Hrůza (Čertík z krabičky, Pupeční šňůra) i úchylnost (Lidský šnek, Komáři) utěšeně gradují, jen zamrzí to, co jsem kritizoval u jedničky + fakt, že jde jen o zřetězené nápady a ne o komplexní příběh.

Nejlepší preacherovský speciál je origin Herr Starra.

A Preacher je po kupě. Bohužel Kazatelova a Prdelmanova background story za mě nic moc. Hoši z jihu a Cassidyho setkání s Les Enfants du Sang, který už známe z CRWe, dobrý.

Výlěty do Irska u Ennise obvykle nebývají moc zábavné a úvodní příběh o Tommyho setkání se sestrou a otcem není výjimkou. Story o utkání se s upíry v paralyzovaném Gothamu je pak jen chudokrevným připomenutím kostelní oblíhačky ze třetího booku. S přehledem tak vede Tommy + Chan vs Vodouch, který je maximálně krystalickou poctou filmům Johna Woo (snad až na toho Vodoucha, který to kazí, i když sám o sobě není špatným monstrem).

Odskok Tommyho a jeho kámošů do Afriky bohužel nabízí jen dost ohranou a přehlednou story o zlém diktátorovi, zlých západních mocnostech, zlé OSN... V Ennisově Furym to bavilo víc, z tohohle si budu pamatovat jen Šarlatovou růži, dobrá druho/třetiřadá superzáporačka. Dojem z booku naštěstí v závěru vylepší kontemplativní jednorázovka se Supermanem.

Radioaktivní Santa Claus je naštěstí jen jednosešitová kravinka. Po něm následuje vydatný, nečekaně vážný, temný a nadpřirozena zbavený příběh o pomstě partičky SAS, jejíž členové jsou dobře načrtnutí (žádní jednorozměrní záporáci). Přestřelka v hamburgerárně s krytím se za tlusťocha a jeho vyhození do povětří bylo fajné.

Mawzir je zpět a rozpoutává masivní kostelní oblíhačku, zábavnou zejména díky angažování se Catwoman, Paragrafu 8 a Baytora.

Jo a McCreovu kresbu taky moc nemusím.

Vychutnaná střelená oddechovka namíchaná z filmů Johna Woo o přátelství ušlechtilých zabijáků krvavě kosících zástupy nepřátel střelbou obouruč, které Ennis evidentně zbožňuje, a z démonů a superhrdinů, ze kterých si Ennis nikdy nezapomene udělat prdel. Rozkročené mezi Preacherem a Punisherem a mnou řazené co do obliby až na třetí místo. Nějak tu ultrapohodovost a ultravtipnost Tommyho světa nežeru.

Kresebně mi to přijde naprosto tuctové, hlavní hrdinka je charakterově plochá, dialogy často naivní a stejně tak nejeden další výskyt spirál vede spíš k nechtěnému úsměvu než k hrůze. Ale námět je to výborný a nechybí kvalitní hororové scénky (otec v sudu, nůžky v uchu...), takže spokojenost. Docela mi to připomnělo Černou díru od Burnse.

Tak tenhle Hellblazer je nejlepší komiksovej horor, jakej jsem kdy četl. Takhle měly vypadat Dobré úmysly. Žádné fórky a frajeřinky, ale poctivě temná záležitost s nádherně hrůzostrašnou kresbou a coloringem Davida Lloyda (V jako Vendeta), která mi připomněla staré dobré britské hororové pecky jako Přichází Satan nebo Dotek Medůzy. Nepochopitelně protěžovaný Soudce Dredd jako tradičně o hovně.

Komiksy vyšlé u nás začátkem 90. let už kupuju bez přemýšlení a tohle je fajn původní přírůstek. Jak už zaznělo, kresba nic moc, ale scenárista na sebe snaživě vrší jednu záhadu za druhou (plus prokládá klukovské dobrodružství reminiscencemi na exotická dobrodružství skutečných dobrodruhů před lety) a i když některé záhady jsou opravdu prozaické (strašidlo v zahradě), v závěru vás čeká vysvětlovačka jak z detektivky. A ví, co si čtenář žádá - podzemní chodby, spláchnutí padoucha... No a těch 80 stran mi přijde jako slušný rozsah na jednorázovku pro děti.

"To je jedno, co vidí, Gravesi, protože... nevidí, co tu doopravdy je." Po předešlém, pro mě scenáristicky slabším booku, opět díl, se kterým jsem plně spokojen. Po utlachané první povídce (jsem jedinej, komu přijde Dizzy od začátku série extrémně otravná?) sází Azzarello s Rissem jeden fajnový, atmosférou a ramenatými dialogy napumpovaný kousek se slastně geniální kresbou za druhým, od přepadení baru až po nejnovějšího držitele kufříku. Obzvlášť výživná je povídka s Lonem a nechybí ani pořádný cliffhanger.

Pecka. Kdo by to byl řek, že si Millar se Supermanem poradí líp než Moore, viz. Co se stalo s Mužem zítřka? Skvělý námět rozpracovaný do epické, promakané, nápadité a emotivní knihy. Millar se s tím nemaže a suverénně žongluje se supermanovským univerzem, zásobuje podněty k zamyšlení i ikonickou akcí a postavám dává fest zabrat. Luxusní finále a na úplný závěr husarský veletoč se supermanovskou mytologií.

"Za chvíli mi vypověděla celý svůj příběh. A když skončila, věděl jsem, že fůra lidí bude muset umřít." Ennisova odpověď na Bessonových 96 hodin. Kruté, hnusné, bezvýchodné, depka jako prase. Dobře vykreslení a efektně popravení záporáci, toho staříka v jejich čele jsem si vysloveně oblíbil a je škoda, že ani nestihl Punisherovi pořádně zatopit a už byl pod drnem, rád bych, kdyby se vrátil v dalších dílech. Fajný nápad bylo to vystřílení spícího baráku nebo závěrečný Punisherův vzkaz do Evropy. Fernandezovi moc nejdou xichty, ale i tak mi jeho kresba k Punisherovi vyhovuje. Celkově spokojenost.

"Proč pokaždý skončím na takovejch špatnejch místech?" - "Copak jsi ještě nepochopil, Johne, že ten, kdo na ty místa tu špatnost přináší, seš ty?" Kresebně si Hellblazer po předchozích geniálních Těžkých časech fest polepšil, s příběhem je to ale horší. Jak už bylo napsáno přede mnou, Azzarello sice zdatně zahušťuje atmosféru, ale úchylný americký zapadákov je už hodně obnošená vesta (zdravíme Preachera) a vypointování obou nahozených záhad je až k smíchu.

Straczynského fórky jdou zase jednou úplně mimo mě a ani Deodatova kresba mi nějak extra nesedí, ale uvítal jsem dráždivě temnější a tajemnější příběh a nový pohled na smrt Gwen Stacy mi kupodivu nepřipadal svátokrádežný jako u jiných Straczynského zatřesení Spideyho mytologií. Takže i když by to mohlo být dotaženější, hodnotím to jako jeden z lepších booků v téhle řadě.

Antologie krátkých komiksů podle skutečných příběhů obyčejných lidí semletých nacistickým nebo komunistickým režimem. Příběhově i kresebně mě nejvíc zaujal Chytřejší než oni tandemu Kroupa/Kučerovský o nedobrovolném konfidentovi STB, který si myslí, že bude estébáky tahat za nos, jenže... A zmínil bych ještě Hurvínkovy příhody od Vhrsti, kteří použili k závažnému sdělení odlehčenou kresbu, která sedí k pohledu dětského hrdiny + vytváří zajímavý kontrast.

Podle obálky jsem čekal nějakou fantasy sračku, ale chyba lávky, skrývá se za ní solidní brutální historicko-okultní thriller se zajímavým antihrdinou - nekompromisním inkvizitorem na stopě ďábelské sektářské verbeže.

Zakoupil jsem v rámci kompletování svého oblíbence Rissa. Scénář sice není zrovna vaše běžná noirovka a je snaživě úchylnej, ale na kultovku to není - hrdina je nevýraznej, finále je slabší a dialogy nemají říz, na který je člověk zvyklý od Millera či Azzarella, navíc jsou kolikrát legračně polopatické. Risso samozřejmě nezklamal, i když radši bych to v barvě.

Při vší úctě k tvůrcům, hlavně k českému Stanu Lee Vlastislavu Tomanovi, co má tohle jako být? Příběh o ničem, žádný rozvíjení mytologie kolem Hor-tidů a Jerieho kresbu fakt nemusím, takže mi tenhle předraženej plátek přijde zbytečnej jako bradavky na kanci. Pro úplně malý haranty to přitom taky není, když jsou tam ty zmínky o bordelu...

Až do tohohle booku jsem měl k Daredevilovi těžký despekt. Daredevil: Rok jedna se sice příběhově nemůže rovnat s Návratem Temného rytíře nebo Batmanovým Rokem jedna, ale díky němu jsem aspoň vzal Daredevila konečně na milost. A Romitu můžu.

Scenáristicky věrná adaptace filmu, nenáročnou kresbou mířící na mladší ročníky. První sešit nás přivádi na ostrov a s výjimkou úvodní nehody s velociraptorem tu není žádná akce. Ale chuť zopakovat si filmový Juráč to probudí spolehlivě.

"Postaral ses o to, aby to bylo osobní, Cavello. Ale získal jsi tím leda tak víc bolesti než většina ostatních." Slabota. Příběh navazuje na booky Na začátku (který evidentně překládala jiná osoba, viz. několik chybek zde) a Matička Rus, z nichž se vrací řada postav, bohužel mezi nimi i slabí záporáci. Budete si z něj pamatovat jen to, že se v něm nachčije na kosti Castleovy famílie a že si tu Punisher zašuká. A to s těžkou sympaťačkou O´Briennovou, která je nakreslena velmi oku lahodícně (kresba je celkově solidní), obzvlášť 2 epizodky s ní ve vězení.

Azzarello tvrdí noirovou muziku, ale já na ni netančím rád, v těch intrikách jsem se ztrácel a byly mi celou dobu u zadku (z hláškování má samozřejmě za jedna). Z Rissovy luxusní kresby jsem byl ale opět totálně vyplesklej, s otevřenou hubou jsem hltal každej obrázek a při každým otočení na další stránku si ucákl do kalhot. Ten chlap je fakt eso a potkat ho osobně, padl bych jak ve Wayneově světě na kolena a skučel "Nejsem toho hoden, nejsem toho hoden!"

Jé, aby Punishera vylákali a mohli zabít, znesvětí mafiáni hrob jeho rodiny. Já se poseru, to je tak béčkově debilní, že si to musím přečíst.

Taky nemám Supermana naštudovaného, takže mě stejně jako yojimba překvapilo, jak ubohou má galerii záporáků. Každopádně, ač na takto malém prostoru Mooreova genialita nevynikne v celé své epičnosti jako ve Watchmenech nebo Vendetě, pořád mu nelze upřít hafo parádních scenáristických nápadů a vyšponované emoce. A k tomu taková ta moje oblíbená osmdesátková mainstreamová kresba. Poslední příběh je jednoznačně nejlepší.

Fry: já bych se nebál říct, že je to naprostá špička.

Poldík není zrovna psychicky nejvyrovnanější fízl ve městě. S oblibou nejdřív střílí a ani pak se většinou neptá, protože už střílí zase po někom jiným. Jenže dělat poldu v nejprohnilejším městě na světě a dost možná i v celé historii lidstva - v Praze - není žádnej med, víme? Když mu při jeho nekompromisním krvavém tažení proti korupční hydře brutálně popraví jeho parťáka, dostavá Poldík za nového partnera malou holčičku Kačenku. Zprvu by ji nejradši sám zastřelil, ale postupně musí uznat, že Kačenka se v městské džungli neztratí - dokonce ani v Tróji. Společně zredukují armádu pražského podsvětí v jatkózních přestřelkách v zoo, na hřišti, na ruském kole a ve škole, za které by se nemusel stydět ani Wyatt Earp, ani Chow Yun-Fat.

Punisher luxusní a zbytek taky neurazil.

"Jenom úplný cvok může poslat Punishera do raketového sila, kurva!" No jo, Ennisi, vždyť my víme, že jsi génius. A díky, že jsi Punishera po předchozím booku, kde byl utlumený, zase vystrčil dopředu a jeho nejnovějšímu krvelačnému tažení dodal exotickou patinu, páč prdelení se po New Yorku už bylo opravdu dost a spojení Punishera s další starou školou, Nickem Furym, kterého máš taky v péči, potěšilo. Minule ses nám svěřil (už po několikáté) se svými názory na IRA a teď už víme, co soudíš i o americko-ruských vztazích. Samozřejmě kdo už tě má aspoň trochu načteného, toho tu sotva něco překvapí a rozhodně se nebude citově vázat na toho chudáka, co si dovolí vyskakovat si na povedeného ruského záporáka. A jak Punisher nakonec ze sila zdrhne musí být dopředu jasné i člověku zamotanému do svého vlastního vedení. Spokojenost.

V půlce 90. let jsem na tenhle komiks narazil v knihovně naší podivuhodné střední knihovnické školy na Hapalce a přečet si ho pod lavicí. Tehdy jsem jej samozřejmě plně nedocenil, ale svou neobvyklou sociálněkritickou tématikou a nepříjemnou brutalitou mi to v mozku přece jen uvízlo. A když jsem si to teď po patnácti letech konečně přečetl znovu, byl jsem velmi mile překvapený, jak kvalitní věc to nejen na svou dobu je, vlastně na svou dobu mi to přijde až jedinečné, asi jako když se mezi všemi těmi Kačery Donaldy a Mickey Mouse zjevili Thorgal a Funky Koval. Inteligentně a věrohodně napsané (se zajímavým polohappyendem), napínavé, drsné, znepokojivé, bezútěšné... a i když Petráček nikdy nepatřil mezi moje kdovíjaké kreslířské oblíbence, tohle si dal dobře. Doufám, že to seženu do sbírky.

Další, tentokrát příjemně temný hitmanovský špalek plný masakrálních přestřelek, etického mudrování a fórků.

Ježíši, tak na tohle jsem zapomněl jako na smrt. Svého času jsem to měl, ale kdoví, kde je tomu dnes konec. Každopádně podle ukázek to musela být prvotřídní sračka.

Šmoulové v Ohníčku z devadesátého roku (velmi napínavý a akční příběh o Krákulovi) měli jiné grády, tohle je těžká nuda. Žádný vtip ani nápad, Zlo (Gargamel) a pointy chabé. Zdaleka nejzajímavější na tom je otázka, která celou dobu visí ve vzduchu, ale nikdo ji nevysloví, natož aby byla zodpovězena - s kým si ta modrá flundra Šmoulinka sakra ušmoulila Šmoulíčka???

Tak tohle si nemůže podobným komiksům s Tomem a Jerrym a spol. z té doby ani přičuchnout k smradlavejm fuseklím. Pobavila akorát ztrápeně pronešená hláška "Po 24 kolech Bumbácu toho mám tak akorát dost!" Nevíte, co je to Bumbác? Pojďte blíž...

Chápu, že někoho baví hromada jednoduchých, do zemdlení opakovaných (čímž mají být vtipné) fórků a hlášek nebo postavička Obelixe s permanentním výrazem obecního blba. Vlastně ne, nechápu. Mě totiž tenhle komiks nikdy nebavil.

Prospektrum mělo v plánu vydat jen v samotném roce 1992 čtyři komiksové adaptace verneovek (Dvacet tisíc mil pod mořem, Vynález zkázy, Patnáctiletý kapitán a Robur dobyvatel/Pán světa), leč zůstalo jen u té první. A o moc jsme nepřišli. Scénář je mechanická série dobrodružných epizodek s plochými až otravnými postavami a kresba vycházející z verneovských ilustrací je dost dětská. Dlužno dodat, že mě ani verneovky jako takové moc nebavily.

Westernové městečko Boskovice v roce 2003 vypotilo propagační komiks podle místní westernové show z pera Vlastimila Pešky, kteréžto dílko se do mé sbírky dostalo shodou okolností letos, kdy Peška uvádí do kin svůj film Westernstory podle další jeho hry situované tamtéž (ale do současnosti). Kdo viděl filmovou upoutávku - http://www.csfd.cz/film/284073-westernstory/videa/ a neumřel u ní od trapnosti (doporučuju všem, kterým Kameňák připadal moc inťošský), tak si řekne, že komiks až tak dementní zase není. Ale není ani nijak dobrý. Děj tu není (zato je tu velmi úmorná a nevyužitá představovačka postav), primitivní ultralidový humor o kterém si uděláte jasnou představu už na první stránce ("Umíte vy pitomci říct něco jinýho než jasně šéfe?" - "Jasně šéfe!") nezapře ochotnický původ a zacílení na ty nejtupější plebejce, a kresba je zajímavá snad jedině tím, že je na hony vzdálená Balákovu charakteristickému burianovskému stylu. Milovníci mayovek mezi které se nepočítám, v tom možná rozkódují nějakou geniální parodii na své oblíbené čtivo, já poznal akorát nějaké narážky na Limonádového Joea (a na Poklad na Stříbrném jezeře a Petrolejového prince samozřejmě) a že bych si z nich cvrkl do kalhot, tak to ne.

Chudá kopírka Saudkova Arnala od dvojice Michalička/Růžička, majících na svědomí svého času pohodovou Záhadu hromového ptáka v Kometě. Růžičkův Saudkem až příliš inspirovaný styl a vůbec všechny tři jeho komiksy z Komety jsem měl rád, ale Pižmouny kurví slabý Michaličkův scénář. Sice je to pubertálně megahravé a občas se zadaří i nějaká ta hláška/fórek/hříčka, ale speleokanibalům pižmouni nesahají co do coolovosti a vtipnosti ani po vyzáblé kotníky. Unášení ženských z povrchu a rajtování na nich coby na koních (mluví se o nich ale jako o autech) je fajn nápad, ale to je tak vše, co je na pižmounském světě zajímavého. Neustále sexuálně obtěžovaná hrdinka je de facto zcela nedůležitá, nudná a zapomenutelná, děj a akční finále to samé, pointa bezradně ohraná, jako satira povrchní a jako ve všem se opičící po Saudkovi (de facto identické, ale vtipnější scény v Arnalovi). Bod za pěknou obálku. Jako bonus k vystřižení knižní záložka ve tvaru pižmouna zakusujícího se do knihy.

Nebýt pod tím podepsaný Ennis, tak bych o to asi okem nezavadil, protože Thor mi byl vždycky u zadku. I když zombie vikingové vs. křižáci vs. nacisti znělo dobře, uznávám. Ennis nezklamal a servíruje přímočará oddechová MAXimální jatka (zamrzí jen, že o četném znásilňování se tu pouze mluví), která člověk zhltne rychleji než by si přál a jejichž vazba se mu rozpadne rychleji než by si přál (aspoň mě). Jatka slušně apokalypticky temná, což akorát trochu kazí jinak příjemná mainstreamová kresba, i vtipná - postava křižáka by si zasloužila spin-off. A oceníte, že hrdinovi jsou hned při první konfrontaci padouchem zlomeny obě ruce.

Jen jsem to prolistoval v knihkupectví, ale pobavilo to.

Stylová pavoučí kamizola, tedy to nejlepší z předchozího slabého booku, se k mé nezměrné radosti opět připomíná! A to hned v příběhu o superhrdinském krejčím, který je celkem fajn, i když samozřejmě naprostý nesmysl (jak je u Spideyho od Straczynskiho zvykem), ale člověk nikdy nesmí nechat logiku stát v cestě dobrému příběhu, že jo. Prostřední příběh o magii s Lokim a Morwen je těžká nuda (magické kydy nemusím a Morwen je hovno padouch), na jejímž konci si Spidey zase s jedním černouškem zahraje na Walkera Texas Rangera. Tímto apeluji na všechny americké děti, ať se vyserou na hraní si na gangy, protože kdo o tom má kurva pořád číst. Naštěstí pak ale přichází skvělá Kniha Ezekielova, v níž dojde na inzerovaný Ezekielův návrat, ke kterému bych měl jen dvě výtky - zasloužil by si celý book a tahat do Spideyho ty Inky, to je zase pičovina na entou. Pavoučí invaze, Strážce poskládaný z pavouků (zdravím Swarma), noční můra s Mary Jane, dva parádní monumentální monology a Ezekielův vývoj, to vše je ale super. Straczynski po čase opět boduje.

Stejně jako u Dlouhého Halloweenu mě příběh (opět s povinnou debilní předváděčkou všech batmanovských záporáků) nezaujal, ale z kresby jsem si cvrknul do kalhot. Sale je fakt frajer, člověk se jen kochá panely a fetuje tu atmosféru.

Dredd měl být asi vtipný, ale nebyl. Sinister a Dexter nebyl vtipný nikdy a tady se nic nezměnilo. Hanba - viz. Dredd. Odstupné - LUXUS! Risso je frajer a těch jeho dvaadvacet stran je pastva pro oči.

willis: já osobně k tomu přistupuju stylem: "tak dneska večer seru na celej reálnej i virtuální svět, vypínám mobil a zalézám s igelitkou pochutin do pelechu, abych si v absolutním klidu přečetl toho nového príčra"

"Tohle jsem dostal za to všechno? Snažil jsem se bejt klaďák, chovat se k lidem slušně - a tohle je moje zkurvená odměna?" - "No, tuláku... nějak si nemůžu vzpomenout, že by někdy někdo říkal něco o odměně." Jesse šlape vodu a Ennis taky. Nic proti (pořádně velkému) intermezzu, ale Jesseho pobyt ve Spáse je až na jedno haluzové rodinné shledání o ničem. Narozdíl od Starra totiž Quincannon (ani jím povolaný Kukluxlan) nevzbuzuje sebemenší respekt a nevyvede se mu prakticky žádná akce proti Jessemu, který ho má od začátku těžce na háku, takže jejich soukromá válka o texaský zapadákov neskýtá žádné napětí. Jen spoustu kopanců do záporáckých koulí.

Nic jsem od toho nečekal a byl jsem příjemně překvapen. Soubor kraťoučkých propagačních komiksů nehraje na příběh ani na silné pointy, ale je to všechno dostatečně hravé a vtipné a půlka i fajn nakreslená, celkově se mi nejvíc líbil Nikkarinův Dopravák a Kučerovského Architektka. Vytknul bych jen tu opakovanou stylizaci do superhrdinů, která působí dojmem, že autoři neznají z komiksů nic jiného než Supermana. Na superhrdiny na jedno použití v české reklamě jsem už navíc alergický - udělat reklamu na půjčku tak, že před ni napíšete slovo super a k tomu nápisu přidáte barevnou postavičku s vlající pláštěnkou, je podle mě vrchol reklamní impotence.

Nápad udělat realistickou zombiárnu dobrý a v druhé půlce začne být kniha i trochu zajímavá. Mínus jsou jednoznačně postavy a dialogy, obé o hovně a až příliš mainstreamová kresba, která mi k podobně vážnému titulu absolutně nesedla. Co sedí je černobílé provedení, které přidává na bezútěšnosti (normálně černobílé mainstreamovky nesnáším). Taky na mě moc nefungovaly ty neustálé citovky, zato jsem si užil každou z těch zombie přesilovek.

Až na tradičně průměrného Sinistera a Dextera solidní CREW. Mrkev a Soudce Dredd zábavný a Zlaté slzy a Královská koruna vynikající. Těším se na Spideyho příště, ale na SaD a Dredda by se už konečně mohli vysrat.