Z parádně nakresleného erotického čtiva o nepříliš chytré ani akční hrdince, která polonahá a kypící zdravím vyrazí ze své komůrky na dlouhou cestu okázale se rozkládajícím světem plným vědátorů, vojáků, mutantů a robotů, co si s ní chtějí užít, záhy vyklíčí epický ponurý sci-fi příběh. Navíc v mém oblíbeném subžánru, do kterého se to definitivně překlopí v poslední a nejzajímavější části. Postavy jsou sice zapomenutelné, dialogy bez náboje a tempo vyprávění není nejsvižnější (mj. kvůli snovým pasážím), ale příběh jako celek překvapit i zaujmout dokáže a kresebně si Serpieri vyhrál s bezútěšným industriálním prostředím i výjevy z body horroru, takže výsledkem je hodně fyzický zážitek, přičemž sexuální scény jsou jen jedním z jeho zdrojů.
Steampunkovým fetišismem poháněná mainstreamová kresba válcuje triviální a zapomenutelný dobrodružný děj s nezajímavými postavami, zvraty a dialogy. Benitez se chová vůči hrdince jako holčička oblékající svou barbínu do stále nových hezkých šatiček a stavící ji do efektních sexy póz. Sice se nám snaží podsunout, že hrdinka i její opilecký komický parťák mají svoje traumata, která je definují, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že mu jde hlavně o to, aby se o n i čtenář mohli kochat všemi těmi řemínky, pouzdry, zbraněmi a ciferníky, co na sobě hrdinka má.
Profesor Pyg se svým extrémním cirkusem zohyzďující své oběti, tandem Red Hood a Scarlet jako drsnější alternativa k Batmanovi a Robinovi, která popravuje zločince a k tomu vyšinutý růžový zabiják Flamingo. Příjemně temné, brutální a panoptikální, ale nejen vedle elegantního Snyderova vypravěčství to působí dost neotesaně.
Nejlepší Snyderův Batman od Sovího tribunálu. Bez úvodního kola s JLA bych se i obešel (nečtu Batmana proto, abych ho viděl mlátit se s jinými superhrdiny), ale pak se rozjede kvalitně napsaná a nakreslená temná pátračka po Jokerově původu, který sahá snad až k založení Gothamu, a u níž si člověk nemůže nevzpomenout na Kingovo To. Batman se noří hluboko do minulosti Gothamu, pod Gotham jako takový i do sebe sama a rychle směřuje k definitivnímu zúčtování s Jokerem. Je to chytré, napínavé, akční, znepokojivé, atmosférické, osudové, prostě vše, co od toho čtenář žádá. A bat-omladina a ostatní záporáci si jen snesitelně zastatují v závěru. A oceňuju aspoň zmrzačení Alfreda.
Taky bych doporučil spíš českou verzi Kreslené příběhy: Dvacet tisíc mil pod mořem, kterou jsem sice před časem strhal, ale později docenil. Stejně jako třeba Pán světa nebo Cesta do středu země od Grady je to kresebně slabé a scenáristicky ukecané a nudné, ale aspoň to není tak strašlivě literární a text obraz doplňuje, místo aby ho zbytečně duplikoval.
Totéž co Pán světa. Problémy jsou opět už v předloze - sice zajímavá mise a pár obrazů/scén přicházejících po dlouhém a jednotvárném klaustrofobickém bloudění podzemním bludištěm (les hub, podzemní moře s prehistorickými příšerami, finální výstup na povrch), ale nepříliš zajímavý děj a hlavně postavy a vztahy. Navíc to dost připomíná Pět neděl v balóně, které Verne napsal předtím - opět trojčlenná mužská výprava na exotické místo vedená zapáleným profesorem, která cestou najde podpis svého předchůdce, umírá žízní nebo se ztratí sobě navzájem, jen se scény pozpřeházely A i tahle komiksová adaptace je nezáživně a literárně ukecaná, a kresebně žádná sláva.
Kresebně parádní a příběh svižný a vytahující Spider-mana z New Yorku, ale dospělému čtenáři k smíchu. Peter Parker dostává sestru (první WTF), se kterou si hraje na Bonda (druhé WTF), aby se ve finále všechny zásadní zvraty zbaběle zresetovaly v rámci zachování statu quo. Ale no tak.
Už románová předloha má hodně slabý příběh s nezajímavou hlavní postavou a tohle překlopení do komiksu trpí silnou literárností, kdy se často zbytečně duplikují textové a obrazové informace, a kresebně je to přinejlepším průměrné, navíc kreslíř nudně zmodernizoval roztomilý netopýří design Epouvanty a nelíbilo se mi ani, jak zachytil tajemnou horu Great Eyry.
Stejně jako Lemireova Černá palice pomalu vyprávěná, nestandartní superhrdinská storka zaměřená na (dětské) postavy a vztahy. A fajn, jen skončí sotva pořádně začne, což jsem znepokojeně zavětřil někdy v půlce. Je to škoda, protože potenciál na něco většího tu podle mě byl, jen víc propracovat ten svět, rozepsat hlavní i vedlejší postavy a zamotat příběh... Kresebně líbilo, hlavně ty potměšile se šklebící postavy.
Přišlo mi to jako takový odvárek z Alana Moorea. Děje je poskrovnu a chybí nějaký záporák, takže jen sledujeme napružené a otrávené postavy, jak se kopají do prdele v nějakém strupálově. A třebaže se to soustředí na postavy a vztahy, tak až na Zlatuši - starou ženu trpící tím, že je uvězněná v dětském těle - mě žádná výrazněji nezaujala. Ta láska k superhrdinskému žánru tam cítit je a je fajn, kresebně pěkný a vydání taky.
Výchozí nápad ukázat, jak funguje policie zastíněná Batmanem a musející se potýkat s jeho šílenými (super)padouchy, je fajn, ale ve výsledku z něj nevylézá nic moc zajímavého a to nejen pokud srovnám - nevím nakolik je to fér - s Mooreovým podobným, ale mnohem divočejším a nápaditějštím Top Tenem. A níže hojně zmiňovaný Criminal je podle mě taky někde jinde. Po až banálním rozjezdu s Freezem se to zlepšilo, ale pořád nic, o čem bych psal domů, i proto, že tomu chyběly výraznější postavy. Kresebně mi to sedlo.
Jestliže jsem první knihu označil za vysoce kvalitní, druhá je LUXUSNÍ. Scénář, kresba, vydání, nic nemá chybu. Radost a štěstí to číst a mít v knihovně.
Dvojice Kájových speleo-dílek, jejichž jednoduché scénáře vyvažuje luxusní kresba s s pro Káju typickým parádním rozpanelováním, spoustou nápadů a fórků a celkovou dynamikou a atmosférou. S Tajemstvím zlatého koně jsem se poprvé setkal na stránkách Komety, ale moc mě to nevzalo, narozdíl od Kájovy Modré rokle a Ztraceného kamaráda tamtéž trochu později. A i dneska se mi víc zamlouvá béčková Trať se ztrácí ve tmě, plná nacistických vlaků, létajících aut, zabijáckých robotů, drezín, svítilen ve tvaru lebky a vnadů dívky "D".
"Tak mám zase o kamaráda víc." Misa jde do akce a dostává tak hodně prostoru, což není vůbec na škodu. A druhé půlce dominuje napínavá honička s Higučim.
"Ano... Light není Kira. Kdyby byl, bylo by to moc špatné. Light je totiž... můj první přítel." První setkání obou chladnokrevných kalkulátorů se střelenou puberťačkou Misou je patřičně napínavé i vtipné, viz geniální hláška citovaná níže Kalužem :)
Jeden z nej dílů. S plným vstupem L do hry minule se vše dostalo na nový level a když se tady Light a L konečně potkají naživo, poskočí to o další level. Výborný jsou scény, kdy Light na chvíli ztratí nervy, a samozřejmě tenisové utkání. A k tomu se objevuje nový Kira. Prostě jízda.
Dvojka má trochu slabší rozjezd (dořešení Penbera), ale pak tasí dvě esa - scénu, v níž se L seznamuje s policejním týmem, a monumentální scénu, kdy Light ukecává Penberovu snoubenku, aby mu řekla svoje jméno a on ji mohl v tu chvíli zabít. A závěr s nasazením štěnic taky dobrý. K tomu pár hezkých momentů jako motivační hláška L nebo Light drze se ukazující svým obětem v okamžiku jejich smrti.
Ostrý start. Death Note vás hned na začátku omráčí a zahákuje ústředním nápadem se zabíjejícím zápisníkem a vizí, jak takovým způsobem zlepšit svět za cenu jeho nevyhnutelné deformace a toho, že se z vás stane bezprecedentní sériovo-masový vrah jako z hlavního antihrdiny. A pak se na scéně objeví L a přijdou první parádní zvraty (a trocha toho humoru) právě začínající mistrovské šachové partie.
Trojka se odehrává převážně v polárním vězení, které je sice cool, ale i když to tam není žádný med, ani se tu neřeší nějaké znásilňování ve sprchách, vraždy zbroušeným kartáčkem na zuby a podobné zábavné vylomeniny, na které je tahle série prostě moc uhlazená. Děj hladce nenavazuje na předchozí díl, jako tomu bylo u dvojky, taky se poprvé nezačíná sabotáží (ale příjezdem do věznice), všichni a všechno kromě Bankse ve věznici je na druhé až třetí koleji a Mifa, která minule hrála první housle, pro jistotu zmizela z příběhu úplně, zato se vrací sestra Lea a dostaneme dva flashbacky, co se tváří zásadně, ale bohužel nejsou moc zajímavé. Ani tentokrát ale nepřijdeme o detailně nakreslené technické hraček a nechybí ani útěk z vězení.
Základní expozici máme od minula za sebou a tak svištíme dál po očekávatelné dějové ose. Banks si ve vazbě samozřejmě dlouho nepobude, brzy se spojí a zkamarádí s vykradači vraků a najde svou ženu, přičemž má v patách nového zabijáka... a čtenář dostává další porci toho, co minule - prvoplánových postav, nepříliš překvapivých zvratů a hlavně atrakcí v podobě technických hraček a akce s nimi. A zatímco se začíná stejně jako minule sabotáží dopravního prostředku, nekončí se dvojitým cliffhangerem, ale rozjímáním Mify, která se v tomhle díle dostala do popředí.
Takhle má vypadat mainstreamové akční sci-fi. Hned první strana se sestřelením letadla na okraji postapo světa je dokonalost sama - tedy pokud stejně jako já máte rádi, když vám první strana dá jasnou představu o tom, co můžete dál očekávat, a taky když jste do příběhu kopnuti akční scénou. Sestřelení letadla odstartuje standartní, nicméně svižnou žánrovou zápletku, která baví hlavně svou výpravností, sledem atrakcí. Ať už dynamicky rozpanelované akce nebo detailně nakreslenými kulisami rozpadlého postapo světa a sexy nadesignovaného Golden City nebo technickými hračkami (miniponorka, cool vodní skůtry, vznášedlo, nákladní vrtulník, futuristická stíhačka), kterými se to tu jen hemží a s nimiž kontrastují zvířata, co se tu občas objeví (obé se propojí v pelikánovi nesoucím na hlavě kameru). Postavy sice dvakrát nezaujmou (ale pobavilo opětovné setkání poskoka záporačky s jeho bratrem) a zvraty nepřekvapí, ale s koncem první knihy je příběh slušně rozehraný a protože mi styl tohohle komiksu sedí a jsem zvědavý, co bude dál, jdu hned do pokračování.
Maus/Persepolis pro chudé. Je to dobrý komiks, ale vedle uvedených děl prostě bledne, ať už kresebně (kresba není špatná, ale seděla mi z téhle trojice nejmíň) nebo příběhem, který má poloviční rozsah a nejen proto i poloviční sílu.
Další průměrný Batman z pohříchu průměrné řady, který mě potěšil akorát několika výrony brutality a utahováním si z batmanovského neustálého proskakování stropními okny. Hurwitz nedokázal pořádně prodat postavu Natálie, jenom nám o ní řekl, že je to správná holka, s kterou by Waynovi zřejmě bylo dobře, ale takových už tu bylo a všechny odešly do zapomnění a Natálie není výjimkou, byť odešla do zapomnění trochu okázaleji. Kloboučník už je prodán líp, záporák je to správně vyšinutý a krutý, ale jeho příběh je až směšně banální. Jinak batmanovští padouši tu sice nedefilují jeden za druhým, jak bývá u Batmana neblahým zvykem, ale opět tam nevrazit Tučňáka, to by asi vybouchl vesmír nebo co. Kresebně mainstreamový průměr s pár fajn momenty.
Potřebuju dělat něco víc, než jen bojovat. Potřebuju vybudovat něco tak pevného, že to nedokážou napadnout. Osud tomu chtěl, že jsem s Bendisovým Daredevilem začal od konce, tedy od tohohle svazku. Napoprvé jsem se do toho chvíli dostával, ale dočítal jsem to už s očima navrch hlavy. Bendis servíruje krásně temné dospělé čtivo a Maleev dodává luxusně atmosférickou i dynamickou kresbu. Ale i přes veškerou úctyhodnou snahu obou talentovaných pánů pro mě Daredevil zůstává charakterově nezajímavým, nudně ultrasprávňáckým hrdinou a to navzdory přítomným mikropříběhům o tom, jak mu rupne v bedně a konečně pořeší Bullseye a Kingpina jednou provždy, kterými se Bendis pokouší obhájit status quo.
Klíč k tomuhle komiksu autorka rafinovaně ukryla do první věty, která v něm zazní: "Bože, všecko je to tak banální... jako by si ze mě někdo dělal srandu..." Přesně takové pocity si z něj čtenář odnáší. Anna je zoufale plochá postava chycená v zoufale banálních životních klišé - vyčerpaném dvouletém vztahu s přítelem, který je charakterizovaný válením se na gauči, a s matkou, co své netečné dceři s oblibou říká, co má dělat. Už během téhle expozice přichází první ze série WTF - sotva jsme pochopili, že Annin život a přítel jsou beznadějně nejnudnější na světě, ukáže se, že když přijde na sex, pár při něm běžně vystřídá všechny polohy Kamasútry. Zajímavé. A pak už jedeme z kopce - na scéně se v rychlém sledu objevuje pohledný Američan, zlí ruští mafiáni, dochází k vraždě i absurdně nepravděpodobné záměně osob a Anna s amíkem se ocitají na útěku, který lemují setkání s "úsměvně malýma českýma lidičkama" (kteréžto člověčinky obecně z duše nenávidím, ale to je samozřejmě můj problém) a útěk i figurkaření skončí až na Hrádečku u Václava Havla. Což už je WTF takových rozměrů, že si ho - asi jako jedinou věc - zapamatujete i po dočtení. Ale abych jen nehaněl, kresba střídající různé styly v rámci různých fází příběhu je fajn, byť nic, z čeho bych si sedl na zadek, a i v tom scénáři se najde jedna opravdu zajímavá linka a sice ta s Anniným otcem. Jak celou tu zhůvěřilost ohvězdičkovat vážně netuším.
Není to takovej smutnej průser jako Joker, ale ani žádnej zázrak. Většinu příběhu jsem jen koukal na hodinky a čekal, co z toho vyleze, no, konec to spolu s pěkně rozpanelovanou a atmosférickou kresbou vytáhnul na ty tři.
Tohle už je čtvrtej batmanovskej book s man-batama, co jsem v krátké době četl, a už před dvěma booky jsem si říkal, že by ti man-bati mohli jít konečně do prdele. Jinak to začíná klasickou batmanovskou ojebávkou, kdy se to chvilku tváří opravdu zajímavě (vyhořelej Gordon zmasakruje lupiče), ale vzápětí se samozřejmě ukáže, že to byl jen další falešnej poplach. Zbytek booku pak byl podobně zábavnej, včetně sešitovky beze slov, což je taková ta věc, co si čas od času kdovíproč lajzne každej komiksovej autor a vždycky je to úplně o hovně.
O level lepší než předchozí Laymanův Emperor Penguin. Netlačí se tu na prověřené a provařené záporáky a je škoda, že impostorku i Wratha Batman sfoukl tak rychle, podle mě by každý vydali na vlastní knihu.
Sotva průměr na jedno přečtení. Čím míň klasických batmanovských záporáků v příběhu, tím bývám spokojenější a tady se to jimi přímo hemží. Merrymaker má super kostým a obálka s ním je luxusní, ale to je asi tak všechno.
Průměr na jedno přečtení. Zápletka s nezvedeným synkem měla potenciál, ale to by se nesměla vzít tak hopem, to samé i nápad s třemi batmanovskými duchy nebo krátký odskok do budoucnosti, kdy Batmana nahradil jeho syn, ale zase z toho nevylezlo nic zásadnějšího. Tu a tam příjemně brutální (vraždění prostitutek). Kresba mainstreamový standart.
Předchozí komiksovou Kytici jsem nečetl, ale tahle je výtvarně pestrou a rozhodně zajímavou a vítanou přípomínkou Erbenovy klasiky. Taky mi tu a tam něco přišlo nesrozumitelné, ale vysvětlení jsem nenašel ani v předloze, takže chyba nebyla u výtvarníků. Obálka od Ktaiwanity luxusní, její výtvarno se mi tu líbilo nejvíc. Ale jako celek mě to moc nevzalo.
Můžu rovnou opsat, co jsem napsal k minulé knize - tahle série je kresebně a scenáristicky špičková, nekolísající kvalita a díkybohu za to. Knihu otvírá a uzavírá story nové postavy a mezitím nakouknem do minulosti některých zavedených postav a dozvíme se, že každý je tu svině z dobrého důvodu a ne jen ze scenáristické svévole. A na konci nás čeká i nějaké to zásadnější odhalení a zvrat. Pecka.
Nejsem ekonom a netuším nakolik se Ekonomixu opravdu daří ekonomiku postihnout, každopádně jde o zajímavé (byť ne zrovna odpočinkové) čtení se sympatickou karikaturní kresbou. Víc takových naučných komiksů o navenek nudných a naproniknutelných, ale důležitých tématech a oborech.
Tzv. kochací komiks, kdy se kocháte krásným, atmosférickým a nápaditým výtvarnem, zatímco scénář nabízí jen svižný dobrodružný děj. Zároveň je to trochu podobný případ jako třeba Před Strážci: Minutemani, kdy taky roztomile karikaturní kresba provázela dost temný příběh.
Suverénně napsaný a krásně atmosféricky nakreslený historkaření z železnice v Sudetech, u kterýho by se mi akorát líbilo, kdyby bylo ještě víc přimknutý k železnici (tj. škrtlo se vše, co s ní přímo nesouvisí) a ještě víc tlačilo na mysteriózno.
Kleistův Boxer je takovým jednodušším chudým příbuzným Mause, tomu srovnání se těžko vyhnout, když jde o reálný příběh z koncentráku, který po letech vypráví syn o svém otci, s nímž má problematický vztah, a i charaktery hlavních postav jsou podobné - oba přežili, protože šlo o mladé, zdravé a silné muže, co se uměli ohánět, Hertzko pak doslova. A kteří samozřejmě měli štěstí. Narozdíl od některých předešlých komentujících mi Hertzko nepřišel ani trochu nesympatický, hned zkraje se obětuje místo svého bratra a v koncentráku pak nemá příliš na výběr a ještě dlouho poté je kvůli tomu pronásledován nočními můrami. V neposlední řadě ho polidšťuje velmi příjemná černobílá kresba. Důvod, proč mě Boxer víc nezaujal je, že kromě fenoménu sportu ve stínu spalovacích pecí nepřináší ke koncentráčnickému tématu nic nového.
První díl Českého století převedený do komiksu, který nese stejný název epizody, ale kdovíproč už ne celého cyklu. Narozdíl od usedlého televizního zpracování nabízí poněkud expresivnější zpracování Kosatíkova ukecaného scénáře plného filozoficko-politických promluv, točícího se kolem zajímavé, místy až fanaticky působící osobnosti Masaryka. Chápu, že chtěli všechny ty závažné hovory něčím vizuálně oživit, ale já bych se bez těch pohříchu nudných průběžných boxerských zápasů klidně obešel. Ale i když by to celé mohlo být čtenářsky přívětivější, i takhle mi to přijde jako dobrý pokus/způsob, jak atraktivně přiblížit klíčové osobnosti a momenty českých dějin.
Suchánkovi to pěkně mainstreamově kreslí a Neff dodává zajímavé nápady, takže i když to ani po výtvarné, ani po příběhové stránce není nic extra, není to ani ztráta času. První povídka mi přijde nejslabší, druhá je sice takové béčko, ale vesmírné horory můžu, a nejzajímavější je ta poslední, byť její dohrání mi přišlo dost prvoplánové. Neffovo bezzubé brojení proti multikulti a politické korektnosti v jeho komentářích taktně přejdu, autor Arnala a Tmy to u mě má do smrti dobré.
Sebral jsem to v antiku, protože jsem zavětřil krásně obskurní komiks do své sbírky krásně obskurních komiksů a taky že jo. Nálož humoru tak lidového, že to strčí do kapsy i Poklad na Stříbrném jezeře z produkce westernového městečka v Boskovicích, který mé sbírce dosud kraloval. Přitom guerillové vybíjení švédských vojáků ve znojemském podzemí mělo potenciál i na nějaký temnější dobrodružný komiks.
Moorea mám dlouhodobě na piedestalu díky kombu Strážci, V jako vendeta a Ligy výjimečných, ale Z pekla - třebaže je to bezesporu další jeho výjimečné komiksové veledílo - pro mě bylo, je a nejspíš vždycky bude i kvůli kresbě (která tomu ale sedí) těžko stravitelné. Ovšem scéna, v níž Gull jezdí se svým kočím po Londýně a osvětluje mu jak mystickou filozofii skrytou za různými architektonickými výtvory, tak svůj plán, je naprosto geniální. A poznámkový aparát ke každé stránce umístěny na konci knihy je dost možná nejlepší bonusový materiál v komiksu ever.
Detektivka z uměleckého prostředí a vražda s uměním přímou související, to je podle mého gusta a tahle se docela povedla. Spíš než nepříliš sympatická "kritička" Dita (pardon, ale jak neprofesionálněji se kritik může zachovat, než že recenzuje něco, co neviděl?), která dominuje obálce a příběh s ní začíná, je hlavní postavou - co do propůjčeného prostoru - její manžel, naopak schopný a sympatický detektiv Oulibský, byť Dita to na konci celé rozsekne. Právě postavy by mohly být výraznější, zajímavější, ale líbila se mi vrahova backstory, byť to SPOJLER - že vraždil, aniž by věděl, že je Vavrys v blázinci, mi přišlo poněkud hloupé.
Drekorian: Těmi typickými nagelovanými jinochy myslíš Poirota a Holmese?
Minutemani: Scenáristicky i kresebně kvalitní prequel, který mi mimořádně sednul, nejlepší z celé série. Fajn cartoonová kresba zajímavě kontrastující s temnotou příběhu a obzvlášť se mi líbilo, jak rozvinuli tragickou postavu Silhouetty. Hedvabný přízrak: kresba fajn, příběh mě už tolik nevzal.
Darwyn Cooke je frajer. Jeho cartoonová kresba se mi pozdávala už u Minutemanů, kde krásně kontrastovala s temným dějem, a tohle je jedna velká atmosférická nádhera. Škoda toho jednoduchého příběhu s absurdním závěrem (Parker nesmyslně proti zbytku světa), který navíc dobře znám z už tří filmových zpracování. A vydáno na super papíře!
O tři knihy později je nad slunce jasné, že nabouchaný Soví tribunál/Soví město, kvůli kterému dávám téhle sérii zas a znova šanci, byla chyba v batmanovském matrixu, která se zřejmě nebude opakovat. Ne, že by Snyder neměl nápady (Gordonova vzpomínka na psí zápasy podle mě dokonce překonává Millera), ale neumí z nich poskládat působivý celek a někdy je vyloženě zahazuje (postapo Gotham nebo gothamské katakomby se daly využít podstatně líp, viz. epická scéna z bludiště v Sovím tribunálu) nebo jen čeří vodu rádobyefektními cliffhangery (Luciusův útok injekční stříkačkou, Bruce namíří pistoli na Gordona). No, aspoň se tu nedočkáme tradičního defilé poloviny Batmanových záporáků ani jeho otravné omladiny, byť nový záporák nezaujme a ta snaha po miliontéprvní nějak zajímavě ztvárnit smrt Bruceových rodičů je úsměvná. A Riddlerovi bych ten arogantní úsměv z xichtu nejradši sundal pěstí sám. Parádní obálky, bonusový kraťas o ničem.
Dva týdny po přečtení zjišťuju, že si z těch tří příběhů ale vůbec nic nepamatuju. Ozymandias je zajímavý aspoň kresebně, sice mi to výtvarno úplně nesedlo, ale originálně to pracuje s motivem kruhových panelů. Karmínový korzár je dobrodružný průměr a jednohubka s Dolarovým Billem je dokonale zbytečná.
Umělci, piráti a Divoký západ, to já rád. Sice jsem si z kresby necvrkl tak jako jiní a oba příběhy jsou ve finále zbytečně překombinované (Skarbek je navíc zatížený přemírou vysvětlování a finální zvrat je z dálky předvídatelný), ale bavilo mě to.
