7

Přijde mi to jako sbírka dobrých a často i dost originálních hororových konceptů, který by si ale zasloužily nějaký delší zpracování. Takhle každej námět skončí dřív, než začal, a ty konce většinou nejsou ani nijak dobře vypointovaný. Kresba je ale pěkná.

Úchylné, odpudivé a nakažlivé... při čtení se to člověku zavrtá pod kůži, prorůstá to tělem až do mozku, ovládá to mysl a líbí se to, je to dokonalé.

Toto bylo mé první setkání s Džundžim Itóem, na počátku roku 2020 - a pokud si dobře vzpomínám, Balónky oběšenců byly pravděpodobně první mangou, kterou jsem přečetl.
Šlo o lásku na první dobrou, od prvních stran Desky z bazaru mi bylo jasné, že tohle je přesně to, co si přeju číst. Okamžité nadšení z nádherné kresby, ze způsobu, jakým Itó staví scénu, jaké si volí postavy a jaká je jejich interakce, jejich dialogy. A samozřejmě ty nápady, jeho představivost. Itóova práce mě dokázala vyděsit, překvapit - třeba ze slečny Fuči mám staženou prdel doteď. Tuk je odporný. Píšu v minulém čase, protože ten šok je minulostí. Přestože jsem v uplynulých letech byl k Itóovi kritický, teď už ho beru se všemi chybami, zvykl jsem si na něj a vracet se k jeho tvorbě je pro mě balzám na nervy.
No ale zpět k Balónkům. Co se mi hned při prvním čtení líbilo a co se mi líbí stále, jsou hrdinky těch příběhů, křehce působící mladé dívky, náchylné k šílenství, to jsou prostě ty správné postavy do hororů.
Nakonec nesmím zapomenout zmínit jak oceňuju Itóův zápal pro žánr hrůzy a zkoumání jeho hranic a možností. Není žádný lenoch, který by si vystačil s recyklováním nejprovařenějších motivů a námětů, věčným psaním o strašidelných barácích a masových vrazích, jak to dělají invencí nepolíbení pisálci. Džundži Itó má něco, co měl Lovecraft a co má Clive Barker: imaginaci, svoji vlastní fantazii a prostředky k její realizaci.

Oblíbené příběhy z této sbírky: Deska z bazaru, Zimnice, Malíř, Dlouhý sen, Velectění předkové.

Podobný Tomie, různorodá kvalita povídek, tentokrát dějově zcela samostatné a vždy končící stejně, smrtí.

Po Spirále a Rybách, už jsem věděl, že další setkání s tvorbou Džundžiho bude bizarní, uchylné a nechutné. Nicméně jsem vždy zvědavý, s čím autor zase přijde. Tentokrát to přišlo ve sborníku povídek, což je přesně to pravé. Když mi nějaká nesedla, netrvalo dlouho a najel jsem na další. Ne, že by mě vysloveně nějaká nebavila, ale byli tam slabší kusy, které měli dětsky vymyšlený příběh, ale i u takových to vždy zachrání kresba. Detaily mistr opravdu zvládá dokonale a dokáže navodit tu správnou atmosféru. Víc než, ale hororovou, spíš tu nechutnou. U TUKu jsem to čekal, ale stejně to nakreslil tak dokonale, že mi z toho nebylo nejlíp. Co bych vyzdvihl, byl DLOUHÝ SEN. Bezmoc ovlivnit psychiku, bude vždy děsivější, než čelit fyzické podstatě. Na druhou stranu i u těch slabších povídek vystupují postavy, co se chovají jako magoři. Takže jednoduchý děj prostupuje pak atmosféra tvořená psychostavy, těchto šílenců a tím jí zachraňuje. Celkově jde o věc, která mi rozšiřuje obzory v tom, kam až se dá zajít, když se popustí uzda fantazii a jak se dá pracovat s prostředím.

Absolutní špica! Oproti Spirále je tohle jako nebe a dudy. Odporný, děsivý, zvrhlý! Dlouho jsem hledal něco, u čeho bych se fakt bál. Několik příběhů mi to dokonale splnilo (Modelka,..) a nevěřil jsem, že se mi může obracet žaludek při čtení…Tuk je absolutně nejnechutnější věc, co jsem kdy viděl…musel jsem knihu na chvilku zavřít a vydejchat to…masakr! Doporučuju všema 10!!!

S Itóem mám jeden zásadní problém už od Ryb. Jeho kresba mi totiž na první dobrou připomíná obaly amatérských metalových kapel. Jenže opravdu jen na první pohled, protože čím více se do ní ponořuji, tím více si mě získává svojí propracovaností a detailem, až mě úplně dostane. Co se týče scénářů, nezapře se jeho asijský původ. Dokáže totiž vytěžit maximum i z toho nejbizardnějšího nápadu. A že nad nimi občas zůstává rozum stát. Někdy jde o téměř psychologický horor jako třeba Deska z bazaru nebo malíř, jindy o nechutnost jako Tuk. Ale vždycky jsou skvělé. Rozhodně už se nemohu dočkat souborného vydání Spirály.

Spirálu jsem zatím nečetl a Ryby mě zrovna úplně nezaujaly, ale Balónkům jsem chtěl dát šanci a rozhodně jsem dobře udělal. Balónky oběšenců mi neskutečně sedly a bavil jsem se u nich od začátku do konce. Každý příběh je jedinečný, některý lepší a některý horší, ale všechny si drží vysoko nastavenou laťku a čtenář hltá stránku za stránkou vstříc vyústění. Itó má neskutečně zvrácenou představivost a dává to prakticky na každé stránce znát, protože příběh s názvem TUK je opravdovou prasárničkou hodnou pravých labužníků a vlastně všechny příběhy jsou řádně zvrácené, horrorové a nechutné. To je však dobře a člověk nemá šanci do samého konce vydechnout. Po těchto skvělých příbězích dám Rybám určitě ještě šanci a rozhodně se těším na kompletní vydání Spirály. Tady nemůžu jinak, než hodnotit plným počtem. Skvělé!

Džundži Itó je opravdu mistr hororu. Příběhy jsou napínavé a strašidelné. Má to skvělou atmosféru a kresbu. Pár obrázků bylo opravdu strašidelných a nepůsobily na mě moc dobře. První příběh byl asi nejslabší a poslední byl divný ale zábavný, ale jinak je to top.
Plusy-kresba, atmosféra, originální příběhy
Mínusy-první a poslední příběh

Celkem-90%

Džundži Itó ma rozsekal Rybami, ktoré boli napriek pár mínusom silno nechutné, dokonalo hnusné, strašne tiesnivé, mrazivé, znepokojivé, nákazlivé a nezabudnuteľné. Bolo na nich prekvapivé, že okrem ústredných Rýb obsahovali ešte dva bonusové, už podstatne kratšie komiksy (nijako nesúvisiace s Rybami) - a práve tie mi paradoxne pripadali možno ešte o chlp lepšie, obludnejšie, zákernejšie a hororovejšie, ako ústredné Ryby (a to už je fakt čo povedať). Preto som si okamžite kúpil zbierku Balónky oběšenců, pozostávajúcu IBA z Itóových „poviedok“. Paradoxne, napokon ma to bavilo o čosi menej, než Ryby. Niektoré poviedky sú úžasne nenormálne, fantastické, desivé, obludné, nechutné (Tuk, Modelka, Velectění předkové). So šokom pretáčate strany a nestíhate sa diviť, čo všetko je Itóova fantázia schopná vymyslieť. Niektoré nápady sú také originálne (a pri Tuku vás možno občas napne na vracanie), až mi občas napadlo, či je autor psychicky v poriadku. Ale potom som si povedal, že je to fuk, pretože v prvom rade nám dal šialené príbehy. A to je pre fanúšika hororu vždy fajn. Faktom každopádne je, že niektoré poviedky sú predsa len slabšie (Zimnice). Ako celok každopádne určite nadpriemer a povinnosť pre každého fanúšika hororovej mangy. Apropo, Malíř v skutočnosti pochádza z cyklu o Tomie, ktorý v "omnibuse" vyšiel v r. 2022 vďaka CREW.

Některé povídky byly výborné, některé průměrné, ale díky originálním nápadům, kterých má autor zřejmě na rozdávání, je většina příběhů nezapomenutelných. Vyprávění je mnohdy stísněné až surreální, občas nechutné - prostě to, co bych od správného hororu očekával. Vizualizace nápadů pak k celkovému vyznění napomáhá - těžko se bude zapomínat na bizardní modelku, všudypřítomný tuk ve stejnojmenné povídce či balónky poseté nebe. Toto byl příjemně strávený čas:).

Originální strašidelné povídky od legendy manga hororu Džundži Itóa. V jeho hlavě bych nechtěl být ani vteřinu, ale to, co se z ní dostane na papír, si vždy s chutí přečtu. Jedna z nejlepších hororových sbírek!
Viac na webe Multiverzum.sk => http://multiverzum.sk/balonky-obesencu-a-dalsi-hororove-pribehy/

Miluji Japonské horory a to kvůli jejich originalitě a bizarnosti, proto jsem sáhl po tomto sborníku a náramně jsem se při jeho čtení bavil. V knize je celkem devět hororových příběhů + jeden bonus. Bohužel příběhy nemají konzistentní kvalitu a většina z nich je předvídatelných (Modelka, Malíř), ale najdou se zde příběh s perfektním nápadem, které jsem si užil od začátku do konce (Dlouhý sen, Zimnice, Velectění předkové). Již dříve zmíněnou povídku Dlouhý sen jsem si užil nejvíce a to pro její skvělý nápad, parádní atmosféru a skvělý konec. Samotné konce se mi u tohoto sborníku a nejen v tomto, ale i v dalších Japonských mangách či filmech (např. The Sword Of Doom) velice líbí, autor utne příběh dříve než by měl a přináší čtenáři nevědomost, co se stane s hlavním hrdinou ? přežije to či ne ? Mám velice rád kaidany z feudálního Japonska a tento moderní háv jim velice sluší. 7/10

Džundži Ita jsem si oblíbil hned od té doby co u nás kdysi vyšla manga Spirála a ta zatím zůstává tím nejlepším co od tohoto autora u nás vyšlo. A zdatně se ji v závěsu drží tato hororová sbírka . Nebýt několika slabších příběhů dal bych rozhodně plné hodnocení. Rozhodně jsem si oblíbil tu zubatou modelku její povídky jsou fajné a Tomie v malíři byla taky perfektní v jejím případě chci fakt víc. Ale tuk no páni to bylo tak nechutné obvykle mi v komiksu nic nevadí ale na tuhle povídku hned tak nezapomenu. Ústřední balonky oběšenců je rozhodně zajímavý nápad který by si ale zasloužil trochu rozvést ale i tak jsem spokojen. Dům loutek mi přišel trochu zdlouhavý a nudnější ale asi si ho pročtu znova. Dlouhý sen tady jsem na vážkách líbí či nelíbí povídka je to svižná ale spíše bych ji zařadil jako fantasi a ne do hororu. Vyjímečně ničím ani nešokuje a ani není podivná ale čte se fakt dobře. Velectění předkové fajn odteď nesnáším housenky. A vcelku povedený příběh. Zpracování této povídkové knihy je fakt kvalitní líbily se mi i bonusy jediné mínus je že by si zasloužila pevnou vazbu.
A je to za mne 4.5 hvězdy

Takže rozhodně doporučuji každý si zde určitě najde svou oblíbenou povídku či příběh nebo postavu . A už se těším na další autorova díla.

Džundži Itó je mistr hororu a tohle je jeden z nejlepších hororových komiksů vůbec možná i nejlepší.

Od autora mám raději delší příběhy (spirála, ryby), kde podle mě dokáže plně rozvinout svoji fantazii a um. Tady jsou jenom takové nástřely a polechtání (nejvíc se mi líbil Dlouhý sen).

Opravdu parádní soubor povídek. Jako exkurze do myšlenek a nápadů pana Ita je to fascinující, skutečně bych v jeho hlavě a v tom, co se tam točí, nechtěl bydlet dlouhodobě. Povídkový útvar mu myslím sedí ze všeho nejlíp, líbilo se mi to ještě o poznání více než Ryby a Spirála.

Já mám horory rád, respektive jsem s nima srostlý. Už od tří jsem sledoval telku dlouho do noci (zanedbaná výchova, ano) a setkal se s prvníma hororama, poté jsem je v jednom depresivním období v životě sledoval opravdu často, až jsem toho musel zas na nějakou dobu nechat, nicméně sleduju pořád nějaké horory s manželkou a není téměř nic, co mě v moderní kinematografii nebo i komiksech vyděsí. Ne že bych tady byl zděšený, to ne, ale Junji Ito umí útočit na lidské povědomé strachy. A např. moje tripofóbie (strach z mnoha děr u sebe, vygooglete si to, možná to máte taky) dostávala zabrat u povídek s hmyzem a tukem a měl jsem opravdu odpornou husinu. Takže klobouk dolů, takle mě dostat. Každá povídka tady měla něco do sebe, některé se mi líbly víc (dlouhé sny), některé míň (modelka), ale výsledek je skvělý! Tolik bizarností, nechutností, creepovitosti a děsu v jednom balení, to asi dovedou jen japonci a Ito nám to servíruje s lehkostí, že to my, lidé ze západu zvládneme strávit a ještě nám chutná. Vím, že mangy a obzvlášť hororové můžou bejt dost přes čáru, ale tady je to vždy ještě tak akorát a přitom stále dost heavy.

Naprosto parádní sbírka. Každá povídka úplně jiná, ale všechny byly mrazivé a zneklidňující. V každé jsem si našel něco, co mě bavilo a o žádné nemůžu říci, že by se mi nelíbila.

Za mňa dosť rozporuplné dielo podobne ako predošlý autorov hororový počin Ryby. Poviedky majú totiž veľmi kolísavú kvalitu a tak sa tu striedajú tie výborné (Modelka, Dom loutek) s tými priemernými (Balónky obesencov, Velectení predkovia, Tuk) a s tými horšími (Deska z bazaru, Maliar, Zimnice, Dlouhý sen). Itó má zaujímavé nápady, ale občas sú niektoré poviedky zbytočne naťahované a niektoré zasa príliš krátke. Nenudil som sa, ale čakal som to celé lepšie.

Povrchní, prázdné příběhy, které se snaží být děsivé, ale jejichž pointa je bez výjimky "meh". Tak to platilo do poloviny knížky. Odtud Džundži Itó rozjel naprostý festival hororu, po něm vám v ústech dlouho zůstane pachuť. Taková ta mazlavá, plná klaustrofobních místností, otvorů v potrubí a pachu oleje.

Problém Junji Ita (tahle forma jména se mi fakt píše líp) je snaha o uvěřitelnost a maximální realismus, zatímco nás často staví do situace, která je dost absurdní a kde je logiky pomálu. A ono mu to potom ne vždycky žerete. Mám pocit, že mnohé příběhy byly vymyšleny okolo jednoduchého a čistě vizuálního nápadu (nad městem plují balónky) a děj kolem je následně dost plytký. A neříkejte mi, že příběh o snění není přepsané Lovecraftovo Za stěnou spánku. Co ale Junjimu jde, je atmosféra.

Tu umí fakt hustou.

...

Jo a popřemýšlejte o tom, co je na obálce...

Sbírka "Balónky oběšenců a další hororové příběhy" ukazuje Džundžiho Itóa jako neskutečného hororového autora s tak bohatou fantazií, že se zdá skoro nevyčerpatelná. A to je dobře, protože každý příběh je jiný, každý stojí na trochu odlišném nápadu. A každý stojí za to. Jako kdyby sbírka "Balónky oběšenců a další hororové příběhy" neměla slabinu, jako kdyby jí nebylo co vytknout. Jednoznačně jeden z nejlepších hororových komiksů, jaký u nás kdy vyšel.

Tohle byl top za poslední dobu. Neskutečně mi to sedlo. Více takových.

Pecka. Nemám co dodat. U Ryb jsem měl strach, že mi to nesedne, navíc to byla oficiálně moje první manga, ale už coby jistý znalec Junji Ita, jsem se doslova na kresbu těšil a zůstal pořád nezklamán. Příběhy jsou po scenáristické stránce někdy slabší, někdy silnější, resp. někdy scénáře jsou vcelku dobré, ale někdy jsou svým pojetím a uchopením myšlenky držkopádné, ale naštěstí to táhne kresba a Ito si to dělá doslova do písmene na míru. Do toho je i zvukomalebný, tu desku jsem si fakt představoval, i ty další zvuky v dalších příbězích. Rád bych měl další příběhy Ita, ale delší. Neříkám, že povídky jsou špatné, naopak, ale rád bych měl prostě víc od každého krátkého příběhu. Nedokážu říct, která za mě vede, tak nějak se mi to uleželo v hlavě a mám z toho jednotný celkový dojem. Nemohu jinak, než doporučit.

Itó je děsnej úchyl, ale musím říct, že naplno oceňuji originalitu a atmosféru všech povídek. Někdy jsem sice s přimhouřením oka přešel scénáristickou zkratku, ale mnoho námětů mi způsobilo opravdu mrazení po celém těle. Nedoporučuji číst v posteli po půlnoci, jste-li sami doma.

Celkový dojem: 90%

Výborná sbírka Itóových prapodivností. Některé příběhy jsou víc psycho, jiné spíš nechutné, ale všechny mají neotřelý nápad. Líbilo se mi i využití Tomie v jedné z povídek. Doufám, že u nás její série taky někdy vyjde, četl jsem ji už před nějakou dobou a moc už si toho nepamatuji. Netradiční modelka je docela bizár, ale nejvíc se mi líbily povídky se sny a s hmyzem.
Spokojenost dosáhla sto procent.

Tak to je lahudka. Nerikam, ze je to pro kazdeho, ale fakt je, ze Itovi nechybi predstavivost a originalita. Asi dva pribehy mi prisly trochu slabsi, ale jinak hodnotim vysoko. Takovou mangu si dam libit!
90%

Hawwwran: Nejaky stranky navic = NE. Pokud by nejaky comics byl vytisteny cely do modra, prodalo se jich pred stazenim 50 a ty by kolovaly svetem - MOZNA.

Scarface: mě to nějak extra nevadí, když tam žádný stránky naopak nechybí.

Je mozne, ze se takova chyba stane sberatelskou raritou, jako u znamek?

Tohle je technická závada a prostě se v tiskárnách stává. Nechte si knížku vyměnit, mělo by to být bez problémů.

Sir_Pete: já měl tohle u Skrýše (nebo u Ryb?), akorát jich myslím nebylo tolik. Že by to obrácení u mangy dělalo tiskárně problém?

Konečně jsem se k tomuhle dostal a chtěl bych se zeptat zdali měl někdo stejný problém jako já.
Některé stránky (A není jich málo) jsou v komiksu duplikované. Během kapitoly prostě narazite na několik stran, které jste už četli. Stalo se mi to u dvou storek (Tuším že u příběhu s Balonkama a pak s Modelkou tuším). Stranky jakože nechybí, jenom je tam prostě takovych 20+- stranek duplicit a docela to dojebalo dojem při čtení.

Teď už název vem čert. Hlavně ať je dobrý obsah.

No nevim, balonky ve mne vzbuzuji infantilni narazky, tak nevim nevim, ale jestli to jinak neslo, tak co uz....

Právě proto, že Shivers čili Chvění bylo použité v anglické verzi, nemohlo být použité v české. Otázka copyrightu. Taky nás to překvapilo, ale dějou se divnější věci.

Dle mého lepší nežli to chvění vždy jsem si vzpoměl na jeden film s červy. A navíc redakce vysvětlila že název Chvění nesmí dát že na to má už někdo práva.

Zvláštní, že název knihy si bere název jiného příběhu, než anglická verze. Červená barva textu na coveru mi vadí. Byl bych radši za "Chvění" černým písmem.