9

Bavilo mě to míň jak jednička. Přiznám se, že styl boje, zabiju tě jen skoro abys sel za svým šéfem mě bavilo ze začátku ale nějak moc se to v této knížce opakuje a to už mě neba. Jako celkově bych tu našel spoustu takových přešlapů, ale na ty 3 hvězdy to ještě dosáhne. Uvídíme co bude dál, moc bych si přál najít zase ten vibe 90tkových akčních filmů.

Linka s odměnou za ženu draka je hodně rychle uzavřena jako celá kapitola s japonskou mafii a začne nudná svatba část s největším bizarem knihy se žraloky. :) Frýmen najednou vůbec nebaží po vystoupením z mafie, stane se šéfem draků a celý koncept první knihy je fčudu. Objeví se zrádce, Jó situaci řeší, až se odhalí VELKÁ postava v zákulisí. Celá tahle kapitola je celkem přepálená. Následuje část s nájemnou vražedkyni Camorry, kde se objeví komická figurka Paj Šan Jan, která se stává součástí týmu. Na konci další přídavek z Japonské mytologie a pak vrchol knihy v kapitole "Rozdělení tygra a draka" a navazující kapitolou "Šakram", což je zbraň, kterou jsem viděl naposled v Xeně. :) Drak se zde vydá do Afriky, resp. Započne boj a další organizací Africký jel... Pokračování příště.
Kresba stejná, čte se samo, bohužel jsou zde slabé části. Dávám pěkně 3*

Crying Freeman - Plačící drak #02 - Klidně bych tady mohl zkopírovat svůj komentář k první knize, ale je pravda, že oproti jedničce je tady rozhodně méně sexu, vlastně skoro žádný sex, násilné scény jsou daleko více hrány do extrémů a po scenáristické stránce to je snad ještě větší WTF, než se z počátku zdálo. Přesto mě to stále překvapivě baví a hlavně se mi líbí, že se to čte v podstatě samo, protože u toho opravdu nemusíte vůbec přemýšlet. Čtvrtou hvězdu přidávám opět hlavně za kresbu, jelikož příběhově je to veskrze průměrné čtení ... Za mě 4*!

Druhý díl pokračuje v podobném duchu, jako první. Objevují se nové postavy (Paj Šan) a pořád je to příjemná akční jízda.

Dolouskal jsem sérii Crying Freeman... a ještě nikdy jsem asi nečetl něco tak šíleně bizarního (a že jsem toho už četl), u čehož bych se zároveň tak nezřízeně bavil. Veškeré zápletky a vůbec motivace postav jsou natolik dementní, že by to přizabilo i Hulka na steroidech, BEZpohlavní pornografické scény jsou vzrušující a zároveň velmi znepokojivé (to neviditelné čůro!) a ta Ikegamiho detailní kresba, to je čirá fantazie. Ale vážně, ten člověk je démon! Téměř každá nová postava se ihned po představení svlékne do naha a hlavnímu hrdinovi rozbije hubu, případně mu vyšuká mozek z hlavy. Na své si zde přijdou i milovníci automobilů, letadel, vojenské techniky a zbrojního arzenálu. Často mi to připomínalo momenty z videoherní série Metal Gear Solid, kde se také snoubí do absurdna dovedený exhibicionismus s notně svérázným humorem.

Obzvlášť bych vypíchnul poslední dvě knihy (příběhy Tóguku Ošu a Granátová jablka s královnou záporáků Ninou Heaven), ve kterých se dějí taková zvěrstva, až mi z toho bublal mozek. Guilty pleasure jako kráva, na tohle v americkém komiksu prostě jen tak nenarazíte.

Kdybych nebyl zapřísáhlý nepřítel východoasijské kultury, musel bych přiznat, že tohle je manga přesně podle mého gusta. Pěkná a čistá akce, chvílemi řádně nechutná, aby byla vzápětí odlehčena nějakým jemným nebo hrubým vtipem. Sice by autora neubylo, kdyby trochu ubral na japonské filozofii, ale to už bych chtěl moc, v rámci jeho původu. Co však vytknout můžu, jsou prvoplánově vyhrocené situace, které dělají z hrdinů osudem zkoušené osoby, přestože je často znát, že jde o úmysl autora, než o logický vývoj událostí.
Druhá kniha Plačícího draka uzavírá problematiku manželství mezi zabijákem a jeho vyvolenou, stejně jako boje o nárok na vedení Sto osmi draků. Je to možná lehce stereotypní, ale přesto zábavné a hlavně napínavé. Navíc se na scénu dostává Freemanova sestra a věřte, že tohle je pořádný kus ženské. Oproti tomu poslední třetina rozvíjí zcela nový příběh, kde rychle začíná jít do tuhého, přičemž kouzlo spočívá hlavně v tom, že se děj z Číny pomalu přesouvá na africký kontinent.

I když je příběh trochu víc kouskovaný, i když se noříme hlouběji, dovídáme se více a posouváme se dál, pořád mám pocit, snad na každé stránce, že tohle je něco, co musím mít ve svém životě, co prostě musím číst, protože je to tak dobré, že by byla neskutečná škoda, kdybych se k tomu nikdy nedostal. Vidím tady momenty, které nemusí každému sedět (v realistickém světě se dějí nerealistické a na první pohled ujeté věci), ale ono to tam stejně patří. Tohle je prostě japonský svět. Tam se může stát něco ujetého a stejně vám to bude připadat skvělé a padnoucí. Jen musíte na tu japonskou bizarnost najet a pak si ji budete užívat. Navíc tady je toho celkem poskrovnu. Komiks ale hlavně dál baví, dál je to skvělý zážitek. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/08/721-crying-freeman-placici-drak-2-95.html

Ještě horší než jednička, odložila jsem po pár stránkách a další díly už nechci. Pryč s tim. Nic pro mě. Nuda.
A vaděj mi krávoviny (u komiksu, kterej předstírá skutečnost, jakože je vážnej a všechno v něm je opravdový a mohlo by se to stát) a nesmyslnosti typu "na hluboký bodnutí v hrudníku buď umřeme, anebo se omotáme obinadlem z cestovní lékárničky a tak se zachráníme".
Ovšem kresbě se klaním až k zemi, ta je dokonalá. Proto ty dvě hvězdy.

No pane JÓ. Máme zřejmě zaděláno na úžasnou sérii. Dechberoucí kresba a svěží scénář. Legendárnost tohohle kusu je mi definitivně objasněna. Chci další, honem!

Bavilo víc než první kniha, kresba je vážně parádní, i když občas mi trochu trvalo, než sem se zorientoval a pochopil, co že se to vlastně děje. Hodně se těším na pokračování.

Pokračovanie Plačúceho draka má atmosféru danú parádnou kresbou v kombinácii s akčným dejom. Romantika ustupuje do pozadia, ústredná dvojica sa vcelku nezúčastnene stáva hlavou celého klanu a vysporadúva sa z jedným úkladným prepadom za druhým. Akcia vykazuje prvky sviežej originality, elektrické spodné prádlo, prerastená členka famílie, únos lietadla a bravúrna čierna organizácia (aký milo rasistický komiks, žltí a čierni sa bijú o vládu nad... týmto komiksom). Opäť sa nemôžem dočkať ďalšieho dielu.