém díle hlavní hrdina, kterého je vám skoro líto. Tedy ne úplně, ta krvavá cestička, kterou si vybral, byla samozřejmě jeho volba, ale už to není tak černobílé, jak to vypadalo po prvním pokračování. Celé je to hodně hutné, syrové vyprávění, kde se na žádný soucit nehraje. No jsem hodně zvědav, co s tím vším udělá postava, na jejíž příjezd asi už brzy dojde.

Ten koncept nepřináší nic objevného, ale mám tyhle přiznané macho příběhy rád, přičemž Jason Aaron je umí podat s potřebnou dávkou patosu a špíny, odměřené s přesností na gramy. Tradičně se proto uhýbá od hlavní dějové osy, abychom se trochu blíže seznámili s charaktery klíčových protagonistů a z očividných grázlů se tak udělaly lidské figury se svědomím. A přestože člověk ví, jak tyhle scenáristické grify fungují, bez problémů se nechá strhnout dramatem plným těžkých rozhodnutí. Život umí být občas pěkná svině, jak všichni z vlastních zkušeností víme, díky čemuž podléháme postavám s nejednoznačným charakterem, bojujícím s osudem či celým světem, protože se s nimi dá snadno ztotožnit. Takže i když druhý díl Parchantů z jihu neposune zápletku ani o krůček dál, než co zvládl úvodní svazek v tom samém rozsahu, čtení je to naprosto parádní. Jen možná přestanete mít rádi americký fotbal. Teď by to ještě chtělo mít třetí a čtvrtou knihu hnedka po ruce, aby byl čtenářský zážitek dokonalý.

Ďalšie mierne sklamanie. Zatiaľ sú parchanti o tom ako sa z maých šikanovaných hajzlíkov stávajú veľkí hajzli. Nejak tak to síce na svete chodí, ale neviem či to stojí za to, urobiť o tom komiks... Dám tomu šancu do tretice, ale pomaly strácam nádej...

Tak tohle je surovější a hnusnější (myšleno jako chvála) než skalpy a to už je co říct. Jak obálka napovídá, motá se celý děj kolem trenéra Bosse. V celé knize není snad jediná pozitivní myšlenka nebo věc, jako fakt tu čpí deprese a zmar z každé stránky. Nápad s outsiderským mentorem ve stylu Karade kida sem fakt nečekal. Jde o dobré rychlé čtení, které se dá užít i bez znalosti amerického fotbalu (jen vám prostě unikne pár narážek).

Musím se přiznat, že mě tento překvapivý obrat hodně potěšil, protože jsem se trochu bál konceptu připravování se na vyrovnání účtů a klasické pomsty, který jsme už mohli vidět tisíckrát. Zamíchání karet a vytvoření hlavní postavy z někoho, kdo se v minulém díle prezentuje jako sráč a vy ho zaslouženě nenávidíte, považuji za veliké plus, které komiksu přidá pořádný spád. Trenéra Bosse poznáte z jiného úhlu a z opovrženíhodného antagonisty se tak stane tragická postava, ke které začnete cítit sympatie a jestli mu nebudete přímo fandit, tak ho alespoň trochu pochopíte a určitě si zaslouží váš soucit, ba i respekt. Minimálně za to, že na rozdíl od ostatních rednecků v komiksu není rasista. Více v recenzi na https://nerdopolis.cz/2022/05/27/recenze-parchanti-z-jihu-2-za-trochu-krve-jason-aaron/

Príbeh Parchanti z jihu 2: Za trochu krve pokračuje presne po konci prvého dielu a ja som bol vývojom udalostí poriadne šokovaný hneď na úvod. Mení sa tu úplne hlavná postava príbehu, ktorou je tentokrát tréner Boss a veľká časť knihy sa zameriava na jeho mladosť a poriadne ťažké začiatky. Väčšinou tieto náhľady do minulosti nemám veľmi v láske, ale tu ma to naozaj bavilo. Je to znovu poriadne drsné a plné parchantov a Aaron ukazuje, že svet nie je taký čiernobiely akým si ho naše myslenie robí. Síce nie je scenár tak vrstevnatý ako v Skalpoch a je výrazne jednoduchší, ale čítanie je to naozaj dobré a teším sa na pokračovanie. =►Celá recenzia◄=

Druhý díl se snaží hrát na to, že i vrahové mají city. Pche, to už tu bylo...

O dost slabsi nez predchozi dil. Prislo mi to jako intermezzo, navic jsem prvni dil cetl pred nejakou dobou. Kresba fajn, drsne taky fajn, ale bylo to takove uspechane. Snad to zapadne az si prectu dalsi dily.

Je to místy správně aaronovský drsný, ale já na tu až uměle budovanou předrsnělost nejsem. A na americkej fotbal taky moc ne.

Celkový dojem: 60%

První díl se mi líbil trochu víc, ale stále je to úžasná věc. Velmi to přiblíží Bosse a v některých chvílích se s ním dá možná i trochu sympatizovat, i když je to stejně hajzl, jako všichni okolo. Následující konfrontace s dcerou bude určitě zajímavá.

"Říkals... že potřebuješ pomoct..."
"Taky že jo"

Na zadek jsem se z toho neposadil, a tak doufám že další díl tomu dá pořádnou korunu, potenciál to má... Možná že, až se příběh uzavře, dostane to, pro mě, nějaký ,,WOW" efekt.

Špička. Je to k neuvěření, ale druhá kniha jižanů je ještě větší krasojízda, než ta první. Ingredience jsou sice stejné, ale způsob s jakým autor pracuje s odkazem první knihy a jak dokonale převrací její význam na hlavu je fascinující. V málo které knize budete tak dobře chápat zlo a všechny motivace které k němu vedou. Na téhle metě se plně odhaluje myšlenka bastardů, že život není černobílý a málo co je tak složité, jako situace jednoduchých lidí na okraji společnosti. Bravo. Výjimečný příběh jehož dokonalosti se možná vyrovnají některé knihy Skalpů, ale nic před touto a už vůbec ne po této knize v sérii Parchantů.