Téma super, klidně bych si o něm přečetl mnohem delší a komplexnější komiks, tohle působí jen jako takový osvětový leták. Superman v Rossově výtvarném podání mi není moc sympatický, vypadá jako padesátník vytesaný ze žuly a já jsem spíš Christopher Reeve guy.
Plnotučné (počtem stran i mrtvol) zakončení série, která pokud vás bavila až sem, finále vás nezklame. Osobně bych jen vyškrtl souboj Smrťáka s Dodem. Kdybych měl shrnout celou sérii - solidně nakreslená manga, která bez většího momentu překvapení slepuje motivy a scénky viděné jinde a sází na přepálenou brutalitu a patos.
Dořešení hamižného developera jdoucího přes mrtvoly fajn, stejně tak nástup Crimson gangu v závěru. Ale ten mezipříběh o černošských zlodějích dobytka mě nudil.
Po masakrální bitvě gangů vyráží bratři z Five Points na západ po stopách svého otce. Manga odvárek Gangů New Yorku tak přechází do odvárku Tenkrát na západě a zatím se to ještě pořád dá číst.
Zábavnější než expoziční jednička, protože tady už se příběh nerozjíždí, ale sviští. Hlavní záporák je už vyprofilovaný a dokonce se k němu přidává i další a sice zabiják Smrťákova formátu, ale oděný do barev konkurenčního gangu. A masivní souboj obou zabijáků, který by čtenář čekal na konci série a ne v její první polovině, na sebe nenechá dlouho čekat.
Příběh je řídký a klišovitý, spoléhající na zajímavé kulisy a na násilí a začal mě bavit až ke konci svazku, kdy to rozbalil sadistický syn šéfa gangu a konečně se začalo něco dít. Kresba solidní.
Je velice osvěžující přečíst si batmanovský příběh kompletně zbavený obvyklých batmanovských záporáků i omladiny, kde se dokonce neobjeví ani Batmobil nebo batsignál a považte, ani obligátní vzpomínka na vraždu rodičů! Wow. A kde Batmana potrápí jen civilní záporáci. Bavila mě první temnější polovina, kdy se z Batmana stává fetka, která musí žadonit o drogu (byť se tady dalo zajít mnohem dál), ta druhá, dobrodružná na ostrově mě už moc nebrala, nějak jsem nepotřeboval vidět Batmana bojujícího se žraloky nebo unikajícího ze zaplavující se kobky. Oceňuju některé drsnější hlášky ("Přemýšlím, do kterýho z tvých otvorů tohle narvu.") a momenty, jako bylo zlomení vazu babičce. Pěkné rozpanelování a (post)osmdesátková kresba.
Snyder s Tynionem tu ukazují, že vědí, jak navýšit sázky, když posílají Batmana vstříc hned dvěma drsným alternativním Batmanům i postupné proměně v BatmanoJokera. A Jockova kresba je taky solidní až parádní. Bohužel příběhu nepěkně spadne řetěz v ukecaném finále. A jakkoli se mi líbil nápad s použítím červeného písma, luštit malinkatá červená písmenka mě moc nebavilo, takže plná palba se nekoná, jen silně nadprůměrný Batman. Přičemž nejzajímavější mi přišel alternativní příběh Ponurého rytíře, punisherácké verze Batmana.
Slušný rozjezd. Hrdinou příběhu je komisař Gordon, který je záhadnou ženou vyslán zabít Jokera v exilu, o čemž reálně uvažuje za to, jak se Joker v minulosti podepsal na jeho rodině. Takže příběh je správně osobní, postavený na pitvání vztahu Gordon-Joker, provází ho fajn Gordonův noirový monolog a la Rok jedna (plus se odkazuje ke Kameňáku a mihne se tu i Soví tribunál), ke kterému se později přidá podobně fajn Jokerovo filozofování, a dokáže překvapovat, snad jen ti zabijáci poslaní na Jokera mohli být zajímavější. A velmi se mi to pozdává i kresebně, takže budu v sérii pokračovat.
Škoda, že příběh i kresba víc netlačí na hororovou strunu, protože kdykoli se na scéně objeví tadruhá matka a začne se zubit, je to krásně znepokojivé.
Pěkně nakreslené, bohužel hrdinka řeší drtivou většinu jen svoje pocity, přičemž trpí ztrátou paměti, takže je ještě zmatenější než průměrný teenager, což je ve výsledku poněkud otravné.
Další průměrný Batman, kde se sice nahodí pár potenciálně zajímavých nápadů (přestavba města, sjezd zabijáků do Gothamu, záporák Designér, který je jakýmsi koučem pro Jokera a další záporáky), ale dějově mě to nijak nestrhlo, vlastně mi tu všechno bylo celou dobu dost jedno a ve výsledku si z toho nebudu nic pamatovat a nemám potřebu číst pokračování. Kresebně solidní.
Taky mě to příjemně překvapilo. Takhle má vypadat moderní superhrdinský komiks pro dnešní generaci. Zajímavý nápad, citlivý i svižný scénář, dynamická kresba.
Místní nadšení nesdílím, za mě průměr. Nezaujaly mě postavy, děj, ani ten svět a ani z kresby jsem si necvrkl do gatí. A to mám tyhle příběhy o válkách klanů rád.
Neoznačil bych to za pecku, ale bavilo mě to, příběhově i kresebně a bez váhání jsem si koupil i druhý svazek. Filozofování o morálce prokládané výbuchy násilí mi naprosto vyhovuje a se studeným hrdinou jsem neměl problém. Fincherův film měl výrazně hutnější atmosféru.
Slušný výběr z bohatého odkazu Itóových kraťasů. Soubor sice otvírají slabší kousky (Deska z bazaru, Zimnice), ale Modelka už je správně creepy, Balónky dobrý bizár a Dům loutek správně znepokojivý. V Malíři Itó připomene svou slavnou postavu/ságu Tomie, Dlouhý sen má skvělý nápad (ze kterého se dalo vytěžit i víc), podobně i Velectění předkové a uzavírá lahodná okázalá nechuťárna Tuk. A v bonusové rychlovce se ještě jednou vrátí creepy modelka. A fajn jsou Itóovy stručné poznámky ke vzniku jednotlivých příběhů. Škoda, že si člověk nemůže sestavit antologii Itóovských kraťasů sám podle svého gusta.
Solidní žánrové řemeslo. Příběh o putování za pomstou, který čtenáři nabídne většinu toho, co čtenář od takového příběhu žádá - nesvatouškovského hrdinu conneryovského vzezření, výrazného záporáka, atraktivní indiánku, kulisy westernového městečka v pustině s rozestavěnou železnicí, nějaké to znásilnění (celkem tři), do drsného hrdiny se navážející záporáky, akci a hlavně palčivou otázku po motivaci padouchů, na kterou hrdina zarputile hledá odpověď a která udržuje čtenářovu zvědavost až do zajímavého závěrečného vysvětlení.
Dvojka je pro mě kult největší, ale tohle je bohužel kvalitativní návrat na úroveň rozpačité jedničky. Studená sprcha přijde hned na začátku s dlouhým bláboloidním úvodem s hukany. Poprvé jsem se pousmál až na šesté stránce a samotní Čolák a Doláč se poprvé objevují až na straně sedm! Tatarka sice rozjíždí obvyklý kolotoč obvyklých gagů, akcí a bizarních figurek (a trochu přitvrzuje - kde se dřív opakovaně prskala káva do obličeje, teď se opakovaně zvrací), ale tentokrát to na mě fungovalo minimálně. Dvojka mě přitom pořád baví, byť tam samozřejmě pracuje velká nostalgie a to, že ji člověk zná nazpaměť a je z ní schopen citovat x památných hlášek. Z tohohle mi neutkvěla žádná a potřeba číst to znova je nulová. I kresebně je to o level níž, včetně barevnosti - ve dvojce Tatarka sázel na syté barvy pozadí, hlavně žlutou, tohle je barevně o dost mdlejší, hodně světle žlutých pozadí a celkově nevýrazný look. Festovní zklamání.
Kresebně je to fajn retro, ale scenáristicky je to těžká naivita, kde jsem neustále přeskakoval bubliny s jalovými, zbytečnými dialogy. Nějak jsem čekal, že Jackalova pomsta skrz klona Gwen Stacy bude rafinovanější, než že ji jen vysadí u Petera doma a až bude po všem, klon prostě vyklidí pole. Jackal jako hlavní záporák ságy nevzbuzuje žádný respekt a odhalení jeho totožnosti nepůsobí nijak bombasticky. Všichni ostatní záporáci (Punisher, Cyclone, Tarantula) jsou charakterově ploší jako prkno a ani souboje s nimi nejsou ničím zajímavé. A pokud je tu nějaké to detektivní pátrání, obvykle rychle skončí. Takže ve výsledku je to jen taková průměrná melodramatická bitkařina.
Z Morrisonových Batmanů mě žádný neuhranul a celkový přehled o jeho runu nemám. Nápad poslat Batmana do různých časových období Gothamu je fajn, stejně tak některé nápady (Waynův předek jako inkvizitor, odpočet poslední hodiny před tepelnou smrtí vesmíru) ale jednotlivé epizodky moc zajímavé nejsou (bavila mě asi jen ta noirová) a nudilo mě i kdykoliv se objevila na scéně JLA.
Tak tohle mě fakt nebavilo. Nic proti upozadění Batmana, zaměření se na policajty nebo vynechání obvyklých padouchů a zcivilnění příběhu ve stylu Gotham Central (i když ten mě taky moc nebaví - sice miluju příběhy o policajtech, ale moc nemusím procedurálky). Ale ten příběh je prostě nuda a kresebně je to průměr. Už ta zápletka - někdo nasází tři střely Gordonovi do zad, přičemž hlavní podezřelou je Catwoman... a mě to má zajímat? Bohužel. Navíc nesnáším, když se kolem motá ta batmanovská omladina, prostě mám rád Batmana jako temného solitéra, který si vystačí jen s Alfredem a Gordonem.
Batman musí porazit 7 mistrů bojových umění, aby se dostal do formy a mohl jít zamést se svým nezvedeným nástupcem, který zatím dělá bordel v Gothamu. Ten výcvik mi přišel nekonečný a nijak zvlášť zábavný, paralelní linie s Robinem a Jean Paulem taky o ničem, kresebně průměr.
Gangsta nestojí na žádné haluzi ani epickém příběhu jako mnohé mangy, ale na jakési pohodovosti, kterou máme cítit při sledování dvojice hlavních cool drsňáků, kteří bezstarostně proplouvají od ničeho k ničemu a jen si vydělávají na živobytí násilím a sexem. Mohla by to být dost příjemná oddechová záležitost, ale já se na to nenaladil, postavy mě nezaujaly, dialogy mi přijdou jalové, akční scény nezajímavé a humor pro děcka.
Druhý svazek nám místo pokračování války o duši jižanského zapadákova nabízí vyčerpávající a působivý vhled do duše záporáka, který tak získává náš respekt, snad i sympatie. Věnovat tomu celý svazek je odvážné, ale je to zajímavější než klišoidní děj prvního svazku, takže jdu o hvězdičku výš.
Říká se, že je lepší s klišé začít, než s ním skončit, tak uvidíme, jestli se Aaron od tohohle obehraného rozjezdu odpíchne k něčemu zajímavějšímu. Protože zatím to působí jen jako naprosto nepřekvapivý remake Kráčející skály, nebo variace na Skalpy, v níž indiánskou rezervaci nahradil zatím mnohem méně exotický jižanský buranov. Jasně, testosteronem nabitý čtenář automaticky ocení ultrachlapský střet drsného nasraného hrdiny se stejně tvrdým záporákem, navíc v krásně neučesané kresbě, ale od Aarona čekám víc než generickou vigilantskou storku.
Stejně jako u Drsné školy, ani tady na scénáři nezáleží (byť se v blábolivých dialozích objeví pár vtipných hlášek) a je to "jen" epická a hravá přehlídka toho, jakej je Darrow kreslířskej frajer. A to on fakt je.
Druhý svazek adekvátně zakončuje příběh a oproti tomu předchozímu nijak zásadněji kvalitativně nevybočuje. Opět kresebně a scénáristicky solidní, ale ne strhující.
Podobně jako v Sovím tribunálu Snyder vytahuje z historie Gothamu dalšího kostlivce a dalšího nového mstícího se záporáka připomínajícího Pařáty z Tribunálu. Místo epické story ale tentokrát dostáváme jen nahrubo nahozenou jednohubku s na můj vkus moc karikaturní kresbou postav - nad atmosférickými obrázky města a barvičkami jsem si ale pomlaskával. Škoda.
Brubaker si střihl sedmdesátkovou bondovku, kde místo Bonda řádí sexy a neméně schopná Moneypenny. A i když jsem si užil mudrování o špionské branži, formální vychytávky (jako znázornění ruského přízvuku), efektně nakreslenou akci a celkově parádní kresbu, barvy a atmosféru, tak postavy ani příběh mě nezaujaly a nic moc si z toho nebudu pamatovat. Ne, že by Brubaker nevybavil hlavní postavu potřebným backgroundem, ale stejně mi k srdci nepřirostla a všichni ostatní byli víceméně zaměnitelní agenti. Čekal jsem víc.
Nečekal jsem nic a velice příjemně mě překvapilo, jak zábavné to bylo. A to hned od první stránky, na níž hrdina rozebírá svoje finanční problémy a které svoje orgány kvůli nim prodal a za kolik. A později řeší třeba jaká paráda je dát si k jídlu i něco jiného než chleba, nebo jak rád by si sáhnul na prsa. Právě to, že hrdina není nějaký suverénní cool kosič démonů, ale sympaticky naivní a skromný klučina, je velké plus. A pak scénář, který po celou dobu přichází se zábavnými nápady. Akorát se mi hrubě nelíbilo rozostření končetin v pohybu na řadě obrázků - to prostě nevypadá dobře. Rád si přečtu i další díly.
Doufal jsem v mysteriózní příběh, ale během čtení jsem rychle pochopil, že tohle není o záhadách, ale o truchlení. Což není můj šálek kávy. Ale i když odhlídnu od osobních preferencí, scenáristicky mi to přišlo dost jednoduché a banální, od ohrané symboliky (Ariadnina nit) po rozuzlení. Kresebně se mi to líbilo, byť nic z čeho bych si cvrkal do gatí.
Průměrný, okoukaný příběh o posedlosti záhadou, bez výraznějších zapamatovatelných scén, nápadů nebo vyvrcholení, kterému dost pomáhá silně atmosférická kresba.
Scenáristicky přímočará honička parádně nakreslenou džunglí a ve výsledku fajn oddechová jednohubka. Z původně záporáka a lovce Zarova tady scenárista dělá hrdinu (jednoduchým trikem - pošle na něj přesilu) a loveného, tím ale veškerá vynalézavost končí. V podstatě jde o souboj dvou psychopatů, přičemž ale oba psychopati i ten souboj nejsou výrazněji propracovaní, zajímaví nebo zábavní. Od Zarova líčeného jako ultimátní lovec jsem čekal rafinovanější a barvitější lov.
Sympatické Stranger Things like retro dobrodružství, ale s čistě holčičími hrdinkami a místo na horor tlačící na sci-fi, takže se tu cestuje časem a různé další haluze. Fajn postavy, dialogy i kresba, byť žádnou postavu bych neoznačil za výjimečnou a dialogy pravidelně přecházejí do otravných hádek, kterým vévodí otravná Erinina dospělá verze. Taky mě nepotěšilo, že moje nejoblíbenější hrdinka v druhé polovině na dlouho zmizí. Zatímco z první poloviny knihy sálala pohoda i mírné napětí, v druhé polovině mi záhy začalo být dost jedno, co se tam děje, prostě se z toho stal sled ne zas tak prudce zábavných haluzí.
Stejně jako Ivan níž conquistadory a hledání El Dorada můžu díky filmům jako Aguirre nebo El Dorado a z komiksů se mi na to téma taky hodně líbil Dlouhý John Silver. Dufauxův a Xavierův Conquistador vypadá už podle obálky na splněný sen, ale vyleze z něj jen mírně nadprůměrná záležitost. Dufaux sice nahazuje fajn nápady jako proroctví, které hrdina v dětství obdrží, hrdinovo postupné ládování se nabuzujícími kořínky a monstrum v džungli, ale zajímavé postavy a práce s nimi chybí a místo ní dostáváme jen průměrnou dobrodružnou honičku/vyvražďovačku džunglí. A Xavier dodává solidní mainstreamovou kresbu, ale taky nijak výjimečnou.
Jednička mě bavila slušně, dvojka už míň, nějak jsem nebyl moc zavědavej na hrdinu zavřeného docela dlouho v blázinci. A s motivem copycata se taky dalo víc vyhrát a ani závěr mě nějak nesejmul. Navíc ruští mafoši jsou už dost ohraní záporáci.
Pěkně nakreslený lechtivý steampunk. Ta naivní lechtivost to u mě spíš srážela a jalové monology hrdinky mě dost bolely, ale byl jsem zvědavý, co se z toho nakonec vyvrbí, takže jsem vydržel až do konce.
U Dufauxovy Murény jsem se nudil, ale tohle mě bavilo, přestože Dufaux po v žánru tradičním úvodním přepadení piráty s čtenáři celkem vyjebe a opustí výpravu za pokladem i titulní postavu ve prospěch romantické vztahovky v pirátském přístavu. Dost mě bavila linie se zotročenou aristokratickou dcerkou, která časem zotročí svého zotročovatele, jejíž kritizovanou nerealističnost neřeším. Kresebně taky spokojenost, ale konkurenční Dlouhý John Silver si u mě celkově stojí o level dva výš.
Další kresebně i scenáristicky fajn westernový komiks od Vybírala, který jsem si s chutí přečetl, ale ve kterém mi opět chybělo něco zapamatovatelného, zajímavější postavy nebo výraznější katarze.
Batmanův vraždící dvojník je výborný nápad (dost se divím, že s ním někdo nepřišel mnohem dřív), ale mohl předvést něco mnohem zajímavějšího, než jen nevýrazně vraždit na pozadí. Čímž vůbec nemyslím, že si měli dát s Batmanem pořádně do držky - celkové civilní pojetí bez honiček, proskakování okny a povinného předvádění známých padouchů moc chválím, taky mám tuhle polohu rád. Ale ten nápad se prostě dal vytěžit lépe, příběh mě nestrhl a linie s psycholožkou nořící se do Wayneovy duše mě vyloženě iritovala. Detektivka Wongová je taky spíš sympatická, než zajímavá. Kresebně je to pak velká paráda - seděla mi kresba, zdivočelé rozpanelování i barevné provedení, bez rentgenových detailů zlomených kostí bych se klidně obešel, nějak to na mě nikde nedělá dojem. Obálka je super. Celkově Batman, který určitě stojí za přečtení.
I za mě určité zklamání. Kresebně opět parádní, příběhově zajímavě rozjeté a s drtivým finále, ale prostředek tentokrát nějak drhnul a dvakrát mě nebavil.
Těšil jsem se na příběh z podivného temného domu plného trubek a kdovíčeho, ale nakonec mě asi nejvíc bavily flashbacky do hrdinova dospívání. Scenáristicky i kresebně je to fajn (byť některé dialogy bych pokrátil, pecka úplně ne.
Nakreslený je to moc pěkně, ozvlášť obrázky lodě na vzdouvajícím se moři (ale i Kvíkveg se povedl), člověka zamrzí, že to nemá větší formát. Problém mám paradoxně s příběhem. Knihu jsem ještě nečetl (mea culpa), takže neposoudím, jak dobře je to zadaptované, ale nejen na to, že byl předlohou slavný klasický román mi to přišlo příběhově slabé. Prostě se pluje za velrybou, Achab se pořád mele o tom, jak musí velrybu dostat, zástupce mu to rozmlouvá, Achab ho fakuje, všichni ostatní blbě čumí a drží hubu, pak je velryba zmasí jednou, podruhé, potřetí (což mi ani nepřišlo nějak napínavé) a konec. Čekal jsem víc detailů ze života na moři, víc prostoru pro postavy, co nejsou Achab, nějaké zvraty možná... A to se v úvodu na začátku píše, jak tahle adaptace narozdíl od jiných nezjednodušuje předlohu na pouhý hon za velrybou. No, nevím. Taky to rozdělení do kapitol bylo takové legrační, vzhledem k tomu jak byly ty kapitoly krátké a jak málo se během nich stihlo stát.
Pavel Čech se skrz postavu Červenáčka ohlíží za rychlošípáckými dobrodružstvími a vyznává se z lásky k nim. Pocitová meditace nad koncem dětství má podobu koláže vzpomínek na známé příhody, ale také na jednu neznámou, dosud obestřenou tajemstvím a v knize napínavě rozkouskovanou - na Červenáčkovu sólovou výpravu do Stínadel, která pak vedla k jeho dočasnému vyloučení z klubu. Výtvarně tradičně krása nesmírná, ať už jde o celkovou atmosféru, výrazy postav, nebo ztvárnění Stínadel přetékající dobovými architektonickými detaily - Pavel Čech opět dokazuje, že je dvorním ilustrátorem Stínadel, která zatím nikdo nenakreslil lépe než on.
Za vydávání westernových komiksů musím vydavatele hlasitě pochválit, protože je to můj oblíbený žánr a vždycky si ho rád přečtu. I když z toho vyleze takový průměr jako Lonesome nebo Sykes. Oboje je pěkně nakreslené, ale chybí tomu zajímavější postavy, děj i výtvarné uchopení a tak se to po dočtení okamžitě vykouří z hlavy. Lonesome sází na to nejklasičtější schéma o tajemném drsném ostrostřelci, který přijíždí do městečka sužovaného záporáky a zachrání krásnou ženu v nesnázích i městečko. Ozvláštněno je to mystickou schopností hrdiny vidět minulost jiných lidí, které ale není nijak zajímavě využito, a zasazením příběhu do kvasu událostí vedoucích k občanské válce a narušením obecné představy, že všichni seveřani byli ti hodní.
