Jak poznamenal už u nultého dílu a tady J.Connor, jde o fanzin prakticky kompletně tvořený dvěma nadšenci, duem Ficner/Florik a konkurenta Komety, Arény, Comics Areny a Stopy, na které se ale kresbou ani scenáristicky nechytá. Kresebně by to ještě jakžtakž šlo, ale scenárista tu opravdu citelně chybí a až na jediný důstojný kousek (Victoria Cross) jde o z paty vytažené a rozpatlané prepubertální fórky. Navíc komiksy delší než dvě strany mají z nějakého záhadného (ekonomického?) důvodu některé - obvykle první a poslední - stránky barevné a jiné černobílé. Kdyby se pánové vykašlali na trapné srandování a místo toho vystřihli čtyři jednoduché válečné storky ve stylu zmíněného Victoria Cross, byl by Grif sice pořád nenáročné, ale už ne směšně infantilní a bezradné počteničko. Jinak je vtipné, jak v úvodníku autoři přiznávají "obrovskou časovou rezervu mezi vydáním nuly a jedničky" a přitom jedním drzým dechem navrhují čtenářům, aby si je i přesto předplatili.
První komiks s Želvami Ninja na českém trhu. První sešit přivádí na scénu všechny zásadní postavy želvího univerza a dočkáme se v něm originu Třísky, želváků a Trhače. Blboučká skupinová rubačka pro děcka v duchu Transformers a G.I. Joe, které ve stejné době vydával Semic, zatímco jeho Záhadný Spider-man byl scenáristicky i kresebně o dost výš.
Čtvrtá kniha je opět scenáristicky i kresebně parádně nabušená a já mám z téhle série čím dál větší radost, narozdíl od scenáristicky velmi proměnlivých 100 nábojů. Tentokrát sedí Zlý kůň s flaškou/leží s Carol na střídačce (výborný je, jak si s Carol nejsou schopní navzájem říct, co cítí) a knize dominuje Rudá vrána, která se víc a víc polidšťuje (skvělej nápad s hlídáním Gininy duše v pytlíku).
Když jsem se na přebalu dočetl, že se můžu těšit na milióntý první únos komisaře Gordona a trilióntýprvní útěk Jokera z Arkhamu (uteče tu dokonce 2x!), bryskně jsem celou záležitost vyhodnotil jako TOTÁLNÍ ztrátu času. Příběh o Dollmakerovi mě ale příjemně (byť nijak zásadně) překvapil a svoje momenty měla i story s Penguinem (kterého nesnáším). SPOJLER! Přece jen ne v každém příběhu přijde Joker o xicht a malé holčičky porcují nožem policajty... A vždycky potěší Batman, ve kterém povinně nedefilují všichni padouši netopýřího univerza. Plus se mi to zamlouvalo i kresebně (třeba ta úvodní dvoustrana s Batmanem, za nímž vidíme mlhou zahalený Gotham), byť to opět nepřekračuje hranice mainstreamu. Takže nečekaná docela-spokojenost.
Obálka má sice napodruhé větší grády, ale jinak je vše při starém. Kresebně je to stejně děsné jako minule a scenáristicky opět klišé nad klišé a nic než klišé (je to hrdinův starý mentor, co vidím?). Další díly si už odpustím.
Scénář není vůbec špatnej a evokuje mi Ennise nebo Kingsmen, ale postavy mě nezaujaly a moc mi nesedla ani ta střípkovitá struktura, podpořená různými kresebnými styly, z nichž má každý něco do sebe. Takže to na mě působí chytře (a jako slušný rozjezd potenciálně zajímavé série), ale zároveň odtažitě.
Taky jsem na Sweetovi vyrostl a řadil ho a řadím k tomu nejlepšímu, co se v Kometě objevilo, takže jeho návrat hodně potěšil, nostalgická slza ukápla a nejen jedna a snad to teprv pořádně rozbalí. Z nových příběhů jsem taky úplně nadšený nebyl, Návrat Mickey Rata byla jen fajn symbolická jednohubka a poslední příběh přinejlepším standart, chtělo by to pro Sweeta nějakou výzvu. Též s uspokojením kvituji zajímavý Tomášův doslov.
Rozhovory s tvůrci (kteří na komiksu pracovali celou dobu odděleně) jsou fajn, stejně tak manga kraťas, kterým to kdysi celé začalo nebo rozkošně nablblé stripy. A neuškodí ani zrekapitulování klíčových momentů celé série. Jen by to nemuselo být tak drahé.
Třetí díl se točí kolem vyšetřování vražd Dashiellovy matky a neznámé prostitutky, po které zůstala kupa děcek. A scenáristicky i kresebně je to naprostá paráda.
Od Dechberoucího Zázraku čekal dechberoucí zázrak asi málokdo, takže sotva překvapí, že jsme ani žádný nedostali. Pokud tedy neklasifikujeme jako zázrak, že jsme se čtvrtstoletí od revoluce konečně dočkali domácí superhrdinské sešitovky. Jak varuje už obálka, titulní superhrdina je vizuálně zoufale tuctový a schopnostně i charakterově na tom není o nic líp. Scénář nemůže být konvenčnější a spoléhá na jednu naprosto zbytečnou mamutí náhodu (hrdinovo setkání s šéfem jeho matky v muzeu) a ještě výrazně odfláklejší je kresba. Chápu, že se tu nikdo nesnažil o český Návrat Temného rytíře, ale i v rámci nenáročné superhrdinovky pro nejmladší to opravdu šlo udělat výrazně líp.
Soví tribunál a Soví město byli Batmani (až na pár much) podle mého gusta, ale Smrt rodiny mě zklamala a Rok nula taky. Snyder si tu naběhl, když se pokusil o vlastní Rok jedna a s tím Millerovým s přehledem prohrál, jak scenáristicky, tak kresebně. Nejdřív pozitiva - oproti Smrti rodiny tu neotravuje netopýří mládež, ale Batman je tu na vše sám jen s Alfredem a většinu času se musí obejít i bez Gordona a dokonce i bez netopýřího kostýmu. Příjemné rovněž je, že tu povinně nedefilují všichni batmanovští padouši a záporák je docela zajímavý. Negativa - jelikož jde o origin, čeká nás miliontéprvní povinné rozjímání nad smrtí Batmanových rodičů a navíc to Snyder bere dost hopem - v jedné chvíli Bruce Wayne bojuje se zlem ještě bez netopýřího kostýmu, pak má scénu prozření a vzápětí už je z něj de facto komplet Batman. Příběh mě celkově nevzal, myslím, že Miller napsal totéž mnohem líp, a kresba je mainstreamová a do atmosféričnosti Mazzucchelliho kresby má daleko (záměrně, ale podle mě to nebyl šťastný záměr). Kolem a kolem, na jedno přečtení může být.
Nejstarší kousek, který jsem čerstvě sehnal do své sbírky starých českých komiksů a to za pár šupů v antiku, aniž bych to někdy dříve četl. Příjemně naivní kresba i scénář tří krátkých příběhů, z nichž Tarzan figuruje hlavně v prvním (k němuž se váže obálka) a jen trochu v druhém (a vůbec ne ve třetím a ve vložené povídečce). Na zadní stránce upoutávka na další sešit z řady a sice Tři malá prasátka.
Kresba millerovsky epická (a často nepřehledná), scénář tragický. Nemám sebemenší problém s politickou nekorektností, ale scenáristicky je to prostě tupé až běda a Miller se stává karikaturou sebe sama.
Undergroundové začátky Želv nindža se nijak zvlášť neliší od jejich všeobecně známé mainstreamové verze. IQ i obsah scénářů jsou až na kosmetické rozdíly a trochu té krve a zabíjení navíc identické, jen kresebně je to neumělejší a temnější.
Perfektní CREW, v plné síle. Cena je fajn napsaná i nakreslená, i když jsem od příběhu čekal víc. Chew totéž, okamžitě chytl, zajímavý nápad a svět (bez kuřat). A Blacksad má tradičně vysokou kvalitu. Spokojenost, jen tak dál.
Akčně-komediálně-erotická oddechovka. Akce, fetišizující auta a bouchačky, je nakreslená dynamicky a nechybí jí nápady, ale často je nepřehledná a člověk ji musí luštit. Vtípky bránici neurvou a na ně i na erotiku by se dalo přitlačit, stejně jako na scénář, který nám říká víc informací o zbraních a autech než o postavách a pořád vrací do hry ty stejné nezajímavé záporáky.
Tempo se zvolňuje, víc a víc se nakukuje do minulosti, nastupuje indiánská mystika... a vysoká kvalita zůstává. Snad jen to poskakování v čase sem a tam může být lehce dezorientující a otravný.
Prvoligová drsná škola z nevokoukanýho prostředí indiánský rezervace, vyprávějící ve svižným tempu a neučesaný, silně atmosférický kresbě vo drsnejch chlapech a jejich drsnejch verbálních i nonverbálních konfrontacích. Jo, je to drsný, vo tom žádná. A skvělý.
Žádného Mause nečekejte. Militarista Ennis jen s chutí servíruje tři mainstreamově nakreslené válečné storky plné dobových, technických a naturalistických detailů, přičemž nejsilnější je ta prostřední a nejslabší (a nejukecanější) ta poslední.
Než se mi dostal do ruky ZOOM 3, tak jsem tvorbu Miloslava Havlíčka prakticky neznal. Zaujala mě ale kosmická tématika části jeho ilustrací i jeho styl, tak jsem si knížku poručil jako dárek k narozeninám a parádně se pokochal. A i rozhovor, kterým je tohle výtvarníkovo portfolio protkané, je zajímavý.
A epická přechcávací vyvražďovačka je u konce. Tahle série mě opravdu chytla až ve třetí knize, pak parádně frčela až do osmičky včetně, ale díly 9-11 se už jen kodrcaly k dílu finálnímu, který ne že by nebyl napínavý, ale vlastně nic překvapivého a kulervoucího nepřinesl - dostaneme jen další vysvětlovačku dalšího překombinovaného plánu, Lightův fanatický monolog a konečné zúčtování se zcela očekávatelným výsledkem. Ale i tak se už těším, jak si celou sérii přečtu znovu, tentokrát na jeden zátah.
Joker se vrací, aby zlikvidoval všechny, na kterých Batmanovi záleží... wow, tak tomu říkám originální zápletka! Kam na to ty lidi chodí, nevíte někdo? Ale co už. Jen kdyby Batmanovi nezáleželo hlavně na jeho velmi otravné netopýří omladině, které tu likvidaci upřímně přejete. A kdyby se Joker konečně přestal nudně blábolivě vykecávat!!! Opruzujícnějšího Jokera než tady fakt nepamatuju. A jelikož jde o Batmanovský komiks, samozřejmě se tu musí zaskočit na návštěvu polovina jeho padouchů... A finále je tak vyměklé, že se tomu ani nechce věřit. Takže v jednotlivostech (zohyzděný Joker, Jokerova karta...)a kresebně je to fajn, ale jako celek je to po nedokonalém, ale solidním Sovím tribunále/Sovím městě (slušný příběh s kvalitními nerecyklovanými padouchy) značné zklamání.
Od Azzarella jsem zvyklý na kvalitativní výkyvy a tady si zrovna vybral slabší chvilku, ačkoli dostal k ruce nejkontroverznější/nejoblíbenější watchmeňácké postavy. Jedna věc je, že Mooreovo univerzum nijak efektivně nerozšířil, druhá, že ho nerozšířil ani efektně, ergo oba příběhy příliš nezaujmou ani samy o sobě. Ten Komediantův nabízí politiku a válku ve Vietnamu a příběh trumfuje mainstreamově rutinní kresbu, kratší Rorschachův pak servíruje až příliš přímočarou a nudnou sedmdesátkově špinavou a depresivní velkoměstskou vigilantskou akci o pomstě jednomu gangu a jednomu sériovému vrahovi, ovšem poměrně luxusně nakreslenou a s vtipným odkazem na Scorseseho Taxikáře. Suma sumárum celé tak na jedno přečtení. Bohužel.
Příjemné nostalgické ohlédnutí, které se mi ale jeví jako značně nadhodnocené. Scenáristicky i kresebně je to naivní v duchu Spider-manovy éry, k níž to odkazuje, což je v pořádku, ale netvařme se, že jde o kdovíjaký scenáristický či výtvarný skvost, tohle opravdu není Spideyho Návrat Temného rytíře nebo tak něco. Žádný ultimátní doják se nekoná, protože romantika musí do velké míry ustoupit slušně nakreslené akci a Parker se tak spíš než za babami honí za superpadouchy. Navíc se Gwen dělí o prostor s MJ (ani bych se nedivil, kdyby v celém příběhu bylo víc MJ než Gwen) a vlastně tu snad jen s výjimkou úplného závěru není jediná silnější romantická scéna. Pokud chcete opravdu intimní vzpomínku na Gwen, zkuste kraťoučký The Kiss.
V roce 1990 mi bylo deset a hlavně děda mi kupoval nejrůznější komiksy, včetně série Mickey Mouse. První číslo si zřetelně pamatuju, ale tehdy mě to nijak extra nebavilo (narozdíl od bloku animáků Walt Disney uvádí v televizi, kde byli Kačeři z Kačerova, Chip a Dale, Letohrátky, Gumídci aj. a kterej jsem žral) a z domácích komiksů - Rychlých šípů, Čtyřlístků, Malýho piráta v Ohníčku, Komety nebo ábíčkovských komiksů - jsem byl výrazně odvařenější. Každopádně kačeři mě bavili vždycky víc než Mickey.
Sympatická dynamická kresba, ale scénář o ničem - odhalení strašidel na hradě jen sotva koho nadzvedne ze židle a nepobavil mě tu ani jeden fór nebo nápad. Druhý sešit je dvakrát tak dlouhý, barevný a zábavnější.
Bohužel jsem od začátku nesouzněl s ústředním nápadem, na kterém tahle série stojí, a nedokázal to celé brát vážně, natož abych si z toho cvrkal do kalhot. Napsané to není nejhůř, ale věčně nakrknutá Sněhurka peskující Vlka, který to má na háku, moje sympatie neurvali (a ani mě nebavilo odhadovat kdo je kdo u zakuklených postav), Růženčina "vražda" byla z dálky průhledná a mainstreamová kresba neurazí nenadchne.
Zajímavý autobiografický komiks zamýšlející se nad tématem lásky a (placeného) sexu. Chester Brown je robot, který se dívá na vztahy a sex chladně logickou optikou, kdy ho primárně zajímá poměr cena-výkon a absolutně ho nevzrušuje, že si jeho přítelkyně přivede domů nového přítele a klidně tam s nimi dál žije ve třech. Když si uvědomí, že má sexuální potřeby, ale nikoli potřebu mít životní družku, jelikož je to příliš namáhavé, začne využívat služby prostitutek. Už na konci téhle expozice se s ním asi málokdo ztotožní a málokomu bude připadat sympatický a když následně začne velmi věcně hodnotit jednotlivé prostitutky (vzhled, výkon, osobní dojem) nepochybně tím nakrkne nejednu čtenářku i čtenáře. Pokud ale tenhle nasrávací úvod zkousnete a budete číst dál, zjistíte, že Chester jednak není úplně bez citů a k prostitutkám se chová empaticky, i když by vůbec nemusel, a živě se o ně zajímá, druhak, že se nad prostitucí a svým vztahem k ní zamýšlí výrazně víc, než kdokoli z jeho přátel, umí si to slušně vyargumentovat a přivést čtenáře k zamyšlení. Zároveň to díky zkratkovité deníkové a dialogové formě není nuda, přečtené to máte za chvilku a pokud vám nestačily úvahy a informace v komiksu, další podrobnější najdete v připojených textech.
Není nad to, když si v předmluvě od autora komiksu přečtete, že se inspiroval filmy Johna Woo :) Komiksové předmluvy bývají obvykle nudné a to navzdory tomu, že je píší vaši oblíbenci o vašich oblíbencích, ale Collinsova předmluva podrobně osvětlující pozadí vzniku Cesty do pekel, mě bavila a navnadila. Příběh je řekněme mírně nadprůměrná gangsterka zahrnující reálné osoby (Capone, Nitti, Ness, ale i Looney...), která bohužel oproti filmové adaptaci postrádá propracované postavy starého Looneyho a jeho syna, které dávají ve filmu dávají příběhu výrazně osobnější a tragičtější rozměr. Chybí také výborná postava zabijáka-fotografa a celkově mi děj komiksu přijde uspěchanější, filmaři ten příběh holt v nejednom směru vymazlili, i ty scény zabíjení, jakkoli masivní tady příliš nezaujmou, ale ve filmu byly luxusní (snímané v jednom úchvatném dlouhém záběru), taky herci tomu dali hodně, obsazení Hankse (proti jeho typu) a Newmana byla fakt trefa. Kresba mě moc nebrala a navzdory tomu, jak bichloidně to působí, přečtené to máte překvapivě za chvilku, protože to má běžně jen čtyři panely na stránku a silný papír.
Tenhle díl drží nad vodou dvě věci - celou dobu je nám dáváno na vědomí, že příště přijde definitivní zúčtování (Near se přesouvá do Japonska a veškerá jeho komunikace s Lightem je patřičně pohrocená) a pak tu vtipně zaúřaduje Misa Misa, mající na rozdíl od všech těch urputně pikle kujících postav co na srdci to na jazyku, což je velmi zábavný kontrast.
Sandman není úplně můj bakelitovej kelímek kafe z automatu, ale když už se k němu dokopu, ztráta času to nebývá. Ten rozjezd s nahlédnutím do života partičky transek a leseb v jednom neyworském baráku mě poněkud zmátl, ale vzápětí se rozjel slušnej horor a já si zamiloval postavu Thesálie.
"Sin City se mi ztrácelo ve zpětnejch zrcátkách - rozmrzelý jak stará děvka čekající na úsvit doprovázenej osaměním." Jeden z nejzásadnějších komiksovo-vydavatelských počinů u nás. Formát dává novej rozměr úchvatné černobílé kresbě, samozřejmě za cenu nelehké manipulace s výslednou bichlí. Delší příběhy prakticky nemají chybu, krátké jsou scenáristicky o ničem a při přečtení na jeden zátah ke konci hrozí určité přesycení Millerovým světem na efekt nadpozemsky silných a poskakujících hrdinů a femme fatales, ultraramenatých monologů a aut zásadně nejezdících po silnici, ale vznášejících se nad ní :)
Zábavná atmosférická ujeťárna, která mi sedla jak strnulou černobílou kresbou (něco mezi Černou dírou a Cornellou), tak bizarními nápady a smyslem pro humor, a podobně jako třeba Smrt po životě mě bavila, ačkoli tyhle kousky zrovna nevyhledávám. Interpretovat jsem se ji ani nesnažil.
Druhá kniha rozhodně nezaostává za tou první, skoro se chce říct, že až tady to začíná být opravdu zajímavé. Nápad s hlavoklíči má obrovský potenciál, který Hill okamžitě začíná těžit tak, že z toho běhá mráz po zádech. Zároveň zajímavě prokresluje postavy, u kterých to minule nestihl, akorát jsem si říkal, že tohle mixování inteligentního, psychologického a drsného příběhu a surreálných haluzí může někoho odradit. Mně to každopádně sedí a doufám, že po tom slibně zakončeném posledním sešitě na sebe pokračování nedá dlouho čekat.
Tenhle druhý Koplův pokus o původní českou hororovou sérii mi sedí víc než Procitnutí, jak scenáristicky (žádný otravný monolog hrdiny, pomrkávání na diváka, pokusy o humor...), tak kresebně. Svižná rozjezdová situace, fajn otevřená dvířka k dalšímu dílu. Sem s ním. Copak udělat další díl byl někdy nějaký problém? :)
