Nejslabší Criminal. Kratší příběhy než obvykle, ve kterých se Brubaker noří víc do postav než do zápletek a ještě to "nastavuje" ukázkami z jiných komiksů. Z šesti příběhů bych vypíchl Smrtící ruce, které mě bavily jednak tou dětskou perspektivou, druhak vloženým komiksem připomínajícím sedmdesátkového Spider-mana a hezky zachycující ranou fascinaci komiksy, a pak Zlý víkend odehrávající se na Comics Conu, který nahlížel komiksovou branži skrz zahořklého kreslířského veterána. Výtvarně paráda jako vždycky a tučné bonusy taky.
Příběh o vztahu básníka a jeho múzy nahlížející do tehdejší pařížské umělecké bohémy není vysloveně strhující, ale je dostatečně zajímavý a plný dráždivé erotiky. Kresebně je to krása nesmírná.
Zatímco v základu podobní Živý nebo mrtvý a Kick-Ass se obracely k superhrdinským komiksům a sázely na přemrštěnost, Brubaker jde ve stopách vigilantských filmů jako Přání smrti a Taxikář a zůstává realistický a noirový. Jasně, objevuje se tu démon, který hrdinu motivuje, ale celou dobu visí ve vzduchu, že může jít jen o hrdinovu duševní chorobu. Bavilo mě spíš hrdinovo rozjímání nad (ne)spravedlností ve světě a příprava akcí, než líčení jeho vztahu se slečnou, která neví, co chce. Kresebně Phillipsův vysoký standart. Narozdíl od předchozí Zatmívačky mě to vtáhlo a nepustilo, ale po prvním přečtení nemám pocit instantní klasiky, jen velmi solidního žánrového kousku, kerý si brzo s chutí přečtu znova. Spokojenost.
Pěkně nakreslený, ale scenáristicky veskrze průměrný a neoriginální western, kterému chybí propracovanější postavy, pořádný záporák i zajímavější děj. Pro srovnání si přečtěte Hrobaře - ten je o dva levely výš.
Souhlas s Ivanem. Značně přeceněná záležitost. Pulpová kresba pěkná, ale scénář nudí - postavy s nulovými charaktery procházejí nezajímavým dějem a vedou dialogy, které bolí. Pulpová naivita je jedna věc, nezáživnost druhá. Utkví jen velrybaření na oběžné dráze.
Pozvolný banální rozjezd líčící těžký úděl ženy, kterou na baru balí žoviální blbci a doma se štěká s pubertální dcerou, docela odrazoval.Ale kresebně to bylo hodně fajn a líbila se mi atmosféra deštěm neustále zalévané Paříže i hrdinčiny výpadky řeči. Pak se rozjela příjemná mysteriózní atmosférická detektivka, při níž se hrdinka s dcerou přestaly štěkat a rychle vytvořily sympatické duo amatérských detektivů a záhadný Max to na chvíli překvapivě brutálně rozjel. Bohužel finále se rozplizlo v nezajímavý souboj mytologických bytostí a pobíhání hrdinek po nočním lese. A ze zamýšlených čtyř hvězdiček to u mě spadlo na tři. Navíc se obávám, že si z toho záhy nebudu nic pamatovat.
Ennis nám už x-krát ozřejmil, že válka není vůl, ale hnusná a nesmyslná zkurvenost. A tady v tom pokračuje a dává si záležet na tom, aby to bylo brutální. Ne vtipně brutální, ne cool brutální, ale brutálně-válečně-zvěrsky
-brutální. A první půlka příběhu solidně šlape - fajn otvírák s Castlem přicházejícím s křížkem po funuse, Castlův nový parťák je sympoš, výměna Vietnamu za Afghánistán je osvěžující, válečné historky jsou správně kruté a depresivní a kvituju i že pro jednou se ani slůvkem neřeší Castleova mrtvá rodina. Ale s únosem záporákovy manželky nastupuje nuda a vydrží po celé finále v lese. A pachuť nespláchne ani fajn skoncování s nevýrazným záporákem, o kterém se do té doby jen mluví. Kresba standartní, ničím neuhrane, obálky pěkný. Taky je ten svazek jakýsi podvyživeně hubený... Škoda, tu první půlku jsem si správně užíval.
Výtvarně je to nádhera a neméně osobitý a sugestivní je i příběh, který začíná civilním líčením letního dětského přátelství/lásky, ale přes lehce hororové podtóny se vyvine až v epickou bitevní fantasy s mytologií a potoky krve. Bavilo mě hlavně úvodní seznamování Agnes a Mily a preferoval bych, kdyby to spíš než do WTF fantasy vyústilo do hororu, ale každopádně jsem nadšený, tohle mi po všech stránkách sedlo.
Scenáristicky i kresebně kvalitní komiksový western, který stejně jako Hrobník netlačí na střílení, ale na morální dilemata a svižně a zajímavě spěje k nečekanému rozuzlení. Narozdíl od Hrobníka ale tady chybí podobně ikonická postava (nebo cokoli jiného výrazného) a tak se obávám, že se mi to rychle vykouří z hlavy.
Rozečetl jsem to s tím, že by to mohl být zajímavý origin nebo třeba příjemný coming of age, ale dostal jsem jen teenegerovský cajdák a ničím nepřekvapující průměr. Kde v okamžiku, kdy si hrdinka oblíbí roztomilé koťátko, je nad slunce jasné, že koťátko to má spočítané, nebo se hrdinka lituje slovy "Proč mě nikdo nemá rád", ačkoli před ní právě stojí nejúžasnější kluk ze školy a upřímně se zajímá o její problémy. A i když být bezdomovkyní v patnácti samozřejmě není žádná výhra, dokážu si snadno představit drsnější problémy, jaké může mít atraktivní teenagerka se svým hovadským otčímem, než že jí tu a tam vrazí facku a zavře mě do skříně. Ale i když přijmu, že tohle se o žádnou drsnost nesnažilo, pořád tomu zoufale chybí zajímavější příběh a výraznější scény. Takže jsem to někde za půlkou vzdal a proto nebudu hvězdičkovat (ale dal bych tak dvě). Kresebně je to takový ten roztomilý sexy čtenářsky vděčný mainstream, který k tomu sedí, tam bych problém neměl.
Dohrání akce ve skladišti, které opět trpí natahováním, dějovým vakuem a slabými dialogy (nejen štěkání se Vávry s Majkým). Taky mě štvalo, že hrdina v jednu chvíli div neoplakává smrt gaunera, který po něm před chvilkou šel s nožem.
Tentokrát celý díl zabírá Smrtihlavova akce ve skladišti a to se ani nestihne celá. I proto, jak je to zase roztahané - třeba úvodní třístránkový telefonát (ze kterého se stejně nic nedovíme) se dal zkrátit na třetinu, respektive na jednu stranu, taky - jak píše Sagikkun - je toho Smrtihlavova poskakování po střechách zbytečně moc, i ta závěrečná scéna s Majkým je jen prázdné kecání dokola. Taky dialogy gaunerů jsou úplně banální, s těmi se dalo vyhrát. Pár panelů moc pěkných, třeba Smrtihlav natahující před sebe při skoku ruku s rozevřenými prsty nebo kopačka do dveří auta, za kterými stojí gauneři. Ale ty máznuté panely bych si příště odpustil.
Smrtihlav s detektivem Vávrou se poznávají a vyměňují si informace - Smrtihlav se dozvídá, kdo je jeho hlavním protivníkem v podsvětí a vyráží po stopě, skeptický Vávra vzápětí dostává ke své nelibosti nového policejního parťáka na Smrtihlavově případu. Děj je zaměřený hlavně na Vávru, ale žádný ponor do jeho duše nás nečeká, nedočkáme se pro jednou žádné akční scény a hlavní záporák i nadále jen posiluje v pozadí, místo aby se pořádně uvedl na scénu.
Smrtihlav zajme a vyslýchá brutálního gaunera, kterého se ale marně snaží vystrašit, aby mu prozradil, kdo je hlavou pražského podsvětí. Hrdina tak naráží na svoje limity a rozhodne se získat informaci jinak - setká se mezi čtyřma očima s detektivem Vávrou. I ve třetím svazku Smrtihlav zůstává jen nadšenou a snaživou domácí hrou začínajícího autora na superhrdinský komiks, která až příliš okatě opisuje od svých vzorů, viz. batmanovské setkání hrdiny a policisty na střeše policejní budovy. A je která je plná klišé (přistání na střeše auta, vyhrožování zločinci shozením), i když věřím, že si je autor užívá. Také stále platí, že děje je tu mnohem méně než v běžné superhrdinské sešitovce - třetí sešit si vystačí jen se třemi, čtyřmi scénami. V reálu by první tři svazky Smrtihlava daly dějově dohromady tak akorát jeden sešit. Posun v příběhu tu ale je, hrdina naráží na svoje limity a spojuje se s detektivem. K těm limitům bych jen podotkl, že kdybych si dělal svou verzi Batmana, využil bych tvůrčí svobody, co mám, a nechal hrdinu, aby zločince zabíjel. Autor se drží tradiční neposkvrněné superhrdinské morálky a vznešeně tragického superhrdiny, což je podle mě škoda. Celkově by se totiž mohl mnohem víc odvázat a vykompenzovat tím, že zatím jen klouže po povrchu.
Druhý sešit už je dějovější a víc nám představuje hrdinu a přivádí na scénu vedlejší postavy - policajta, kterého bude mít hrdina v patách, a kámoše-tech guye, který hrdinovi pomáhá. A nějaké ty další gaunery na rychlé ztlučení. Hrdina vytrvale vnitřně monologuje, monology jsou ale v lepším případě nic moc, v horším silně patetické (hlavně ty batmanovsky zdůrazňující jeho vztah k městu) a stále chybí nějaké šťavnatější hlášky. A nějaké nápady. Taky nějaká ženská postava by byla fajn. A pořádný záporák. Kresba kolísává, má svoje momenty. Celkově o fous lepší než minule.
Souhlas se Sagikkunem. Batman meets Sin City v alternativní Praze, přičemž to nepřichází s ničím originálním, ale je to atmosférické a není to vyložený trapas, byť to millerovské filozofování a drsné vnitřní monology při bitkách autorovi nežeru. Tu alternativní Prahu první sešit nijak neprodává a dějově je dost dietní - hrdina si jen trochu zafilozofuje v metru, převlékne se do kostýmu a zmlátí dva gaunery. Zatím tomu chybí něco osobitého, čím by to zaujalo, takhle to jen z dálky fandovsky pokukuje po Millerovi. Ale výtvarně je to snaživé a obálka se mi líbí moc. Tak snad to postupně nabere nějaký zajímavý směr.
I druhý svazek servíruje scenáristicky i kresebně suverénní road western a přidává to jediné, co chybělo k dokonalosti poprvé - silného záporáka. Touha postav ho zabít je přímo hmatatelná a přenáší se i na čtenáře, záporák ji ale brzdí tím, že postavám i čtenářům připravuje morální dilemata, která jim brání provést okamžitou spravedlnost/pomstu a vedou je k pochybnostem. Hranice mezi tím, co je správné a co ne, se tak stírají, a v postavách i čtenáři se to krásně sváří. Akce si moc neužijeme, zato se dovídáme víc jak o hrobaři, tak o Lin.
Bondovský odvar z Blacksada. Načrtnutý společný svět lidí a antropomorfních zvířat mě nijak zvlášť nezaujal a neustálé jakože vtipné narážky na zvířecí stereotypy mě spíš otravovaly. Wolfgang sám není nijak zajímavý a jeho bondovská dobrodružství plná sexy tajemných zabijákyň, arcipadouchů a jejich poskoků s plánem nějak vykolejit svět a vrtulníků sice mají správné ingredience, ale příběhy z nich upletené jsou nevzrušivě průměrné. Škoda, protože kresebně je to solidní a akce je nakreslená pěkně dynamicky.
Bermejo válí, vypadá to parádně a má to luxusní atmosféru, jen mě rušila občasná bílá pozadí, ta mě tahala za oči. Constantinův onanistický vypravěčský monolog a hlášky mě ale sraly nebetyčně, až jsem si říkal, že by to celé bylo lepší bez psaného slova.
Až sem to byla solidně zábavná ozvěna Ennisových Punisherů. Ale pak se Aaron rozhodl napsat velké fatální finále. Dostal k tomu naprosto volnou ruku a tak zatřásl Punisherem jako snad nikdo předtím. Bohužel, výsledkem je nejslabší svazek jeho runu. V předchozích dílech si Aaron víc než dobře poradil s Kingpinem a Bullseyem, ale Elektra mě v jeho podání ani trochu nebavila.Její nástup, její souboj s Punisherem a vše mezitím, je zoufale nevýrazné a nějaká ta dýka efektně narvaná do nosní dírky to nespasí. Stejně tak mě tu nebavil Frank a mozaikovité ohlížení se za jeho Castle-Punisherovským vývojem. Ale bavil mě pat, ve kterém se Punisher a Kingpin ocitli - Kingpin měknoucí v bezpečí své rezidence a Punisher venku podrývající jeho autoritu, oba stále nebezpeční, ale vlastně bezmocní, zoufalí, vyčkávající... Tahle jejich hra mohla být skvělá, kdyby se líp rozepsala - takhle to ale na mě působilo uspěchaně, odflákle, nefunkčně a všechno to narušování statu quo mi nakonec bylo dost jedno. A to nesnáším status quo. Ale tohle pro mě prostě mělo do nějaké emocionální (nebo jakékoliv) bomby daleko. A pak je tu Dillon, jehož kresba seděla k neMAXovským Ennisovým Punisherům, ale u takhle zásadního příběhu bych si představoval něco míň barvotiskového - Parlova nebo ideálně Guéru.
Poté, co Dorison dodal kvalitní pirátskou žánrovku (Dlouhý John Silver) servíruje i kvalitní westernovou zábavu. Má to ikonického hrdinu s vtipným supím sidekickem, správně za vlasy přitaženou zápletku, fajn dialogy, dostatek akce a rozhodně neškodí, že je to vlastně road movie, která pěkně těží z westernových kulis. A kresba je skvělá. K dokonalosti tomu chybí snad jen výraznější záporák, každopádně automaticky kupuju druhý svazek.
Průměrně zábavný Lobo. Intriky v příběhu vám sice budou upřímně putna, ale jinak scénář snaživě kupí zábavné motivy - galaktické gladiátorské zápasy spojuje s Hrami bez hranic/Takeshiho hradem a vědomostní soutěží, takže fóry se těží nejen z brutality, hlášek a bizarních účastníků, ale i z pastí, soutěžních otázek a cen, o které se hraje (bazuka zdobená diamanty). A kdyby to nestačilo, je ke gladiátorské aréně přilepen park sebevrahů, kde lze barvitě zprovodit ze světa sebe sama. Tenhle mišmaš mě dokázal celou dobu tak nějak bavit, i když si ho dokážu představit o pár levelů zábavnější. Pro začátek bych z fleku škrtl otravnou dvojku stupidních, otravně se dohadujících zabijáků s hlavou v kyblíku. Ale třeba ztracená četa pobavila...
Lobo rozjíždí další ze svých nahláškovaných masakrů, tentokrát v baloňáku soukromého detektiva. Ale až na nějaký ten zbloudilý dobrý fórek (kontrola zbraní) mě to nebavilo. Hned na začátku se vrací dvojka pitomých zabijáků, kteří mě vysírali už v Univerzálních gladiátorech, no, tady naštěstí nemají tolik prostoru. A stejně trapná mi přišla i linie s bistrem.
Koukám, že jsem zatím jediný, komu se finální odhalení líbilo. Samozřejmě, že je to kravina, ale správně přepálená, bizarní a do morku kostí japonská kravina, která k tomuhle celkově brakovému thrilleru pro teenagery perfektně sedí. Celý poslední svazek je v kontextu (nijak zázračné) série solidní - po veskrze nudné předchozí knize scenárista aspoň v cílové rovince zabral. Všechny zbývající postavy zkraje nahnal na jedno místo a nechal je, ať se tam celou dobu handrkují, manipulují, vydírají, vyhrožují, mlátí i zabíjejí, do toho zvraty oscilující kdekoli mezi zábavný (úkol s kostkou, poprava omylem) a vysloveně trapný a samozřejmě si neodpustil ani patetické výbuchy emocí. A vedle finálního masakru naservíroval vysvětlovačku, která byla tím jediným, kvůli čemu to mnozí vůbec četli dál a která zjevně máloho uspokojí. Když shrnu celou sérii - série, která stejně jako Zápisník smrti stojí na super haluzi a taky má tendenci legračně/otravně rozšiřovat svoje pravidla, ale může si jen nechat zdát o podobné míře napětí a humoru, nebo zajímavých a sympatických postavách a i kresebně to pokulhává.
Monumentální miniatura. Jednoduchý příběh s temnou pointou střídající vizuálně statickou linii s proměnlivou (a interiér s exteriérem), vyprávěný téměř beze slov skrz impozantní celostránkové obrazy, umocněné gigantickým formátem a pevnou vazbou. Moebiova kresba parádní, ať už zachycuje atmosférické prostředí pustého velkoměsta s podivnou architekturou a z ní vyhřezávajícím bordelem nebo postavy, které se v ní ztrácejí. Přečtené to můžete mít za minutu, kochat se tím můžete nekonečně, čímž mi to připomnělo mou velmi oblíbenou Drsnou školu od Millera/Darrowa (apokalyptické městské kulisy mi zase připomněly Saudkova Arnala). Prolistoval jsem to v knihkupectví, okamžitě byl očarován a koupil.
Postavit zápletku pokračování na tom, že se Ozymandiasovo brutální obelhání lidstva provalilo, je super výkop. Zfúzovat k tomu svět Watchmen se světem DC superhrdinů... no, jakkoli mám slabost pro Batmana, bez toho bych se klidně obešel. Nejsilnější karta, kterou první svazek tasí, je působivý origin nového Rorschacha, kterého zrodila tragédie v New Yorku. Silueta a Mim sice mají vtipnou superschopnost, ale harlequinnovsky vypadající i šaškující Silueta je i harlequinnovsky otravná a origin obou je klišé, navíc přitažené za vlasy. Otravné je i prolínání děje s televizními zprávami a nudným noirovým filmem, kvůli tomu jsem se komiksem docela prokousával (ve Watchmen je to udělané líp). Kresebně pak jde o mainstreamový standard, neurazí nenadchne. Dojmy jsou tak velmi smíšené a nedá se úplně říct, že bych nemohl dospat až vyjde další svazek...
Po první průměrné knize se zajímavým ústředním nápadem už celá série jen padá dolů kvůli scenáristické bezradnosti a neschopnosti. Tady jsem se těšil na pátrání v tajemné odlehlé vesnici, ale autor ho úplně zabil. Ještě že v příští knize už bude rozluštění.
Torpedo je sympaticky bezcharakterní pistolník k pronajmutí, kterej se s nikým nemaže. Nemá problém zastřelit poldu, ženskou nebo starýho kámoše (z čehož se někteří dušínovští čtenáři můžou opotit až na prdeli) a trousí u toho šťavnatý noirový hlášky. I s takovým drsným frajerem ale život pravidelně vyjebavá, plus se neustále shazuje tím, že něco zkomolí, což ho poněkud polidšťuje - a nějakej morální kód má taky, čistej psychopat to není. Jeho eskapády jsou krátký a přimočarý, ale zábavný (a solidně nakreslený, byť kvůli přemíře čar v obličeji hrdina připomíná mumii (ale ženský jsou ultra sexy). Blacksadovskou dokonalost nečekejte, ale kvalitní nahláškovanou a násilnou zábavu ano.
Obálka je poněkud zavádějící - postava v popředí nejen že není hlavní, ale není ani důležitá a střílení je tu jen ve stopovém množství. Celkově to na mě bylo málo drsné (možná mě v tom zdeformovaly Skalpy) a příběh mi byl celou dobu tak nějak jedno. Criminal přitom zbožňuju (Fatale už je na mě moc melodramatické) a na kombinaci noir+Hollywood jsem se těšil, plus Phillipsovu kresbu mám dost rád a české vydání vypadá skvěle. Pro mě ale scenáristicky zklamání.
Titulní katastrofický příběh je variací Bílé pasti - opět dojde ke kalamitě (tentokrát ji Čtyřlístek nezpůsobí) a Myšpulín ji řeší svým vynálezem, což opět způsobí fajn haluze (zkamenělý les).
Obyčejná holka potká sympatického, ale podivínského kluka - kreslíře, amatérského filmaře a fandu sci-fi hororů - a snaží se přijít na to, jak moc velkej magor to je... Sympatický, ryze burnsovský rozjezd, který slibuje potenciálně zajímavé věci.
Autorská vztahovka s cestováním v čase, která mi připomněla Clowesovu Patience. Nápaditá a vtipná jednohubka s roztomilou kresbou a se srdíčkem. Poměr cena výkon jsem neřešil, byla to tak příjemná čtenářská záležitost, že jsem měl o koupi hned jasno.
Nejdřív jsem úplně nechápal, jaký je rozdíl mezi tímhle a Batmanem a proč to tedy vůbec dělat, ale jo, zasazování známých postav do mírně pozměněných rolí a specifické doby a určité potemnění příběhu určitou zábavu skýtalo. Ale scenáristicky i kresebně průměr.
Komiks je krátký, kresebně nic moc a nic moc se mnou ani neudělal. Následující text popisující co bylo pak - autorovo trauma, návrat do normálního života a zamyšlení se nad tím, co se stalo a proč - zaujme snahou vidět věci v širších souvislostech a hledáním odpovědnosti u celé (francouzské) společnosti.
Aaron jede ennisovskou ujetou, brutální a nahláškovanou grotesku se zábavně přestřeleným a úchylným záporákem, ke kteréžto poloze Dillonova nenáročná kresba sedí. Vysmátý psychopat Bullsey se sice k Punisherovi přibližuje extrémně pomalu, ale vůbec to nevadí. A jeho pokus replikovat Frankovu rodinnou tragédii originálně oživil její tradiční povinné připomenutí a je předčasným vrcholem knihy. Velká spokojenost.
Standartní Ennisův Punisher MAX, vystavěný okolo osobního boje jeden na jednoho mezi Punisherem a z mořského hrobu se vracejícím Barracudou, přičemž se hraje o život Punisherovy nemanželské dcerky. Dostaneme vše, co čekáme, od drsných monologů a verbálních i olověných výměn, brutálního násilí, gejzírů krve, vojenské hantýrky a x-tého otravného pitvání Castleovy temné psychologie, až po výrazného a těžko porazitelného záporáka, který opakovaně odmítá zdechnout. Ale Barracuda není zrovna můj kůň, Ennis tu de facto opisuje svého mnohem zábavnějšího Rusáka a to včetně onoho návratu ze záhrobí, který byl u Rusáka mnohem grotesknější i monumentálnější (atomovka). Parlovova kresba je ale hodně fajnová a atmosférická, kam se hrabe Dillon (byť ho beru jako svého druhu klasika).
Peter žádá MJ o ruku a chystá se veselka, ale oba mají své pochyby pramenící z jejich pohnutých minulostí, takže je to do poslední chvíle napínavé. Hodně se bloumá, vzpomíná, rekapituluje a kontempluje, a akce je až na třetí koleji. Velmi příjemné připomenutí romitovských sedmdesátkových a osmdesátkových Spider-manů, které jsem v první polovině devadesátek hltal od Semic Slovartu. A potěšilo mě i zkrácené připomenutí Spideyho souboje s Docem ockem v podmořské základně, kde Spideyho uvězní zhroucená mašina a on ji s vypětím všech sil zvedne a pak se zraněný probije přes Ockovy poskoky - moje oblíbená heroická scéna. Mám chuť napálit čtvrtou hvězdu z obrovské nostalgie, ale dokážu si svatební story těch dvou představit o dost dramatičtější.
Ve třetí knize si přijdou na své ti, kteří se jako já do série začetli ne kvůli pitvání postav, ale kvůli jejich záhadnému uvěznění na farmě. To se tu kompletně objasní a i když si z něj člověk - pokud se nenarodil včera - nesedne na zadek, je docela fajn. Navíc mu předchází celkem zábavné bloudění Černé palice jinými světy. Takže pro mě zatím s přehledem nejzajímavější díl, za což mu (v rámci série) přihazuju hvězdičku navíc.
Dozvídáme se víc o postavách a díkybohu se trochu víc tlačí i na mysteriózní linku. Ale stále to není nic, o čem bych psal domů, a platí, co jsem napsal už minule - že mi to přijde jako odvárek z Moorea.
Nejsem znalec ani fanda Lovecrafta, i když základní povědomí o něm mám, takže mi určitě pár věcí uniklo, ale nijak jsem se v tomhle jeho životopise zhusta odkazujícímu k jeho tvorbě neztrácel. Lovecraftův životní příběh ani jeho osobnost mi ale nepřišly nijak zvlášť zajímavé, stejně jako jejich kresebné ztvárnění.
Slabota. První příběh o Punisherovi čelícímu vražedkyni oblečené jako domina na mě působil jako že ho napsal nějaký puberťák a toporně nakreslené kopy při bitce tupému scénáři nepomohly. Byť bylo sympatické zase jednou vidět, že Punisher se nemaže ani se ženami, pokud stojí na špatné straně. Druhý příběh o pátrání po vrahovi dítěte byl ambicióznější a ponuřejší, ale vůbec mě nebavil. Takže s přehledem vyhrál ten třetí od mého oblíbence Aarona, který nejlíp a vtipně reflektoval vánoční téma.
Všechny dosavadní svazky téhle série se mi jevily pod/průměrně a ani tenhle není výjimkou. První příběh s letadlem mrtvých mě bavil námětem, prostředím, časovým ohraničením a hlavně parádně atmosférickou kresbou a stejně jako u druhého bych ho rád viděl rozpracovanější na větším prostoru. Zbývající dva kraťasy mi přišly příběhově i kresebně o ničem.
Punisher je zase jednou ve vězení a i když jsem si ze začátku říkal, že bych místo toho (x-tého) pitvání se v jeho psychologii a ohlížením se za Vietnamem a vraždou rodiny radši pořádný masakr, je to solidně napsaný příběh a ani o násilí není nouze.
Scénář na můj vkus trochu retardovaly Petřekovy modlitby a opakované a protahované scény poprav, i když beru, že se autor snažil ukázat šokující krutost nacistů a to se mu rozhodně podařilo, je to silné, správně nepříjemné i informativní čtení. Koupil jsem si to ale hlavně kvůli kresbě, která je luxusní, úžasně dynamická a která mě okamžitě zaujala.
Pubertálně rozjívená parodie na fantasy, s otravně namachrovanými a nezranitelnými, plus charakterově totálně nezajímavými a navzájem splývajícími hrdinkami sypajícími ze sebe okázale sprosté, leč nevtipné hlášky. Kresebně to šlo, mainstreamový standard. V půlce jsem to vzdal.
Druhý svazek dohrává minulý úkol a servíruje dva nové, přičemž postavy konečně začínají pátrat po Králi. Na můj vkus ale byl průběh každého úkolu moc natahovaný a uřvaný a už to nebylo tak napínavé a zábavné jako v prvním svazku.
