Pro mě kresebně i scenáristicky místy zmatený akční road trip Batmana s Two-facem ven z Gothamu, jehož průběh mě relativně bavil hlavně přehlídkou mě neznámých třetiřadých záporáků-zabijáků, ale jak to skončí mi bylo ukradené. Aby to bylo dostatečně osobní a temné i v zlatavých polích, Snyder zařazuje flashback do společného dětství Batmana a Two-face, plus Two-face celou dobu otravuje ponurým blábolením, což na mě ale působilo vychtěně, ohraně a nudně.
Nečetl jsem Black Dossier ani Century, takže můžu srovnávat jen s prvními dvěma Ligami. Ty nabídly každá jeden velký týmový příběh a stály na slavných postavách dobrodružné literatury, zatímco v tomhle svazku dostáváme tři krátké sólovky a řeší se tu jejich děti a děti jejich dětí, což působí poněkud odvozeným a rozplizlým dojmem. Oproti Ligám Moore se Moore zaměřuje ne na tým, ale na jedinou postavu a příběhy doslova utápí v odkazech na kdeco, u kterých jsem se sice většinou chytal, ale nemám je zas tak naštudované, abych posoudil, nakolik mistrnou skládačku z nich Moore složil. Číst se to dalo, ale silný příběh nečekejte a tak to u mě boduje hlavně O´Neillovou kresbou, která umí jak postavy, tak technologická udělátka.
Už je to pár let, co jsem si naposledy koupil Ennisova Punishera Max a když jsem zahlídl tohle na regále v knihkupectví, probudilo to ve mě nostalgickou náladu plus zvědavost spojenou s Aaronovým jménem na obálce, takže jsem do toho šel. A spokojenost. Námět se vzestupem Kingpina zaujme, scénář je drsný jako šmirgl a o násilí a akci není nouze. Aaronův styl se prakticky kryje s Ennisovým, Dillon kreslí pořád stejně stejnoxichtoidně, takže žádný velký progres nečekejte, ale bavit se budete.
Krásná kresba a průměrný scénář. Marini si dává jak monumentální městské scenérie, tak postavy a akční scény. Scénář sice dodává ve svižném tempu očekávané ingredience a pomrkává na čtenáře ohledně různých bat-klišé, ale příliš nenapne ani nepřekvapí (to Batmanovo nasrané tažení jsem mu moc nežral) a je zajímavý hlavně tím, že dává hodně prostoru Jokerovi, který ač neustále někoho killuje, aby ukázal jak je šílený, působí jako sympatický chlapík. Mít to zašmodrchanější příběh a temnější atmosféru, mohla to být pecka.
Kresebně solidní, dynamické i atmosférické, postavy mi přišly takové romitovské, pěkná hororová obálka. Příběh o boji s drogovými gangy je ale od schematického začátku (úvodní akce-jeskyně-Bruce rozjíždí/přidává se k nějakému dobročinnému projektu a přitom se potkává s novou postavou-cliffhanger) nuda. Byť kvituji, že se tu pro jednou neobjevil žádný z tradičních Batmanových protivníků ani nikdo z jeho omladiny.
Jak napsat zásadní (nebo se tak aspoň tvářící) batmanovský příběh? Batman by v něm měl stanout před nějakou zásadní výzvou, spiknutím, padouchem, majícími kořeny už v jeho dětství a připomenuvší nějakou zásadní událost z jeho minulosti (nad rámec povinné vzpomínky na vraždu rodičů), přitom se utkat s většinou svých úhlavních nepřátel a se Supermanem a aspoň trochu a dočasně by se mělo změnit něco na jeho statu quo, tj. buď se objeví nová důležitá postava nebo někdo důležitý zemře nebo si Batman pustí někoho do života/odhalí mu svou identitu (zde Catwoman). Loeb tu podle toho jede, děj mu narozdíl od Dlouhého Halloweenu nebo Temného vítězství pěkně sviští a i když odhalení záporáka nepřekvapí, v průběhu děje čtenáře několikrát znejistí. Jim Lee pak odvádí maximum v rámci Imagelike kresby a jeho dynamickými, propracovanými, atmosférickými i sexy obrazy postav, soubojů i města jsem se kochal, speciálně se mi líbily flashbacky v jiném stylu. Výsledkem je nadprůměrný Batman, který dá čtenáři, co od něj očekává - solidní příběh s aurou velké události a s parádní kresbou - který bych zařadil za Millerovy Batmany a Soví tribunál.
Jak napsat zásadní (nebo se tak aspoň tvářící) batmanovský příběh? Batman by v něm měl stanout před nějakou zásadní výzvou, spiknutím, padouchem, majícími kořeny už v jeho dětství a připomenuvší nějakou zásadní událost z jeho minulosti (nad rámec povinné vzpomínky na vraždu rodičů), přitom se utkat s většinou svých úhlavních nepřátel a se Supermanem a aspoň trochu a dočasně by se mělo změnit něco na jeho statu quo, tj. buď se objeví nová důležitá postava nebo někdo důležitý zemře nebo si Batman pustí někoho do života/odhalí mu svou identitu (zde Catwoman). Loeb tu podle toho jede, děj mu narozdíl od Dlouhého Halloweenu nebo Temného vítězství pěkně sviští a i když odhalení záporáka nepřekvapí, v průběhu děje čtenáře několikrát znejistí. Jim Lee pak odvádí maximum v rámci Imagelike kresby a jeho dynamickými, propracovanými, atmosférickými i sexy obrazy postav, soubojů i města jsem se kochal, speciálně se mi líbily flashbacky v jiném stylu. Výsledkem je nadprůměrný Batman, který dá čtenáři, co od něj očekává - solidní příběh s aurou velké události a s parádní kresbou - který bych zařadil za Millerovy Batmany a Soví tribunál.
Příjemná věc. Nadpřirozené hororové kraťasy, které si moc netykají s happyendy, pohybující se na pomezí temných pohádek a starých hororů odehrávajících se v jakémsi bezčasí a mimo města. V sympatické, atmosférické a místy i (správně) děsivé kresbě. Nejvíc se mi líbilo asi nejdelší a nejukecanější Hnízdo, byť hrdinka byla lehce otravná, protože ty hrátky se zuby byly působivé a připomněly mi Junji Itóa. A i když beru, že autorka není doslovná a ráda nechává čtenáři prostor si příběhy dotvářet, stejně by mě třeba u příběhu o bratrech zajímalo, co hrdina dělal dál, když zjistil, že jeho bratr není jeho bratr.
"Člověk... v masce? Co to je? V porovnání s tímhle městem! V porovnání s tímhle peklem! Co to je?" Pohodový batmaňácký průměr se zajímavou zápletkou, dostatkem nápadů i fajn akce a s fešnou kresbou.
Dle očekávání blbina pro děcka, sotva na jedno přečtení aneb průměrný Batman říznutý Želváky. Kresebně pěkný, ale scénář jde nejpředvídatelnější crossoverovou cestou, kdy se spolu hrdinové nejdřív pobijí a pak dají dohromady, přičemž se souběžně dají dohromady i jejich padouši, a celé to za spousty prostoduchého vtipkování o pizze rychle směřuje k finální megařezanici, která mi ale byla jako všechno tady ukradená. Ne, že bych od toho chtěl/čekal Návrat Temného rytíře, ale rozhodně to mohlo být výrazně nápaditější, vtipnější, střelenější.
Lovecraft a vše od něj odvozené mě nudí a tohle není výjimkou. Přitom jsem se na výlet do minulosti Gothamu těšil. Líbí se mi, jak je kresebně zachyceno město, postavy ale ne.
Pavel Čech v kostce na epických více než 200 stranách. Příběh, jak je u Pavla zvykem, není dějově z nejhutnějších, ale pocitový, zaměřený na zprostředkování dětství a předvádění s tím souvisejících oblíbených Pavlových témat a inspiračních zdrojů. Plus se do něj prolínají některé Pavlovy předchozí práce. Kresebně i nadále velmi obdivuju Pavlovo umění karikatury i práci s rozpanelováním, barvami a atmosférou.
Straczynskimu tu a tam uklouzne nějaký ten fajn nápadíček (padouchův background), ale jinak je to slabota s ublábolenými monology a tradičně iritujícími Straczynskiho pokusy o humor. Průměrná mainstreamová kresba to taky nezachrání, takže ve výsledku dost zbytečná věc na jedno přečtení, stejně jako Johnsův Batman: Rok jedna. Pánové se holt nepředřeli, shrábli prachy a šli domů, on po nich nic světoborného asi nikdo ani nepožadoval. Pokud se vám to líbí, gratuluju, buď jste začali číst superhrdinovky před pěti minutama nebo vám stačí hodně málo.
Batman trochu jinak, ale veskrze průměrně, scenáristicky i kresbou. Dost zbytečná věc stejně jako Superman: Rok jedna od Straczynskiho a to nejen ve srovnání s Millerovým parádním Rokem jedna.
Na mě až moc nenáročná dobrodružně hororová storka o jednom skrz na skrz nudném lovci upírů, která ztrácí body kvůli nudnému scénáři, ale nějaké nahání na sympatické kresbě, atmosféře a steampunkových atrakcích (vzducholodě, zrezivělé ponorky, potapěčské obleky). Pokračování s klidným srdcem vynechám.
Jeden z těch krásně obskurních domácích komiksů z komiksboomu v první půlce devadesátek. Brakový scénář je místy nesnesitelně ukecaný, saudkovská kresba je pak místy snaživá (hlavně celky ulic jsou fajn), jindy poslabší. Beru, že je to oddechovka, ale i tak je to triviální, blbé a nudné až běda. Jen pro sběratele podobných osbskurností.
Kresebně i scenáristicky tomu asi nemám co vytknout, ale nějak mě to - i kvůli hrdince, která mi svou naivní správností přišla lehce otravná - nechytlo.
Mám s tím stejný problém jako s předchozí knihou - námět výborný, kresebně dobré, ale chybí mi výraznější postavy (postav je tu jak na orloji a trochu se v nich ztrácím) i dynamičtější děj, kde by bylo míň policajtského žvanění a procedurálních věcí. Takhle byly sice oba případy - šílený střelec i odložený případ Harvey Bullocka - napínavé, ale místy jsem se jimi musel prokousávat.
Mám doma Havlíčkův Zoom a teď i tenhle soubor jeho komiksů různých žánrů (western, sci-fi, dobrodružný...). Scenáristicky naivní, kresebně okouzlující retro. Konečně jsem si mohl přečíst Ostrov v Sargasovém moři, jen čtyřstránkový kraťas, po kterém jsem se pídil.
Batmanovské kraťasy od různých scenáristů a kreslířů. Nejvíc se mi příběhově i kresbou líbil Pokorný, nenápadná atmosférická jednohubka o jednom děsivě nenápadném vrahovi. Celkově nic o čem bych psal domů.
Já tyhle pronásledovatele paranormálna moc nemusím, i když třeba Fanouš mě docela baví :) Nebudu hvězdičkovat, protože už po pár desítkách stránek jsem neviděl důvod pokračovat ve čtení a zbytek si jen proletěl kvůli obrázkům, kde hrdinka tváří v tvář nějakému nebezpečí okázale tasí svůj gargantuovský gun, přičemž ji vlasy efektně vlají přes obličej. Jinak mě hned na úvod upřímně pobavilo, že údajně geniální postava řeší nečekaný výskyt démonů tak, že se jde zeptat své tetičky a strýčka, jestli existují démoni. Prostě blbé, což by nevadilo, ale nudné. Akce mi klasicky nepřijde nejpřehlednější a kresebně je to průměr, místy ujíždějící do podprůměru. Třeba Gunsmith Cats nejsou kdovíjak úžasné, ale od začátku mě zaujaly tím zbraňovým, automobilovým a sedmdesátkovým fetišismem.
Příjemná věc, scenáristicky a hlavně kresebně. Nemůžu říct, že by mě to nějak strhlo, že bych si zamiloval nějaké postavy a nemohl dospat další knihy, taky humor včetně odkazů mi přijde prvoplánový, ale ta lehkonohá fantasknost a dynamická kresba mě bavila.
Sympatická kresba i hlavní hrdina, který nás seznámí s tím, jak v praxi vypadá soužití s HIV pozitivní partnerkou a jak se k životu s nevyléčitelnou nemocí postavit. Příjemná věc, kterou ale přečtete možná až moc rychle a která mě příběhově ani kresebně nějak zvlášť nestrhla ani neobohatila. Přiznám se, že bych si radši přečetl komiks o jeho kariéře komiksového autora.
Třetí díl od začátku správně zahušťuje atmosféru při plavbě džunglí, rozuzlení ve čtvrtém mě ale lehce zklamalo. Každopádně opět kvalitní scénář a krásná kresba a ve výsledku vynikající pirátský komiks.
Postavy procházejí posledními velkými krizemi, které je směřují k showdownu. Tradičně parádně napsané (postavy, dialogy, zvraty) i nakreslené, obzvlášť noční scény jsou díky barvám krásně atmosférické. První příběh kreslený Latourem má oproti Guérovi karikaturněji vyvedené postavy, ale to nijak zvlášť nevadí.
Osudová romance o záchraně životní lásky, jejíž hrdina kráčí za svou druhou šancí s až terminátorovskou umanutostí, chladnokrevností a věcností a s cynickými komentáři a nadávkami na rtech. Nijak zvlášť originální nebo složitý příběh, ale se sympatickými hrdiny i humorem a s dostatečně zajímavým dějem a výtvarnem.
Z parádně nakresleného erotického čtiva o nepříliš chytré ani akční hrdince, která polonahá a kypící zdravím vyrazí ze své komůrky na dlouhou cestu okázale se rozkládajícím světem plným vědátorů, vojáků, mutantů a robotů, co si s ní chtějí užít, záhy vyklíčí epický ponurý sci-fi příběh. Navíc v mém oblíbeném subžánru, do kterého se to definitivně překlopí v poslední a nejzajímavější části. Postavy jsou sice zapomenutelné, dialogy bez náboje a tempo vyprávění není nejsvižnější (mj. kvůli snovým pasážím), ale příběh jako celek překvapit i zaujmout dokáže a kresebně si Serpieri vyhrál s bezútěšným industriálním prostředím i výjevy z body horroru, takže výsledkem je hodně fyzický zážitek, přičemž sexuální scény jsou jen jedním z jeho zdrojů.
Steampunkovým fetišismem poháněná mainstreamová kresba válcuje triviální a zapomenutelný dobrodružný děj s nezajímavými postavami, zvraty a dialogy. Benitez se chová vůči hrdince jako holčička oblékající svou barbínu do stále nových hezkých šatiček a stavící ji do efektních sexy póz. Sice se nám snaží podsunout, že hrdinka i její opilecký komický parťák mají svoje traumata, která je definují, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že mu jde hlavně o to, aby se o n i čtenář mohli kochat všemi těmi řemínky, pouzdry, zbraněmi a ciferníky, co na sobě hrdinka má.
Profesor Pyg se svým extrémním cirkusem zohyzďující své oběti, tandem Red Hood a Scarlet jako drsnější alternativa k Batmanovi a Robinovi, která popravuje zločince a k tomu vyšinutý růžový zabiják Flamingo. Příjemně temné, brutální a panoptikální, ale nejen vedle elegantního Snyderova vypravěčství to působí dost neotesaně.
Nejlepší Snyderův Batman od Sovího tribunálu. Bez úvodního kola s JLA bych se i obešel (nečtu Batmana proto, abych ho viděl mlátit se s jinými superhrdiny), ale pak se rozjede kvalitně napsaná a nakreslená temná pátračka po Jokerově původu, který sahá snad až k založení Gothamu, a u níž si člověk nemůže nevzpomenout na Kingovo To. Batman se noří hluboko do minulosti Gothamu, pod Gotham jako takový i do sebe sama a rychle směřuje k definitivnímu zúčtování s Jokerem. Je to chytré, napínavé, akční, znepokojivé, atmosférické, osudové, prostě vše, co od toho čtenář žádá. A bat-omladina a ostatní záporáci si jen snesitelně zastatují v závěru. A oceňuju aspoň zmrzačení Alfreda.
Taky bych doporučil spíš českou verzi Kreslené příběhy: Dvacet tisíc mil pod mořem, kterou jsem sice před časem strhal, ale později docenil. Stejně jako třeba Pán světa nebo Cesta do středu země od Grady je to kresebně slabé a scenáristicky ukecané a nudné, ale aspoň to není tak strašlivě literární a text obraz doplňuje, místo aby ho zbytečně duplikoval.
Totéž co Pán světa. Problémy jsou opět už v předloze - sice zajímavá mise a pár obrazů/scén přicházejících po dlouhém a jednotvárném klaustrofobickém bloudění podzemním bludištěm (les hub, podzemní moře s prehistorickými příšerami, finální výstup na povrch), ale nepříliš zajímavý děj a hlavně postavy a vztahy. Navíc to dost připomíná Pět neděl v balóně, které Verne napsal předtím - opět trojčlenná mužská výprava na exotické místo vedená zapáleným profesorem, která cestou najde podpis svého předchůdce, umírá žízní nebo se ztratí sobě navzájem, jen se scény pozpřeházely A i tahle komiksová adaptace je nezáživně a literárně ukecaná, a kresebně žádná sláva.
Kresebně parádní a příběh svižný a vytahující Spider-mana z New Yorku, ale dospělému čtenáři k smíchu. Peter Parker dostává sestru (první WTF), se kterou si hraje na Bonda (druhé WTF), aby se ve finále všechny zásadní zvraty zbaběle zresetovaly v rámci zachování statu quo. Ale no tak.
Už románová předloha má hodně slabý příběh s nezajímavou hlavní postavou a tohle překlopení do komiksu trpí silnou literárností, kdy se často zbytečně duplikují textové a obrazové informace, a kresebně je to přinejlepším průměrné, navíc kreslíř nudně zmodernizoval roztomilý netopýří design Epouvanty a nelíbilo se mi ani, jak zachytil tajemnou horu Great Eyry.
Stejně jako Lemireova Černá palice pomalu vyprávěná, nestandartní superhrdinská storka zaměřená na (dětské) postavy a vztahy. A fajn, jen skončí sotva pořádně začne, což jsem znepokojeně zavětřil někdy v půlce. Je to škoda, protože potenciál na něco většího tu podle mě byl, jen víc propracovat ten svět, rozepsat hlavní i vedlejší postavy a zamotat příběh... Kresebně líbilo, hlavně ty potměšile se šklebící postavy.
Přišlo mi to jako takový odvárek z Alana Moorea. Děje je poskrovnu a chybí nějaký záporák, takže jen sledujeme napružené a otrávené postavy, jak se kopají do prdele v nějakém strupálově. A třebaže se to soustředí na postavy a vztahy, tak až na Zlatuši - starou ženu trpící tím, že je uvězněná v dětském těle - mě žádná výrazněji nezaujala. Ta láska k superhrdinskému žánru tam cítit je a je fajn, kresebně pěkný a vydání taky.
Výchozí nápad ukázat, jak funguje policie zastíněná Batmanem a musející se potýkat s jeho šílenými (super)padouchy, je fajn, ale ve výsledku z něj nevylézá nic moc zajímavého a to nejen pokud srovnám - nevím nakolik je to fér - s Mooreovým podobným, ale mnohem divočejším a nápaditějštím Top Tenem. A níže hojně zmiňovaný Criminal je podle mě taky někde jinde. Po až banálním rozjezdu s Freezem se to zlepšilo, ale pořád nic, o čem bych psal domů, i proto, že tomu chyběly výraznější postavy. Kresebně mi to sedlo.
Jestliže jsem první knihu označil za vysoce kvalitní, druhá je LUXUSNÍ. Scénář, kresba, vydání, nic nemá chybu. Radost a štěstí to číst a mít v knihovně.
Dvojice Kájových speleo-dílek, jejichž jednoduché scénáře vyvažuje luxusní kresba s s pro Káju typickým parádním rozpanelováním, spoustou nápadů a fórků a celkovou dynamikou a atmosférou. S Tajemstvím zlatého koně jsem se poprvé setkal na stránkách Komety, ale moc mě to nevzalo, narozdíl od Kájovy Modré rokle a Ztraceného kamaráda tamtéž trochu později. A i dneska se mi víc zamlouvá béčková Trať se ztrácí ve tmě, plná nacistických vlaků, létajících aut, zabijáckých robotů, drezín, svítilen ve tvaru lebky a vnadů dívky "D".
"Tak mám zase o kamaráda víc." Misa jde do akce a dostává tak hodně prostoru, což není vůbec na škodu. A druhé půlce dominuje napínavá honička s Higučim.
"Ano... Light není Kira. Kdyby byl, bylo by to moc špatné. Light je totiž... můj první přítel." První setkání obou chladnokrevných kalkulátorů se střelenou puberťačkou Misou je patřičně napínavé i vtipné, viz geniální hláška citovaná níže Kalužem :)
