Úvodní melancholická jednohubka je fajn, to výtvarno je tam velmi atmosférický. V kontrastu k tomu stojí scenáristicky i kresebně ubohá hlavní story o Queen, kterou bych se nebál označit za Spideyho kvalitativní dno. Budu si muset zopakovat nějakýho Spideyho od Straczynskiho, abych zahnal tu pachuť.
Po vynikajícím Dlouhém Johnu Silverovi (spolu s Hrobařem nejlepší počiny v Modré Crwi) si Lauffray zkusil další pirátskou epiku bez Dorisona a i když servíruje parádně nakreslený komiks se všemi očekávanými žánrovými ingrediencemi, ten Dorisonův scenáristický vklad tu citelně chybí a kvalitativního levelu Silvera to nedosahuje. Konkrétně dialogy mě nudily a měl jsem tendenci je přeskakovat.
Sfar (Donžon) a Sandoval (Vodní had) jsou těžké komiksové váhy, jejichž styly mi velmi konvenují, takže na jejich společné dílko jsem byl dost zvědav. Zřetelně sfarovská i sandovalovská sympaticky ulítlá jízda střílející si z žánru dobrodružné fantasy ("Víš, co je otravný na dobrodružných příbězích?" - "Jo! Pokaždý se najde někdo, kdo ti zabrání šoustat!"), kde mě bavilo sledovat dvojici hrdinek prchajících a probíjejících se Paříží, v níž oživají draci, ale bez komických postaviček mnicha a báby bych se obešel. A po výtvarné stránce mě to nesejmulo tak, jako třeba Vodní had.
Skvělý námět i emocionální, temný scénář, kde zároveň není nouze o akci, parádní kresba, epično. Akorát nemůžu říct, že bych se napojil na postavy, prostě mi nikdo nebyl výrazněji sympatický.
Omylem jsem s touhle sérií začal tímhle čtvrtým svazkem. Fantasy není můj šálek kávy, k přečtení mě nalákala zmíněná ocenění, ale tohle je příběhově i kresebně fajn, byť jsem si tu z ničeho do kalhot nestříkl.
Ještě před půlkou jsem to vzdal, protože mě unavilo, jak na mě autoři hážou pořád další a další postavy (a u poloviny z nich se ukazuje, že jsou to ve skutečnosti roboti), místo aby vyprávěli příběh.
V jednom týdnu mi na nočním stolku přistály čtyři batmanovské komiksy a dočetl jsem z nich jen tenhle, protože je velmi solidní, scenáristicky i kresebně. Ústředním nápadem je buddy Batmana s Jokerem, kteří se spolu musí vydat po stopách záhadného záporáka, přičemž jejich mise je správně pátrací, akční, vtipná, nápaditá a chytrá a sázky jsou maximální, protože jde jak o osud Gothamu, tak o možné vyzrazení Batmanovy tajné identity a v neposlední řadě i o naporcování uneseného Gordona zaživa. Batman je stavěn před zajímavá morální dilemata, Joker kolem něj hláškuje a Harley Quinn naštěstí moc neotravuje. Do Millerových klasik tomu cosi chybí, ale moje nároky na kvalitního Batmana to rozhodně uspokojuje, což se neděje často.
Můžu jen opakovat po ostatních - atmosféricko-pocitová lovecraftovina, kde cesta je cíl a forma tu záměrně vládne nad obsahem. Takže nečekejte hutný zamotaný děj s propracovanějšími postavami a ani nějaké zajímavější dialogy. Je to takové až videoherní procházení hororově nadesignovanými levely s příšerkami, pastmi a postupným odhalováním toho, jak ten svět funguje a co mají postavy udělat, aby se dostaly ven, čímž mi to připomnělo i filmovou Kostku. Lovecraft a cokoli se na něj odvolávající mě nudí a i tady mi ta mytologie zla přišla o ničem a konec nijaký, ale četlo se to svižně a líbilo se mi nápadité rozpanelování, barevná řešení i některé parádní výjevy.
Námět o Batmanově protipólu měl potenciál na zásadnější ságu, ale vinou průměrného scénáře i kresby obou částí je z toho jen zapomenutelná jednohubka. Ta osmdesátková část je navíc na Batmana hodně světlá a barevná.
Sympaticky temné epizodky z gothamských ulic, ve kterých se s gustem vraždí děti a najde se i nějaký ten zajímavý nápad, jako když Tommy-Ticho začne utrácet wayneovské jmění.
Ennisova další sonda do Castleova angažmá ve vietnamské válce. Dostatek šťavnatých detailů z válečného provozu i prolité krve udrží pozornost, ale pamatovat si z toho asi nic nebudu a uvítal bych, kdyby se Ennis ze svého military fetiše vybíjel jinde.
Purpurové řeky obohacené o Hannibala Lectera, přičemž výsledkem je notně nevzrušivá detektivka. Nezajímavé postavy a děj a ani ten Lecter se skoro nedostane ke slovu. Kresebně se to dá, ale ocenil bych dynamičtější rozpanelování.
Antologie noirových kraťasů, u nichž nepřekvapují pointy, ale přítomné sci-fi propriety (roboti, hologramy...) ve většině z nich. Žádný z příběhů mi neutkvěl, ale kdybych měl jmenovat jednoho favorita, tak scenáristicky i kresebně se mi nejvíc zamlouval Jachta ze Styxu od Mottera. Ale Poslední rána si připisuje nejlepší hlášku: Ten starej ubožák si ani nedokázal dvakrát přepočítat koule a dojít ke stejnýmu výsledku..
Svižná akční záležitost, kde není nouze o bitky, výbuchy, přestřelky, hláškující groteskní gangstery a drsné vigilanty, ale ani o pro Batmana velmi osobní konflikt. Ennis by to vystřihnul minimálně o level zábavněji, ale i tak jsem to spokojeně zhltnul (nejednoho Batmana ani nedočtu).
Po Lucasových válkách další velmi příjemný životopisně-filmařský komiks o výjimečném filmaři a vzniku jeho filmových opusů-oblíbených klasik. Zatímco Lucasovy války byly pojednané jako příběh, Leone je pojednaný především jako dlouhý monolog titulní režisérské legendy, prokládaný dialogy s jeho spolupracovníky (Morricone, scenárista Vincenzoni) a postřehy a vzpomínkami dalších režijních velikánů jako Scorsese, Peckinpah, Spielberg a samozřejmě Tarantino, který se loni dočkal podobně pojednaného komiksu. Výtvarně to působí jako překreslení filmového dokumentu plného mluvících hlav (hlavně Leonovy) proložených několika nahranými scénkami, což ale zas tak nevadí, jelikož to mluvení je celou dobu zajímavé a zábavné. Nemalá část komiksu je nakreslená černobíle, přesto je dominantní barvou žlutohnědá, která spolehlivě evokuje vizuál Leoneho spaghetti westernů. Jako fandu Leoneho, westernů a filmového maniaka mě to stejně jako Lucasovy války velmi potěšilo.
Tři příběhy, z nichž druhý a třetí se točí kolem Carnage zfúzovaného s Normanem Osbornem. Nějak mi uniká, proč k nim byl přiřazený příběh první, kde Carnage/Osborn vůbec nefigurují, a který je zároveň zoufale o ničem. Peter tu otravně medituje nad vztahem s M.J., do toho přichází jeho sestra superšpiónka (wtf...), děs. V druhé story mě sice prudily flashbacky na notoricky známé události, ale jsou prokládány soubojem Spideyho s Carnagem/Osbornem a i když není nijak nápaditý, je dost drsný a krvavý. Navíc tu figuruje záporák Kindred, který jako módní doplněk používá přerostlou odpudivou stonožku a malé stonožky pak rád vysílá lidem do uší, což jsem ocenil. Kolem a kolem žádná sláva, jednou přečíst a hned zapomenout.
Výtvarně luxusní skrumáž kafkovských miniatur vyfutrovaná příběhem umělce, který hladovění povýšil na umění. Jednotlivé příběhy nejsou jasně odděleny a kromě Hladovkáře jsou příliš krátké nato, aby ve mě zarezonovaly.
Scenáristicky i výtvarně suverénní prácička. Příběh vás pravidelně zásobí zvraty, byť po jednom či dvou už začnete být ostražití, ale i tak mě ještě pár věcí příjemně překvapilo a potvrdilo, že Joe Hill si s příběhem pěkně vyhrál. Za nejzajímavější moment jsem považoval, když hlavy začaly naznačovat, že hrdince hrabe, protože seká na potkání hlavy a pak s nimi rozmlouvá - to, že hrdina hororu neví, jestli se vše neděje jen v jeho pomatené mysli, je samozřejmě jeden z nejtradičnější hororových motivů, ale tady to na mě pěkně zafungovalo. Naopak snahy o humor v podobě hlav handrkujících se v košíku, mě nebraly. Hrdince jsem samozřejmě držel palce, ale že by mi přišla zajímavá nebo mi přirostla k srdci, to zase ne. Nejvíc jsem si na tom celém užil ten setting upršené noci na vylidněném ostrově bouřkou odříznutém od civilizace. Škoda, že do něj zasazený příběh nebyl temnější, ale celkově to bylo solidní a příjemné počtení a určitě se k tomu ještě vrátím.
I když je tu snaha pořádně zatřást Batmanovým světem podpořená tím, že autor si mohl dělat, co chtěl, nějak mě to nestrhlo a párkrát jsem chtěl dočtení i vzdát. Záporák ani celý komplot mi nepřišli zajímaví a místy už na mě bylo těch filozofujících a psychologizujících keců až moc. Ale spárování Batmana s rozumně se chovající Harley Quinn bylo fajn a kresebně tomu taky není co vytknout.
Standartní komiksová adaptace knihy - dějově věrná a pěkně nakreslená, ale nic, co by ten příběh nějak povýšilo, žádné překvapení. Vyprávění nestrhne i proto, že sestává z hromady mluvících hlav. Škoda, že to aspoň víc netlačilo na atmosféru.
Heist v podání partičky druhořadých záporáků. Sestavování týmu, plánování loupeže, samotná loupež, kdy nic nejde podle plánu.... znáte to. Průměrná záležitost - kresebně slušné, ale nic o čem bych psal domů, postavy ani děj mě ale nijak zvlášť nebavily a nebudu si z toho nic pamatovat.
Ačkoli nejsem úplně fanda Hvězdných válek a příběh jejich vzniku jsem už dobře znal minimálně z úžasné Biskindovy knihy Bezstarostní jezdci, zuřící býci o Hollywoodu 70. let, miluju příběhy z filmařského prostředí, takže jsem sáhl po tomhle komiksu a příjemně mě překvapil. Celou historii převypravuje správně lehkonoze, svižně, vtipně a zábavně na velkorysém počtu stran a je nakreslený sympaticky karikaturním stylem. Připomnělo mi to skvělý seroš The Offer o natáčení Kmotra.
Z žánru ero guro (doslova “erotické groteskno”) ani od Šintaró Kago jsem zatím nic nečetl a z tohohle jsem si cvrnkl do gatí. A už dlouho jsem jinému autorovi tak nezáviděl jeho nápad. Má to všechno, co má správný komiks/příběh mít - totálně haluzovou zápletku, paralelní světy, surrealisticky vysoké a nahnuté japonské hrady, brutální násilí, divnosex a v hlavní roli půvabnou, bojovnou a morálně problematickou princeznu, která je v nějaké fázi děje mučena. Boje přenášející se z patra do patra mi připomněly Snowpiercera, kde se odbojáři také probojovávali uzavřeným prostředím z jednoho levelu do druhého, akorát že horizontálně, lineárně a uvnitř pohybujícího se dopravního prostředku. Dalším zásadním rozdílem je, že i když tady i ve Snowpiercerovi mají jednotlivé levely svůj účel, Snowpiercer stavěl na jejich postupném dobývání/odhalování, zatímco tady nám je Kago všechny odhalí hned na začátku obrázkem s průřezem napříč hradem. Klíčovou roli tu pak hrají jen dvě patra, patro s nevěstincem a patro, kde se oba hrady rozštěpují - a kde se rozštěpují i lidi. Celkově mi přišlo, že si autor vymyslel skvělý svět, který by utáhl ne jednu knihu, ale spíš deset, v níž by se pořádně vytěžily jeho možnosti. Třeba zajímavý motiv spolupráce obou hradů se objeví až v samotném závěru… a co teprv ostatní hrady! Další rezervu to má v jednorozměrných a nesympatických postavách, byť titulní princezna je hezky fanatická a nemá problém obětovat svému boji spoustu zmanipulovaných chudáků a dokonce na nich mengeleovsky experimentovat. Absenci propracovanějšího děje nebo vybroušenějších dialogů pak autor nahrazuje vodopádem zajímavých nápadů, bizarností, akce a erotiky. Osobně mě na tom nejvíc nezaujalo mé oblíbené téma paralelních světů, ale ty závratně vysoké hrady. Ty mě uhranuly a vyloženě jsem se jimi kochal.
Drsný a bezútěšný příběh plný násilí a sexu v naprosto luxusním výtvarném balení. Antihrdina Solo je sice cool drsňák, ale fandí se mu docela těžko, když nemá nejmenší problém s unášením a znásilňováním žen a tou nejšpinavější prací pro ty nejzkorumpovanější svině. Jasně, je produktem svého drsného prostředí, ve kterém byste žít nejspíš nechtěli, ale to neznamená, že nemá na výběr. Tedy ne, že by mi to nějak výrazněji překáželo ve čtení tohohle příjemně nepříjemného, nihilistického dílka - spíš mi vadilo, že vyústilo do ubláboleného náboženského závěru. Doslov s analýzou tvůrčího záměru byl fajn.
Ta výchozí situace superpadoucha, který musí zbavený superschopností přežívat v každodenní rutině průměrných lidí a snaží se neumřít nudou, je fajn, ale bohužel se to záhy překlopí do klasických, byť krvavějších super-rubanic v pulpovém hávu. Hrdina objevující v sobě empatii mě moc nebral, vlastně žádná postava mě tu nezaujala, děj byl přiměřeně zábavný, ale ne zrovna strhující a do dočtení jsem se trochu nutil. Kresebně je to samozřejmě vysokej Phillipsův standart.
Parádně nakreslená komiksová adaptace dobrodružné klasiky, na níž jsem vyrostl. Scénář dost věrně převypravuje knižní příběh, jen tuším kreativně vytúroval závěrečné objevení pokladu. Výtvarně je to patřičně rozmáchlé, propracované (design Silverovy hospody je famózní), dynamické a antropomorfizace tomu přidává na zajímavosti a zábavnosti. Každý fanda originálu a pirátských příběhů si z toho musí cvrknout blahem do gatí.
Scenáristicky i kresebně solidní kriminální one shot. Jak Brubaker v doslovu sám uznává, je to zbytečně ukecané, ale to za mě není problém - problém je, že mě to nevtáhlo a že si z toho nebudu nic pamatovat. Hlavní hrdina si mě svými kecy o tom, jak se ze sebe snaží setřepat sračky minulosti, nezískal a samotné pátrání mi moc zajímavé nebo zábavné nepřišlo. Brubakerův modus operandi - hlavně přístup k postavám - je tu už přítomný, ale ještě ne vytříbený do takové intenzity (a opatřený tak luxusním výtvarnem) jako v Criminalu.
Téma super, klidně bych si o něm přečetl mnohem delší a komplexnější komiks, tohle působí jen jako takový osvětový leták. Superman v Rossově výtvarném podání mi není moc sympatický, vypadá jako padesátník vytesaný ze žuly a já jsem spíš Christopher Reeve guy.
Plnotučné (počtem stran i mrtvol) zakončení série, která pokud vás bavila až sem, finále vás nezklame. Osobně bych jen vyškrtl souboj Smrťáka s Dodem. Kdybych měl shrnout celou sérii - solidně nakreslená manga, která bez většího momentu překvapení slepuje motivy a scénky viděné jinde a sází na přepálenou brutalitu a patos.
Dořešení hamižného developera jdoucího přes mrtvoly fajn, stejně tak nástup Crimson gangu v závěru. Ale ten mezipříběh o černošských zlodějích dobytka mě nudil.
Po masakrální bitvě gangů vyráží bratři z Five Points na západ po stopách svého otce. Manga odvárek Gangů New Yorku tak přechází do odvárku Tenkrát na západě a zatím se to ještě pořád dá číst.
Zábavnější než expoziční jednička, protože tady už se příběh nerozjíždí, ale sviští. Hlavní záporák je už vyprofilovaný a dokonce se k němu přidává i další a sice zabiják Smrťákova formátu, ale oděný do barev konkurenčního gangu. A masivní souboj obou zabijáků, který by čtenář čekal na konci série a ne v její první polovině, na sebe nenechá dlouho čekat.
Příběh je řídký a klišovitý, spoléhající na zajímavé kulisy a na násilí a začal mě bavit až ke konci svazku, kdy to rozbalil sadistický syn šéfa gangu a konečně se začalo něco dít. Kresba solidní.
Je velice osvěžující přečíst si batmanovský příběh kompletně zbavený obvyklých batmanovských záporáků i omladiny, kde se dokonce neobjeví ani Batmobil nebo batsignál a považte, ani obligátní vzpomínka na vraždu rodičů! Wow. A kde Batmana potrápí jen civilní záporáci. Bavila mě první temnější polovina, kdy se z Batmana stává fetka, která musí žadonit o drogu (byť se tady dalo zajít mnohem dál), ta druhá, dobrodružná na ostrově mě už moc nebrala, nějak jsem nepotřeboval vidět Batmana bojujícího se žraloky nebo unikajícího ze zaplavující se kobky. Oceňuju některé drsnější hlášky ("Přemýšlím, do kterýho z tvých otvorů tohle narvu.") a momenty, jako bylo zlomení vazu babičce. Pěkné rozpanelování a (post)osmdesátková kresba.
Snyder s Tynionem tu ukazují, že vědí, jak navýšit sázky, když posílají Batmana vstříc hned dvěma drsným alternativním Batmanům i postupné proměně v BatmanoJokera. A Jockova kresba je taky solidní až parádní. Bohužel příběhu nepěkně spadne řetěz v ukecaném finále. A jakkoli se mi líbil nápad s použítím červeného písma, luštit malinkatá červená písmenka mě moc nebavilo, takže plná palba se nekoná, jen silně nadprůměrný Batman. Přičemž nejzajímavější mi přišel alternativní příběh Ponurého rytíře, punisherácké verze Batmana.
Slušný rozjezd. Hrdinou příběhu je komisař Gordon, který je záhadnou ženou vyslán zabít Jokera v exilu, o čemž reálně uvažuje za to, jak se Joker v minulosti podepsal na jeho rodině. Takže příběh je správně osobní, postavený na pitvání vztahu Gordon-Joker, provází ho fajn Gordonův noirový monolog a la Rok jedna (plus se odkazuje ke Kameňáku a mihne se tu i Soví tribunál), ke kterému se později přidá podobně fajn Jokerovo filozofování, a dokáže překvapovat, snad jen ti zabijáci poslaní na Jokera mohli být zajímavější. A velmi se mi to pozdává i kresebně, takže budu v sérii pokračovat.
Škoda, že příběh i kresba víc netlačí na hororovou strunu, protože kdykoli se na scéně objeví tadruhá matka a začne se zubit, je to krásně znepokojivé.
Pěkně nakreslené, bohužel hrdinka řeší drtivou většinu jen svoje pocity, přičemž trpí ztrátou paměti, takže je ještě zmatenější než průměrný teenager, což je ve výsledku poněkud otravné.
Další průměrný Batman, kde se sice nahodí pár potenciálně zajímavých nápadů (přestavba města, sjezd zabijáků do Gothamu, záporák Designér, který je jakýmsi koučem pro Jokera a další záporáky), ale dějově mě to nijak nestrhlo, vlastně mi tu všechno bylo celou dobu dost jedno a ve výsledku si z toho nebudu nic pamatovat a nemám potřebu číst pokračování. Kresebně solidní.
Taky mě to příjemně překvapilo. Takhle má vypadat moderní superhrdinský komiks pro dnešní generaci. Zajímavý nápad, citlivý i svižný scénář, dynamická kresba.
Místní nadšení nesdílím, za mě průměr. Nezaujaly mě postavy, děj, ani ten svět a ani z kresby jsem si necvrkl do gatí. A to mám tyhle příběhy o válkách klanů rád.
Neoznačil bych to za pecku, ale bavilo mě to, příběhově i kresebně a bez váhání jsem si koupil i druhý svazek. Filozofování o morálce prokládané výbuchy násilí mi naprosto vyhovuje a se studeným hrdinou jsem neměl problém. Fincherův film měl výrazně hutnější atmosféru.
