7

Tak jsem se konečně k téhle sérii (znovu) dostal. Začal jsem 100 nábojů kupovat, když to vycházelo a někdy okolo 5-tého dílu jsem přestal. Už si jen pramálo pamatuju, proč mě to nějak netáhlo kupovat díly další. Možná kvůli velkým prodlevám mezi díly?
Každopádně, v tomhle roce jsem se k tomu vrátil a dokoupil zbytek a přečetl to celé během dvou týdnů.

No, musím říct, že tohle žánr není můj šálek čaje. Některé díly v sérii mě vyloženě nebavily. Hlavně pokud autor odbočoval od hlavní dějové linky (i když popravdě, ona je taková velká pavučina dějových linek) tak jsem se tim dral s malým utrpením.
Nejvíc mě bavily hlavně samotní minutemani, zbytek už teda extra ne.

Kresba se mi líbila dost, ale musím říct, že čím se víc Risso vykresloval(?), tím mě ta kresba bavila míň. Ke konci do toho prostě začal cpát víc detailů a už mi to asi úplně nesedělo.

Jako celku tomu dávám slabší 4 hvězdičky.

Konečně dospíváme do finále, v němž se všechny nitky a postavy propletou, potkají a narazí do sebe s fatálními účinky. Sehraný tvůrčí tým do toho šlape od prvního sešitu (v němž ještě rozjíždí i poslední drsný vedlejšák), geniálně posunuje či vyhazuje figurky promyšlenými i náhodnými, plánovanými i nepředvídatelnými akcemi a tahy, šponuje napětí významovými dialogy a přesnou kresbou – aby ve výsledku "jen" zasadil definitivní úder mocenskému Trustu (a jeho generační obměně), rozděleným Minutemanům (a jejich "kamarádsko-kolegiálním" vztahům) i agentu Gravesovi (a jeho hře / zásadám), který málokdo z nich rozchodí. I když vlastně o "nic většího" nešlo (ani konečné odhalení, kdo uhořel v Atlantic City, nepředstavovalo nic světoborného – také mu byl věnován jeden obrázek) a pár nejasností v jejich domluvě a vyjednávání (pro mě) zůstává, rozhodně nepředstavují důvod, proč nezařadit tuto knihu a celou sérii mezi to nejlepší, co jsem kdy (nejen v komiksu) četl.

Jsem zklamaný. Asi nejsem dospělý komiksový čtenář, tudíž jsem rád, že jsem si nehlídal detaily, protože kdybych tušil, že 100 čísel, 13 knih povede k tomuto a celé to bude pouze o intrikách v rodinách vládnoucích illuminátů a jejich policajtů, to bych se na to vysral od začátku. Myslel jsem, že to povede k něčemu lepšímu. První půlka série mě bavila, ale jak se vytratil kufřík, začala natahovanost, otravnost a komplikovanost, na kterou nejsem zvědavý, já se chci bavit a pokud chci vstřebat genialitu, nestačí mi prostě jenom ohromný spletenec, který je nutno rozmotávat, abyste zjistili, že je uvnitř jen spoustu chlastání, kouření, sexu a zabíjení. Nechci sérii křivdit, určitě je skvělá, ale nebyla pro mě. Jasně, bavil jsem se, Azzarello umí psát, Risso umí kreslit, ale poslední polovinu mě hnalo pouze to zjistit o co jde a ve finále jsem čekal mnohem mnohem víc. Možná, kdyby to bylo o půlku kratší .. Tohle je jeden z nejkomplikovanějších komiksů, co znám a já nejsem trpělivý. Mám dokonce rád složitější věci (Morrison je můj oblíbenec), ale ne ve smyslu, že si to musím přečíst dvakrát, abych se vůbec orientoval v nekonečném kolotoči toho kdo, s kým a proč. Respektive bych si to klidně přečetl po druhý, abych to celý spojil, ale nemám chuť. U většiny postav a dějů mám pachuť toho, že to bylo mnoho povyku pro nic. Postavy toho víc nakecali, než ve skutečnosti provedli. Škoda, že jsem ztratil nadšení.

při čtení jedenáctky a dvanáctky jsem se skoro nechytal, takže před třináctkou jsem si řekl, že si musím přečíst celou sérii znovu a pěkně v jednom kuse. Ležela mi na hromadě knížek na čtení hodně dlouho a minulý týden jsem se konečně odhodlal a během tří dnů jsem celou sérii zhltnul. Jsem rád, že jsem to přečetl takhle najednou, ale i tak jsem se občas v příběhu musel vracet a nakonec jsem i začal litovat, že jsem si po vzoru Kapise nevedl záznamy kdo s kým proti komu a proč, a když budu 100 nábojů číst podruhé, myslím, že si nějaký výpisek i udělám, abych některé zvraty pochopil a docenil. Azzarello čtenáři nedá nic zadarmo a je třeba opravdu pečlivého a pozorného čtení, které je občas těžké udržet, protože příběh má spád a nutí vás číst dál a dál a dál co nejrychleji.
Úplný závěr ve mně zanechal lehounce rozpačitý pocit, ale jde spíše o můj vnitřní konflikt mezi tím co jsem čekal, a tím, co jsem dostal. I tak si ale celá série zaslouží absolutní hodnocení a rozhodně patří do top 10 sérií, co u nás vyšly.
Velké díky BBArtu, že to nevzdal a dotáhl sérii až do konce. Možná se báli, že jinak by čtenáře navštívil záhadný pán v obleku s kufříkem obsahujícím fotku loga BBArtu? :)

Po téhle sérii se mi bude stýskat. Klobouk dolů před těmi, kdo to četli postupně, jak vycházeli jednotlivé díly. Jak se série blížila ke konci, tak jsem zrychloval čtení jednotlivých knih. Zpočátku jsem četl hodně pomalu, snažil se pochytit co nejvíce detailů, odkazů, skrytých narážek, ale ke konci už jsem nemohl vydržet, abych se nedozvěděl konec, který v počtu mrtvol nezklamal. Takže nevím, kolik mi toho uteklo nebo kolik toho nebylo vyřčeno, protože otázky bych měl, ale na druhou stranu, tady bych mohl parafrázovat slovy klasika "Radime, docela bych si to rád znovu přečetl, až bude klid. Vidíš, každej si to chce znovu přečíst.".

Výborná série, jedna z nejkvalitnějších co v ČR vyšla. Rozhodně věc ke které se v budoucnu vrátím.

Furt jsem si říkal, že mi tam chybí rodina Rockefellerů, kteří přece jenom v té Americe mají cosi pod palcem a ejhle, nejmocnější spojkou se ukáže samotný Abe Rothstein :)

Přestal jsem si dělat zápisky někde u jedenáctého dílu, protože mě to tak strhlo, ženebylčaspyčo. A to byla trochu chyba, protože jsem musel opět dohledávat střípky informací, které jsou nenápadně rozesety po všech sto sešitech - především ty události, kdy Augustus s Javierem a Gravesem v podstatě Trust převzali po zabití svých rodičů někdy v šedesátkách - a nedohledal jsem všechno, protože to bych nad tím musel strávit ještě týden. Tyto kousíčky jsem si měl červeně zakroužkovat ve svých poznámečkách. Celá situace s upálením na molu, jež se táhla jako nit od probuzení Colea Burnse byla odstřelena jedním obrázkem, z kterého usuzuji, že to byl pan Dietrich, i když ho měl Graves před tím na mušce v autě po hlasování o rozpuštění minutemanů v Atlantic City.

Mám za to, že kdo zvládne tuto TOP sérii, tak se může považovat za dospělého komiksového čtenáře. Tato série vyžaduje plně soustředěné pomalé čtení a hodně uvažování a spojování si události do jednoho celku. Mě třeba sralo, když jsem nevěděl co se děje a co kdo proč mluví, proto jsem si to vypisoval a i tak jsem se musel hodně vracet, protože zjevně nedůležité může být o 80 sešitů zásadním. Vodítkem může být třeba stav nehtů Lona, tvar opasku (třeba zrovna v této bichli jsou scény, které na sebe na první pohled navazují, ale jsou úplně z jiných míst), či napůl vyslovená věta, kterou si musí čtenář později domyslet a zasadit do kontextu a to nemluvím o celých událostech, které se stanou mimo záběr.

K božské kresbě, její kompozici a geniálnímu coloringu netřeba nic dodávat, je to to nejlepší, co český čtenář může dostat.

Strávil jsem nad těmito sto sešity sedm týdnů, nepočítám-li těch jedenáct let před tím - nečetl jsem samozřejmě furt, protože doma večer už na čtení není síla, ani po tom, co ti dva malí neposedové jsou uloženi do postele - a musím říct, že to bylo krásných sedm týdnů, užil jsem si každou chvíli v tomto nelítostném světě krvavých jatek, zvrhlých bestií a nejvyšší politiky, skláním se před autory, děkuji BBArtu, že to nakonec dotáhl a .... prostě děkuji za tuto parádičku a přikládám obrázek svých výpisků:)

Celou sérii jsem po zakoupení finálního dílu přelouskal komplet. Jinak to snad ani nemá smysl. Nejsem tak pilná včelička jako Kapis, abych psal komentář ke každému dílu, tudíž to pojmu kompletně. Sto nábojů, sto sešitů, a především neuvěřitelně precizní scénáristická a ilustrátorská práce. To, co se na začátku rozjíždí jako epizodická série o kufříku s nevystopovatelnými náboji a možností pomsty, která zkouší lidské charaktery, se rozběhne v epickou sérii o boji o moc mezi mocenskou organizací Trust a její někdejší silovou složkou, takzvanými Minutemeny. Mrtvých je nepočítaně, akčních scén také, ale hlavní síla série tkví v dialozích, ty se v nečekaných střizích přelévají mezi jednotlivými stranami, a dokonce i sešity. Věty prohozené v jednom sešitě, začnou dávat smysl v dalším, aby pak o několik sešitů dále překvapily v nových souvislostech. A Azzarello s kamennou tváří toho nejprohnanějšího pokerového hráče odkrývá karty celkového obrazu velmi pomalu. Příkladem je jedna z klíčových scén upálení na molu, jejíž střípky se čtenáři dostávají postupně v jednotlivých knihách, aniž by kdo tušil, o co vlastně jde, a teprve v posledním díle přijde rozuzlení... které je vskutku nečekané. Za zmínku i stojí různé narážky na skutečné historické události a jejich zakomponování do příběhové linie série, což dává pohrávání si se čtenářem další rozměr. Kreslíř Eduardo Risso tvoří s Azzarellem kongeniální dvojici. Jeho střídání úhlů pohledu při dialozích, hra se světlem a stíny, s mimikou tváří, drobné detaily, které v celkovém ději dávají smysl. Bez toho všeho by série 100 nábojů nebyla tím, čím je, mistrovským dílem současného nesuperhrdinského komiksu. A co samotný 13. díl? Jednotlivé linie se splétají, postavy ubývají, celkový body count hrozivě narůstá, mrtvých je tolik, že se člověk diví, že se na něj krev se z knihy nevalí stejně jako z výtahu v Osvícení. Ale dává to smysl bez větších logických škobrtnutí a řekl bych, že nezůstává nezodpovězených otázek. "Noir je žánrem, kde děj pohánějí charakterové chyby postav," pravil v jakémsi rozhovoru Brian Azzarello. Vypadá to tak. Díky za skvělý zážitek, i s tím jedenáctiletým čekáním.

Bez okolků se přiznám, že celou sérií budu muset pročíst ještě minimálně 2x a hodně pomalu, než poberu veškeré souvislosti, protože tady se opravdu ďábel skrývá v detailu. V zásadě, i přesto, nebo právě proto, že mi určitě několik věcí z celkové skládačky uniklo, kterou si snad dám po opakovaném čtení dohromady, musím celou sérií hodnotit velmi pozitivně. Počínaje kresbou, fakt vymakaným scénářem, až po jednotlivé postavy, kterých tu je opravdu požehnaně. Jinak si myslím, že tento komiks by opravdu zasloužil rozebrat v diskuzi do posledního šroubku. Výkop již provedl Kapis se svými zápisky z každého čtení. Myslím, že jen tím můžeme dojít ke všemu, co autor do jednotlivých dílů vložil.
Každopádně se jedná o opravdovou lahůdku v rámci žánru noir, ale i komiksu obecně. Doporučuji!

Krátké shrnutí mých dojmů ze stovky sešitů jejichž vydání trvalo krásných 11 let:

Komplet se musí číst v nějakém rozumném časovém úseku, protože hlavní linka probíhá celou sérií. Není to jednoduché čtení. Autor přivádí stále nové a nové postavy u kterých nevíte jestli budou mít později nějakou důležitější roli nebo jsou jenom epizodní výplň. Mnoho rozhovorů je vedeno tak, že prakticky netušíte o čem se aktéři baví. Je to jako když v hospodě sedíte u stolu a vyslechnete cizí rozhovor. Rozumíte slovům, ale protože neznáte pozadí, tak se nechytáte. Postupně se tohle usazuje a rozkrývá ale někdy je to dost frustrující. Ani po dvou přečtěních si nemyslím, že jsem všechny narážky a úmysly proč ta postava něco dělá a co vůbec chce pochopil a určitě bych měl na autora nějaké doplňující otázky.

Jinak právě ty jednotlivé epizodní příběhy jsou plusem. Příběhy ztracenců na okraji společnosti mají ten správný nádech špíny a beznaděje. Někdy je to gangsterka, noir detektivka, vězeňský příběh. Risso je ten kdo tomu dává tu atmosféru. Tahle série určitě není pro každého, chce to trpělivost a pozornost. Nic pro rychločtenáře.

100 nábojů #13: Smůla - Gangy, přestřelky, organizovaný zločin a lůzři, jenž získali druhou šanci ... Občas zbytečně natahované, jindy naopak velmi zkratkovité až dalo by se říci odbyté finále nám předkládá poslední střípek mozaiky příběhů, která se sice nakonec poskládá v ucelený obraz, nicméně určitá hořkost v puse vám po přečtení posledního sešitu nejspíše zůstane. Azzarello s Rissem však vytvořili něco, co si mnozí tvůrci nedokázali ani představit a tak jim ty nekonečné konverzace tří dědků odpustím a naopak vyzdvihnu všechno ostatní ... Za mě 5*!

Zásady. Vůle je prosadit. Nutnost je pošlapat a nechat ležet v prachu. 100 nábojů není o ničem menším než je lidská nestálost, o tom jak se časem mění priority, o tom že co platilo včera nemusí nutně platit dnes. Finále ságy, ke které jsem se já osobně pročítal přes deset let (tomu se říká disciplína, dámy a pánové) aniž bych se kurvil s anglickým vydáním. Azzarelovo opus magnum o tom jak funguje svět a tom, že obvykle končí v plamenech a tratolišti krve.

Parádní série! Díky BB za dokončení. Občas jsem si sice připadal jako trouba a ztrácel se v těch pózerských hláškách, protichůdných rozhovorech a větách které popírají řečené (kdo takhle mluví?) a v tom kdo s kým, proti komu a proč sakra vlastně? Často se text týká něčeho jiného, než co se odehrává před očima, což je někdy super, někdy ale k posrání nepochopitelný. Všimli jste si v tomhle díle, že kluk s červenym batohem někdy vlasy má a někdy ne? ;-)

Tak především je velmi dobré, ne-li nutné si pro plný požitek přečíst všechny knihy.
Hodnotit byť kteroukoliv část 100 nábojů bez znalosti celku je nesmysl.
Celkové hodnocení bych rozdělil do několika kategorií:
1) Celkové vydání: tzn. skvělé obálky s perfektním využitím parciálního laku, názvy knih související s číslem, celkově číselná symbolika (100 nábojů- 100 sešitů, 13 knih-13 rodin). Jsou to detaily, ale perfektně zapadají do konceptu knihy.

2) Kresba: u celé série neskutečná, tady si stačí prolistovat kteroukoliv knihu a není co řešit. Vykreslení postav, prostředí, často se něco děje v pozadí, přičemž to někdy souvisí s dějem, někdy ne, prostě bez chybná a originální.

3) Postavy: všechny postavy, ať už epizodní nebo na první pohled epizodní, tak hlavni, mají svůj charakter, motivaci a vývoj a každý má své okamžiky, kdy je člověku sympatický a za okamžik jen kroutí hlavou, co že to udělal. Nikdo není vyloženě kladný ani záporný, což všem dodává na autenticitě.

4) Příběh: perfektně propojený v průběhu všech knih, přičemž člověk často váha, jestli je vše tak jak se jeví. Na jednu stranu je náročné si uvědomit a vzpomenout, že určitá postava či situace navazuje na něco, co se událo mnohem dříve, ale na druhou stranu je právě toto obrovské plus celého příběhu. Člověk má tak po několikerém čtení radost, že si vše dává postupně dohromady a příběh se tak skládá jak puzzle v jeden celek.

5) Zakončení: vše podstatné bylo uzavřeno, něco sice zůstalo v náznacích, ale ne vždy je nejlepší vyložit všechny karty na stůl, trocha tajemná k tomu prostě patří. Má to spád a napětí, jaký osud budou mít jednotlivé postav nenechá čtenáře odložit knihu, dokud ji nedočte do konce.

Za mě nejlepší komiksová série co u nás vyšla, a bez debaty povinnost pro vsechny. Tohle by se mělo umisťovat na prvních místech žebříčků prodejů a ne živořit 10 let

Tady proste nejde setrit superlativy. Jedna z nejlepsich serii, ktera tu kdy vysla. Azzarello zakocil vsechny linky a ne vsechny podle ocekavani, coz je opravdu dobre. K tehle serii se urcite jeste nekolikrat vratim. Problem serie je predevsim v mnozstvi postav a deje a to se za 11 let od vydani prvniho dilu v cechach, hodne spatne drzi v hlave. Vrele doporucuji udelat si tematicky vikend a precist si nejdriv predchozi dily a teprve potom ten posledni. Ja u toho opakovane upadal do bezsebe.
Urcite se tady najdou ctenari, kteri se v prubehu vydavani serie zvladli narodit, vyrust a zacit cist komiksy a to je vazne tristni, ale i tak je fajn, ze to BBart nakonec dovydal.